Translatologie

Translatologie je věda o překladu a tlumočení, respektive interdisciplinární vědní obor zabývající se převodem textů z jednoho jazyka do jiného, případně z jednoho sémiotického systému do jiného, ať už překladatelem lidským nebo překladačem strojovým, písemně (překlad) nebo ústně (tlumočení). Zajímá se o otázky přesnosti (věrnosti) překladu, převodu textů z jedné kulturní oblasti nebo dějinné doby do jiné, o otázku možnosti překladu (přeložitelnosti) apod.

V zásadě lze translatologii dělit na deskriptivní a aplikovanou. Do deskriptivní odnože spadá například kritika překladu či dějiny překladu. +more Aplikovaná translatologie se zabývá překladatelskou a tlumočnickou praxí.

Základní pojmy

Během interlingvální (mezijazyčné) komunikace se na rozdíl od monolingvální (jednojazyčné) komunikace objevuje jazyková a kulturní bariéra, která znemožňuje vzájemné dorozumění. Do komunikačního procesu tak nutně vstupuje zprostředkovatel, který ovládá oba jazyky včetně jejich kulturních vzorců i způsoby transferu (přenosu) z jednoho jazykového kódu do druhého. +more Odborník na ústní jazykově-kulturní zprostředkování je označován jako tlumočník, odborník na písemný jazykově-kulturní zprostředkování pak jako překladatel. Zastřešujícím pojmem pro překladatele a tlumočníka je translátor. Tlumočení a překladatelství je souhrnně nazýváno jako translační činnost či translace. Věda o překladu a tlumočení je translatologie. Překládaný či tlumočený text je označován jako výchozí text, který je z výchozího jazyka převáděn do cílového jazyka. Produktem této translace je pak cílový text.

Vývoj translatologie

Ačkoliv úvahy o překladu lze nalézt již v antických zdrojích, translatologie jako akademická disciplína se konstituovala až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. +more Přímo tomu předcházel bouřlivý rozvoj lingvistiky. První fáze translatologie tedy byla výrazně lingvisticky orientovaná. Do tohoto období spadají práce českého literárního vědce Jiřího Levého (České theorie překladu z roku 1957 a Umění překladu z roku 1963), amerického teoretika biblického překladu Eugena Nidy (Toward a Science of Translating z roku 1964) a skotského lingvisty Johna C. Catforda (A Linguistic Theory of Translation z roku 1965). Za počátek translatologie je považována stať americko-nizozemského překladatele J. S. Holmese The name and nature of translation studies přednesená roku 1972 na 3. mezinárodní konferenci aplikované lingvistiky v Kodani, v níž se Holmes vyslovil pro vyčlenění translatologie jako samostatného vědeckého oboru (s anglickým názvem Translation Studies) a navrhl i jeho klasifikaci. V Československu tradici bádání v oblasti literárního překladu dále rozvíjel slovenský translatolog Anton Popovič v Nitře (Teória umeleckého prekladu z roku 1975).

Od konce sedmdesátých let došlo k podstatnému rozšíření zájmů translatologie, k tzv. kulturnímu obratu. +more Lingvistické zájmy ustoupily do pozadí a výzkum se soustředil na fungování literárních systémů jako celků, mezi nimiž překlad funguje jako zprostředkující prvek. Velký vliv v této době měla telavivská škola zaměřená na deskriptivní translatologii v čele s Itamarem Even-Zoharem a jeho žákem a pozdějším kolegou Gideonem Tourym. Even-Zohar přišel s tzv. teorií polysystému, podle níž jsou kultura a literatura na normách a konvencích konstituované systémy, jejichž podsystémem je překladová literatura (článek The Position of Translated Literature within the Literary Polysystem z roku 1978). Jiným významným teoretikem osmdesátých a devadesátých let byl původem belgický translatolog André Lefevere, představitel tzv. manipulační školy, v níž upozorňuje na vnější vlivy, které formují literární systém a překladovou literaturu. Kromě toho představitelé heidelberské funkcionalistické školy Katharine Reissová a Hans Vermeer představili teorii skoposu (Grundlegung einer allgemeinen Translationstheorie z roku 1984), v níž překlad chápou jako jednání směřující za stanoveným účelem, jehož dosažení hraje v překladu nejdůležitější roli. K těmto německým funkcionalistickým teoretikům se řadí i Christiane Nordová. V devadesátých letech se kritikou předchozího odosobněného přístupu dospívá k širokému bádání o překladatelích jako o aktivních jedincích.

První moderní překladatelské a tlumočnické školy začínaly vznikat od druhé světové války, nejstarší z nich roku 1941 při Ženevské univerzitě. Roku 1957 byla založena École supérieure d'interprètes et de traducteurs (ESIT, dnes součást 3. +more pařížské univerzity) v Paříži. Další střediska pro přípravu budoucích tlumočníků a překladatelů vznikla např. v Lipsku, Germersheimu, Heidelbergu, Saarbrückenu, Štýrském Hradci, ve Vídni nebo Moskvě. První taková škola v Československu vznikla roku 1963 v Praze na Univerzitě 17. listopadu, která se roku 1974 stala součástí Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a v rámci ní působí jako Ústav translatologie. V roce 1970 byla obdobně zahájena i výuka v Bratislavě.

Osobnosti spojené s translatologií

Daniel Gile * Andrew Chesterman * Jiří Levý * Otakar Levý * Peter Newmark * Eugene Nida * Jiří Pechar * Anton Popovič * Anthony Pym * Danica Seleskovitchová * Gideon Toury * Miloslav Uličný

Související články

Překladatel * Překlad * Tlumočení * Konferenční tlumočení * Překlady Bible

Reference

Externí odkazy

[url=http://utrl. ff. +morecuni. cz/]Ústav translatologie Filozofické fakulta Univerzity Karlovy[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20060704234011/http://www. jtpunion. org/spip/]Jednota tlumočníků a překladatelů[/url] * [url=http://obecprekladatelu. cz/]Obec překladatelů[/url].

Kategorie:Literatura Kategorie:Lingvistika Kategorie:Filologie Kategorie:Filozofie jazyka