Array ( [0] => 15491238 [id] => 15491238 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Absint [uri] => Absint [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Absinthe-glass.jpg|náhled|Sklenička absintu se speciální lžičkou]] [1] => '''Absint''' (též '''absinth'''; [[Francouzština|francouzsky]] ''absinthe''; z [[Latina|latinského]] ''absinthium'' a [[Řečtina|řeckého]] ἀψίνθιον ''apsinthion'', pelyněk) je tvrdý [[alkoholický nápoj]], jenž se vyrábí z [[Pelyněk|pelyňku]], [[anýz]]u a [[fenykl]]u (jedná se o tzv. svatou trojici). Pro dochucení se často využívají další bylinky, kupř. [[yzop lékařský]], [[meduňka lékařská]] nebo [[badyán]]. Absint má přírodní zelenou barvu, ale může být taktéž bezbarvý. Nápoj je nezřídkakdy označován jako „zelená víla“. [2] => [3] => Pojmenování ''absint'' je [[Kodifikace (lingvistika)|kodifikováno]] v pravidlech českého pravopisu, nicméně kvůli velkému [[Vývoz|exportu]] českých absintů jsou výrobky pojmenovány ''absinth'', případně ''absinthe'', což je nyní mezinárodně uznávaný název tohoto [[nápoj]]e. Absint lze dělit na dva základní druhy. První je '''francouzský''', který se někdy označuje přídomkem '''pravý'''. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem '''český''' nebo '''bohémský'''; často je modravé barvy. Jejich rozdíl netkví v místě vzniku, ale ve způsobu výroby. Pravé absinty se vyrábějí máčením výše zmíněných tří a dalších bylin v alkoholu, jeho následné [[Destilace|destilaci]] a [[barvení]]m, kdežto české absinty zpravidla vynechávají některé bylinné složky, obcházejí následnou destilaci a výsledný produkt se pouze filtruje, tudíž je oproti pravým absintům velmi hořký. Někteří zastánci pravého absintu tyto „bohémské“ absinty za absint nepovažují a toto základní rozdělení popírají. [4] => [5] => Roku [[1915]] byl absint v [[Spojené státy americké|USA]] a takřka v celé [[Evropa|Evropě]] (kromě [[Portugalsko|Portugalska]], [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], [[Španělsko|Španělska]], [[Švédsko|Švédska]] a [[Spojené království|Velké Británie]]) zakázán. Přestože byl na konci své doby označen za zdraví škodlivý, do dnešního dne nebyl doložen důkaz o tom, že by se jednalo o škodlivější produkt, než kterýkoliv jiný vysokoprocentní alkoholický nápoj. Psychotropní účinky absintu jsou i dnes často přeceňovány.{{Citace periodika | titul = Absinthism: a fictitious 19th century syndrome with present impact| periodikum = Substance Abuse Treatment, Prevention, and Policy 2006, | ročník = 1 | pages = 14 | jméno = Stephan A. | příjmení = Padosch | spoluautoři = Lachenmeier, Dirk; Kröner, Lars U.}} [6] => [7] => Oživení absintu přišlo v [[1990–1999|90. letech 20. století]], kdy [[Evropská unie]] znovu povolila jeho výrobu a prodej; bylo to však podmíněno regulacemi, týkajícími se obsahu [[thujon]]u. Počátkem roku [[2008]] se na světě vyrábělo kolem dvou set značek absintů; mezi zeměmi původu své zastoupení měly [[Česko]], [[Francie]], [[Německo]], [[Španělsko]] a [[Švýcarsko]].http://www.feeverte.net/guide/archives.html {{Wayback|url=http://www.feeverte.net/guide/archives.html |date=20090122131732 }} The Absinthe Buyer’s Guide: Modern & Vintage Absinthe Reference: Archives [8] => [9] => == Výrobní postup == [10] => V současnosti většina zemí nemá zákonnou definici absintu (ve smyslu [[Skotská whisky|skotské whisky]], [[brandy]] nebo [[gin]]u), tudíž výrobci mohou svůj produkt nazvat absintem, aniž by museli dodržet jakoukoliv normu. Výjimkou je kupř. [[Švýcarsko]] – tamější absint musí být po [[Macerace|maceraci]] destilován a nesmí být uměle barven.http://www.admin.ch/ch/f/rs/817_022_110/a80.html {{Wayback|url=http://www.admin.ch/ch/f/rs/817_022_110/a80.html |date=20090223121609 }} Confédération Suisse, Ordonnance du DFI sur les boissons alcooliques : Art. 80 Absinth [11] => [12] => === Pravý absint === [13] => Bylinné přísady jsou macerovány v alkoholu, načež je výsledný [[macerát]] [[destilace|destilován]]. Destilace je dvou- nebo třífázová, přičemž v určitých fázích se bylinky obměňují a doplňují. Tento finální (průtahový) destilát je naprosto bezbarvý a obsahuje zhruba od 65 % do 80 % alkoholu. Takto upravený destilát může být rovnou stáčen a prodáván jako bílý absint, neboli ''blanche'', resp. ''la Bleue''. Pokud je destilát dále barven, aby získal zelenou barvu, jde o absint ''verte'', neboli zelený. Zelenou barvu dodává absintu [[chlorofyl]] z bylinek, jež jsou při barvení použity. Chlorofyl postupem času v lahvi hnědne (raritní pre-ban absinty z počátku [[19. století]], které byly v různých koutech světa po sto letech nalezeny). [14] => [15] => === Český absint === [16] => Součástí technologického postupu výroby některých [[Česko|českých]] firem je [[loužení]] pelyňku v horké vodě. To má za následek, že se uvolní aroma, a někdy i pro absint příznačná barva. Některé firmy využívají podobný postup jako u pravých absintů, čili louží, resp. [[Macerace|macerují]] v alkoholu a posléze [[Filtrace|filtrují]], ale neprovádějí finální [[Destilace|destilaci]]. Vyrábí-li se absint macerací v alkoholu, produkt již, jelikož macerace mu pro něj typicky zelenou barvu poskytne, není potřeba dále barvit. Při postupu loužení bylin v horké vodě se naopak zpravidla následně provádí barvení pomocí [[Umělé barvivo|umělých barviv]]. Tyto nápoje získávají výrazně zelenou, často až [[Fluorescence|fluorescenční]] barvu. [17] => [18] => == Účinky == [19] => [[Soubor:Manet, Edouard - The Absinthe Drinker.jpg|náhled|[[Édouard Manet]]: ''Piják absintu'']] [20] => Absint byl dlouho považován za [[halucinogen]]ní. Tato domněnka byla posílena v [[1970–1979|70. letech 20. století]] zmínkou ve vědeckém časopisu, že thujon se podobá [[Tetrahydrocannabinol|THC]] – aktivní látce v konopí.Conrad III, Barnaby; (1988). Absinthe History in a Bottle. Chronicle books. {{ISBN|0-8118-1650-8}} str. 152 [21] => [22] => V [[19. století]] francouzský doktor Magnan zkoumal 250 případů [[Alkoholismus|alkoholismu]] a došel k závěru, že absintoví pijáci na tom byli hůře než obyčejní alkoholici a že navíc trpěli vážnými halucinacemi. Tento závěr byl odpůrci absintu přijat velice vlídně, stejně tak absintu v tomto případě paradoxně přitížili bohémští umělci, jako např. [[Oscar Wilde]], [[Paul Verlaine]], [[Henri de Toulouse-Lautrec|Toulouse Lautrec]] nebo [[Vincent van Gogh]], jenž si údajně pod jeho vlivem uřízl ucho.Salleh, Anna. [http://www.abc.net.au/science/articles/2008/05/01/2231727.htm Absinthe's Mystique Cops a Blow], ''ABC Science'', May 1, 2008. [23] => [24] => Dnes je jisté, že absint halucinace nezpůsobuje. Thujon, domnělá aktivní látka v absintu, sice ve velkých dávkách může způsobit svalové křeče, ale není prokázáno, že by způsoboval halucinace. Je pravděpodobné, že hlášené případy halucinací z 19. století byly způsobeny jedovatými chemikáliemi, kupř. [[Chalkantit|modrou skalicí]], které se přidávaly do levných absintů, aby se docílilo zajímavější barvy.Ian Hutton, page 63, „Common adulterants were cupric acetate (to provide the valued green color)“ [25] => [26] => Přes výše uvedené se i dnes vedou diskuse o tom, zda má absint jiné účinky než alkoholové opojení. Umělci popisovali účinky absintu jako „mysl otevírající“, obecně je nejčastější zkušeností jakási „střízlivější opilost“; znalci absintu tento jev vysvětlují tím, že některé z široké škály bylinek působí jako [[stimulant]]y a některé naopak jako [[Sedativum|sedativa]].{{Citace elektronického periodika |titul=The Mystery of the Green Menace – Wired Magazine |url=http://wired-vig.wired.com/wired/archive/13.11/absinthe.html |datum přístupu=15-01-2009 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100823215024/http://wired-vig.wired.com/wired/archive/13.11/absinthe.html |datum archivace=23-08-2010 |nedostupné=ano }} [27] => [28] => === Thujon === [29] => Domnělé halucinogenní účinky thujonu v dnešní době paradoxně marketingově pomáhají některým výrobcům při propagaci jejich výrobků. V dubnu [[2008]] byla zveřejněna studie předních znalců absintu zaměřená na analýzu „starých“ absintů a jejich obsahu thujonu. Bylo vědecky dokázáno, že absinty z [[19. století|19.]] a počátku [[20. století]] obsahovaly nanejvýš 48,3 mg·l−1 thujonu{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.thujone.info/thujone-absinthe-39 |datum přístupu=2009-01-15 |url archivu=https://web.archive.org/web/20081215083742/http://www.thujone.info/thujone-absinthe-39 |datum archivace=2008-12-15 |nedostupné=ano }}, čímž bylo popřeno tvrzení, že původní absinty obsahovaly několikanásobně větší množství thujonu než absinty dnešní. Podle českých norem nemůže být v nápoji o obsahu alkoholu nejméně 25 % obsaženo více než 35 mg·l−1 alfa a beta thujonu.{{Citace elektronické monografie [30] => | titul = Opinion of the Scientific Committee on Food on Thujone SCF/CS/FLAV/flavor/23 ADD2 Final [31] => | url = http://ec.europa.eu/food/fs/sc/scf/out162_en.pdf [32] => | datum vydání = 2002-12-02 [33] => | datum aktualizace = 2003-02-06 [34] => | datum přístupu = 2008-01-21 [35] => | vydavatel = European Commission [36] => | odkaz na vydavatele = Evropská komise [37] => | jazyk = anglicky [38] => }} [39] => [40] => == Historie == [41] => Přesný původ absintu není jasný. Lékařské využití pelyňku je zmíněno na starém [[Papyrus|egyptském papyru]] z období roku 1550 př. n. l. Výtažky z pelyňku byly používány jako lék i ve starém [[Řecko|Řecku]], ze kterého je doložena zmínka o pelyňkovém víně, ''absinthites oinos''.{{Citace elektronické monografie | url = http://www.perseus.org ''Apsinthitês oinos'' | titul = Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon | datum přístupu = 2008-09-18}} [42] => [43] => První ověřená zmínka o absintu jakožto destilátu se datuje až od [[18. století]]. Podle legendy historie absintu započala kolem roku [[1792]] ve formě všeléku od lékaře ze švýcarského [[Couvet]]u v [[Neuchâtel (kanton)|kantonu Neuchâtel]], Pierra Ordinaira. Jeho recept byl poté předán sestrám Henriodovým, které absint prodávaly jako léčivý elixír. Jiná verze tvrdí, že sestry absint prodávaly už před příchodem doktora Ordinaira do Couvetu. Každopádně je potvrzeno, že jistý major Dubied získal od sester recept a roku [[1797]] se svým synem Marcellinem a zetěm Henry-Louisem Pernodem založil v Couvetu první absintový lihovar – ''Dubied Père et Fils''. V roce [[1805]] byl ve francouzském městě Pontarlier uveden do provozu druhý lihovar – nesl název ''Maison Pernod Fils'' a absintovému trhu dominoval až do zákazu absintu v roce [[1915]].{{Citace elektronického periodika |titul= |url=http://www.feeverte.net/ |datum přístupu=15-01-2009 |url archivu=https://web.archive.org/web/20061029053955/http://www.feeverte.net/ |datum archivace=29-10-2006 |nedostupné=ano }} [44] => [45] => === Rostoucí popularita === [46] => Kořeny oblíbenosti absintu sahají do [[1940–1949|40. let 19. století]], kdy byl absint podáván na příděl francouzským legionářům jako lék proti [[malárie|malárii]].http://www.phoenixnewtimes.com/2005-04-07/news/behind-the-green-door/print {{Wayback|url=http://www.phoenixnewtimes.com/2005-04-07/news/behind-the-green-door/print |date=20121020114635 }} Behind the green door, Phoenix new times Když se vojáci vrátili do Francie, přivezli s sebou i chuť na absint. V [[1960–1969|60. letech 19. století]] se absint stal již natolik populárním, že páté hodině odpolední se začalo říkat ''l’heure verte'' – „zelená hodinka“. Absint se začal těšit oblibě všech společenských vrstev. Mimo [[Francie|Francii]] a [[Švýcarsko]] se absint konzumoval kupř. ve [[Španělsko|Španělsku]], v [[Spojené státy americké|USA]] (existují zmínky o jeho konzumaci v [[New Orleans]]) a na půdě dnešní [[Česko|České republiky]], která tehdy byla součástí [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. [47] => [48] => === Absint na českém území === [49] => [[Soubor:The_Absinthe_Drinker_by_Viktor_Oliva.jpg|náhled|upright 1.5|Obraz ''Piják absintu'' v kavárně Slavia od [[Viktor Oliva|Viktora Olivy]]]] [50] => Absint se v Čechách rozšířil v [[1980–1989|80. letech 19. století]]; to zvláště díky českým umělcům, např. Viktoru Olivovi. Jednou z mála zemí světa, jež produkci absintu po roce [[1915]] nezakázaly, byly právě [[České království|Čechy]], kde se absint popíjel hlavně v uměleckých [[Kavárna|kavárnách]] a [[Vinárna|vinárnách]] (kupř. v [[Kavárna Slavia|kavárně Slavii]]). Roku [[1920]] byla [[Albín Hill|Albínem Hillem]] založena [[likérka Hills]], jejíž pokračovatelé v [[1990–1999|90. letech 20. století]] tvrdili, že Hill absint vyráběl již za [[První republika|První republiky]]. Hillův absint byl prý velmi populární zvláště během [[Druhá světová válka|druhé světové války]], kdy se rozléval na příděl. Přestože je na tomto tvrzení postavena česká absintová tradice, nebyl dosud veřejnosti předložen jediný důkaz dokládající skutečnost, že likérka Hills předválečný absint skutečně vyráběla. Tento argument patří spolu se zákazem absintu v [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátním Československu]], který vstoupil v platnost v roce [[1941]], mezi přední zbraně jeho odpůrců, jež tvrdí, že absint (ať už pravý, nebo bohémský) se v předválečném [[Československo|Československu]] nikdy nevyráběl. Každopádně je ale pravda, že potomek zakladatele Albína Hilla, Radomil, začal na počátku 90. let 20. století na popud zákazníka Ing. Boháče ze [[Slavonice|Slavonic]] vyrábět bohémský [[Hills absinth]], jehož první lahve se začaly dodávat do restaurace Besídka ve Slavonicích, odkud se postupně rozšířil do všech koutů republiky a nakonec do celého světa. Starorežná [[Prostějov]] (Pálírna u Zeleného Stromu) je jeden z největších producentů a vývozců absintu v [[Česko|České republice]]; tuto lihovinu vyrábí již od počátku [[20. století]]; doložit to lze starými [[Etiketa (nálepka)|etiketami]], datujícími se právě do počátků minulého století. [51] => [52] => === Zákaz absintu === [53] => Kvůli usilování vinařských spolků i různých jiných organizací o absintovou prohibici bylo v obecném povědomí vytvářeno přesvědčení, že absint je spojen s násilnými zločiny a společenským nepokojem. Ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] roku [[1905]] Jean Lanfray zabil svou rodinu, a poté se pokusil zabít sebe. Domněnka, že Lanfray zabíjel, poněvadž vypil dvě sklenice absintu, se rychle šířila. Skutečnost, že Lanfray měl absint pouze ráno a během dne vypil sedm sklenic vína, šest sklenic koňaku a kávu s brandy, přitom byly bagatelizovány.Barnaby, Conrad III (1988). Absinthe History in a Bottle. Chronicle Books. str. 116. {{ISBN|0-8118-1650-8}}. Na základě této události vznikla petice na absintovou prohibici, načež po nasbírání 82 tis. podpisů byl v roce [[1907]] zákaz absintu zanesen do švýcarské ústavy. [54] => [55] => Zajímavostí je, že vůbec první zemí, kde byl absint zakázán, byl [[Svobodný stát Kongo|Svobodný konžský stát]]. Tamější zákaz začal platit v roce [[1898]].{{Citace periodika [56] => | příjmení = Carvajal [57] => | jméno = Doreen [58] => | titul = Fans of absinthe party like it’s 1899 [59] => | periodikum = The New York Times [60] => | odkaz na periodikum = The New York Times [61] => | datum = 2004-11-27 [62] => | strany = [63] => | url = http://www.nytimes.com/2004/11/27/business/worldbusiness/27iht-wbdrink_ed3_.html [64] => | jazyk = anglicky [65] => }} [66] => [67] => V roce [[1906]] byl absint zakázán v [[Belgie|Belgii]] a [[Brazílie|Brazílii]]. [[Nizozemsko|Nizozemí]] se přidalo v roce [[1909]], USA roku [[1912]] a Francie se zákazu dočkala v roce [[1915]]. Německo pokusům o společenské vytěsnění absintu odolávalo až do roku [[1923]], kdy jeho radikální odpůrci svého dosáhli i tam.{{Citace elektronické monografie | url = http://www.alandia.de/images/absinthe-ewg-1988-richtlinie-88-388.pdf | formát=PDF| titul = European Union PDF document | datum přístupu = 2008-09-18}} [68] => [69] => V [[Československo|Československu]] byly po vyhlášení [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] vládním nařízením č. 458/1941 Sb., o obchodu s absinthem, absinth a „veškeré kořalky“ obsahující byť malé množství [[vermut]]ového koření a základních látek sloužících k výrobě absintu zakázány. [70] => [71] => Po zákazu absintu se pozvolna rozvinula výroba podobného [[anýz]]ového nápoje se jménem [[pastis]], pro jehož výrobu se nevyužívalo [[Pelyněk|pelyňku]], a tudíž se ho zákaz netýkal. Společnost Pernod se po zákazu přesunula do [[Katalánsko|katalánského Španělska]], kde absint zakázán nebyl, ale kvůli upadajícímu zájmu zde byla poslední lahev pravého absintu Pernod naplněna v roce [[1960]].{{Citace elektronické monografie | url = http://www.absinthebuyersguide.com/Articles/finespirits_peterverte.html | titul = Fine Spirits Corner | jméno = Peter | příjmení = Verte | vydavatel = absinthe buyers guide | datum přístupu = 2008-09-17 | url archivu = https://web.archive.org/web/20080505084044/http://www.absinthebuyersguide.com/Articles/finespirits_peterverte.html | nedostupné = ano }} [72] => [73] => Ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] se absint po zákazu přesunul do tajných, ilegálních, převážně domácích destilérek. Tyto absinty se nazývaly ''Clandestine'' a šlo většinou jen o ''blanche'' absinty, neboť [[barvení]] patřilo mezi náročnější části technologického postupu a absence charakteristické zelené barvy nahrávala snahám o utajení před úřady. [74] => [75] => === Obroda absintu === [76] => K prvnímu uvolnění zákazu došlo už v roce [[1988]], a to v některých zemích [[Evropská unie|Evropské unie]]. Podmínkou bylo omezení thujonu na 10 mg·l−1. [77] => [78] => Na počátku [[1990–1999|90. let 20. století]] [[Britové|britský]] dovozce BBH Spirits objevil český absint Hills, a protože [[Spojené království]] absint nikdy nezakázalo, začal tento nápoj importovat do [[Anglie]]; obliba absintu od toho okamžiku rychle stoupala, a renesance absintu byla na světě.{{Citace elektronické monografie [79] => | url = http://www.feeverte.net/faq.html [80] => | titul = Absinthe at la Fée Verte: FAQ [81] => | jazyk = English [82] => | datum přístupu = 2008-09-17 [83] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20080917153538/http://www.feeverte.net/faq.html [84] => | datum archivace = 2008-09-17 [85] => | nedostupné = ano [86] => }} [87] => [88] => Do [[Francie]] se výroba pravého absintu vrátila v roce [[1999]], nicméně Francie je zemí, na kterou se absintový zákaz podepsal regulací, že absint se ve Francii může vyrábět, může se z ní [[Vývoz|vyvážet]], ale na jejím území smí být prodáván jen pod názvem ''spiritueux à base de plantes d’absinthe'', neboli ''alkohol na bázi pelyňku''. Z uvedeného vyplývá, že absint se ve Francii pod svým vlastním jménem (''absinthe'') prodávat nesmí. [89] => [90] => Na přelomu milénia se zákaz absintu postupně zrušil ve všech státech, kde byl na počátku [[20. století]] zaveden. Až na regionální výjimky, jako je např. Mataura na [[Nový Zéland|Novém Zélandu]]{{Citace elektronické monografie | url = http://www.stuff.co.nz/4674100a11.html | titul = Liquor ban after teen's near death | datum přístupu = 2008-09-18 | jméno = Sonia | příjmení = Gerken | vydavatel = The Southland Times | datum vydání = 2008-08-30 | url archivu = https://web.archive.org/web/20090116012124/http://www.stuff.co.nz/4674100a11.html | datum archivace = 2009-01-16 | nedostupné = ano }}, lze absint legálně konzumovat v kterékoli části světa. V současnosti celosvětově existují více než dvě stovky značek. [91] => [92] => == Konzumace absintu == [93] => {{Neověřeno část}} [94] => [95] => [[Soubor:Preparing absinthe.jpg|vlevo|200px|náhled|Příprava absintu tradičním způsobem.]] [96] => [97] => Ve světě je rozšířeno několik způsobů, jak se absint pije. Těmi částmi jednotlivých postupů, které vzbuzují největší pozornost, jsou metody míchání absintu s vodou, což má za následek změnu jeho barvy. Nejen [[Francouzi]] tento proces označují slovem ''loucher'' nebo ''louche'', což doslova znamená ''kalit se'', ''kalný''. Pokud se smíchá pravý absint s vodou, mělo by dojít k jeho pozvolnému zakalení a změně barvy – ze smaragdově zelené na mléčnou. Změna barvy má svou podstatu v [[Silice|silicových]] složkách, jež se ve vodě začnou srážet a odlučovat se od alkoholové složky – dochází ke srážení v [[koloid]]ní [[Suspenze (chemie)|suspenzi]]. Součástí některých metod ředění absintu vodou je nalití vody do skleničky s absintem přes kostku [[cukr]]u na [[Lžička|lžičce]], což má za následek rozpuštění cukru a zjemnění chuti nápoje; tento způsob konzumace je velmi rozšířen po celém světě. [98] => [99] => Absint se původně naléval do speciálních [[Sklenice|sklenic]], naprostá většina z nichž měla rozšiřující se kulatou nožku tvaru skleněné kuličky; objem sklenice se pohyboval okolo 75 [[Litr#Odvozené jednotky objemu|ml]]. Přes sklenici byla položena speciální děrovaná lžička, na niž se pokládala kostka cukru. Původní pijáci absintu si vždy nápoj připravovali sami; příprava nápoje číšníkem by byla urážkou. Tento tradiční způsob konzumace se společně s replikami absintového příslušenství pozvolna vrací. [100] => [101] => Ředění absintu vodou by mělo být v poměru 3:1 až 6:1. Doporučení se liší v závislosti na konzumované značce. [102] => [103] => Na české půdě se po [[Sametová revoluce|revoluci]] objevil nový způsob úpravy absintu před konzumací, který se stal úspěšným marketingovým tahem. Na lžičku se položí kostka cukru, jež se namočí do sklenice s absintem. V důsledku vysokého podílu alkoholu je možno kostku s absintem zapálit a vznikající [[karamel]] nechat odkapávat do sklenice. Ihned po dohoření se lžička s karamelem ponoří do absintu, celá směs se rozmíchá a následně podává ke konzumaci. Procedura je opticky velmi efektní a získává si množství turistů a absintových nováčků. Tento rituál je vhodný spíše pro bohémský absint. [104] => [105] => V [[Rusko|Rusku]] je rozšířeným zvykem podávat absint silně vychlazený a zapíjet ho sklenicí vodky. [106] => [107] => == Odkazy == [108] => [109] => === Reference === [110] => [111] => [112] => === Literatura === [113] => * {{Citace monografie [114] => | příjmení = Baker [115] => | jméno = Phil [116] => | odkaz na autora = [117] => | rok = 2005 [118] => | titul = Absint [119] => | vydavatel = Volvox globator [120] => | místo = [121] => | isbn = 80-7207-577-2 [122] => | překladatelé = Marta Plašilová [123] => }} [124] => * Petr Klusoň: ''Jedová stopa''. Praha: Academia, 2015. {{ISBN|978-80-200-2438-1}}. (Kapitola „Zelená víla“.) [125] => [126] => === Externí odkazy === [127] => * {{Commons}} [128] => * {{Commonscat}} [129] => * {{Wikislovník|heslo=absint}} [130] => * {{Otto|heslo=Absinth}} [131] => * [https://web.archive.org/web/20071004221459/http://www.szpi.gov.cz/cze/tisk/article.asp?id=54240&cat=2162&ts=8ec75 Info o absintu – potravinářská inspekce] [132] => * [https://web.archive.org/web/20071012044412/http://www.oxygenee.com/absinthe.html Virtuální muzeum absintu] [133] => * [http://www.osel.cz/index.php?clanek=3533 Absint mýtu zbavený na Osel.cz] [134] => * [http://www.absinthe-cz.com Kompletní české informace o pravém absinthu] [135] => * [http://www.absinthe.cz Český absintový almanach] [136] => * [http://www.absintherium.com Český informační web o pravém absintu ] [137] => [138] => {{Autoritní data}} [139] => {{Portály|Gastronomie}} [140] => [141] => [[Kategorie:Absint| ]] [142] => [[Kategorie:Anýzovky]] [] => )
good wiki

Absint

Sklenička absintu se speciální lžičkou Absint (též absinth; francouzsky absinthe; z latinského absinthium a řeckého ἀψίνθιον apsinthion, pelyněk) je tvrdý alkoholický nápoj, jenž se vyrábí z pelyňku, anýzu a fenyklu (jedná se o tzv. svatou trojici).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Švýcarsko','Česko','1915','Španělsko','Francie','20. století','1990-1999','19. století','Macerace','Československo','Spojené království','Destilace'

1915

Česko

Československo

Destilace

Destilace je fyzikální proces, při kterém dochází k oddělení složek směsi na základě rozdílných teplot varu jednotlivých složek.

Francie

Macerace

Španělsko

Švýcarsko