Array ( [0] => 15482953 [id] => 15482953 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Bismut [uri] => Bismut [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - chemický prvek [1] => [2] => | značka = Bi [3] => | protonové číslo = 83 [4] => | nukleonové číslo = [5] => | název = Bismut [6] => | latinsky = Bismuthum/Bisemutum [7] => | nad = [[Antimon|Sb]] [8] => | pod = [[Moscovium|Mc]] [9] => | vlevo = [[Olovo]] [10] => | vpravo = [[Polonium]] [11] => | dolní tabulka = ano [12] => [13] => | chemická skupina = Nepřechodné kovy [14] => | číslo CAS = 7440-69-9 [15] => | skupina = 15 [16] => | perioda = 6 [17] => | blok = p [18] => | koncentrace v zemské kůře = [19] => | koncentrace v mořské vodě = [20] => | obrázek = Bismuth_crystals_and_1cm3_cube.jpg [21] => | emisní spektrum = Bismuth spectrum visible.png [22] => | vzhled = Kov [23] => [24] => | relativní atomová hmotnost = 208,98040 [25] => | atomový poloměr = 156 pm [26] => | kovalentní poloměr = 158 pm [27] => | Van der Waalsův poloměr = 207 pm [28] => | elektronová konfigurace = [29] => | oxidační čísla = −III, '''III''', V [30] => [31] => | skupenství = [[Pevná látka|Pevné]] [32] => | krystalografická soustava = trigonální [33] => | hustota = 9,78 kg·dm−3 (10,05 g.cm-3 při teplotě tání) [34] => | tvrdost = 2,25 [35] => | magnetické chování = [[Diamagnetismus|diamagnetický]] [36] => | teplota tání = 271,5 [37] => | teplota varu = 1564 [38] => | molární objem = [39] => | skupenské teplo tání = [40] => | skupenské teplo varu = [41] => | tlak syté páry = [42] => | rychlost zvuku = [43] => | měrná tepelná kapacita = [44] => | elektrická vodivost = [45] => | měrný elektrický odpor = 1,29 μΩ·m [46] => | tepelná vodivost = 7,97 W⋅m−1⋅K−1 [47] => [48] => | standardní elektrodový potenciál = [49] => | elektronegativita = 2,02 [50] => | spalné teplo na m3 = [51] => | spalné teplo na kg = [52] => | ionizační energie = [53] => | iontový poloměr = [54] => [55] => | izotopy = {{Infobox - chemický prvek/Nestabilní izotop [56] => | nukleonové číslo = 209 [57] => | značka = Bi [58] => | výskyt = ≈ 100 % [59] => | poločas = 1,9×1019 [[rok|r]] [60] => | způsob = [[částice alfa|α]] [61] => | energie = 3,137 [62] => | nukleonové číslo produktu = 205 [63] => | značka produktu = [[Thallium|Tl]] [64] => }} [65] => | symboly nebezpečí = {{Radioaktivní}} [66] => | symboly nebezpečí GHS = {{GHS02}}{{Citace elektronického periodika | titul = Bismuth | periodikum = pubchem.ncbi.nlm.nih.gov | vydavatel = PubChem | url = https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/5359367 | jazyk = en | datum přístupu = 2021-05-24 }}
{{Varování}} [67] => | R-věty = [68] => | S-věty = [69] => }} [70] => '''Bismut''' (v obecném použití '''bizmut'''Internetová jazyková příručka: Bizmut. [https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=bizmut Dostupné online] či '''vizmut'''Internetová jazyková příručka: Vizmut. [https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=bizmut Dostupné online]; chemická značka '''Bi''', {{vjazyce|la}} ''Bismuthum''[http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/cesko-latinsky/bismuthum.html Latinský slovník] nebo ''Bisemutum''Peter van der KROGT, Elementymology & Elements Multidict. Elementa chemica - Latin. [http://www.vanderkrogt.net/elements/list_element.php?language=la&sort=A Dostupné online] (latinsky/anglicky)) patří mezi těžké [[kovy]], které jsou známy lidstvu již od [[starověk]]u. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a keramických materiálů. [71] => [72] => == Základní fyzikálně-chemické vlastnosti == [73] => [[Soubor:Bi-crystal.jpg|náhled|vlevo|upright|Krystaly bismutu ukazují mnoho duhových odstínů v lomu na jeho zoxidovaném povrchu]] [74] => Bismut je těžký kovový [[chemický prvek|prvek]] bílé barvy se slabým růžovým leskem, křehký a hrubě krystalický, známý již od [[starověk]]u. V [[plyn]]ném stavu tvoří [[molekula|molekuly]] Bi2. Na rozdíl od většiny ostatních těžkých kovů nejsou jeho sloučeniny toxické, vyskytuje se v nich v [[oxidační číslo|mocenství]] Bi3+ a méně často jako Bi5+. [75] => [76] => Bismut se nerozpouští v neoxidujících [[kyseliny|kyselinách]], protože je to ušlechtilý prvek. Snadno se však rozpouští především v [[kyselina chlorovodíková|kyselině chlorovodíkové]] za přítomnosti i malých množství oxidačních činidel (HNO3, H2O2...). Bismut je na [[vzduch]]u za laboratorní teploty stálý, v červeném žáru shoří namodralým plamenem na [[oxid bismutitý]] Bi2O3, za žáru se bismut slučuje s většinou prvků. Bismut tvoří s většinou kovů [[Slitina|slitiny]], které mají nízké teploty tání. [77] => [78] => Elementární bismut má největší diamagnetickou konstantu ze všech známých kovových prvků, značně vysoký [[elektrický odpor]] a vykazuje nejvyšší hodnotu [[Hallův jev|Hallovy konstanty]] ze všech kovů. Společně se [[rtuť|rtutí]] má nejnižší [[tepelná vodivost|tepelnou vodivost]] ze známých kovových prvků. [79] => [80] => Po dlouhou dobu byl bismut 209Bi pokládán za stabilní, neměnný [[izotop]], přestože to odporovalo teoretickým výpočtům stability atomových jader. Teprve v roce [[2003]] byl [[Francie|francouzskými]] atomovými fyziky ve Výzkumném institutu astrofyziky v [[Orsay]] podán důkaz, že bismut podléhá [[radioaktivita|radioaktivní]] přeměně.{{Citace elektronického periodika [81] => | příjmení = Marcillac [82] => | jméno = Pierre de [83] => | spoluautoři = Noël Coron, Gérard Dambier, Jacques Leblanc, Jean-Pierre Moalic [84] => | titul = Experimental detection of α-particles from the radioactive decay of natural bismuth [85] => | periodikum = Nature [86] => | odkaz na periodikum = [87] => | rok vydání = 2003 [88] => | měsíc vydání = duben [89] => | ročník = 422 [90] => | typ ročníku = svazek [91] => | číslo = 6934 [92] => | strany = 876–878 [93] => | url = http://www.nature.com/nature/journal/v422/n6934/full/nature01541.html [94] => | issn = 1476-4687 [95] => | doi = 10.1038/nature01541 [96] => | pmid = 12712201 [97] => | jazyk = anglicky [98] => }} Bismut je tedy nestabilním prvkem, který podléhá [[částice alfa|alfa rozpadu]] s poločasem přibližně 2×1019 let, což z něj činí jeden z nejpomaleji se přeměňujících přirozených [[radionuklid|radioizotopů]]. [99] => [100] => == Historický vývoj == [101] => * O bismutu jako o kovu podobném [[cín]]u se poprvé zmiňuje [[Basilius Valentinus]] v [[15. století]]. [102] => * Teprve v [[18. století]] určili [[Johann Heinrich Pott]] a [[Torbern Olof Bergman]] bismut jako zvláštní prvek kovového charakteru. [103] => [104] => == Výskyt == [105] => [[Soubor:Bismite.jpg|náhled|vlevo|upright|Bismit]] [106] => Bismut je v [[zemská kůra|zemské kůře]] velmi vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 0,2 [[parts per million|ppm]] (parts per milion; mg/kg). jeho [[koncentrace (chemie)|koncentrace]] v [[mořská voda|mořské vodě]] pouze 0,017 mikrogramu v jednom [[litr]]u. Předpokládá se, že ve [[vesmír]]u připadá na jeden [[atom]] bismutu přibližně 300 miliard atomů [[vodík]]u. [107] => [108] => Bismut se v přírodě vyskytuje ryzí i ve sloučeninách. Hlavními [[minerál]]y bismutu jsou [[bismutinit]] (psáno též ''bismutin''), chemicky [[sulfid bismutitý]] Bi2S3, [[bismit]] jako oxid Bi2O3 a zásaditý uhličitan [[bismutit]] [(BiO)2CO3]. Obvykle se vyskytuje jako příměs v [[ruda|rudách]] [[stříbro|stříbra]], [[zlato|zlata]], [[cín]]u, [[měď|mědi]] a [[olovo|olova]]. [109] => [110] => V [[Česko|Česku]] se rudy bismutu nalézají v Českosaském rudohoří. Nejvíce bismutu těží [[Čína]], [[Mexiko]], [[Peru]] a [[Bolívie]]. Pouze bolivijská ložiska poskytují jako primární rudy minerály bismutu, v ostatních nalezištích tvoří bismut pouze příměsi v rudách jiných kovů. [111] => [[Soubor:Die "Bismutrutsche". Links eine Blindprobe mit BiCl3, rechts eine Analysesubstanz.jpg|náhled|Důkaz bismutu pomocí „Bismutové skluzavky“. Vlevo [[slepý pokus]] [[chlorid bismutitý|chloridu bismutitého]], vpravo analyzovaná látka. [[Kation]]t Bi3+ tvoří s [[thiomočovina|thiomočovinou]] citrónově [[Žlutá|žlutý]] [[komplexní sloučenina|komplex]]]] [112] => [113] => == Výroba == [114] => * Bismut byl ve starších dobách ze svých rud získáván [[vycezování]]m. [115] => * Dnes se bismut ze svých rud získává buď redukčním pochodem, kde bismit reaguje v peci s [[uhlík]]em, nebo srážecím pochodem, kde se taví bismutinit se [[železo|železem]], popř. lze pražením převést [[sulfidy|sulfid]] na [[Oxidy|oxid]] a provést redukční pochod. Při těchto pochodech je bismut ještě značně znečištěn příměsemi, které byly v rudě, proto se surový bismut musí ještě [[rafinace|rafinovat]]. [116] => *: Bi2O3 + 3 C → 2 Bi + 3 CO ''Redukční pochod'' [117] => *: Bi2S3 + 3 Fe → 2 Bi + 3 FeS ''Srážecí pochod'' [118] => *: 2 Bi2S3 + 9 O2 → 2 Bi2O3 + 6 SO2 ''Pražení sulfidu'' [119] => * Pro získání velmi čistého bismutu lze využít [[elektrolýza|elektrolýzu]] tavenin jeho sloučenin. [120] => [121] => == Využití == [122] => [[Soubor:Artificial crystals.jpg|vpravo|náhled|Uměle vypěstovaný krystal bismutu]] [123] => Významné uplatnění nalézá bismut jako [[Legování|legovací]] prvek v různých slitinách. [124] => [125] => Některé slitiny bismutu mají velmi nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], často i pod [[teplota varu|teplotou varu]] [[voda|vody]]. Tohoto jevu se využívá při konstrukci automatických hasicích systémů (tzv. [[sprinkler]]ů), které jsou montovány do výškových budov a automaticky začnou rozprašovat vodu při náhlém nárůstu teploty v okolí. [126] => [127] => Vzhledem ke své nízké toxicitě se bismut stále častěji používá jako náhrada [[olovo|olova]] v nejrůznějších aplikacích – především jako složka pájek pro instalatérské práce, ale i při výrobě střeliva a broků. [128] => [129] => Přídavek bismutu do slitin obvykle snižuje tvrdost materiálu a zvyšuje jeho [[kujnost]]. Slitina [[železo|železa]] s bismutem je známa jako ''kujná litina'' a lze ji na rozdíl od běžné litiny snadno tvářet kováním i válcováním. [130] => [131] => Slitiny bismutu obvykle při chladnutí mírně zvyšují svůj [[objem]] a slouží proto k lití do forem pro vytváření přesných [[replika|replik]] a kopií různých předmětů. Bismut se používá do slitin ložiskových kovů. Ke známým nízkotajícím slitinám bismutu patří [[Woodův kov]], který je směsí 55 % bismutu, 25 % [[olovo|olova]], 15 % [[cín]]u a 5 % [[kadmium|kadmia]] a taje okolo 70 °C. Lipowitzova slitina je směsí 50 % bismutu, 25 % [[olovo|olova]], 15 % [[cín]]u a 10 % [[kadmium|kadmia]] a teplotu tání má okolo 60 °C, je to nejníže tající slitina směsi těchto kovů. [[Roseův kov]] je směsí 50 % bismutu, 25 % [[olovo|olova]] a 25 % [[cín]]u a taje při 94 °C. [132] => [133] => V chemickém průmyslu je bismut součástí [[katalyzátor]]ů na výrobu [[akryláty|akrylátů]] a dalších látek. Při výrobě keramiky slouží bismut jako náhrada olova při přípravě [[glazura|glazur]], barviv pro keramické materiály a výrobě optických vláken s vysokým [[Index lomu|indexem lomu]]. Bismut je důležitou součástí kosmetických a lékařských přípravků (např. v lékařství se používá zásaditá sůl kyseliny gallové Bi(OH)2·OCO·C6H2(OH)3 na zásyp ran – dermatol; sloučeniny bismutu se používají i jako léky proti syfilidě). Řada dalších různých sloučenin bismutu se používá v kosmetice a medicíně jako součást různých desinfekčních prostředků a léků používaných při léčení žaludečních a střevních chorob. [134] => [135] => Slitina s [[mangan]]em s názvem ''[[bismanol]]'' slouží pro výrobu velmi silných permanentních [[magnet]]ů. [136] => [137] => == Sloučeniny == [138] => Ve sloučeninách se bismut vyskytuje především v [[oxidační číslo|mocenství]] Bi3+. Většina jeho solí je velmi málo rozpustná a snadno [[hydrolýza|hydrolyzuje]]. [139] => [140] => * [[Oxid bismutitý]] Bi2O3 je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek. Vyskytuje se ve třech modifikacích. Připravuje se oxidací kovu nebo rozkladem dusičnanu či uhličitanu bismutitého. [141] => * [[Chlorid bismutitý]] BiCl3 je sněhobílá krystalická látka, která se na vlhkém vzduchu rozplývá; není totiž stabilní a reaguje s vodou za vzniku [[Oxychlorid bismutitý|oxychloridu bismutitého]] BiOCl, který se využívá jako netoxické barvivo známé jako perlová běloba. [142] => * [[Jodid bismuitý]] BiI3 je černý prášek, na rozdíl od chloridu nerozpustný ve vodě, ale rozpustný v roztocích alkalických jodidů za vzniku temně oranžového aniontu BiI{{Su|b=4|p=-}}, známého činidla používaného k důkazu [[alkaloidy|alkaloidů]] ([[Dragendorffovo činidlo]]). [143] => * [[Dusičnan bismutitý]] Bi(NO3)3 je bezbarvá krystalická rozpustná látka. Při zahřívání přechází na [[oxydusičnan bismutitý]] BiO(NO3), který se používá jako barvivo s názvem španělská běloba. Jiný zásaditý dusičnan bismutitý má využití v lékařství. [[Dusičnan bismutitý]] se připravuje rozpouštěním kovového bismutu v [[kyselina dusičná|kyselině dusičné]]. [144] => * [[Síran bismutitý]] Bi2(SO4)3 je bílá krystalická hygroskopická a rozpustná látka. Získává se rozpouštěním kovu, oxidu nebo sulfidu v [[kyselina sírová|kyselině sírové]]. [145] => * [[Uhličitan bismutitý]] Bi2(CO3)3 je bílá práškovitá nerozpustná látka, která se připravuje reakcí rozpustné bismutité soli s rozpustným uhličitanem. [146] => * [[Sulfid bismutitý]] Bi2S3 je tmavěhnědá (pokud se připravuje srážením se sirovodíkem) nebo šedá (pokud se připravuje tavením síry s bismutem) nerozpustná látka. Tmavěhnědý sulfid pozvolna přechází v šedou modifikaci. V přírodě se vyskytuje jako minerál [[bismutinit]]. [147] => * [[Bismutan|Bismutovodík]] BiH3 neboli bismutan je bezbarvá, snadno se rozkládající plynná látka. Připravuje se (pouze v nepatrném výtěžku) rozkladem práškové slitiny bismutu s [[hořčík]]em [[kyselina chlorovodíková|kyselinou chlorovodíkovou]]. [148] => [149] => == Odkazy == [150] => [151] => === Reference === [152] => {{Překlad|de|Bismut|153997004}} [153] => [154] => [155] => === Literatura === [156] => * Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 [157] => * Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974 [158] => * Dr. Heinrich Remy, ''Anorganická chemie'' 1. díl, 1. vydání 1961 [159] => * N. N. Greenwood – A. Earnshaw, ''Chemie prvků'' 1. díl, 1. vydání 1993 {{ISBN|80-85427-38-9}} [160] => [161] => === Související články === [162] => * [[Izotopy bismutu]] [163] => * [[Bismut-209]] [164] => [165] => === Externí odkazy === [166] => * {{Commonscat}} [167] => * {{Wikislovník|heslo=bismut}} [168] => [169] => {{Periodická tabulka (navbox)}} [170] => {{Autoritní data}} [171] => {{Portály|Chemie}} [172] => [173] => [[Kategorie:Bismut| ]] [174] => [[Kategorie:Chemické prvky]] [175] => [[Kategorie:Kovy]] [176] => [[Kategorie:Pniktogeny]] [] => )
good wiki

Bismut

Bismut (v obecném použití bizmut či vizmut; chemická značka Bi, Bismuthum nebo Bisemutum) patří mezi těžké kovy, které jsou známy lidstvu již od starověku. Slouží jako součást různých slitin, používá se při výrobě barviv a keramických materiálů.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'cín','olovo','kadmium','Dusičnan bismutitý','starověk','železo','oxidační číslo','bismutinit','kyselina chlorovodíková','objem','radioaktivita','kyseliny'

Cín

Kadmium

Kyseliny

Objem

Olovo

Radioaktivita

Starověk

Starověk je období v lidské historii, které se vyznačuje rozvojem civilizací a kultur.

Železo

Železo je chemický prvek s symbolem Fe a atomovým číslem 26.