Array ( [0] => 15481391 [id] => 15481391 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Etika [uri] => Etika [3] => Etika in 2019 - 2.jpg [img] => Etika in 2019 - 2.jpg [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => Etika Etika je fascinující obor filozofie, který se zaměřuje na zkoumání morálních hodnot a principů, jež ovlivňují naše chování a rozhodování. Její kořeny sahají hluboko do myšlenkových tradic a kultur, které s touto problematikou zacházely s velkým respektem a úctou. Etika nám poskytuje nástroje k tomu, abychom lépe chápali, co je považováno za dobré, spravedlivé a hodnotné, a tím nás vybavuje schopností činit reflexivní rozhodnutí, která podporují harmonický a pozitivní rozvoj společnosti. V současném světě, který je často složitý a plný výzev, je etika obzvlášť důležitá. Umožňuje nám orientovat se v morálních dilematech a usilovat o zdravé vztahy s ostatními lidmi, naší komunitou a planetou jako celkem. Etika není pouze teoretická disciplína, ale praktický nástroj pro každodenní život, který nám pomáhá vyrovnávat se s různorodými pohledy a zájmy. Přístupy k etice se vyvíjejí a přizpůsobují kulturám a dobovým kontextům, což svědčí o naší schopnosti učit se a adaptovat. Zatímco některé etické teorie kladou důraz na důsledky činů (utilitarismus), jiné se soustředí na domácí principy a pravidla (deontologie) či na osobní ctnosti (etička ctnosti). Tato rozmanitost nám dává možnost vybírat a kombinovat různé přístupy, abychom vyvinuli vlastní etický rámec, který vyhovuje našim hodnotám a přesvědčením. Etika nám také umožňuje inspirovat se pozitivními příklady v historii i současnosti. Jednotlivci a skupiny, kteří se zásadně postavili za spravedlnost, soucit a odvahu, nám ukazují, jaké přínosy mohou mít etické principy v praxi. Tím, že se snažíme naplnit etické ideály a usilovat o jejich uplatnění ve všech aspektech našich životů, můžeme přispět k utváření lepšího a spravedlivějšího světa pro všechny. V konečném důsledku je etika dynamickým nástrojem, který nám umožňuje růst, vytvářet pozitivní změny a budovat smysluplné spojení s ostatními. Opíráme se o její principiální hodnoty, abychom se stali odpovědnějšími a angažovanými členy společnosti, a tím posilovali základní lidskou důstojnost a přispívali k celkové prosperitě naší civilizace. [oai_cs_optimisticky] => Etika Etika je fascinující obor filozofie, který se zaměřuje na zkoumání morálních hodnot a principů, jež ovlivňují naše chování a rozhodování. Její kořeny sahají hluboko do myšlenkových tradic a kultur, které s touto problematikou zacházely s velkým respektem a úctou. Etika nám poskytuje nástroje k tomu, abychom lépe chápali, co je považováno za dobré, spravedlivé a hodnotné, a tím nás vybavuje schopností činit reflexivní rozhodnutí, která podporují harmonický a pozitivní rozvoj společnosti. V současném světě, který je často složitý a plný výzev, je etika obzvlášť důležitá. Umožňuje nám orientovat se v morálních dilematech a usilovat o zdravé vztahy s ostatními lidmi, naší komunitou a planetou jako celkem. Etika není pouze teoretická disciplína, ale praktický nástroj pro každodenní život, který nám pomáhá vyrovnávat se s různorodými pohledy a zájmy. Přístupy k etice se vyvíjejí a přizpůsobují kulturám a dobovým kontextům, což svědčí o naší schopnosti učit se a adaptovat. Zatímco některé etické teorie kladou důraz na důsledky činů (utilitarismus), jiné se soustředí na domácí principy a pravidla (deontologie) či na osobní ctnosti (etička ctnosti). Tato rozmanitost nám dává možnost vybírat a kombinovat různé přístupy, abychom vyvinuli vlastní etický rámec, který vyhovuje našim hodnotám a přesvědčením. Etika nám také umožňuje inspirovat se pozitivními příklady v historii i současnosti. Jednotlivci a skupiny, kteří se zásadně postavili za spravedlnost, soucit a odvahu, nám ukazují, jaké přínosy mohou mít etické principy v praxi. Tím, že se snažíme naplnit etické ideály a usilovat o jejich uplatnění ve všech aspektech našich životů, můžeme přispět k utváření lepšího a spravedlivějšího světa pro všechny. V konečném důsledku je etika dynamickým nástrojem, který nám umožňuje růst, vytvářet pozitivní změny a budovat smysluplné spojení s ostatními. Opíráme se o její principiální hodnoty, abychom se stali odpovědnějšími a angažovanými členy společnosti, a tím posilovali základní lidskou důstojnost a přispívali k celkové prosperitě naší civilizace. ) Array ( [0] => '''Etika''' (z [[Řečtina|řeckého]] [[Étos|ethos]] – mrav) nebo též teorie morálky je [[Filosofie|filozofická disciplína]], která se zabývá zkoumáním mravní dimenze skutečnosti. Etika zkoumá [[morálka|morálku]] nebo morálně relevantní jednání a jeho [[norma|normy]]. Etika je disciplínou [[Praktická filosofie|praktické filozofie]]. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním [[Hodnoty|hodnot]] a principů, které usměrňují [[Jednání|lidské jednání]] v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím [[svobodná vůle|svobodné vůle]]. Hodnotí [[Činnost|činnost člověka]] z hlediska [[dobro |dobra]] a [[zlo |zla]]. Na rozdíl od [[Morálka|morálky]], která je blíže konkrétním [[Pravidla chování|pravidlům]], se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku [[Zdůvodnění|zdůvodnit]]. [1] => [2] => Etika se dále dělí na další disciplíny: [[Analytická etika|e. analytická]], [[Autonomní morálka|e. autonomní]], [[deontologie|e. deontologická]], [[Environmentální etika|e. environmentální]], e. evoluční, e. feministická, e. heteronomní, [[Sociální nauka církve|e. individuální]], [[žurnalistická etika]], [[bioetika]], [[etika péče]] atd. [3] => [4] => == Základní přístupy == [5] => === Deskriptivní etika === [6] => Deskriptivní etika popisuje mravní hodnoty a soudy, které ve společnosti platí. Neříká tedy, zda je to či ono dobré nebo špatné, pouze konstatuje, jaký je stav ve společnosti. Spolupracuje, a často se překrývá, se [[sociologie|sociologií]], [[sociální antropologie|sociální]] a [[kulturní antropologie|kulturní antropologií]], [[religionistika|religionistikou]], [[etnologie|etnologií]] a dalšími společenskými vědami. [7] => [8] => === Metaetika === [9] => {{viz též|Metaetika}} [10] => Metaetika zkoumá jazyk, kterým pronášíme etické výroky a morální soudy. Vznikla spolu s [[analytická filosofie|analytickou filosofií]]. [11] => [12] => === Normativní etika === [13] => Zabývá se otázkami povinností (''deontologické'' otázky – co by člověk dělat ''měl'') a otázkami hodnot (''axiologické'' otázky – co utváří dobrý život). Na rozdíl od etiky deskriptivní hledá odpovědi na to, zda je něco morálně správné či nikoli. [14] => [15] => === Aplikovaná etika === [16] => Vyjadřuje se ke konkrétním, praktickým otázkám, které se týkají etických rozhodnutí. Sem patří např. [[bioetika]] nebo [[žurnalistická etika]]. [17] => [18] => === Etika autonomie === [19] => [20] => Vycházejí z autonomie [[svědomí]] a [[svoboda|svobody]] jako základní mravní hodnoty. Etika autenticity zdůrazňuje, že jen to je [[morálka|morální]], co vychází z čistého upřímného přesvědčení. Sem můžeme zařadit etiku [[Existencialismus|existencialismu]]. Jediným příkazem mravním je jednat svobodně a autenticky. Vše je dovoleno. Za vše jsme ale také absolutně zodpovědní. [21] => [22] => K etice autonomie patří také etika [[Immanuel Kant|Kantova]]. Autonomie znamená, že mravní autorita není dána zvnějšku, ale vychází z člověka. Podle Kanta je touto sebeurčující autoritou [[praktický rozum]], který formuluje mravní zákony, platící nepodmíněně. Takovým zákonem je [[Kantův kategorický imperativ|kategorický imperativ]]. Jednej tak, aby zákony tvého jednání se mohly stát principem všeobecného zákonodárství. Kategorický imperativ je dán sám sebou, není třeba ho dokazovat, mluvíme o mravní [[A priori|apriori]]. Mravní zákon se projevuje také jako povinnost. Ta podle Kanta rozhoduje o morálně dobrém, které musí být vždy ve shodě s povinností. Naopak sklony a smyslové impulsy, stojí-li proti povinnosti, zapříčiňují jednání nemorální. [23] => [24] => Autonomní etiky se soustředily na jednajícího člověka, jeho [[rozum]] a svobodu. V současné diskuzi se otevírají otázky, co tento rozum a svobodu orientuje. [25] => [26] => === Etika odpovědnosti === [27] => [28] => Uvědomujeme si, že k naplnění života nestačí pouze naše autonomie a svoboda. Od nejranějšího dětství víme, že jsme tu díky druhým a naše svoboda má smysl jen proto, že jsou tu ti druzí. Židovský filozof [[Martin Buber]] dokazuje, jak se naše „já“ zrodilo a stále dotváří díky „ty“, tomu druhému, který nás miluje. Ten druhý může být konkrétní člověk nebo Bůh. Pro etiku odpovědnosti se nejvyšší mravní hodnotou stává vztah k němu. Z věrnosti svému přesvědčení či rozumu zachovává věrnost tomu druhému. [29] => [30] => Etikou toho druhého se zabýval zejména [[Emmanuel Lévinas]]. Podle něj je ten druhý víc než moje svoboda. Svobodný člověk je zaslíben druhému, je za něj zodpovědný. A to ho zavazuje, aby se o druhého staral dřív než o sebe, druhého v bezmoci nelze opustit. [31] => [32] => Vztah k druhému je nesouměrný, to znamená, že vůbec nejde o to, jestli je pomoc opětována. Tradiční etika je příliš zaujata člověkem a lidskými vztahy. Opomíjí vztahy k přírodě a budoucnosti. Člověk a jeho technika jsou schopni utvořit budoucnost, z nichž jde strach. Tento strach se však může stát pozitivní etickou hodnotou, když probudí naši zodpovědnost za budoucí generace. Modelem veškeré opravdové odpovědnosti je odpovědnost rodičovská. Je třeba být vnímavý a zbaběle neunikat. [33] => [34] => == Základní pojetí etiky == [35] => [36] => === Nekognitivní === [37] => Jazyk etiky podle tohoto pojetí neříká nic objektivního, pouze vyslovuje osobní preference mluvčího. V takovém případě by etika neměla význam. [38] => [39] => === Relativistické === [40] => V tomto pojetí nelze srovnávat dvě situace, protože žádné dvě situace nejsou zcela stejné. Není absolutní základ, ke kterému by se různé situace mohly vztahovat, a tak vše zůstává relativní. [41] => [42] => === Absolutistické === [43] => Snaha vytvořit myšlenkový rámec, který umožňuje tvrdit, že něco je vždy správné a něco vždy nesprávné. Nemusí to nutně znamenat, že existují neměnná, pevně daná pravidla, toliko říká, že mravní chování lze vztahovat k univerzálně použitelným principům. [44] => [45] => == Vývoj etiky == [46] => [47] => === Antika === [48] => V Antice se etikou zabývalo několik autorů, od kterých se nám dochovaly texty, od jiných však nikoliv např.: Hésiodos, Epicharmos, Theognis, Sókratés, Platón, Xenofón, Antisthenés, Aristoteles. [49] => [50] => Antická etika odpovídá nejen na otázky, co je dobré a co je špatné, ale řešila teorie způsobu lidského života. [[Sókratés]] mluví o tom, že jej vede ''daimonion'' ([[svědomí]]), tvrdil, že poznání je pravá [[ctnost]] a neřest je důsledkem neznalosti. [51] => [52] => [[Platón]] ve svém známém [[podobenství o jeskyni]] naznačuje, že [[idea]] [[dobro|Dobra]] je transcendentní. Člověk má podle Platóna tři stránky: žádostivost, [[vůle|vůli]] a [[rozum]]. Rozum má ovládat žádosti za použití vůle. Na otázku, proč je lepší být spravedlivý, odpovídá takto: rozum se zabývá věčnými hodnotami, žádostivost dočasnými, proto má mít rozum přednost. Dobrý a spravedlivý je pro Platóna totéž. [53] => [54] => [[Aristotelés|Aristoteles]] je zastáncem teorie středu („[[zlatá střední cesta]]“). Špatné jsou pouze extrémy. Například hněv je dobrý, pokud člověka podněcuje, ale hněv ve svém extrému (zášť, nenávist) je špatný, stejně jako v druhém extrému (netečnost, apatie). Mezi extrémy se nalézá harmonie. Etika znamenala nejen vědět, co je dobré a co špatné, ale také podle toho žít. ''Eudaimonia'' – štěstí, blaženost, je stav, kam nás dovede náš rozum. [55] => [56] => Další směry pak také řeší etické otázky. [[Epikureismus|Epikurejci]] věřili, že jediným cílem a ctností člověka je blaho. Dosahování blaha by měl podle nich člověk omezit pouze tehdy, je-li to pro něj dlouhodobě nevhodné (sebedestrukce alkoholem apod.). [[Stoicismus|Stoikové]] se zase shodně s Aristotelem domnívali, že cílem člověka je ''eudaimonia''. Věřili, že [[vesmír]] uspořádala inteligentní bytost a že tedy má smysl ([[logos]]). [[Stoicismus]] uznává realitu takovou, jaká je, člověk má podle nich přijmout, že některé věci může změnit a některé ne. Za ty, které může změnit, má přijmout [[odpovědnost]]. Důležité je, že podle stoiků nezáleží na výsledcích jednání (na rozdíl od např. [[Utilitarismus|utilitarismu]]), ale na dobré vůli. [57] => [58] => === Středověk === [59] => [[Tomáš Akvinský]] rozvinul etiku na základě přirozeného zákona. Vycházel z [[Křesťanství|křesťanské]] tradice a podařilo se mu podložit křesťanskou etiku racionálními základy. Nauka o přirozeném zákoně (''lex naturalis'') vychází z empirického pozorování a logických dedukcí. Každá věc sleduje účel, a naplnění tohoto účelu je dobré. Rozum, který člověk od [[Bůh|Boha]] dostal, je východiskem morálky. Také Tomáš Akvinský říká, že mravní posouzení jednání nezávisí na jeho výsledku, ale na účelu, ke kterému směřuje. Protože je přirozené právo založeno na rozumu, není kulturně podmíněné. V ''Summa Theologiae'' popsal Tomáš čtyři základní ctnosti: rozumnost, spravedlnost, statečnost a uměřenost. [60] => [61] => === Společenská smlouva === [62] => V [[novověk]]u se etika vypořádávala s otázkou, co tvoří základ morálky. [[Thomas Hobbes]] míní, že cestou k vytvoření norem má být dohoda mezi vládcem a jedinci. Vládce by neměl obavu z anarchie. V knize ''[[Leviathan (kniha)|Leviathan]]'' píše o absolutistickém státě. Dohoda má být prosazována za účelem omezení sobeckých lidských emocí, k vzájemnému prospěchu. [63] => [64] => Také [[John Locke]] uznává ve svém ''Pojednání o vládě'' z roku [[1690]] potřebu společenské smlouvy – je totiž nutný arbitr pro nestranné řešení sporů. Autorita však nemá být v rukou vládce, ale náleží spíše státním institucím. Na tomto základu stojí i dnešní moderní demokracie a oddělení mocí zákonodárné, výkonné a soudní. [65] => [66] => === Utilitarismus === [67] => U zrodu [[utilitarismus|utilitarismu]], jedné z nejvlivnějších etických teorií, stál [[Jeremy Bentham]]. Hledání teorie morálky ku prospěchu občanům jej vedlo k ''principu užitečnosti''. Akce je užitečná, pokud vede k co největšímu a nejtrvalejšímu štěstí co nejvíce lidí. Záleží tedy především na následcích každého činu, to, zda je čin v souladu s normami, je druhořadé. [68] => [69] => [[John Stuart Mill]] upozornil, že lidé nejsou příliš předvídaví, a ve své knize ''Utilitarismus'' představil tzv. ''utilitarismus pravidel''. Společnost se podle něj neobejde bez zásad (např. zásada pravdomluvnosti). [70] => [71] => === [[Kantův kategorický imperativ]] === [72] => [[Immanuel Kant]] si byl vědom, že nepoznáváme věci „o sobě“, ale věci, jaké se nám jeví. Morálku proto zakládá na ''dobré vůli'' – to může být jediné správné východisko dobrého jednání. V ''Kritice praktického rozumu'' (1788) představil kategorický imperativ: ''„Jednejte tak, aby maxima vaší vůle mohla vždy být současně uplatněna jako princip vytvářející univerzální zákon.“'' Druhý člověk nemá být pro nás prostředek našeho prospěchu – lidskost je cílem. Kantova morálka je ''apriorní'' – platí bez ohledu na důsledky. [73] => [74] => === Morálka a moc === [75] => [[Friedrich Nietzsche]] se Zarathustrovým výrokem „Bůh je mrtev!“ loučí s představou absolutní morálky. Místo toho má být smyslem všeho ''nadčlověk'' – směřování ke zdokonalení lidstva. Člověk má být schopen „přitakání životu takový, jaký je“. [76] => [77] => === Existencialismus === [78] => {{viz též|Existencialismus}} [79] => [80] => [[Søren Kierkegaard]] považuje za stěžejní vztah člověka s [[Bůh|Bohem]]. [[Bůh]] dal člověku [[svoboda|svobodnou vůli]] a s tou je svázaná odpovědnost. Lidská existence je něčím zcela jedinečným, nezáleží jen na výsledku naší volby, ale na její upřímnosti. [81] => [82] => [[Martin Heidegger]] mluví o ''vrženosti'' do světa a o maskách, které si oblékáme. Stejně tak s ostatními se setkáváme jenom povrchně. Cesta k převzetí odpovědnosti vede skrze uvědomění si omezenosti své existence – [[smrt]]i. [83] => [84] => [[Jean-Paul Sartre]] tvrdí, že neexistuje žádný apriorní účel nebo smysl lidské existence. ''Existence předchází esenci'' – tedy napřed člověk existuje a pak teprve určuje, čím bude. Je důležité „být sám sebou“ a ne jenom přijímat role. Sartre domyslel svět bez Boha – „není na co se upnout, jsme tím, co ze sebe uděláme.“ [85] => [86] => === Situační etika === [87] => Podle [[Joseph Fletcher|Josepha Fletchera]] není moudré postupovat od pravidel k situacím. Namísto toho nastoluje ''„princip lásky“'' – jediné a absolutní pravidlo je pravidlo lásky. Částečně tak navazuje na [[Křesťanství|křesťanskou]] morálku. Směru, který staví na první místo princip lásky, se říká agapéismus, podle řeckého výrazu pro lásku pečující, [[agapé]]. [[Paul Tillich]] upozorňuje, že pravidla jsou přesto důležitá, mohou totiž poskytnout určité vodítko. [88] => [89] => === Náboženství a etika === [90] => Existují tři přístupy: [91] => [92] => # autonomní – etika zcela nezávislá na náboženství [93] => # heteronomní – morálka staví na náboženských přesvědčeních, závisí na vztahu ke společenství [94] => # teonomní – morálka vychází ze stejného zdroje jako náboženství, závisí na vztahu k Bohu [95] => [96] => Podle [[křesťanství]] je [[Bůh]] absolutní autoritou morálky. Lidé mohou morální zákon poznávat prostřednictvím [[Bible]], církevní tradice, Božského vnuknutí ([[Duch svatý]]) nebo skrze [[svědomí]]. V [[judaismus|judaismu]] je autoritou např. [[Tóra]], v [[islám]]u jsou to [[Korán]], [[hadís]]y a zákon [[šaría]], [[hinduismus]] vychází z mnoha spisů a živé zkušenosti, [[buddhismus]] kromě spisů klade důraz na rozum a osobního učitele. [97] => [98] => Zatímco filozofická etika hodnotí lidské jednání ve vztahu k pravdě o člověku poznávané rozumem, [[teologická etika]] hodnotí lidské jednání ve vztahu k pravdě o člověku poznávané rozumem a nazírané ve světle Božího zjevení, které před lidský rozum přináší [[Bible|Písmo]] a křesťanská tradice, opírá se o nauku [[Církevní otcové|církevních otců]], významných křesťanských myslitelů a o učitelský úřad církve ([[magisterium]]). Teologická etika odmítá podrobení jednotlivce celku, protože takové myšlení vede ke zvěcňování člověka. Zvěcňování člověka je neslučitelné s východisky teologické etiky vystavěné na [[Princip personality|principu personality]].{{Citace periodika [99] => | příjmení = Havelka [100] => | jméno = Ondřej [101] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [102] => | titul = Teologicko-etický princip personality a jeho soudobé myšlenkové směry [103] => | periodikum = Verba Theologica [104] => | datum vydání = 2020 [105] => | ročník = 39 [106] => | číslo = 2 [107] => | strany = 98–109 [108] => | url = http://verba.ktfke.sk/archiv/verba-theologica-22020/ [109] => }} [110] => [111] => Člověk by měl podle východisek teologické etiky v životě jednat [[Morálka|mravně]] správně (tedy v souladu s mravy, zvyky, pravidly) a morálně dobře (tedy v souladu se svým [[Svědomí|svědomím]]) – v ideálním případě jde takové jednání v obou oblastech dohromady. Pokud se však mravní a morální oblast dostanou do konfliktu, člověk musí volit: podle aristotelsko-tomistických teologicko-etických východisek je člověk vázán jednat v souladu se svědomím, jinak by vědomě konal morální zlo, což je nepřípustné, i kdyby jej k tomu nutil zákon či nadřízený. Jde o tzv. [[princip epikie]], jehož základy stanovil [[Aristotelés]] a jehož nejvýznačnějšími reprezentanty se stali [[Albert Veliký]] a [[Tomáš Akvinský]].{{Citace periodika [112] => | příjmení = Havelka [113] => | jméno = Ondřej [114] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [115] => | titul = Synkretismus z teologicko-etické perspektivy [116] => | periodikum = Studia Theologica [117] => | datum vydání = 2021-12-01 [118] => | ročník = 23 [119] => | číslo = 3 [120] => | strany = 149–174 [121] => | doi = 10.5507/sth.2021.033 [122] => | jazyk = en [123] => | url = http://studiatheologica.eu/doi/10.5507/sth.2021.033.html [124] => | datum přístupu = 2022-09-16 [125] => }} Podle teologa [[Ondřej Havelka (cestovatel)|O. Havelky]] soudobý výklad principu epikie říká, že tam, kde litera zákona nedává jednajícímu smysl, má jednat podle smyslu (ducha) zákona, jak jej chápe ve svém svědomí jako nejlepší možné jednání, jako uskutečněné dobro, neboť podle dokumentu ''[[Dignitatis humanae]]'' [[Druhý vatikánský koncil|II. vatikánského koncilu]] je svědomí pro člověka závazné (DH 2). Kategorie mravní hodnotí objektivní, exogenně danou, obsahovou rovinu jednání, zatímco kategorie morální hodnotí na základě vnitřních, endogenních kritérií souladu se svědomím jednajícího.{{Citace monografie [126] => | příjmení = Havelka [127] => | jméno = Ondřej [128] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [129] => | titul = Náboženský šok [130] => | vydání = 1 [131] => | vydavatel = Akbar [132] => | místo = Praha [133] => | rok vydání = 2021 [134] => | počet stran = 306 [135] => | strany = 255 [136] => | isbn = 978-80-906325-5-4 [137] => }} [138] => [139] => [140] => === Svědomí === [141] => {{viz též|Svědomí}} [142] => V etice hraje významnou roli [[svědomí]]. V křesťanském pojetí je to zákon vepsaný Bohem do lidských srdcí („hlas Boha v naší duši“, „niterné zjevení Boha v nás“). Každý má svědomí, které je zároveň cestou k poznání přirozeného zákona a také Boží existence. [143] => [144] => V sekulárním pojetí je svědomí založeno na svobodě a poznání dobra, vychází z toho, co nás naučila společnost, případně z pudů apod. [145] => [146] => Svědomí je vysoce univerzálním činitelem a vytváří základ mravní argumentace napříč kulturami. [147] => [148] => '''[[David Hume]]''' započal éru, kdy se [[dobro]] a [[zlo]] nerozlišovalo rozumem, ale [[cit]]em. Stejně lze rozpoznat afekty – přímé a nepřímé. Kdo se ale řídí jen citem, nemusí být mimo. Problém je v tom, že když se vcítím do druhých, budu jednat jako oni. A třeba i špatně. Lidé mají strach jít proti davu, jsou rádi v davu. Jak potom ale mohou lidé poznat, že je něco špatně? [149] => [150] => '''[[Immanuel Kant]]''' naopak city zavrhl a kladl důraz hlavně na [[rozum]]. Díky rozumu mohu lépe poznat své okolí. Abych poznal svého přítele, musím jej nejprve nenávidět, abych jej nezávisle posoudil. Jak můžu cítit něco k lidem, kteří jsou třeba na druhém konci světa? Jak se mě může dotýkat dění na druhém konci světa? Zde funguje soucit. [151] => [152] => V některých situacích ale naše morální souzení nenásleduje cítění. Někomu přeji vše špatné, ale když se mu to stane, soucítím s jeho bolestí. Člověka je také možno motivovat rozumem, ale jeho motivace není tak silná jako citová. Morální soudy mají povahu složitou. [153] => Morální vývoj je podmíněn jak citovým, tak i rozumovým vývojem. Člověk zakrnělý v citech nedosáhne plného morálního vývoje. Dochází k tomu třeba v prostředí, kde dítě vyrůstá v [[Deprivace|deprivaci]]. [154] => [155] => Svědomí [156] => [157] => Projev svědomí je, když se projeví náš vnitřní [[éthos]]. A může se postavit třeba proti celospolečenskému étosu. Dříve bylo pojímáno jako vnitřní hlas boží. Ten bylo třeba poslechnout. [158] => Dnešní pohled je více psychologický. ´ [159] => Někteří lidé jej mají tak silné, že nejsou schopni sami se sebou žít. Nesou na všem takovou vinu, že jim ji nikdo nemůže sejmout. Člověk však může v citovém a morálním vývoji naopak zakrnět a netrápí jej třeba ani vražda. [160] => Velmi vnímavé jsou při svém vývoji děti. Neměly by být brány na lehkou váhu, protože jejich nevinný vnitřní hlas bývá často ten správný, ale my je výchovou zkazíme. [161] => [162] => '''[[Tomáš Akvinský]]''' tvrdí, že svědomí je aplikací znalostí na určitou situaci. Rozlišuje svědomí následné a předchozí. Předchozí je důležitější a určuje naše morální chování. [163] => Naše svědomí má podle něj tři roviny: [164] => # synderesis – základní rovina člověku vrozená, nejobecnější, člověk ví, že by měl dobro konat a neubližovat druhým lidem [165] => # sapientia – rovina moudrosti [166] => # scientia – rovina konkrétního vědění [167] => Všichni lidé to mají podle něj stejně nastaveno. Ale u každého se projeví podmínky jinak. U člověka tak není možná libovůle. Vše je podřízeno všeobecnému zákonu vesmíru. Člověk se na něm podílí na základě přirozeného zákona. [168] => K čemu má pak člověk sklon, to má tendenci považovat za dobré. A to má povinnost uskutečnit. [169] => * nejzákladnější je zachování si života, to má podobné vše živé, nejen lidé [170] => * rozmnožování je společné také, výchova potomků patří k tomu [171] => * třetí je čistě lidské – je to sklon žít ve společnosti a poznat pravdu o bohu [172] => Tento přirozený zákon je u všech lidí stejný, čím víc ale jdeme k jednotlivostem, tím víc můžeme selhat – každý tedy přikázání zákona vykoná jinak. [173] => Pokud má někdo špatné návyky, tak už mu to nepřijde. Prapůvodně byl dobrý, ale když se někdo naučí žít špatně, pak už se nikdy nenapraví. [174] => [175] => Svědomí je velmi niternou záležitostí. Ale při společenské praxi není do člověka vidět, takže je daleko hůře posuzován čin vykonaný, než pouhé myšlení. Ale právě ta myšlenka je základ špatného činu. Ta je horší než čin samotný. [176] => [177] => == Odkazy == [178] => [179] => === Reference === [180] => [181] => [182] => === Literatura === [183] => * THOMPSON, M. ''Přehled etiky'', Portál, Praha 2004 [184] => * MORAVEC, V. ''Etika a česká média'' (vyšlo ve sborníku ''10 let v českých médiích'', Portál, Praha 2005) [185] => * ANZENBACHER, A., ''Úvod do etiky'', Zvon, Praha 1994 [186] => * FLETCHER, J., ''Situační etika'', Kalich, Praha 2009 [187] => * {{Citace monografie [188] => | příjmení = Habáň [189] => | jméno = Petr Metoděj [190] => | titul = Přirozená ethika [191] => | url = [192] => | vydavatel = Krystal [193] => | místo = Olomouc [194] => | rok = 1944 [195] => | počet stran = 160 [196] => }} [197] => * KOUKAL, Šimon H. ''Morální filosofie Bernarda Williamse''. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2022. ISBN 978-80-7671-089-4 [198] => [199] => === Související články === [200] => * [[Etický kontraktualismus]] [201] => * [[Objektivismus]] [202] => [203] => === Externí odkazy === [204] => * {{Commonscat}} [205] => * {{Wikislovník|heslo=etika}} [206] => * {{Wikicitáty|téma=Etika}} [207] => * [https://siler.fi.cz/wp-content/uploads/2021/03/Etika-pro-pedagogy-2019-Ucebnice.pdf Vladimír Šiler. Etika pro pedagogy. Pedagogická fakulta Ostravské univerzity, 2019.] Bohatá literatura v textu i na s. 221–232. Vtipný text. [208] => * Sirovátka, J. ''[https://www.youtube.com/watch?v=IXVhTIQwHvk Etika]''. Video v rámci projektu [http://www.fizami.cz Filosofie (asi) za minutu] [209] => * [http://www.transparency.cz/index.php?id=45 Viva Etika], projekt [[Transparency International]] ČR (v současné době pozastavený) [210] => * [https://web.archive.org/web/20070928140154/http://www.in-mind.org/artikelen/fairness-judgments-genuine-morality-or-disguised-egocentrism.html Fairness Judgments: Genuine Morality or Disguised Egoism?] Psychological Article on Fairness (registration required) [211] => [212] => {{Pahýl}} [213] => {{Autoritní data}} [214] => [215] => [[Kategorie:Etika| ]] [] => )
good wiki

Etika

Etika (z řeckého ethos - mrav) nebo též teorie morálky je filozofická disciplína, která se zabývá zkoumáním mravní dimenze skutečnosti. Etika zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy.

More about us

About

Její kořeny sahají hluboko do myšlenkových tradic a kultur, které s touto problematikou zacházely s velkým respektem a úctou. Etika nám poskytuje nástroje k tomu, abychom lépe chápali, co je považováno za dobré, spravedlivé a hodnotné, a tím nás vybavuje schopností činit reflexivní rozhodnutí, která podporují harmonický a pozitivní rozvoj společnosti. V současném světě, který je často složitý a plný výzev, je etika obzvlášť důležitá. Umožňuje nám orientovat se v morálních dilematech a usilovat o zdravé vztahy s ostatními lidmi, naší komunitou a planetou jako celkem. Etika není pouze teoretická disciplína, ale praktický nástroj pro každodenní život, který nám pomáhá vyrovnávat se s různorodými pohledy a zájmy. Přístupy k etice se vyvíjejí a přizpůsobují kulturám a dobovým kontextům, což svědčí o naší schopnosti učit se a adaptovat. Zatímco některé etické teorie kladou důraz na důsledky činů (utilitarismus), jiné se soustředí na domácí principy a pravidla (deontologie) či na osobní ctnosti (etička ctnosti). Tato rozmanitost nám dává možnost vybírat a kombinovat různé přístupy, abychom vyvinuli vlastní etický rámec, který vyhovuje našim hodnotám a přesvědčením. Etika nám také umožňuje inspirovat se pozitivními příklady v historii i současnosti. Jednotlivci a skupiny, kteří se zásadně postavili za spravedlnost, soucit a odvahu, nám ukazují, jaké přínosy mohou mít etické principy v praxi. Tím, že se snažíme naplnit etické ideály a usilovat o jejich uplatnění ve všech aspektech našich životů, můžeme přispět k utváření lepšího a spravedlivějšího světa pro všechny. V konečném důsledku je etika dynamickým nástrojem, který nám umožňuje růst, vytvářet pozitivní změny a budovat smysluplné spojení s ostatními. Opíráme se o její principiální hodnoty, abychom se stali odpovědnějšími a angažovanými členy společnosti, a tím posilovali základní lidskou důstojnost a přispívali k celkové prosperitě naší civilizace.

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.