Array ( [0] => 15488841 [id] => 15488841 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Fatalismus [uri] => Fatalismus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Fatalismus''' (z [[latina|lat.]] ''fatum'', osud a ''fatalis'', osudový) je životní postoj nebo názor, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě a na světě je více méně předurčeno [[osud]]em a člověk to nemůže ovlivnit. Ať udělá cokoli, o výsledku rozhoduje osud. Na rozdíl od [[determinismus|determinismu]], který všechny události pokládá za určené minulými příčinami, fatalismus si všímá jen některých a pro člověka zvláště významných událostí nebo jejich konečného výsledku. [1] => [2] => == Historie == [3] => V předsokratovském Řecku se osud (řec. ''heimarmené moira'') či nutnost (řec. ''ananké'') pokládal za tu nejmocnější a jedině rozhodující sílu, jíž podléhají dokonce i bozi. Tak je tomu u [[Homér]]a i u řady filosofů ([[Parmenidés]], [[Hérakleitos]], [[Thalés]]) a podobnou roli hrají v lidových pohádkách sudičky. Podle pověsti, kterou zpracoval [[Sofoklés]], předpověděla thébskému králi Laiovi věštba, že pokud bude mít syna, dopustí se otcovraždy a incestu s vlastní matkou. Král dá proto malého [[Oidipus|Oidipa]] odnést do lesa, aby se ho zbavil – a přesto se věštba splní. Proti představě osudové určenosti se postavil [[Anaxagoras]] a ovšem [[Sókratés]] a [[Aristotelés]], kteří zdůraznili lidskou schopnost jednat a odpovědnost za důsledky. Fatalistické myšlenky se ale znovu objevují hlavně ve [[stoicismus|stoicismu]], v [[Gnóze|gnózi]] a u [[hermetismus|hermetiků]]. V pozdním starověku je fatalismus často spojen s přesvědčením o osudovém působení hvězd a s [[astrologie|astrologií]]. [4] => [5] => V [[judaismus|judaismu]] se fatalistické postoje objevují teprve v [[helénismus|helénistickém]] období ([[Kniha Kazatel]]). Také v [[křesťanství]], kde je jeden Bůh stvořitelem a svrchovaným pánem světa, a kde se klade velký důraz na lidské jednání, nebylo pro fatalismus místo. Trvale platné křesťanské odsouzení fatalismu pochází od [[Svatý Augustin|Augustina]]. V některých větvích křesťanství, které zvlášť silně zdůrazňovaly lidskou závislost na Bohu a jeho pomoci, však vznikla nauka o bezmoci člověka vůči zlu, a také učení o [[predestinace|predestinaci]]. Člověk podle ní sice musí jednat co nejlépe, Bůh však předem ví, jak to s ním nakonec dopadne. Tímto předvěděním je osud člověka už předem zpečetěn, člověk sám o tom ale neví a musí se co nejvíce snažit, protože právě to je také Bohu předem známo. Nauka o predestinaci hrála důležitou roli v [[reformace|reformaci]], zejména u [[Jan Kalvín|Jana Kalvína]]. Je rozšířena také v [[islám]]u. [6] => [7] => Klasický fatalismus se obnovil v humanismu jako přesvědčení o bezmoci jednotlivého člověka, který se musí smířit s tím, že o jeho osudech rozhodnou jiní. Často byl spojen s přesvědčením o vlivu hvězd na lidské osudy a s astrologií. Někteří novověcí myslitelé dokonce vyžadovali, aby člověk svému osudu vždycky přitakal, aby se s ním nejen smířil, ale aby jej miloval (''amor fati'' – [[Baruch Spinoza|Spinoza]], [[Arthur Schopenhauer|Schopenhauer]], [[Friedrich Nietzsche|Nietzsche]]). Právě při kritice těchto názorů byl počátkem 18. století ve Francii poprvé použit termín fatalismus, a to spíše jako nadávka. [8] => [9] => Různé formy fatalismu jsou běžné v mimoevropských kulturách a jsou velmi rozšířeny i na Dálném východě, v [[hinduismus|hinduismu]], například jako nauka o opakujících se vesmírných epochách ([[kalpa]]). [10] => [11] => == Současnost == [12] => V současnosti se s obecným [[agnosticismus|agnosticismem]] šíří také přesvědčení o určující moci osudu, který se lidé snaží odhalovat různými pověrečnými postupy, zejména astrologií a věštěním. Fatalismus může být ovšem také ospravedlněním pro nečinnost a lhostejnost, jež se mohou maskovat jako „vědecký“ determinismus. V současné [[analytická filosofie|analytické filosofii]] se vedou diskuse o tom, do jaké míry je fatalismus logicky sporný;http://plato.stanford.edu/entries/fatalism/ ať je tomu jakkoli, zdá se, že má-li mít nějaká diskuse smysl, musí vyjadřovat něčí svobodné názory a nemůže být osudově determinována. [13] => [14] => [15] => {{citát|Co se dálo, bude se dít zase,
a co se dělalo, bude se znovu dělat;
pod sluncem není nic nového.|[[Bible]], [[Kniha Kazatel]] 1,9.}} [16] => [17] => == Odkazy == [18] => [19] => === Reference === [20] => [21] => [22] => === Literatura === [23] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Fatalismus. Sv. 9, str. 38 [24] => * Sofoklés, ''Král Oidipús''. Praha: Mladá fronta 1976. 202 str. [25] => [26] => === Související články === [27] => * [[Astrologie]] [28] => * [[Determinismus]] [29] => * [[Osud]] [30] => [31] => === Externí odkazy === [32] => * {{en}} [http://plato.stanford.edu/entries/fatalism/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Fatalism] [33] => [34] => {{Autoritní data}} [35] => {{Portály|Filozofie}} [36] => [37] => [[Kategorie:Filozofické směry]] [] => )
good wiki

Fatalismus

Fatalismus (z lat. fatum, osud a fatalis, osudový) je životní postoj nebo názor, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě a na světě je více méně předurčeno osudem a člověk to nemůže ovlivnit.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.