Array ( [0] => 15480371 [id] => 15480371 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Filozofie [uri] => Filozofie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Filozofie''' (ve [[Stylový příznak|stylově příznakové podobě]] také '''filosofie''',{{Citace elektronického periodika [1] => | titul = Pravopis a výslovnost přejatých slov se s – z [2] => | periodikum = Internetová jazyková příručka [3] => | vydavatel = Ústav pro jazyk český AV ČR [4] => | url = https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=121 [5] => | jazyk = cs [6] => | datum přístupu = 2023-02-15 [7] => }} původem z [[Starořečtina|řeckého]] φιλοσοφία, ''filosofía'', „láska k moudrosti“) je systematické, racionální a kritické studium obecných a základních otázek, jako jsou otázky existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli a jazyka.{{Cite web|title=philosophy {{!}} Definition, Systems, Fields, Schools, & Biographies {{!}} Britannica|url=https://www.britannica.com/topic/philosophy|access-date=2022-05-29|website=www.britannica.com|language=en|archive-date=23 February 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210223162559/https://www.britannica.com/topic/philosophy|url-status=live}}{{cite web|title=Philosophy|url=https://en.oxforddictionaries.com/definition/philosophy|date=2020|website=Lexico|publisher=University of Oxford Press|access-date=28 March 2019|archive-date=28 March 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190328142405/https://en.oxforddictionaries.com/definition/philosophy|url-status=dead}}{{cite book|last1=Sellars|first1=Wilfrid|url=http://selfpace.uconn.edu/class/percep/SellarsPhilSciImage.pdf|title=Empiricism and the Philosophy of Mind|date=1963|publisher=Routledge and Kegan Paul Ltd.|pages=1, 40|access-date=28 March 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190323095530/http://selfpace.uconn.edu/class/percep/SellarsPhilSciImage.pdf|archive-date=23 March 2019|url-status=dead}} Tyto otázky jsou často předkládány jako problémy, které je třeba studovat nebo řešit.{{cite journal|last1=Chalmers|first1=David J.|title=Facing up to the problem of consciousness|journal=Journal of Consciousness Studies|date=1995|volume=2|issue=3|pages=200, 219|url=http://www.consc.net/papers/facing.html|access-date=28 March 2019|archive-date=20 November 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20191120095823/http://consc.net/papers/facing.html|url-status=live}}{{cite journal|last1=Henderson|first1=Leah|title=The problem of induction|journal=Stanford Encyclopedia of Philosophy|date=2019|url=https://plato.stanford.edu/archives/spr2019/entries/induction-problem/|access-date=28 March 2019|archive-date=27 March 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190327224912/https://plato.stanford.edu/archives/spr2019/entries/induction-problem/|url-status=live}} Některé prameny tvrdí, že termín pochází od [[Pythagoras|Pythagora]] (asi 570 – asi 495 př. n. l.);{{Cite book|last=Cameron|first=Alister|title=The Pythagorean Background of the theory of Recollection|publisher=George Banta Publishing Company|year=1938}} jiné tuto verzi zpochybňujíJaeger, W. 'On the Origin and Cycle of the Philosophic Ideal of Life.' First published in Sitzungsberichte der preussischen Akademie der Wissenschaften, philosophisch-historishce Klasse, 1928; Eng. Translation in Jaeger's Aristotle, 2nd Ed. Oxford, 1948, 426-61Festugiere, A.J. 'Les Trios Vies', Acta Congressus Madvigiani, vol. 2, Copenhagen, 1958, 131-78 a tvrdí, že [[Pythagoreismus|pythagorejci]] se pouze přihlásili k užívání již existujícího termínu.{{Cite book|last=Guthrie|first=W. K. C.|url=https://www.worldcat.org/oclc/22488892|title=A history of Greek philosophy|date=1962–1981|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-0-521-05160-6|location=Cambridge|pages=165–166|oclc=22488892|quote=This does not of course amount to saying that the simile goes back to Pythagoras himself, but only that the Greek ideal of philosophia and theoria (for which we may compare Herodotus's attribution of these activities to Solon I, 30) was at a fairly early date annexed by the Pythagoreans for their master|access-date=12 June 2021|archive-date=21 January 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220121185645/https://www.worldcat.org/title/history-of-greek-philosophy/oclc/22488892|url-status=live}} Mezi filozofické metody patří kladení otázek, [[Sokratovská metoda|kritická diskuse]], [[Dialektika|racionální argumentace]] a systematická prezentace.{{Cite book|title=How to Think About the Great Ideas: From the Great Books of Western Civilization|last=Adler|first=Mortimer J.|date=2000|url={{google books |plainurl=y |id=Pv3BHyktJWkC}}|publisher=Open Court|isbn=978-0-8126-9412-3|location=Chicago, Ill.}}Quinton, Anthony. 1995. "The Ethics of Philosophical Practice." s. 666 v ''The Oxford Companion to Philosophy'', editor Ted Honderich. New York: Oxford University Press. {{ISBN|978-0-19-866132-0}}. "Filozofie je racionálně kritické myšlení více či méně systematického druhu o obecné povaze světa (metafyzika neboli teorie existence), o oprávněnosti víry (epistemologie neboli teorie poznání) a o životním chování (etika neboli teorie hodnot). Každý ze tří prvků tohoto výčtu má svůj nefilozofický protějšek, od něhož se odlišuje explicitně racionálním a kritickým způsobem postupu a systematičností. Každý člověk má nějakou obecnou představu o povaze světa, v němž žije, a o svém místě v něm. Metafyzika nahrazuje neargumentované předpoklady obsažené v takové představě racionálním a organizovaným souborem přesvědčení o světě jako celku. Každý člověk má příležitost pochybovat a zpochybňovat přesvědčení, ať už svá vlastní, nebo přesvědčení druhých, s větším či menším úspěchem a bez jakékoli teorie toho, co dělá. Epistemologie se snaží pomocí argumentů objasnit pravidla správného utváření přesvědčení. Každý řídí své jednání tím, že je směřuje k žádoucím nebo ceněným cílům. Etika neboli morální filosofie ve svém nejširším smyslu usiluje o to, aby racionálně systematickou formou formulovala příslušná pravidla či principy." (s. 666). [8] => [9] => Historicky ''filozofie'' zahrnovala všechny soubory vědomostí a její praktik byl označován jako [[Filozof|''filozof'']]. Od dob [[Starověké Řecko|starořeckého]] filozofa [[Aristotelés|Aristotela]] až do 19. století zahrnovala „[[Přírodní filozofie|přírodní filozofie“]] [[Astronomie|astronomii]], [[Lékařství|medicínu]] a [[Fyzika|fyziku]].{{Citace monografie [10] => | příjmení = Lindberg [11] => | jméno = David C. [12] => | titul = The beginnings of western science : the European scientific tradition in philosophical, religious, and institutional context, prehistory to A.D. 1450 [13] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/156874785 [14] => | vydání = 2 [15] => | vydavatel = University of Chicago Press [16] => | místo = Chicago [17] => | počet stran = xvi, 488 pages [18] => | strany = 3 [19] => | isbn = 978-0-226-48205-7 [20] => | isbn2 = 0-226-48205-7 [21] => | oclc = 156874785 [22] => }} Například [[Isaac Newton|Newtonovy]] ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Matematické principy přírodní filozofie]]'' z roku 1687 byly později klasifikovány jako kniha o fyzice. V 19. století vedl růst moderních výzkumných univerzit k profesionalizaci a specializaci akademické filozofie a dalších oborů,{{Cite book|title=The Scientific Revolution|last=Shapin|first=Steven|date=1998|url={{google books |plainurl=y |id=6BIr19MTXAMC}}|publisher=University Of Chicago Press|isbn=978-0-226-75021-7|edition=1st}}{{Cite web|title=When Philosophy Lost Its Way {{!}} The Opinionator|url=http://opinionator.blogs.nytimes.com/2016/01/11/when-philosophy-lost-its-way/?_r=0|last1=Briggle|first1=Robert|last2=Frodeman|first2=Adam|date=11 January 2016|website=New York Times|access-date=25 April 2016|archive-date=5 March 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200305103353/https://opinionator.blogs.nytimes.com/2016/01/11/when-philosophy-lost-its-way/?_r=0|url-status=live}} od té doby se různé oblasti zkoumání, které byly tradičně součástí filozofie, staly samostatnými akademickými disciplínami, a to konkrétně [[Společenské vědy|společenskými vědami]], jako je [[psychologie]], [[sociologie]], [[lingvistika]] a [[ekonomie]]. [23] => [24] => Dnes mezi hlavní podobory akademické filozofie patří [[metafyzika]], která se zabývá základní povahou existence a reality, [[epistemologie]], která studuje povahu poznání a víry, [[etika]], která se zabývá morálními hodnotami, a [[logika]], která studuje pravidla odvozování, jež umožňují vyvozovat závěry z [[Pravda|pravdivých]] [[Premisa|premis]].{{Cite web|title=Metaphysics|url=http://www.merriam-webster.com/dictionary/metaphysics|website=Merriam-Webster Dictionary|access-date=8 May 2020|archive-date=8 May 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200508023629/https://www.merriam-webster.com/dictionary/metaphysics|url-status=live}}{{Cite web|title=Epistemology|url=http://www.merriam-webster.com/dictionary/epistemology|website=Merriam-Webster Dictionary|access-date=8 May 2020|archive-date=8 May 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200508005525/https://www.merriam-webster.com/dictionary/epistemology|url-status=live}} Mezi další významné podobory patří [[filozofie náboženství]], [[filozofie vědy]], [[politická filozofie]], [[estetika]], [[filozofie jazyka]] [[filozofie mysli]] a filozofie jistoty. [25] => [26] => == Definice == [27] => Panuje široká shoda na tom, že filozofie (ze [[Starořečtina|starořeckého]] φίλος, ''phílos'': „láska“; a σοφία, ''sophía'': „moudrost“){{Citace elektronického periodika [28] => | titul = philosophy {{!}} Etymology, origin and meaning of philosophy by etymonline [29] => | periodikum = www.etymonline.com [30] => | url = https://www.etymonline.com/word/philosophy [31] => | jazyk = en [32] => | datum přístupu = 2022-11-03 [33] => }} se vyznačuje různými obecnými rysy: je formou [[Racionalita|racionálního]] zkoumání, usiluje o systematičnost a má tendenci kriticky reflektovat své vlastní metody a předpoklady.{{cite book|last1=Audi|first1=Robert|title=Macmillan Encyclopedia of Philosophy, 2nd Edition|date=2006|publisher=Macmillan|url=https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/philosophy|chapter=Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214235128/https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/philosophy|url-status=live}}{{cite book|last1=Honderich|first1=Ted|title=The Oxford Companion to Philosophy|date=2005|publisher=Oxford University Press|url=https://philpapers.org/rec/HONTOC-2|chapter=Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=29 January 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210129082636/https://philpapers.org/rec/HONTOC-2|url-status=live}} Přístupy, které jdou nad rámec těchto vágních charakteristik a podávají zajímavější či hlubší definici, jsou však obvykle rozporuplné.{{cite book|last1=Sandkühler|first1=Hans Jörg|title=Enzyklopädie Philosophie|date=2010|publisher=Meiner|url=https://meiner.de/enzyklopadie-philosophie-14071.html|chapter=Philosophiebegriffe|access-date=15 February 2022|archive-date=20 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220320211323/https://meiner.de/enzyklopadie-philosophie-14071.html|url-status=live}} Často jsou přijímány pouze teoretiky náležejícími k určitému filozofickému směru a jsou revizionistické v tom smyslu, že mnohé předpokládané části filozofie by si nezasloužily název „filozofie“, kdyby byly pravdivé. {{cite web|last1=Joll|first1=Nicholas|title=Metaphilosophy|url=https://iep.utm.edu/con-meta/|website=Internet Encyclopedia of Philosophy|access-date=1 February 2022|archive-date=15 May 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190515174423/https://www.iep.utm.edu/con-meta/|url-status=live}} Před novověkem se tento termín používal ve velmi širokém smyslu, který zahrnoval jednotlivé [[Věda|vědy]], jako je [[fyzika]] nebo [[matematika]], jako její dílčí disciplíny, ale současné užití je užší.{{cite web|title=philosophy|url=https://www.etymonline.com/word/philosophy|website=www.etymonline.com|language=en|access-date=15 February 2022|archive-date=13 September 2017|archive-url=https://web.archive.org/web/20170913065035/http://www.etymonline.com/index.php?term=philosophy|url-status=live}}{{cite web|last1=Baggini|first1=Julian|last2=Krauss|first2=Lawrence|title=Philosophy v science: which can answer the big questions of life?|url=https://www.theguardian.com/science/2012/sep/09/science-philosophy-debate-julian-baggini-lawrence-krauss|website=the Guardian|access-date=11 February 2022|language=en|date=8 September 2012|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214234944/https://www.theguardian.com/science/2012/sep/09/science-philosophy-debate-julian-baggini-lawrence-krauss|url-status=live}} [34] => [35] => Některé přístupy tvrdí, že existuje soubor podstatných rysů, které jsou společné všem částem filozofie, zatímco jiné vidí pouze slabší příbuzenské podobnosti nebo tvrdí, že se jedná pouze o prázdný souhrnný pojem.{{cite book|last1=Mittelstraß|first1=Jürgen|title=Enzyklopädie Philosophie und Wissenschaftstheorie|date=2005|publisher=Metzler|url=https://www.springer.com/de/book/9783476021083|chapter=Philosophie|access-date=27 February 2022|archive-date=20 October 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20211020080039/https://www.springer.com/de/book/9783476021083|url-status=live}}{{cite book|last1=Overgaard|first1=Søren|last2=Gilbert|first2=Paul|last3=Burwood|first3=Stephen|title=An Introduction to Metaphilosophy|date=2013|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-0-521-19341-2|pages=17–44|url=https://www.cambridge.org/core/books/abs/an-introduction-to-metaphilosophy/what-is-philosophy/9D6F6F1186D1FF68A23B97B17CC810EE|chapter=What is philosophy?|access-date=15 February 2022|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214234944/https://www.cambridge.org/core/books/abs/an-introduction-to-metaphilosophy/what-is-philosophy/9D6F6F1186D1FF68A23B97B17CC810EE|url-status=live}}{{cite book|last1=Quine|first1=Willard Van Orman|title=Quine in Dialogue|date=2008|publisher=Harvard University Press|isbn=978-0-674-03083-1|url=https://books.google.com/books?id=CYv5B_ON5O0C|language=en|chapter=41. A Letter to Mr. Ostermann|access-date=27 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213130153/https://books.google.com/books?id=CYv5B_ON5O0C|url-status=live}} Některé definice charakterizují filozofii ve vztahu k její metodě, jako je čisté uvažování. Jiné se zaměřují spíše na její téma, například jako studium největších zákonitostí světa jako celku nebo jako snahu odpovědět na velké otázky.{{cite book|last1=Rescher|first1=Nicholas|title=On the Nature of Philosophy and Other Philosophical Essays|date=2 May 2013|publisher=Walter de Gruyter|isbn=978-3-11-032020-6|url=https://books.google.com/books?id=RIx_k41e1xAC|language=en|chapter=1. The Nature of Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213130159/https://books.google.com/books?id=RIx_k41e1xAC|url-status=live}}{{cite book|last1=Nuttall|first1=Jon|title=An Introduction to Philosophy|date=3 July 2013|publisher=John Wiley & Sons|isbn=978-0-7456-6807-9|url=https://books.google.com/books?id=luc-Hf_bEOIC|language=en|chapter=1. The Nature of Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213130151/https://books.google.com/books?id=luc-Hf_bEOIC|url-status=live}} Oba přístupy mají ten problém, že jsou obvykle buď příliš široké, protože zahrnují i nefilozofické disciplíny, nebo příliš úzké, protože vylučují některé filozofické podobory. Mnohé definice filozofie zdůrazňují její úzký vztah k vědě. V tomto smyslu je filozofie někdy chápána jako svébytná věda. Některé [[Naturalismus (filozofie)|naturalistické]] přístupy například chápou filozofii jako empirickou, avšak velmi abstraktní vědu, která se namísto konkrétních pozorování zabývá velmi rozsáhlými empirickými zákonitostmi,{{cite web|last1=Hylton|first1=Peter|last2=Kemp|first2=Gary|title=Willard Van Orman Quine: 3. The Analytic-Synthetic Distinction and the Argument Against Logical Empiricism|url=https://plato.stanford.edu/entries/quine/#AnalSyntDistArguAgaiLogiEmpi|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|date=2020|access-date=27 February 2022|archive-date=25 February 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210225093830/https://plato.stanford.edu/entries/quine/#AnalSyntDistArguAgaiLogiEmpi|url-status=live}} někteří [[Fenomenologie|fenomenologové]] naopak charakterizují filozofii jako vědu o [[Esence|podstatách]].{{cite book|last1=Gelan|first1=Victor Eugen|title=The Subject(s) of Phenomenology: Rereading Husserl|date=2020|publisher=Springer International Publishing|isbn=978-3-030-29357-4|pages=97–105|url=https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-030-29357-4_6|language=en|chapter=Husserl's Idea of Rigorous Science and Its Relevance for the Human and Social Sciences|series=Contributions to Phenomenology|volume=108|doi=10.1007/978-3-030-29357-4_6|s2cid=213082313|access-date=27 February 2022|archive-date=2 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220302082534/http://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-030-29357-4_6|url-status=live}}{{cite book|last1=Ingarden|first1=Roman|title=On the Motives which led Husserl to Transcendental Idealism|date=1975|publisher=Springer Netherlands|isbn=978-94-010-1689-6|pages=8–11|url=https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-94-010-1689-6_3|language=en|chapter=The Concept of Philosophy as Rigorous Science|series=Phaenomenologica|volume=64|doi=10.1007/978-94-010-1689-6_3|access-date=27 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124651/https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-94-010-1689-6_3|url-status=live}} Definice založené na vědě se obvykle potýkají s problémem, jak vysvětlit, proč filozofie ve své dlouhé historii nedosáhla takového pokroku, jaký je patrný u jiných věd.{{cite journal|last1=Chalmers|first1=David J.|title=Why Isn't There More Progress in Philosophy?|journal=Philosophy|date=2015|volume=90|issue=1|pages=3–31|doi=10.1017/s0031819114000436|hdl=1885/57201|s2cid=170974260|url=https://philpapers.org/rec/CHAWIT-15|access-date=27 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124652/https://philpapers.org/rec/CHAWIT-15|url-status=live}}{{cite journal|last1=Dellsén|first1=Finnur|last2=Lawler|first2=Insa|last3=Norton|first3=James|title=Thinking about Progress: From Science to Philosophy|journal=Noûs|date=29 June 2021|pages=nous.12383|doi=10.1111/nous.12383|s2cid=235967433}} Tomuto problému se vyhýbají tím, že filozofii považují za nezralou či provizorní vědu, jejíž dílčí disciplíny přestávají být filozofií, jakmile se plně rozvinou. V tomto smyslu je filozofie porodní bábou věd. [36] => [37] => Jiné definice se více zaměřují na kontrast mezi vědou a filozofií. Společným tématem mnoha takových definic je, že filozofie se zabývá významem, porozuměním nebo objasněním jazyka. Podle jednoho názoru je filozofie pojmovou analýzou, která zahrnuje hledání nutných a postačujících podmínek pro použití pojmů. {{cite journal|last1=SHAFFER|first1=MICHAEL J.|title=The Problem of Necessary and Sufficient Conditions and Conceptual Analysis|journal=Metaphilosophy|date=2015|volume=46|issue=4/5|pages=555–563|doi=10.1111/meta.12158|jstor=26602327|s2cid=148551744|url=https://www.jstor.org/stable/26602327|issn=0026-1068|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213133747/https://www.jstor.org/stable/26602327|url-status=live}} Jiný přístup definuje filozofii jako lingvistickou terapii, jejímž cílem je rozptýlit nedorozumění, k nimž jsou lidé náchylní kvůli matoucí struktuře přirozeného jazyka.{{cite web|last1=Biletzki|first1=Anat|last2=Matar|first2=Anat|title=Ludwig Wittgenstein: 3.7 The Nature of Philosophy|url=https://plato.stanford.edu/entries/wittgenstein/#LateNatuPhil|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=11 February 2022|date=2021|archive-date=8 September 2018|archive-url=https://web.archive.org/web/20180908083428/https://plato.stanford.edu/entries/wittgenstein/#LateNatuPhil|url-status=live}} Podle dalšího přístupu je hlavním úkolem filozofie vyjádřit [[Ontologie|předontologické]] chápání světa, které funguje jako podmínka možnosti [[zkušenost]]i.{{cite book|last1=Piché|first1=Claude|title=Transcendental Inquiry: Its History, Methods and Critiques|date=2016|publisher=Springer International Publishing|isbn=978-3-319-40715-9|pages=1–20|url=https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-319-40715-9_1|language=en|chapter=Kant on the "Conditions of the Possibility" of Experience|doi=10.1007/978-3-319-40715-9_1|hdl=1866/21324|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124653/https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-319-40715-9_1|url-status=live}}{{cite web|last1=Wheeler|first1=Michael|title=Martin Heidegger|url=https://plato.stanford.edu/entries/heidegger/|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=11 February 2022|date=2020|archive-date=6 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220206061907/https://plato.stanford.edu/entries/heidegger/|url-status=live}} [38] => [39] => Mnoho dalších definic filozofie nespadá jednoznačně do žádné z výše uvedených kategorií. Raný přístup, který lze nalézt již ve [[Starověká filozofie|starověké řecké a římské filozofii]], říká, že filozofie je duchovní praxe rozvíjení schopnosti uvažování,{{cite journal|last1=Banicki|first1=Konrad|title=Philosophy as Therapy: Towards a Conceptual Model|journal=Philosophical Papers|date=2014|volume=43|issue=1|pages=7–31|doi=10.1080/05568641.2014.901692|s2cid=144901869|url=https://philpapers.org/rec/BANPAT|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213125130/https://philpapers.org/rec/BANPAT|url-status=live}}{{cite book|last1=Hadot|first1=Pierre|title=Philosophy as a Way of Life: Spiritual Exercises From Socrates to Foucault|date=1997|publisher=Blackwell|url=https://philpapers.org/rec/HADPAA|chapter=11. Philosophy as a Way of Life|access-date=15 February 2022|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214234651/https://philpapers.org/rec/HADPAA|url-status=live}} která je výrazem filozofovy lásky k moudrosti a jejímž cílem je zlepšit blaho člověka vedením [[Rozum|přemýšlivého]] života.{{cite journal|last1=Grimm|first1=Stephen R.|last2=Cohoe|first2=Caleb|title=What is philosophy as a way of life? Why philosophy as a way of life?|journal=European Journal of Philosophy|date=2021|volume=29|issue=1|pages=236–251|doi=10.1111/ejop.12562|s2cid=225504495|url=https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ejop.12562|language=en|issn=1468-0378|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124653/https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ejop.12562|url-status=live}} Úzce související přístup označuje za hlavní úkol filozofie rozvoj a artikulaci [[Světový názor|světonázoru]], tj. vyjádřit, jak věci ve velkém měřítku spolu souvisejí a jaký praktický postoj bychom k nim měli zaujmout.{{cite book|last1=McIvor|first1=David W.|title=International Encyclopedia of the Social Sciences|url=https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/worldview-philosophy|chapter=Weltanschauung|access-date=15 February 2022|archive-date=20 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220320211322/https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/worldview-philosophy|url-status=live}} Jiná definice charakterizuje filozofii jako [[myšlení]] ''o myšlení'', aby zdůraznila její reflexivní povahu. [40] => [41] => == Historický přehled == [42] => V obecném smyslu je filozofie spojována s moudrostí, intelektuální kulturou a hledáním poznání. V tomto smyslu si všechny kultury a gramotné společnosti kladou filozofické otázky, například „jak máme žít“ a „jaká je povaha skutečnosti“. Široké a nestranné pojetí filozofie tedy nachází rozumové tázání po takových otázkách, jako je realita, morálka a život, ve všech světových civilizacích.{{cite book|title=The Oxford Handbook of World Philosophy|date=2011-06-09|publisher=[[Oxford University Press]]|isbn=9780195328998|editor1-last=Garfield|editor1-first=Jay L|chapter=Introduction|doi=10.1093/oxfordhb/9780195328998.001.0001|editor2-last=Edelglass|editor2-first=William|chapter-url=https://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780195328998.001.0001/oxfordhb-9780195328998|access-date=19 December 2019|archive-date=31 March 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190331133725/http://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780195328998.001.0001/oxfordhb-9780195328998|url-status=live}} [43] => [44] => === Západní filozofie === [45] => {{Podrobně|Západní filozofie}} [46] => [[Západní filozofie]] je filozofická tradice [[Západní svět|západního světa]], která sahá až k [[Předsókratici|předsokratovským]] myslitelům působícím v [[Starověké Řecko|Řecku]] v 6. století př. n. l., jako byli [[Thalés z Milétu]] (asi 624 – asi 545 př. n. l.) a [[Pythagoras]] (asi 570 – asi 495 př. n. l.), kteří vyznávali „lásku k moudrosti“ (latinsky ''philosophia''){{Cite book|last1=Hegel|first1=Georg Wilhelm Friedrich|url={{google books |plainurl=y |id=b_VvghYDArwC}}|title=Lectures on the History of Philosophy: Greek philosophy|last2=Brown|first2=Robert F.|date=2006|publisher=Clarendon Press|isbn=978-0-19-927906-7|page=33}} a byli také označováni jako „studenti přírody“ (''physiologoi''). [47] => [48] => Západní filozofii lze rozdělit do tří epoch: [49] => [50] => # [[Antická řecká filozofie|antická]] (řecko-římská); [51] => # [[středověká filozofie]] (vztahující se ke křesťanskému evropskému myšlení); [52] => # [[novověká filozofie]] (počínaje 17. stoletím). [53] => [54] => ==== Antická éra ==== [55] => Zatímco naše znalosti o antické éře začínají Thalétem z Milétu v 6. století př. n. l., o filozofech, kteří přišli před [[Sókratés|Sókratem]] (obecně známí jako [[předsókratici]]), je známo jen málo. V antickém období dominovaly řecké filozofické školy. Mezi nejvýznamnější z řeckých škol ovlivněných Sókratovým učením patřili [[Platón]], který založil [[Platónská akademie|Platónskou akademii]], a jeho žák [[Aristotelés]], který založil [[Peripatetici|peripatetickou školu]].{{Cite book|last=Whitehead|first=Alfred North|url=https://books.google.com/books?id=uJDEx6rPu1QC|title=Process and Reality|date=2010-05-11|publisher=Simon and Schuster|isbn=978-1-4391-1836-8|language=en|page=39}} Mezi další antické filozofické tradice ovlivněné Sókratem patřily [[kynismus]], [[Kyrénská škola|kyreneismus]], [[stoicismus]] a akademický [[skepticismus]]. Dvě další tradice ovlivnil Sókratův současník [[Démokritos]]: [[Pyrrhonismus]] a [[epikureismus]]. Mezi důležitá témata, kterými se Řekové zabývali, patřila [[metafyzika]] (s konkurenčními teoriemi, jako je [[atomismus]] a [[monismus]]), [[kosmologie]], povaha dobře prožitého života ([[Eudaimonismus|eudaimonia]]), možnost poznání a povaha rozumu ([[logos]]). S rozmachem Římské říše se o řecké filozofii stále více diskutovalo v latině, a to u Římanů, jako byli [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] a [[Seneca]].{{Cite book|last=Kenny|first=Anthony|url=https://books.google.com/books?id=LwA44eCAUoIC|title=Ancient Philosophy: A New History of Western Philosophy|date=2004-06-17|publisher=OUP Oxford|isbn=978-0-19-162252-6|language=en}} [56] => [57] => ==== Středověk ==== [58] => [[Středověká filozofie]] (5.–16. století) se odehrávala v období po pádu [[Západořímská říše|Západořímské říše]] a dominoval jí nástup [[křesťanství]]; odráží tedy židovsko-křesťanské teologické zájmy a zároveň si zachovává kontinuitu s řecko-římským myšlením. V tomto období se diskutovalo o problémech, jako je existence a povaha [[Bůh|Boha]], povaha víry a rozumu, metafyzika a problém zla. Mezi klíčové středověké myslitele patří [[svatý Augustin]], [[Tomáš Akvinský]], [[Boëthius]], [[Anselm z Canterbury|Anselm]] a [[Roger Bacon]]. Filozofie byla pro tyto myslitele vnímána jako pomoc [[Teologie|teologii]] (''ancilla theologiae''), a proto se snažili sladit svou filozofii s výkladem [[Bible]]. V tomto období se rozvinula [[scholastika]], metoda kritiky textu, která se vyvinula na středověkých [[Univerzita|univerzitách]] a byla založena na pozorném čtení a disputacích o klíčových textech. V období [[renesance]] se zvýšil důraz na klasické řecko-římské myšlení a na silný [[humanismus]].{{Cite book|last=Kenny|first=Anthony|url=https://books.google.com/books?id=p8Pab9HChqMC|title=Medieval Philosophy: A New History of Western Philosophy, Volume 2|date=2007-05-31|publisher=OUP Oxford|isbn=978-0-19-162253-3|language=en}} [59] => [60] => ==== Novověk ==== [61] => [[Soubor:Kant doerstling2.jpg|náhled|Obraz vlivného moderního filozofa [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]] (v modrém plášti) s jeho přáteli. Mezi další osobnosti patří Christian Jakob Kraus, Johann Georg Hamann, Theodor Gottlieb von Hippel a Karl Gottfried Hagen]] [62] => Raná novověká filozofie v západním světě začíná u myslitelů, jako byli [[Thomas Hobbes]] a [[René Descartes]] (1596–1650).{{cite book|author=Collinson, Diane|title=Fifty Major Philosophers, A Reference Guide|page=125}} Po vzniku přírodních věd se [[novověká filozofie]] zabývala rozvojem sekulárního a racionálního základu poznání a odkláněla se od tradičních autoritativních struktur, jako je náboženství, scholastika a církev. Mezi významné novověké filozofy patří [[Baruch Spinoza|Spinoza]], [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Leibniz]], [[John Locke|Locke]], [[George Berkeley|Berkeley]], [[David Hume|Hume]] a [[Immanuel Kant|Kant]]. [63] => [64] => Filozofie 19. století (někdy nazývaná pozdně moderní filozofie) byla ovlivněna širším hnutím 18. století označovaným jako „[[osvícenství]]“ a zahrnuje osobnosti jako [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegel]], klíčovou postavu [[Německý idealismus|německého idealismu]], [[Søren Kierkegaard|Kierkegaard]], který vytvořil základy [[Existencialismus|existencialismu]], [[Thomas Carlyle]], představitel teorie velkého člověka, [[Friedrich Nietzsche|Nietzsche]], známý odpůrce křesťanství, [[John Stuart Mill]], který propagoval [[utilitarismus]], [[Karl Marx]], který vytvořil základy [[Komunismus|komunismu]], a Američan [[William James]]. Ve 20. století došlo k rozkolu mezi [[Analytická filozofie|analytickou]] a kontinentální filozofií, stejně jako k filozofickým směrům, jako je [[fenomenologie]], existencialismus, [[logický pozitivismus]], [[pragmatismus]] a lingvistický obrat.{{Cite book|last=Kenny|first=Anthony|url=https://books.google.com/books?id=qIkSDAAAQBAJ|title=The Rise of Modern Philosophy: A New History of Western Philosophy, Volume 3|date=2006-06-29|publisher=OUP Oxford|isbn=978-0-19-875277-6|language=en}} [65] => [66] => === Filozofie Blízkého východu === [67] => [68] => ==== Předislámská filozofie ==== [69] => Podle [[Asyriologie|asyriologa]] Marca Van de Mieroopa byla babylónská filozofie vysoce rozvinutým myšlenkovým systémem s jedinečným přístupem k poznání a zaměřením na písmo, [[Lexikografie|lexikografii]], věštění a právo.''Philosophy before the Greeks. The Pursuit of Truth in Ancient Babylonia'' (2015), pp. vii-viii, 187-188. Princeton University Press. {{ISBN|978-0691157184}} jednalo se také o dvojjazyčnou intelektuální kulturu, založenou na [[Sumerština|sumerštině]] a [[Akkadština|akkadštině]].''Philosophy before the Greeks. The Pursuit of Truth in Ancient Babylonia'' (2015), p. 218. Princeton University Press. {{ISBN|978-0691157184}} [70] => [[Soubor:History of civilization, being a course of lectures on the origin and development of the main institutions of mankind (1887) (14577423529).jpg|náhled|Stránka z Ptahhotepových Maxim, tradičně připisovaných vezírovi [[Ptahhotep]]ovi (asi 2375–2350 př. n. l.)]] [71] => Raná [[Mudroslovné knihy|mudroslovná literatura]] z oblasti [[Úrodný půlměsíc|Úrodného půlměsíce]] byla žánrem, který se snažil poučit lidi o etickém jednání, praktickém životě a ctnostech prostřednictvím příběhů a přísloví. Ve starověkém Egyptě byly tyto texty známé jako sebajt („učení“) a mají zásadní význam pro naše chápání staroegyptské filozofie. Nejznámějším z těchto textů jsou [[Ptahhotep]]ovy maximy.Lichtheim, Miriam. ''"Ancient Egyptian Literature, Volume II: The New Kingdom"'', pp. 61 ff. University of California Press, 1976, {{ISBN|0-520-03615-8}} Teologie a kosmologie byly ústředními tématy egyptského myšlení. Patrně nejstarší forma [[Monoteismus|monoteistické]] teologie se objevila také v [[Starověký Egypt|Egyptě]], a to se vznikem [[Amarnské období|amarnské teologie (neboli atenismu)]] panovníka [[Achnaton]]a (14. století př. n. l.), podle níž bylo jediným bohem sluneční božstvo stvoření [[Aton]]a. [[Egyptologie|Egyptolog]] [[Jan Assmann]] to označil za „monoteistickou revoluci“, ačkoli se opírala i o předchozí vývoj egyptského myšlení, zejména o „novou sluneční teologii“ založenou kolem [[Amon|Amona-Re]].Najovits, Simson (2004). ''Egypt, the Trunk of the Tree, A Modern Survey of and Ancient Land, Vol. II.'' p. 131. New York: Algora Publishing. ISBN 978-0-87586-256-9.Assmann, Jan. ''[http://archiv.ub.uni-heidelberg.de/propylaeumdok/2354/1/Assmann_Theological_responses_to_Amarna_2004.pdf Theological Responses to Amarna.] {{Wayback|url=http://archiv.ub.uni-heidelberg.de/propylaeumdok/2354/1/Assmann_Theological_responses_to_Amarna_2004.pdf |date=20200518000000 }}'' Originalveröffentlichung in: Gary N. Knoppers, Antoine Hirsch (Hg.), Egypt, Israel, and the Ancient Mediterranean World. Studies in Honor of Donald B. Redford, Leiden/Boston 2004, S. 179-191 Tento teologický vývoj ovlivnil i poamarnskou [[Nová říše|raménskou]] teologii, která si zachovala zaměření na jediné stvořitelské sluneční božstvo (i když bez přímého odmítání ostatních bohů, kteří jsou nyní považováni za projevy hlavního slunečního božstva). V tomto období se také rozvinula koncepce ''[[Staroegyptská představa člověka|ba]]'' (duše) a jejího vztahu k bohu. [72] => [73] => [[Starověká židovská filozofie|Židovská filozofie]] a [[křesťanská filozofie]] jsou nábožensko-filozofické tradice, které se vyvinuly jak na [[Blízký východ|Blízkém východě]], tak v Evropě a které obě sdílejí některé rané judaistické texty (především [[Tanach]]) a monoteistické názory. Židovští myslitelé, jako byli [[geonimové]] z talmudských akademií v [[Babylonie|Babylónii]] a rabín [[Maimonides]], se zabývali řeckou a islámskou filozofií. Pozdější židovská filozofie se dostala pod silný západní intelektuální vliv a zahrnuje díla [[Moses Mendelssohn|Mosese Mendelssohna]], který předznamenal [[Haskala|haskalu]] (židovské osvícenství), židovský existencialismus a [[reformní judaismus]].{{Cite book|last1=Frank|first1=Daniel|url=https://books.google.com/books?id=2e_O1CbFwA8C|title=History of Jewish Philosophy|last2=Leaman|first2=Oliver|date=2005-10-20|publisher=Routledge|isbn=978-1-134-89435-2|language=en}}{{Cite book|last1=Bartholomew|first1=Craig G.|url=https://books.google.com/books?id=4xe-AgAAQBAJ|title=Christian Philosophy: A Systematic and Narrative Introduction|last2=Goheen|first2=Michael W.|date=2013-10-15|publisher=Baker Academic|isbn=978-1-4412-4471-0|language=en}} [74] => [75] => Různé tradice [[Gnosticismus|gnosticismu]], které byly ovlivněny řeckými i [[Abrahámovská náboženství|abrahámovskými]] proudy, vznikly kolem prvního století našeho letopočtu a kladly důraz na duchovní poznání (gnózi).{{Cite book|last=Churton|first=Tobias|url=https://books.google.com/books?id=qlwoDwAAQBAJ|title=Gnostic Philosophy: From Ancient Persia to Modern Times|date=2005-01-25|publisher=Simon and Schuster|isbn=978-1-59477-767-7|language=en}} [76] => [77] => Předislámská [[íránská filozofie]] začíná dílem [[Zarathuštra|Zarathuštry]], jednoho z prvních propagátorů monoteismu a také [[Dualismus (filozofie)|dualismu]] mezi dobrem a zlem.{{Cite book|last1=Nasr|first1=S. H.|url=https://books.google.com/books?id=Bu3WAAAAMAAJ|title=An Anthology of Philosophy in Persia, Vol. 2: Ismaili Thought in the Classical Age|last2=Aminrazavi|first2=Mehdi|last3=Jozi|first3=M. R.|date=2008-09-30|publisher=Bloomsbury Academic|isbn=978-1-84511-542-5|language=en}} Tato dualistická [[kosmogonie]] ovlivnila pozdější íránský vývoj, jako je [[manicheismus]], [[mazdak]]ismus a [[zurvan]]ismus.{{Cite book|last=Keddie|first=Nikki R.|url=https://books.google.com/books?id=5vnIBQAAQBAJ|title=Iran: Religion, Politics and Society: Collected Essays|date=2013-10-28|publisher=Routledge|isbn=978-1-136-28041-2|language=en}}{{Cite journal|last=de Blois|first=François|date=2000|title=Dualism in Iranian and Christian Traditions|url=https://www.jstor.org/stable/25187928|journal=Journal of the Royal Asiatic Society|volume=10|issue=1|pages=1–19|doi=10.1017/S1356186300011913|jstor=25187928|s2cid=162835432|issn=1356-1863}} [78] => [79] => ==== Islámská filozofie ==== [80] => {{Podrobně|Islámská filozofie}} [81] => [[Soubor:Avicenna Portrait on Silver Vase - Museum at BuAli Sina (Avicenna) Mausoleum - Hamadan - Western Iran (7423560860).jpg|náhled|Íránský portrét [[Avicenna|Avicenny]] na stříbrné váze. Byl jedním z nejvlivnějších filozofů islámského zlatého věku]] [82] => [[Islámská filozofie]] je filozofické dílo vycházející z islámské tradice a je většinou psáno v [[Arabština|arabštině]]. Čerpá z islámského náboženství i z řecko-římské filozofie. Po [[Islámská expanze|muslimských výbojích]] se díky překladatelskému hnutí (od poloviny 8. do konce 10. století) stala díla řecké filozofie dostupná i v arabštině.Gutas, Dimitri (1998). Greek Thought, Arabic Culture: The Graeco-Arabic Translation Movement in Baghdad and Early Abbasid Society (2nd-4th/8th-10th centuries). Routledge. pp. 1–26. [83] => [84] => Raná islámská filozofie rozvíjela řecké filozofické tradice v nových inovativních směrech. Tato intelektuální činnost zahájila tzv. [[islámský zlatý věk]]. Dva hlavní proudy raného islámského myšlení jsou kalám, který se zaměřuje na islámskou teologii, a [[Islámská filozofie|falsafa]], která vycházela z [[Aristotelismus|aristotelismu]] a [[Novoplatonismus|novoplatonismu]]. Aristotelovo dílo mělo velký vliv na filozofy, jako byli [[Alkindus|al-Kindí]] (9. století), [[Avicenna]] (980 - červen 1037) a [[Averroes]] (12. století). Jiní, jako například [[Al-Ghazálí]], byli k metodám islámských aristoteliků velmi kritičtí a jejich metafyzické myšlenky považovali za kacířské. Islámští myslitelé jako [[Alhazen|Ibn al-Hajthám]] a [[Aliboron|al-Birúní]] rovněž rozvíjeli [[Vědecká metoda|vědeckou metodu]], experimentální medicínu, teorii optiky a [[Filozofie práva|právní filozofii]]. [[Ibn Chaldún]] byl vlivným myslitelem v oblasti [[filozofie dějin]]. [85] => [86] => Islámské myšlení také hluboce ovlivnilo evropský intelektuální vývoj, zejména prostřednictvím Averroesových komentářů k Aristotelovi. [[Mongolská říše|Mongolské]] vpády a jejich [[Obléhání Bagdádu|zničení Bagdádu]] v roce 1258 jsou často považovány za konec Zlatého věku.Cooper, William W.; Yue, Piyu (2008). ''Challenges of the Muslim world: present, future and past.'' Emerald Group Publishing. {{ISBN|978-0-444-53243-5}}. Retrieved 2014-04-11. Několik škol islámské filozofie se však rozvíjelo i po skončení Zlatého věku a patří k nim proudy jako iluminátská filozofie, súfijská filozofie a transcendentní teozofie. [87] => [88] => V 19. a 20. století se v [[Arabský svět|arabském světě]] objevilo hnutí ''Nahda'' (doslova znamená „Probuzení“; známé také jako „arabská renesance“), které mělo značný vliv na současnou islámskou filozofii. [89] => [90] => === Východní filozofie === [91] => {{Podrobně|Východní filozofie}} [92] => [93] => ==== Indická filozofie ==== [94] => {{Podrobně|Indická filozofie}} [95] => [[Soubor:Raja Ravi Varma - Sankaracharya.jpg|náhled|[[Ádi Šankara|Ǎdi Šankara]] je jedním z nejčastěji studovaných [[Hinduismus|hinduistických]] filozofů{{cite book|author=N.V. Isaeva|url=https://books.google.com/books?id=hshaWu0m1D4C|title=Shankara and Indian Philosophy|publisher=State University of New York Press|year=1992|isbn=978-0-7914-1281-7|pages=1–5|oclc=24953669|access-date=11 November 2018|archive-date=14 January 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200114040317/https://books.google.com/books?id=hshaWu0m1D4C|url-status=live}}{{cite book|author=John Koller|chapter-url=https://www.taylorfrancis.com/books/e/9781136696862/chapters/10.4324%2F9780203813010-17|title=Routledge Companion to Philosophy of Religion|publisher=Routledge|year=2013|isbn=978-1-136-69685-5|editor=Chad Meister and Paul Copan|doi=10.4324/9780203813010|chapter=Shankara|access-date=13 November 2018|archive-date=12 November 2018|archive-url=https://web.archive.org/web/20181112223414/https://www.taylorfrancis.com/books/e/9781136696862/chapters/10.4324%2F9780203813010-17|url-status=live}}]] [96] => [[Indická filozofie]] (v [[sanskrt]]u: darśana, doslova „úhel pohledu“, „perspektiva“)Johnson, W. J. 2009. "[https://www.oxfordreference.com/view/10.1093/oi/authority.20110803095700856 darśana] {{Wayback|url=https://www.oxfordreference.com/view/10.1093/oi/authority.20110803095700856 |date=20210309000000 }}." ''Oxford Reference''. From: "[https://www.oxfordreference.com/view/10.1093/acref/9780198610250.001.0001/acref-9780198610250-e-710 darśan(a)] {{Wayback|url=https://www.oxfordreference.com/view/10.1093/acref/9780198610250.001.0001/acref-9780198610250-e-710 |date=20200903000000 }}." In ''A Dictionary of Hinduism'', edited by W. J. Johnson. Oxford: [[Oxford University Press]]. {{ISBN|9780191726705}}. {{doi|10.1093/acref/9780198610250.001.0001}}. označuje rozmanité filozofické tradice, které vznikaly od starověku na [[Indický subkontinent|indickém subkontinentu]]. Indické filozofické tradice sdílejí různé klíčové pojmy a myšlenky, které jsou různými tradicemi různě definovány a přijímány či odmítány. Patří mezi ně pojmy jako [[Dharma|''dharma'']], [[Karma v hinduismu|''karma'']], ''pramáth'', [[Dukkha|''dukkha'']], [[Sansára|''sansára'']] a [[mókša]].{{cite book|author=Young|first=William A.|url=https://books.google.com/books?id=GRoqAQAAMAAJ|title=The World's Religions: Worldviews and Contemporary Issues|publisher=Pearson Prentice Hall|year=2005|isbn=978-0-13-183010-3|pages=61–64, 78–79|access-date=10 November 2018|archive-date=17 December 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20191217032152/https://books.google.com/books?id=GRoqAQAAMAAJ|url-status=live}}{{cite book|last1=Mittal|first1=Sushil|url=https://books.google.com/books?id=XpxADwAAQBAJ|title=Religions of India: An Introduction|last2=Thursby|first2=Gene|publisher=Taylor & Francis|year=2017|isbn=978-1-134-79193-4|pages=3–5, 15–18, 53–55, 63–67, 85–88, 93–98, 107–15|access-date=11 November 2018|archive-date=17 December 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20191217032143/https://books.google.com/books?id=XpxADwAAQBAJ|url-status=live}} [97] => [98] => Jedny z nejstarších dochovaných indických filozofických textů jsou [[upanišady]] z [[Védské období|pozdního védského období]] (1000–500 př. n. l.), které jsou považovány za uchovatele myšlenek [[Bráhmanismus|bráhmanismu]]. Indické filozofické tradice se běžně seskupují podle vztahu k [[Védy|védám]] a myšlenkám v nich obsažených. [[Džinismus]] a [[buddhismus]] vznikly na konci védského období, zatímco různé tradice sdružené pod [[Hinduismus|hinduismem]] většinou vznikly jako nezávislé tradice po védském období. Hinduisté sami obecně dělí indické filozofické tradice buď na ortodoxní (āstika), nebo heterodoxní (nāstika) podle toho, zda uznávají autoritu véd a v nich obsažených teorií o ''[[Bráhmanismus|bráhmanu]]'' a ''[[átma]]nu''.Bowker, John. ''Oxford Dictionary of World Religions.'' S. 259.{{cite book|author=Doniger, Wendy|url=https://books.google.com/books?id=c8vRAgAAQBAJ|title=On Hinduism|publisher=Oxford University Press|year=2014|isbn=978-0-19-936008-6|page=46|access-date=25 December 2016|archive-date=30 January 2017|archive-url=https://web.archive.org/web/20170130223555/https://books.google.com/books?id=c8vRAgAAQBAJ|url-status=live}} [99] => [100] => Školy, které se hlásí k myšlenkám upanišad, takzvané „ortodoxní“ nebo „hinduistické“ tradice, se často dělí na šest [[Indická filozofie|daršan]] neboli filozofií: [[Sánkhja]], [[Jóga]], [[Njája]], [[Vaišéšika]], [[Mimámsa]] a [[Védánta]].{{cite journal|author=Kesarcodi-Watson|first=Ian|year=1978|title=Hindu Metaphysics and Its Philosophies: Śruti and Darsána|journal=International Philosophical Quarterly|volume=18|issue=4|pages=413–432|doi=10.5840/ipq197818440}} [101] => [102] => Učení véd a upanišad bylo těmito šesti školami hinduistické filozofie vykládáno různě, s různou mírou překrývání. Podle Čadhy (2015) představují „soubor filozofických názorů, které mají společné textové spojení“Chadha, M. 2015. The ''Routledge Handbook of Contemporary Philosophy of Religion'', edited by G. Oppy. London: Routledge, {{ISBN|978-1844658312}}. pp. 127–28. a zároveň odrážejí toleranci k různým filozofickým výkladům v rámci hinduismu, přičemž sdílejí stejný základ.{{cite book|author=Sharma|first=Arvind|url=https://books.google.com/books?id=jKewCwAAQBAJ|title=A Hindu Perspective on the Philosophy of Religion|publisher=Palgrave Macmillan|year=1990|isbn=978-1-349-20797-8|access-date=11 November 2018|archive-date=12 January 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200112222617/https://books.google.com/books?id=jKewCwAAQBAJ|url-status=live}} „ Postoj k existenci Boha se v hinduistické náboženské tradici liší. To nemusí být zcela neočekávané vzhledem k toleranci k názorové rozmanitosti, kterou je tato tradice známá. Ze šesti ortodoxních systémů hinduistické filosofie se tedy pouze tři zabývají touto otázkou dosti podrobně. Jedná se o myšlenkové směry známé jako njája, jóga a teistické formy védánty.“ (str. 1-2). [103] => [104] => Hinduističtí filozofové šesti ortodoxních škol rozvíjeli systémy epistemologie (pramana) a zkoumali témata jako metafyzika, etika, psychologie (guṇa), [[hermeneutika]] a [[soteriologie]] v rámci védského poznání, přičemž předkládali různorodý soubor interpretací.{{cite book|last1=Frazier|first1=Jessica|url=https://archive.org/details/continuumcompani00fraz|title=The Continuum companion to Hindu studies|date=2011|publisher=Continuum|isbn=978-0-8264-9966-0|location=London|pages=[https://archive.org/details/continuumcompani00fraz/page/n15 1]–15|url-access=limited}}Olson, Carl. 2007. ''The Many Colors of Hinduism: A Thematic-historical Introduction''. Rutgers University Press. {{ISBN|978-0813540689}}. pp. 101–19.Deutsch, Eliot. 2000. S. 245–48 in ''Philosophy of Religion: Indian Philosophy'' 4, edited by R. Perrett. Routledge, {{ISBN|978-0815336112}}.Grimes, John A. ''A Concise Dictionary of Indian Philosophy: Sanskrit Terms Defined in English''. Albany: State University of New York Press. {{ISBN|978-0791430675}}. p. 238. Obecně pojmenovaných šest ortodoxních škol představovalo konkurenční filozofické tradice toho, co bylo nazýváno „hinduistickou syntézou“ klasického hinduismu.Hiltebeitel, Alf. 2007. "Hinduism." In ''The Religious Traditions of Asia: Religion, History, and Culture'', edited by J. Kitagawa. London: Routledge.Minor, Robert. 1986. ''Modern Indian Interpreters of the Bhagavad Gita''. Albany: State University of New York Press. {{ISBN|0-88706-297-0}}. pp. 74–75, 81.{{cite web|author=Doniger|first=Wendy|year=2018|orig-year=1998|title=Bhagavad Gita|url=https://www.britannica.com/topic/Bhagavadgita|website=[[Encyclopædia Britannica]]|access-date=10 November 2018|archive-date=21 August 2018|archive-url=https://web.archive.org/web/20180821140609/https://www.britannica.com/topic/Bhagavadgita|url-status=live}} [105] => [106] => Existují také další myšlenkové školy, které jsou často považovány za „hinduistické“, i když ne nutně ortodoxní (protože mohou přijímat jako normativní různá písma, např. šajvistické agamy a [[Tantrismus|tantry]]), patří k nim různé školy [[Šivaismus|šivaismu]], např. [[pašupati]], šivaistická siddhanta, neduální tantrický šavismus (tj. Trika, Kaula atd.).Cowell and Gough (1882, Translators), ''The Sarva-Darsana-Samgraha or Review of the Different Systems of Hindu Philosophy by Madhva Acharya'', Trubner's Oriental Series [107] => [[Soubor:Medieval Jain temple Anekantavada doctrine artwork.jpg|náhled|Podobenství o slepcích a slonovi ilustruje důležité džinistické učení [[anekántaváda]]]] [108] => „Hinduistické“ a „ortodoxní“ tradice jsou často stavěny do protikladu k „neortodoxním“ tradicím (nāstika, doslova „ti, kteří odmítají“), ačkoli toto označení nepoužívají samotné „neortodoxní“ školy. Tyto tradice odmítají Védy jako autoritativní a často odmítají hlavní pojmy a myšlenky, které jsou široce přijímány ortodoxními školami (např. Átman, Brahman a Íšvara).Bilimoria, P. 2000. ''Indian Philosophy'', edited by R. Perrett. London: Routledge. {{ISBN|978-1135703226}}. p. 88. Mezi tyto neortodoxní školy patří [[džinismus]] (přijímá átman, ale odmítá [[Íšvara|Íšvaru]], Védy a Brahmy), buddhismus (odmítá všechny ortodoxní koncepty kromě znovuzrození a karmy), [[čárváka]] (materialisté, kteří odmítají i znovuzrození a karmu) a [[ádžívika]] (známá svým učením o osudu).R Bhattacharya (2011), Studies on the Carvaka/Lokayata, Anthem, {{ISBN|978-0857284334}}, pp. 53, 94, 141–142Johannes Bronkhorst (2012), Free will and Indian philosophy, Antiquorum Philosophia: An International Journal, Roma Italy, Volume 6, pp. 19–30James Lochtefeld, "Ajivika", The Illustrated Encyclopedia of Hinduism, Vol. 1: A–M, Rosen Publishing. {{ISBN|978-0823931798}}, p. 22AL Basham (2009), History and Doctrines of the Ajivikas – a Vanished Indian Religion, Motilal Banarsidass, {{ISBN|978-8120812048}}, Chapter 1Wynne, Alexander. 2011. "The ātman and its negation." ''Journal of the International Association of Buddhist Studies'' 33(1–2):103–05. "Popírání toho, že člověk má "já" nebo "duši", je pravděpodobně nejznámějším buddhistickým učením. Je jistě jeho nejvýraznější, jak zdůraznil Gunapala Piyasena Malalasekera: "Ve svém popírání jakékoli skutečné trvalé duše nebo Já stojí buddhismus osamoceně." V tomto případě se jedná o popírání duše nebo Já. Podobný moderní sinhálský pohled vyjádřil Walpola Rahula: "Buddhismus je v dějinách lidského myšlení jedinečný v tom, že popírá existenci takové Duše, Já nebo Átmana. Učení o "žádném Já" nebo "žádné duši" (v sánskrtu: anātman; v páli: anattan) je obzvláště pozoruhodné pro své široké přijetí a historickou trvanlivost. Bylo to standardní přesvědčení prakticky všech starověkých škol indického buddhismu (významnou výjimkou jsou pudgalávádinové) a přetrvalo beze změny až do moderní doby..... [O]ba názory se odrážejí v moderním théravádinském pohledu [[Mahási Sayadaw]]a, že "neexistuje žádná osoba ani duše", a v moderním mahájánovém pohledu čtrnáctého dalajlamy, že "[B]udha učil, že ... naše víra v nezávislé já je hlavní příčinou veškerého utrpení".K. N. Jayatilleke. 2010. ''Early Buddhist Theory of Knowledge'', {{ISBN|978-8120806191}}. pp. 246–49, note 385 onwards.Dundas, Paul. 2002. ''The Jains'' (2nd ed.). London: Routledge. {{ISBN|978-0415266055}}. pp. 1–19, 40–44. [109] => [110] => Džinistická filozofie je jednou z pouhých dvou přežívajících „neortodoxních“ tradic (spolu s buddhismem). Obecně přijímá koncept trvalé duše (dživa) jako jedné z pěti astik (věčné, nekonečné kategorie, které tvoří podstatu existence). Další čtyři jsou dhárma, adharma, ākāśa („prostor“) a pudgala („hmota“). Podle džinistického myšlení je veškerá existence cyklická, věčná a nestvořená.{{cite book|author=Hemacandra|url=https://books.google.com/books?id=quNpKVqABGMC|title=The Lives of the Jain Elders|publisher=Oxford University Press|year=1998|isbn=978-0-19-283227-6|pages=258–60|access-date=19 November 2018|archive-date=23 December 2016|archive-url=https://web.archive.org/web/20161223030943/https://books.google.com/books?id=quNpKVqABGMC|url-status=live}}{{cite book|author=Tiwari|first=Kedar Nath|url=https://books.google.com/books?id=Jb0rCQD9NcoC|title=Comparative Religion|publisher=Motilal Banarsidass|year=1983|isbn=978-81-208-0293-3|pages=78–83|access-date=19 November 2018|archive-date=24 December 2016|archive-url=https://web.archive.org/web/20161224020536/https://books.google.com/books?id=Jb0rCQD9NcoC&printsec=frontcover|url-status=live}} [111] => [112] => Mezi nejdůležitější prvky džinistické filozofie patří džinistická teorie karmy, učení o nenásilí ([[ahinsá]]) a teorie „mnohostrannosti“ neboli anekántaváda. Tattvartha sútra je nejstarším známým, nejobsáhlejším a nejautoritativnějším souhrnem džinistické filozofie.{{cite book|last=Jaini|first=Padmanabh S.|title=The Jaina Path of Purification|url=https://books.google.com/books?id=wE6v6ahxHi8C|pages=81–83|year=1998|orig-year=1979|publisher=Motilal Banarsidass|isbn=81-208-1578-5|access-date=19 November 2018|archive-date=16 February 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200216120741/https://books.google.com/books?id=wE6v6ahxHi8C|url-status=live}}Umāsvāti 1994 [c. 2nd – 5th century]. [https://books.google.ca/books?id=0Rw4RwN9Q1kC&printsec=frontcover&source=gbs_atb#v=onepage&q&f=false ''That Which Is: Tattvartha Sutra'']. {{Wayback|url=https://books.google.ca/books?id=0Rw4RwN9Q1kC&printsec=frontcover&source=gbs_atb#v=onepage&q&f=false |date=20200806000000 }}, translated by N. Tatia. Harper Collins. {{ISBN|978-0-06-068985-8}}. pp. xvii–xviii. [113] => [114] => ==== Buddhistická filozofie ==== [115] => {{Podrobně|Buddhistická filozofie}} [116] => [[Soubor:Monks debating at Sera monastery, 2013.webm|náhled|Mniši debatující v klášteře [[Sera]] v Tibetu, 2013. Podle Jana Westerhoffa představovaly „veřejné debaty nejdůležitější a nejviditelnější formy filozofické výměny“ ve staroindickém intelektuálním životě{{Rp|page=13}}]] [117] => [[Buddhistická filozofie]] začíná myšlením [[Gautama Buddha|Gautamy Buddhy]] (asi mezi 6. a 4. stoletím př. n. l.) a je zachycena v raných buddhistických textech. Vznikla v indické oblasti [[Magadha]] a později se rozšířila do zbytku [[Indický subkontinent|indického subkontinentu]], [[východní Asie]], [[Tibet]]u, [[střední Asie]] a [[jihovýchodní Asie]]. V těchto oblastech se buddhistické myšlení vyvinulo do různých filozofických tradic, které používaly různé jazyky (např. [[Tibetština|tibetštinu]], [[Čínština|čínštinu]] a [[páli]]jštinu). Buddhistická filozofie jako taková je transkulturním a mezinárodním fenoménem. [118] => [119] => Dominantní buddhistické filozofické tradice ve východoasijských zemích vycházejí především z indického [[Mahájána|mahájánového buddhismu]]. V zemích jihovýchodní Asie, jako je [[Srí Lanka]], [[Myanmar|Barma]] a [[Thajsko]], převládá filozofie [[Théraváda|théravádské]] školy. [120] => [121] => Protože [[Avidždžá|neznalost]] pravé podstaty věcí je považována za jeden z kořenů utrpení ([[dukkha]]), zabývá se buddhistická filozofie epistemologií, metafyzikou, etikou a psychologií. Buddhistické filozofické texty je také třeba chápat v kontextu meditačních praktik, které mají přinést určité kognitivní změny.Westerhoff, Jan. 2018. ''The Golden Age of Indian Buddhist Philosophy''. Oxford: [[Oxford University Press]].{{Rp|8}} Klíčové inovativní koncepty zahrnují [[Čtyři ušlechtilé pravdy]] jako analýzu dukkhy, [[Aničča|aničči]] (pomíjivosti) a [[Anattá|anatta]] (ne-já).{{cite book|author=Gombrich, Richard|url=https://books.google.com/books?id=jZyJAgAAQBAJ|title=Theravada Buddhism|publisher=Routledge|year=2006|isbn=978-1-134-90352-8|access-date=10 November 2018|archive-date=2019-08-16|archive-url=https://web.archive.org/web/20190816142222/https://books.google.com/books?id=jZyJAgAAQBAJ|url-status=live}} "Veškerá fenomenální existence [v buddhismu] má tři vzájemně propojené charakteristiky: pomíjivost, utrpení a nedostatek duše či podstaty." (s. 47).{{cite book|last1=Buswell|first1=Robert E. Jr.|url=https://books.google.com/books?id=DXN2AAAAQBAJ|title=The Princeton Dictionary of Buddhism|last2=Lopez|first2=Donald S. Jr.|publisher=Princeton University Press|year=2013|isbn=978-1-4008-4805-8|pages=42–47|access-date=10 November 2018|archive-date=17 May 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200517114246/https://books.google.com/books?id=DXN2AAAAQBAJ|url-status=live}} [122] => [123] => Po Buddhově smrti začaly různé skupiny systematizovat jeho hlavní učení a nakonec vytvořily ucelené filozofické systémy označované jako [[Abhidhamma|abhidharma]].{{Rp|37}} V návaznosti na abhidharmovské školy rozvinuli indičtí [[Mahájána|mahájánoví]] filozofové jako [[Nágárdžuna|Nágardžuna]] a [[Vasubandhu]] teorie [[šúnjatá]] („prázdnota všech jevů“) a vijñapti-matra („pouze zdání“), což je forma fenomenologie nebo [[Transcendentální filozofie|transcendentálního idealismu]]. Dignágova škola pramany („prostředky poznání“) propagovala propracovanou formu buddhistické epistemologie. [124] => [125] => Ve starověké a středověké Indii existovala řada škol, podškol a tradic buddhistické filozofie. Podle oxfordského profesora buddhistické filosofie Jana Westerhoffa byly hlavními indickými školami v období 300 př. n. l. až 1000 n. l.:{{Rp|xxiv}} tradice mahásághiky (dnes již zaniklá), školy sthavíry (jako Sarvástiváda, Vibhajjáváda a Pudgaláváda) a školy mahájány. Mnohé z těchto tradic se studovaly i v jiných oblastech, například ve Střední Asii a Číně, kam je přinesli buddhističtí misionáři. [126] => [127] => Po vymizení buddhismu z Indie se část těchto filozofických tradic dále rozvíjela v [[Tibetský buddhismus|tibetské buddhistické tradici]], východoasijské buddhistické tradici a [[Théraváda|théravádové buddhistické tradici]].Dreyfus, Georges B. J. ''Recognizing Reality: Dharmakirti's Philosophy and Its Tibetan Interpretations (Suny Series in Buddhist Studies)'', 1997, p. 22.JeeLoo Liu, ''Tian-tai Metaphysics vs. Hua-yan Metaphysics A Comparative Study'' [128] => [129] => ==== Východoasijská filozofie ==== [130] => {{Podrobně|čínská filozofie|korejská filozofie|japonská filozofie|východní filozofie}} [131] => [[Soubor:'The Three Vinegar Tasters' by Kano Isen'in, c. 1802-1816, Honolulu Museum of Art, 6156.1.JPG|náhled|„Ochutnávači octa“ (Japonsko, [[období Edo]], 1802–1816) od Kanó Isen'in, zobrazující tři významné filozofické osobnosti východoasijského myšlení: [[Gautama Buddha|Buddhu]], [[Konfucius|Konfucia]] a [[Lao-c’]]]] [132] => [[Soubor:延宾馆.JPG|náhled|Socha neokonfuciánského učence [[Ču Si]] v ''Akademii jeskyně bílého jelena'' v pohoří [[Lu-šan]]]] [133] => Východoasijské filozofické myšlení začalo ve [[Starověká Čína|starověké Číně]] a [[čínská filozofie]] začíná ve státu [[Západní Čou]] a v následujících obdobích po jeho pádu, kdy vzkvétalo „sto myšlenkových škol“ (6. století až 221 př. n. l.)Garfield, Jay L., and William Edelglass, eds. 2011. "Chinese Philosophy." ''The Oxford Handbook of World Philosophy''. Oxford: [[Oxford University Press]]. {{ISBN|9780195328998}}.{{cite book|last=Ebrey|first=Patricia|title=The Cambridge Illustrated History of China|publisher=Cambridge University Press|year=2010|location=New York|page=42}} Toto období se vyznačovalo významným intelektuálním a kulturním rozvojem a vznikly v něm hlavní čínské filozofické školy, a sice [[konfucianismus]] (známý také jako ''žuismus''), [[legismus]] a [[taoismus]], a také mnoho dalších méně vlivných škol, jako je [[mohismus]] a naturalismus. Tyto filozofické tradice rozvíjely metafyzické, politické a etické koncepce a pojmy, jako je [[Tao (filozofie)|tao]], [[jin a jang|''jin'' a ''jang'']], ''[[žen]]'' a [[Princip li|''li'']]. [134] => [135] => Tyto myšlenkové směry se dále rozvíjely v říších [[říše Chan|Chan]] (206 př. n. l. – 220 n. l.) a [[Říše Tchang|Tchang]] (618–907 n. l.) a vytvořily nové filozofické směry, jako je [[süan-süe]] (neboli neotaoismus) a [[neokonfucianismus]]. Neokonfucianismus byl [[Synkretismus|synkretickou]] filozofií, která zahrnovala myšlenky různých čínských filozofických tradic, včetně buddhismu a taoismu. Neokonfucianismus začal dominovat vzdělávacímu systému v říši [[Říše Sung|Sung]] (960–1297) a jeho myšlenky sloužily jako filozofický základ [[Úřednické zkoušky v Číně|zkoušek pro učenou úřednickou třídu]]. Mezi nejvýznamnější neokonfuciánské myslitele patří tchangští učenci [[Chan Jü]] a [[Li Ao]] a sungští myslitelé [[Čou Tun-i]] (1017–1073) a [[Ču Si]] (1130–1200). Ču Si sestavil neokonfuciánský kánon, který se skládá ze [[Čtyři knihy|Čtyř knih]] ([[Velké učení|''Velké učení'']], ''[[Cesta středu]]'', Konfuciovy ''[[Hovory]]'' a ''[[Meng-c’ (kniha)|Meng-c’]]''). [136] => [137] => Buddhismus se do Číny začal dostávat v chanském období postupným šířením po [[Hedvábná stezka|Hedvábné stezce]].{{cite news|first=Barbara|last=O'Brien|title=How Buddhism Came to China: A History of the First Thousand Years|url=https://www.learnreligions.com/buddhism-in-china-the-first-thousand-years-450147|access-date=21 January 2021|work=Learn Religions|date=June 25, 2019|language=en|archive-date=27 January 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210127042320/https://www.learnreligions.com/buddhism-in-china-the-first-thousand-years-450147|url-status=live}} Pod vlivem domácí čínské tradice se vyvinul v specifické čínské formy (např. čchan/[[zen]]), které se rozšířily po celé východoasijské kulturní sféře. [138] => [139] => Čínská kultura měla velký vliv na tradice ostatních východoasijských států a její filozofie přímo ovlivnila [[Korejská filozofie|korejskou]], [[Vietnamská filozofie|vietnamskou]] a [[Japonská filozofie|japonskou filozofii]].{{cite web|title=Chinese Religions and Philosophies|url=https://asiasociety.org/chinese-religions-and-philosophies|website=Asia Society|access-date=21 January 2021|language=en|archive-date=16 January 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210116092034/https://asiasociety.org/chinese-religions-and-philosophies|url-status=live}} V pozdějších čínských stítech, jako byla řeše [[Říše Ming|Ming]] (1368–1644), a také v korejském státu [[Dynastie Čoson|Čoson]] (1392–1897) se dominantní myšlenkovou školou podporovanou císařským státem stal obrozený neokonfucianismus vedený mysliteli, jako byl [[Wang Jang-ming]] (1472–1529). V Japonsku byl konfuciánskou filozofií silně ovlivněn [[šógunát Tokugawa]] (1603–1867).Perez, Louis G. (1998). The History of Japan, pp. 57–59. Westport, CT: Greenwood Press. {{ISBN|978-0-313-30296-1}}. Konfucianismus dodnes ovlivňuje myšlenky a světonázor národů čínské kulturní sféry. [140] => [141] => V novověku do něj čínští myslitelé začlenili myšlenky západní filozofie. Čínská marxistická filozofie se rozvíjela pod vlivem [[Mao Ce-tung]]a, zatímco čínský pragmatismus rozvíjel [[Chu Š’]]. Ve 20. století se také začaly znovu prosazovat staré tradiční filozofie. Například nové konfuciánství, vedené osobnostmi, jako byl [[Siung Š’-li]], se stalo poměrně vlivným. Podobně humanistický buddhismus je nedávným modernistickým buddhistickým hnutím. [142] => [143] => Moderní japonské myšlení se mezitím rozvíjelo pod silnými západními vlivy, jako bylo studium západních věd (''rangaku'') a modernistická intelektuální společnost ''[[Meirokuša]]'', která čerpala z evropského osvícenského myšlení a prosazovala liberální reformy i západní filozofie, jako je liberalismus a utilitarismus. Dalším proudem v moderní japonské filozofii byla tradice „národních studií“ (''kokugaku''). Tento intelektuální směr se snažil studovat a propagovat staré japonské myšlení a kulturu. Myslitelé ''kokugaku'', jako byl Norinaga Moto'ori, se snažili o návrat k čisté japonské tradici, [[šintoismus|šintoismu]], kterou považovali za neposkvrněnou cizími prvky. [144] => [145] => Během 20. století se ze západní [[fenomenologie]] a středověké japonské buddhistické filozofie, například [[Dógen Zendži|Dógenovy]], vyvinula Kjótská škola, vlivná a jedinečná japonská filozofická škola. [146] => [147] => === Africká filozofie === [148] => Africká filozofie je filozofie vytvořená Afričany, filozofie, která prezentuje africké pohledy na svět, myšlenky a témata, nebo filozofie, která používá odlišné africké filozofické metody. Moderní africké myšlení se zabývá [[Etnofilozofie|etnofilozofií]], tj. definováním samotného významu africké filozofie a jejích jedinečných charakteristik a toho, co znamená být Afričanem.Janz, Bruce B. 2009. ''[https://books.google.com/books?isbn=0739136682 Philosophy in an African Place]''. Plymouth, UK: Lexington Books. S. 74–79. [149] => [150] => Během 17. století se v etiopské filozofii rozvinula silná literární tradice, jejímž příkladem je Zera Yacob. Dalším raným africkým filozofem byl Anton Wilhelm Amo (asi 1703–1759), který se stal uznávaným filozofem v Německu. Mezi výrazné africké filozofické myšlenky patří [[Ujamaa]], bantuská idea „síly“, [[Négritude]], [[panafrikanismus]] a [[Ubuntu (filozofie)|Ubuntu]]. Současné africké myšlení zaznamenalo také rozvoj profesionální filozofie a afrikanistické filozofie, filozofické literatury africké diaspory, která zahrnuje proudy, jako je černošský existencialismus Afroameričanů. Někteří současní afričtí myslitelé byli ovlivněni marxismem, afroamerickou literaturou, kritickou teorií, [[Kritická rasová teorie|kritickou rasovou teorií]], [[Postkolonialismus|postkolonialismem]] a [[Feminismus|feminismem]]. [151] => [152] => === Domorodá americká filozofie === [153] => [[Soubor:Tlamatini observe stars - Codex Mendoza.jpg|náhled|Aztécký filozof Tlamatini pozorující hvězdy, z Mendozova kodexu|vlevo]] [154] => Domorodé americké filozofické myšlení se skládá z široké škály názorů a tradic různých amerických kultur. Mezi některými [[Domorodí obyvatelé Spojených států amerických|indiánskými komunitami ve Spojených státech amerických]] existuje víra v metafyzický princip zvaný „Velký duch“ ([[Siusko-katóbské jazyky|siusky]]: [[Wakan Tanka|wakan tanka]]; algonkinsky: gitche manitou). Dalším široce sdíleným pojmem byl pojem [[orenda]] („duchovní síla“). Podle Whiteleyho (1998) je pro původní obyvatele Ameriky „mysl kriticky informována transcendentálními zkušenostmi (sny, vizemi atd.) i rozumem.“Whiteley, Peter M. 1998. "[https://www.rep.routledge.com/articles/thematic/native-american-philosophy/v-1 Native American philosophy]. {{Wayback|url=https://www.rep.routledge.com/articles/thematic/native-american-philosophy/v-1 |date=20200806000000 }}." ''Routledge Encyclopedia of Philosophy.'' Taylor & Francis. {{doi|10.4324/9780415249126-N078-1}}. Praktiky, které umožňují přístup k těmto transcendentálním zkušenostem, se označují jako [[šamanismus]]. Dalším rysem domorodého amerického světonázoru bylo rozšíření etiky na nelidská zvířata a rostliny.Pierotti, Raymond. 2003. "[https://web.archive.org/web/20160404090034/http://www.se.edu/nas/files/2013/03/5thNAScommunities.pdf Communities as both Ecological and Social entities in Native American thought]." ''Native American Symposium'' 5. Durant, OK: Southeastern Oklahoma State University. Archived from the [http://www.se.edu/nas/files/2013/03/5thNAScommunities.pdf original] 4 April 2016. [155] => [156] => V [[Mezoamerika|Mezoamerice]] byla nahuaská filozofie intelektuální tradicí, kterou rozvíjeli jedinci nazývaní ''tlamatini'' („ti, kteří něco vědí“){{cite book|last1=Portilla|first1=Miguel León|url=https://books.google.com/books?id=OI9J7R-R1awC&q=120|title=Use of "Tlamatini" in ''Aztec Thought and Culture: A Study of the Ancient Nahuatl Mind – Miguel León Portilla''|year=1990|isbn=9780806122953|access-date=December 12, 2014|archive-date=17 December 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20191217032135/https://books.google.com/books?id=OI9J7R-R1awC&q=120|url-status=live}} a její myšlenky se dochovaly v různých aztéckých kodexech a fragmentárních textech. Někteří z těchto filozofů jsou známí podle jména, například [[Nezahualcóyotl (Acolhua)|Nezahualcóyotl]], Aquiauhtzin, Xayacamach, Tochihuitzin coyolchiuhqui a CuauhtencoztliLeonardo Esteban Figueroa Helland (2012). ''[https://core.ac.uk/download/pdf/79564237.pdf Indigenous Philosophy and World Politics: Cosmopolitical Contributions from across the Americas.] {{Wayback|url=https://core.ac.uk/download/pdf/79564237.pdf |date=20211118000000 }}'' Arizona State University.Maffie, James. ''[https://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.878.7615&rep=rep1&type=pdf Why Care about Nezahualcoyotl? Veritism and Nahua Philosophy]. {{Wayback|url=https://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.878.7615&rep=rep1&type=pdf |date=20211118000000 }}.'' Philosophy of the Social Sciences, Vol. 32 No. 1, March 2002 71-91 2002 Sage Publications.. Tito autoři byli také básníky a některá jejich díla se dochovala v původním [[nahuatl]]u (aztéčtině). [157] => [158] => Aztéčtí filozofové rozvíjeli teorie metafyziky, epistemologie, hodnot a estetiky. Aztécká etika se zaměřovala na hledání tlamatiliztli („poznání“, „moudrost“), které bylo založeno na umírněnosti a rovnováze ve všech činech, jak je uvedeno v nahuatském přísloví „střední dobro je nezbytné“. Nahuatský světonázor představoval koncept nejvyšší univerzální energie nebo síly zvané ''Ōmeteōtl'' („Dvojí kosmická energie“), která hledala způsob, jak žít v rovnováze s neustále se měnícím, „kluzkým“ světem. Teorii ''teotl'' lze považovat za určitou formu [[Panteismus|panteismu]].{{cite encyclopedia|title=Aztec Philosophy|encyclopedia=Internet Encyclopedia of Philosophy|url=http://www.iep.utm.edu/aztec/|date=|access-date=25 December 2016|archive-date=25 May 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200525172948/https://www.iep.utm.edu/aztec/|url-status=live}} Podle Jamese Maffieho nahuistická metafyzika předpokládala, že ''teotl'' je „jediná, vitální, dynamická, oživující, věčně se generující a seberegenerující, jakož i seberegenerující a sebeobnovující posvátná energie či síla“. Tato síla byla vnímána jako všeobjímající životní síla vesmíru a jako vesmír sám. [159] => [[Soubor:Pachacuteckoricancha.jpg|náhled|Vyobrazení [[Pachacútec Yupanqui|Pachacutiho]] uctívajícího Intiho (boha Slunce) v Coricancha, ve druhé kronice Martína de Murúa ze 17. století. Pachacuti byl významný incký vládce, spisovatel a básník]] [160] => Také [[Incká říše]] měla elitní třídu filozofů-učitelů označovaných jako ''amawtakuna'' nebo ''amautas'', kteří byli důležití v inckém vzdělávacím systému jako učitelé filozofie, teologie, astronomie, poezie, práva, hudby, morálky a historie.Yeakel, John A. ''[https://core.ac.uk/download/pdf/288024952.pdf Accountant-Historians of the Incas.] {{Wayback|url=https://core.ac.uk/download/pdf/288024952.pdf |date=20211112000000 }}'' Accounting Historians Journal Volume 10 Issue 2 Fall 1983 Article 3 1983.Adames, Hector Y.; Chavez-Dueñas, Nayeli Y. (2016) ''Cultural Foundations and Interventions in Latino/a Mental Health: History, Theory and within Group Differences.'' pp. 20-21. Routledge. Mladí inčtí šlechtici se v těchto oborech vzdělávali na státní škole Yacha-huasi v [[Cuzco]], kde se také učili umění [[kipu]]. Incká filozofie (stejně jako širší kategorie andského myšlení) zastávala názor, že vesmír je oživován jedinou dynamickou životní silou (někdy označovanou jako ''camaquen'' nebo ''camac'', ale také ''upani'' a ''amaya'').Maffie, James. "Pre-Columbian Philosophies", in Nuccetelli, Susana; Schutte, Ofelia; Bueno, Otávio (2013) ''A Companion to Latin American Philosophy,'' Wiley Blackwell. Tato jediná síla vzniká také jako soubor dvojích komplementárních, avšak protikladných sil. Tyto „komplementární protiklady“ se nazývají yanantin a masintin. Jsou vyjádřeny jako různé polarity či duality (např. muž–žena, tma–světlo, život a smrt, nahoře a dole), které vzájemně přispívají k harmonickému celku, jímž je vesmír, prostřednictvím procesu reciprocity a vzájemné výměny zvaného ayni.Webb, Hillary S. 2012. ''Yanantin and Masintin in the Andean World: Complementary Dualism in Modern Peru''. Incký světonázor zahrnoval také víru v [[Stvořitelské božstvo|Boha stvořitele]] (''virakoča'') a [[Reinkarnace|reinkarnaci]]. [161] => [162] => == Rozdělení filozofie == [163] => Filozofické otázky lze rozdělit do různých oblastí. Tyto oblasti umožňují filozofům zaměřit se na soubor podobných témat a komunikovat s dalšími mysliteli, kteří se zajímají o stejné otázky. [164] => [165] => Tato dělení nejsou vyčerpávající ani se vzájemně nevylučují. (Filozof se může specializovat na [[Immanuel Kant|kantovskou]] [[Epistemologie|epistemologii]], [[platón]]skou estetiku nebo moderní politickou filozofii). Kromě toho se tato filozofická zkoumání někdy překrývají navzájem i s jinými druhy zkoumání, jako je věda, náboženství nebo matematika.{{Cite book|url=http://plato.stanford.edu/archives/spr2014/entries/religion-science/|title=Religion and Science|last=Plantinga|first=Alvin|date=2014|editor-last=Zalta|editor-first=Edward N.|edition=Spring 2014|access-date=25 April 2016|archive-date=18 March 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190318022649/https://plato.stanford.edu/archives/spr2014/entries/religion-science/|url-status=live}} [166] => [167] => === Epistemologie === [168] => {{Podrobně|Epistemologie}} [169] => [[Soubor:Dignaga.jpg|náhled|Dignaga založil školu buddhistické epistemologie a logiky]] [170] => [[Epistemologie]] je obor filozofie, který se zabývá [[poznání]]m..{{cite web|title=Epistemology|url=https://www.britannica.com/topic/epistemology|website=Encyclopedia Britannica|access-date=22 June 2020|archive-date=10 July 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190710175341/https://www.britannica.com/topic/epistemology|url-status=live}} Epistemologové zkoumají domnělé zdroje poznání, včetně [[Vnímání|vnímání zkušenosti]], rozumu, paměti a svědectví. Zkoumají také otázky týkající se povahy [[Pravda|pravdy]], [[Víra|víry]], [[Důvod|zdůvodnění]] a [[Racionalita|racionality]].{{cite web|title=Epistemology|url=https://plato.stanford.edu/entries/epistemology/|website=Stanford Encyclopedia of Philosophy|access-date=30 June 2020|archive-date=21 July 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200721023728/https://plato.stanford.edu/entries/epistemology/|url-status=live}} [171] => [172] => [[Filozofický skepticismus]], který zpochybňuje některá nebo všechna tvrzení o poznání, byl předmětem zájmu po celou dobu dějin filozofie. Vznikla již v [[Předsókratici|předsokratovské]] filozofii a formalizovala se s [[Pyrrhón z Élidy|Pyrrem]], zakladatelem nejstarší západní školy filozofického skepticismu. Výrazně se objevuje v dílech novověkých filozofů [[René Descartes|Reného Descarta]] a [[David Hume|Davida Huma]] a zůstává ústředním tématem současných epistemologických debat. [173] => [174] => Jedna z nejvýznamnějších epistemologických debat se vede mezi [[Empirismus|empirismem]] a [[Racionalismus|racionalismem]].{{cite web|last1=Steup|first1=Matthias|last2=Neta|first2=Ram|title=Epistemology|url=https://plato.stanford.edu/entries/epistemology/|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=21 January 2021|date=2020|archive-date=20 January 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210120063237/https://plato.stanford.edu/entries/epistemology/|url-status=live}} Empirismus klade důraz na pozorování prostřednictvím smyslové zkušenosti jako na zdroj poznání. Empirismus je spojován s poznáním a posteriori, které se získává na základě zkušenosti (např. [[Filozofie vědy|vědecké poznání]]). Racionalismus klade důraz na rozum jako zdroj poznání, je spojován s apriorním poznáním, které je nezávislé na zkušenosti (např. [[logika]] a matematika). [175] => [176] => Jedna z ústředních debat v současné epistemologii se vede o podmínkách, které jsou nutné k tomu, aby přesvědčení představovalo poznání, což může zahrnovat pravdivost a zdůvodnění. Tato debata byla do značné míry výsledkem pokusů o řešení [[Gettierův problém|Gettierova problému]]. Dalším častým předmětem současných debat je problém regrese, který se objevuje při snaze nabídnout důkaz nebo zdůvodnění nějakého přesvědčení, výroku nebo propozice. Problém spočívá v tom, že ať už je zdrojem zdůvodnění cokoli, musí být tento zdroj buď bez zdůvodnění (v takovém případě je třeba jej považovat za libovolný základ přesvědčení), nebo musí mít nějaké další zdůvodnění (v takovém případě musí být zdůvodnění buď výsledkem kruhového uvažování, jako v koherencionismu, nebo výsledkem nekonečného regresu, jako v infinitismu). [177] => [178] => === Estetika === [179] => {{Podrobně|Estetika}} [180] => [[Estetika]] je „kritická reflexe umění, kultury a [[Příroda|přírody]]“.Kelly, Michael (Editor in Chief) (1998) ''Encyclopedia of Aesthetics''. New York, Oxford, [[Oxford University Press]]. 4 vol. p. ix. {{ISBN|978-0-19-511307-5}}.[http://www.arlisna.org/artdoc/vol18/iss2/01.pdf Review]. {{Wayback|url=http://www.arlisna.org/artdoc/vol18/iss2/01.pdf |date=20060213000000 }} by Tom Riedel (Regis University) Zabývá se povahou [[umění]], [[Krása|krásou]] a [[vkus]]em, požitkem, emočními hodnotami, vnímáním a vytvářením a oceňováním krásy."[[mwod:aesthetic|Aesthetic]]." ''Merriam-Webster dictionary''. Retrieved 9 May 2020. Přesněji je definována jako studium smyslových nebo smyslově-emocionálních hodnot, někdy nazývaných soudy [[pocit]]u a vkusu.Zangwill, Nick. 2019 [2003]. "[http://plato.stanford.edu/entries/aesthetic-judgment/ Aesthetic Judgment]. {{Wayback|url=http://plato.stanford.edu/entries/aesthetic-judgment/ |date=20190802000000 }}" (revised ed.). ''Stanford Encyclopedia of Philosophy''. 9 May 2020. Jejími hlavními obory jsou teorie umění, [[literární teorie]], filmová teorie a [[hudební teorie]]. Příkladem z teorie umění je rozeznání souboru principů, na nichž je založeno dílo určitého umělce nebo uměleckého směru, například [[Kubismus|kubistické]] estetiky."[https://www.lexico.com/definition/aesthetic aesthetic]. {{Wayback|url=https://www.lexico.com/definition/aesthetic |date=20200806000000 }}." ''Lexico''. Oxford University Press a Dictionary.com. [181] => [182] => === Etika === [183] => {{Podrobně|Etika}} [184] => [[Soubor:JohnStuartMill.jpg|náhled|„Utilitaristická doktrína říká, že štěstí je žádoucí, a to jediné, co je žádoucí jako cíl; všechny ostatní věci jsou žádoucí pouze jako prostředky k dosažení tohoto cíle.“ ~ John Stuart Mill, ''[[Utilitarismus]]'' (1863)]] [185] => [[Etika]], známá také jako morální filozofie, zkoumá, co je dobré a špatné [[chování]], správné a špatné hodnoty a dobro a zlo. Její hlavní náplní je zkoumat, jak žít dobrý život, a určovat normy [[Morálka|morálky]]. Zahrnuje také zkoumání, zda ''existuje'' nejlepší způsob života nebo univerzální morální norma, a pokud ano, jak se o ní dozvídáme. Hlavními obory etiky jsou [[normativní etika]], [[metaetika]] a [[aplikovaná etika]].{{cite web|title=Ethics|url=http://www.iep.utm.edu/ethics/|access-date=6 July 2020|website=Internet Encyclopedia of Philosophy|archive-date=18 January 2018|archive-url=https://web.archive.org/web/20180118191334/http://www.iep.utm.edu/ethics/|url-status=live}} [186] => [187] => V normativní etice existují tři hlavní názory na to, co je morální jednání: [188] => [189] => * [[Konsekvencialismus]], který posuzuje činy na základě jejich důsledků.{{cite web|title=Major Ethical Perspectives|url=https://saylordotorg.github.io/text_introduction-to-the-law-of-property-estate-planning-and-insurance/s05-02-major-ethical-perspectives.html|website=saylordotorg.github.io|access-date=21 January 2021|archive-date=21 January 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210121092116/https://saylordotorg.github.io/text_introduction-to-the-law-of-property-estate-planning-and-insurance/s05-02-major-ethical-perspectives.html|url-status=live}} Jedním z takových názorů je [[utilitarismus]], který posuzuje činy na základě čistého štěstí (nebo potěšení) a/nebo nedostatku utrpení (nebo bolesti), které způsobují. [190] => * [[Deontologie]], která posuzuje jednání na základě toho, zda je v souladu s morální povinností. Ve standardní podobě, kterou hájil [[Immanuel Kant]], se deontologie zabývá tím, zda volba respektuje morální jednání druhých lidí bez ohledu na jeho důsledky. [191] => * [[Etika ctnosti]], která posuzuje činy na základě morálního charakteru jednajícího a toho, zda odpovídají tomu, co by dělal ideálně ctnostný jednající. [192] => [193] => === Filozofie náboženství === [194] => {{Podrobně|Filozofie náboženství}} [195] => [[Filozofie náboženství]] se zabývá otázkami, které se týkají [[náboženství]] a náboženských idejí, z filozoficky neutrální perspektivy (na rozdíl od [[teologie]], která vychází z náboženského přesvědčení).Louth, Andrew a Helmut Thielicke. 2014 [1999]. "[https://www.britannica.com/topic/theology/Relationship-to-philosophy Relationship to Philosophy | Theology] {{Wayback|url=https://www.britannica.com/topic/theology/Relationship-to-philosophy |date=20200806000000 }}." ''[[Encyclopædia Britannica]].'' Tradičně nebyly náboženské otázky považovány za samostatný obor oddělený od vlastní filozofie a myšlenka samostatného oboru vznikla až v 19. století. [196] => [197] => Témata zahrnují existenci [[Bůh|Boha]], vztah mezi rozumem a [[Víra|vírou]], otázky náboženské epistemologie, vztah mezi náboženstvím a vědou, způsob interpretace náboženských zkušeností, otázky možnosti [[Posmrtný život|posmrtného života]], problém náboženského jazyka a existence [[duše]] a reakce na [[Pluralismus (náboženství)|náboženský pluralismus]] a rozmanitost. [198] => [199] => === Filozofie vědy === [200] => {{Podrobně|Filozofie vědy}} [201] => [[Filozofie vědy]] zkoumá základy, metody, historii, důsledky a účel vědy. Mnoho jejích pododdělení odpovídá konkrétním vědním oborům. Například [[filozofie biologie]] se zabývá konkrétně metafyzickými, epistemologickými a etickými otázkami biomedicínských věd a věd o životě. [202] => [203] => === Logika === [204] => {{Podrobně|Logika}} [205] => [[Logika]] je nauka o uvažování a argumentaci. [206] => [207] => [[Dedukce|Deduktivní uvažování]] je takové, kdy z určitých předpokladů nevyhnutelně vyplývají závěry.{{cite news|last1=Alina|first1=Bradford|title=Deductive Reasoning vs. Inductive Reasoning|url=https://www.livescience.com/21569-deduction-vs-induction.html|access-date=21 January 2021|work=livescience.com|date=July 2017|language=en|archive-date=28 January 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210128235624/https://www.livescience.com/21569-deduction-vs-induction.html|url-status=live}} K odvozování závěrů se používají pravidla odvozování, jako je [[modus ponens]], jestliže platí „A“ a „Jestliže A, pak B“, pak musí být vyvozeno „B“. [208] => [209] => Protože zdravá argumentace je základním prvkem všech věd,{{Cite journal|last=Carnap|first=Rudolf|date=1953|title=Inductive Logic and Science|jstor=20023651|journal=Proceedings of the American Academy of Arts and Sciences|volume=80|issue=3|pages=189–197|doi=10.2307/20023651}} společenských a humanitních věd, stala se logika formální vědou. Mezi dílčí obory patří [[matematická logika]], [[filozofická logika]], [[modální logika]], [[počítačová logika]] a neklasické logiky. Hlavní otázkou ve [[Filozofie matematiky|filozofii matematiky]] je, zda jsou matematické entity objektivní a objevené, což se nazývá matematický realismus, nebo vymyšlené, což se nazývá matematický antirealismus. [210] => [211] => === Metafilozofie === [212] => [[Metafilozofie]] zkoumá cíle, hranice a metody filozofie. Diskutuje se o tom, zda je metafilozofie předmětem, který předchází filozofii,{{cite book|title=Platonic Writings/Platonic Readings|author=Charles L. Griswold Jr.|isbn=978-0271044811|publisher=Penn State Press|year=2010|url=https://books.google.com/books?id=ZCB33OPRE-AC&pg=PA146|pages=144–146|access-date=26 July 2021|archive-date=1 July 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200701234920/https://books.google.com/books?id=ZCB33OPRE-AC&pg=PA146|url-status=live}} nebo zda je neodmyslitelnou součástí filozofie.{{cite book|author=Martin Heidegger|year=1956|title=Was Ist Das – die Philosophie?|url=https://books.google.com/books?id=6wclkEHlZyQC&pg=PA21|publisher=Rowman & Littlefield|page=21|isbn=978-0808403197|author-link=Martin Heidegger|access-date=26 July 2021|archive-date=12 August 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210812192353/https://books.google.com/books?id=6wclkEHlZyQC&pg=PA21|url-status=live}} [213] => [214] => === Metafyzika === [215] => {{Podrobně|Metafyzika}} [216] => [[Soubor:Aristotle, Metaphysics, Incunabulum.jpg|náhled|Začátek Aristotelovy ''[[Metafyzika|Metafyziky]]'' v [[Inkunábule|inkunábulu]] zdobeném ručně malovanými miniaturami]] [217] => [[Metafyzika]] se zabývá nejobecnějšími rysy skutečnosti, jako je [[existence]], [[čas]], [[Předmět (filozofie)|předměty]] a jejich [[vlastnost]]i, celky a jejich části, události, procesy a příčiny a vztah mezi myslí a tělem.{{cite journal|last1=van Inwagen|first1=Peter|last2=Sullivan|first2=Meghan|title=Metaphysics|journal=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|date=2020|url=https://plato.stanford.edu/entries/metaphysics/|access-date=21 January 2021|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|archive-date=16 September 2018|archive-url=https://web.archive.org/web/20180916103726/https://plato.stanford.edu/entries/metaphysics/|url-status=live}} Metafyzika zahrnuje [[Kosmologie|kosmologii]], studium světa v jeho celistvosti, a [[Ontologie|ontologii]], studium bytí, spolu s filozofií prostoru a času. [218] => [219] => Hlavním předmětem diskuse je [[Realismus a nominalismus|realismus]], který tvrdí, že existují entity nezávislé na jejich mentálním vnímání, a [[idealismus]], který tvrdí, že realita je mentálně konstruovaná nebo jinak nehmotná. Metafyzika se zabývá tématem identity. [[Podstata]] je soubor vlastností, které dělají objekt tím, čím v podstatě je, a bez nichž ztrácí svou identitu, zatímco náhoda je vlastnost, kterou objekt má a bez níž si může stále zachovat svou identitu. Partikulární objekty jsou objekty, o nichž se říká, že existují v prostoru a čase, na rozdíl od abstraktních objektů, jako jsou čísla, a univerzálií, což jsou vlastnosti, které má více partikulárních objektů, například červenost nebo pohlaví. Typ existence univerzálií a abstraktních objektů, pokud vůbec existuje, je předmětem diskuse. [220] => [221] => === Mysl a jazyk === [222] => {{Podrobně|Filozofie jazyka|Filozofie mysli}} [223] => [[Filozofie jazyka]] zkoumá povahu, původ a používání jazyka. [[Filozofie mysli]] zkoumá povahu mysli a její vztah k tělu, což je typické pro spory mezi [[Materialismus|materialismem]] a [[Dualismus (filozofie)|dualismem]]. V posledních letech se tento obor propojil s [[Kognitivní věda|kognitivní vědou]]. [224] => [225] => === Politická filozofie === [226] => {{Podrobně|Politická filozofie}} [227] => [[Soubor:Thomas Hobbes (portrait).jpg|náhled|[[Thomas Hobbes]], nejznámější díky své knize ''[[Leviathan (kniha)|Leviathan]]'' z roku 1651, v níž vyložil vlivnou formulaci teorie [[Společenská smlouva|společenské smlouvy]]]] [228] => [[Politická filozofie]] je studium [[státní moc]]i a vztahu jednotlivců (nebo rodin a rodů) ke společenstvím včetně [[stát]]u. Zahrnuje otázky spravedlnosti, práva, vlastnictví a práv a povinností občanů. Politická filozofie, etika a estetika jsou tradičně propojené předměty pod obecným označením [[teorie hodnoty]], neboť zahrnují normativní nebo hodnotící aspekt.{{Citation|last=Schroeder|first=Mark|title=Value Theory|date=2021|url=https://plato.stanford.edu/archives/spr2021/entries/value-theory/|encyclopedia=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|editor-last=Zalta|editor-first=Edward N.|edition=Spring 2021|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=2021-03-27|quote=In its broadest sense, "value theory" is a catch-all label used to encompass all branches of moral philosophy, social and political philosophy, aesthetics, and sometimes feminist philosophy and the philosophy of religion – whatever areas of philosophy are deemed to encompass some "evaluative" aspect.|archive-date=31 March 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210331093617/https://plato.stanford.edu/archives/spr2021/entries/value-theory/|url-status=live}} [229] => [230] => === Ostatní oblasti === [231] => Ve třináctém oddíle svých ''[[Díogenés Laertios|Životů a názorů významných filozofů]]'', v nejstarších dochovaných dějinách filozofie (3. století), Diogenes Laertius předkládá třídílné rozdělení starořeckého filozofického bádání:{{Cite book|last=Kant|first=Immanuel|url={{google books |plainurl=y |id=YASbAEhCLw0C}}|title=Kant: Groundwork of the Metaphysics of Morals|date=2012|publisher=Cambridge University Press|isbn=9781107401068|edition=2nd|quote=Ancient Greek philosophy was divided into three branches of knowledge: natural science, ethics, and logic.}} [232] => [233] => * [[Přírodní filozofie]] (tj. fyzika, z řeckého ''ta physika'', dosl. „věci, které mají co do činění s ''fysis'' [přírodou]“) byla nauka o stavbě a procesech přeměny ve fyzikálním světě.{{cite web|last1=Del Soldato|first1=Eva|title=Natural Philosophy in the Renaissance|url=https://plato.stanford.edu/entries/natphil-ren/|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=21 January 2021|date=2020|archive-date=27 November 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20201127015655/https://plato.stanford.edu/entries/natphil-ren/|url-status=live}} [234] => * [[Etika|Morální filozofie]] (tj. etika, od ''êthika'', „vztahující se k charakteru, vlastnostem, mravům“) byla nauka o dobru, dobru a zlu, spravedlnosti a ctnosti.{{cite web|title=Moral Philosophy|url=https://ethicsunwrapped.utexas.edu/glossary/moral-philosophy#:~:text=Moral%20philosophy%20is%20the%20branch,Moral%20philosophy%20has%20three%20branches.|website=Ethics Unwrapped|access-date=21 January 2021|archive-date=27 November 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20201127055409/https://ethicsunwrapped.utexas.edu/glossary/moral-philosophy#:~:text=Moral%20philosophy%20is%20the%20branch,Moral%20philosophy%20has%20three%20branches.|url-status=live}} [235] => * [[Metafyzická filozofie]] (tj. logika, od ''logikós'', „z rozumu nebo řeči“) se zabývala existencí, příčinou, Bohem, logikou, formami a dalšími abstraktními předměty. (''meta ta physika,'' „po ''[[Fyzika|fyzice]]''“) [236] => [237] => Pyrrhonský filozof [[Sextus Empiricus]] ve svém díle ''Proti logikům'' podrobně popsal rozmanitost způsobů, jakými starověcí řečtí filozofové dělili filozofii, a poznamenal, že na tomto třídílném dělení se shodli [[Platón]], [[Aristotelés|Aristoteles]], [[Xenokratés|Xenokrates]] a [[Stoicismus|stoikové]].[[Sextus Empiricus]], ''Against the Logicians'', Book I, Section 16 Toto třídílné dělení dodržoval i filozof akademické skepse [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]].[[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], ''Academica'' Book I Section 1. [238] => [239] => Toto rozdělení není zastaralé, ale změnilo se: ''přírodní filozofie'' se rozdělila na různé přírodní vědy, zejména fyziku, astronomii, chemii, biologii a kosmologii; z ''morální filozofie'' se zrodily [[společenské vědy]], přičemž stále zahrnuje [[Teorie hodnoty|teorii hodnoty]] (např. etiku, estetiku, politickou filozofii atd.); a ''metafyzická filozofie'' ustoupila formálním vědám, jako je logika, matematika a filozofie vědy, přičemž stále zahrnuje epistemologii, kosmologii atd. Například [[Isaac Newton|Newtonovo]] dílo ''[[Philosophiae Naturalis Principia Mathematica|Matematické principy přírodní filosofie]]'' (1687), od té doby klasifikované jako kniha o fyzice, používá termín ''přírodní filozofie'', jak byl chápán v té době, a tedy zahrnují disciplíny, jako je astronomie, medicína a fyzika, které se později začaly pojit s přírodními vědami.{{sfn|Lindberg|2007|p=3}} [240] => [241] => ==== Další disciplíny ==== [242] => * [[dějiny filozofie]] – o filozofech, filozofických školách a směrech minulosti; [243] => * [[filozofická antropologie]] – o člověku, jeho možnostech a společnosti; [244] => * [[filozofie dějin]] – o dějinných procesech a tendencích, o jejich smyslu; [245] => * [[filozofie výchovy]] – o výchově a vzdělávání, o úloze učitele a školství; [246] => * [[filozofie matematiky]] – o předpokladech, základech a důsledcích matematiky; [247] => [248] => == Metody filozofie == [249] => Metody filozofie jsou způsoby vedení filozofického zkoumání. Zahrnují techniky, jak dospět k filozofickému poznání a zdůvodnit filozofická tvrzení, a také principy používané pro výběr mezi konkurenčními teoriemi.{{cite book|last1=McKeon|first1=R.|title=New Catholic Encyclopedia|url=https://www.encyclopedia.com/religion/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/methodology-philosophy|chapter=Methodology (Philosophy)|access-date=18 April 2022|archive-date=30 April 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220430192230/https://www.encyclopedia.com/religion/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/methodology-philosophy|url-status=live}}{{cite book|last1=Overgaard|first1=Søren|last2=D’Oro|first2=Giuseppina|title=The Cambridge Companion to Philosophical Methodology|date=2017|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-1-107-54736-0|pages=1–10|url=https://www.cambridge.org/core/books/abs/cambridge-companion-to-philosophical-methodology/introduction/03C3CBE35E1E1FD54E29AD2D5E1C4D48|chapter=Introduction|access-date=18 April 2022|archive-date=1 May 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220501081115/https://www.cambridge.org/core/books/abs/cambridge-companion-to-philosophical-methodology/introduction/03C3CBE35E1E1FD54E29AD2D5E1C4D48|url-status=live}}{{cite book|editor1-last=Sandkühler|editor1-first=Hans Jörg|title=Enzyklopädie Philosophie|date=2010|publisher=Meiner|url=https://meiner.de/enzyklopadie-philosophie-14071.html|chapter=Methode/Methodologie|access-date=15 February 2022|archive-date=20 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220320211323/https://meiner.de/enzyklopadie-philosophie-14071.html|url-status=live}} V průběhu dějin filozofie se používala velká škála metod. Mnohé z nich se výrazně liší od metod používaných v [[Přírodní vědy|přírodních vědách]] tím, že nepoužívají experimentální data získaná pomocí měřicích přístrojů.{{cite book|last1=Daly|first1=Christopher|title=An Introduction to Philosophical Methods|date=20 July 2010|publisher=Broadview Press|isbn=978-1-55111-934-2|url=https://books.google.com/books?id=wilaDwAAQBAJ|language=en|chapter=Introduction|access-date=7 June 2022|archive-date=30 July 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220730034229/https://books.google.com/books?id=wilaDwAAQBAJ|url-status=live}}{{cite book|last1=Williamson|first1=Timothy|title=1. Introduction|year=2020|publisher=Oxford University Press|isbn=978-0-19-184724-0|url=https://www.veryshortintroductions.com/view/10.1093/actrade/9780198810001.001.0001/actrade-9780198810001-chapter-1|access-date=18 April 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307131007/https://www.veryshortintroductions.com/view/10.1093/actrade/9780198810001.001.0001/actrade-9780198810001-chapter-1|url-status=live}}{{cite web|last1=Ichikawa|first1=Jonathan|title=Chris Daly: An Introduction to Philosophical Methods|url=https://ndpr.nd.edu/reviews/an-introduction-to-philosophical-methods/|website=Notre Dame Philosophical Reviews|access-date=22 February 2022|language=en|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123949/https://ndpr.nd.edu/reviews/an-introduction-to-philosophical-methods/|url-status=live}} Volba vlastní metody má obvykle důležité důsledky jak pro způsob konstrukce filozofických teorií, tak pro argumenty uváděné pro ně nebo proti nim.{{cite journal|last1=Nado|first1=Jennifer|title=How To Think About Philosophical Methodology|journal=Journal of Indian Council of Philosophical Research|date=1 September 2017|volume=34|issue=3|pages=447–463|doi=10.1007/s40961-017-0116-8|s2cid=171569977|url=https://link.springer.com/article/10.1007/s40961-017-0116-8|language=en|issn=2363-9962|access-date=18 April 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307124006/https://link.springer.com/article/10.1007/s40961-017-0116-8|url-status=live}}{{cite book|last1=Cappelen|first1=Herman|last2=Gendler|first2=Tamar Szabó|last3=Hawthorne|first3=John|chapter=Preface|title=The Oxford Handbook of Philosophical Methodology|date=19 May 2016|doi=10.1093/oxfordhb/9780199668779.013.34|isbn=978-0-19-966877-9|url=https://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780199668779.001.0001/oxfordhb-9780199668779-e-34|language=en|access-date=18 April 2022|archive-date=5 December 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20201205194742/https://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780199668779.001.0001/oxfordhb-9780199668779-e-34|url-status=live}} Tato volba je často vedena [[Epistemologie|epistemologickými]] úvahami o tom, co představuje filozofický důkaz, jakou oporu nabízí a jak jej získat.{{cite book|last1=Dever|first1=Josh|editor-first1=Herman|editor-first2=Tamar Szabó|editor-first3=John|editor-last1=Cappelen|editor-last2=Gendler|editor-last3=Hawthorne|chapter=What is Philosophical Methodology?|title=The Oxford Handbook of Philosophical Methodology|date=19 May 2016|doi=10.1093/oxfordhb/9780199668779.013.34|isbn=978-0-19-966877-9|url=https://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780199668779.001.0001/oxfordhb-9780199668779-e-34|language=en|access-date=18 April 2022|archive-date=5 December 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20201205194742/https://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780199668779.001.0001/oxfordhb-9780199668779-e-34|url-status=live}} Různé neshody na úrovni filozofických teorií mají svůj zdroj v metodologických neshodách a objevení nových metod má často důležité důsledky jak pro to, jak filozofové provádějí svůj výzkum, tak pro to, jaká tvrzení obhajují.{{cite book|last1=Daly|first1=Chris|title=The Palgrave Handbook of Philosophical Methods|date=2015|publisher=Palgrave Macmillan UK|isbn=978-1-137-34455-7|pages=1–30|url=https://link.springer.com/chapter/10.1057/9781137344557_1|language=en|chapter=Introduction and Historical Overview|doi=10.1057/9781137344557_1|access-date=18 April 2022|archive-date=1 May 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220501081115/https://link.springer.com/chapter/10.1057/9781137344557_1|url-status=live}} Někteří filozofové se věnují většině svého teoretizování pomocí jedné konkrétní metody, zatímco jiní používají širší škálu metod podle toho, která z nich se nejlépe hodí pro konkrétní zkoumaný problém.{{cite book|last1=Horwich|first1=Paul|editor-first1=Herman|editor-first2=Tamar Szabó|editor-first3=John|editor-last1=Cappelen|editor-last2=Gendler|editor-last3=Hawthorne|title=The Oxford Handbook of Philosophical Methodology|date=19 May 2016|publisher=Oxford|url=https://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780199668779.001.0001/oxfordhb-9780199668779-e-35|language=en|chapter=Wittgenstein's Global Deflationism|doi=10.1093/oxfordhb/9780199668779.013.35|isbn=978-0-19-966877-9|access-date=18 April 2022|archive-date=5 December 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20201205175358/https://www.oxfordhandbooks.com/view/10.1093/oxfordhb/9780199668779.001.0001/oxfordhb-9780199668779-e-35|url-status=live}} [250] => [251] => Významnou metodou filozofie je [[metodologický skepticismus]]. Jejím cílem je dospět k naprosto jistým prvním principům pomocí systematického pochybování, aby se určilo, které principy filozofie jsou nepochybné.{{cite journal|last1=Malachowski|first1=Alan|title=Methodological scepticism, metaphysics and meaning|journal=International Journal of Philosophical Studies|date=1 September 1993|volume=1|issue=2|pages=302–312|doi=10.1080/09672559308570774|url=https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09672559308570774|issn=0967-2559|access-date=18 April 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123948/https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/09672559308570774|url-status=live}} Geometrická metoda se snaží vybudovat ucelený filozofický systém na základě malého souboru takových axiomů. Činí tak pomocí [[Dedukce|deduktivního uvažování]], aby rozšířila jistotu svých [[axiom]]ů na systém jako celek.{{cite web|last1=Goldenbaum|first1=Ursula|title=Geometrical Method|url=https://iep.utm.edu/geo-meth/|website=Internet Encyclopedia of Philosophy|access-date=17 February 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123949/https://iep.utm.edu/geo-meth/|url-status=live}}{{cite book|last1=Nadler|first1=Steven|title=Spinoza's 'Ethics': An Introduction|date=2006|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-0-521-83620-3|pages=35–51|url=https://www.cambridge.org/core/books/abs/spinozas-ethics/geometric-method/08550AF622C78ACC388069710D37036E|chapter=The geometric method|access-date=18 April 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307130024/https://www.cambridge.org/core/books/abs/spinozas-ethics/geometric-method/08550AF622C78ACC388069710D37036E|url-status=live}} [[Fenomenologie|Fenomenologové]] usilují o jisté poznání o říši jevení. Činí tak tím, že pozastavují své soudy o vnějším světě, aby se zaměřili na to, jak se věci jeví nezávisle na jejich základní realitě, což je technika známá jako [[epoché]].{{cite web|last1=Cogan|first1=John|title=Phenomenological Reduction, The|url=https://iep.utm.edu/phen-red/|website=Internet Encyclopedia of Philosophy|access-date=27 February 2022|archive-date=4 April 2020|archive-url=https://web.archive.org/web/20200404124423/https://www.iep.utm.edu/phen-red/|url-status=live}} Konceptuální analýza je známou metodou [[Analytická filozofie|analytické filozofie]]. Jejím cílem je objasnit význam pojmů jejich analýzou na základní složky.{{cite journal|last1=Eder|first1=Anna-Maria A.|last2=Lawler|first2=Insa|last3=van Riel|first3=Raphael|title=Philosophical methods under scrutiny: introduction to the special issue philosophical methods|journal=Synthese|date=1 March 2020|volume=197|issue=3|pages=915–923|doi=10.1007/s11229-018-02051-2|s2cid=54631297|url=https://link.springer.com/article/10.1007/s11229-018-02051-2|language=en|issn=1573-0964|access-date=18 April 2022|archive-date=30 April 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220430192229/https://link.springer.com/article/10.1007/s11229-018-02051-2|url-status=live}} Další metoda často používaná v analytické filozofii je založena na [[Zdravý rozum|zdravém rozumu]]. Vychází z obecně přijímaných přesvědčení a snaží se z nich vyvodit zajímavé závěry, které často používá v negativním smyslu ke kritice filozofických teorií, které jsou příliš vzdálené tomu, jak danou problematiku vidí běžný člověk.{{cite journal|last1=REYNOLDS|first1=JACK|title=Common Sense and Philosophical Methodology: Some Metaphilosophical Reflections on Analytic Philosophy and Deleuze|journal=The Philosophical Forum|date=4 August 2010|volume=41|issue=3|pages=231–258|doi=10.1111/j.1467-9191.2010.00361.x|hdl=10536/DRO/DU:30061043|url=https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-9191.2010.00361.x|issn=0031-806X|access-date=18 April 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307124917/https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-9191.2010.00361.x|url-status=live}}{{cite web|title=philosophy of common sense|url=https://www.britannica.com/topic/philosophy-of-common-sense|website=www.britannica.com|access-date=27 February 2022|language=en|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123948/https://www.britannica.com/topic/philosophy-of-common-sense|url-status=live}} Je to velmi podobné tomu, jak [[filozofie přirozeného jazyka]] řeší filozofické otázky zkoumáním toho, jak se používá [[Jazyk (lingvistika)|přirozený jazyk]].{{cite web|last1=Parker-Ryan|first1=Sally|title=Ordinary Language Philosophy|url=https://iep.utm.edu/ord-lang/|website=Internet Encyclopedia of Philosophy|access-date=28 February 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123951/https://iep.utm.edu/ord-lang/|url-status=live}}{{cite web|title=ordinary language analysis|url=https://www.britannica.com/topic/ordinary-language-analysis|website=www.britannica.com|access-date=28 February 2022|language=en|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123949/https://www.britannica.com/topic/ordinary-language-analysis|url-status=live}} [252] => [253] => Různé metody ve filozofii přikládají zvláštní význam [[Intuice|intuicím]], tj. neinferenčním dojmům o správnosti konkrétních tvrzení nebo obecných principů,{{cite web|title=Intuitionism (ethics)|url=https://www.britannica.com/topic/intuitionism-ethics|website=www.britannica.com|access-date=28 February 2022|language=en|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123948/https://www.britannica.com/topic/intuitionism-ethics|url-status=live}} například hrají důležitou roli v [[Myšlenkový experiment|myšlenkových experimentech]], které využívají kontrafaktuální myšlení k posouzení možných důsledků představované situace. Tyto předpokládané důsledky pak mohou být použity k potvrzení nebo vyvrácení filozofických teorií.{{cite web|last1=Brown|first1=James Robert|last2=Fehige|first2=Yiftach|title=Thought Experiments|url=https://plato.stanford.edu/entries/thought-experiment/|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=29 October 2021|date=2019|archive-date=21 November 2017|archive-url=https://web.archive.org/web/20171121022040/https://plato.stanford.edu/entries/thought-experiment/|url-status=live}}{{cite journal|last1=Goffi|first1=Jean-Yves|last2=Roux|first2=Sophie|title=On the Very Idea of a Thought Experiment|journal=Thought Experiments in Methodological and Historical Contexts|date=2011|url=https://philpapers.org/rec/GOFOTV|publisher=Brill|access-date=18 April 2022|archive-date=30 October 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20211030152653/https://philpapers.org/rec/GOFOTV|url-status=live}} Intuice využívá také metoda reflexivní rovnováhy. Snaží se vytvořit koherentní postoj k určitému problému zkoumáním všech relevantních přesvědčení a intuicí, z nichž některé je často třeba vyřadit nebo přeformulovat, aby se dospělo ke koherentní perspektivě.{{cite web|last1=Daniels|first1=Norman|title=Reflective Equilibrium|url=https://plato.stanford.edu/entries/reflective-equilibrium/|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=28 February 2022|date=2020|archive-date=22 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220222215102/https://plato.stanford.edu/entries/reflective-equilibrium/|url-status=live}}{{cite journal|last1=Little|first1=Daniel|title=Reflective Equilibrium and Justification|journal=Southern Journal of Philosophy|date=1984|volume=22|issue=3|pages=373–387|doi=10.1111/j.2041-6962.1984.tb00354.x|url=https://philpapers.org/rec/LITREA-2|access-date=18 April 2022|archive-date=1 May 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220501081117/https://philpapers.org/rec/LITREA-2|url-status=live}} [[Pragmatismus|Pragmatici]] zdůrazňují význam konkrétních praktických důsledků pro posouzení, zda je filozofická teorie pravdivá, nebo nepravdivá.{{cite web|last1=McDermid|first1=Douglas|title=Pragmatism|url=https://iep.utm.edu/pragmati/|website=Internet Encyclopedia of Philosophy|access-date=22 February 2022|archive-date=23 May 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190523181337/https://www.iep.utm.edu/pragmati/|url-status=live}}{{cite journal|last1=Bawden|first1=H. Heath|title=What is Pragmatism?|journal=The Journal of Philosophy, Psychology and Scientific Methods|date=1904|volume=1|issue=16|pages=421–427|doi=10.2307/2011902|jstor=2011902|url=https://www.jstor.org/stable/2011902|issn=0160-9335|access-date=18 April 2022|archive-date=7 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220307123957/https://www.jstor.org/stable/2011902|url-status=live}} [[Experimentální filozofie]] je poměrně nedávného původu. Její metody se od většiny ostatních metod filozofie liší tím, že se snaží odpovědět na filozofické otázky shromažďováním [[Empirismus|empirických dat]] podobně jako [[sociální psychologie]] a [[Kognitivní věda|kognitivní vědy]]. [254] => [255] => === Filozofický pokrok === [256] => Mnohé filozofické debaty, které začaly už ve starověku, se vedou dodnes. Britský filozof [[Colin McGinn]] tvrdí, že během tohoto období nedošlo k žádnému filozofickému pokroku.{{Cite book|title=Problems in Philosophy: The Limits of Inquiry|last=McGinn|first=Colin|date=1993|url={{google books |plainurl=y |id=o_xMMPWzIecC}}|publisher=Wiley-Blackwell|isbn=978-1-55786-475-8|edition=1st}} Australský filozof [[David Chalmers]] naopak vidí pokrok ve filozofii podobně jako ve vědě. Mezitím Talbot Brewer, profesor filozofie na [[University of Virginia]], tvrdí, že „pokrok“ je špatným měřítkem pro posuzování filozofické činnosti.6 [257] => [258] => == Hlavní filozofické pozice == [259] => Ve filozofii existuje množství učení, proudů a směrů,{{sfn|Ojzerman|1975|s=7}} jejichž rozmanitost vždy vyvolávala nedůvěru ve schopnost filozofie řešit diskutované problémy.{{sfn|Ojzerman|1975|s=153}} Filozofie je jedinou oblastí vědění, v níž shoda mezi jejími význačnými představiteli je spíše výjimkou než pravidlem.{{sfn|Ojzerman|1975|s=7}} [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]] psal s rozhorčením o filozofických směrech, které spolu navzájem soupeří: [260] => [261] => {{citát|Ptám se jen: co je to filozofie, co obsahují spisy nejznámějších filozofů, jaká jsou ponaučení těchto přátel moudrosti? Posloucháme-li je, cožpak není možno je považovat za tlupu šarlatánů, kteří vykřikují každý své na veřejném náměstí: pojďte ke mně, pouze já se nikdy nemýlím! Jeden tvrdí, že tělesa v přírodě vůbec nejsou a že všechno jsou jen moje představy o nich; druhý, že neexistujejiná látka kromě hmoty, jiný bůh kromě Přírody. Ten prohlašuje, že neexistují ani ctnosti, ani hříchy a že dobro a zlo v oblasti morálky jsou výmysl, jiný, že lidé jsou vlci a mohou s klidným svědomím požírat jeden druhého. |[[Jean-Jacques Rousseau]]: ''[[Rozprava o vědách a uměních]]''. }} [262] => [263] => [[Racionalismus]], [[empirismus]], metafyzické systémy, [[dualismus]], [[pluralismus]], [[naturalismus]], „realismus“, [[nominalismus]], [[fenomenalismus]], [[supranaturalismus]], [[scholastika]], [[mystika]], [[iracionalismus]], [[intuitivismus]], [[organicismus]], [[senzualismus]], [[essencialismus]], [[mechanicismus]], [[antropologismus]], [[panteismus]] — to zdaleka není plný výčet filozofických směrů, částečně poplatný momentům podmíněnosti.{{sfn|Ojzerman|1975|s=15}} Otázka filozofických směrů je jedním z hlavních a nejsložitějších problémů [[Dějiny filozofie (věda)|historicko-filozofické vědy]].{{sfn|Ojzerman|1975|s=153}} [264] => [265] => == Filozofové o filozofii == [266] => Myšlenky velkých [[filozof]]ů nezastarávají a tím nejcitovanějším je dodnes Platón. Někteří filozofii charakterizovali takto: [267] => [268] => „Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filozofie než tento.“ [[Platón]]Platón,''Theaitétos'', 155d [269] => [270] => „Údiv vedl lidi k filozofování – na počátku i dnes – a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví.“ [[Aristotelés]] Aristotelés, ''Metafysika'', 982b [271] => [272] => „Kdo chce hledat radost sám v sobě, nenajde ji jinde než ve filozofii.“ [[Aristotelés]] Aristotelés, ''Politika'', 1267a [273] => [274] => „Filozofie je péče (starost) o duši.“ [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]]Cicero, ''Disp. Tusculanae'' II. 5. 13. [275] => [276] => „Studium filozofie není k tomu, abychom věděli, co se lidé domnívali, ale jak se to má s pravdou věcí.“ [[Tomáš Akvinský]]Thomas de Akvino: ''De coelo et mundo, commentarius''. I, 22. ''Opuscula'' 41, in: ''Opera omnia'', Parma 1865, tom. 19, p. 36. [277] => [278] => „Žít a nefilozofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.“ [[René Descartes]]Descartes, ''Les Principes de la philosophie'', předmluva. [279] => [280] => [[Immanuel Kant]] vymezil úlohu filozofie třemi otázkami: [281] => „Co mohu vědět? Co mám činit? V co mohu doufat?“,Kant, ''Kritika čistého rozumu'', A 509 které lze shrnout do jediné: [282] => „Co je člověk?“ [283] => [284] => „Úkolem filozofie je pochopit to, co jest.“ [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|G. W. F. Hegel]]Hegel, ''Základy filosofie práva''. Praha 1992, str. 31 [285] => [286] => „Filozofové svět dosud jen různě vykládali, teď jde o to jej změnit.“ [[Karl Marx]], ''These o Feuerbachovi'' 11. [287] => [288] => „Zachytit hranice rozumu – jen to je pravá filozofie.“ [[Friedrich Nietzsche]]F. Nietzsche, ''Antikrist'', § 55 [289] => [290] => „Velká filozofie není filozofie bez chyb, ale beze strachu.“ [[Charles Péguy]]Charles Péguy, ''Cahiers de la Quinzaine'' (1914) [291] => [292] => „Filozofie není nauka, nýbrž činnost. Filozofické dílo sestává podstatně z objasnění.“ [[Ludwig Wittgenstein]]L. Wittgenstein, ''Tractatus logico-philosophicus'', 4.112 [293] => [294] => == Odkazy == [295] => === Poznámky === [296] => [297] => [298] => === Reference === [299] => {{Překlad|en|Philosophy|1119810576}} [300] => [301] => [302] => === Literatura === [303] => [304] => ==== Slovníky a příručky ==== [305] => * Durozoi – Roussel: ''Filozofický slovník''. Praha 1994. {{ISBN|80-85764-07-5}}. [306] => * ''Filosofický slovník''. FIN Olomouc 1998. {{ISBN|80-7182-064-4}}. [307] => * Brugger, W.: ''Filosofický slovník''. Praha 1994. {{ISBN|80-206-0409-X}}. [308] => * Störig, H.-J.: ''Malé dějiny filosofie''. Praha 1995. {{ISBN|80-7113-175-X}}. [309] => * Nicola, Ubaldo: ''Obrazové dějiny filozofie''. Praha 2006. {{ISBN|80-242-1578-0}}. [310] => * [[Ivo Tretera|Tretera, I.]]: ''Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi''. Praha 1999. {{ISBN|80-7185-243-0}}. [311] => [312] => ==== Literatura k úvodu ==== [313] => (od nejpřístupnější k náročnější) [314] => * ''Encyklopedický atlas filosofie''. NLN Praha 2001. {{ISBN|80-7106-339-8}}. [315] => * [[Arno Anzenbacher|Anzenbacher, A.]]: ''Úvod do filosofie''. Praha 2004. {{ISBN|80-7178-804-X}}. [316] => * Deleuze – Guattari: ''Co je filosofie?'' Praha 2001. {{ISBN|80-7298-030-0}}. [317] => * Fiala, J.: ''Analytická filosofie 1 – Úvod''. Plzeň 2005. {{ISBN|80-239-7106-9}} [318] => * [[Karl Jaspers|Jaspers, K.]]: ''Úvod do filosofie''. Praha 1996. {{ISBN|80-86005-05-4}}. [319] => * Law, S.: ''Filozofická gymnastika''. Praha 2007. {{ISBN|978-80-7203-882-4}} [320] => * {{Citace monografie [321] => | příjmení = Ojzerman [322] => | jméno = Teodor Il'jič [323] => | autor = [324] => | odkaz na autora = Teodor Ojzerman [325] => | spoluautoři = [326] => | korporace = [327] => | odkaz na korporaci = [328] => | titul = Hlavní filosofické směry : teoretická analýza historicko-filosofického procesu [329] => | odkaz na titul = Hlavní filosofické směry [330] => | titul původní = Glavnyje filosofskije napravlenija [331] => | url = [332] => | dostupnost = [333] => | editoři = [334] => | redaktoři = [335] => | překladatelé = z ruského originálu: Jarmila Oborská (část I) a Božena Sodomková (část II) [336] => | ilustrátoři = obálku navrhl a graficky upravil Leo Novotný [337] => | další = [338] => | vydání = 1 [339] => | typ vydání = [340] => | vydavatel = Svoboda [341] => | odkaz na vydavatele = Svoboda (nakladatelství) [342] => | místo = [[Praha]] [343] => | rok = 1975 [344] => | počet stran = 348 [345] => | edice = Filosofie a současnost [346] => | subedice = [347] => | svazek edice = 25 [348] => | kapitola = [349] => | ref = harv [350] => | poznámka = [351] => | jazyk = [352] => }} [353] => * Peregrin, J.: ''Kapitoly z analytické filosofie''. Filosofia, Praha 2005. {{ISBN|80-7007-207-5}}. [354] => * Petříček, M.: ''Úvod do (současné) filosofie''. Praha 1997. [355] => * [[Jan Sokol|Sokol, J.]]: ''Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů''. Praha 2004. {{ISBN|80-7021-713-8}}. [356] => [357] => === Související články === [358] => * [[Seznam filozofů]] [359] => * [[Seznam politických filozofů]] [360] => [361] => === Externí odkazy === [362] => * {{commonscat}} [363] => * {{Wikislovník|heslo=filozofie}} [364] => * {{Wikicitáty|téma=Filosofie}} [365] => * {{Wikicitáty|téma=Filosof}} [366] => * {{NK ČR|ph114540|věc=ano}} [367] => [368] => ==== Slovníky ==== [369] => * [http://plato.stanford.edu/ Stanford Encyclopedia of Philosophy] (anglicky) [370] => * [http://www.iep.utm.edu/ Internet Encyclopedia of Philosophy] (anglicky) [371] => * Rudolf Eisler: [http://www.textlog.de/eisler.html ''Wörterbuch der philosophischen Begriffe'' (1904)] (německy) [372] => * F. Kirchner: [http://www.textlog.de/907.html ''Wörterbuch philosophischer Grundbegriffe''] (německy) [373] => * [http://www.jozefpiacek.info/filozoficke-encyklopedie-a-ine-zdroje/ ''Filosofické encyklopedie a jiné zdroje''] (slovensky) [374] => [375] => ==== Dějiny filozofie ==== [376] => * Karl Vorländer, [http://www.textlog.de/vorl_philosophie.html ''Geschichte der Philosophie (1902)'' – de] [377] => [378] => ==== Texty ke stažení ==== [379] => * [[gutenbergwiki:Main_Page|Project Gutenberg: Klasická literatura]] (anglicky) [380] => * [http://gallica.bnf.fr/ ''Gallica'', knihovna elektronických textů] (francouzsky) [381] => * [http://www.perseus.tufts.edu/hopper/collection?collection=Perseus:collection:Greco-Roman&redirect=true Perseus Antická literatura (Tufts University)] (anglicky, řecky, francouzsky) [382] => * [http://www.georgetown.edu/labyrinth/library/latin/latin-lib.html Antika, patristika, středověk (Georgetown University)] (anglicky, latinsky) [383] => [384] => {{Humanitní a společenské vědy}} [385] => {{Autoritní data}} [386] => {{Portály|Filozofie}} [387] => [388] => [[Kategorie:Filozofie| ]] [] => )
good wiki

Filozofie

Filozofie (ve stylově příznakové podobě také filosofie, původem z řeckého φιλοσοφία, filosofía, „láska k moudrosti“) je systematické, racionální a kritické studium obecných a základních otázek, jako jsou otázky existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli a jazyka. Tyto otázky jsou často předkládány jako problémy, které je třeba studovat nebo řešit.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Aristotelés','Immanuel Kant','Platón','Epistemologie','René Descartes','Marcus Tullius Cicero','Bůh','Racionalita','Starověké Řecko','Islámská filozofie','Přírodní filozofie','Pravda'

Aristotelés

Bůh

Bůh je koncept představující vyšší bytost nebo nadpřirozenou entitu, kterou mnoho kultur a náboženství považuje za stvořitele a vládce světa.

Epistemologie

Epistemologie je obor filozofie, který se zabývá studiem poznání.

Platón

Pravda

Racionalita