Array ( [0] => 15526457 [id] => 15526457 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Inspirace [uri] => Inspirace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Upravit}} [1] => {{rozdělit|na rozcestník}} [2] => '''Inspirace''' (z [[latina|lat.]] ''in-spirare'', vdechnout) může znamenat: [3] => * v [[lékařství]] [[vdechování]] [4] => * v běžné řeči podnět, [[nápad]], vnuknutí [5] => * tvořivé nadšení, nával [[Kreativita|kreativity]], například básnická inspirace [6] => * v [[křesťanství|křesťanské]] [[teologie|teologii]] pojem pro zvláštní původ a povahu Písma ([[Bible]]) [7] => [8] => == Básnická a umělecká inspirace == [9] => Ve vztahu k umělcům a zejména k básníkům vyjadřuje slovo inspirace údiv posluchačů nad tím, co dokáže básník vyvolat jen prostřednictvím slov, řeči. Ale i básníci sami často vyjadřovali zkušenost „nápadu“, nečekané myšlenky, kterou si nevymysleli, nýbrž která je „přepadla“, případně i pronásledovala. Na tom je založena romantická představa [[múzy|múz]] nebo [[génius|génia]], původně řeckých polobožstev, která lidem přinášejí a „vdechují“ myšlenky. Podobně jako věštci pokládali se i básníci někdy za pouhé mluvčí nadlidské inspirace. [[Platón]] ve "Faidru" mluví o šílenosti (''mania'') a o vytržení (''enthusiasmón'') nad krásou.Platón, ''Faidros'' 241e, 249e, 253a, 263d Básnickou inspirací se zabýval například [[Friedrich Nietzsche]]. [10] => [11] => Starověká představa inspirace navázala na posvátné nadšení ([[entuziasmus]]) věštců, kteří při slavnostech upadali do extáze, a přenesla je i na básníky a umělce. V křesťanském pojetí znamená inspirace vnuknutí, které pochází od [[Bůh|Boha]]. V silném významu užívali slovo inspirace [[romantismus|romantici]] a patřilo také k úctě géniů v [[19. století]]. [12] => [13] => == Teologie == [14] => Myšlenka přímého Božího vnuknutí se vyskytuje u [[Starý zákon|starozákonních]] [[prorok]]ů, například: „Lidský synu, mluv k izraelským starším a řekni jim: ‚Toto praví Panovník Hospodin: ...“[[Ezechiel]] 20,3; viz též 29,3; 33,2 aj. Křesťanská teologie tuto myšlenku převzala a vyjádřila pojmem inspirace, který znamenal božský původ Bible jako Božího zjevení. Už ve středověku se ale objevuje myšlenka, že Písmo je přímý diktát Boží – myšlenka doslovné čili '''verbální inspirace'''. Tu pak zastávali mnozí teologové až do 19. století a objevuje se i dnes u takzvaných [[fundamentalismus|fundamentalistů]]. [15] => [16] => {{Citát|Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.|Druhý Petrův 1,20-21}} [17] => [18] => [[Křesťanský fundamentalismus|Fundamentalisté]] také často argumentují pozdním deuteropavlovským [[Druhý list Timoteovi|listem Timoteovi]], kde pisatel mj. píše, že "veškeré písmo pochází z Božího Ducha" (řec. theopneustos čili "vdechnuté Bohem"), sr. 2 Tm 3, 16. [19] => [20] => [[Katolická církev|Katolický]] postoj je ale takový, že Bible byla Bohem inspirována ve všech částech, ale nikoli Bohem přímo sepsána či nadiktována. Právě proto se používá pojem inspirace. Nejen Bůh ale i svatopisci jsou považováni za skutečné autory, protože „z popudu Ducha svatého mluvili lidé“ a Bůh tak mluví lidským způsobem. Proto je pro porozumění tomu, co chtěl svatopisec vyjádřit, potřebné pátrat po jeho dobové a kulturní situaci, po způsobech vyjadřování běžných v jeho době a rozumět použitému dobovému literárnímu stylu.Srov. [[Druhý vatikánský koncil]], konstituce ''[[Dei Verbum]]'' 12. [online] vyd. 1965-11-18, [cit. 2013-05-02], [http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19651118_dei-verbum_cs.html Dostupné online]HŘEBÍK, Josef: Všeobecný úvao do Písma svatého. Přednáška na Katolické teologické fakultě, UK v Praze, Katedra biblických věd, kap. 2.2.2.4 [http://ktf.cuni.cz/~hrebik/vseob_uvod.html Dostupné online] Inspirace tak garantuje to, co chtěl svatopisec skutečně vyjádřit, i když se to neomezuje na čistě náboženské téma. Negarantuje ale autorovo kulturní pozadí, které je v autorově textu patrné ale není předmětem výpovědi (např. biologické či astronomické znalosti). [21] => [22] => == Odkazy == [23] => === Reference === [24] => [25] => [26] => === Literatura === [27] => * S. Fischerová – J. Starý, ''Původ poezie: proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách.'' Praha: Argo, 2006 - 302 s. 21 cm {{ISBN|80-7203-852-4}} [28] => * P. Pokorný, ''Literární a teologický úvod do Nového zákona''. Praha: Vyšehrad, 1993 - 333 s. {{ISBN|80-7021-052-4}} [29] => [30] => === Externí odkazy === [31] => * {{Commonscat}} [32] => * {{Wikicitáty|téma=Inspirace}} [33] => * {{Wikislovník|heslo=inspirace}} [34] => [35] => {{Autoritní data}} [36] => {{Portály|Bible}} [37] => [38] => [[Kategorie:Estetika]] [39] => [[Kategorie:Teologie]] [] => )
good wiki

Inspirace

Inspirace (z lat. in-spirare, vdechnout) může znamenat: * v lékařství vdechování * v běžné řeči podnět, nápad, vnuknutí * tvořivé nadšení, nával kreativity, například básnická inspirace * v křesťanské teologii pojem pro zvláštní původ a povahu Písma (Bible).

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'latina','lékařství','Kategorie:Estetika','Druhý list Timoteovi','fundamentalismus','Starý zákon','vdechování','nápad','Kreativita','křesťanství','teologie','Bible'