Array ( [0] => 15480833 [id] => 15480833 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Islám [uri] => Islám [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => The Czech Wikipedia page on Islám provides a comprehensive overview of Islam as a world religion, its history, beliefs, practices, and its presence in the Czech Republic. The article begins by introducing Islam as one of the major global religions, with over 1.8 billion followers worldwide. It outlines the core beliefs of Islam, including the belief in one God (Allah), the finality of Muhammad as a prophet, the importance of the Quran, and the concept of the afterlife. The historical section provides a brief account of the origins of Islam in the 7th century and the life of Muhammad. It also covers the expansion of Islam through the Arab conquests and the subsequent establishment of the Islamic Caliphate. The article then delves into the different branches and sects within Islam, such as Sunni and Shia Islam, as well as more local variations. It explains the Five Pillars of Islam, which include the declaration of faith, prayer, fasting during Ramadan, giving to charity, and the pilgrimage to Mecca. A significant part of the article focuses on the presence of Islam in the Czech Republic. It discusses the history of Islam within Czech lands, dating back to the Ottoman Empire's influence during the 16th and 17th centuries. It also explains the current demographics of Czech Muslims and the challenges they face in practicing their faith, such as mosque construction and social integration. The article highlights the initiatives of various Islamic organizations and schools in the Czech Republic, as well as the efforts of the Czech Muslim community to present a more accurate and positive understanding of Islam to the wider society. Overall, the page provides a comprehensive overview of Islam, its history, beliefs, practices, and its presence in the Czech Republic. It serves as a valuable resource for those seeking knowledge about Islam in the Czech language. [oai] => The Czech Wikipedia page on Islám provides a comprehensive overview of Islam as a world religion, its history, beliefs, practices, and its presence in the Czech Republic. The article begins by introducing Islam as one of the major global religions, with over 1.8 billion followers worldwide. It outlines the core beliefs of Islam, including the belief in one God (Allah), the finality of Muhammad as a prophet, the importance of the Quran, and the concept of the afterlife. The historical section provides a brief account of the origins of Islam in the 7th century and the life of Muhammad. It also covers the expansion of Islam through the Arab conquests and the subsequent establishment of the Islamic Caliphate. The article then delves into the different branches and sects within Islam, such as Sunni and Shia Islam, as well as more local variations. It explains the Five Pillars of Islam, which include the declaration of faith, prayer, fasting during Ramadan, giving to charity, and the pilgrimage to Mecca. A significant part of the article focuses on the presence of Islam in the Czech Republic. It discusses the history of Islam within Czech lands, dating back to the Ottoman Empire's influence during the 16th and 17th centuries. It also explains the current demographics of Czech Muslims and the challenges they face in practicing their faith, such as mosque construction and social integration. The article highlights the initiatives of various Islamic organizations and schools in the Czech Republic, as well as the efforts of the Czech Muslim community to present a more accurate and positive understanding of Islam to the wider society. Overall, the page provides a comprehensive overview of Islam, its history, beliefs, practices, and its presence in the Czech Republic. It serves as a valuable resource for those seeking knowledge about Islam in the Czech language. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{různé významy|tento=monoteistickém abrahámovském náboženství|stránka=Islam (rozcestník)}} [1] => [[Soubor:Kaaba at night.jpg|náhled|[[Ka'ba]] v mešitě [[Al-Masdžid al-Harám]] v [[Mekka|Mekce]] určuje [[Kibla|směr modlitby]] a cíl muslimských poutníků z celého světa]] [2] => [[Soubor:Maome.jpg|náhled|Prorok [[Mohamed]] během [[hadždž]]e do Mekky v roce 632]] [3] => '''Islám''' ({{Vjazyce|ar}}: {{Audio|ar-al_islam.ogg|الإسلام; ''al-'islām''}}) je [[monoteismus|monoteistické]] [[Abrahámovská náboženství|abrahámovské náboženství]] založené na učení [[prorok]]a [[Mohamed]]a, [[náboženství|náboženského]] a [[politika|politického]] vůdce působícího v [[7. století]]. [[Bůh]] je v islámu chápán jakožto jediný a nehmotný Stvořitel vesmíru, života a všeho ostatního; nemá počátek ani konec a existuje mimo čas a prostor. Jako takový je Bůh jediný, jedinečný a naprosto odlišný od všeho, co stvořil; vše, co není Bůh, je pak Božím dílem. Veškeré Jeho dílo patří pouze Bohu. Slovo ''islám'' znamená „mírumilovné odevzdání se [[Bůh|Bohu]]“, „pokojné podřízení se [[Bůh|Bohu]]“ či „vůči [[Bůh|Bohu]] odevzdaný mír“ (slovo Bůh je arabsky [[Alláh]]).{{Citace elektronické monografie [4] => | titul = Ten Misconceptions About Islam: Misconception 1 [5] => | url = http://www.usc.edu/dept/MSA/notislam/misconceptions.html#HEADING1 [6] => | datum přístupu = 2008-08-16 [7] => | vydavatel = University of Southern California [8] => | jazyk = anglicky [9] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20080914142504/http://www.usc.edu/dept/MSA/notislam/misconceptions.html#HEADING1 [10] => | datum archivace = 2008-09-14 [11] => | nedostupné = ano [12] => }} Stoupenec islámu se nazývá [[muslim]], což znamená „ten, kdo se pokojně odevzdává [Bohu]“.{{Citace sborníku [13] => | příjmení = Gardet [14] => | jméno = L. [15] => | příjmení2 = Jomier [16] => | jméno2 = J. [17] => | titul = Islam [18] => | sborník = Encyclopaedia of Islam Online [19] => | odkaz na sborník = Encyclopaedia of Islam [20] => | jazyk = anglicky [21] => }}{{Citace elektronické monografie [22] => | titul = Lane's lexicon [23] => | url = http://www.studyquran.org/LaneLexicon/Volume4/00000137.pdf [24] => | druh nosiče = formát PDF [25] => | datum přístupu = 2008-08-16 [26] => | vydavatel = [27] => | jazyk = anglicky [28] => }} Počet muslimů na světě je asi 1 až 1,8 miliardy, což z islámu činí po [[křesťanství]] [[Světová náboženství|druhé nejpočetnější náboženství světa]].{{cite web|url=https://worldpopulationreview.com/country-rankings/muslim-population-by-country|title=Muslim Population By Country 2021|website=World Population Review|access-date=22 July 2021}}{{cite web|date=2 April 2015|title=Religious Composition by Country, 2010–2050|url=https://www.pewforum.org/2015/04/02/religious-projection-table/2010/number/all/|url-status=live|archive-url=https://web.archive.org/web/20200615053333/https://www.pewforum.org/2015/04/02/religious-projection-table/2010/number/all/|archive-date=15 June 2020|access-date=5 May 2020|publisher=[[Pew Research Center]]}} [29] => [30] => Islám učí, že Bůh je [[Tauhíd|jediný a nesouměřitelný]].{{Citace monografie [31] => | příjmení = Campo [32] => | jméno = Juan Eduardo [33] => | titul = Encyclopedia of Islam [34] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/191882169 [35] => | vydavatel = Facts On File [36] => | místo = New York [37] => | počet stran = xlviii, 750 pages [38] => | strany = 34 [39] => | isbn = 978-0-8160-5454-1 [40] => | isbn2 = 0-8160-5454-1 [41] => | oclc = 191882169 [42] => | jazyk = en [43] => }} Muslimové věří, že islám je úplnou a univerzální verzí prapůvodní víry, která byla mnohokrát zjevena prostřednictvím dřívějších proroků, jako byli mimo jiné [[Adam]], [[Abrahám]], [[Mojžíš]] a [[Ježíš Kristus|Ježíš]];{{Cite book|last=Reeves|first=J. C.|url=https://books.google.com/books?id=WNId86Eu4TEC|title=Bible and Qurʼān: Essays in scriptural intertextuality|publisher=[[Brill Publishers|Brill]]|year=2004|isbn=90-04-12726-7|location=[[Leiden]]|page=177}}Özdemir, İbrahim. 2014. "Environment." In edited by I. Kalin. Oxford: [[Oxford University Press]]. {{ISBN|978-0-19-981257-8}}. "Když mekkánští pohané požadovali důkazy, znamení nebo zázraky pro existenci Boha, Korán jim odpověděl tím, že je upozornil na složitost, pravidelnost a řád přírody. Z prvních veršů Koránu je tedy patrná výzva ke zkoumání nebes, země a všeho, co lze v tomto prostředí spatřit. Korán tak dává jasně najevo, že vše ve stvoření je zázračným znamením Boha (ājah), a vyzývá lidské bytosti k rozjímání o Stvořiteli." tato dřívější zjevení jsou připisována [[Judaismus|judaismu]] a křesťanství, které jsou v islámu považovány za [[Lidé knihy|duchovní předchůdce této víry]].{{cite web|title=Global Connections . Religion {{!}} PBS|url=https://www.pbs.org/wgbh/globalconnections/mideast/themes/religion/index.html|access-date=2022-05-09|website=www.pbs.org}} Muslimové považují [[Korán]] za doslovné slovo Boží a nezměněné, konečné zjevení,{{Citace monografie [44] => | příjmení = Bennett [45] => | jméno = Clinton [46] => | titul = Interpreting the Qur'an : a guide for the uninitiated [47] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/277204353 [48] => | vydavatel = Continuum [49] => | místo = London [50] => | počet stran = xi, 157 pages [51] => | strany = 101 [52] => | isbn = 978-0-8264-9943-1 [53] => | isbn2 = 0-8264-9943-0 [54] => | oclc = 277204353 [55] => | jazyk = en [56] => }} za hlavního a posledního islámského proroka považují [[Mohamed|Mohameda]]. Mohamedovo učení a normativní vzor ([[sunna]]), doložené v tradičních sebraných svědectvích ([[Hadíth|hadísy]]), představují pro muslimy druhotný ustavující model.{{cite book|last=Goldman|first=Elizabeth|title=Believers: Spiritual Leaders of the World|date=1995|location=Oxford|publisher=[[Oxford University Press]]|isbn=978-0-19-508240-1|page=63}} Islám učí o "[[Poslední soud|posledním soudu]]", v němž budou spravedliví odměněni v [[Ráj|ráji]] (džanna) a nespravedliví potrestáni v [[Peklo|pekle]] (džahánnam), ať již pobytem dočasným či věčným.{{cite web|editor-link=John Esposito|editor-last=Esposito|editor-first=John L.|title=Eschatology|work=[[The Oxford Dictionary of Islam]]|url=http://www.oxfordislamicstudies.com/article/opr/t125/e588|url-access=subscription|via=Oxford Islamic Studies Online}} [[Pět pilířů islámu|Pět pilířů]] - považovaných za povinné úkony uctívání - zahrnuje islámskou přísahu a vyznání víry ([[šaháda]]), každodenní modlitby ([[Salát (islám)|salát]]), almužnu ([[zakát]]), půst ([[saum]]) v měsíci [[Ramadán|ramadánu]] a povinnou [[pouť]] ([[hadždž]]) do [[Mekka|Mekky]].{{cite web|url=https://www.britannica.com/topic/Pillars-of-Islam|title=Pillars of Islam | Islamic Beliefs & Practices | Britannica|website=www.britannica.com}} Islámské právo, [[šaría|šarí'a]], se dotýká prakticky všech aspektů života, od [[Islámské bankovnictví|bankovnictví a financí]] a [[Zakát|sociální péče]] až po [[Rodinné právo]], ochranu zvířat a ochranu životního prostředí.{{cite encyclopedia|first=Noel James|last=Coulson|url=https://www.britannica.com/topic/Shariah|title=Sharīʿah|encyclopedia=[[Encyclopædia Britannica]]|access-date=17 September 2021|url-access=subscription}} (See also: "[https://web.archive.org/web/20200122164555/https://www.lexico.com/definition/sharia sharia]" via ''[[Lexico]]''.){{Citace monografie [57] => | příjmení = Esposito [58] => | jméno = John L. [59] => | titul = What everyone needs to know about Islam [60] => | url = https://www.worldcat.org/oclc/49902111 [61] => | vydavatel = Oxford University Press [62] => | místo = Oxford [63] => | počet stran = xviii, 204 pages [64] => | strany = 17, 111–112, 118 [65] => | isbn = 0-19-515713-3 [66] => | isbn2 = 978-0-19-515713-0 [67] => | oclc = 49902111 [68] => | jazyk = en [69] => }} Mezi významné náboženské svátky patří [[Svátek přerušení půstu|Íd al-Fitr]] (svátek přerušení půstu) a [[Svátek oběti|Íd al-Adhá]] (svátek oběti). Třemi nejposvátnějšími místy islámu jsou v sestupném pořadí [[Al-Masdžid al-Harám|Masdžid al-Haram]] v Mekce, [[Prorokova mešita|Al-Masdžid an-Nabawi]] v [[Medína|Medíně]] a mešita [[Mešita al-Aksá|Al-Aksá]] v [[Jeruzalém|Jeruzalémě]].[[Yaroslav Trofimov|Trofimov, Yaroslav]]. 2008. ''The Siege of Mecca: The 1979 Uprising at Islam's Holiest Shrine''. [[Knopf]]. New York. {{ISBN|978-0-307-47290-8}}. p. 79. [70] => [71] => Islám vznikl v Mekce v 7. století,{{Cite book|last=Watt|first=William Montgomery|url={{google books|plainurl=y|id=AQUZ6BGyohQC|page=5}}|title=Islam and the Integration of Society|date=2003|publisher=[[Psychology Press]]|isbn=978-0-415-17587-6|pages=5}} muslimská nadvláda se rozšířila mimo Arábii za [[Rášidský chalífát|Rášidského chalífátu]] a následný [[Umajjovci|Umajjovský chalífát]] vládl od [[Al-Andalus|Pyrenejského poloostrova]] až po údolí [[Indus|Indu]]. Během islámského zlatého věku, především za vlády Abbásovského chalífátu, zažila velká část [[Islámský svět|muslimského světa]] [[Věda ve středověkém islámském světě|vědecký]], hospodářský a kulturní rozkvět. Islámské vědecké úspěchy zahrnovaly širokou škálu oborů, zejména medicínu, matematiku, astronomii, zemědělství, ale také fyziku, ekonomii, inženýrství a optiku[[George Saliba|Saliba, George]]. 1994. ''A History of Arabic Astronomy: Planetary Theories During the Golden Age of Islam''. New York: [[New York University Press]]. {{ISBN|0-8147-8023-7}}. pp. 245, 250, 256–57.{{Cite journal|last=King|first=David A.|year=1983|title=The Astronomy of the Mamluks|journal=[[Isis (journal)|Isis]]|volume=74|issue=4|pages=531–55|doi=10.1086/353360|s2cid=144315162}}Hassan, Ahmad Y. 1996. "[https://web.archive.org/web/20150402150434/http://www.history-science-technology.com/articles/articles%208.html Factors Behind the Decline of Islamic Science After the Sixteenth Century]." Pp. 351–99 in ''Islam and the Challenge of Modernity'', edited by S. S. Al-Attas. Kuala Lumpur: [[Ibn Khaldun International Institute of Advanced Research|International Institute of Islamic Thought and Civilization]]. Archived from the [http://www.history-science-technology.com/articles/articles%208.html original] on 2 April 2015.{{Cite web|title=Contributions of Islamic scholars to the scientific enterprise|url=https://files.eric.ed.gov/fulltext/EJ854295.pdf}}{{Cite web|title=The greatest scientific advances from the Muslim world|website=[[TheGuardian.com]]|date=February 2010|url=https://www.theguardian.com/science/2010/feb/01/islamic-science}}Expanze muslimského světa zahrnovala různé státy a chalífáty, stejně jako rozsáhlý obchod a náboženské konverze v důsledku islámské misionářské činnosti (dawah).{{cite book|last=Arnold|first=Thomas Walker|author-link=Thomas Walker Arnold|title=The Preaching of Islam: A History of the Propagation of the Muslim Faith|pages=125-258 }} [72] => [73] => Zakladatel islámu byl na začátku 7. století [[Arabové|arabský]] obchodník [[Mohamed]], kterého muslimové považují za posledního [[prorok]]a. Muslimové věří, že Bůh Mohamedovi [[Zjevení|zjevil]] [[Korán]], který společně se [[sunna|sunnou]] (Mohamedovy činy a slova) považují za základní prameny islámu.Esposito (1996), s. 41; Ghamidi (2001): [http://www.renaissance.com.pk/JulRefl2y6.html Sources of Islam] {{Wayback|url=http://www.renaissance.com.pk/JulRefl2y6.html |date=20130614041859 }} Muslimové jsou povinni dodržovat [[pět pilířů islámu]], tedy pět povinností, které muslimy spojují ve společenství, zahrnující jak pravidla uctívání, tak [[Šaría|islámské právo]] (''šaría''). Dále vyvinulo tradici různorodých pravidel, která se dotýkají prakticky všech aspektů života muslima i celé společnosti, zahrnuje vše od bankovnictví, [[Zakát|společenské solidarity]], [[džihád|pravidel boje]] ''(džihádu)'' či postojů k životnímu prostředí. Islám bývá často kritizován za svou [[Násilí|násilnou]] povahu ve vztahu k [[Ateismus|nevěřícím]] a omezování práv žen. [74] => [75] => Existují dvě hlavní [[Denominace islámu|větve islámu]]: [[Sunnitský islám]] (85-90 %)Denny, Frederick. 2010. [https://books.google.com/books?id=D5_N97bAiJ0C&pg=PA3 ''Sunni Islam: Oxford Bibliographies Online Research Guide'']. Oxford: [[Oxford University Press]]. p. 3. "Sunnitský islám je převládajícím proudem celosvětové muslimské komunity a v celé historii tvořil podstatnou většinu (85 až 90 %) této komunity." a [[Ší'itský islám|šíítský islám]] (10-15 %).{{cite web|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2122.html|title=Field Listing :: Religions|access-date=25 October 2010|website=[[The World Factbook]]|publisher=[[Central Intelligence Agency]]|quote=Sunni Islam accounts for over 75% of the world's Muslim population." ... "Shia Islam represents 10–15% of Muslims worldwide.|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20100706231326/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/fields/2122.html|archive-date=6 July 2010}}{{cite web|url=https://berkleycenter.georgetown.edu/essays/sunni|title=Sunni|publisher=[[Berkley Center for Religion, Peace, and World Affairs]]|access-date=24 May 2020|quote=Sunni Islam is the largest denomination of Islam, comprising about 85% of the world's over 1.5 billion Muslims.|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20200614103622/https://berkleycenter.georgetown.edu/essays/sunni|archive-date=14 June 2020}} Zatímco původně rozpory mezi sunnity a šíity pramenily z neshod ohledně nástupnictví po Mohamedovi, postupně se rozrostly do širšího rozměru, a to jak teologického, tak [[Fiqh|právního]].{{Cite encyclopedia|year=2004|title=Sunni Islam|encyclopedia=The Encyclopedia of the Modern Middle East and North Africa|publisher=[[Macmillan Publishers|MacMillan]] Reference|editor-last=Philip Mattar|edition=2nd|author=Tayeb El-Hibri, Maysam J. al Faruqi}} Muslimové tvoří většinu obyvatelstva ve 49 zemích.{{cite web|title=Muslim Majority Countries 2021|url=https://worldpopulationreview.com/country-rankings/muslim-majority-countries|access-date=25 July 2021|website=worldpopulationreview.com}}[[Pew Forum|The Pew Forum on Religion and Public Life]]. December 2012. "[https://assets.pewresearch.org/wp-content/uploads/sites/11/2014/01/global-religion-full.pdf The Global Religious Landscape: A Report on the Size and Distribution of the World's Major Religious Groups as of 2010]." DC: Pew Research Center. [https://www.pewforum.org/2012/12/18/global-religious-landscape-exec/ Article]. Přibližně 12 % muslimů na světě žije v [[Indonésie|Indonésii]], nejlidnatější zemi s muslimskou většinou,Pew Forum for Religion and Public Life. April 2015. "[https://www.pewforum.org/2015/04/02/muslims/pf_15-04-02_projectionstables74/ 10 Countries With the Largest Muslim Populations, 2010 and 2050]" (projections table). [[Pew Research Center]]. 31 % žije v [[Jižní Asie|jižní Asii]],{{Cite book|last1=Pechilis|first1=Karen|url={{google books|plainurl=y|id=kaubzRxh-U0C}}|title=South Asian Religions: Tradition and Today|last2=Raj|first2=Selva J.|date=2013|publisher=[[Routledge]]|isbn=978-0-415-44851-2|page=[https://books.google.com/books?id=kaubzRxh-U0C&pg=PA193 193]}} 20 % žije na [[Blízký východ|Blízkém východě]] a v [[Severní Afrika|severní Africe]] a 15 % v [[Subsaharská Afrika|subsaharské Africe]].{{Cite report|date=27 January 2011|url=http://www.pewforum.org/2011/01/27/the-future-of-the-global-muslim-population/|title=The Future of the Global Muslim Population|publisher=[[Pew Research Center]]|access-date=27 December 2017|archive-url=https://web.archive.org/web/20110209094904/http://www.pewforum.org/The-Future-of-the-Global-Muslim-Population.aspx|archive-date=9 February 2011|url-status=live}} Značné muslimské komunity jsou přítomny také v Americe, Číně a [[Islám v Evropě|Evropě]].{{cite web|date=7 March 2018|title=Islam in Russia|website=[[Al Jazeera]]|publisher=[[Anadolu Agency|Anadolu News Agency]]|url=https://www.aljazeera.com/amp/features/2018/03/07/islam-in-russia/|access-date=15 June 2021}}{{Citation|title=Book review: Russia's Muslim Heartlands reveals diverse population|date=21 April 2018|url=https://www.thenational.ae/arts-culture/book-review-russia-s-muslim-heartlands-reveals-diverse-population-1.723230|work=[[The National (Abu Dhabi)|The National]]|access-date=13 January 2019}}Především díky vyšší [[Porodnost|porodnosti]]Pew Forum for Religion & Public Life. April 2015. "[https://assets.pewresearch.org/wp-content/uploads/sites/11/2015/03/PF_15.04.02_ProjectionsFullReport.pdf The Future of World Religions: Population Growth Projections, 2010–2050]." [[Pew Research Center]]. p. 70 [https://www.pewforum.org/2015/04/02/religious-projections-2010-2050/ Article]. je islám nejrychleji rostoucí hlavní náboženský směr na světě a předpokládá se, že do konce 21. století bude největším světovým náboženstvím.{{Cite web|last1=Lipka|first1=Michael|last2=Hackett|first2=Conrad|date=April 6, 2017|title=Why Muslims are the world's fastest-growing religious group|url=https://www.pewresearch.org/fact-tank/2017/04/06/why-muslims-are-the-worlds-fastest-growing-religious-group/|access-date=2022-11-21|website=Pew Research Center|language=en-US}} [76] => [77] => == Etymologie == [78] => V arabštině je ''islám'' ({{Vjazyce2|ar|إسلام}}, doslova „mírumilovné podřízení se [Bohu]“) slovesné podstatné jméno pocházející ze slovesa {{Cizojazyčně|ar|سلم}} (''salama''), z trojslabičného kořene {{Cizojazyčně|ar|س-ل-م}} (''S-L-M''), které tvoří velkou třídu slov většinou vztahujících se k pojmům celistvost, podřízení, upřímnost, bezpečí a mír. "[http://www.studyquran.co.uk/20_SIIN.htm Siin]." ''Lane's Lexicon'' 4. – via ''[[The Study Quran|StudyQuran]]''. Islám je slovesné podstatné jméno IV. tvaru tohoto kořene a znamená "podrobení se" nebo „úplné odevzdání se“. V náboženském kontextu znamená "naprosté odevzdání se do vůle [[Bůh|Boží]]". {{Cite book|last1=Lewis|first1=Barnard|last2=Churchill|first2=Buntzie Ellis|url=https://archive.org/details/islamreligionpeo00lewi|title=Islam: The Religion and The People|publisher=Wharton School Publishing|year=2009|isbn=978-0-13-223085-8|page=[https://archive.org/details/islamreligionpeo00lewi/page/8 8]}}{{Citace monografie [79] => | autor = Gardet, L.; Jomier, J. [80] => | titul = Encyclopaedia of Islam [81] => | vydání = 2 [82] => | rok vydání = 2012 [83] => | doi = 10.1163/1573-3912 [84] => | poznámka = Type: dataset [85] => | jazyk = en [86] => }} ''[[Muslim]]'' ({{Cizojazyčně|ar|مُسْلِم}}), označení pro stoupence islámu, je činné příčestí téhož slovesného tvaru a znamená "podřizující se (Bohu)" nebo „ten, kdo se (Bohu) odevzdává“. Slovo ''islám'' („podrobení se“) má někdy v různých výskytech v [[Korán|Koránu]] odlišné konotace. Některé verše zdůrazňují kvalitu islámu jako vnitřního duchovního stavu: „Koho chce Bůh vést, tomu otevře srdce islámu.“ Slovo ''silm'' ({{Cizojazyčně|ar|سِلْم}}) v arabštině znamená mír a také náboženství islámu.{{cite web|date=20 June 2020|title=What Does "Islam" Mean?|url=https://classicalarabic.org/2020/06/19/what-does-islam-mean/|access-date=20 June 2020|website=Classical Arabic}} Běžná jazyková fráze dokládající jeho použití je "vstoupil do ''as-silmu'' ({{Cizojazyčně|ar|دَخَلَ فِي السِّلْمِ}}), což znamená "vstoupil do islámu", s konotací nalezení míru podřízením své vůle Boží vůli. Slovo islám může být použito v jazykovém významu podřízení se nebo v technickém významu náboženství islámu, které se také nazývá ''as-silm'', což znamená mír. V Gabrielově hadísu je islám představen jako jedna část triády, která zahrnuje také ''imán'' (víru) a ''ihsán'' (dokonalost).{{Cite book|last=Mahmutćehajić|first=Rusmir|url=https://archive.org/details/mosqueheartsubmi00mahm|title=The mosque: the heart of submission|publisher=[[Fordham University Press]]|year=2006|isbn=978-0-8232-2584-2|page=[https://archive.org/details/mosqueheartsubmi00mahm/page/n104 84]|url-access=registration}} [87] => [88] => Samotný islám se i v češtině (a dalších jazycích) historicky nazýván mohamedánstvím. Tento termín se přestal používat a někdy se říká, že je urážlivý, a který sami muslimové chápou jako nesprávný a hanlivý, protože uctívají [[Alláh|Alláha]] (boha), nikoliv proroka [[Mohamed|Muhammada]] (člověka). [89] => [90] => == Dějiny islámu == [91] => {{Podrobně|Dějiny islámu}} [92] => [93] => === Počátek a rozmach === [94] => [[Soubor:Conquête de l'Islam à la chute des Omeyyades de.svg|náhled|300px|Expanze islámského [[chalífát]]u v letech 622–750]] [95] => Počátky islámu jsou spojeny s působením [[Arabové|arabského]] proroka [[Mohamed]]a († [[632]]) na [[Arabský poloostrov|Arabském poloostrově]]. Klíčová událost je tzv. [[hidžra]] roku [[622]], kdy Mohamed se svými přívrženci přesídlil z [[Mekka|Mekky]] do [[Medína|Medíny]]. Islám se do počátku 8. století rychle rozšířil do velké části Středomoří díky [[Islámská expanze|islámské expanzi]], vojenských výbojů arabských vyznavačů islámu. V čele [[Umma|ummy]], obce muslimů, po smrti Mohameda stanuli [[Chalífa|chalífové]], kteří byli zprvu [[Volení chalífové|voleni]]. Již zde došlo k rozkolu islámu na přívržence chalífů pokrevně spřízněných s prorokem ([[Ší'itský islám|šíité]]) a většinové [[Sunnitský islám|sunnity]]. Později v čele [[chalífát]]u stanuli členové rodu [[Umajjovci|Umajjovců]] (661–750) sídlící v [[Damašek|Damašku]] a [[Abbásovci|Abbásovců]] (750–1258), kteří přesídlili do [[Bagdád]]u. Odstředivé tendence v rámci rozsáhlé islámské oblasti se také projevily například vyhlášením samostatného [[Córdobský chalífát|córdobského chalífátu]] na [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejském poloostrově]] nebo [[Fátimovský chalífát|chalífátu fátimovského]] v severní Africe ([[Maghreb]]). Do uspořádání muslimského světa dále v [[11. století]] zasáhl [[Turkické národy|turkický]] rod [[Seldžucká říše|Seldžuků]], kteří prosadili nejvyššího světského panovníka, [[sultán]]a (obdobu křesťanského [[císař]]e), zatímco pravomoci chalífy byly omezeny na oblast duchovní. [96] => [97] => ==== Rozkol ==== [98] => V původně jednotné obci věřících však již v polovině 7. století nastal rozkol v otázce nástupnictví, v pojetí nejvyšší nábožensko-politické hodnosti [[imám]]a a chalífy. Většina, později nazvaná sunnité ([[Sunnitský islám|sunna]]), uznává právní moci volby prvních čtyř chalífů ([[Abú Bakr]]a, [[Umar ibn al-Chattáb|Umara]], [[Uthmán ibn Affán|Uthmána]] a [[Alí]]ho) i další vývoj za [[Umajjovci|Umajjovců]] a [[Abbásovci|Abbásovců]]. Podle nich má v čele obce stát chalífa volený předními muži z řad mekkánského vládnoucího rodu Kurajšá. Proti nim se postavili stoupenci Alího, arabsky nazývaný ší'at Alí – strana Alího ([[ší'itský islám|ší'a]]), podle kterých funkce imáma přísluší pouze prorokově rodině. Třetí frakci stanovila [[cháridža]], která tvrdí, že imámem má být zvolen vždy nejzbožnější muslim bez ohledu na původ. Dnes tvoří sunnité asi 90% všech muslimů, ší'iti (včetně různých odnoží) asi 10% a cháridžovci tvoří pouze několik menších enkláv.HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, Heslo islám, str, 564-567. [99] => [100] => ==== [[Sunna]] ==== [101] => [[Soubor:Sahih Al-Bukhari in English.png|náhled|Sahíh al-Bucharí, jedna ze šesti sunnitských knih (Hadísů).]] [102] => Po základním [[schizma]]tickém rozkolu obce věřících v otázce nástupnictví se za sunnity považovali všichni, kteří nesdíleli názor, že vedení obce by mělo zůstat v rukou přímých potomků Mohameda v rodové linii jeho zetě Alího a jeho manželky Fatimy, na nichž podle ší'y prochází Prorokovo božské posvěcení. Sunnité z principu obhajovali zachování nástupnictví v rodě Kurajšá a v roce 661 přijali jako fakt uchvácení politické moci rodem Umajjovců. Sunna se vyvinula v teologicko-ideologický model v odborné literatuře, nazývaný také islámská [[ortodoxie]]. Sunna tvoří konformistický státotvorný a zákonodárný proud v islámu, převažující na většině území Dár al-islám; je hlavním nepřítelem opozičních disidentských proudů a nežádoucích jevů.MENDEL, Miloš. ''S puškou a Koránem'', str. 92. [103] => [104] => ==== [[Ší'a]] ==== [105] => Jedná se o druhý nejvýznamnější směr v islámu. Už během vlády třetího chalífy [[Uthmán ibn Affán|Uthmána]] (644-656) se jako reakce na jeho slabost a neúměrný vzestup členů jeho Umajjovského rodu ozývaly hlasy volající po nápravě a uplatnění práv členy Prorokovy rodiny. Vražda Uthmána byla prvním velkým otřesem obce, který spory dále vyhrotil. Alí nedokázal využít příznivé situace a podlehl rozhodnosti pozdějšího Umajjovského chalífy Muawíje, nakonec zemřel rukou stoupence cháridža. Také jeho synové Hasan a Husajn byli odstraněni, jeden úplatky, druhý vraždou. Postavení ší'y však obecně zůstalo poznamenáno okolnostmi počátku hnutí. Mocenskou i početní převahu získala sunna. Ší'a se většinou rozvíjela bez opory státní moci a byla ve všech svých odnožích považována za schizmatickou, heretickou a nežádoucí. Její vyznavači byli pronásledováni, což ještě více upevňuje víru ve vlastní pravdu a vedlo k pěstování odolnosti vůči všem protivenstvím, někdy ke specifickým formám boje, jindy k pasivitě. Také má několik odnoží, které se utvářely po odklonu od většinového směru.MENDEL, Miloš. ''S puškou a Koránem'', str. 93. [106] => [107] => ==== [[Cháridža]] ==== [108] => Ti, kteří opustili Alího tábor po bitvě u Siffínu (657) a dali tak podnět k označení svého hnutí. Vyjadřovali nespokojenost s očividně světskou povahou, kterou nabyl boj o moc v muslimské obci. Vůdce obce, imám, má podle jejich názoru být volen výhradně podle náboženských a [[Morálka|morálních]] stránek bez ohledu na původ. Pokud si neplní své povinnosti, má být sesazen. Jejich hnutí přitažlivé pro utlačované společenské vrstvy se sice početně rozšířilo, ale v prvních stoletích prošlo řadou krvavých srážek a rozštěpilo se do několika sekt, které pak v dalších stoletích hrály spíše okrajovou roli.KROPÁČEK, Luboš. ''Duchovní cesty islámu'', str. 178. [109] => [110] => === Středověk === [111] => [[Soubor:Timur defeats the sultan of Delhi.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Tamerlán]] vítězí v [[Bitva o Dillí|bitvě o Dillí]]. Při jeho výbojích a válkách proti nevěřícím zahynuly miliony lidí.]] [112] => [[Soubor:Jaume I, Cantigas de Santa Maria, s.XIII.jpg|náhled|200px|[[Maurové|Maurští]] poddaní krále [[Jakub I. Aragonský|Jakuba I. Aragonského]]. Potomci Maurů [[Moriskové]] byli vyhnáni ze Španělska na počátku 17. století]] [113] => V období od 11. do 15. století se islámský svět již nevyznačoval expanzivní dynamikou a formovaly jej rozhodujícím způsobem nearabské vlivy. V západním Středomoří po rozpadu Córdobského chalífátu to bylo postupné dobývání Pyrenejského poloostrova křesťanskými vojsky (jimi nazývaná [[reconquista]], znovudobývání), kterému nezabránilo ani sjednocení oblasti pod vládou [[Berbeři|berberských]] [[Almorávidé|Almorávidů]] a [[Almohadové|Almohadů]]. V Egyptě, Sýrii a přilehlých oblastech po Fátimovcích převzal vládu [[Kurdové|kurdský]] [[Saladin]], zakladatel dynastie [[Ajjúbovci|Ajjúbovců]], které v polovině 13. století vystřídal [[Mamlúcký sultanát]] s vládci z kasty elitních otroků. Do vývoje východního Středomoří také zasáhly [[křížové výpravy]], dvě století trvající snaha křesťanských vojsk o získání území [[Svatá země|Svaté země]]. V severovýchodní oblasti islámského světa hráli nejvýznamnější roli turkičtí vládci. Do konce 12. století to byla [[Seldžucká říše]], která mimo jiné expandovala na úkor [[Byzantská říše|Byzantské říše]], dočasně také například východněji položená [[Chórezmská říše]]. Od konce 13. století se zde začali prosazovat [[Osmané]], kteří expandovali až na [[Balkán]] a roku [[1453]] dobyli [[Konstantinopol]], čímž nejen zanikla Byzantská říše, ale také se islám rozšířil na práh Evropy a západokřesťanského světa. Do této oblasti také dočasně, ale velmi výrazně zasáhly výboje [[Mongolská říše|mongolských]] dobyvatelů, zejména [[Čingischán]], který vyvrátil Chórezmskou říši a islám vyznávající [[Tamerlán]], který na začátku 15. století dočasně oslabil [[Osmanská říše|Osmanskou říši]]. [114] => [115] => === Novověk === [116] => V období od 16. století se rozsáhlé islámské oblasti dostaly pod správu velkých říší. V oblasti východního Středomoří to byla [[osmanská říše]], v oblasti [[Persie]] říše [[Safíovci|Safíovských]] [[šáh]]ů a na indickém subkontinentu [[Mughalská říše]]. Později se některé oblasti dostávaly pod správu [[Kolonialismus|koloniálních]] mocností včetně oblasti [[Blízký východ|Blízkého východu]] po rozpadu osmanské říše po první světové válce. [117] => [118] => {{Pahýl část}} [119] => [120] => [[Soubor:EIDUL FITRI IN BAIDOA Eidul Fitr in -1-9.jpg (14587452130).jpg|náhled|Věřící při modlitbě v [[Somálsko|Somálsku]]]] [121] => [122] => === Moderní dějiny === [123] => Ve 20. století počet muslimů stoupl z 200 milionů v roce 1900 na 551 milionů v roce 1970.{{Cite book [124] => | last = Whaling [125] => | first = Frank [126] => | title = Religion in today's world: the religious situation of the world from 1945 to the present day [127] => | publisher = T & T Clark [128] => | year = 1987 [129] => | page = 38 [130] => | isbn = 0-567-09452-9}} [131] => Na počátku 21. století populace muslimů dosáhla přibližně 1,6 miliardy. Demografická studie agentury Pew Research Center předpovídá, že v roce 2050 vzroste počet muslimů na 2,8 miliardy a budou tvořit přibližně 1/3 světové populace.{{Citace elektronické monografie|url=http://www.pewforum.org/2015/04/02/religious-projections-2010-2050/ |titul=The Future of World Religions: Population Growth Projections, 2010-2050 |vydavatel=Pew Research Center|datum vydání= 2. dubna 2015}} [132] => [133] => Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím v Evropě a muslimové tvoří okolo 25 % obyvatel v [[Marseille]], v [[Rotterdam]]u{{Citace elektronického periodika [134] => | titul = Každý pátý občan EU bude za čtyřicet let muslim [135] => | periodikum = Novinky.cz [136] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [137] => | vydavatel = Borgis [138] => | datum_vydání = 10. srpna 2009 [139] => | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/175981-kazdy-paty-obcan-eu-bude-za-ctyricet-let-muslim.html [140] => }} nebo v [[Brusel]]u.{{Citace elektronického periodika [141] => | titul = Přiznání starosty Bruselu, sídla EU: Radikální salafisté ovládli všechny mešity ve městě [142] => | periodikum = Reflex [143] => | datum_vydání = 26. března 2017 [144] => | url = https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/78377/priznani-starosty-bruselu-sidla-eu-radikalni-salafiste-ovladli-vsechny-mesity-ve-meste.html [145] => }} [146] => {{Pahýl část}} [147] => [148] => == Věrouka == [149] => [[Soubor:Medieval Persian manuscript Muhammad leads Abraham Moses Jesus.jpg|náhled|Mohamed vede [[Abrahám]]a, [[Mojžíš]]e a [[Ježíš Kristus|Ježíše]]]] [150] => [[Soubor:Rashid al-Din Tabib - Jami al-Tawarikh, f.45v detail - c. 1306-15.png|náhled|Muslimové věří, že [[Súra|súry]] Koránu diktoval Mohamedovi archanděl [[Gabriel (archanděl)|Gabriel]]]] [151] => [152] => Základní islámská věrouka klade důraz na přímý osobní vztah člověka s jediným existujícím Bohem Stvořitelem. Důležitý je vysoký morální standard a poměrně pevný životní řád, vyjádřený přesně formulovanými představami o [[svět]]ě a [[člověk]]u a závazným systémem právních vztahů k [[Bůh|Bohu]] a norem interakce ve společnosti ([[šaría]]). Propůjčuje relativně shodné kulturní rysy většinově náboženským společnostem i menšinovým komunitám.HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. {{ISBN|80-718-2165-9}}. Islámská [[věrouka]] je založena na pěti základních pilířích: nauka o jedinosti boží ([[tauhíd]]), nauka o [[Prorok|prorocích]] (anbijá), nauka o [[anděl]]ech (malá'ika), nauka o soudném dni (Jaume al-kijáma) a trestu za [[hřích]]y a nauka o [[predestinace|predestinaci]] (al-káď wa'l-kadar). [153] => [154] => Islámská [[kosmologie]] spočívá v učení, že Bůh stvořil svět a člověka a zvěstoval lidem svou vůli prostřednictvím proroků. K těm počítá velké postavy Starého i Nového zákona: významný jsou Núh ([[Noe]]), Ibrahím ([[Abrahám]]), jeho synové Ismá'íl ([[Izmael]]) a Ishák ([[Izák]]), Músá ([[Mojžíš]]), Dawud ([[David (biblická postava)|David]]), Sulajmán ([[Šalomoun]]), Jahjá ([[Jan Křtitel]]) a Ísý ([[Ježíš Kristus]]). Písmo islámu Korán uvádí také tří proroky staroarabské tradice Húda, Sáliha a Šu'ajba. Lidé ale učení proroků a poslů, kteří přinášeli zjevenou knihu (Bible, Tóra) odmítali nebo pokřivili. Proto byl Mohamed vybrán za "pečeť proroků" (chata al-anbijá), aby zvěstoval konečné zjevení – Korán (arab. Al Kur'án al-Karím, dosl. Vznešené čtení), které již nebude pokřivené. Arabové, kterým byl korán zjeven, se příště mají ubírat po přímé cestě víry v jediného Boha a její odpovídající [[Etika|etiky]] a mají pro islám získat celé lidstvo. [155] => [156] => === Teologie === [157] => Islámská [[teologie]] a právní systém byly přepracovány hlavně v 8.-12. století. Ústředním teologickým pojmem je jednota boží (tauhíd), nejtěžším hříchem a [[Hereze|herezí]] je přidružovat k Bohu jiná božstva nebo objekty náboženské úcty (širk), [[apostáze|odpadlictví od víry]] (irtidád), úmyslné rozvracení obce a státu (Fitna), cizoložství (Zina) a krádež nad stanovené minimum. V otázkách jedinosti Boha je normativní klasický islám striktní. Odmítá dualismus nebo prvky [[gnóze]], křesťanské učení o [[Nejsvětější Trojice|Trojici]] i Ježíšově synovstí Božím; uctívá ho pouze jako významného proroka syna panenské matky Marjam a tvůrce [[zázrak]]ů. Nezná ani instituci [[církev|církve]] a [[Kněžství|kněžstva]]. Za organizační formu pokládá [[stát]]. Duchovenstvo představují náboženští vzdělanci (Ulam), hlavně vykladači a tvůrci práva (fukahá). [158] => [159] => Hlavní věroučné spory vyvolal v 9. století racionalistický teologický proud mu'tazila. Ortodoxní řešení prosadil v 10. stol. al-Aš'arí, "středovou" polohu sunnitského islámu teoreticky dotvořil [[Al-Ghazálí]], který smířil nepružné a rigidní myšlenky ortodoxie s racionalitou a umírněnými postuláty mystiky. Oživení islámské teologie a právního myšlení přinesl od konce 19. století islámský reformismus (al-Afghan, Abduh, Rida), na který navazují různé proudy islámského [[Modernismus (teologie)|modernismu]] a [[Islámský fundamentalismus|fundamentalismu]]. [160] => [161] => === Právo === [162] => {{viz též|Šaría}} [163] => [[Soubor:Use of Sharia by country.svg|náhled|500px|'''Šaría v různých zemích''' [164] => {{Legenda|#179C86|Země s muslimskou komunitou, kde však šaría nemá vliv na soudnictví.}} [165] => {{Legenda|#F6DD4F|Právní systém je sekulární, šaría se však používá ve věcech osobního statusu.}} [166] => {{Legenda|#706EA4|Plně se uplatňuje šaría (jak ve věcech osobního statusu, tak v trestním řízení).}} [167] => {{Legenda|#FF9950|Různě v různých částech země.}} [168] => (''Osobní status '' zahrnuje manželství, rozvod, dědictví, péči o děti a pod.)]] [169] => Náboženské právo – [[Šaría]] – ztělesňuje ve struktuře islámu souhrn Božského pořádku přikázaného lidstvu, neproměnný morální [[Zákon]]. Charakterizuje islám ještě výrazněji než soustava dogmatické teologie. Muslimští učenci označují někdy své náboženství za jednotu [[dogma]]ta (aqída), [[Právo|práva]] (šaría) a [[Kultura|kultury]] (Hadar). Právní systém přitom fakticky zahrnuje i celou dogmatiku do zákonné povinnosti víry, prvního z pěti pilířů. Obsahuje celou oblast vztahů člověka k Bohu (ibádát) i k druhým lidem (mu'ámalát) a prostupuje celý způsob života. V podrobných rozpracovaných právníkách se šaría zároveň stává vyčerpávající soustavou zákonů a kvalifikací vztahů a činů i východiskem pro morální [[Filosofie|filozofii]].KROPÁČEK, Ľuboš. ''Duchovní cesty islámu'', str. 117. [170] => [171] => Vědní obor islámského práva (usúl al-fiqh) se zabývá prameny práva a metodami, kterým se z těchto pramenů odvozují právní normy. Pojmem ''fiqh'' označujeme znalost konkrétních norem, resp. masu práva získanou z pramenů na základě metod nalézání a odvozování norem. ''Fiqh'' je tedy produktem ''usúl''. K pramenům islámského práva je řazen [[Korán]], '' hadísy'' (resp. ''sunna'') a ''idžmá'', podle školy či autora pak další prameny jako předchozí zjevené práva, názory resp. ''Fatwy'' druhů Prorokových, veřejný zájem (''maslaha '') a další.POTMĚŠIL, Jan. ''Šarīᶜa: úvod do islámského práva'', str. 57. [172] => [173] => K tvorbě právních norem se používají spekulativní metodické postupy (analogie, konsensus). Patřily sem i další postupy jako dočasné využití staroarabského zvykového práva (adát) nebo právní normy [[Byzantská říše|Byzance]] či [[Persie]]. Méně známou metodou byla tzv. amelioracie (sitihsán, istisláh) – reforma či vylepšení předchozí právní normy, jejímž cílem bylo zajistit princip obecného blaha (al-maslaha al-'ámma). Obecním metodologickým postupem zahrnujícím všechny výše zmíněné postupy byl princip ''[[idžtihád]]'' – právo samostatného úsudku a volné interpretace jevů s přihlédnutím k základním textům.MENDEL, Miloš. ''S puškou a Koránem'', str.197 [174] => [175] => Islámské právo je souborem Bohem zjevených pravidel, které musí zbožný muslim dodržovat, má-li řádně plnit své náboženské povinnosti. Svou platnost a legitimitu šaría odvozuje od svého božského původu – je manifestací [[vůle]] Všemohoucího, nezávisí na autoritě jakéhokoli pozemského zákonodárce nebo jednotlivce. Islámské právo je stejně jako Korán nestvořené.POTMĚŠIL, Jan. ''Šarīᶜa: úvod do islámského práva'', str. 17. [176] => [177] => Jako zvláštní druh se vyděluje trestní právo (uqúbát), které vypočítává zakázané resp. nevhodné činy a za překračování zákazů stanoví systematicky rozpracovaný soubor trestů. Lidské skutky se v šaríi dělí na pět kategorií: povinnosti (fard, farid), činy bohulibé (mandúb, mustahabb), činy indeferentní (mubáh), činy Bohu odporné (makruh) a zakázané (harám).HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, Heslo šarí´a, str, 632-633. [178] => [179] => ==== Porovnání se západním právem ==== [180] => [[Soubor:Al-Azhar Mosque, Cairo, Egypt4.jpg|náhled|Mešita [[Univerzita al-Azhar|al-Azhar]] v [[Káhira|Káhiře]] je nejvyšší teologickou autoritou v Egyptě]] [181] => V západním pojetí je právo projevem vůle zákonodárce (panovník, lid, volení zástupci lidu). Právo je zde závislé na historickém vývoji, měnících se potřebách a přáních společnosti. Také morální a etické normy umísťované do právního řádu podléhají změnám etického a morálního povědomí společnosti. Právo je možné přizpůsobovat a měnit podle vůle [[zákonodárce]] a rozhodující pro tvorbu nebo formulování norem není absolutní „správnost“, ale dobové představy zákonodárce o tom, co je správné a hlavně vhodné a výhodné pro společnost.POTMĚŠIL, Jan. ''Šarīᶜa: úvod do islámského práva'', str. 18. [182] => [183] => Oproti tomu bylo islámské Boží právo podle islámské věrouky dané člověku jednou provždy – společnost se sama musí přizpůsobit právu, spíše než aby vytvářela své vlastní zákony jako odpověď na stále se měnící problémy běžného života. Islámská právní teorie uznává, že Boží zjevení nebylo sesláno v zcela přístupné, srozumitelné a systematizované formě a bylo třeba vyvinout úsilí islámských právníků, aby byl získán a formulován plný rozsah práva na základě jím uznaných pramenů a aby mohlo být toto právo v praxi použito. Toto úsilí však nesměřovalo k vytvoření nových právních norem, ale jakoby k objevení, pochopení a formulaci práva, které již existuje. [184] => [185] => Pojem islámského práva je abstrakce. Neexistuje obecné islámské právo. Tento pojem se inherentně může dost výrazně lišit podle toho, zda jde o právo sunnitské nebo šíitské, a pokud jde o převládající právo sunnitské, najdeme rozdílné názory nejen mezi jednotlivými právními školami, ale rozdílné názory na řešení některých otázek existují i v rámci těchto škol.POTMĚŠIL, Jan. ''Šarīᶜa: úvod do islámského práva'', str. 24. [186] => [187] => Muslimové usilují o to, aby islámské právo upravovalo vztahy mezi všemi, kteří se hlásí k islámu, bez ohledu na to, na území jakého státu žijí. Islámské právo jako právo určité náboženské skupiny tedy vychází z principu personality, vztahuje se na všechny muslimy a v celém rozsahu pouze na ně. Pokud jsou islámské moci podřízení i nemuslimové, hlavně [[křesťané]] a [[židé]], vztahují se na ně buď zvláštní normy, např. předpisy upravující placení daně z hlavy ([[džizja]]) nebo daně z půdy (charadž) namísto náboženské daně ([[zakát]]) závazné pro muslimy nebo jsou podřízeni jurisdikci vlastních, tj. rabínských nebo církevních tribunálů, hlavně v oblasti soukromého práva. Úsilí dnešních islámských radikálů plošně zavádět islámské právo na územním principu s platností pro všechny obyvatele tam žijících, na místo obecně platného práva je inovace ovlivněná – i když to zní paradoxně – právními systémy moderního, územně vymezeného státu s jednotnou legislativou pro všechny občany, tedy v islámu koncepcí nepůvodní, nehistorickou a klasickému islámskému právu cizí.POTMĚŠIL, Jan. ''Šarīᶜa: úvod do islámského práva'', str. 22-24. [188] => [189] => ==== Právní školy ==== [190] => [[Soubor:Madhhab Map3.png|náhled|Hlavní islamské právní školy|500px]] [191] => V sunnitském islámu se do současnosti uchovaly čtyři právní směry (mazhaby): [[Hanífovský mazhab|hanífovský]], [[Málikovský mazhab|málikovský]], [[Šáfiovský mazhab|šáfi'ovský]] a [[Hanbalovský mazhab|hanbalovský]]. Ší'iti mají vlastní právní systém, který je postaven na vlastních textech prorocké tradice (achbár), někdy se označuje podle 6. imáma jako [[Dža'farovský mazhab|dža'farovský]]. [192] => [193] => V sunnitském islámu představují čtyři zmíněné mazhaby již několik století obecným konsensem přijímanou pluralitu pravd v rámci jediné ortodoxie. Rozdíly mezi jednotlivými školami a nejednotnost názorů uvnitř jednotlivých škol mají původ jednak v uplatňování svobodného úsudku jednotlivých učenců, dále v místním zvykovém právu a lokálních právních [[Tradice|tradicích]] a [[Doktrína|doktrínách]], významné jsou i rozdílné metody práce s právními prameny resp. názory na to, co pramenem práva je, co není a jaká je [[hierarchie]] těchto pramenů.POTMĚŠIL, ''Jan. Šarīᶜa: úvod do islámského práva'', str. 27. [194] => [195] => Hanífovský mazhab převládal v oblastech, které byly součástí [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a v [[Indie|Indii]], málikovská škola je dominantní v [[severní Afrika|severní Africe]] a saharské oblasti, [[Střední Asie|Střední Asii]] a na [[Kavkaz]]e, šáfi'ovský mazhab se ujal hlavně v [[Egypt]]ě a některých oblastech [[Arabský poloostrov|Arabského poloostrova]], hlavně však v [[Malajsie|Malajsii]], [[Indonésie|Indonésii]] a na [[Filipíny|Filipínách]], hanbalovský (nejpřísnější) mazhab se ve středověku neprosadil, ale byl reinterpretován a oživen Ibn Tajmíjem a stal se inspirací pro legislativu [[wahhábismus|wahhábistů]] na arabském poloostrově.MENDEL, Miloš. ''S puškou a Koránem'', str. 128. [196] => [197] => Nové přístupy k právu přinesl pod tlakem evropského [[osvícenství]] a [[Kolonialismus|kolonialismu]] až [[reformismus]] v 19. století. V 20. století se rozvinuly rozhořčené diskuse o povaze šaríi, její místa v moderní době a míře její reinterpretace. Do těchto diskusí se zapojovaly jednak konzervativnější kruhy Ulam, jednak kazatelé a aktivisté fundamentalistických struktur, kteří zpravidla požadují zavedení "původní šaríi" (aš-šaría al-Asilů) o to urputněji, oč méně jsou kompetentní ji rozvíjet. Pro fundamentalisty se jedná o základní požadavek bez ohledu na odlišnosti vyplývající z teritoriálních nebo kulturních specifik.MENDEL, ''Miloš. S puškou a Koránem''. str. 196-199. [198] => [199] => === Pět pilířů islámu === [200] => {{viz též|Pět pilířů islámu}} [201] => [[Soubor:Culmination of prayer - Flickr - Al Jazeera English.jpg|náhled|200px|Modlící se muslimové v [[Bahrajn]]u]] [202] => Zásadní význam má pět povinností, které muslimské učení souhrnně označuje za pět sloupů nebo pilířů náboženství (arkán ad-dín). V souladu s tradicí se dodnes pokládají za nejpodstatnější znaky příslušnosti k islámuKROPÁČEK, Ľuboš. ''Duchovní cesty islámu'', str. 91.. [203] => # vyznání víry ([[šaháda]]) – víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda [204] => # modlitba ([[Salát (islám)|salát]], per. namáz) – pětkrát denně s [[kibla|směrem k Mekce]] [205] => # předepsaná almužna ([[zakát]], sadaka) – 2,5 % čistých ročních zisků ve prospěch nižších sociálních vrstev; později se z něho stala náboženská daň, pak tyto prostředky bylo možno použít nejen charitativně, ale i k zajištění chodu muslimské obce, dokonce i k financování válek [206] => # půst v měsíci ramadán ([[saum]], sawm) – v měsíci [[Ramadán]]u od úsvitu do soumraku [207] => # pouť do [[Mekka|Mekky]] ([[hadždž]]) – jednou za život, umožňuje-li to finanční situace a zdravotní stav muslima [208] => V právnických knihách se celý okruh ibádát zpravidla přebírá hned na počátku a jednotlivým "pilířovým" povinnostem jsou věnovány samostatné rozsáhlé kapitoly. Namísto obsahu víry, který je předmětem teologie, právní kompedie však rozebírají zpravidla nejdříve pojem rituální čistoty ''Tahar''. Dále následují salát, zakát, saum a hadždž. Navíc se do tohoto souboru často připojuje ještě svatý boj (''[[džihád]]'').KROPÁČEK, Ľuboš. ''Duchovní cesty islámu,'' str. 91. [209] => [210] => ==== Vyznání víry (šaháda) ==== [211] => Termín znamená „svědectví“ nebo „stanovení předmětu“, v moderní [[arabština|arabštině]] také „vysvědčení“ nebo „certifikát“; ve specifickém náboženském významu poté „vyznání víry“. Islámská šaháda zní: ''„Ašhadu an lá ilaha illa-l-Láhu wa Muhammadan Rasúlu-l-Láhi“'' (arab. {{Cizojazyčně|ar|لا إله إلا الله ومحمد رسول الله}}), česky: ''„Není boha kromě Boha a Mohamed je Posel Boží.“'' Toto krátké vyznání svou první částí řadí islám k monoteistickému náboženství a dále poukazuje na Mohamedovo prorocké poslání, čímž zahrnuje víru ve zjevený [[Korán]]. Pokud se chce nevěřící stát muslimem, musí pronést šahádu, dnes zpravidla před významným islámským činitelem. Stačí ji však vyslovit v přítomnosti dvou svědků a pořídit úřední záznam. Při tom je samozřejmě důležitá upřímnost a poctivost záměru.KROPÁČEK, Ľuboš. ''Duchovní cesty islámu,'' str. 92. [212] => [213] => ==== Modlitba (salát) ==== [214] => [[Soubor:İstanbul 4258.jpg|náhled|Věřící v mešitě v [[Istanbul]]u v Turecku]] [215] => Představuje hlavní, každodenní povinnost muslima. Jako pokorný, čistě bohabojný projev nemůže být spojována se snahou vyprosit si od Boha cokoliv jiného než správné vedení. Prosebnou [[Modlitba|modlitbu]], bližší křesťanskému pojetí, islám označuje termínem du'á. Ta je projevem čistě soukromým a není vázána žádnými předpisy. Závaznou povinnost vůči Bohu představuje pouze modlitba ''salát'', kterou je třeba provádět podle tradice a bez ohledu na místo a národnost věřících vždy pouze v arabštině. Modlitba je platná pouze tehdy, pokud jsou splněny stanovené podmínky: čistota těla, čistota místa a oděvu, náležité oblečení, zaujetí správného modlitebního směru, znalost modlitebních časů a zbožné předsevzetí.KROPÁČEK, Ľuboš. ''Duchovní cesty islámu,'' str. 96. Modlitba je určena relativně přesnou právní normou, v detailech se modlitba liší podle právního mazhabu.HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, Heslo modlitba, str, 596-597. [216] => [217] => ==== Předepsaná almužna (zakát) ==== [218] => Instituce povinné almužny či náboženské [[Daň|daně]] určené na obecně prospěšné a dobročinné účely se v medínské obci vyvíjely postupně. Důraz na záslužnost dobročinnosti provázel islámské učení od samotného počátku. Almužna se proměnila na daň hned po Mohamedově smrti spolu s rozmachem centralizované státní moci [[chalífát]]u. Tradice připisuje pravověrným Chalífům podrobné fiskální nařízení, které právní věda s drobnými rozdíly podle jednotlivých právních škol kodifikovala. Podle klasického práva se zakát odvádí každoročně z určených druhů majetku, pokud překračují stanovenou hranici. Později zakát splynul se státními daněmi a ztratil bezprostřední [[charita]]tivní smysl. Přesto si zakát ve vědomí širokých vrstev věřících muslimů uchoval svou tvář jednoho z pilířů náboženství.KROPÁČEK, Luboš. ''Duchovní cesty islámu'', str. 104-106. [219] => [220] => ==== Půst v měsíci ramadán (sawm, sijám) ==== [221] => [[Soubor:Eid in Morocco.JPG|náhled|[[Svátek přerušení půstu]] v Maroku]] [222] => Třicetidenní [[půst]] v měsíci [[ramadán]] zavedl Mohamed v Medíně na jaře roku 624 namísto jednodenního půstu, který připomínal starší, židovský vzor. Půst od jídla a pití platí pouze pro denní dobu. Povinnosti jsou zbaveni staří lidé, nemocní, těhotné a kojící ženy, ti, kteří konají těžkou fyzickou práci a lidé na cestách.KROPÁČEK, Luboš. ''Duchovní cesty islámu'', str. 107-108. Během půstu se mají věřící také vyvarovat neshod, násilí, neslušných řečí a pohlavního styku. Člověk se má během dne chovat bohabojně a má konat dobro. Součástí ramadánu jsou noční rodinné slavnosti. V současných poměrech je dodržování půstu všemi obyvateli nemožné vzhledem k chodu hospodářství a bezpečnosti státu.HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, Heslo půst, str, 615-616. [223] => [224] => ==== Pouť do Mekky (hadždž) ==== [225] => [[Soubor:Al-Haram_mosque_-_Flickr_-_Al_Jazeera_English.jpg|náhled|Posvátné místo všech muslimů – [[al-Masdžid al-Harám|mešita al-Masdžid al-Harám]] v [[Mekka|Mekce]] a svatyně [[Kaaba]]]] [226] => Povinnost vykonat alespoň jednou za život [[pouť]] do Mekky ukládá všem dospělým muslimům, mužům i ženám, koránský příkaz (3:97). Povinnost platí pro každého, kdo je tělesně a duševně zdravý a má prostředky nutné pro cestu. Ten kdo se vydává na pouť má nejdříve doma všestranně uspořádat materiální poměry, zaplatit případné dluhy a zabezpečit rodinu po dobu své nepřítomnosti a zároveň odčinit různé minulé provinění a učinit upřímné předsevzetí žít nadále ctnostněji vůči Bohu i lidem.KROPÁČEK, Luboš. ''Duchovní cesty islámu'', str. 110. Rituál poutě určil Mohamed, ovlivněný arabskými kulty i židovským a křesťanským [[Monoteismus|monoteismem]]. Dal mu však nový ideový obsah v souladu s novým učením. Mohamed nakonec udělal z Káby střed Dár al-islám, i když původně uvažoval o místě v Medíně nebo [[Jeruzalém]]ě. Uctívání Káby spojil s tradicí Ibrahimovou ([[Abrahám]]), aby si naklonil hidžázské židy a křesťany. Pouť se koná zhruba mezi 7.–13. dnem měsíce dhú'l-hidždža. Tehdy se v Mekce a okolí provádí složitý kanonizovaný [[rituál]] za účasti až dvou milionů muslimů.HORYNA, Břetislav a Helena PAVLINCOVÁ (eds.). ''Judaismus, křesťanství, islám''. Vyd. 2., podstatně přeprac. a rozš. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003, Heslo pouť do Mekky, str, 610-611. Již v předislámské době vykrystalizovaly dvě úrovně poutí do Mekky: malá pouť ([[Umra|´umra]]),{{Citace monografie [227] => | příjmení = Peters [228] => | jméno = Francis E. [229] => | titul = Muhammad and the Origins of Islam [230] => | vydání = 1 [231] => | vydavatel = Sunny Press [232] => | místo = New York [233] => | rok vydání = 1994 [234] => | strany = 101-–109. [235] => }} která se dala podniknout kdykoli v průběhu roku a velká pouť ([[hadždž]]), která byla vázána na konkrétní čas v lunárním roce. Islám mnohé z těchto starších zvyků integroval do své (staro)nové poutní povinnosti.{{Citace elektronické monografie [236] => | příjmení = Havelka [237] => | jméno = Ondřej [238] => | odkaz na autora = Ondřej Havelka (cestovatel) [239] => | titul = Náboženská pouť k mekkánské Kostce v oparu předčasí: Epizoda II. [240] => | url = https://info.dingir.cz/2021/10/nabozenska-pout-k-mekkanske-kostce-v-oparu-predcasi-epizoda-ii/ [241] => | vydavatel = Dingir [242] => | datum přístupu = 2022-09-28 [243] => | jazyk = cs [244] => }} [245] => [246] => === Mystika === [247] => {{viz též|Súfismus}} [248] => [[Soubor:Mevlana Konya.jpg|náhled|[[Mauláwíja|Tančící dervišové]] ve městě [[Konya]] v Turecku u [[Džaláleddín Balchí Rúmí|Rúmího]] hrobky]] [249] => Jako duchovní protipól k striktním příkazem [[Šaría|šaríi]] se na půdě islámu rozvinula [[mystika]] ([[súfismus]], arab. Tasawwuf). Projevovala se větší zbožností než požaduje šaría a [[Askeze|askezí]]. Později súfisté vytvořili systémy duchovních, teoretických i praktických nauk (Batin, Záhir), vedle rozumového poznání postavili intuici a poznatky získávané srdcem, své učení vykládali také pomocí poetických obrazů a do [[Bohoslužba|bohoslužby]] či [[Modlitba|modlitby]] (wird) vkládali [[Hudba|hudbu]] a [[tanec]] (samá). Vrchol mystika dosáhla představou o jedinosti [[Bůh|Boha]] jako jednotě všeho bytí (Ibn Arabí). Od 12. století se súfisté sdružovali do zřetelně vymezených mystických bratrstev a řádů (Tarik) pod vedením charismatických šejků. Súfijské Tariky tvořily do 19. století hlavní formu islámské [[Spiritualita|spirituality]]. [[Orientalistika]] na tomto širokém poli životních postojů, idejí a duševních i tělesných cviků rozpoznává vlivy křesťanství (naznačeno již v Koránu 57:27), [[gnóze]], novoplatónské [[Filosofie|filozofie]] (rozpracované arabskou falsafou), židovské kabaly, indické védanty a jógy. O různých podobách zdrženlivého, osamoceného života svědčí i množství jmen dávaných askety: záhid, násik; bakká´ "plačlivec", faqír "chudák", qári´ horlivý "čitatel" Koránu, qáss "potulný kazateľ", persky devíš "žebrák" atd. Už v 8. století se někteří začali sdružovat do škol, z nich nejvýznamnější byly zřízeny – podobně jako u většiny islámských vědních oborů – v jihoiráckých městech [[Basra]] a Kúfa. Objevil se také výraz súfí, "mystik".KROPÁČEK, Luboš. ''Duchovní cesty islámu,'' str. 155-156. [250] => [[Soubor:Drummer at Hamed el-Nil Mosque (8625532075).jpg|náhled|vlevo|Súfijští [[derviš]]ové v Súdánu]] [251] => Konformní islám byl kolektivní vírou obce, islámská [[mystika]] se stala vyjádřením víry jednotlivce. Otevřela prostor k individuálnímu hledání přímé cesty k Bohu bez prostředníka a poskytla člověku jinde nevídanou tvůrčí svobodu. Tím se dá vysvětlit zdánlivá roztříštěnost mystických společenství, jde však o odraz individuálních a autentických přístupů ke společnému cíli. Její počátky byly projevem nesouhlasu se způsobem provádění norem náboženského a společenského systému. Mystika v mnohém obcházela omezující zásady kodifikovaného islámu, a proto bývala zavrhovaná a pronásledována. V rámci tohoto členění se postupně etablovaly další mystické směry a na ně navazující bratrstva (čištíja, qádiríja, maulávíja, naqšbandíja, muhammadíja, rifáíja, šadhilíja, tidžáníja a další). V moderní době (od konce 19. století) došlo k postupnému úpadku vlivu mystických bratrstev, i když někde ještě hrály výraznou roli v rozvoji nápravných hnutí ([[Mahdího povstání|mahdistické povstání]] v Súdánu, [[Senussiové|sanúsíja]] v Libyi) nebo odporu muslimských [[Etnikum|etnik]] vůči evropskému [[Kolonialismus|kolonialismu]] (šajch [[Abd al-Kádir]] v [[Alžírsko|Alžírsku]], [[Imám Šamil]] na [[Kavkaz]]e). Pohromou pro existenci bratrstev byly [[kemalismus|kemalistické]] reformy v [[Turecko|Turecku]] a převzetí moci na islámskými oblastmi [[Bolševici|bolševiky]] v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], v menším rozsahu nástup sekulárních režimů v mnoha islámských zemích. Oživení mystických bratrstev přinesly 80. a 90. léta 20. století v souvislosti s globální krizí [[Sekularismus|sekularismu]] a liberalizací poměrů v bývalých komunistických zemích, které ze sebou přinesly islamizaci veřejného života (země [[Balkán]]u, [[Rusko]]). Pro republikánské režimy "arabského socialismu" byly mystické struktury vždy nežádoucí, ale nepředstavovaly reálné vnitropolitické nebezpečí, protože vždy v dějinách byly sice nekonformní, avšak téměř výhradně nepolitické. Pro fundamentalisty, pokud se k mystickým praktikám části společnosti vůbec vyjadřují, je tato sféra islámské religiozity jak jinak "společenským bahnem" (Maudúdí), "rakovinným vředem na těle [[umma|ummy]]" (Farag), který je třeba vyoperovat.MENDEL, Miloš. ''S puškou a Koránem'', str. 130-131. [252] => [253] => Sufismus zahrnuje i vzory chování, [[Etika|etiku]], [[Estetika|estetiku]] a v některých formách společenství zasahuje i do hospodářského, politického a někdy vojenského úsilí, tedy za hranice běžného chápání [[Mystika|mystiky]]. Sufismus je někdy označován jako duchovní rozměr nebo spiritualita islámu. Tento termín dnes, běžně používaný, svým polysémantickým dosahem meze súfismu překračuje.KROPÁČEK, Luboš. ''Súfismus: dějiny islámské mystiky'', str. 14. [254] => [255] => == Islámské učení == [256] => [257] => === Korán === [258] => {{Podrobně|Korán}} [259] => [[Soubor:Touba3.jpg|náhled|upright|Studium Koránu v [[Senegal]]u]] [260] => Základní knihou islámu je [[Korán]], veršovaná sbírka božích sdělení věřícím, kterou podle muslimů Mohamedovi nadiktoval prostřednictvím [[Gabriel (archanděl)|archanděla Gabriela]] sám Bůh. Skládá se ze 114 [[súra|súr]] (skladeb – ty se dělí na jednotlivé áje, verše) a je rozdělena do čtyř období: První mekkánské období, Druhé mekkánské období, Třetí mekkánské období a Medínské období. Podle muslimů kniha Korán představuje uzavření a zpřesnění poselství, které bylo lidem dáno. Dřívější poselství v [[Bible|Bibli]] bylo, dle muslimské víry, lidmi pokřiveno. [261] => [262] => Muslimové věří, že Korán byl dán muslimům jako dokonalý a navždy neměnný text. Ten pak má být interpretován v původním smyslu, na rozdíl např. od Bible, která je vykládána dle kontextu a kritického myšlení. Pomocí při interpretaci jsou pak komentáře islámských autorit.{{Citace elektronického periodika|titul=The Qur'an and Qur'anic Interpretation (tafsir)|periodikum=islam.uga.edu|url=http://islam.uga.edu/quran.html|datum přístupu=2016-08-06|url archivu=https://web.archive.org/web/20160819005156/http://islam.uga.edu/quran.html|datum archivace=2016-08-19|nedostupné=ano}} Tato „neotřesitelnost“ Koránu zaručuje islámu pevné základy napříč dějinnými událostmi, neboť je tím prakticky potlačena jakákoliv možnost spekulace. Určité náznaky „chápání v kontextu“, lze pozorovat jen u Šíitů, nicméně prostor pro pochybování je i zde naprosto minimální.http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenek-muller.php?itemid=15718 Tento fakt z velké části vysvětluje neúspěch uniformní [[Arabská filosofie|arabské filosofie]] (zaniká již koncem 12. století) a proč jsou muslimové schopní i v moderní době odolávat kulturní [[Relativismus|relativizaci]], která jinak postihla velkou část především křesťanského světa.RÁDL, Emanuel, Dějiny filosofie I., s. 401–406. Zároveň ale také nastoluje znepokojivé otázky, protože za neměnné a navždy pravdivé jsou tak brány i velmi kontroverzní pasáže Koránu (např. 9. súra). [263] => [264] => Není jisté, zda byl Mohamed gramotný a jakého se mu dostalo vzdělání, ale jako obchodník pravděpodobně ovládal alespoň základy čtení a psaní. V počátku islámu se Korán tradoval především ústně a měl tak i větší hodnotu než písemné verze (také kvůli nedokonalosti arabského písma), neboť Korán je určen primárně k recitaci.[http://www.poznejkoran.cz/ Předmluva Koránu od I. Hrbka] {{Wayback|url=http://www.poznejkoran.cz/|date=20110113135848}} – neplatný odkaz !V samotném Koránku např. Súra Al-Nahl, verš: 98, nebo Súra Al-Muzzamil, verš: 4 Oficiální písemná verze (dnes všeobecně uznávaná) vznikla až v roce [[656]] n. l., tedy po smrti Proroka, a to tzv. [[Uthmánská redakce|Uthmánskou redakcí]], zásluhou prvních [[chalífa|chalífů]]. V komisi stáli např.: Zajdn ibn Thábit (jehož verze byla použita především), Saíd ibn al-Ás, Abdarrahmán ibn al-Hárith a Abdalláh ibn az-Zubajr (Kurajšovci). Za plně autentickou verzi Koránu se považuje výlučně ta arabská. Překlady však nejsou zakázány. Dále existovaly a dochovaly se tyto sbírky-verze Koránu (kodexy): Ubajje ibn Kaba (Sýrie), Abdalláha ibn Masúda (Kúfa), Abú Músy al- Ašarího (Basra) a Miqdada ibn Amra (Hims v Sýrii). [265] => [266] => === Hadísy === [267] => {{Podrobně|Hadís|Sunna}} [268] => [[Soubor:Forty hadith nawawi taught by Sheikh Usama al Azhari in Sultan Hassan Mosque.JPG|náhled|Výklad 40 hadísů Nawawi v mešitě sultána Hassana v Káhiře]] [269] => [[Hadísy]] obsahují soubor učení, výroků a činů Mohameda, které byly sesbírány po jeho smrti. Uvádí se vždy, kdo takto svědčil, a existuje-li více verzí jedné události, jsou uvedeny všechny. Hadísy slouží jako pomocný instrument k objasňování nejasných pasáží Koránu. [270] => [271] => === Články víry === [272] => * Víra v jediného Boha (''ímánu bi lláhi''). [273] => * Víra v anděly (malaky) i džiny (''ímánu bi l-malá'iká''). [274] => * Víra ve všechny seslané Knihy (včetně starozákonních spisů) (''ímánu bi l-kutub''). [275] => * Víra v posly Boží (včetně biblických) (''ímánu bi r-rusul''). [276] => * Víra v [[soudný den]] (''ímánu bil-jawmi l-áchir''). [277] => * Víra v Osud, dobrý či špatný, že všechno, co se děje, se děje s vůlí Boha (''ímánu bi l-qadar, chajrihi wa šarrihi''). [278] => {{pahýl část}} [279] => [280] => == Islám a stát == [281] => Tradiční islámské pojetí [[náboženství]] a [[stát]]u jako nedělitelného rámce pro obec věřících ([[umma]]) působí v moderní době někdy dost napjatě. V islámu totiž neproběhlo oddělení náboženství od státu ([[sekularismus]]), a proto islám vstupuje do společenských vztahů a reálné politiky. V prostoru současného islámského světa od [[Maroko|Maroka]] a [[Západní Afrika|západní Afriky]] až po [[Indonésie|Indonésii]] a jižní ostrovy [[Filipíny|Filipín]], s přesahy novodobé islámské [[Diaspora|diaspory]] na všechny [[kontinent]]y, se ale projevuje i silná kulturní rozmanitost domácích [[Tradice|tradic]]. Relativní jednotu islámu vytvářejí společná [[víra]], [[korán]], [[šaría]] a množství kulturních prvků, ale také vágní přítomné pouto politické solidarity – např. [[Organizace islámské spolupráce]] a mnoho islámských institucí. [282] => [283] => == Islámský reformismus == [284] => 19. století přineslo postupnou konfrontaci světa islámu s dynamickým evropským [[Kapitalismus|kapitalismem]] a jeho původním rysem – [[Kolonialismus|kolonialismem]]. Islámští politici a myslitelé se během evropských vojenských intervencí poprvé setkali nejen s technicky vyspělými a triumfujícími armádami "nevěřícího" nepřítele, ale později také s hodnotami [[demokracie]], hospodářskými metodami liberálního kapitalismu a tomu odpovídajícími hodnotami politického mechanismu – tedy hodnotami, které se jim Západ rozhodl vštípit. Islámský svět na evropský koloniální impakt na tento pokus o "kulturní globalizaci" zareagoval různými způsoby a s intenzitou odpovídající tradicím a aktuálním poměrům v té které jeho části. Hlavním rysem byla reforma islámu, která se však nesnažila o "pokrok", tedy uplatnění nové kvality, ale v retrospektivě, v idealizaci původního pravzoru a pokusu o jeho návrat s využitím některých hodnot a dovedností Západu. Islámský reformismus je čistě západní akademický název pro široký proud snažení o nápravu islámu návratem k ideálu původní obce věřících. Mnozí badatelé do ní zahrnují i jednotlivé reformační bojové hnutí 18.-20. století ([[Usman dan Fodio|fulbské džihády]] na [[Sahara|Sahaře]], [[Mahdího povstání]] v [[Súdán]]u, [[wahhábismus|wahhábovské hnutí]] na [[Arabský poloostrov|Arabském poloostrově]], [[džihád]] a [[Hidžra|hidžry]] v muslimských oblastech [[Indický subkontinent|indického subkontinentu]]). V užším smyslu se pod reformismem rozumí heterogenní intelektuální hnutí vznikající v druhé polovině 19. století jako reakce na prudce se rozvíjející politické a myšlenkové kontakty s [[Evropa|Evropou]].MENDEL, Miloš. S ''puškou a Koránem'', str. 45. [285] => [286] => === Bojovná reformační hnutí === [287] => [[Soubor:Battle of Abu Klea, William Barnes Wollen.jpg|náhled|[[Mahdího povstání]], 1881-1899, nábožensky motivované protibritské povstání v Súdánu]] [288] => Jejich smyslem bylo vesměs vytvořit islámskou komunitu ([[umma]]) nové kvality, vtisknout její etický a organizační ráz podobný Mohamedově ummě v Medíně v letech 622-630 a muslimské společnosti v době prvních čtyřech "správně vedených" [[chalífa|chalífů]] (632–661). Za obrodu prvotní obce a nastolení autentického islámského řádu byly dotyčné reformační hnutí připraveny vést ozbrojenou formu [[džihád]]u. Za ideově nejvyspělejší se v tomto smyslu považuje učení a politická praxe wahhábovského hnutí (vzniklo r. 1745) na Arabském poloostrově, jehož ideologickým dědicem je současný totalitní královský režim v [[Saúdská Arábie|Saúdské Arábii]].MENDEL, Miloš. S ''puškou a Koránem'', str. 48. [289] => [290] => === Intelektuální reformismus (přelom 19. a 20. století) === [291] => Tento amorfní proud islámského moderního myšlení zahrnuje koncepci muslimských učenců, který od osmdesátých let 19. století přemýšleli nad možnostmi reformy islámského práva a kvalitativní posunu v koránské [[Exegeze|exegezi]]. Jejich cílem bylo různými způsoby zpružnit a obohatit strnulou islámskou doktrínu a přizpůsobit právní vědu potřebám a hodnotám moderního života, které byly do organismu "islámské civilizace" postupně implantovány pod vlivem koloniální politiky evropských mocností.. [292] => [293] => === Islámský fundamentalismus === [294] => Zhruba od první poloviny sedmdesátých let 20. století se začal prohlubovat proces vytváření hnutí a aktivistických (někdy pomíjivých) skupin, které vesměs ideologicky navazovaly na tradicí [[Muslimské bratrstvo|muslimského bratrstva]] v [[Egypt]]ě (založená 1929) a učeních dvou jejich teoretiků – [[Hasan al-Banná|Hasana al-Banny]] (1906–1949) a hlavně [[Sajjid Qutb|Sajjida Qutba]] (1906–1966). Třetím významným teoretikem islámu byl [[Abdu'l-a'la Maudúdí]] (1903–1979), zakladatel a ideolog indické, později pákistánské, strany [[Islámská strana|Ďzamá'ate Islámí]]. Trend aktivistického islámu, jehož obecním cílem bylo svrhnout domácí "neislámský" režim a zároveň odrazit evropský kolonialismus ve všech jeho podobách, se po [[druhá světová válka|druhé světové válce]] prosadil v řadě dalších zemí a stal se základním inspirativním zdrojem tamních opozičních hnutí vystupujících z pozic radikálního islámu. Pro tento směr se v evropské odborné literatuře nejdříve vžil termín [[islámský fundamentalismus]], později se objevily jeho jiné varianty jako [[politický islám]], islámský radikalismus, [[islamismus]] apod.MENDEL, Miloš. ''S puškou a Koránem'', str. 49. [295] => [296] => == Islámský svět == [297] => {{Podrobně|Islámský svět|Umma}} [298] => [[Soubor:World Muslim Population Map.png|náhled|vpravo|300px|Muslimská populace ve světě]] [299] => Termín islámský svět má několik významů. V oblasti kultury se jedná o celosvětovou komunitu stoupenců islámu, neboli [[muslim]]ů, která pojímá zhruba 1,6 [[miliarda|miliardy]] lidí, tedy asi jednu čtvrtinu [[Světová populace|světové populace]].{{Citace elektronické monografie|url=http://www.pewresearch.org/fact-tank/2015/04/23/why-muslims-are-the-worlds-fastest-growing-religious-group/ |titul=Why Muslims are the world’s fastest-growing religious group |vydavatel=Pew Research Center}} Součástí této komunity jsou členové nejrůznějších kultur, národů a [[etnikum|etnických skupin]], jejichž jediným společným pojítkem je [[náboženství]]. V [[historie|historickém]] či [[geopolitika|geopolitickém]] smyslu tento termín znamená státy, kde dominuje obyvatelstvo s muslimskou vírou, či kde má islám hlavní vliv v politické rovině. [300] => [301] => Celosvětová muslimská komunita se také souhrnně nazývá ''[[umma]]''. Islám zdůrazňuje především jednotu a ochranu ostatních muslimů, přestože existuje několik odvětví islámské víry. Charakter islámského světa ovlivnily historicky zejména dva proudy: [[panislamismus]] a [[nacionalismus]]. [302] => [303] => Dnes žije 1 miliarda muslimů v jižní a jihovýchodní Asii, 322 milionů na Blízkém východě a v severní Africe, 243 milionů v subsaharské Africe a 44 milionů v Evropě. [[Indonésie]] je stát s největším počtem muslimů; asi 205 milionů. Následují [[Pákistán]] se 178 miliony, [[Indie]] se 177 miliony, [[Bangladéš]] se 148 miliony, [[Egypt]] s 80 miliony, a [[Írán]], [[Turecko]] a [[Nigérie]] s muslimskou populací 75 milionů v každé z těchto zemí.{{Citace elektronické monografie |url=http://features.pewforum.org/muslim-population/ |titul=The Future of the Global Muslim Population |vydavatel=Pew Research Center |datum vydání=27. ledna 2011 |datum přístupu=22-12-2011 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110209094904/http://features.pewforum.org/muslim-population/ |datum archivace=09-02-2011 |nedostupné=ano }} [304] => [305] => Muslimská populace v Evropě se skládá z novodobých přistěhovalců do západní Evropy, například ve Francii tvoří 7,5% obyvatel, a dále pak ze starousedlých komunit na Balkáně z dob turecké expanze (slovanští [[Bosňáci]] a [[Pomaci]], Albánci, [[Turecká menšina v Bulharsku|Turci]] v Bulharsku), kde tvoří například 70% obyvatel Albánie a 30% populace v Makedonii, a v Rusku ([[Tataři]] v Povolží nebo [[Čečenci]] na Kavkaze). Starousedlá menšina Tatarů žije i v Polsku.[https://web.archive.org/web/20160422071119/http://navychod.cz/articles.php?id=e5ce09fc-a2d5-11df-aa30-00304830bcc4 Tatarští muslimové v polsko-litevském státě]. Navýchod 3/2008. [306] => [307] => [308] => Soubor:Saying Juma Namaz (Friday prayer for Muslims), Dhaka, Bangladesh NK.JPG|Muslimové v bangladéšské [[Dháka|Dháce]] [309] => Soubor:Kazakh wedding 3.jpg|[[Kazaši|Kazašská]] svatba v mešitě [310] => Soubor:Inside the Mosque in Kastriot Obilic 3.jpg|Věřící v mešitě v [[Kosovo|Kosovu]] [311] => [312] => [313] => == Islám a české země == [314] => {{Podrobně|Islám v Česku}} [315] => [[Soubor:1684 Entsatz von Wien anagoria.JPG|náhled|Bitva u Vídně roku 1683 ukončila [[Osmansko-habsburské války|tureckou expanzi]] do střední Evropy]] [316] => [[Soubor:Bruner-Dvorak, Rudolf - Bosna, medresa (ca 1906).jpg|náhled|Český fotograf [[Rudolf Bruner-Dvořák]] zdokumentoval muslimský svět [[Bosna (historická země)|Bosny]] na počátku 20. století]] [317] => S islámem přicházejí české země častěji do kontaktu od 15. století v době [[expanze Osmanské říše na Balkán]]. Na počátku 16. století osmanští Turci ovládli dvě nejposvátnější místa islámu, Mekku a Medínu, a osmanští sultáni se od té doby považovali za [[Chalífa|chalífy]], tedy vůdce celého muslimského světa, kteří mají povinnost šířit islám všemi možnými způsoby včetně [[džihád|džihádu mečem]]."[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/297211-turci-na-morave/ Turci na Moravě]". Česká televize. 22. listopadu 2014 Válek s Turky se ve službách uherských a habsburských panovníků zúčastnili např. husitský válečník [[Jan Jiskra z Brandýsa]], představitel českých stavů [[Vilém z Rožmberka]], jehož švagr [[Mikuláš Šubič Zrinský|Mikuláš Zrinský]] zahynul při obraně pevnosti [[Szigetvár]],"[http://www.valka.cz/clanek_11078.html Sűlejman "Nádherný" a jeho výboje do Evropy (1533–1566)]". mladý [[Albrecht z Valdštejna]],"[http://www.znoj-tyden.cz/_old/index.php?a=9488 Znojmo v tureckém ohrožení (3)] {{Wayback|url=http://www.znoj-tyden.cz/_old/index.php?a=9488 |date=20150707145945 }}". Znojemský týden. český šlechtic [[Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic|Zdeněk Kaplíř ze Sulevic]], který velel [[Bitva u Vídně|obraně Vídně]] před Turky roku 1683, nebo císařský polní maršálek [[Adolf ze Schwarzenbergu (1551)|Adolf Schwarzenberg]], který za vítězství nad Turky v bitvě u [[Győr|Rábu]] získal do rodového erbu [[Schwarzenbergové|Schwarzenbergů]] pole s hlavou Turka, kterému vyklovává oči krkavec."[http://www.lidovky.cz/fotoblog-jiriho-penase-rab-oko-klovajici-aneb-sifon-v-gyoru-po5-/nazory.aspx?c=A120905_212549_ln_nazory_jkz Ráb oko klovající aneb Sifon v Györu]". Lidovky. 12. září 2012. [318] => [319] => Z českých cestopisů pozdního středověku a raného novověku lze zmínit například cestopis ''Cronica Boemorum,'' ve kterém Giovanni Marignoli líčí svoji cestu do Číny a věnuje prostor i muslimským zemím.OSTŘANSKÝ, Bronislav. Odraz islámu v českém písemnictví. [[Dingir (časopis)|DINGIR]] [http://dingir.cz/ online]. duben 2006, roč. 9., čís. 1., s. 14–16. '''[http://dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf#page=14 Dostupné online]'''. ISSN 1212-1371 Ve svém cestopise z roku 1505 ''Putování ke Svatému hrobu'' zprostředkoval [[Jan Hasištejnský z Lobkovic]] českému čtenáři řadu informací o islámu a jeho historii. [[Václav Budovec z Budova]], který byl roku 1577 členem císařského poselstva k osmanskému sultánu, napsal polemický spis o islámu zvaný ''[[Antialkorán]]''."[http://www.lideazeme.cz/clanek/cesky-diplomat-na-dvore-sultanove Český diplomat na dvoře sultánově] {{Wayback|url=http://www.lideazeme.cz/clanek/cesky-diplomat-na-dvore-sultanove |date=20150708203434 }}". Lidé a země. 1. červenec 2008. Obšírné informace o islámu podává ve svém cestopise [[Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic]]. Islám a život v Osmanské říši popisuje také [[Václav Vratislav z Mitrovic]], který strávil několik let v tureckém zajetí.[http://texty.citanka.cz/mitrovic/prtoc.html ''Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic''] [320] => [321] => Na moravské území vpadli Turci poprvé v roce 1599 v průběhu tzv. [[Dlouhá turecká válka|dlouhé turecké války]]."[http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/hrozi-opakovani-historie-mohamedani-kdysi-moravu-plenili_331982.html Hrozí opakování historie? Mohamedáni kdysi Moravu plenili]". Týden. 31. ledna 2015. Roku 1663 podnikli Tataři z [[Krymský chanát|Krymského chanátu]], od 15. století vazalové osmanského sultána, společně s Turky během [[Rakousko-turecká válka (1663–1664)|osmansko-habsburské války]] několik vpádů na Moravu poté, co padla strategická pevnost [[Nové Zámky]] na jižním Slovensku."[http://www.valka.cz/clanek_13472.html Turecké vojenské výboje na území dnešného Slovenska III.]""[http://zlin.idnes.cz/vyroci-bitvy-s-turkem-v-hrozenkovskem-prusmyku-fuv-/zlin-zpravy.aspx?c=A131005_1984736_zlin-zpravy_ras Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu]". ''iDNES.cz.'' 12. října 2013. Tehdy bylo odvlečeno do otroctví na 12 000 obyvatel Moravy."[http://www.znoj-tyden.cz/_old/index.php?a=9534 Znojmo v tureckém ohrožení (4)] {{Wayback|url=http://www.znoj-tyden.cz/_old/index.php?a=9534 |date=20150707122022 }}". Znojemský týden.{{Citace elektronického periodika |titul=Lánové rejstříky (1656–1711) |url=http://ilcik.cz/dubnany/dejiny/od_1656.html |datum přístupu=29-05-2012 |url archivu=https://archive.today/20120529020439/http://ilcik.cz/dubnany/dejiny/od_1656.html |datum archivace=29-05-2012 |nedostupné=ano }} „''Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien,''“ napsal očitý svědek evangelický farář Štefan Pilárik o ženách, které odvlekli Tataři.[http://zlatyfond.sme.sk/dielo/912/Pilarik_Turcico-Tartarica-crudelitas-Turecko-tatarska-ukrutnost/2 Štefan Pilárik: Turcico-Tartarica crudelitas (Turecko-tatárska ukrutnosť)] Z unesených chlapců se mohli stát [[janičáři]], což byli elitní vojáci a nejobávanější část osmanského vojska, kteří byli v dětství odebíráni z křesťanských rodin na základě tzv. „[[Devširme|daně z krve]]“ a vychováni v muslimské víře. Odtud pochází české přísloví ''poturčenec horší Turka''.[http://www.navychod.cz/articles.php?id=d431e5b4-8dc8-11df-aa30-00304830bcc4 ''Poturčenec horší Turka''] {{Wayback|url=http://www.navychod.cz/articles.php?id=d431e5b4-8dc8-11df-aa30-00304830bcc4 |date=20150706172743 }}. Navýchod. [322] => [323] => Na vytlačování islámu z Evropy se podílel s českými zeměmi spjatý generál [[Ernst Gideon von Laudon|Laudon]], který během [[Rakousko-turecká válka (1787–1791)|osmé rakousko-turecké války]] v čele rakouské armády dobyl roku 1789 na Turcích [[Bělehrad]]. V těchto bojích se vyznamenal Laudonův pobočník a později vojevůdce [[Josef Václav Radecký z Radče]]."[http://euro.e15.cz/profit/jan-josef-vaclav-radecky-z-radce-zivot-na-bitevnim-poli-861489 Jan Josef Václav Radecký z Radče: Život na bitevním poli] {{Wayback|url=http://euro.e15.cz/profit/jan-josef-vaclav-radecky-z-radce-zivot-na-bitevnim-poli-861489 |date=20150707062300 }}". E15.cz. 2. prosince 2011 Češi sloužící v rakouské armádě potlačovali povstání [[Bosňáci|bosenských muslimů]] proti „nevěřícím“ okupantům, které vypuklo poté, co se [[Bosna a Hercegovina]] stala roku 1878 protektorátem Rakousko-Uherska. Přepadení rakouských vojáků místními muslimy u města Maglaj, které se změnilo v krveprolití, dalo hovorové češtině slovo „maglajz“."[http://www.lideazeme.cz/clanek/kde-byl-prvni-maglajz Kde byl první „maglajz“?] {{Wayback|url=http://www.lideazeme.cz/clanek/kde-byl-prvni-maglajz |date=20150706163540 }}". Lidé a země. 22. října 2014. Místní muslimové nebrali ohledy na běžné válečné zvyklosti, nebrali zajatce a vojákům uřezávali v duchu domácích muslimských zvyklostí hlavy, nosy, uši a další části těla.http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2005/10/musela-ji-vybojovat-infanterie-/ [324] => [325] => V období romantismu v 19. století se objevuje zájem o [[orient]]ální kulturu a také o islám. Na přelomu století po islámském světě cestovali čeští orientalisté jako [[Alois Musil]], který během první světové války působil mezi [[Beduíni|beduínskými]] kmeny v Arábii a stal se protivníkem svého slavnějšího kolegy [[Thomas Edward Lawrence|Lawrence z Arábie]]. Roku 1912 se stal islám oficiálně uznaným náboženstvím na území [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]], jednalo se o vstřícný krok vůči muslimům v [[Islám v Bosně a Hercegovině|Bosně]], která tehdy byla monarchií anektována. ''Ústředí muslimských náboženských obcí'' funguje od roku 1991 a v roce 1998 byla otevřena první mešita, a to v [[Brno|Brně]], a o rok později i v [[Praha|Praze]]. V roce 2011 se při sčítání lidu k islámu přihlásilo 3085 osob. V roce [[2018]] žilo v [[Česko|Česku]] odhadem 22 000 [[muslim]]ů.{{Citace elektronické monografie [326] => | titul = Muslim Population Growth in Europe {{!}} Pew Research Center [327] => | url = https://www.pewforum.org/2017/11/29/europes-growing-muslim-population/ [328] => | datum vydání = 2017-11-29 [329] => | datum přístupu = 2019-08-10 [330] => | jazyk = en-US [331] => | jméno = 1615 L. St [332] => | příjmení = NW [333] => | jméno2 = Suite 800 [334] => | příjmení2 = Washington [335] => | jméno3 = DC 20036 USA202-419-4300 {{!}} Main202-419-4349 {{!}} Fax202-419-4372 {{!}} Media [336] => | příjmení3 = Inquiries [337] => }} [338] => [339] => == Kritika == [340] => {{Podrobně|Kritika islámu}} [341] => [[Soubor:Womenwearingniqab.JPG|náhled|vlevo|Ženy v [[nikáb]]u v [[Londýn]]ě]] [342] => [[Soubor:2012 Sydney protest.jpg|náhled|Demonstrace radikálních muslimů v [[Sydney]], „Připravte o hlavu každého, kdo uráží proroka“]] [343] => Mezi objekty kritiky patří mj. morální stránka proroka [[Mohamed]]a, a to jak v jeho veřejném, tak i osobním životě.Ibn Warraq, The Quest for Historical Muhammad (Amherst, Mass.:Prometheus, 2000), 103. Otázky týkající se pravosti a morálky Koránu, islámské svaté knihy, jsou kritiky také diskutovány.[http://www.jewishencyclopedia.com/view.jsp?artid=1032&letter=B#3068 Bible in Mohammedian Literature.], by Kaufmann Kohler Duncan B. McDonald, ''Jewish Encyclopedia''. Retrieved April 22, 2006.Robert Spencer, "Islam Unveiled", pp. 22, 63, 2003, Encounter Books, {{ISBN|1-893554-77-5}} Jiné kritiky se zaměřují na otázku lidských práv v dnešních islámských státech a postavení žen v islámském právu a praxi.http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2005&country=6825 {{Wayback|url=http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2005&country=6825 |date=20111109034847 }}. See also {{Cite news | publisher=[[The New York Review of Books]] | date=2006-10-05 | title=Islam in Europe | author=Timothy Garton Ash | url=http://www.nybooks.com/articles/19371 }}{{Cite news| publisher=[[The New York Review of Books]] | date=2006-10-05 | title=Islam in Europe | author=Timothy Garton Ash | url=http://www.nybooks.com/articles/19371}} [344] => [345] => V návaznosti na nedávný trend [[multikulturalismus|multikulturalismu]] byl kritizován vliv islámu na schopnost, resp. neschopnost asimilace muslimských přistěhovalců na [[Západní svět|Západ]].{{Cite book| title=Multiculturalism, Muslims and Citizenship: A European Approach | author=Tariq Modood | publisher=Routledge | edition=1st | date=2006-04-06 | isbn=978-0-415-35515-5 | page=29}} [346] => [347] => [[Soubor:Young Muslim Couple with Toddler at Masjid al-Haram, 6 April 2015.JPG|náhled|Mladý muslimský pár v Saúdské Arábii]] [348] => [[Saúdská Arábie]] čelí kritice za šíření ''[[wahhábismus|wahhábismu]]'', což je sunnitská [[Fundamentalismus|fundamentální]] forma islámu a státní ideologie Saúdské Arábie."[http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/382096-the-independent-skutecnou-hrozbou-pro-zapad-jsou-saudove.html The Independent: Skutečnou hrozbou pro Západ jsou Saúdové] {{Wayback|url=http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/382096-the-independent-skutecnou-hrozbou-pro-zapad-jsou-saudove.html |date=20151014053856 }}". Novinky. 1. října 2015. Striktní interpretací ''wahhábismu'' se inspirovala mnohá islamistická hnutí jako je [[Islámský stát]] v Sýrii a Iráku,"[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/299224-saudska-arabie-spojenec-zapadu-ktery-doma-vladne-tvrdou-rukou/ Saúdská Arábie: Spojenec Západu, který doma vládne tvrdou rukou]". Česká televize. 23. ledna 2015. [[Kavkazský emirát]],"[http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/presunou-se-cecensti-rebelove-v-syrii-na-olympiadu-v-soci_278785.html?showTab=nejnovejsi Přesunou se čečenští rebelové v Sýrii na olympiádu v Soči?]". Týden. 7. srpna 2013. syrští povstalci z [[Fronta an-Nusrá|Fronty an-Nusrá]],"[http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/378293-syrie-ukryva-pamatky-na-utajenych-mistech-aby-je-neznicili-extremiste.html Sýrie ukrývá památky na utajených místech, aby je nezničili extremisté] {{Wayback|url=http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/378293-syrie-ukryva-pamatky-na-utajenych-mistech-aby-je-neznicili-extremiste.html |date=20151005193634 }}". Novinky. 20. srpna 2015. teroristická organizace [[Al-Káida]],"[http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/754238 Hamas, Al Kajda a Gaza]". Český rozhlas. 1. července 2010. nebo [[Tálibán]]. ''Wahhábismus'' začal expandovat v 70. letech, když Saúdové využili svých příjmů z prodeje ropy na sponzorování výstavby mešit a [[Medresa|medres]] po celém světě a na šíření své radikální a netolerantní interpretace islámu."[http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/saudi/analyses/wahhabism.html Analyses – Wahhabism]". Public Broadcasting Service (PBS). [349] => [350] => {{pahýl část}} [351] => [352] => === Vztah ke křesťanství a judaismu === [353] => Islám, [[judaismus]] a [[křesťanství]] jsou monoteistická a prorocká náboženství. Arabské slovo [[Alláh]] je příbuzné hebrejskému [[Boží jména v judaismu|Eloah]], které se vyskytuje ve [[Starý zákon|Starém zákoně]].ŠTAMPACH, Ivan, O. Islám a evropská kultura. [[Dingir (časopis)|DINGIR]] [http://dingir.cz/ online]. duben 2006, roč. 9., čís. 1., s. 13. '''[http://dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf#page=13 Dostupné online]'''. ISSN 1212-1371 [354] => [355] => Muslimové nepovažují Mohameda za zakladatele nového náboženství, ale za obnovitele původní [[monoteismus|monoteistické]] víry [[Adam a Eva|Adama]], [[Noe]]ho, [[Abrahám]]a, [[Mojžíš]]e, [[Ježíš Kristus|Ježíše]] i dalších [[Proroci islámu|proroků islámu]]. Podle islámské tradice [[židé]] a [[křesťan]]é [[Tahríf|zkreslili zjevení]] daná Bohem skrze proroky, a to buď změnou textu, nesprávnou interpretací nebo obojím.[[Ivan Hrbek|HRBEK, Ivan]]. ''Muhammad a Korán''. In: ''Korán''. Praha: Odeon, 1991. 794 s. {{ISBN|80-207-0444-2}}. [Viz str. 32.]HRBEK, Ivan a PETRÁČEK, Karel. ''Muhammad''. 1. vyd. Praha: Orbis, 1967. 225 s. [Viz str. 61 a 96.] Přesto je islám od křesťanství i judaismu zásadně odlišný. Každý Mohamedův následovník se musí v první řadě podvolit Bohu a jeho vůli. V rámci toho se hlásá naprostý [[fatalismus]], takže každý krok lidské bytosti je předurčen Bohem a vše, co se stane, je jeho dílem (to má velký vliv na lidskou motivaci a na absenci individuality).TAUER, F., Svět Islámu, s. 59. Ze stejného důvodu islám nepracuje ani s konceptem svobodné vůle. Základní text islámu – Korán – je považován za absolutní neměnnou pravdu, takže v souvislosti s předchozím není v islámu místo nejen pro zpochybňování zjevení uvedených v Koránu, ale ani pro [[kritické myšlení]] jako takové.např. TAUER, F., Svět Islámu, s. 90-91. Zjevené texty však podléhají určité interpretaci (výrazněji u šíitů) a v různé míře jsou též v interakci s kulturními vzorci kultur, ve kterých se šíří. Tomu odpovídá nejen existence různých směrů a škol islámu, ale také praxe v různých zemích.{{Citace monografie|příjmení=Müller|jméno=Zdeněk|příjmení2=|jméno2=|titul=Islám a islamisus: dilema náboženství a politiky|vydání=1.|vydavatel=Academia|místo=Praha|rok=2010|počet stran=256|strany=|isbn=978-80-200-1818-2}} [356] => [357] => Někteří křesťanští teologové příslušnost islámu k [[Abrahámovská náboženství|abrahámovským náboženstvím]] interpretují tak, že muslimové věří ve stejného Boha jako obě starší náboženství {{#tag:ref|To je třeba chápat v tom smyslu, že tato náboženství vyznávají jediného Boha a svou víru odvozují od víry [[Abrahám]]ovy (→ [[Lumen gentium]], odstavec 16). Islám však neuznává křesťanské učení o božství [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] a o [[Nejsvětější Trojice|Nejsvětější Trojici]].[[Ivan Hrbek|HRBEK, Ivan]]. ''Muhammad a Korán''. In: ''Korán''. Praha: Odeon, 1991. 794 s. {{ISBN|80-207-0444-2}}. [Viz str. 96; citovaný verš koránu je na str. 608.] V [[Súra|súře]] „Prostřený stůl" se praví: ''„A věru jsou nevěřící ti, kdož říkají: »Mesiáš, syn Mariin, je Bůh!«“''|group="pozn."|name="jméno"}}http://www.katyd.cz/clanky/nazory/mame-s-muslimy-stejneho-boha.html, jiní to ovšem zpochybňují či ostře odmítají.http://www.rkc-stetsko.tode.cz/mame-s-muslimy-stejneho-boha-odpoved-prof-halikovi/http://www.duseahvezdy.cz/2016/09/13/kardinal-burke-tvrdit-ze-islam-cti-krestanskeho-boha-a-je-tedy-mirumilovny-je-vysoce-pochybne/ [358] => [359] => === Islám v západních společnostech === [360] => [[Soubor:Abdelkader Dahmichi, imam en juin 2019 à la Grande Mosquée.jpg|náhled|upright|Imám [[Velká mešita (Brusel)|Velke mešity]] v Bruselu, která byla pro [[Islám v Belgii|belgické muslimy]] přestavěna v mešitu na náklady Saúdské Arábie]]Střet islámu a ostatních kultur si však uvědomuji i reformní muslimové. Existují snahy islám reformovat směrem k sekularismu,{{Citace elektronické monografie|titul = Umírnění muslimové sepsali deklaraci, vyzývají k humanismu a potírají teokracii.|url = http://www.reflex.cz/clanek/komentare/68260/umirneni-muslimove-sepsali-deklaraci-vyzyvaji-k-humanismu-a-potiraji-teokracii.html|vydavatel = Reflex.cz|datum přístupu = 2016-01-21}} tedy „odstranit“ politické aspekty. Krajně liberální reformisté islámu dokonce problematický – „medínský“ islám považují za normativy určené tehdejší společnosti. Reformu islámu zakládají především na islámu „mekánském“.{{Citace monografie|příjmení = Potměšil|jméno = Jan|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Šaría – úvod do islámského práva|vydání = |vydavatel = Grada|místo = Praha|rok = 2012|počet stran = 224|strany = 13|isbn = 978-80-247-4379-0}} [361] => [362] => Radikální islamističtí [[Salafíja|salafisté]] mají stále větší vliv na muslimskou komunitu ve [[Francie|Francii]]."[http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/radikalizace-muslimu-francii-strasi-silici-vliv-salafistu_378507.html Radikalizace muslimů. Francii straší sílící vliv salafistů]". Týden. 5. dubna 2016. Podle analýzy z roku 2016 zavedení islámského práva [[šaría]] podporuje 72% francouzských muslimů a 35% muslimů ve Francii považuje za ospravedlnitelné použít násilí na ochranu víry."[http://www.securitymagazin.cz/zpravy/zavedeni-islamskeho-prava-saria-podporuje-72-procent-muslimu-ve-francii-1404050824.html Zavedení islámského práva šaría podporuje 72 procent muslimů ve Francii]". ''[[Security magazín]]''. 26. května 2016. Ve Francii, Velké Británii, Německu či Švédsku roste počet protižidovských útoků.{{Citace elektronického periodika [363] => | titul = Z jedné strany radikální islám, z druhé neonacisti. Židům se žije v západní Evropě čím dál hůř [364] => | periodikum = Česká televize [365] => | datum_vydání = 17. prosince 2017 [366] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/nazory/2334364-z-jedne-strany-radikalni-islam-z-druhe-neonacisti-zidum-se-zije-v-zapadni-evrope-cim [367] => }}{{Citace elektronického periodika [368] => | titul = „Arabské ulice“ ve švédských městech žijí větší svobodou [369] => | periodikum = Český rozhlas [370] => | datum_vydání = 21. prosinec 2017 [371] => | url = https://plus.rozhlas.cz/arabske-ulice-ve-svedskych-mestech-ziji-vetsi-svobodou-7169164 [372] => }} Podle [[Tomáš Pojar|Tomáše Pojara]] „V prostředí muslimských přistěhovaleckých komunit je antisemitismus velmi silně rozšířený. Čím jsou tyto komunity početnější, tím se zhoršuje možnost jejich integrace a zároveň narůstá počet projevů antisemitismu.“ [373] => [374] => == Odkazy == [375] => [376] => === Poznámky === [377] => [378] => [379] => === Reference === [380] => {{Překlad|en|Islam|1132554030}} [381] => [382] => {{cite web | url=https://www.pewresearch.org/fact-tank/2017/08/09/muslims-and-islam-key-findings-in-the-u-s-and-around-the-world/ | title=Muslims and Islam: Key findings in the U.S. and around the world | date=9 August 2017 }} [383] => [384] => [385] => === Literatura === [386] => * 'ABD AL-'AZÍM, Šaríf. ''Ženy v islámu a ženy v židovsko-křesťanské tradici: mýtus a realita''. V Praze: Muslimská obec, 2011. 79 s. {{ISBN|978-80-904373-7-1}}. [387] => * BAHBOUH, Charif, FLEISSIG, Jiří a RACZYŃSKI, Roman. ''Encyklopedie islámu''. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2008. 366 s. {{ISBN|978-80-86149-48-6}}. [388] => * [[Mircea Eliade|ELIADE, Mircea]]. ''Dějiny náboženského myšlení: III. Od Muhammada po dobu křesťanských reforem.'' 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1997. 344 s. {{ISBN|80-86005-53-4}}. [389] => * ''Islám: náboženství, historie a budoucnost'' = [Orig.: The Islamic world]. Vyd. 1. Přeložil Richard Janda. Brno: Jota, 2010. 379 s. {{ISBN|978-80-7217-628-1}}. [390] => * ''Islámská čítanka. Studijní antologie arabského islámského písemnictví.'' Editoři: Ondřej Beránek, Bronislav Ostřanský, Pavel Ťupek. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2020, 327 s. {{ISBN|978-80-7308-982-5}} (print), {{ISBN|978-80-7308-983-2}} (online: pdf) [391] => * ''Lidská práva v Islámu''. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze v nakl. NÚR – Fethi Ben Hassine Mnasria, 2006. 47 s. {{ISBN|80-903196-2-9}}. [392] => * QARADĀWĪ, Jūsuf. ''Povolené a zakázané v Islámu'': (Al-Halál wal Harám fil Islám). Překlad Robert Hýsek. 1. vyd. Praha: Islámská nadace v Praze, [2004]. 252 s. [393] => * {{Citace monografie [394] => | příjmení = Tauer [395] => | jméno = Felix [396] => | odkaz na autora = Felix Tauer [397] => | titul = Svět islámu [398] => | vydavatel = Vyšehrad [399] => | místo = Praha [400] => | rok = 2006 [401] => | isbn = 80-702-1828-2 [402] => }} [403] => * {{Citace monografie [404] => | příjmení = Kropáček [405] => | jméno = Luboš [406] => | odkaz na autora = Luboš Kropáček [407] => | titul = Duchovní cesty islámu [408] => | vydavatel = Vyšehrad [409] => | místo = Praha [410] => | rok = 2006 [411] => | isbn = 80-7021-821-5 [412] => }} [413] => * {{Citace monografie [414] => | příjmení = Hrbek [415] => | jméno = Ivan [416] => | odkaz na autora = Ivan Hrbek [417] => | titul = Korán [418] => | vydavatel = Odeon [419] => | místo = Praha [420] => | rok = 1991 [421] => | isbn = 80-207-0444-2 [422] => }} [423] => * [[Bronislav Ostřanský|OSTŘANSKÝ, Bronislav]]. ''Malá encyklopedie islámu a muslimské společnosti.'' 1. vyd. Praha: Libri, 2009. 255 s. {{ISBN|978-80-7277-404-3}}. [424] => * {{Citace monografie [425] => | příjmení = Ostřanský [426] => | jméno = Bronislav [427] => | odkaz na autora = Bronislav Ostřanský [428] => | titul = Současný islám: tendence a dynamika [429] => | vydavatel = Středisko společných činností AV ČR [430] => | místo = Praha [431] => | rok = 2018 [432] => | isbn = 978-80-270-5123-6 [433] => }} [434] => * WERNER, Helmut, ed. ''Islámská Kniha mrtvých: představy islámu o onom světě.'' Praha: Pragma, [2003]. 237 s. {{ISBN|80-7205-948-3}}. [435] => *''Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí.'' 12. díl. V Praze: J. Otto, 1897. 1072 s. [Viz hesla „Islám" na str. 776–785 a „Islámská literatura" na str. 785–788; autorem obou článků je [[Rudolf Dvořák]].], dostupné online [https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Isl%C3%A1m] a [https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Isl%C3%A1msk%C3%A1_literatura] [436] => * {{Citace monografie [437] => | příjmení = Rádl [438] => | jméno = Emanuel [439] => | odkaz na autora = Emanuel Rádl [440] => | titul = Dějiny filosofie I.: starověk a středověk [441] => | vydavatel = Votobia [442] => | místo = Praha [443] => | rok = 1998 [444] => | isbn = 80-7220-063-1 [445] => }} [446] => [447] => === Související články === [448] => * [[Islám v Rusku]] [449] => * [[Islámská expanze]] [450] => * [[Islámská filozofie]] [451] => * [[Mohamed]] [452] => * [[Hidžáb]] [453] => * [[Islámský terorismus]] [454] => * [[Ženy v islámu]] [455] => [456] => === Externí odkazy === [457] => * {{Commonscat}} [458] => * {{Wikislovník|heslo=islám}} [459] => * {{Wikicitáty|téma=Islám}} [460] => * {{Wikizprávy|kategorie=Islám}} [461] => * [http://www.praha-muslim.cz/home.htm Webové stránky Islámského centra v Praze] [462] => * [http://www.islamweb.cz/koran/index.php Český překlad koránu s vyhledáváním] [463] => * Islám (Cyklus České televize Náboženství světa) – [https://www.ceskatelevize.cz/porady/10077100525-nabozenstvi-sveta/205562230380003-islam video on-line v archivu ČT] [464] => * [https://wikiislam.net/wiki/Clanky_v_ceskem_jazyce_-_Articles_in_Czech Články v českém jazyce – wikiislam.net – informace o islámu] [465] => [466] => {{Islám}} [467] => {{Autoritní data}} [468] => {{Portály|Náboženství|Islám}} [469] => [470] => [[Kategorie:Islám| ]] [471] => [[Kategorie:Abrahámovská náboženství]] [472] => [[Kategorie:Arabská slova a fráze]] [] => )
good wiki

Islám

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Mohamed','Bůh','Korán','džihád','Abrahám','The New York Review of Books','Ježíš Kristus','Pew Research Center','šaría','Indonésie','umma','Kolonialismus'

Abrahám

Abrahám je biblická postava a zároveň zakladatel Abrahámovského náboženství, který je považován za patriarchu tří monoteistických náboženství - judaismu, křesťanství a islámu.

Bůh

Bůh je koncept představující vyšší bytost nebo nadpřirozenou entitu, kterou mnoho kultur a náboženství považuje za stvořitele a vládce světa.

Džihád

Indonésie

Kolonialismus

Kolonialismus je historický a politický fenomén, který se týká expanze a kolonizace evropských mocností na území mimo Evropu, zejména během období 15.

Korán

Mohamed

Šaría

Umma