Array ( [0] => 15480525 [id] => 15480525 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Itálie [uri] => Itálie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Infobox - stát [1] => | genitiv = Itálie [2] => | úřední název = Repubblica Italiana [3] => | úřední název česky = Italská republika [4] => | vlajka = Flag of Italy.svg [5] => | článek o vlajce = Italská vlajka [6] => | znak = Italy-Emblem.svg [7] => | článek o znaku = Státní znak Itálie [8] => | mapa umístění = EU-Italy.svg [9] => | rozloha = 301 338 [10] => | rozlmisto = 71 [11] => | procent vody = 2,04 [12] => | počet obyvatel = {{pokles}} 58 729 342 ([[2024]]) [13] => | obyvatelé aktuální k = [[2024]] [14] => | hustota = {{pokles}} 194,90 [15] => | HDI = 0,895 [16] => | HDIvývoj = růst [17] => | HDIvýše = velmi vysoký [18] => | HDI aktuální k = 2021 [19] => | HDImísto = 30 [20] => | jazyk = [[italština]], regionálně také [[němčina]], [[francouzština]], [[ladinština]], [[slovinština]] a další jazyky [21] => | náboženství = 83,3 % [[Křesťanství|křesťané]], převážně [[Latinská církev|katolíci]]
12,4 % bez vyznání
3,7 % [[Islám|muslimové]]
0,2 % [[Buddhismus|buddhisté]]
0,1 % [[Hinduismus|hinduisté]]
0,3 % jiná vyznání [22] => | nejvyšší hora = [[Mont Blanc]] (Monte Bianco) [23] => | výška nejvyšší hory = 4808 [24] => | státní zřízení = [[parlamentní republika]] [25] => | hlavní město = [[Řím]] (Roma) [26] => | funkce1 = Prezident [27] => | vládce1 = [[Sergio Mattarella]] [28] => | funkce2 = Předseda vlády [29] => | vládce2 = [[Giorgia Meloni]] [30] => | článek o hymně = Italská hymna [31] => | hymna = Il Canto degli Italiani [32] => | datum vzniku = [[17. březen|17. března]] [[1861]] [33] => | způsob vzniku = [[Risorgimento|sjednocení Itálie]] [34] => | měna = [[euro]], [[švýcarský frank]] (na území exklávy [[Campione d'Italia]]) [35] => | kód měny = EUR, CHF [36] => | HDP/ob. = 54 258{{Citace elektronické monografie | korporace = Mezinárodní měnový fond | titul=Download World Economic Outlook database: October 2023 | url=https://www.imf.org/en/Publications/WEO/weo-database/2023/October/weo-report?c=136,&s=NGDPD,PPPGDP,NGDPDPC,PPPPC,&sy=2020&ey=2028&ssm=0&scsm=1&scc=0&ssd=1&ssc=0&sic=0&sort=country&ds=.&br=1 | datum přístupu=2024-02-04}} [37] => | HDP/ob.misto = 30 [38] => | HDP aktuální k = 2023 [39] => | ison = 380 [40] => | iso3 = ITA [41] => | iso2 = IT [42] => | mpz = I [43] => | doména = it [44] => | předvolba = +39 [45] => | čas = +1 [46] => | commonscat = Italy [47] => | soubor hymny = Canto degli Italiani - Marina Militare (strumentale).wav [48] => }} [49] => '''Itálie''' ({{Vjazyce2|it|''Italia''}}), plným názvem '''Italská republika''' ({{Vjazyce2|it|''Repubblica Italiana''}}), je stát ležící v[[Jižní Evropa| jižní]]{{cite web|url=https://www.cia.gov/the-world-factbook/countries/italy/|title=Southern Europe, a peninsula extending into the central Mediterranean Sea, northeast of Tunisia|work=The World Factbook|publisher=Central Intelligence Agency|access-date=17 August 2021}}{{Cite web|url=https://unstats.un.org/unsd/methodology/m49/|title=UNSD — Methodology|website=unstats.un.org}}{{cite web|access-date=9 February 2020|title=Italy – Facts, Geography, & History|url=https://www.britannica.com/place/Italy|website=[[Encyclopedia Britannica]]}} a [[Západní Evropa|západní]]{{Cite web|url=https://www.un.org/Depts/DGACM/RegionalGroups.shtml|title=UNITED NATIONS DGACM|website=www.un.org}}{{efn|Itálie je často řazena do západní Evropy. Vědecké práce popisují Itálii jako západoevropskou zemi:{{cite book |last1=Hancock |first1=M. Donald |last2=Conradt |first2=David P. |last3=Peters |first3=B. Guy |last4=Safran |first4=William |last5=Zariski |first5=Raphael |title=Politics in Western Europe: an introduction to the politics of the United Kingdom, France, Germany, Italy, Sweden, and the European Union |date=11 November 1998 |publisher=Chatham House Publishers |isbn=978-1-56643-039-5 |edition=2nd |url=https://archive.org/details/politicsinwester00hanc_0|url-access=registration |quote=list of Western European countries Italy.}}
[50] => {{cite book |last1=Ugo |first1=Ascoli |last2=Emmanuele |first2=Pavolini |title=The Italian welfare state in a European perspective: A comparative analysis |date=2016 |publisher=Policy Press |isbn=978-1-4473-3444-6 |url=https://books.google.com/books?id=BEzRDAAAQBAJ&q=list+of+Western+European+countries+Italy |language=en}}
[51] => {{cite book |last1=Zloch-Christy |first1=Iliana |title=East-West Financial Relations: Current Problems and Future Prospects |date=1991 |publisher=Cambridge University Press |isbn=978-0-521-39530-4 |url=https://archive.org/details/eastwestfinancia00zloc |url-access=registration |quote=list of Western European countries Italy. |access-date=29 September 2019 |language=en}}
[52] => {{cite book |last1=Clout |first1=Hugh D. |title=Western Europe: Geographical Perspectives |date=1989 |publisher=Longman Scientific & Technical |isbn=978-0-582-01772-6 |url=https://books.google.com/books?id=WGbIT90ppZsC |access-date=29 September 2019 |language=en}}
[53] => {{cite book |last1=Furlong |first1=Paul |title=Modern Italy: Representation and Reform |date=2003 |publisher=Routledge |isbn=978-1-134-97983-7 |url=https://books.google.com/books?id=JNNsOl65D0AC&q=italy+western+European+country |access-date=29 September 2019 |language=en}}
[54] => {{cite book |last1=Hanf |first1=Kenneth |last2=Jansen |first2=Alf-Inge |title=Governance and Environment in Western Europe: Politics, Policy and Administration |date=2014 |publisher=Routledge |isbn=978-1-317-87917-6 |url=https://books.google.com/books?id=31wSBAAAQBAJ&q=West+Europe+Italy |access-date=29 September 2019 |language=en}} [55] => }} [[Evropa|Evropě]].{{Citace monografie [56] => | titul = Jména států a jejich územních částí [57] => | url = http://cuzk.cz/Zivotni-situace/Poradci-a-poradni-organy/Nazvoslovna-komise-CUZK/Geograficke-nazvoslovne-seznamy/Seznam-jmen-statu-a-jejich-uzemnich-casti.aspx [58] => | vydavatel = Český úřad zeměměřický a katastrální [59] => | místo = Praha [60] => | rok = 2009 [61] => | vydání = 4. rozšířené a přepracované [62] => | počet stran = 111, [63] => | kapitola = Evropa [64] => | strany = 13 [65] => | isbn = 978-80-86918-57-0 [66] => }}{{Citace monografie [67] => | příjmení = Bradnová [68] => | titul = Geografický místopisný slovník světa [69] => | vydavatel = Academia [70] => | místo = Praha [71] => | rok = 1993 [72] => | vydání = 1 [73] => | počet stran = 924 [74] => | kapitola = Itálie [75] => | strany = 324 [76] => | isbn = 80-200-0445-9 [77] => }} Nachází se uprostřed [[Středozemní moře|Středozemního moře]], tvoří ji [[Apeninský poloostrov]] ohraničený [[Alpy|Alpami]] a obklopený [[Seznam ostrovů Itálie|několika ostrovy]].{{Citation|year=1970|title=Italia|encyclopedia=Dizionario enciclopedico italiano|volume=VI|page=413|publisher=[[Treccani]]|language=it}} Itálie sousedí s [[Francie|Francií]], [[Švýcarsko|Švýcarskem]], [[Rakousko|Rakouskem]], [[Slovinsko|Slovinskem]] a [[Enkláva|enklávami]] [[Mikrostát|mikrostátů]] [[Vatikán]] a [[San Marino]]. Má územní [[Exkláva|exklávu]] ve Švýcarsku ([[Campione d'Italia|Campione]]) a souostroví na [[Africká deska|Africké desce]] ([[Pelagické ostrovy]]). Itálie má rozlohu 301 340 km² a žije v ní téměř 60 milionů obyvatel;{{Cite web|title=Italy Population 2022 (Demographics, Maps, Graphs)|url=https://worldpopulationreview.com/countries/italy-population|access-date=21 February 2022|website=worldpopulationreview.com}} je desátou největší zemí evropského kontinentu podle rozlohy a [[Seznam členských států Evropské unie podle počtu obyvatel|třetím nejlidnatějším členským státem]] [[Evropská unie|Evropské unie]]. Jeho hlavním a [[Seznam měst v Itálii|největším městem]] je [[Řím]]. [78] => [79] => Apeninský poloostrov byl historicky domovem a místem pobytu mnoha starověkých národů.{{cite book|author1=Carl Waldman|author2=Catherine Mason|title=Encyclopedia of European Peoples|url=https://books.google.com/books?id=kfv6HKXErqAC|access-date=23 February 2013|year=2006|publisher=Infobase Publishing|isbn=978-1-4381-2918-1|page=586}} [[Latinové|Latinské]] město Řím ve střední Itálii, založené jako [[Římské království|království]], se stalo [[Římská republika|republikou]], která si podmanila [[středomoří]] a po staletí mu vládla jako [[Římská říše|říše]].{{cite book|last=Mommsen|first=Theodor|author-link=Theodor Mommsen|year=1855|title=[[History of Rome (Mommsen)|History of Rome]], Book II: From the Abolition of the Monarchy in Rome to the Union of Italy|location=Leipzig|publisher=Reimer & Hirsel}}{{cite book|url=https://archive.org/details/hannibalswarmili00laze|url-access=registration|page=[https://archive.org/details/hannibalswarmili00laze/page/29 29]|quote=Italy homeland of the Romans.|title=Hannibal's War: A Military History of the Second Punic War|first=John Francis|last=Lazenby|date=4 February 1998|publisher=University of Oklahoma Press|via=Internet Archive|isbn=978-0-8061-3004-0}} S rozšířením křesťanství se Řím stal sídlem [[Katolická církev|katolické církve]] a [[Papež|papežství]]. Během [[Raný středověk|raného středověku]] zažila Itálie [[pád Západořímské říše]] a [[stěhování národů]] germánských kmenů. Do 11. století se italské [[Městský stát|městské státy]] a [[námořní republiky]] rozšířily, což přineslo obnovenou prosperitu díky obchodu a položilo základy moderního [[Kapitalismus|kapitalismu]].{{cite web|last=Sée|first=Henri|title=Modern Capitalism Its Origin and Evolution|url=http://www.efm.bris.ac.uk/het/see/ModernCapitalism.pdf|work=University of Rennes|publisher=Batoche Books|access-date=29 August 2013|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20131007010542/http://www.efm.bris.ac.uk/het/see/ModernCapitalism.pdf|archive-date=7 October 2013}}{{Cite web|title=Italian Trade Cities {{!}} Western Civilization|url=https://courses.lumenlearning.com/atd-herkimer-westerncivilization/chapter/italian-trade-cities/|access-date=21 September 2022|website=courses.lumenlearning.com}} [[Italská renesance]] vzkvétala v 15. a 16. století ve [[Florencie|Florencii]] a [[Renesance|rozšířila se do zbytku Evropy]]. Italští objevitelé také objevili nové cesty na [[Dálný východ]] a do [[Nový svět|Nového světa]], čímž pomohli nastolit evropský [[Věk zámořských objevů|věk objevů]]. Staletí rivality a bojů mezi italskými městskými státy však mimo jiné způsobila, že poloostrov byl až do pozdního novověku rozdělen do [[Italské historické státy|mnoha států]].{{Cite web|title=Gli antichi Stati italiani|url=https://www.treccani.it/export/sites/default/scuola/lezioni/storia/ANTICHI_STATI_ITALIANI_lezione_c.pdf|language=italian}}{{cite journal|last1=Accetturo|first1=Antonio|last2=Mocetti|first2=Sauro|title=Historical Origins and Developments of Italian Cities|journal=Italian Economic Journal|date=2019|volume=5|issue=2|pages=205–222|doi=10.1007/s40797-019-00097-w|doi-access=free}} V průběhu 17. a 18. století italský hospodářský a obchodní význam výrazně poklesl.{{cite book|last1=Bouchard|first1=Norma|last2=Ferme|first2=Valerio|title=Italy and the Mediterranean: Words, Sounds, and Images of the Post-Cold War Era|date=2013|publisher=Palgrave Macmillan|url={{Google books|_XwhAQAAQBAJ |page=PT30 |keywords=new%20world%20trade italy |text= |plainurl=yes}}|access-date=17 December 2015|isbn=978-1-137-34346-8}} [80] => [81] => Po staletích politického a územního rozdělení byla Itálie v roce 1861 po válkách o nezávislost a [[Expedice tisíce|Expedici tisíce]] [[Risorgimento|téměř zcela sjednocena]] a vzniklo [[Italské království]].{{cite web|url=http://library.thinkquest.org/TQ0312582/unification.html|title=Unification of Italy|publisher=Library.thinkquest.org|date=4 April 2003|access-date=19 November 2009|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20090307050237/http://library.thinkquest.org/TQ0312582/unification.html|archive-date=7 March 2009}} Od konce 19. století do začátku 20. století se Itálie rychle [[Industrializace|industrializovala]], hlavně na severu, a vytvořila [[Italská říše|koloniální říši]],{{cite web|url=http://www.allempires.com/article/index.php?q=italian_colonial|title=The Italian Colonial Empire|publisher=All Empires|access-date=17 June 2012|quote=At its peak, just before WWII, the Italian Empire comprehended the territories of present time Italy, Albania, Rhodes, Dodecanese, Libya, Ethiopia, Eritrea, the majority of Somalia and the little concession of Tientsin in China|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20120224012449/http://www.allempires.com/article/index.php?q=italian_colonial|archive-date=24 February 2012}} zatímco jih zůstal z velké části chudý a vyloučený z industrializace, což podpořilo velkou [[Diaspora|diasporu]] přistěhovalců.{{cite web|author=Jon Rynn|url=http://globalmakeover.com/sites/economicreconstruction.com/static/JonRynn/FirstChapterDissertation.pdf|title=WHAT IS A GREAT POWER?|access-date=15 March 2017|url-status=live|archive-url=https://web.archive.org/web/20170428053310/http://globalmakeover.com/sites/economicreconstruction.com/static/JonRynn/FirstChapterDissertation.pdf|archive-date=28 April 2017|website=economicreconstruction.com}} V letech 1915–1918 se Itálie účastnila [[První světová válka|první světové války]] na straně [[Státy Dohody|Států dohody]] a proti [[Ústřední mocnosti|Ústředním mocnostem]]. V roce 1922 byla po období krize a zmatků nastolena [[Italský fašismus|italská fašistická diktatura]]. Během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] byla Itálie nejprve součástí [[Osa Berlín–Řím–Tokio|Osy]], dokud se nevzdala [[Spojenci (druhá světová válka)|spojeneckým mocnostem]] (1940–1943), a poté, protože část jejího území okupovalo [[nacistické Německo]] za [[Italská sociální republika|kolaborace fašistů]], spolubojovníkem Spojenců během [[La Resistenza|italského odboje]] a [[Italské tažení|osvobození Itálie]] (1943–1945). Po skončení války země [[Italské referendum (1946)|na základě referenda nahradila monarchii republikou]] a zažívala [[Italský hospodářský zázrak|dlouhotrvající hospodářský rozmach]], až se stala významnou [[Vyspělá země|vyspělou ekonomikou]].{{cite web|url=http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2016/01/pdf/text.pdf|title=IMF Advanced Economies List. World Economic Outlook, April 2016, p. 148|url-status=live|archive-url=https://web.archive.org/web/20160421023851/http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2016/01/pdf/text.pdf|archive-date=21 April 2016}} [82] => [83] => Itálie má [[Seznam států světa podle HDP|osmý největší nominální HDP]] na světě, druhý největší zpracovatelský průmysl v Evropě (sedmý největší na světě)https://worldpopulationreview.com/country-rankings/manufacturing-by-country a hraje významnou roli v regionálníchGabriele Abbondanza, ''Italy as a Regional Power: the African Context from National Unification to the Present Day'' (Rome: Aracne, 2016)"''[[Operation Alba]] may be considered one of the most important instances in which Italy has acted as a regional power, taking the lead in executing a technically and politically coherent and determined strategy.''" See Federiga Bindi, ''Italy and the European Union'' (Washington, D.C.: Brookings Institution Press, 2011), p. 171. a globálních{{cite book|title=Canada Among Nations, 2004: Setting Priorities Straight|date=17 January 2005|publisher=McGill-Queen's Press – MQUP|isbn=978-0-7735-2836-9|page=85|url={{Google books|nTKBdY5HBeUC |page= |keywords=Canada%20Among%20Nations%2C%202004%3A%20Setting%20Priorities Straight |text= |plainurl=yes}}|access-date=13 June 2016}} ("''The United States is the sole world's superpower. France, Italy, Germany and the United Kingdom are great powers''"){{cite book|last1=Sterio|first1=Milena|title=The right to self-determination under international law: "selfistans", secession and the rule of the great powers|date=2013|publisher=Routledge|location=Milton Park, Abingdon, Oxon|isbn=978-0-415-66818-7|page=xii (preface)|url=https://books.google.com/books?id=-QuI6n_OVMYC&q=The%20Right%20to%20Self-determination%20Under%20International%20Law%3A%20%22selfistans%22%2C%20Secession%20and%20the%20Rule%20of%20the%20Great%20Powers|access-date=13 June 2016}} ("''The great powers are super-sovereign states: an exclusive club of the most powerful states economically, militarily, politically and strategically. These states include veto-wielding members of the United Nations Security Council (United States, United Kingdom, France, China, and Russia), as well as economic powerhouses such as Germany, Italy and Japan.''") hospodářských, vojenských, kulturních a diplomatických záležitostech. Itálie je [[Vnitřní šestka|zakládajícím]] a předním členem Evropské unie a je členem mnoha mezinárodních institucí včetně [[Severoatlantická aliance|NATO]], [[G7]], [[Unie pro Středomoří]], [[Latinská unie|Latinské unie]] a mnoha dalších. Je domovem mnoha vynálezů a objevů, je považována za kulturní velmoc a dlouhodobě je světovým centrem umění, [[Italská hudba|hudby]], [[Italská literatura|literatury]], [[Italská kuchyně|kuchyně]], vědy a techniky a módy.{{cite web|url=http://www.crvp.org/book/Series04/IV-5/chapter_vi.htm|title=The essence of Italian culture and the challenge of the global age|author=Michael Barone|date=2 September 2010|publisher=Council for Research in Values and philosophy|access-date=22 September 2012|url-status=dead|archive-url=https://web.archive.org/web/20120922063927/http://www.crvp.org/book/Series04/IV-5/chapter_vi.htm|archive-date=22 September 2012}} Má největší počet památek [[Světové dědictví|světového dědictví]] na světě (58) a je pátou nejnavštěvovanější zemí světa. [84] => [85] => == Etymologie == [86] => V Itálii lze vysledovat původ kmene Vitali, jehož jméno je spojováno s latinským slovem "vitulus", což v překladu znamená "tele". Slovo "Itálie" lze přeložit jako "synové býka".{{Citace elektronického periodika [87] => | titul = MSN [88] => | periodikum = www.msn.com [89] => | url = https://www.msn.com/ [90] => | datum přístupu = 2023-12-20 [91] => }} [92] => [93] => == Dějiny == [94] => {{Podrobně|Dějiny Itálie}} [95] => [96] => === Pravěk a antika === [97] => [[Soubor:Rosa camuna e antropomorfi R24 - Foppe - Nadro.jpg|náhled|vlevo|upright|Skalní kresby ve [[Val Camonica]]]] [98] => Nedaleko města [[Forlì]] byly objeveny tisíce artefaktů z [[paleolit]]u, jejich stáří bylo odhadnuto na 850 000 let, což z nich činí nejstarší důkaz lidského osídlení na Apeninském poloostrově.{{Citace periodika [99] => | příjmení = Peretto [100] => | jméno = Carlo [101] => | titul = The first peopling of southern Europe: the Italian case [102] => | periodikum = Comptes Rendus Palevol [103] => | datum vydání = 2006-01-01 [104] => | ročník = 5 [105] => | číslo = CLIMATS-CULTURES-SOCIETES aux temps préhistoriques, de l'apparition des Hominidés jusqu'au Néolothique [106] => | strany = 283–290 [107] => | issn = 1631-0683 [108] => | doi = 10.1016/j.crpv.2005.11.006 [109] => | jazyk = en [110] => | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1631068305001594 [111] => | datum přístupu = 2023-04-03 [112] => }} Vykopávky rovněž prokázaly [[Neandertálec|neandrtálské]] osídlení po celé Itálii, zhruba z doby před 200 000 lety. Moderní lidé se tu objevili asi před 40 000 lety, nálezy z Riparo Mochi jsou nejstarším důkazem přítomnosti tohoto typu lidí v Evropě.{{Citace periodika [113] => | příjmení = Douka [114] => | jméno = Katerina [115] => | příjmení2 = Grimaldi [116] => | jméno2 = Stefano [117] => | příjmení3 = Boschian [118] => | jméno3 = Giovanni [119] => | titul = A new chronostratigraphic framework for the Upper Palaeolithic of Riparo Mochi (Italy) [120] => | periodikum = Journal of Human Evolution [121] => | datum vydání = 2012-02-01 [122] => | ročník = 62 [123] => | číslo = 2 [124] => | strany = 286–299 [125] => | issn = 0047-2484 [126] => | doi = 10.1016/j.jhevol.2011.11.009 [127] => | jazyk = en [128] => | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0047248411002259 [129] => | datum přístupu = 2023-04-03 [130] => }} [131] => [132] => V počátcích [[starověk]]u byla Itálie osídlena různými kmeny. Ve středu Itálie to byly [[Umbrové]], [[Latinové]], [[Sabinové]], [[Volskové]] a [[Picenové]], na severu [[Keltové]], [[Ligurové]], [[Venetové]] a [[Etruskové]], na jihu pak [[Oskové]], [[Samnium|Samnité]] a [[Messapiové]]. Většina z těchto kmenů byli [[Italikové]], [[Indoevropané|indoevropská]] skupina, která na Apeninský poloostrov přišla ve 2. tisíciletí př. n. l.{{Citace monografie [133] => | příjmení = Farney [134] => | jméno = Gary D. [135] => | příjmení2 = Bradley [136] => | jméno2 = Guy [137] => | titul = The Peoples of Ancient Italy [138] => | url = https://books.google.cz/books/about/The_Peoples_of_Ancient_Italy.html?id=UElADwAAQBAJ&redir_esc=y [139] => | vydavatel = Walter de Gruyter GmbH & Co KG [140] => | počet stran = 788 [141] => | isbn = 978-1-61451-300-1 [142] => | poznámka = Google-Books-ID: UElADwAAQBAJ [143] => | jazyk = en [144] => }} Jiný původ mají patrně [[Etruskové]] (a jim blízcí [[Rétové]]), stále však zůstává záhadný.{{Citace elektronického periodika [145] => | příjmení = Kindy [146] => | jméno = David [147] => | příjmení2 = [148] => | jméno2 = [149] => | titul = Where Did the Ancient Etruscans Come From? [150] => | periodikum = Smithsonian Magazine [151] => | url = https://www.smithsonianmag.com/smart-news/dna-analysis-shows-early-etruscans-were-homegrown-180978772/ [152] => | datum vydání = 2021-09-29 [153] => | jazyk = en [154] => | datum přístupu = 2023-04-03 [155] => }} Neitalické kořeny měli také [[Keltové]] a kmeny na Sicílii a Sardinii (kde vznikla dokonce osobitá civilizace zvaná [[Nuragská civilizace|Nuragská]]).{{Citace elektronického periodika [156] => | příjmení = Callihan [157] => | jméno = Kristen [158] => | titul = The Mysterious Nuragic Civilization of Sardinia [159] => | periodikum = Ancient Origins [160] => | url = https://www.ancient-origins.net/history-ancient-traditions/nuragic-sardinia-004841 [161] => | datum vydání = 2020-04-05 [162] => | jazyk = en [163] => | datum přístupu = 2023-04-03 [164] => }} V [[Lombardie|lombardském]] údolí [[Val Camonica]] žil také kmen záhadného původu zvaný [[Kamunové]], který je autorem největší starověké sbírky [[petroglyf]]ů na světě (až 300 000 obrazců).{{Citace elektronické monografie [165] => | titul = Petroglyfy v údolí Val Camonica fascinují turisty i vědce [166] => | url = https://magazin.travelportal.cz/2017/08/07/skalni-kresby-val-camonica/ [167] => | datum vydání = 2017-08-07 [168] => | datum přístupu = 2019-06-30 [169] => | jazyk = cs-CZ [170] => | příjmení = [171] => | jméno = [172] => | vydavatel = Travelportal.cz [173] => | místo = [174] => }} [[Semité|Semitského]] původu byli [[Féničané]], kteří osídlili Sicílii a Sardinii a vytvořili zde první významná města.{{Citace elektronického periodika [175] => | příjmení = Cartwright [176] => | jméno = Mark [177] => | titul = Phoenician Colonization [178] => | periodikum = World History Encyclopedia [179] => | url = https://www.worldhistory.org/Phoenician_Colonization/ [180] => | jazyk = en [181] => | datum přístupu = 2023-04-03 [182] => }}{{Citace periodika [183] => | příjmení = Touma [184] => | jméno = Rafqa [185] => | titul = Phoenician ‘harbour’ in Sicily revealed to be religious site aligned with stars [186] => | periodikum = The Guardian [187] => | datum vydání = 2022-04-28 [188] => | issn = 0261-3077 [189] => | jazyk = en-GB [190] => | url = https://www.theguardian.com/world/2022/apr/27/rewriting-history-phoenician-harbour-revealed-to-be-religious-site-that-aligns-with-the-stars [191] => | datum přístupu = 2023-04-03 [192] => }} Ještě větší vliv měla [[Mykénská civilizace]], která se s jihem Itálie dostala do kontaktu možná již v 17. století př. n. l.{{Citace periodika [193] => | příjmení = Blake [194] => | jméno = Emma [195] => | titul = The Mycenaeans in Italy: A Minimalist Position [196] => | periodikum = Papers of the British School at Rome [197] => | datum vydání = 2008 [198] => | ročník = 76 [199] => | strany = 1–34 [200] => | issn = 0068-2462 [201] => | url = https://www.jstor.org/stable/40311127 [202] => | datum přístupu = 2023-04-03 [203] => }} Od 8. století př. n. l. začali od jihu italské území silně ovlivňovat [[Řekové]], jejichž civilizace na [[Peloponés]]u rychle mohutněla. Řecké kolonie na území Itálie a Sicílie se nazývají [[Velké Řecko]].{{Citace elektronického periodika [204] => | titul = Velké Řecko [205] => | url = https://leporelo.info/velke-recko [206] => | periodikum = leporelo.info [207] => | datum přístupu = 2019-06-30 [208] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20190630130033/https://leporelo.info/velke-recko [209] => | datum archivace = 2019-06-30 [210] => }} [211] => [[Soubor:Colosseo 2020.jpg|náhled|[[Koloseum]], jedna z nejznámějších starořímských staveb|vlevo]] [212] => [[Soubor:Vincenzo Camuccini - La morte di Cesare.jpg|náhled|vlevo|Zavraždění [[Julius Caesar|Julia Caesara]] na obraze [[Vincenzo Camuccini|Vincenza Camucciniho]]]] [213] => [[Soubor:RomanEmpire 117.svg|náhled|Rozsah Římské říše na sklonku [[Traianus|Traianovy]] vlády (117)]] [214] => Navzdory řeckému iniciačnímu vlivu se ústředním civilizačním centrem nestalo některé ze sídel na jihu, ale město ve středu poloostrova, [[Řím]]. Město, podle legend založené roku 753 př. n. l., které ovládali nejprve Latinové a Sabinové, posléze Etruskové. Řím nakonec ovládl italické, keltské, etruské, fénické i řecké kmeny na poloostrově a posléze vytvořil civilizaci známou jako [[Starověký Řím]]. Expandovala na západ (provincie [[Hispánie]], [[Galie]] a [[Británie (provincie)|Británie]]), na sever ([[Raetie]], [[Panonie]], [[Noricum]]), východ ([[Dalmácie (provincie)|Dalmácie]], [[Dácie]], [[Makedonie (provincie)|Makedonie]], [[Thrákie]] a dále až k Babylónii) i na sever Afriky ([[Numidie]]), včetně Egypta ([[Aegyptus]]). [[Starověký Řím]] je jednou z nejvýznamnějších zaniklých civilizací dějin a v dějinách Evropy sehrál naprosto zásadní roli (například [[latina]] se stala základem řady evropských jazyků, pochopitelně včetně [[italština|italštiny]]).{{Citace monografie [215] => | příjmení = Richard [216] => | jméno = Carl J. [217] => | titul = Why We're All Romans: The Roman Contribution to the Western World [218] => | url = https://books.google.com/books?id=vQtqewAACAAJ&newbks=0&hl=cs [219] => | vydavatel = Rowman & Littlefield Publishers, Incorporated [220] => | počet stran = 301 [221] => | isbn = 978-0-7425-6779-5 [222] => | poznámka = Google-Books-ID: vQtqewAACAAJ [223] => | jazyk = en [224] => }} Roku 509 př. n. l. Řím odvrhl [[Monarchie|monarchické]] zřízení a stal se [[Republika|republikou]]. Ta zažila vrchol moci za [[Julius Caesar|Julia Caesara]] a jeho bezprostředních nástupců, kteří se prohlásili císaři: [[Augustus|Augusta]] (vládl 27 př. n. l. – 14), [[Tiberius|Tiberia]] (14–37), [[Caligula|Caliguly]] (37–41), [[Claudius|Claudia]] (41–54) a [[Nero|Nera]] (54–68). Největší územní rozmach měla říše za [[Traianus|Traiana]] (vládl 98–117), kdy plocha impéria dosáhla 5 miliónů čtverečních kilometrů.{{Citace elektronického periodika [225] => | titul = Teritoriální vývoj římské říše [226] => | url = http://intervalla.prf.cuni.cz/mapy.html [227] => | periodikum = intervalla.prf.cuni.cz [228] => | datum přístupu = 2019-06-30 [229] => }} Od 3. století v Římě stále větší roli začalo sehrávat [[křesťanství]], císař [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]] z křesťanství učinil dokonce [[státní náboženství]].{{Citace elektronického periodika [230] => | titul = Konstantin Veliký - císař, který pokřtil římskou říši [231] => | url = http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zbozniabezbozni/_zprava/konstantin-veliky-cisar-ktery-pokrtil-rimskou-risi--1113565 [232] => | periodikum = www.rozhlas.cz [233] => | datum přístupu = 2019-06-30 [234] => | jazyk = cs [235] => | příjmení = [236] => | jméno = [237] => | vydavatel = [238] => | datum vydání = [239] => | url archivu = [240] => }} To byla ovšem také již doba úpadku římské moci. Roku 395 byl Řím rozdělen na [[Západořímská říše|Západořímskou]] a [[Byzantská říše|Východořímskou říši]] (později zvanou Byzantská). Zatímco východní říše trvala ještě tisíc let, západní, jejímž jádrem byla dnešní Itálie, byla rychle rozvrácena [[Germáni|germánskými kmeny]]. [241] => [242] => Pád Starověkého Říma bývá dnes spojován s rokem 476, kdy císaře [[Romulus Augustus|Romula Augusta]] sesadil germánský vůdce z kmene [[Skirové|Skirů]] [[Odoaker]].{{Citace elektronického periodika [243] => | titul = Vojenskopolitické důvody rozpadu římské říše [244] => | url = https://www.e-stredovek.cz/post/vojenskopoliticke-duvody-rozpadu-rimske-rise/ [245] => | periodikum = www.e-stredovek.cz [246] => | datum přístupu = 2022-11-24 [247] => | příjmení = [248] => | jméno = [249] => | vydavatel = [250] => | datum vydání = [251] => | url archivu = [252] => }} Ten pak jako první v historii získal titul "král Itálie". Poté do Itálie vpadli [[Ostrogóti]].{{Citace elektronického periodika [253] => | titul = Ostrogoths Capture Rome [254] => | periodikum = Historytoday.com [255] => | url = https://www.historytoday.com/archive/ostrogoths-capture-rome [256] => | datum vydání = 1996-12-12 [257] => | datum přístupu = 2023-04-03 [258] => }} Jim vládu načas vyrvala Byzanc{{Citace monografie [259] => | příjmení = Brown [260] => | jméno = Thomas S. [261] => | titul = Byzantine Italy (680–876) [262] => | url = https://www.cambridge.org/core/books/cambridge-history-of-the-byzantine-empire-c5001492/byzantine-italy-680876/872E227FA6E552251A0E320E171B868F [263] => | editoři = Jonathan Shepard [264] => | vydavatel = Cambridge University Press [265] => | místo = Cambridge [266] => | strany = 433–464 [267] => | isbn = 978-1-107-68587-1 [268] => }}, ale další germánský vpád, [[Langobardi|Langobardů]], na konci 6. století, definitivně rozbil nejen sny o obnově římské říše, ale i jednotu poloostrova.{{Citace elektronického periodika [269] => | příjmení = Berto [270] => | jméno = Luigi Andrea [271] => | titul = The Lombard invasion of Italy {{!}} Franks and Lombards in Italian Carolingian Texts [272] => | periodikum = www.taylorfrancis.com [273] => | url = https://www.taylorfrancis.com/chapters/mono/10.4324/9781003096283-4/lombard-invasion-italy-luigi-andrea-berto [274] => | doi = 10.4324/9781003096283-4/lombard-invasion-italy-luigi-andrea-berto [275] => | jazyk = en [276] => | datum přístupu = 2023-04-03 [277] => }} Ten ztratil politickou kohezi na příštích 1300 let. [278] => [279] => === Středověk === [280] => [[Soubor:Italy 1000 AD.svg|náhled|170px|Středověká Itálie byla rozdrobena na mnoho menších [[Italské historické státy|nezávislých států]]]] [281] => Kulturně nejvýznamnějšími oblastmi dnešní Itálie se v raném [[středověk]]u staly její [[Severní Itálie|severní regiony]], které byly od [[8. století]] součástí [[Franská říše|Franské říše]], následně [[Středofranská říše|Středofranské říše]] (Lotharingie) a poté [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. V Římě sídlil [[katolicismus|katolický]] [[papež]], který ovládal [[Papežský stát]] (mnohem větší a silnější než je dnešní [[Vatikán]], jež je jeho pozůstatkem). Ten se zformoval v 8. století.{{Citace elektronického periodika [282] => | titul = Papežský stát [283] => | url = http://www.iencyklopedie.cz/papezsky-stat/ [284] => | periodikum = www.iencyklopedie.cz [285] => | datum přístupu = 2019-06-30 [286] => }} Mocenské boje mezi německými knížaty a knížaty podléhajícími papeži pak naplnily značnou část raně a vrcholně středověkých italských dějin, tato etapa je známa jako éra [[Guelfové a ghibellini|guelfů a ghibellinů]].{{Citace elektronického periodika [287] => | titul = Ghibellini [288] => | url = https://leporelo.info/ghibellini [289] => | periodikum = leporelo.info [290] => | datum přístupu = 2019-06-30 [291] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20190630130021/https://leporelo.info/ghibellini [292] => | datum archivace = 2019-06-30 [293] => }} [294] => [295] => V této situaci mocenského chaosu se objevil nový fenomén – suverenitu a vliv začaly získávat některé [[Městský stát|městské státy]], většinou pobřežní, žijící z námořního obchodu. Ty se staly pozoruhodnými centry kultury. O jejich síle svědčí, že když se sdružily do tzv. [[Lombardská liga|Lombardské ligy]] (''Lega Lombarda''), dokázaly roku 1176 porazit německého císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossu]] v [[bitva u Legnana|bitvě u Legnana]]. Čtyřmi nejvýznamnějšími z těchto tzv. [[Námořní republiky|námořních republik]] byly [[Benátská republika]], [[Janovská republika]], [[Pisánská republika]] a [[Republika Amalfi]].{{Citace monografie [296] => | příjmení = Benvenuti [297] => | jméno = Gino [298] => | titul = Le repubbliche marinare. Amalfi, Pisa, Genova, Venezia [299] => | url = https://books.google.cz/books/about/Le_repubbliche_marinare_Amalfi_Pisa_Geno.html?id=-roWnQEACAAJ&redir_esc=y [300] => | vydavatel = Newton Compton [301] => | počet stran = 316 [302] => | isbn = 978-88-8183-718-2 [303] => | jazyk = it [304] => }} Časem se k nim přidala [[Florentská republika]], kterou pozdvihl [[Medicejové|rod Medicejských]], a [[Milánské vévodství]] ovládané [[Sforzové|Sforzy]].https://otik.uk.zcu.cz/bitstream/11025/28612/1/bakalarska_prace_donatkova.pdf{{Citace elektronického periodika [305] => | titul = Ottův slovník naučný/Sforza – Wikizdroje [306] => | url = https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Sforza [307] => | periodikum = cs.wikisource.org [308] => | datum přístupu = 2019-06-30 [309] => }} Obchod ve Středomoří po porážce svých soupeřů z Pisy a Janova nakonec ovládla zejména Benátská republika, která opanovala pobřeží [[Dalmácie]] a středomořské ostrovy jako [[Kypr]] nebo [[Kréta|Krétu]].{{Citace monografie [310] => | příjmení = Lane [311] => | jméno = Frederic Chapin [312] => | titul = Venice, A Maritime Republic [313] => | url = https://books.google.cz/books/about/Venice_A_Maritime_Republic.html?id=PQpU2JGJCMwC&redir_esc=y [314] => | vydavatel = JHU Press [315] => | počet stran = 530 [316] => | isbn = 978-0-8018-1460-0 [317] => | poznámka = Google-Books-ID: PQpU2JGJCMwC [318] => | jazyk = en [319] => }}{{Citace monografie [320] => | příjmení = Martin [321] => | jméno = John Jeffries [322] => | příjmení2 = Romano [323] => | jméno2 = Dennis [324] => | titul = Venice Reconsidered: The History and Civilization of an Italian City-State, 1297–1797 [325] => | url = https://books.google.cz/books/about/Venice_Reconsidered.html?id=PJEhbcRSELwC&redir_esc=y [326] => | vydavatel = JHU Press [327] => | počet stran = 568 [328] => | isbn = 978-0-8018-7308-9 [329] => | poznámka = Google-Books-ID: PJEhbcRSELwC [330] => | jazyk = en [331] => }} [332] => [[Soubor:Boston, Museum of Fine Art - Il bacino di San Marco c.1738 - Canaletto.jpg|vlevo|náhled|[[Benátská republika|Benátky]], centrum obchodu]] [333] => Systém vlády v těchto státech bývá označován jako [[signorie]].{{Citace monografie [334] => | příjmení = Jones [335] => | jméno = Philip James [336] => | titul = The Italian City-state: From Commune to Signoria [337] => | url = https://books.google.com/books?id=V_EwuAAACAAJ&newbks=0&hl=cs [338] => | vydavatel = Clarendon Press [339] => | počet stran = 702 [340] => | isbn = 978-0-19-822585-0 [341] => | poznámka = Google-Books-ID: V_EwuAAACAAJ [342] => | jazyk = en [343] => }} Soubor těchto městských států představoval ohromnou sílu, která začala ovlivňovat i evropský vývoj. Někdy se uvádí, že vnesly do evropských dějin [[kapitalismus]].{{Citace periodika [344] => | příjmení = Fredona [345] => | jméno = Robert [346] => | příjmení2 = Reinert [347] => | jméno2 = Sophus A. [348] => | titul = Italy and the Origins of Capitalism [349] => | periodikum = Business History Review [350] => | datum vydání = 2020/ed [351] => | ročník = 94 [352] => | číslo = 1 [353] => | strany = 5–38 [354] => | issn = 0007-6805 [355] => | doi = 10.1017/S0007680520000057 [356] => | jazyk = en [357] => | url = https://www.cambridge.org/core/journals/business-history-review/article/abs/italy-and-the-origins-of-capitalism/36DAE2BD09C3C98137319FD959D4F6FA [358] => | datum přístupu = 2023-04-03 [359] => }} Měly značný vliv i politický – financovaly [[křížové výpravy]], Benátky porazily Byzanc, stejně jako financovaly objevitelskou cestu [[Marco Polo|Marca Pola]]. Právě v této oblasti vznikly první evropské univerzity, bohaté obchodnické rody financovaly vrcholné umění, není také náhoda, že mnozí navigátoři a objevitelé, byť většinou v cizích službách, byli Italové – Janované [[Kryštof Kolumbus]] a [[John Cabot]] (rodným jménem Giovanni Caboto), Florenťané [[Amerigo Vespucci]] a [[Giovanni da Verrazzano]]. Přičteme-li umění římské placené papeži, stala se ve vrcholném středověku Itálie – byť rozbitá do mnoha jednotek – znovu kulturním epicentrem Evropy. [360] => [361] => Jih Itálie ovšem zažíval jiný osud. Ten byl v 9. století ovládnut [[muslim]]y ([[Sicilský emirát]]), potom ho ovládli [[Normané|Normani]] (potomci [[Vikingové|Vikingů]]), posléze [[Štaufové]], [[Anjouovci]] a [[Barcelonská dynastie]]. [362] => [363] => === Italská renesance === [364] => [[Soubor:Lorenzo de Medici.jpg|náhled|225x225pixelů|[[Lorenzo I. Medicejský]]]] [365] => Roku 1348 pandemie [[mor]]u vyhladila třetinu italského obyvatelstva, poloostrov se z této rány však pozoruhodně rychle zotavil a pokračoval v kulturním rozkvětu, který je znám jako [[italská renesance]], jíž se Itálie vrátila ke svým [[antika|antickým]] kořenům (mj. i díky příchodu [[řečtina|řecky]] mluvících učenců po [[Pád Konstantinopole|pádu Konstantinopole]], tedy po ovládnutí Byzance Turky).{{Citace elektronického periodika [366] => | titul = Renesanční umění {{!}} ARTMUSEUM.CZ [367] => | url = http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=94 [368] => | periodikum = www.artmuseum.cz [369] => | datum přístupu = 2019-06-30 [370] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160317070241/http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=94 [371] => | datum archivace = 2016-03-17 [372] => }} [373] => [374] => Italská renesance se obvykle dělí na [[trecento]] (14. století), [[italská renesance|quattrocento]] (1420–1500) a [[cinquecento]] (16. století), jež značí vrcholnou renesanci a pozvolný přechod k [[manýrismus|manýrismu]]. V oblasti myšlení se italská renesance projevila [[humanismus|humanismem]] ([[Francesco Petrarca]]), novou lehkostí a hravostí ([[Giovanni Boccaccio]]) ale i pragmatickými úvahami o správě věcí veřejných ([[Niccolò Machiavelli]]). V literatuře vznikla spisovná italština, zejména díky [[Dante Alighieri]]mu. Počátky přírodních věd propátrával zejména [[Leonardo da Vinci]]. Zdaleka největší vliv měla italská renesance na malířství ([[Fra Angelico]], [[Sandro Botticelli]], [[Masaccio]], [[Michelangelo Buonarroti]], [[Piero della Francesca]], [[Raffael Santi]], [[Tizian]], [[Tintoretto]], [[Paolo Veronese]]), sochařství ([[Donatello]]) a architekturu ([[Donato Bramante]] a jeho [[Bazilika svatého Petra]] v Římě, vila [[La Rotonda]] [[Andrea Palladio|Andrea Palladia]], katedrála [[Santa Maria del Fiore]] ve Florencii). Jako [[mecenáš]]i a podporovatelé vědy a umění vynikli [[Cosimo Medicejský]] a jeho vnuk [[Lorenzo I. Medicejský]].{{Citace monografie [375] => | příjmení = Strathern [376] => | jméno = Paul [377] => | titul = The Medici: Godfathers of the Renaissance [378] => | url = https://books.google.cz/books/about/The_Medici.html?id=XF8I5P7q4wYC&redir_esc=y [379] => | vydavatel = Penguin Random House [380] => | počet stran = 460 [381] => | isbn = 978-0-09-952297-3 [382] => | poznámka = Google-Books-ID: XF8I5P7q4wYC [383] => | jazyk = en [384] => }}[[Soubor:Siege of Florence1.jpg|náhled|[[Svatá říše římská|Císař]] a Španělé roku 1530 obléhají Florencii. Obraz od [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]].]]Renesanční rozkvět, kulturní i obchodní, vyvrcholil v [[16. století]], načež dostal několik ran – nejprve vzestup [[Osmanská říše|Osmanské říše]] a [[Portugalsko|portugalský]] objev nové námořní cesty do Asie narušily obchodní hegemonii námořních republik – [[Benátky|Benátek]] a [[Janov (Itálie)|Janova]]. Nakonec smrtelnou ránu rozkvětu zasadily [[italské války]] (1494–1559), v nichž sváděly boj o nadvládu nad Itálií [[Habsburské Španělsko|Španělsko]] a [[Francie]].{{Citace monografie [385] => | příjmení = Mallett [386] => | jméno = Michael Edward [387] => | příjmení2 = Shaw [388] => | jméno2 = Christine [389] => | titul = The Italian Wars, 1494-1559: War, State and Society in Early Modern Europe [390] => | url = https://books.google.cz/books/about/The_Italian_Wars_1494_1559.html?id=qK8RAAAACAAJ&redir_esc=y [391] => | vydavatel = Pearson [392] => | počet stran = 368 [393] => | isbn = 978-0-582-05758-6 [394] => | poznámka = Google-Books-ID: qK8RAAAACAAJ [395] => | jazyk = en [396] => }} Španělští [[Habsburkové]] postupně ovládli [[Sardinské království|Sardinii]], [[Sicilské království|Sicílii]], [[Neapolské království|Neapolsko]] a [[Milánské vévodství|Milánsko]]. Po [[Válka o španělské dědictví|válce o španělské dědictví]] připadly jejich državy v Itálii rakouské větvi Habsburků a [[Bourbon-Obojí Sicílie|Bourbonům]]. V [[Toskánsko|Toskánsku]] dlouho vládl rod [[Medicejové|Medici]], který však v 18. století rovněž vystřídali rakouští [[Toskánští Habsburko-Lotrinkové|Habsburkové]]. Výsledkem byla periferizace a zaostávání jak severu Itálie, tak zvláště jejího jihu. [397] => [398] => === Novověk a sjednocení Itálie === [399] => {{Viz též|Italské království}} [400] => [[Soubor:Partenza da Quarto.jpg|náhled|Sjednotitel Itálie [[Giuseppe Garibaldi]] se během [[Expedice tisíce]] vyloďuje roku 1860 na Sicílii]] [401] => Během [[Napoleonské války|napoleonských válek]] Itálii načas ovládli Francouzi.{{Citace periodika [402] => | příjmení = Miller [403] => | jméno = E. J. [404] => | titul = The Napoleonic Kingdom of Italy [405] => | periodikum = The British Museum Quarterly [406] => | datum vydání = 1967 [407] => | ročník = 31 [408] => | číslo = 3/4 [409] => | strany = 73–77 [410] => | issn = 0007-151X [411] => | url = https://www.jstor.org/stable/4422964 [412] => | datum přístupu = 2023-04-03 [413] => }} Byli rychle poraženi, ale ideály [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] měly silný vliv na rodící se italský [[nacionalismus]]. Ten začal sehrávat klíčovou roli od počátku 19. století. Boj za sjednocení Itálie, tzv. ''[[Risorgimento]]'', vedli republikáni z hnutí [[Mladá Itálie]] [[Giuseppe Garibaldi]] a [[Giuseppe Mazzini]], i monarchisté [[Viktor Emanuel II.]] ([[Sardinské království|sardinský král]] ze [[Savojští|savojské]] dynastie) a [[Camillo Benso Cavour]].{{Citace elektronického periodika [414] => | titul = Risorgimento {{!}} Italian history [415] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [416] => | url = https://www.britannica.com/event/Risorgimento [417] => | jazyk = en [418] => | datum přístupu = 2019-06-30 [419] => }} Tito čtyři muži jsou dnes v Itálii nazýváni "čtyři otcové vlasti". Politické i vojenské kampaně (jako [[druhá italská válka za nezávislost]] z roku 1859 nebo [[expedice tisíce]] roku 1860) vedly k postupnému sjednocení země, pod vládou Viktora Emanuela. Garibaldi obětoval nakonec republikánské ideje a na slavném setkání v [[Teano|Teanu]] roku 1860 uvítal Viktora Emanuela jako krále Itálie. [[Italské království]] bylo vyhlášeno 17. března 1861. Nový stát ovšem zpočátku nezískal území Říma, proto byla jeho hlavním městem [[Florencie]]. Díky spojení s [[Prusko|Pruskem]] se Itálii podařilo během [[Třetí italská válka za nezávislost|rakousko-italské války]] roku 1866 dobýt rakouské [[Lombardsko-benátské království|Benátsko]]. Roku 1870 konečně dobyla i Řím a Papežský stát. Řím byl prohlášen vzápětí novým hlavním městem. [420] => [[Soubor:Italoturca1.jpg|vlevo|náhled|[[Italsko-turecká válka]] o Libyi]] [421] => Nový stát byl zmítán značnými rozpory. Sardinské zákonodárství, které bylo v novém státě, vzhledem ke králi, aplikováno, bylo poměrně konzervativní a vylučovalo z politiky nemajetné, zatímco politické elity, zejména na severu, byly poměrně [[liberalismus|liberální]], ba radikální. Velkým problémem (existujícím dodnes) byl rozpor industrializovaného a rozvinutého severu a zaostalého jihu, který byl ovládán archaickými klanovými vazbami, v nichž se dařilo zločinu ([[mafie]]), [[Korupce|korupci]] a [[Klientelismus|klientelismu]]. Klíčovou politickou osobností konce 19. století a začátku 20. století byl liberál [[Giovanni Giolitti]], který prosadil mnoho modernizačních projektů.{{Citace elektronického periodika [422] => | titul = Giovanni Giolitti {{!}} prime minister of Italy [423] => | url = https://www.britannica.com/biography/Giovanni-Giolitti [424] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [425] => | datum přístupu = 2019-06-30 [426] => | jazyk = en [427] => }} Všeobecné volební právo (pro muže) bylo ale zavedeno až roku 1913. [428] => [429] => Itálie se také snažila vyrovnat svým konkurentům založením vlastní [[Italská říše|koloniální říše]] a vpadla na území dnešního [[Italské Somálsko|Somálska]] a [[Eritrea|Eritreje]] a roku 1911 po vítězství v [[Italsko-turecká válka|italsko-turecké válce]] obsadila [[Libye|Libyi]] a některé řecké ostrovy ([[Dodekany]]).{{Citace elektronického periodika [430] => | titul = Italská kolonizace Afriky: Sen o vzkříšení římského impéria, který skončil fiaskem [431] => | url = https://refresher.cz/56629-Italska-kolonizace-Afriky-Sen-o-vzkriseni-rimskeho-imperia-ktery-skoncil-fiaskem [432] => | periodikum = refresher.cz [433] => | datum přístupu = 2019-06-30 [434] => | jazyk = cs [435] => | příjmení = [436] => | jméno = [437] => | vydavatel = [438] => | datum vydání = [439] => | url archivu = [440] => }} [441] => [442] => === Od 1914 po současnost === [443] => [[Soubor:Bundesarchiv Bild 102-09844, Mussolini in Mailand.jpg|náhled| [[Benito Mussolini]] řeční (1930)]] [444] => Do [[první světová válka|první světové války]] vstupovala Itálie jako člen [[Trojspolek|Trojspolku]], tedy na straně [[Německá říše|Německa]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherska]]. Roku 1915 ale přeběhla na stranu [[Trojdohoda|Trojdohody]], od čehož si slibovala územní zisky na úkor Rakouska na [[Balkán]]ě. Italové skutečně porazili rakouskou armádu na [[Italská fronta (první světová válka)|italské frontě]] (za cenu 650 000 padlých vojáků a stejného počtu mrtvých civilistů). Za toto krvavé vítězství se však nacionalisté po válce od spojenců necítili dostatečně odměněni. To hrálo do karet nové síle, [[Národní fašistická strana|italským fašistům]] vedeným [[Benito Mussolini|Benitem Mussolinim]].{{Citace elektronického periodika [445] => | titul = Z novináře diktátorem. Itálie si připomíná 130 let od narození Mussoliniho {{!}} Lidé [446] => | periodikum = Lidovky.cz [447] => | url = https://www.lidovky.cz/lide/pred-130-lety-se-narodil-italsky-fasista-benito-mussolini.A130728_145149_lide_mct [448] => | datum vydání = 2013-07-29 [449] => | jazyk = cs [450] => | datum přístupu = 2019-06-30 [451] => }} Druhý motor, který získali, byl strach středních vrstev z poválečného vzestupu radikální levice toužící po [[Sovětizace|sovětizaci]] země dle ruského vzoru. Výsledkem bylo, že ač puč, který zprvu malá Mussoliniho strana roku 1922 provedla ([[Pochod na Řím]]), nebyl úspěšný, král [[Viktor Emanuel III.]] Mussoliniho stejně raději jmenoval premiérem.{{Citace periodika [452] => | příjmení = Krupka [453] => | jméno = Jaroslav [454] => | titul = Před sto lety si Mussolini řekl o absolutní moc. O den později se Itálie změnila [455] => | periodikum = Deník.cz [456] => | datum vydání = 2022-10-28 [457] => | jazyk = cs [458] => | url = https://www.denik.cz/ze_sveta/benito-mussolini-pochod-na-rim-28-rijna-1922-italie-kral-diktator-cerne-kosile.html [459] => | datum přístupu = 2023-04-03 [460] => }} Během příštích několika let Mussolini zakázal všechny politické strany a vytvořil [[diktatura|diktaturu]]. Inspiroval tím podobné diktatury a hnutí – německé [[Nacismus|nacisty]] a španělské [[Frankismus|frankisty]]. [461] => [[Soubor:Mussolini e Petacci a Piazzale Loreto, 1945.jpg|náhled|Mussolini a spol. popravení partyzány]] [462] => Roku 1936 po vítězství v [[Druhá italsko-etiopská válka|druhé italsko-etiopské válce]] Mussoliniho [[Italská říše]] obsadila [[Etiopské císařství|Habeš]] ([[Etiopie|Etiopii]]), poté vojensky podpořila [[Francisco Franco|Francisca Franca]] ve [[Španělská občanská válka|španělské občanské válce]] a roku 1939 anektovala [[Albánie|Albánii]].{{Citace monografie [463] => | příjmení = Rodogno [464] => | jméno = Davide [465] => | titul = Fascism's European Empire: Italian Occupation During the Second World War [466] => | url = https://books.google.cz/books/about/Fascism_s_European_Empire.html?id=ZcUNELPsQQsC&redir_esc=y [467] => | vydavatel = Cambridge University Press [468] => | počet stran = 561 [469] => | isbn = 978-0-521-84515-1 [470] => | poznámka = Google-Books-ID: ZcUNELPsQQsC [471] => | jazyk = en [472] => }} Mussolini vytvořil alianci s nacistickým Německem a [[Japonsko|Japonskem]] zvanou [[Osa Berlín–Řím–Tokio]] a jako její součást vstoupil roku 1940 do [[druhá světová válka|druhé světové války]]. V ní však italská vojska utrpěla drtivé a potupné porážky, jak v [[Druhá světová válka v Africe|Africe]], tak na [[Východní fronta (druhá světová válka)|východní frontě]]. V červenci 1943 se na Sicílii vylodili [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojenci]]. Král Viktor Emanuel III. nechal Mussoliniho vzápětí zatknout a jeho režim se zhroutil. 8. září král podepsal příměří se Spojenci. Nicméně Němci provedli do [[Severní Itálie|severní]] a střední Itálie invazi, během níž vysvobodili i Mussoliniho ze zajetí. Postavili ho do čela loutkového státu, jejž na severu Itálie zřídili, a jež je nazýván obvykle [[Italská sociální republika|republika Saló]] (oficiálně Italská sociální republika).{{Citace periodika [473] => | příjmení = Burgwyn [474] => | jméno = H. James [475] => | titul = Mussolini and the Salò Republic, 1943–1945 [476] => | datum vydání = 2018 [477] => | doi = 10.1007/978-3-319-76189-3 [478] => | jazyk = en-gb [479] => | url = https://link.springer.com/book/10.1007/978-3-319-76189-3 [480] => | datum přístupu = 2021-06-03 [481] => }} Italská armáda věrná králi se postavila na stranu Spojenců, její část věrná Mussolinimu na stranu Němců, navíc na území republiky Saló vzniklo mohutné [[La Resistenza|partyzánské hnutí bojující proti fašistům]] (''Resistenza''). Právě partyzáni nakonec Mussoliniho dopadli a popravili.{{Citace elektronického periodika [482] => | titul = Pověsili ho za nohy na benzínce. Mussoliniho smrt vyděsila Hitlera [483] => | url = https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/benito-mussolini.A150426_235439_vojenstvi_kuz [484] => | periodikum = iDNES.cz [485] => | datum vydání = 2015-04-28 [486] => | datum přístupu = 2019-06-30 [487] => }} Německé síly v Itálii se vzdaly 29. dubna 1945. Válka stála Itálii půl milionu životů. [488] => [[Soubor:1962 Fiat 500 -- 2012 DC 2.JPG|náhled|vlevo|[[Fiat 500]], symbol [[Italský hospodářský zázrak|italského hospodářského zázraku]] 50. a 60. let 20. století]] [489] => Mírová smlouva posléze Itálii vzala koloniální území a i některé oblasti v Evropě na úkor [[Jugoslávie]]. Přestože si král svým postupem z roku 1943 zachránil reputaci, Italové se v referendu z roku 1946 rozhodli pro [[republika|republiku]].{{Citace elektronického periodika [490] => | titul = On This Day: Referendum dissolves Italian monarchy [491] => | periodikum = UPI [492] => | url = https://www.upi.com/Top_News/2021/06/02/On-This-Day-Referendum-dissolves-Italian-monarchy/5651622397235/ [493] => | jazyk = en [494] => | datum přístupu = 2021-06-03 [495] => }} Bylo to také první lidové hlasování v italské historii, jehož se zúčastnily ženy. Ačkoli bylo po válce v Itálii velmi silné [[Italská komunistická strana|komunistické hnutí]] a čekalo se, že se Itálie stane součástí [[Východní blok|sovětského bloku]], [[Parlamentní volby v Itálii 1948|volby v roce 1948]] vyhráli překvapivě [[Křesťanská demokracie (Itálie)|křesťanští demokraté]] vedení [[Alcide De Gasperi]]m.{{Citace periodika [496] => | příjmení = Einaudi [497] => | jméno = Mario [498] => | titul = The Italian Elections of 1948 [499] => | periodikum = The Review of Politics [500] => | datum vydání = 1948 [501] => | ročník = 10 [502] => | číslo = 3 [503] => | strany = 346–361 [504] => | issn = 0034-6705 [505] => | url = https://www.jstor.org/stable/1404569 [506] => | datum přístupu = 2021-06-03 [507] => }} Itálie se tak v rámci [[studená válka|studené války]] připojila k [[Západní blok|západnímu bloku]], vstoupila do [[Severoatlantická aliance|NATO]] a přijala americký [[Marshallův plán]]. Ten jí pomohl postavit na nohy ekonomiku, a to až tak, že se o 50. a 60. letech 20. století začalo hovořit jako o [[Italský hospodářský zázrak|italském hospodářském zázraku]].{{Citace periodika [508] => | příjmení = TOLLIDAY [509] => | jméno = STEVEN W. [510] => | titul = Introduction: Enterprise and State in the Italian "Economic Miracle" [511] => | periodikum = Enterprise & Society [512] => | datum vydání = 2000 [513] => | ročník = 1 [514] => | číslo = 2 [515] => | strany = 241–248 [516] => | issn = 1467-2227 [517] => | url = https://www.jstor.org/stable/23699773 [518] => | datum přístupu = 2021-06-03 [519] => }} [520] => [[Soubor:Aldo Moro br.jpg|náhled|208x208pixelů|Unesený [[Aldo Moro]]]] [521] => Od konce 60. let však přišly problémy – ekonomická krize, rostoucí zadlužení, rychle slábnoucí měna, mohutný nástup politického radikalismu, který v 70. letech přerostl v [[terorismus]] skupin jako byly levicové [[Rudé brigády]], ale i některých neofašistických skupin. 70. a 80. léta jsou kvůli tomu nazývána "[[Olověná léta|olověná]]".{{Citace periodika [522] => | příjmení = Drake [523] => | jméno = Richard [524] => | titul = Italy in the 1960s: A Legacy of Terrorism and Liberation [525] => | periodikum = South Central Review [526] => | datum vydání = 1999 [527] => | ročník = 16/17 [528] => | strany = 62–76 [529] => | issn = 0743-6831 [530] => | doi = 10.2307/3190077 [531] => | url = https://www.jstor.org/stable/3190077 [532] => | datum přístupu = 2021-06-03 [533] => }} Obětí rudých teroristů se stal dokonce i jeden z premiérů – [[Aldo Moro]].{{Citace elektronického periodika [534] => | příjmení = [535] => | jméno = [536] => | titul = Italský premiér Aldo Moro nalezen zastřelený [537] => | periodikum = ČT24 [538] => | vydavatel = Česká televize [539] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1455324-italsky-premier-aldo-moro-nalezen-zastreleny [540] => | datum vydání = 7. 5. 2008 [541] => | jazyk = cs [542] => | datum přístupu = 2021-06-03 [543] => }} Hlavu také zdvihla znovu mafie. Na mezinárodním poli se Itálie stala velkým podporovatelem [[Evropská integrace|evropské integrace]]. [544] => [545] => Ač byl italský politický systém zdánlivě nestabilní (střídání vlád se stalo pověstným, v letech 1945–1993 se jich vystřídalo 52), ve skutečnosti mu 40 poválečných let dominovaly dvě politické síly – [[Křesťanská demokracie (Itálie)|křesťanští demokraté]] a [[Italská socialistická strana|socialisté]]. Tato relativní rovnováha se zhroutila na začátku 90. let, kdy propukla série korupčních skandálů, které odhalila akce [[Mani pulite|Čisté ruce]] (''Mani Pulite''). To otevřelo prostor novým silám. Na pravici ho využil zejména miliardář a mediální podnikatel [[Silvio Berlusconi]] se svojí stranou [[Forza Italia (1994)|Forza Italia]].{{Citace elektronického periodika [546] => | příjmení = Hadrava [547] => | jméno = Lukáš [548] => | titul = Berlusconiho dostala k moci akce „čisté ruce“. Čeká nás podobný scénář? [549] => | periodikum = ČT24 [550] => | vydavatel = Česká televize [551] => | url = https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1083200-berlusconiho-dostala-k-moci-akce-ciste-ruce-ceka-nas-podobny-scenar [552] => | datum vydání = 3. 8. 2013 [553] => | jazyk = cs [554] => | datum přístupu = 2021-06-03 [555] => }} Jeho oslabení ovšem nevedlo k obnově tradičních stran, ale dalo zrodit novým politickým hnutím ([[Hnutí pěti hvězd]]) či vedlo ke vzestupu starších, v minulosti celostátně neúspěšných ([[Liga severu]], již pozdvihl [[Matteo Salvini]]). Tato hnutí, označovaná obvykle za populistická, posílená [[Evropská migrační krize|evropskou migrační krizí]], se v roce 2018 chopila vlády.{{Citace periodika [556] => | příjmení = Kopecký [557] => | jméno = Pavel [558] => | titul = Na druhý pokus. Vláda populistů v Itálii získala důvěru [559] => | periodikum = Deník.cz [560] => | datum vydání = 2018-06-06 [561] => | jazyk = cs [562] => | url = https://www.denik.cz/ze_sveta/na-druhy-pokus-vlada-populistu-v-italii-ziskala-duveru-20180606.html [563] => | datum přístupu = 2023-04-03 [564] => }} Podobné síly (strana [[Bratři Itálie (politická strana)|Bratři Itálie]]) sestavily vládu i v roce 2022.{{Citace elektronického periodika [565] => | titul = Itálie má novou vládu. Meloniová i členové jejího kabinetu složili v Římě přísahu [566] => | periodikum = iROZHLAS [567] => | url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/italie-meloniova-rim-vlada_2210221048_pj [568] => | jazyk = cs [569] => | datum přístupu = 2023-04-03 [570] => }} [571] => [572] => == Státní symboly == [573] => === Vlajka === [574] => [575] => {{Podrobně|Italská vlajka}} [576] => [577] => Italská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2:3 se třemi svislými pruhy v barvě zelené, bílé a červené. [578] => [579] => === Znak === [580] => [581] => {{Podrobně|Státní znak Itálie}} [582] => [583] => Italský státní znak je emblém, který tvoří červeně lemovaná bílá pěticípá hvězda položená do středu šedého ozubeného kola. Po stranách jsou [[Olivovník|olivová]] a [[Dub|dubová]] ratolest. Ty jsou dole převázány červenou stuhou nesoucí nápis REPVBBLICA ITALIANA ({{Vjazyce2|cs|Italská republika}}). [584] => [585] => === Hymna === [586] => [587] => {{Podrobně|Italská hymna}} [588] => [589] => Italská hymna je píseň ''Fratelli d'Italia'' ({{Vjazyce2|cs|''Bratři Itálie''}}). Slova hymny napsal italský básník Goffredo Mameli, hudbu složil Michele Novaro. [590] => [591] => == Geografie == [592] => {{Podrobně|Geografie Itálie}} [593] => [[Soubor:Satellite image of Italy in March 2003.jpg|náhled|Satelitní snímek Itálie]] [594] => [595] => Pobřeží je na západě členité se [[záliv]]y, na východě ploché. Celková délka pobřeží je asi 7600 km. Povrch převážně hornatý. Dominují Západní a Východní [[Alpy]], na severu přesahující 4000 m n. m. včetně nejvyšší hory Mont Blanc 4808 m n. m.([[Mont Blanc|Monte Bianco]]). V nich jsou častá jezera ([[Gardské jezero|Gardské]], [[Lago Maggiore]], [[Comské jezero]]) vzniklá ústupem [[pleistocén|pleistocenních]] ledovců. Celý [[Apeninský poloostrov|Apeninský]] a [[Kalábrie|Kalabrijský poloostrov]] (''Calabria'') a největší středomořský ostrov [[Sicílie|Sicílii]] (''Sicilia'') vyplňuje pohoří [[Apeniny]] dosahující téměř 3000 m n. m. Pásmo Apenin je seismicky velmi aktivní. Častá jsou [[zemětřesení]] a [[sopečná erupce|erupce]] sopek [[Vesuv]] (''Vesuvio''), [[Etna]] (nejvyšší činná sopka Evropy, 3323 m n. m.) a sopek v souostroví [[Liparské ostrovy|Lipari]]. Hospodářsky významná je [[Pádská nížina]] v okolí řeky [[Pád (řeka)|Pád]] (''Po''). Druhým největším ostrovem Středozemního moře je [[Sardinie]] (''Sardegna''). [596] => [597] => Itálie je obklopená mořem a má poloostrovní charakter. [[Středozemní moře]] (původně ''Mare Nostrum'', naše moře, jak mu říkali Římané) je z historických důvodů rozděleno na čtyři části: [[Jaderské moře]], [[Tyrhénské moře]], [[Jónské moře]] a [[Ligurské moře]]. Na západ od [[Sardinie]] se nachází [[Sardské moře]] (''Mar di Sardegna'') a na jih od [[Sicílie]] [[Sicilský průliv|Sicilský kanál]] (''Canale di Sicilia'') a [[Maltézský kanál]] (''Canale di Malta''). [[Sicílie|Sicílii]] od [[Kalábrie]] odděluje [[Messinská úžina]] (''Stretto di Messina'') a od [[Afrika|Afriky]] Sicilský kanál. [598] => [599] => === Seznam geografických útvarů === [600] => [[Soubor:Altstadt von Malcesine-2.jpg|náhled|[[Gardské jezero]] v [[Severní Itálie|severní Itálii]]]] [601] => * moře: [[Ligurské moře]], [[Tyrhénské moře]], [[Středozemní moře]], [[Jónské moře]], [[Jaderské moře]] [602] => * zálivy: [[Janovský záliv]], [[Gaetský záliv]], [[Salernský záliv]], [[Tarentský záliv]], [[Benátský záliv]] [603] => * průlivy: [[Messinská úžina|Messinský průliv]], [[Otrantský průliv]], [[Bonifácký průliv]] [604] => * ostrovy: [[Sicílie]], [[Sardinie]], [[Elba]], [605] => * souostroví: [[Toskánské ostrovy|Toskánské souostroví]] (''Arcipelago Toscano''), [[Kampánské souostroví]] (''Arcipelago Campano''), [[Liparské ostrovy|Eolské ostrovy]] (''Isole Eolie''), [[Tremitské ostrovy]] (''Isole Tremiti''), ''Isole Pelagie'', ''Isole Egadi'' [606] => * poloostrovy: [[Apeninský poloostrov]], [[Salentina]], [[Kalábrie|Kalabrijský poloostrov]], [[Gargano]] [607] => * pohoří: [[Apeniny]], [[Alpy]], [[Dolomity]] [608] => * jezera: [[Gardské jezero]] (Lago di Garda), [[Como]], [[Lago Maggiore]], [[Trasimenské jezero]] [609] => * řeky: [[Pád (řeka)|Pád]], [[Adiže]] (''Adige''), [[Tibera]] (''Tevere''), [[Arno]], [[Piava|Piave]], [[Ofanto]], [[Sineto]] [610] => * sopky: [[Etna]], [[Vesuv]] (''Vesuvio''), [[Stromboli]] [611] => [612] => === Podnebí === [613] => Alpy leží v mírném pásu s rozdíly mezi vrcholy hor a údolími. Pádská nížina má chladný vnitrozemský charakter. Zbytek území leží v Středozemním klima s typickým horkým suchým létem a mírnou zimou bohatou na srážky. [614] => [615] => == Politický systém == [616] => {{viz též|Politický systém Itálie}} [617] => [618] => === Parlamentní demokracie === [619] => [[Soubor:Alte cariche 2018 06 02.jpg|náhled|Pětice nejvyšších představitelů Italské republiky, 2. června 2018. Zleva: premiér [[Giuseppe Conte]], předsedkyně Senátu [[Elisabetta Casellati]], prezident [[Sergio Mattarella]], předseda Parlamentu [[Roberto Fico]] a předseda Ústavního soudu [[Giorgio Lattanzi]].]] [620] => [621] => Italská republika je parlamentní demokracií. [[Prezident Itálie|Prezident republiky]] je volen nepřímo oběma komorami parlamentu. [[Premiér Itálie|Předseda vlády]] a vláda jako celek se zodpovídají oběma parlamentním komorám, [[Poslanecká sněmovna (Itálie)|Poslanecké sněmovně]] a [[Senát republiky (Itálie)|Senátu republiky]]. [622] => [623] => Nejvyšší instituce Italské republiky mají svá sídla v reprezentativních římských palácích (''palazzi''). [624] => [625] => ==== Italský prezident ==== [626] => Mezi pravomoci prezidenta Italské republiky patří, že může rozpustit jak horní tak dolní komoru italského parlamentu před uplynutím volebního období, pokud není žádná vláda schopna získat důvěru. Všechny legislativní kroky prezidenta musí [[Kontrasignace|kontrasignovat]] premiér. [627] => [628] => Současným italským prezidentem je [[Sergio Mattarella]]. Jeho sídlem je [[Kvirinálský palác]] (''Palazzo del Quirinale''). [629] => [630] => ==== Senát republiky ==== [631] => Senát republiky ([[italština|italsky]]: ''Senato della Repubblica'') je [[horní komora]] [[Parlament Itálie|Parlamentu Itálie]] (''Parlamento della Repubblica Italiana''). Sestává z 315 křesel pro zvolené senátory, nepočítaje doživotně jmenované politiky. 309 křesel se rozděluje podle výsledků regionálních voleb. Funkční období je pětileté. V [[ústava|ústavním]] systému Itálie je postavení Senátu rovnocenné [[dolní komora|dolní komoře]], kterou je [[Poslanecká sněmovna (Itálie)|Poslanecká sněmovna]], což je výjimečné v politických systémech demokratických států. Vláda musí o vyslovení důvěry požádat obě komory, jedná se o příklad tzv. ''dokonalého bikameralismu''. Volby se do obou zastupitelských sborů uskutečňují současně. Naposledy tomu bylo 4. března 2018. [632] => [633] => Ve své současné podobě byl Senát založen 8. května 1948. Existoval však již v [[Italské království|Italském království]] pod názvem ''Senato del Regno'' (Senát království). [634] => [635] => Sídlem Senátu je [[Palazzo Madama]] v [[Řím]]ě na ''Piazza Madama 11''. Současnou předsedkyní Senátu je 71letá [[Elisabetta Caselatti]] ([[Forza Italia (2013)|Forza Italia]]), která byla do tohoto druhého nejvyššího úřadu v Itálii zvolena 24. března 2018.RÜB, Matthias: Erste Frau (První žena), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 26. března 2018, s 8 (německy). Jejím předchůdcem byl [[Pietro Grasso]] ze strany [[Svobodní a rovní]]. Předseda Senátu v případě uvolnění úřadu prezidenta republiky zastává jeho funkci. [636] => [637] => ==== Poslanecká sněmovna ==== [638] => [[Soubor:Camera dei deputati Aula Palazzo Montecitorio Roma.jpg|náhled|Zasedací sál [[Poslanecká sněmovna (Itálie)|Poslanecké sněmovny]]]] [639] => [640] => Poslanecká sněmovna ([[italština|italsky]]: ''Camera dei Deputati'') je [[dolní komora]] [[Parlament Itálie|italského parlamentu]], sestávající ze 630 poslaneckých mandátů. Funkční období je pětileté. V [[ústava|ústavním]] systému země je její postavení rovnocenné s [[horní komora|horní komorou]], kterou je [[Senát republiky (Itálie)|Senát republiky]]. Volby do obou zastupitelských sborů se uskutečňují současně. Naposledy tomu bylo 4. března 2018. [641] => [642] => Sídlem Sněmovny je [[Palazzo Montecitorio]] v [[Řím]]ě. Současným předsedou dolní komory je 43letý [[Roberto Fico]], politik [[Hnutí pěti hvězd]], který byl do této funkce zvolen 24. března 2018. Jeho předchůdkyní byla [[Laura Boldriniová]] ze strany [[Italská levice|Levice Ekologie Svoboda]]. [643] => [644] => ==== Premiér a Vláda Italské republiky ==== [645] => Specifikou italského politického systému je, že předsedy vláda má omezenou možnost odvolat ministra z vlády. Může vyvíjet jen neformální tlak na jeho rezignaci. V minulosti kvůli tomu nezřídka premiéři podali demisi, aby je mohl prezident znovu jmenovat a oni mohli sestavit novou vládu bez ministrů, které již v kabinetu nechtěli mít. Byla to jedna z příčin rychlého střídání italských vlád. Záludnost tohoto systému ale spočívá v tom, že po demisi premiéra dostává značný prostor prezident, který může odmítnout stávajícího premiéra jmenovat znovu, zvláště je-li naladěn protivládně. Tato hrozba se omezuje tím, že prezident je volen parlamentem a nikoli přímo, bývá tedy, zejména zpočátku, spjat s vládnoucí politickou garniturou, avšak na druhou stranu je jeho mandát delší než parlamentní, sedmiletý, takže se po čase nezřídka otevírá prostor pro fázi střetávání prezidenta s vládou. [646] => [647] => Současnou předsedkyní italské vlády je [[Giorgia Meloniová]]. Sídlem předsedy vlády je od roku 1961 [[Palác Chigi|Palazzo Chigi]]. [648] => [649] => [650] => Soubor:Quirinale cortile interno Roma.jpg|[[Kvirinálský palác|Palazzo del Quirinale]], sídlo [[Prezident Itálie|prezidenta Italské republiky]] (vnitřní dvůr) [651] => Soubor:Palazzo Madama (Roma).jpg|[[Palazzo Madama]], sídlo [[Senát republiky (Itálie)|Senátu republiky]] [652] => Soubor:Palazzo Montecitorio - esterno.jpg|[[Palazzo Montecitorio]], sídlo [[Poslanecká sněmovna (Itálie)|Poslanecké sněmovny]] [653] => Soubor:Palazzo Chigi - esterno.jpg|[[Palác Chigi|Palazzo Chigi]] na Via del Corso, sídlo předsedy vlády [654] => [655] => [656] => === Parlamentní volby a vládní krize 2018 === [657] => [658] => ==== Parlamentní volby ==== [659] => Výsledky parlamentních voleb dne 4. března 2018 zásadním způsobem změnily rozložení politických sil v Itálii. V rámci dějin Italské republiky to není nijak nový jev. Ve volbách do dolní komory, [[Poslanecká sněmovna (Itálie)|Poslanecké sněmovny]] (''Camera dei deputati''), dosáhlo velkého úspěchu doposud opoziční [[Hnutí pěti hvězd]] (''Movimento Cinque Stelle'', M5S), které získalo 32,6 % hlasů (+ 6,8 % oproti volbám roku 2017). Toto hnutí založené komikem [[Beppe Grillo|Beppem Grillem]] se tak stalo nejsilnější samostatnou politickou stranou země. Co se týče přírůstku hlasů oproti minulým volbám ji však předstihla [[Liga severu]] (''Lega Nord'') se ziskem 17,4 % hlasů (+ 13,3 %). K této straně se přiklonila velká část voličů z ekonomicky silných [[Severní Itálie|severních oblastí Itálie]]. Liga severu je ovšem součástí [[Středopravicová koalice|středopravicové koalice]], v němž jako druhá velká formace figuruje [[Forza Italia (2013)|Forza Italia]] vedená bývalým předsedou vlády [[Silvio Berlusconi|Silviem Berlusconim]]. Tato strana naopak ztratila velkou část svých bývalých voličů; hlasovalo pro ni 14,0 % účastníků voleb (- 7,5 %). Na středopravou koalici čtyř stran připadlo celkově 37,0 % hlasů. Jak se posléze ukázalo, byla tato koalice politicky značně nesourodá a při vytváření vlády se rozpadla. [[Středolevicová koalice|Dosavadní vládní uskupení]] pod vedením [[Demokratická strana (Itálie)|Demokratické strany]] (''Partito Democratico'', PD) bývalého předsedy vlády [[Matteo Renzi|Mattea Renziho]] naopak utrpělo značné ztráty. Připadlo na ně jen 22,9 % hlasů. Samotná strana PD získala 18,7 % hlasů (- 6,8 %). Sám Renzi poté odstoupil z funkce předsedy strany.RIPPERGER, Anna-Lena: Regierungsbildung nach deutscher Art, [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]], 6. března 2018, s. 3 (německy). [660] => [661] => Za politickým vzestupem a volebními výsledky Hnutí pěti hvězd stojí 42letý [[milán]]ský mediální podnikatel [[Davide Casaleggio]], který vlastní internetovou firmu ''Casaleggio Associati''. Tuto firmu a vliv na M5S zdědil po svém otci [[Gianroberto Casaleggio|Gianrobertovi Casaleggiovi]], který zemřel v roce 2016 ve věku 61 let. Casaleggio senior byl spřátelen s formálním zakladatelem M5S Beppem Grillem, kterému dopomohl k úspěšnému vytvoření jeho velmi vyhledávaného [[blog]]u. Grillo se mezitím stáhl z každodenní práce v hnutí a přenechal vůdčí pozici tehdy 31letému [[Luigi Di Maio|Luigimu Di Maio]] z [[Neapol]]e. Davide Casaleggio založil po smrti svého otce nadaci, provozující [[internetový portál]] „Rousseau“ (pojmenovaný po [[Jean-Jacques Rousseau|Jeanu-Jacquesovi Rousseauovi]], velkém [[Francie|francouzském]] [[filosof]]ovi [[18. století]]). Tento portál je nejdůležitějším nástrojem politické práce Hnutí pěti hvězd.RÜB, Matthias: Der neue Berlusconi kommt aus dem Netz (Nový Berlusconi přichází ze sítě). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 6. března 2018, s. 9 (německy). [662] => [663] => [[Soubor:Meloni Salvini Berlusconi.jpg|náhled|[[Giorgia Meloniová]], Matteo Salvini a [[Silvio Berlusconi]] v [[Kvirinálský palác|Palazzo del Quirinale]] 12. dubna 2018]] [664] => [665] => Po volbách se očekávalo obtížné a déletrvající sestavování nové italské vlády. O funkci [[Předseda vlády|premiéra]] se zprvu ucházeli jak volební lídr M5S Luigi Di Maio, tak předseda Ligy Severu, 45letý [[Matteo Salvini]].Di Maio und Salvini wollen beide Ministerpräsident Italiens werden (Di Maio a Salvini se chtějí oba stát ministerskými předsedy Itálie). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 6. března 2018, s. 1 (německy).RÜB, Matthias: Was Populisten wollen (Co chtějí populisté). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 7. března 2018, s. 2 (německy). Jak však uvedl jeden z vedoucích činitelů Hnutí pěti hvězd, [[Riccardo Fraccaro]], „nebude nikdo schopen vládnout bez M5S“.Souhlasí s Kremlem, kritizují EU. Hnutí založené komikem se stalo nejsilnější stranou Itálie. [[Lidové noviny|Lidovky.cz]], https://www.lidovky.cz/souhlasi-s-kremlem-kritizuji-eu-hnuti-zalozene-komikem-je-nejsilnejsi-stranou-italie-gq1-/zpravy-svet.aspx?c=A180305_120836_ln_zahranici_mha, 5. března 2018. [666] => [667] => Matteo Salvini vedl volební kampaň Ligy Severu pod heslem „Italové napřed“, tedy ve znamení odporu proti masovému přistěhovalectví, hlavně ze zemí [[Afrika|Afriky]] na člunech přes [[Středozemní moře]]. Tím se dokonce postavil proti benevolentnímu přístupu biskupů [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]] a samotného [[papež]]e [[František (papež)|Františka]] k tomuto pro obyvatelstvo Itálie palčivému problému. Postoj katolické církve je podle [[Německo|německého]] deníku [[Frankfurter Allgemeine Zeitung]] totiž takový, že je podle ní každý Ital, který by chtěl i jen uvažovat o navrácení „stovek tisíců ilegálních hospodářských migrantů“ do zemí jejich původu a o lepším zabezpečení italských státních hranic, vytlačován na okraj nebo již zcela mimo [[křesťanství]].RÜB, Matthias: „Italiener zuerst“ („Italové napřed“), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 6. března 2018, s. 1 (německy) Salvini takto získal tolik hlasů i v oblastech daleko na jih od původního územního ohraničení působnosti ''Legy Nord'', že její podíl na odevzdaných hlasech vzrostl proti parlamentním volbám v roce 2013 na čtyřnásobek. Po úspěchu ve volbách dostal Salvini příslib od Silvia Berlusconiho, že jej ''Forza Italia'' bude při jeho snaze získat křeslo předsedy vlády podporovat. Výsledek Berlusconiho strany byl totiž natolik neuspokojivý, že v rozporu s předvolebními [[prognóza]]mi skončila dokonce až za Ligou Severu. [668] => [669] => Souběžně s volbami do Poslanecké sněmovny se konaly volby do [[Senát republiky (Itálie)|Senátu republiky]] (''Senato della Repubblica''). Výsledky těchto voleb se nijak podstatně neliší od výsledků voleb do dolní komory parlamentu. Jsou následující: [670] => [671] => * [[Hnutí pěti hvězd]] (32,1 % hlasů) [672] => * [[Demokratická strana (Itálie)|Demokratická strana]] (19,1 %) [673] => * [[Liga severu]] (17,7 %) [674] => * [[Forza Italia (2013)|Forza Italia]] (14,5 %) [675] => * [[Bratři Itálie (politická strana)|Bratři Itálie]] (4,3 %) [676] => * [[Svobodní a rovní]] (3,3 %) [677] => * [[Více Evropy]] (2,4 %) [678] => * [[My s Itálií]] – [[Unie středu]] (1,2 %) [679] => [680] => ==== Vládní krize a její rozuzlení ==== [681] => Vítězové parlamentních voleb ze dne 4. března 2018, [[Hnutí pěti hvězd]] a [[Liga severu]], dlouho vyjednávali o možné koalici a jejím programu. Možnost jejich koalice byla dána teprve poté, co se Silvio Berlusconi a jeho [[Forza Italia (2013)|Forza Italia]] pod dojmem odklonu Salviniho od jejich původního spojenectví vzdali jakékoliv účasti na vládě, která by vzešla z rozhovorů mezi oběma silnými uskupeními.RÜB, Matthias: Salvinis Heimkehr (Salviniho návrat domů). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 12. února 2019, s. 5 (německy). Tím se otevřela cesta pro požadavek Pěti hvězd, aby hnutí stanovilo kandidáta na místo předsedy vlády, kterým se stal profesor práv z [[Florencie]] [[Giuseppe Conte]]. 23. května 2018 jej do této funkce jmenoval prezident Italské republiky [[Sergio Mattarella]].Itálie má po třech měsících premiéra. Prezident jmenoval téměř neznámého právníka Giuseppa Conteho. [[Lidové noviny|Lidovky.cz]], [https://www.lidovky.cz/italie-ma-po-trech-mesicich-premiera-prezident-jmenoval-temer-neznameho-pravnika-giuseppa-conteho-ioi-/zpravy-svet.aspx?c=A180523_195820_ln_zahranici_ele]. [682] => [683] => Lídr Pěti hvězd [[Luigi Di Maio]] si ve vznikající Conteho vládě pro sebe vyhradil post ministra práce a sociální politiky a další rezort, ministerstvo pro hospodářský rozvoj. [[Matteo Salvini]] z Ligy severu si vyžádal vlivné ministerstvo vnitra, aby mohl na tomto místě zostřit imigrační politiku. Obě strany se dohodly na společném politickém programu, který mj. obsahoval silnou kritiku politicko-hospodářských poměrů v [[Evropská unie|Evropské unii]]. Tyto plány byly jen dočasně zastaveny prezidentem Mattarellou, který využil svého ústavou daného práva a odmítl jmenovat ministrem financí a hospodářství silně euroskeptického 81letého ekonoma [[Paolo Savona|Paola Savonu]], kterého prosazoval Salvini. Bezprostředně poté vrátil Conte prezidentovi své pověření k sestavení nové vlády; obě potenciální vládní strany prezidentovo rozhodnutí ostře kritizovaly. Mattarella se však rozhodl pověřit sestavením vlády proevropského ekonoma a bývalého činitele [[Mezinárodní měnový fond|Mezinárodního měnového fondu]] [[Carlo Cottarelli|Carla Cottarelliho]].Italský prezident pověřil sestavením úřednické vlády ekonoma Cottarelliho. Lidovky.cz, [https://www.lidovky.cz/italsky-prezident-chce-poverit-sestavenim-vlady-ekonoma-cottarelliho-1m2-/zpravy-svet.aspx?c=A180528_115627_ln_zahranici_lar], 28. května 2018. Cottarelli však nezískal potřebný souhlas [[Poslanecká sněmovna (Itálie)|Poslanecké sněmovny]]. [684] => [685] => Situace byla rozuzlena 31. května 2018, když prezident Mattarella opět pověřil Giuseppe Conteho sestavením vlády, a den nato jej jmenoval předsedou vlády. [[První vláda Giuseppa Conteho|Vláda Giuseppe Conteho]] byla složená ze zástupců Hnutí pěti hvězd a Ligy severu. Luigi Di Maio se stal ministrem sociálních věcí a Matteo Salvini ministrem vnitra. Euroskeptický ekonom [[Paolo Savona]] byl v této vládě ministrem pro evropské záležitosti. Obě vládní strany, jak [[Hnutí pěti hvězd]] tak [[Liga severu]], jsou považovány za populistické, s tím rozdílem, že Hnutí pěti hvězd je zaměřeno levicově, zatímco Liga severu je spíše pravicová. Jejich spojením vznikla podle německého novináře Matthiase Rüba první [[Panpopulismus|panpopulistická]] vláda v Evropské unii. [686] => [687] => === Zahraniční politika === [688] => {{Podrobně|Zahraniční vztahy Itálie}}[[Soubor:G7 Taormina family photo 2017-05-26.jpg|náhled|Představitelé [[G7]] na 43. sjezdu G7, [[Taormina]]]] [689] => Itálie je zakládajícím členem [[Evropské hospodářské společenství|Evropského hospodářského společenství]] (EEC), dnes [[Evropská unie|Evropské unie]] (EU) a [[Severoatlantická aliance|NATO]]. Do OSN byla Itálie přijata v roce 1955 a je členem a silným zástupcem širokého spektra mezinárodních organizací, např. [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj]] (OECD), [[GATT|Všeobecné dohody o clech a obchodu]]/[[Světová obchodní organizace|Světové obchodní organizace]] (GATT/WTO), [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]] (OSCE), [[Rada Evropy|Rady Evropy]] a [[Středoevropská iniciativa|Středoevropské iniciativy]]. Mezi nedávné nebo nadcházející změny v rotujícím předsednictví mezinárodních organizací patří [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]] v roce 2018, [[G8|G7]] v roce 2017 a od července do prosince 2014 [[Rada Evropské unie|Rada EU]]. Itálie je také opakujícím se nestálým členem [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]], naposledy v roce 2017. [690] => [691] => Itálie silně podporuje mnohostrannou mezinárodní politiku, podporuje Organizaci spojených národů a její mezinárodní bezpečnostní aktivity. K roku 2013 bylo Itálií nasazeno 5 296 vojáků v zahraničí, kteří se podíleli na 33 misích OSN a NATO ve 25 zemích světa.{{cite web|title=Missioni/Attivita' Internazionali DAL 1 October 2013 AL 31 December 2013 – Situazione AL 11.12.2013|url=http://www.difesa.it/OperazioniMilitari/Documents/SIT%20ANNO%202013%20al%2011%20dicembre%202013.pdf|publisher=Italian Ministry of Defence|accessdate=27 January 2014|deadurl=no|archiveurl=https://web.archive.org/web/20140201175427/http://www.difesa.it/OperazioniMilitari/Documents/SIT%20ANNO%202013%20al%2011%20dicembre%202013.pdf|archivedate=1 February 2014}} Itálie vyslala jednotky na podporu mírových misí OSN v [[Somálsko|Somálsku]], [[Mosambik]]u a [[Východní Timor]] a poskytuje podporu operacím NATO a OSN v [[Bosna a Hercegovina|Bosně]], [[Kosovo|Kosovu]] a [[Albánie|Albánii]]. Od února 2003 vyslala Itálie více než 2 000 vojáků do [[Afghánistán]]u na podporu [[Válka v Afghánistánu (2001–2021)|operace Trvalá svoboda (OEF)]]. [692] => [693] => === Ozbrojené síly === [694] => [[Soubor:Cavour (550).jpg|náhled|[[Letadlová loď]] [[Cavour (550)|''MM Cavour'']]]] [695] => [[Italská armáda]], [[Italské námořnictvo|námořnictvo]], [[Aeronautica Militare|letectvo]] a [[karabiniéři]] společně tvoří [[Italské ozbrojené síly]], pod vedením Nejvyšší rady obrany, které předsedá italský prezident. Od roku 2005 v Itálii neplatí branná povinnost.{{cite web |url=http://www.camera.it/parlam/leggi/04226l.htm |title=Law n°226 of August 23, 2004 |publisher=Camera.it |accessdate=13 July 2012 |deadurl=no |archiveurl=https://web.archive.org/web/20130117013103/http://www.camera.it/parlam/leggi/04226l.htm |archivedate=17 January 2013 }} V roce 2010 bylo v aktivní službě ozbrojených sil 293 202 členů,"The Military Balance 2010", pp. 141–145. International Institute for Strategic Studies, 3 February 2010. ze kterých bylo 114 778 příslušníků jednotek Carabinieri.{{cite web |language=Italian |url=http://www.difesa.it/NR/rdonlyres/5EF11493-59DD-4FB7-8485-F4258D9F5891/0/Nota_Aggiuntiva_2009.pdf |title=Nota aggiuntiva allo stato di previsione per la Difesa per l'anno 2009 |author=Italian Ministry of Defence |accessdate=11 July 2014 |deadurl=ano |archiveurl=https://web.archive.org/web/20110504073613/http://www.difesa.it/NR/rdonlyres/5EF11493-59DD-4FB7-8485-F4258D9F5891/0/Nota_Aggiuntiva_2009.pdf |archivedate=4 May 2011 |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2019-07-10 |url archivu=https://web.archive.org/web/20110504073613/http://www.difesa.it/NR/rdonlyres/5EF11493-59DD-4FB7-8485-F4258D9F5891/0/Nota_Aggiuntiva_2009.pdf |datum archivace=2011-05-04 }} Celkové italské armádní výdaje se v roce 2010 umístily na desátém místě na světě a dosáhly výše 35,8 miliardy USD, což odpovídá 1,7% národního HDP. Jako součást strategie NATO pro sdílení jaderných zbraní se v Itálii nachází také 90 jaderných pum [[B61]], které jsou umístěny na leteckých základnách Ghedi a [[Letecká základna Aviano|Aviano]].{{cite web |url=http://www.nrdc.org/nuclear/euro/euro_pt1.pdf |title=NRDC: U.S. Nuclear Weapons in Europe – part 1 |year=2005 |accessdate=30 May 2011 |author=Hans M. Kristensen / Natural Resources Defense Council |deadurl=ano |archiveurl=https://web.archive.org/web/20110101060355/http://www.nrdc.org/nuclear/euro/euro_pt1.pdf |archivedate=1 January 2011 |df= |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2019-07-10 |url archivu=https://web.archive.org/web/20151211040934/http://www.nrdc.org/nuclear/euro/euro_pt1.pdf |datum archivace=2015-12-11 }} [696] => [697] => Italská armáda je národní pozemní obrannou sílou, která měla v roce 2008 109 703 aktivních členů. Mezi její nejznámější vybavení patří [[bojové vozidlo pěchoty]] [[Dardo]], [[stíhač tanků]] [[B1 Centauro]] a tank [[C1 Ariete]]. Mezi letadla patří [[bitevní vrtulník]] [[Agusta A129 Mangusta|Mangusta]], v posledních letech se účastnil misí EU, NATO a OSN. Armáda má také k dispozici velké množství obrněných vozidel [[Leopard 1]] a [[M113]]. [698] => [699] => [[Italské námořnictvo]] mělo v roce 2008 35 200 aktivních členů s 85 loděmi a 123 letadly.{{cite web |url=http://www.marina.difesa.it/ |title=Marina Militare (Italian military navy website) |publisher=Marina.difesa.it |accessdate=30 May 2011 |language=Italian |deadurl=no |archiveurl=https://web.archive.org/web/20101124010636/http://www.marina.difesa.it/ |archivedate=24 November 2010 }} Jde o oceánské neboli širokomořské námořnictvo (angl. Blue-water navy, tj. schopné operovat po celém světě). V moderní době se jako člen EU a NATO, zúčastnilo mnoha mírových operací na celém světě. [700] => [701] => V [[Aeronautica Militare|Italském letectvu]] v roce 2008 sloužilo 43 882 členů a provozovalo 585 letadel, z toho 219 bojových proudových letounů a 114 vrtulníků. Transportní síly zajišťuje 27 letounů [[Lockheed Martin C-130J Super Hercules|C-130J]] a [[Alenia C-27J Spartan|C-27J Spartan]]. [702] => [703] => Autonomní sbory armády – Carabinieri – jsou italské [[četnictvo]] a [[vojenská policie]]. [704] => [705] => === Administrativní rozdělení === [706] => {{Podrobně|Administrativní dělení Itálie|Regiony v Itálii|Provincie v Itálii}} [707] => [[Soubor:Italian regions provinces.svg|náhled|Administrativní rozdělení|411x411px]] [708] => [709] => Území státu se člení na 20 [[kraj]]ů (''regione''), které představují správní jednotky nejvyšší úrovně. Ty se člení na 103 územně-správních celků druhé úrovně a dále na obce, které jsou seskupeny v oblasti pod jednu větší zvanou ''[[comune]]''.{{Citace monografie [710] => | příjmení = Autorský kolektiv [711] => | titul = Itálie [712] => | vydavatel = Olympia [713] => | místo = Praha [714] => | rok = 1990 [715] => | kapitola = Turistické cíle [716] => | strany = 13 [717] => | isbn = 80-7033-101-1 [718] => }} Z toho má pět regionů [[autonomie|autonomní]] status. [719] => [720] => {| class="wikitable sortable" [721] => ! Region || Hlavní město || Obyvatel (2011){{Citace elektronické monografie [722] => | vydavatel = Italský statistický úřad [723] => | titul = La popolazione legale del 15° Censimento della popolazione - Popolazione e famiglie [724] => | url = http://www.istat.it/it/files/2013/12/Nota-diffusione_popolazione_e_famiglie20122013.pdf?title=Nuovi+dati+del+Censimento+della+popolazione+-+31%2Fdic%2F2013+-+Popolazione+e+famiglie.pdf [725] => | jazyk = anglicky [726] => | datum přístupu = 2017-05-24}} [727] => |- [728] => | [[Abruzzo]] [729] => | [[L'Aquila]] [730] => | align=right | {{Nts|1303335}} [731] => |- [732] => | [[Apulie]] ''(Puglia)'' [733] => | [[Bari]] [734] => | align="right" | {{Nts|4042843}} [735] => |- [736] => | [[Basilicata]] [737] => | [[Potenza]] [738] => | align=right | {{Nts|576420}} [739] => |- [740] => | [[Benátsko]] ''(Veneto)'' [741] => | [[Benátky]] (Venezia) [742] => | align=right | {{Nts|4817382}} [743] => |- [744] => | [[Kampánie]] ''(Campania)'' [745] => | [[Neapol]] (Napoli) [746] => | align=right | {{Nts|5753564}} [747] => |- [748] => | [[Emilia-Romagna]] [749] => | [[Bologna]] [750] => | align=right | {{Nts|4317113}} [751] => |- [752] => | [[Furlansko-Julské Benátsko]] ''(Friuli-Venezia Giulia)'' [753] => | [[Terst]] (Trieste) [754] => | align=right | {{Nts|1208411}} [755] => |- [756] => | [[Kalábrie]] ''(Calabria)'' [757] => | [[Catanzaro]] [758] => | align=right | {{Nts|1953284}} [759] => |- [760] => | [[Lazio]] [761] => | [[Řím]] (Roma) [762] => | align=right | {{Nts|5474327}} [763] => |- [764] => | [[Ligurie]] ''(Liguria)'' [765] => | [[Janov (Itálie)|Janov]] (Genova) [766] => | align=right | {{Nts|1560180}} [767] => |- [768] => | [[Lombardie]] ''(Lombardia)'' [769] => | [[Milán]] (Milano) [770] => | align=right | {{Nts|9648023}} [771] => |- [772] => | [[Marche]] [773] => | [[Ancona]] [774] => | align=right | {{Nts|1534536}} [775] => |- [776] => | [[Molise]] [777] => | [[Campobasso]] [778] => | align=right | {{Nts|312530}} [779] => |- [780] => | [[Piemont]] ''(Piemonte)'' [781] => | [[Turín]] (Torino) [782] => | align=right | {{Nts|4330669}} [783] => |- [784] => | [[Sardinie]] ''(Sardegna)'' [785] => | [[Cagliari]] [786] => | align=right | {{Nts|1633414}} [787] => |- [788] => | [[Sicílie]] ''(Sicilia)'' [789] => | [[Palermo]] [790] => | align=right | {{Nts|4986669}} [791] => |- [792] => | [[Toskánsko]] ''(Toscana)'' [793] => | [[Florencie]] (Firenze) [794] => | align=right | {{Nts|3655672}} [795] => |- [796] => | [[Tridentsko-Horní Adiže]] ''(Trentino-Alto Adige)'' [797] => | [[Trento|Trident]] (Trento) [798] => | align=right | {{Nts|1018317}} [799] => |- [800] => | [[Umbrie]] ''(Umbria)'' [801] => | [[Perugia]] [802] => | align=right | {{Nts|879370}} [803] => |- [804] => | [[Údolí Aosty]] ''(Valle d'Aosta)'' [805] => | [[Aosta]] [806] => | align=right | {{Nts|125986}} [807] => |} [808] => [809] => Územně-správními celky 2. úrovně jsou provincie, autonomní provincie, [[metropole|metropolitní města]] a [[Volné sdružení obcí|volná sdružení obcí]]. Údolí Aosty, které má postavení autonomního regionu, vykonává zároveň správní funkce provincie. Celkem existuje 103 těchto územních celků (stav v dubnu 2019). V regionu Furlansko-Julské Benátsko se nenacházejí žádné provincie (původní 4 byly zrušeny v roce 2017, resp. 2018), nýbrž 18 sdruženích obcí. [810] => [811] => == Ekonomika == [812] => {{Podrobně|Ekonomika Itálie|Italský hospodářský zázrak}} [813] => Itálie je vysoce rozvinutý [[průmysl]]ově-[[zemědělství|zemědělský stát]], nejrozvinutější v jižní Evropě. Uvnitř samotného státu je velký rozdíl mezi průmyslovým severem a zemědělským jihem, což zapříčiňuje i separatistické tendence na severu především v [[Lombardie|Lombardii]] (Milán). Převažuje [[Vývoz|export]]. Měnou je [[euro]], do roku 2002 platili [[Italská lira|lirami]]. Především sever Itálie v čele s regiony Lombardie, Veneto a Piedmont patří k nejbohatším a průmyslově nejrozvinutějších zemí Evropy. Jen tyto tři regiony představují polovinu HDP celé Itálie. [814] => [815] => Itálie se dlouhodobě potýká s rostoucím [[Dluhová krize v eurozóně|zadlužením]], které v roce 2019 činilo 134 % HDP.{{Citace elektronického periodika [816] => | titul = Dluh EU i eurozóny dál roste, nejzadluženější zůstává Řecko [817] => | periodikum = Novinky.cz [818] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [819] => | vydavatel = Borgis [820] => | datum_vydání = 20. července 2019 [821] => | url = https://www.novinky.cz/ekonomika/510971-dluh-eu-i-eurozony-dal-roste-nejzadluzenejsi-zustava-recko.html [822] => | datum přístupu = 2019-07-20 [823] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20190720110833/https://www.novinky.cz/ekonomika/510971-dluh-eu-i-eurozony-dal-roste-nejzadluzenejsi-zustava-recko.html [824] => | datum archivace = 2019-07-20 [825] => }} [826] => [827] => === Zemědělství === [828] => [[Soubor:Wine-growing holding in the Chianti region.jpg|náhled|Vinice v oblasti [[Chianti]]. Itálie patří mezi největší producenty vína]] [829] => Na celkovém [[hrubý národní produkt|hrubém národním produktu]] se podílí jen asi 1 %, ale je v něm zaměstnáno téměř 6 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Orná půda zabírá 41,6 % území, lesy 22,4 % a louky a pastviny asi 15 %. Je rozdíl mezi zemědělstvím na severu a na jihu. Na severu se uplatňuje privátní intenzifikované, zatímco na jihu [[latifundie]]. [830] => [831] => Pěstují se tyto plodiny: [[pšenice]], [[ječmen]], [[žito]], [[oves]], [[kukuřice setá|kukuřice]], [[rýže]], [[Lilek brambor|brambory]], [[cukrová řepa]], [[Sója luštinatá|sója]], [[slunečnice]], [[oliva|olivy]], [[citrus]]y, [[jablko|jablka]], [[hruška|hrušky]], [[broskev|broskve]], [[luštěniny]], [[tabák]], [[Réva vinná|vinná réva]] a [[zelenina]]. Itálie vyniká ve sklizni vinné révy a výrobě [[víno|vína]]. Produkce vína v roce 2023 byla 44 milionů hektolitrů.{{Citace elektronické monografie [832] => | příjmení = SvetemVina.cz [833] => | příjmení2 = Coufal [834] => | jméno2 = František [835] => | titul = Nej... vinařské země a oblasti světa [836] => | url = https://blog.svetemvina.cz/nej-vinarske-zeme-a-oblasti-na-svete/ [837] => | datum vydání = 2016-01-29 [838] => | datum přístupu = 2024-02-04 [839] => | jazyk = cs [840] => }}{{Citace elektronického periodika [841] => | titul = Světová sklizeň vína letos vzrostla na maximum za sedm let {{!}} Dobrá chuť [842] => | periodikum = Lidovky.cz [843] => | url = https://www.lidovky.cz/relax/dobra-chut/svetova-sklizen-vina-letos-vzrostla-na-maximum-za-sedm-let.A131028_223201_dobra-chut_vam [844] => | datum vydání = 2013-10-29 [845] => | jazyk = cs [846] => | datum přístupu = 2024-02-04 [847] => }} [848] => [849] => Chovají se tato zvířata: [[Tur domácí|skot]], [[ovce]], [[Prase domácí|prasata]], [[domácí drůbež|drůbež]], [[kůň|koně]], [[osel|osli]], [[koza|kozy]] a [[bourec morušový|bourci morušoví]]. Velmi významný je též [[rybolov]]. Významnými zemědělskými oblastmi jsou Pádská nížina, [[Apulie]], [[Toskánsko]], Sicílie a [[Kampánie]]. [850] => [851] => === Průmysl === [852] => [[Soubor:Ferrari F8 Tributo Genf 2019 1Y7A5665.jpg|náhled|Nové [[Ferrari F8|Ferrari F8 Tributo]]]] [853] => Itálie má malé zásoby [[palivo|paliv]]. Téměř veškerá se dovážejí. Naopak velký potenciál mají v energetice vodní zdroje. Do Itálie vede z [[Alžírsko|Alžírska]] přes [[Tunisko]] plynovod. [[Zemní plyn]] se v malé míře těží na severu Jaderského moře, na jihu Apenin a na Sicílii. [[Ropa]] v ještě menší míře na jihu Sicílie. Stojí zde čtyři jaderné elektrárny (jejich produkce byla pozastavena na základě referenda v roce 1987), v Alpách se nachází mnoho vodních elektráren, poblíž Livorna dokonce jedna geotermická, přesto převažují tepelné. V malé míře se těží i [[asfalt]] a [[hnědé uhlí]], přesto je Itálie v současnosti na třetím místě v Evropě ve výrobě [[ocel]]i. V Itálii jsou významná ložiska [[mramor]]u, [[pyrit]]u, [[halit|kamenné]] a [[Soli|draselné soli]], [[síra|síry]] a [[rtuť|rtuti]]. [854] => [855] => Itálie je známa strojírenstvím, především dopravním. Známá je společnost [[Skupina FIAT|FIAT]] Holding (FIAT, [[Iveco]], [[Ferrari]], [[Lancia]], [[Alfa Romeo]], [[Maserati]], [[Lamborghini]]) a společnosti vyrábějící zemědělské stroje a vlaky. Itálie je pátá na světě ve stavbě lodí (0,777 mil. BRT v roce 1999). [856] => [857] => Dalšími odvětvími jsou průmysl elektrotechnický, chemický, textilní, papírenský, potravinářský, průmysl stavebních hmot a výroba železa a oceli. Itálie je po [[Čína|Číně]] a [[Hongkong]]u třetí největší vývozce (28 mld. USD) a sedmý největší dovozce textilních výrobků (15 mld. USD). V potravinářství je významná produkce vína, cukru, masa, mléka, sýrů, těstovin, vlny a rybích výrobků. [858] => [859] => === Doprava === [860] => [[Soubor:ETR 400 Roma Tiburtina train station 01 20181231.jpg|náhled|Rychlovlak [[Ferrovie dello Stato Italiane|FS]] [[Frecciarossa 1000]] provozovaný rychlostí až 360 km/h{{cite web|title=Frecciarossa 1000 in Figures|url=http://www.fsitaliane.it/fsi-en/GROUP/Safety-and-Technology/Frecciarossa1000:-the-train-of-the-future/Frecciarossa-1000-in-Figures|publisher=Ferrovie dello Stato Italiane|accessdate=24 November 2014|archive-url=https://web.archive.org/web/20141218192603/http://www.fsitaliane.it/fsi-en/GROUP/Safety-and-Technology/Frecciarossa1000%3A-the-train-of-the-future/Frecciarossa-1000-in-Figures|archive-date=2014-12-18|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-05-11|url archivu=https://web.archive.org/web/20141218192603/http://www.fsitaliane.it/fsi-en/GROUP/Safety-and-Technology/Frecciarossa1000%3A-the-train-of-the-future/Frecciarossa-1000-in-Figures|datum archivace=2014-12-18}}]] [861] => Dopravní síť je hustá a kvalitní. Je zde celkem 7 400 km [[dálnice|dálnic]] spojujících všechny oblasti země. Železniční síť disponuje 16 225 km tratí, z toho necelých 1500 km jsou tratě vysokorychlostní s provozní rychlostí až 300 km/hod. Vysokorychlostní tratě aktuálně spojují všechna významná města Itálie s výjimkou Benátek. [862] => Itálie má velkou námořní a leteckou flotilu (státní aerolinie [[Alitalia]] jsou členem [[SkyTeam]] stejně jako [[České aerolinie|ČSA]]). Významné námořní přístavy jsou [[Janov (Itálie)|Janov]] (''Genova''), [[Livorno]], [[Neapol]] (''Napoli''), [[Salerno]], [[Reggio di Calabria]], [[Palermo]], [[Taranto|Tarent]] (''Taranto''), [[Bari]], [[Ancona]] a [[Terst]] (''Trieste''). Velká letiště jsou [[Letiště Řím-Fiumicino|Řím-Fiumicino]]-Leonardo da Vinci, [[Milano-Malpensa]] a [[Palermo-Falcone]]. Do Itálie vede z Alžírska přes Tunisko plynovod. [863] => [864] => === Cestovní ruch === [865] => [[Soubor:Positano Sea.JPG|náhled|[[Amalfitana|Amalfské pobřeží]] v Kampánii]] [866] => Itálie patří mezi turisticky nejnavštěvovanější státy světa. Zemi ročně navštíví mezi 40 a 105 miliony turistů. [867] => {{Citace elektronického periodika |titul=PDF dal sito del turismo mondiale |url=http://www.worldtourism.org/facts/eng/pdf/indicators/Top25_ita.pdf |datum přístupu=2009-03-09 |url archivu=https://web.archive.org/web/20130609234859/http://www.worldtourism.org/facts/eng/pdf/indicators/Top25_ita.pdf |datum archivace=2013-06-09 |nedostupné=ano }} [868] => Turismus zde přitom tvoří asi 12 % [[Hrubý domácí produkt|HDP]]. Turisty sem lákají [[Starověk|antické]] a [[středověk]]é renesanční památky ([[Řím]] (''Roma''), [[Florencie]] (''Firenze''), [[Milán]] (''Milano''), [[Benátky]] (''Venezia''), [[Pisa]]), pláže (prakticky celé pobřeží, [[Bibione]], [[Rimini]]; [[Gardské jezero]]), hory (Alpy, [[Cortina d'Ampezzo]]) i venkov ([[Umbrie]], Toskánsko). Lákadly jsou i lázně a různé filmové a hudební festivaly (Benátky, [[Sanremo|San Remo]]). V Itálii se nachází nejvíce kulturních památek zapsaných na seznamu [[UNESCO]] (47). [869] => [870] => === Organizovaný zločin === [871] => Roční obrat italských zločineckých skupin, známých jako [[mafie]], se odhaduje na 160 miliard eur.[https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/457371-mafii-smrt-kmotra-kmotru-nerozhazi.html Mafii smrt kmotra kmotrů nerozhází] {{Wayback|url=https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/457371-mafii-smrt-kmotra-kmotru-nerozhazi.html |date=20180421030424 }}. Novinky. 10. prosince 2017. Výrazné zisky plynou z obchodu s drogami nebo z vybírání výpalného. Ještě v roce 2004 platilo až 80% podnikatelů a obchodníků na Sicílii výpalné výběrčímu mafie, kterému se říká pizzo.[https://www.national-geographic.cz/clanky/srdecne-pozdravy-ze-sicilie-zasila-mafie.html Srdečné pozdravy ze Sicílie zasílá mafie]. National Geographic, 2. 12. 2013. Díky investicím se hodnota majetku mafie odhaduje až na 1,6 biliónu eur. Mafie také ovládla italský zemědělský a potravinářský sektor,[https://www.w4t.cz/mafie-v-italii-ovladla-zemedelsky-a-potravinarsky-sektor-jen-v-lonskem-roce-vydelala-pres-pul-bilionu-korun-72376/ Mafie v Itálii ovládla zemědělský a potravinářský sektor, jen v loňském roce vydělala přes půl bilionu korun] {{Wayback|url=https://www.w4t.cz/mafie-v-italii-ovladla-zemedelsky-a-potravinarsky-sektor-jen-v-lonskem-roce-vydelala-pres-pul-bilionu-korun-72376/ |date=20180420203023 }}. ''W4T''. 21. března 2018. neapolská mafie si vytvořila výnosný zdroj příjmů z likvidace odpadu.[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/relax/2185939-camorra-neapolsky-mafiansky-system Camorra: neapolský mafiánský Systém]. Česká televize. 4. srpna 2017. Během [[Evropská migrační krize|evropské migrační krize]] začala mafie vydělávat peníze na přílivu afrických imigrantů,[https://zpravy.idnes.cz/italie-migranti-mafie-0ta-/zahranicni.aspx?c=A160505_152759_zahranicni_bur Z neschopnosti Itálie řešit migraci těží mafie. Je pro ni darem z nebes]. ''iDnes''. 8. května 2016. italské zločinecké organizace se ale zároveň dostaly do konfliktu s africkými gangy, které se jim nepodrobily a začaly jim konkurovat.[https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/401560-palermo-se-zmenilo-na-druhy-istanbul-ci-bejrut-tvrdi-starosta-sicilskeho-mesta.html Palermo se změnilo na druhý Istanbul či Bejrút, tvrdí starosta sicilského města]. Novinky. 25. dubna 2016. Mezi nejznámější zločinecké organizace v Itálii patří [[Cosa nostra]] na Sicílii, [[Camorra]] v Neapoli a [['Ndrangheta]] v Kalábrii.[https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/kdo-vykazuje-v-italii-nejvyssi-obrat-mafie/r~i:article:511801/?redirected=1524223022 Kdo vykazuje v Itálii nejvyšší obrat? Mafie]. Aktuálně.cz. 23. října 2007. Kontakty mafie sahaly až na nejvyšší místa v italské politice, z napojení na mafii byl před soudem obviněn i sedminásobný [[Křesťanská demokracie (Itálie)|křesťansko-demokratický]] předseda italské vlády [[Giulio Andreotti]].[https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zemrel-andreotti-muz-ktery-byl-sedmkrat-premierem/r~i:article:778902/ Zemřel Andreotti, muž, který byl sedmkrát premiérem]. Aktuálně.cz. 6. května 2013. [872] => [873] => == Demografie == [874] => {{Podrobně|Obyvatelstvo Itálie}} [875] => [876] => S 59,64{Eurostat https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/tps00001/default/table?lang=en} miliony obyvatel, zhruba tolik jako mají [[Spojené království]] a [[Francie]], patří Itálie k nejlidnatějším státům Evropy a je nejlidnatější z celé [[jižní Evropa|jižní Evropy]]. Itálie bývala zemí masové emigrace, ke konci dvacátého století se naopak stala jedním z vyhledávaných cílů imigrace. V procesu neregulérního zaměstnávání cizinců, které se v osmdesátých letech 20. století podle odhadů týkalo půl milionu až milionu osob, byli nejsilněji zastoupeni imigranti z Maroka a Tuniska. K nim se přidávaly skupiny z bývalých italských kolonií v Africe /hlavně Somálsko a Eritrea/ i z jiných oblastí světa – od Latinské Ameriky /např. Brazílie/ až po Asii.{{Citace monografie|příjmení=|jméno=|příjmení2=Bade|jméno2=Klaus J.|titul=Evropa v pohybu|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=|rok=2005|počet stran=308|strany=|isbn=80-7106-559-5}} Část imigrantů pocházela z Rumunska.{{Citace monografie|příjmení=Bade|jméno=Klaus J|příjmení2=|jméno2=|titul=Evropa v pohybu. Evropské migrace dvou staletí|vydání=1|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2005|počet stran=497|strany=308|isbn=80-7106-559-5}} [877] => [878] => === Demografická krize === [879] => Populace se během 20. století téměř zdvojnásobila, ale růst byl extrémně nevyvážený kvůli vysoké vnitřní migraci ze zemědělského jihu na průmyslový sever, což byl fenomén způsobený italským hospodářským zázrakem v padesátých a šedesátých letech. Navíc po staletích emigrace se Itálie od osmdesátých let stala poprvé ve své moderní historii výrazným cílem imigrace. Podle italské vlády bylo v lednu 2014 v Itálii 4 922 085 cizinců.http://demo.istat.it/str2013/index_e.html [880] => [881] => Vysoká plodnost a čísla porodnosti přetrvala do sedmdesátých let, poté začala plodnost dramaticky klesat. To vedlo k rapidnímu stárnutí populace. Na konci první dekády 21. století byl jeden z pěti Italů starší než 65 let. Plodnost se z celkového nejnižšího čísla 1,18 dítěte na ženu v roce 1995 zvýšila na číslo 1,41 v roce 2008.{{Citace elektronického periodika [882] => | titul = Indicatori demografici [883] => | periodikum = demo.istat.it [884] => | url = https://demo.istat.it/tavole/?t=indicatori [885] => | datum přístupu = 2023-04-29 [886] => }} Od té doby začala opět pozvolna klesat, až dosáhla hodnoty 1,24 v roce 2022. [887] => [888] => Zatímco v 60. letech 20. století připadal na každé dítě do šesti let jeden člověk starší 65 let, v roce 2023 jich bylo pět až šest.{{Citace elektronického periodika [889] => | titul = Itálie stárne. O imigraci ale premiérka nechce slyšet - Seznam Zprávy [890] => | periodikum = www.seznamzpravy.cz [891] => | url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-starnuti-populace-stepi-italskou-politiku-o-porodnost-vede-kulturni-valky-243172 [892] => | jazyk = cs [893] => | datum přístupu = 2024-02-24 [894] => }} [895] => [896] => === Města === [897] => [[Soubor:It-map-cs.jpg|náhled|Mapa Itálie]] [898] => [[Urbanizace]] dosahuje 67 %. V Itálii je mnoho měst s více než sto tisíci obyvateli. Tabulka ukazuje počet obyvatel u deseti nejlidnatějších italských měst. [899] => [900] => ==== Nejlidnatější města ==== [901] => * [[Řím]] (''Roma'') (2 872 800 obyvatel) [902] => * [[Milán]] (''Milano'') (1 351 562 obyvatel) [903] => * [[Neapol]] (''Napoli'') (972 212 obyvatel) [904] => * [[Turín]] (''Torino'') (902 137 obyvatel) [905] => * [[Palermo]] (678 492 obyvatel) [906] => * [[Janov (Itálie)|Janov]] (''Genova'') (580 097 obyvatel) [907] => * [[Bologna]] (384 202 obyvatel) [908] => * [[Florencie]] (''Firenze'') (377 207 obyvatel) [909] => * [[Bari]] (322 751 obyvatel) [910] => * [[Katánie|Katánia]] (315 535 obyvatel) [911] => * [[Benátky]] (''Venezia'') (264 579 obyvatel) [912] => [913] => === Etnické skupiny === [914] => [[Soubor:COB data Italy.PNG|náhled|upright=1.5|V Itálii žijí velké populace migrantů z východní Evropy a [[Severní Afrika|severní Afriky]]]] [915] => Převažující národnost je italská (94 %), avšak někteří [[Italové]] pocházejí z jiného národa a mají jiný [[mateřský jazyk]]. Týká se to Sardů na Sardinii, hovořících [[sardinština|sardsky]], Rétorománů u východní části hranic se [[Švýcarsko|Švýcarskem]], hovořících [[rétorománština|rétorománsky]], [[Autonomní provincie Bolzano|Tyrolanů]] na severu u hranic s Rakouskem, hovořících [[němčina|německy]], a Provensálců na západě u hranic s [[Francie|Francií]], hovořících [[francouzština|francouzsky]]. Přistěhovalci pocházejí především z bývalých kolonií, [[Libye]], [[Somálsko|Somálska]], [[Etiopie]] a [[Albánie]], ale i z [[Maroko|Maroka]]. [916] => [917] => Od počátku osmdesátých let, do té doby jazykově a kulturně homogenní společnost, začala Itálie přitahovat podstatné přílivy zahraničních přistěhovalců.{{cite book|last1=Allen|first1=Beverly|title=Revisioning Italy national identity and global culture|date=1997|publisher=University of Minnesota Press|location=Minneapolis|isbn=978-0-8166-2727-1|page=[https://archive.org/details/revisioningitaly00beve/page/169 169]|url=https://archive.org/details/revisioningitaly00beve/page/169}} Po [[Berlínská zeď|pádu berlínské zdi]] a nedávným rozšířením Evropské unie v letech [[2004]] a [[2007]] mnoho migrantů přichází z bývalých socialistických zemí [[východní Evropa|východní Evropy]] (zejména z [[Rumunsko|Rumunska]], [[Albánie]], [[Ukrajina|Ukrajiny]] a [[Polsko|Polska]]). Stejně významným zdrojem přistěhovalectví je sousední severní Afrika (zejména Maroko, Egypt a [[Tunisko]]) s rostoucími žádostmi v důsledku [[arabské jaro|arabského jara]]. Navíc byly v posledních letech zaznamenány rostoucí migrační vlny z Asie a Tichomoří (zejména z [[Čína|Číny]]"[http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/6550725.stm Milan police in Chinatown clash]". BBC News. 13 April 2007. a [[Filipíny|Filipín]]), ale také Latinské Ameriky. [918] => [919] => V roce 2014 žilo v Itálii zhruba 4,9 milionu cizinců,{{cite web|title=Resident Foreigners on 1st January by age and sex Year 2014|url=http://demo.istat.it/strasa2014/index_e.html|publisher=[[National Institute of Statistics (Italy)|Istat]]|accessdate=1 October 2014|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-05-11|url archivu=https://web.archive.org/web/20170519061935/http://demo.istat.it/strasa2014/index_e.html|datum archivace=2017-05-19|nedostupné=ano}} což činí 8.1% populace. Čísla zahrnují více než půl milionu dětí narozených cizincům v Itálii – přistěhovalcům druhé generace, ale nezahrnují cizince, kteří následně získali italskou státní příslušnost; to platí pro asi 130 000 lidí ročně.{{cite web|url=http://www.istat.it/en/archive/162261 |title=National demographic balance 2014|publisher=[[National Institute of Statistics (Italy)|Istat]]|format=PDF |date=15 June 2015|accessdate=20 November 2015}} Oficiální údaje rovněž vylučují nelegální přistěhovalce, kterých bylo v roce 2008 odhadováno na nejméně 670 000 lidí.Elisabeth Rosenthal, "[http://www.boston.com/news/world/europe/articles/2008/05/16/italy_cracks_down_on_illegal_immigration/ Italy cracks down on illegal immigration]". ''[[The Boston Globe]]''. 16 May 2008. [920] => [[Soubor:LE Eithne Operation Triton.jpg|náhled|Záchrana migrantů mířících do Itálie v červnu 2015]] [921] => [922] => V souvislosti s [[arabské jaro|arabským jarem]] a [[Občanská válka v Sýrii|válkou v Sýrii]] je Itálie vystavena náporu všemožných migrantů z arabských zemí, kteří se do země snaží dostat přes [[středozemní moře]]. [923] => [924] => === Migrační krize === [925] => Od roku 2013 se do Itálie přeplavilo 700 000 migrantů převážně ze [[Subsaharská Afrika|subsaharské Afriky]].{{Citace elektronického periodika [926] => | titul = S jarem raší trable s migranty. Italové jsou v pohotovosti [927] => | periodikum = Novinky.cz [928] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [929] => | vydavatel = Borgis [930] => | datum_vydání = 21. dubna 2018 [931] => | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/469542-s-jarem-rasi-trable-s-migranty-italove-jsou-v-pohotovosti.html [932] => | datum přístupu = 2018-06-06 [933] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180423014535/https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/469542-s-jarem-rasi-trable-s-migranty-italove-jsou-v-pohotovosti.html [934] => | datum archivace = 2018-04-23 [935] => }} Kromě zločineckých gangů migranty do Itálie převážejí také italská pobřežní stráž a italské námořnictvo,{{Citace elektronického periodika [936] => | titul = Záchranáři zachytili na moři až 1500 migrantů, kteří směřovali do Itálie [937] => | periodikum = iDnes.cz [938] => | datum_vydání = 26. května 2018 [939] => | url = https://zpravy.idnes.cz/italie-uprchlici-frontex-stredomori-ds2-/zahranicni.aspx?c=A180526_071147_zahranicni_fer [940] => }} evropská agentura na ochranu vnějších hranic [[Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž|Frontex]], mise EU Sophia a různé neziskové organizace jako [[Lékaři bez hranic]].{{Citace elektronického periodika [941] => | titul = Neziskové organizace tento týden dopravily do Itálie už 4 600 migrantů [942] => | periodikum = Novinky.cz [943] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [944] => | vydavatel = Borgis [945] => | datum_vydání = 13. července 2017 [946] => | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/443377-neziskove-organizace-tento-tyden-dopravily-do-italie-uz-4-600-migrantu.html [947] => }} Velkou mediální pozornost v Itálii i v zahraničí vyvolaly některé násilné činy imigrantů, například vražda Ashley Ann Olsenové nelegálním migrantem ze [[Senegal]]u, kterého si Olsenová pozvala do svého bytu ve [[Florencie|Florencii]],{{cite news|last1=Pianigiani|first1=Gaia|title=Italy Arrests Suspect in Death of American Woman|url=https://www.nytimes.com/2016/01/15/world/europe/ashley-ann-olsen-italy-arrest.html?module=WatchingPortal®ion=c-column-middle-span-region&pgType=Homepage&action=click&mediaId=thumb_square&state=standard&contentPlacement=5&version=internal&contentCollection=www.nytimes.com&contentId=http%3A%2F%2Fwww.nytimes.com%2F2016%2F01%2F15%2Fworld%2Feurope%2Fashley-ann-olsen-italy-arrest.html&eventName=Watching-article-click|publisher=New York Times|date=14. ledna 2016}} nebo hromadné znásilnění [[Polsko|polské]] turistky na pláži v [[Rimini]].{{Citace elektronického periodika [948] => | titul = Italská policie zadržela i čtvrtého člena gangu, jenž znásilnil Polku [949] => | ročník = iDnes.cz [950] => | datum_vydání = 3. září 2017 [951] => | url = https://zpravy.idnes.cz/dopadeni-uprchlici-rimini-hromadne-znasilneni-polka-utok-napadeni-turiste-italie-gix-/zahranicni.aspx?c=A170903_162513_zahranicni_ekl [952] => }} Podle italského deníku ''Il Corriere della Sera'' „až polovinu trestných činů páchají cizinci, zatímco jejich počet dosahuje devíti procent obyvatelstva země“.{{Citace elektronického periodika [953] => | titul = Berlusconi naskočil na protiimigrační vlnu [954] => | periodikum = Novinky.cz [955] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [956] => | vydavatel = Borgis [957] => | datum_vydání = 24.03.2018 [958] => | url = https://www.novinky.cz/zahranicni/463362-berlusconi-naskocil-na-protiimigracni-vlnu.html [959] => | datum přístupu = 2018-06-06 [960] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20180215205818/https://www.novinky.cz/zahranicni/463362-berlusconi-naskocil-na-protiimigracni-vlnu.html [961] => | datum archivace = 2018-02-15 [962] => }} [963] => [964] => === Jazyky === [965] => [[Soubor:Minoranze linguistiche it.svg|náhled|Oficiálně uznané menšinové jazky v Itálii{{Citace elektronického periodika |titul=Lingue di minoranza e scuola, Carta Generale. Ministero della Pubblica Istruzione |url=http://www.minoranze-linguistiche-scuola.it/carta-generale/ |datum přístupu=2017-05-11 |url archivu=https://web.archive.org/web/20171010152621/http://www.minoranze-linguistiche-scuola.it/carta-generale/ |datum archivace=2017-10-10 |nedostupné=ano }}]] [966] => Sjednocující jazyk Italů je [[italština]], jazyk románského původu. Italština se u lidu stala běžná až v [[19. století]], do té doby se používala hlavně různá románská nářečí. Prvním literárním dílem v lidovém jazyce Itálie je [[Dante Alighieri|Danteho]] [[Božská komedie]], která byla napsána tzv. lidovým jazykem (''vulga''). Nářečí se běžně v domácnostech používají i nyní. Značný rozdíl je mezi nářečími ze severu a z jihu Itálie. Nejznámější jsou dialekty z kraje [[Benátsko]], [[Emilia-Romagna]], [[Toskánsko]], [[Lazio]], [[Neapol]]e a [[Sicílie]]. [967] => [968] => V Itálii se hovoří i jazyky, které se neřadí mezi nářečí, jsou to tři románské jazyky: [[Furlanština]] v kraji [[Furlansko|Furlansko (''Friuli'')]], [[sicilština]] na [[Sicílie|Sicílii]] a v [[Kalábrie|Kalábrii]], [[rétorománština]] v kraji [[Trento]]. Kromě toho existují dialekty [[Řečtina|řečtiny]] zvané ''griko'' v [[Kalábrie|Kalábrii]] a [[Apulie|Apulii]]. Dále se vyskytuje i [[albánština]], a to v některých albanofonních vesnicích ve stejných jihoitalských oblastech. Jazyky etnických menšin jsou [[slovinština]], kterou se hovoří v blízkosti slovinských hranic, [[němčina]], kterou hovoří lidé v části kraje [[Trento]] (tj. v [[Jižní Tyrolsko|Jižním Tyrolsku]]) a [[francouzština]], která je používána v kraji [[Údolí Aosty]]. [969] => [970] => === Náboženství === [971] => [[Soubor:Collage chiese italiane.jpg|náhled|upright=1.2|Nejznámější náboženské chrámy, ve směru hodinových ručiček zleva: [[Santa Maria del Fiore]], [[Bazilika svatého Petra]], nejdůležitejší a největší chrám ve Vatikánu, [[Katedrála Narození Panny Marie (Milán)|Katedrála v Miláně]] a [[Bazilika svatého Marka]]]] [972] => V Itálii má největší zastoupení [[Latinská církev|římskokatolická církev]], ačkoli katolicismus již oficiálně není [[státní náboženství|státním náboženstvím]].{{cite news|title=Catholicism No Longer Italy`s State Religion|url=http://articles.sun-sentinel.com/1985-06-04/news/8501220260_1_italian-state-new-agreement-church|accessdate=7 September 2013|newspaper=[[Sun Sentinel]]|date=4 June 1985|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-05-11|url archivu=https://web.archive.org/web/20131020143004/http://articles.sun-sentinel.com/1985-06-04/news/8501220260_1_italian-state-new-agreement-church|datum archivace=2013-10-20|nedostupné=ano}} Je to dáno historií a velký vliv má i samotný [[Vatikán]] a osobnost [[papež]]e (v současnosti Argentinec italského původu [[František (papež)|František]]). V roce 2010 byl podíl Italů, kteří se identifikovali jako římští katolíci 81,2%.{{cite web|title=The Global Catholic Population|url=http://www.pewforum.org/2013/02/13/the-global-catholic-population/|website=pewresearch.org|publisher=[[Pew Research Center]]|accessdate=24 August 2014}} [973] => [974] => Římská episkopální jurisdikce Říma obsahuje ústřední vládu celé římsko-katolické církve, včetně různých [[Papežská kurie|agentur]], které jsou nezbytné pro správu. Diplomaticky je uznávána jinými subjekty mezinárodního práva jako subjekt suverénní, vedený papežem, který je také [[Papež|biskupem Říma]], s nímž má diplomatické vztahy.Text taken directly from {{cite web |url=http://www.fco.gov.uk/en/travel-and-living-abroad/travel-advice-by-country/country-profile/europe/holy-see/ |title=Archived copy |accessdate=2016-02-05 |deadurl=ano |archiveurl=https://web.archive.org/web/20101231084624/http://www.fco.gov.uk/en/travel-and-living-abroad/travel-advice-by-country/country-profile/europe/holy-see/ |archivedate=31 December 2010 |df= |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2017-05-11 |url archivu=https://web.archive.org/web/20101231084624/http://www.fco.gov.uk/en/travel-and-living-abroad/travel-advice-by-country/country-profile/europe/holy-see/ |datum archivace=2010-12-31 }} (viewed on 14 December 2011), on the website of the British Foreign & Commonwealth Office.The Holy See's sovereignty has been recognized explicitly in many international agreements and is particularly emphasized in article 2 of the [[Lateran Treaty]] of 11 February 1929, in which "Italy recognizes the sovereignty of the Holy See in international matters as an inherent attribute in conformity with its traditions and the requirements of its mission to the world" ([http://www.aloha.net/~mikesch/treaty.htm Lateran Treaty, English translation] {{Wayback|url=http://www.aloha.net/~mikesch/treaty.htm|date=20180523023017}}). [975] => [976] => Mezi křesťanské menšiny v Itálii patří [[pravoslaví|pravoslavní]], [[Valdenští|valdenští evangelíci]] a další [[Protestantismus|protestantské]] komunity. V roce 2011 bylo v Itálii odhadováno 1,5 milionu pravoslavných křesťanů, tedy 2,5% obyvatel;{{cite book|last1=Leustean|first1=Lucian N.|title=Eastern Christianity and Politics in the Twenty-First Century|date=2014|publisher=Routledge|isbn=978-0-415-68490-3|page=723}} 0,5 mil. z [[Letniční hnutí|letničního hnutí]] a [[Evangelikalismus|evangelikálů]] (z nichž je 0,4 mil. členů apoštolské církve), 235 685 jehovistů,{{cite web|url=http://www.cesnur.org/religioni_italia/t/testimoni_geova_02.htm |title=Le religioni in Italia: I Testimoni di Geova (Religions in Italy: The Jehovah's Witnesses)|publisher=[[CESNUR|Center for Studies on New Religions]] |accessdate=30 May 2011|language=Italian}} 30 000 valdenských,{{cite web |url=http://www.chiesavaldese.org/pages/storia/dove_viviamo.php |archive-url=https://web.archive.org/web/20060211233818/http://www.chiesavaldese.org/pages/storia/dove_viviamo.php |dead-url=ano |archive-date=11 February 2006 |title=Chiesa Evangelica Valdese – Unione delle chiese Metodiste e Valdesi (Waldensian Evangelical Church – Union of Waldensian and Methodist churches) |language=Italian |publisher=Chiesa Evangelica Valdese – Unione delle chiese Metodiste e Valdesi (Waldensian Evangelical Church – Union of Waldensian and Methodist churches |accessdate=30 May 2011 |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2017-05-11 |url archivu=https://archive.today/20120724023747/http://www.chiesavaldese.org/pages/storia/dove_viviamo.php |datum archivace=2012-07-24 }} 25 000 [[Adventisté sedmého dne|adventistů sedmého dne]], 22 000 z [[Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů|Církve svatých posledních dnů]], 15 000 baptistů (plus asi 5 000 svobodných baptistů), 7 000 luteránů, 4 000 metodistů.{{cite web |url=http://www.oikoumene.org/en/member-churches/regions/europe/italy/evangelical-methodist-church-in-italy.html |title=World Council of Churches – Evangelical Methodist Church in Italy |publisher=World Council of Churches |accessdate=30 October 2010 |deadurl=ano |archiveurl=https://web.archive.org/web/20080709033652/http://www.oikoumene.org/en/member-churches/regions/europe/italy/evangelical-methodist-church-in-italy.html |archivedate=9 July 2008 |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2017-05-11 |url archivu=https://web.archive.org/web/20080709033652/http://www.oikoumene.org/en/member-churches/regions/europe/italy/evangelical-methodist-church-in-italy.html |datum archivace=2008-07-09 }} [977] => [978] => Rostoucí přistěhovalectví v posledních dvou desetiletích bylo doprovázeno nárůstem nekřesťanských náboženství. V roce 2010 bylo v Itálii 1,6 milionu [[muslim]]ů, tvořících 2,6% populace. [979] => [980] => ==== Státní a náboženské svátky ==== [981] => * 1. leden – Nový rok (Capodanno) [982] => * 6. leden – Tři králové (Epifania) [983] => * Pasquetta – Velikonoční pondělí (pohyblivý svátek) [984] => * 25. duben – Den osvobození (Festa della Liberazione) [985] => * 1. květen – Svátek práce (Festa del Lavoro) [986] => * 15. srpen – Nanebevzetí Panny Marie (Ferragosto) [987] => * 1. listopad – Svátek všech svatých (Ognissanti) [988] => * 8. prosinec – Neposkvrněné početí Panny Marie (Immacolata Concezione) [989] => * 25. prosinec – Narození páně (Natale) [990] => * 26. prosinec – Svátek sv. Štěpána (Santo Stefano) [991] => [992] => == Kultura == [993] => [994] => === Výtvarné umění === [995] => [[Soubor:Mona Lisa, by Leonardo da Vinci, from C2RMF retouched.jpg|náhled|vlevo|upright|''[[Mona Lisa]]'' [[Leonardo da Vinci|Leonarda da Vinciho]], zřejmě nejslavnější obraz světa]] [996] => [[Soubor:Rome Sistine Chapel 01.jpg|náhled|[[Michelangelo Buonarroti|Michelangelova]] freska ''[[Poslední soud (Michelangelo)|Poslední soud]]'' v [[Sixtinská kaple|Sixtinské kapli]]]] [997] => [[Soubor:El nacimiento de Venus, por Sandro Botticelli.jpg|náhled|''[[Zrození Venuše (Botticelli)|Zrození Venuše]]'' [[Sandro Botticelli|Sandra Botticelliho]]]] [998] => Pět z nejslavnějších světových malířů, [[Leonardo da Vinci]], [[Michelangelo Buonarroti]], [[Sandro Botticelli]], [[Raffael Santi]] a [[Tizian]], pocházelo z Itálie. Moderní malířství pak nepopiratelně a zásadně ovlivnil [[Amedeo Modigliani]].{{Citace elektronického periodika [999] => | příjmení = [1000] => | jméno = [1001] => | titul = Modigliani zemřel před sto lety. Celý život třel bídu s nouzí [1002] => | periodikum = Týden.cz [1003] => | url = https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/umeni/modigliani-zemrel-pred-sto-lety-cely-zivot-trel-bidu-s-nouzi_538439.html [1004] => | datum vydání = 2020-01-24 [1005] => | jazyk = cs [1006] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1007] => }} Ze starších autorů je stále více doceňován též [[Caravaggio]]. Také extravagantní pokusy (známé portréty z ovoce) [[Giuseppe Arcimboldo|Giuseppeho Arcimbolda]] docenili až některé moderní umělecké směry, například surrealismus. [1008] => [1009] => O životě většiny jmenovaných bychom věděli jen málo, nebýt zakladatele kunsthistorie [[Giorgio Vasari|Giorgia Vasariho]].{{Citace monografie [1010] => | příjmení = Rowland [1011] => | jméno = Ingrid Drake [1012] => | příjmení2 = Charney [1013] => | jméno2 = Noah [1014] => | titul = The Collector of Lives: Giorgio Vasari and the Invention of Art [1015] => | url = https://books.google.cz/books/about/The_Collector_of_Lives.html?id=ftZFMQAACAAJ&redir_esc=y [1016] => | vydavatel = W.W. Norton [1017] => | počet stran = 420 [1018] => | isbn = 978-0-393-24131-0 [1019] => | poznámka = Google-Books-ID: ftZFMQAACAAJ [1020] => | jazyk = en [1021] => }} Jeho snahy byly usnadněny tím, že Itálie byla několik století epicentrem výtvarného umění a dějiny italského malířství jsou z velké části dějinami malířství evropského. Již v gotice se objevili někteří vrcholní tvůrci ([[Cimabue]], [[Duccio di Buoninsegna]], [[Simone Martini]]). Průkopníkem perspektivy v malířství byl [[Paolo Uccello]]. Ovšem vrcholným obdobím italského výtvarného umění byla bezpochyby renesance.{{Citace monografie [1022] => | příjmení = Hartt [1023] => | jméno = Frederick [1024] => | příjmení2 = Wilkins [1025] => | jméno2 = David G. [1026] => | titul = History of Italian Renaissance Art: Painting, Sculpture, Architecture [1027] => | url = https://books.google.cz/books?id=e7VHPgAACAAJ&hl=cs&source=gbs_book_other_versions [1028] => | vydavatel = Thames & Hudson [1029] => | počet stran = 768 [1030] => | isbn = 978-0-500-23803-5 [1031] => | poznámka = Google-Books-ID: e7VHPgAACAAJ [1032] => | jazyk = en [1033] => }} Krom již uvedených jsou v dějinách umění vyzdvihováni [[Giotto di Bondone]], [[Tintoretto]], [[Masaccio]], [[Paolo Veronese]], [[Fra Angelico]], [[Andrea Mantegna]], [[Giorgione]], [[Andrea del Verrocchio]], [[Piero della Francesca]], [[Perugino|Pietro Perugino]], [[Domenico Ghirlandaio]], [[Giovanni Bellini]], [[Antonio Allegri da Correggio]], [[Andrea del Sarto]], [[Antonello da Messina]], [[Filippo Lippi]], [[Pinturicchio]], [[Pisanello]] či [[Vittore Carpaccio]]. S manýrismem jsou spjati [[Agnolo Bronzino|Bronzino]], [[Parmigianino]] a [[Jacopo da Pontormo|Pontormo]]. Rokokovým klasikem je [[Giovanni Battista Tiepolo]]. Nejvýznamnějšími barokními malíři jsou [[Guido Reni]] a [[Artemisia Gentileschiová]]. Významným krajinářem 18. století byl [[Giovanni Antonio Canal]]. Do epochy romantismu spadá dílo [[Francesco Hayez|Francesca Hayeze]]. Představitelem surrealismu byl [[Giorgio de Chirico]]. Ve druhé polovině 20. století v Itálii vzniklo významné umělecké hnutí [[Arte povera]], volně přináležející ke [[Konceptuální umění|konceptualismu]].{{Citace elektronického periodika [1034] => | titul = Arte Povera Movement Overview [1035] => | periodikum = The Art Story [1036] => | url = https://www.theartstory.org/movement/arte-povera/ [1037] => | datum přístupu = 2019-12-21 [1038] => }} [1039] => [1040] => Sochař [[Donatello]] se stal přímo symbolem své disciplíny.{{Citace monografie [1041] => | příjmení = Meyer [1042] => | jméno = Alfred Gotthold [1043] => | titul = Donatello (Classic Reprint) [1044] => | url = https://books.google.cz/books?id=WhoiwAEACAAJ&hl=cs&source=gbs_book_other_versions [1045] => | vydavatel = Fb&c Limited [1046] => | počet stran = 144 [1047] => | isbn = 978-0-666-43748-8 [1048] => | poznámka = Google-Books-ID: WhoiwAEACAAJ [1049] => | jazyk = de [1050] => }} Renesanční sochařství rozvíjel [[Jacopo Sansovino]], umění reliéfů v této epoše pak [[Lorenzo Ghiberti]]. Neoklasicistní sochy tvořil [[Antonio Canova]], manýristické [[Benvenuto Cellini]]. [1051] => [[Soubor:Florence, Italy - panoramio (125).jpg|vlevo|náhled|[[Galleria degli Uffizi]]]] [1052] => K významným galeriím patří [[Galleria degli Uffizi]] ve Florencii.{{Citace elektronického periodika [1053] => | titul = Uffizi Gallery {{!}} museum, Florence, Italy [1054] => | url = https://www.britannica.com/topic/Uffizi-Gallery [1055] => | periodikum = Encyclopedia Britannica [1056] => | datum přístupu = 2019-10-28 [1057] => | jazyk = en [1058] => }} Také ve florentském [[Palác Pitti|Paláci Pitti]] je významná galerie (palác jinak proslul především jako sídlo rodu Medicejů). Florentské muzeum [[Bargello]] je proslulé především svou sochařskou sbírkou. Důležitá muzea umění jsou ale i v Římě: zejména [[Kapitolská muzea]], [[Galerie Borghese]] nebo [[Národní galerie starého umění]] v [[Palazzo Barberini]]. Mimo Florencii a Řím chovají nejvzácnější sbírky [[Ambrosiánská knihovna]] v Miláně, [[Gallerie dell'Accademia]] v Benátkách a [[Muzeum a národní galerie Capodimonte]] v Neapoli. [1059] => [1060] => Ve starém Římě sepsal základní teoretické architektonické dílo [[Marcus Vitruvius Pollio|Vitruvius]]. Ve Florencii prosadil renesanční architekturu [[Filippo Brunelleschi]], hlavním architektem slavné benátské renesanční éry byl [[Andrea Palladio]], do Milána a Říma tento styl vnesl [[Donato Bramante]]. [[Gian Lorenzo Bernini]] je zřejmě nejvýznamnějším barokním architektem.{{Citace elektronického periodika [1061] => | příjmení = Lauer [1062] => | jméno = Magda [1063] => | titul = Italy's Treasures: Gian Lorenzo Bernini [1064] => | periodikum = Italy Magazine [1065] => | url = https://www.italymagazine.com/featured-story/italys-treasures-gian-lorenzo-bernini [1066] => | jazyk = en [1067] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1068] => }} Významnými modernistickými architekty jsou [[Renzo Piano]], [[Richard Rogers]] (rodák z Florencie) či [[Aldo Rossi]]. [1069] => [1070] => === Literatura === [1071] => {{viz též|Italská literatura}} [1072] => [[Soubor:Portrait de Dante.jpg|náhled|150px|[[Dante Alighieri|Dante]]]] [1073] => Antickou římskou literaturu přivedli k vrcholům [[Publius Vergilius Maro|Vergilius]], [[Publius Ovidius Naso|Ovidius]] či [[Quintus Horatius Flaccus|Horatius]].{{Citace elektronického periodika [1074] => | titul = Zlatý věk římské poezie [1075] => | periodikum = www.fhs.cuni.cz [1076] => | url = http://www.fhs.cuni.cz/homer21/rim_zlatyvek.html [1077] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1078] => }} [1079] => [1080] => [[Carlo Goldoni]] a [[Luigi Pirandello]] patří k nejslavnějším světovým dramatikům. [1081] => [1082] => Také v oblasti prózy a poezie je několik Italů, kteří patří do kánonu světové kultury, zejména [[Dante Alighieri]], [[Francesco Petrarca]] a [[Giovanni Boccaccio]]. Pro vývoj italské literatury byl velmi významný též [[Torquato Tasso]] či [[Giacomo Leopardi]]. Utopií ''[[Sluneční stát (utopie)|Sluneční stát]]'' se proslavil [[Tommaso Campanella]].{{Citace elektronického periodika [1083] => | příjmení = Krutský [1084] => | jméno = Michal [1085] => | titul = Tommaso Campanella a Sluneční stát [1086] => | periodikum = e-Polis.cz [1087] => | url = http://www.e-polis.cz//clanek/tommaso-campanella-a-slunecni-stat.html [1088] => | jazyk = cs-cz [1089] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1090] => }} Spisovatel [[Ludovico Ariosto]] je autorem pojmu [[humanismus]].{{Citace elektronické monografie [1091] => | příjmení = [1092] => | jméno = [1093] => | titul = Ludovico Ariosto – poet [1094] => | url = https://www.italyonthisday.com/2016/09/ludovico-ariosto-poet.html [1095] => | vydavatel = Italy On This Day [1096] => | datum vydání = 8. 9. 2016 [1097] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1098] => }} Klíčovým představitelem tzv. [[Risorgimento|risorgimenta]] byl [[Alessandro Manzoni]]. Vpravdě renesančním, tedy všestranným umělcem byl [[Leon Battista Alberti]]. K důležitým autorům patřili též [[Giuseppe Tomasi di Lampedusa]], [[Ugo Foscolo]], [[Antonio Tabucchi]] či představitel verismu [[Giovanni Verga]]. [1099] => [[Soubor:Frankfurter Buchmesse 2011 Umberto Eco.jpg|vlevo|náhled|186x186pixelů|[[Umberto Eco]]]] [1100] => V žádné učebnici světové literatury nemůže chybět zakladatel [[Futurismus (literatura)|futurismu]] [[Filippo Tommaso Marinetti]].{{Citace monografie [1101] => | příjmení = Ialongo [1102] => | jméno = Ernest [1103] => | titul = Filippo Tommaso Marinetti: The Artist and His Politics [1104] => | url = https://books.google.cz/books/about/Filippo_Tommaso_Marinetti.html?id=3C8ABwAAQBAJ&redir_esc=y [1105] => | vydavatel = Rowman & Littlefield [1106] => | počet stran = 344 [1107] => | isbn = 978-1-61147-757-3 [1108] => | poznámka = Google-Books-ID: 3C8ABwAAQBAJ [1109] => | jazyk = en [1110] => }} Důležitým teoretikem futurismu byl i [[Umberto Boccioni]]. Literární [[Dekadence (literatura)|dekadenci]] a politický fašismus reprezentoval [[Gabriele d'Annunzio|Gabriele d’Annunzio]]. [[Dario Fo]], [[Eugenio Montale]], [[Grazia Deleddaová]], [[Salvatore Quasimodo]] a [[Giosuè Carducci]] získali [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]]. [[Alberto Moravia]] ukázal světu ve 2. polovině 20. století literární podobu [[Neorealismus|neorealismu]].{{Citace periodika [1111] => | příjmení = Morris [1112] => | jméno = Roderick Conway [1113] => | titul = Neorealism in Postwar Italy [1114] => | periodikum = The New York Times [1115] => | datum vydání = 2001-11-17 [1116] => | issn = 0362-4331 [1117] => | jazyk = en-US [1118] => | url = https://www.nytimes.com/2001/11/17/style/IHT-neorealism-in-postwar-italy.html [1119] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1120] => }} Z dalších poválečných autorů zaujal zejména [[Umberto Eco]], představitel [[Postmodernismus (literatura)|postmodernismu]].{{Citace elektronického periodika [1121] => | příjmení = Anz [1122] => | jméno = Von Thomas [1123] => | titul = Umberto Ecos Postmodernität - Eine kurze Erinnerung an den literaturgeschichtlichen Ort seines Romans „Der Name der Rose“ um 1980 : literaturkritik.de [1124] => | periodikum = literaturkritik.de [1125] => | url = https://literaturkritik.de/id/21691 [1126] => | jazyk = de-DE [1127] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1128] => }} V jeho stopách silně [[esej]]istické prózy jde [[Claudio Magris]]. Za hranice pronikli též [[Primo Levi]], [[Dino Buzzati]], [[Cesare Pavese]], [[Italo Calvino]], [[Natalia Ginzburgová]] či [[Elsa Morante]], Moraviova manželka. [1129] => [1130] => Nejvýznamnějšími představiteli dětské literatury jsou [[Gianni Rodari]] a [[Edmondo De Amicis]], dobrodružné pak [[Emilio Salgari]], tvůrce slavného [[Sandokan]]a. Nejslavnějším italským komiksovým autorem je [[Hugo Pratt]]. Operními libretisty [[Pietro Metastasio]], [[Arrigo Boito]] či [[Lorenzo da Ponte]]. Novinářkou pak [[Oriana Fallaci]]ová.{{Citace elektronického periodika [1131] => | titul = Zemřela novinářka a spisovatelka Oriana Fallaciová [1132] => | periodikum = Novinky.cz [1133] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [1134] => | vydavatel = Borgis [1135] => | url = https://www.novinky.cz/kultura/clanek/zemrela-novinarka-a-spisovatelka-oriana-fallaciova-40130136 [1136] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1137] => }} [1138] => [1139] => Itálie má devět národních knihoven, ale dvě jsou tzv. ústřední a nejdůležitější: [[Ústřední národní knihovna ve Florencii]] a [[Ústřední národní knihovna v Římě]]. Vedle toho je ale v zemi řada dalších proslavených biblioték: [[Biblioteca Marciana|Biblioteca Marciana v Benátkách]], [[Ambrosiánská knihovna|Ambrosiánská knihovna v Miláně]] nebo [[Medicejská knihovna ve Florencii]]. [1140] => [1141] => === Hudba === [1142] => [[Soubor:Giuseppe Verdi by Giovanni Boldini.jpg|náhled|150px|[[Giuseppe Verdi]]]] [1143] => K nejvýznamnějším [[Renesance|renesančním]] skladatelům, zvláště [[chrám]]ové sborové hudby, patřil [[Giovanni Pierluigi da Palestrina]]. Jako skladatel madrigalů proslul [[Carlo Gesualdo]]. Jako zakladatel žánru [[Opera|opery]] platí [[Claudio Monteverdi]]. Neapolskou operní školu založil [[Alessandro Scarlatti]]. Proslulým skladatelem vážné hudby byl [[Antonio Vivaldi]]. [1144] => [1145] => Nejslavnějšími [[Opera|operními]] [[hudební skladatel|skladateli]] období [[belcanto|bel canta]] byli [[Vincenzo Bellini]] (''[[Norma (opera)|Norma]]'', ''[[Puritáni]]''), [[Gioacchino Rossini]] a [[Gaetano Donizetti]] (''[[Lucie z Lammermooru|Lucia di Lammermoor]]'', ''[[Nápoj lásky (opera)|Nápoj lásky]]''). Dalšími operními skladateli byli především [[Giuseppe Verdi]] (mj. ''[[La traviata]]''), [[Giacomo Puccini]] (''[[Madam Butterfly]]'', ''[[Tosca]]'' a další), či [[Ruggero Leoncavallo]] (''[[Komedianti]]''). [[Ennio Morricone]] je možná nejslavnějším autorem filmové hudby všech dob.{{Citace elektronického periodika [1146] => | titul = Zemřel Ennio Morricone. Legendě italské filmové hudby bylo 91 let [1147] => | periodikum = iDNES.cz [1148] => | url = https://www.idnes.cz/kultura/hudba/ennio-morricone-zemrel-film-hudba-legenda-umrti.A200706_090040_hudba_remy [1149] => | datum vydání = 2020-07-06 [1150] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1151] => }} I [[Nino Rota]] se proslavil filmovou hudbou, především k filmu ''[[Kmotr (film)|Kmotr]]''. [1152] => [[Soubor:Luciano Pavarotti 15.06.02 cropped2.jpg|vlevo|náhled|180x180pixelů|[[Luciano Pavarotti]]]] [1153] => Z [[Zpěvák|pěvců]] dosáhli velké proslulosti mj. [[Tenor|tenoři]] [[Enrico Caruso]], [[Luciano Pavarotti]] a [[Andrea Bocelli]]. Mezi celosvětově známé pěvkyně patří [[Soprán|sopranistky]] [[Renata Tebaldiová]], [[Renata Scottová]] a [[Mezzosoprán|mezzosopranistka]] [[Cecilia Bartoli]]. Dějiny [[balet]]u formoval [[Carlo Blasis]], zejména tím, že vymyslel tzv. základní baletní postoj. [1154] => [1155] => Houslový virtuóz [[Niccolò Paganini]] se stal přímo ikonickou postavou svého oboru.{{Citace periodika [1156] => | příjmení = Mudra [1157] => | jméno = Oldřich [1158] => | titul = Niccolò Paganini: Génius, nebo monstrum? [1159] => | periodikum = Deník.cz [1160] => | datum vydání = 2017-08-09 [1161] => | jazyk = cs [1162] => | url = https://www.denik.cz/hudba/niccol-paganini-genius-nebo-monstrum-20170809.html [1163] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1164] => }} Stejně jako výrobce [[Housle|houslí]] [[Antonio Stradivari]].{{Citace elektronického periodika [1165] => | titul = Antonio Stradivari: the legend and myth of perfect sound [1166] => | periodikum = Italian Ways [1167] => | url = https://www.italianways.com/antonio-stradivari-the-legend-and-myth-of-perfect-sound/ [1168] => | datum vydání = 2020-03-30 [1169] => | jazyk = en-US [1170] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1171] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20210520075951/https://www.italianways.com/antonio-stradivari-the-legend-and-myth-of-perfect-sound/ [1172] => | datum archivace = 2021-05-20 [1173] => }} [[Bartolomeo Cristofori]] je považován za vynálezce klavíru. [1174] => [[Soubor:TeatroAllaScala002.jpg|náhled|[[La Scala]]]] [1175] => Nejstarším doposud provozovaným [[Operní scéna|operním domem]] světa je [[Teatro San Carlo]] v [[Neapol]]i. Milánská [[La Scala]] a [[Teatro La Fenice]] v [[Benátky|Benátkách]] patří rovněž k nejvýznamnějším operním scénám světa.{{Citace elektronické monografie [1176] => | titul = Milánská La Scala včera a dnes [1177] => | url = https://operaplus.cz/milanska-la-scala-vcera-a-dnes-1/ [1178] => | datum vydání = 2011-01-28 [1179] => | datum přístupu = 2019-10-28 [1180] => | jazyk = cs-CZ [1181] => | příjmení = Winter [1182] => | jméno = Jana [1183] => | vydavatel = Opera plus [1184] => | místo = [1185] => }} [1186] => [[Soubor:Eros ramazzotti de gira por europa.jpeg|vlevo|náhled|[[Eros Ramazzotti]]]] [1187] => V oblasti populární hudby, kde tradičně dominují Britové a Američané, se dokázal celosvětově prosadit [[Eros Ramazzotti]] a někteří představitelé tzv. italopopu 70. let jako [[Toto Cutugno]], [[Umberto Tozzi]] nebo skupina [[Ricchi e Poveri]]. Rock do italské hudby přinesl [[Adriano Celentano]]. První velký mezinárodní italský pop hit ''[[Volare (píseň)|Volare]]'' z roku 1958 napsal [[Domenico Modugno]]. [1188] => [[Soubor:Saltarello, peinture anonyme du XIXe.jpg|náhled|Italský lidový tanec saltarello]] [1189] => Italský folklór je velmi bohatý a stále živý a oblíbený i u mladší generace. Jde o převážně středomořský folklór, případně na severu Itálie i se středoevropským vlivem. Známá folklorní oblast je severovýchodní Itálie, tzv. benátský styl středomořských tradic s typickou hudbou a tanci, které ovlivnily celou Dalmácii a také [[Balkán]], známá je i oblast [[Romagna]], zejména svou [[klarinet]]ovou hudbou. Jižní Itálie je známé také množstvím písní a tanců, nejznámější je tanec ''[[tarantela|tarantella]]'', který má starořecký původ a tančí se v celé jižní Itálii. K místnímu folklóru patří i písničky o mafii (''La musica della mafia''). Tradiční a pro Evropu jedinečné písničky se zpívají na ostrově [[Sardinie]]. Jsou to [[polyfonie|polyfonní]] písničky, podobné těm v řeckém kraji [[Epirus]]. Jedním z nejznámějších italských lidových zpěváků je [[Otello Profazio]]. Z italských lidových písní se vyvinula i tradiční [[opera]], která obsahuje jednak prvky tradiční italské hudby a také lidového italského divadla. Po celé Itálii, od severu na jih se v létě konají lidové zábavy (''festa, sagra''), často na počest různých svatých, či oslava plodin (svátek vína, chleba, melounů toto je pozůstatek starověkých oslav bohů. Běžné jsou i procesí se sochou svatých. Italské tradice si připomínají i Italové v zahraničí, kteří se často distancují od jiných etnických skupin. Mezi nejznámější lidové italské písně patří tradiční [[neapol]]ská tarantela (''[[Tarantella Napoletana]]''), sicilská píseň ''ciuri, ciuri'' ('' květy, květy''), sicilská ''C'e na luna a mezzo mari (jeden měsíc uprostřed moře)'', také sicilská ''Bruccia la terra'', která byla použita jako hlavní píseň filmu [[Kmotr (film)|Kmotr]], neapolská [[’O Sole Mio|O Sole Mio]] (''Moje slunce''), [[Romagna|romaňolská]] ''Romagna mia (moje Romagna)'', benátská ''Mamma mia Damme cento lire (Mama moje, dej mi sto lir)'' [[Furlansko|furlanské]] písně ''E duci mi clamin cont (Všichni mi říkají hrabě)'' a ''O ce bjel cjisciel di Udine (Takový pěkný hrad v [[Udine]])'' a istrijské písně ''La mula de Parenzo (Dívka z Poreče)'' a ''Tutti mi chiamano bionda (Všichni mi říkají blondýna)''. [1190] => [1191] => === Film === [1192] => [[Soubor:Bruno Zanin &Fellini.JPG|náhled|vlevo|[[Federico Fellini]] při natáčení ''[[Amarcord]]u'']] [1193] => Velikou tradici má v Itálii filmové umění, režiséři [[Federico Fellini]], [[Luchino Visconti]], [[Michelangelo Antonioni]], [[Roberto Rossellini]] či [[Vittorio De Sica|Vittorio de Sica]], zhusta představitelé tzv. [[Neorealismus|neorealismu]], patří ke klasikům světového filmu.{{Citace monografie [1194] => | příjmení = Marcus [1195] => | jméno = Millicent [1196] => | příjmení2 = Millichap [1197] => | jméno2 = Joseph R. [1198] => | příjmení3 = Marcus [1199] => | jméno3 = Professor Millicent [1200] => | titul = Italian Film in the Light of Neorealism [1201] => | url = https://books.google.cz/books/about/Italian_Film_in_the_Light_of_Neorealism.html?id=P4GEShH0NbEC&redir_esc=y [1202] => | vydavatel = Princeton University Press [1203] => | počet stran = 488 [1204] => | isbn = 978-0-691-10208-5 [1205] => | poznámka = Google-Books-ID: P4GEShH0NbEC [1206] => | jazyk = en [1207] => }} [1208] => [1209] => Řadu ocenění z filmových festivalů nastřádal režisér [[Bernardo Bertolucci]]. Oscara krom výše jmenovaných získali [[Elio Petri]], [[Giuseppe Tornatore]], [[Gabriele Salvatores]], [[Roberto Benigni]] a [[Paolo Sorrentino]], šestkrát na něj byl nominován [[Mario Monicelli]]. [[Renato Castellani]], [[Pietro Germi]], [[Francesco Rosi]], [[Bratři Tavianiové]], [[Ermanno Olmi]] a [[Nanni Moretti]] mají [[Zlatá palma|Zlatou palmu]] z [[Filmový festival v Cannes|Cannes]]. [[Gianni Amelio]] drží rekord v počtu získaných [[Evropské filmové ceny|Evropských filmových cen]] za nejlepší film (spolu s [[Lars von Trier|Larsem von Trierem]] a [[Michael Haneke|Michaelem Henekem]]), [[Ettore Scola]] je držitelem [[Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film|Zlatého glóbu]]. Významným tvůrcem byl i [[Franco Zeffirelli]]. [[Pier Paolo Pasolini]] dráždí dodnes diváky i filmové teoretiky svými avantgardními pokusy. [[Sergio Leone]] se pak prosadil v Hollywoodu, stejně jako [[Frank Capra]], mj. autor americké vánoční klasiky ''[[Život je krásný (film, 1946)|Život je krásný]]''. Mnoho italských režisérů se prosadilo díky schopnostem filmových producentů, jakými byli [[Carlo Ponti]] a [[Dino De Laurentiis]]. [1210] => [[Soubor:Claudia Cardinale Miss Italia 1965.jpg|náhled|[[Claudia Cardinalová]]]] [1211] => V neorealistických snímcích se proslavil herec [[Marcello Mastroianni]]. Celosvětová sláva neminula ani herečky [[Sophia Lorenová|Sofii Lorenovou]], [[Claudia Cardinalová|Claudii Cardinalovou]], [[Gina Lollobrigida|Ginu Lollobrigidu]] a [[Isabella Rosselliniová|Isabellu Rosselliniovou]]. Oscara získala [[Anna Magnani]]. [1212] => [1213] => Zejména v 70. a 80. letech byla italská kinematografie, podobně jako francouzská, schopná konkurovat Hollywoodu i v oblasti populárního filmu, zejména v žánru komedie. Za hranice své země pronikli [[Paolo Villaggio]] (známý ze série ztřeštěných komedií o [[Ugo Fantozzi|účetním Fantozzim]]) či dvojice [[Bud Spencer]] a [[Terence Hill]] (vlastními jmény Carlo Pedersoli a Mario Girotti).{{Citace monografie [1214] => | příjmení = Brunetta [1215] => | jméno = Gian Piero [1216] => | titul = The History of Italian Cinema: A Guide to Italian Film from Its Origins to the Twenty-first Century [1217] => | url = https://books.google.cz/books?id=8-Q9Qec7c7oC&pg=PA197&lpg=PA197&dq=bud+spencer+a+terence+hill+phaenomenon&source=bl&ots=WxYl6EUQjv&sig=ACfU3U2GEmalxNf3wowThBYmL1sqVAO8-w&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwjLhceQ3dfwAhXKhqQKHe0yAWEQ6AEwHHoECAgQAw#v=onepage&q=bud%20spencer%20a%20terence%20hill%20phaenomenon&f=false [1218] => | vydavatel = Princeton University Press [1219] => | počet stran = 412 [1220] => | isbn = 978-0-691-11988-5 [1221] => | jazyk = en [1222] => }} V modelingu (a nakonec i ve filmu) se prosadila modelka [[Monica Bellucciová]]. [1223] => [1224] => [[Benátský filmový festival]] patří k "velké trojce" nejprestižnějších filmových festivalů světa, spolu s [[Filmový festival v Cannes|Cannes]] a [[Berlínský mezinárodní filmový festival|Berlinale]]. Je také nejstarším filmovým festivalem, vznikl roku 1932.{{Citace monografie [1225] => | příjmení = Valck [1226] => | jméno = Marijke de [1227] => | příjmení2 = Kredell [1228] => | jméno2 = Brendan [1229] => | příjmení3 = Loist [1230] => | jméno3 = Skadi [1231] => | titul = Film Festivals: History, Theory, Method, Practice [1232] => | url = https://books.google.cz/books?id=IMujCwAAQBAJ&q=Big+three+film+festivals&pg=PA54&redir_esc=y#v=snippet&q=Big%20three%20film%20festivals&f=false [1233] => | vydavatel = Routledge [1234] => | počet stran = 257 [1235] => | isbn = 978-1-317-26721-8 [1236] => | poznámka = Google-Books-ID: IMujCwAAQBAJ [1237] => | jazyk = en [1238] => }} Jeho hlavní cenou je [[Zlatý lev]]. Nejdůležitější italskou národní filmovou cenou je [[Donatellův David]]. [1239] => [1240] => === Památky === [1241] => [[Soubor:ThePantheon.jpg|náhled|vlevo|[[Pantheon]]|220x220pixelů]] [1242] => [[Soubor:Castel Sant'Angelo (40071360473).jpg|náhled|[[Andělský hrad]]]] [1243] => Ke starořímským památkám nebyl čas milosrdný. Většina jich zmizela. Největší a nejproslulejší dochovanou je [[Koloseum]], kde se utkávali [[Gladiátor|gladiátoři]] při svých zápasech. Nejzachovalejší starořímskou stavbou je [[Pantheon]].{{Citace elektronického periodika [1244] => | příjmení = Bělohubá [1245] => | jméno = Petra [1246] => | titul = Pantheon: monumentální doklad římského stavitelství [1247] => | periodikum = Radynacestu.cz [1248] => | url = https://www.radynacestu.cz/magazin/pantheon-rim/ [1249] => | datum vydání = 23. 1. 2017 [1250] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1251] => }} Stav ostatních pozůstatků je dobře patrný na [[Forum Romanum|Foru Romanu]].{{Citace elektronického periodika [1252] => | příjmení = Šupíková [1253] => | jméno = Barbora [1254] => | titul = Forum Romanum: pulzující centrum starověkého Říma [1255] => | periodikum = Radynacestu.cz [1256] => | url = https://www.radynacestu.cz/magazin/forum-romanum/ [1257] => | datum vydání = 23. 1. 2017 [1258] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1259] => }} Starořímské kořeny má i [[Andělský hrad]], byť byl později často upravovaný.{{Citace elektronického periodika [1260] => | příjmení = Marenčíková [1261] => | jméno = Taťána [1262] => | titul = Nejen James Bond. I papež někdy potřebuje únikovou cestu [1263] => | periodikum = Novinky.cz [1264] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [1265] => | vydavatel = Borgis [1266] => | url = https://www.novinky.cz/cestovani/clanek/nejen-james-bond-i-papez-nekdy-potrebuje-unikovou-cestu-40270317 [1267] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1268] => }} Architektura typické římské vily byla zachována ve [[Villa Romana del Casale]]. Mimo Řím se dochovala [[Hadriánova vila]] nedaleko Tivoli.{{Citace elektronického periodika [1269] => | příjmení = Ehlová [1270] => | jméno = Dana [1271] => | titul = Císař Hadrián si nedaleko Říma postavil své město [1272] => | periodikum = Novinky.cz [1273] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [1274] => | vydavatel = Borgis [1275] => | url = https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/cisar-hadrian-si-nedaleko-rima-postavil-sve-mesto-282954 [1276] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1277] => }} [1278] => [1279] => Počátky křesťanství v Římě si turisté mohou připomenout především v [[Římské katakomby|římských katakombách]]. Z raně křesťanské římské architektury se dochovala [[Bazilika Panny Marie Sněžné]] v Římě. Byla časem upravována, ale ze staveb tehdejší doby si zachovala původní ráz nejvíce.{{Citace elektronického periodika [1280] => | příjmení = Bělohubá [1281] => | jméno = Petra [1282] => | titul = Santa Maria Maggiore: papežská bazilika zázraků [1283] => | periodikum = Radynacestu.cz [1284] => | url = https://www.radynacestu.cz/magazin/santa-maria-maggiore/ [1285] => | datum vydání = 23. 1. 2017 [1286] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1287] => }}[[Soubor:Pisa (200443125).jpeg|náhled|[[Šikmá věž v Pise|Šikmá věž]], baptisterium a dóm na [[Piazza dei Miracoli]] v Pise|220x220pixelů]][[Románská architektura]] měla epicentrum v Pise. Její nejznámější produkt, [[šikmá věž v Pise]], se proslavila jako kuriozita,{{Citace elektronického periodika [1288] => | titul = Věž v Pise se naklání, ale nepadá. Vydržet má dalších 300 let [1289] => | periodikum = Lidovky.cz [1290] => | url = https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/vez-v-pise-se-naklani-ale-nepada-vydrzet-ma-dalsich-300-let.A130807_112234_ln-zajimavosti_ape [1291] => | datum vydání = 2013-08-08 [1292] => | jazyk = cs [1293] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1294] => }} ale i ostatní monumenty na [[Piazza dei Miracoli]] jsou poklady románské architektury. Z dalších staveb jsou to [[Bazilika svatého Františka z Assisi (Assisi)|Bazilika svatého Františka z Assisi]] v Assisi,{{Citace elektronického periodika [1295] => | titul = Bazilika sv. Františka z Assisi: Hrobka ukrytá pod oltářem [1296] => | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost [1297] => | url = https://www.stoplusjednicka.cz/bazilika-sv-frantiska-z-assisi-hrobka-ukryta-pod-oltarem [1298] => | datum vydání = 2017-09-16 [1299] => | jazyk = en [1300] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1301] => }} [[Katedrála Proměnění Páně (Cefalù)|Katedrála v Cefalù]], [[Castel del Monte]] v Apulii, [[Baptisterium San Giovanni]] ve Florencii a [[Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Modena)|Katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Modeně]]. Již románsko-gotickou mutací je [[Bazilika svatého Antonína]] v Padově nebo [[Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Siena)|katedrála v Sienně]].[[Soubor:Orvieto Duomo z01.jpg|náhled|vlevo|[[Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Orvieto)|Katedrála v Orvietu]]|220x220pixelů]][[Gotická architektura v Itálii|Italská gotika]] nalezla svůj nejčistší výraz patrně v [[Katedrála Narození Panny Marie (Milán)|Katedrále Narození Panny Marie]] v Miláně nebo v [[Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (Orvieto)|katedrále v Orvietu]]. Gotický [[kostel Santa Maria delle Grazie (Milán)|kostel Santa Maria delle Grazie]] v Miláně se proslavil tím, že v refektáři (jídelně) dominikánského kláštera k němu připojeného se nachází známá freska [[Poslední večeře (da Vinci)|''Poslední večeře'']] (1498) od Leonarda da Vinciho.{{Citace elektronického periodika [1302] => | příjmení = Hloušek [1303] => | jméno = Bedřich [1304] => | titul = Podzimní výlet do Milána. Co byste neměli minout? [1305] => | periodikum = Lidovky.cz [1306] => | url = https://www.lidovky.cz/cestovani/podzimni-vylet-do-milana-co-byste-nemeli-minout.A111111_105754_nej-tipy_glu [1307] => | datum vydání = 2011-11-13 [1308] => | jazyk = cs [1309] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1310] => }} Benátskou gotiku reprezentuje především [[Dóžecí palác (Benátky)|Dóžecí palác]] na [[náměstí Svatého Marka]], kde se nachází i řada dalších významných paláců.{{Citace elektronického periodika [1311] => | příjmení = Hejna [1312] => | jméno = Petr [1313] => | titul = Úchvatné monumentální prostory benátského Dóžecího paláce nemají na světě obdobu [1314] => | periodikum = Novinky.cz [1315] => | odkaz na periodikum = Novinky.cz [1316] => | vydavatel = Borgis [1317] => | url = https://www.novinky.cz/vase-zpravy/clanek/uchvatne-monumentalni-prostory-benatskeho-dozeciho-palace-nemaji-na-svete-obdobu-40243340 [1318] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1319] => }} [[Bazilika svatého Marka]] v Benátkách spojuje gotiku s [[Byzantská architektura|byzantským slohem]], podobně jako [[bazilika San Vitale]] v Ravenně. Z nesakrálních staveb se gotika uplatnila při stavbě [[Palazzo Vecchio]], jenž je dnes florentskou radnicí. Přechod mezi gotikou a renesancí symbolizuje florentský chrám [[Santa Maria del Fiore]] – základ je gotický, kupole je renesanční.{{Citace elektronického periodika [1320] => | titul = Brunelleschiho kupole ve Florencii [1321] => | periodikum = National Geographic Česko [1322] => | url = https://www.national-geographic.cz/clanky/brunelleschiho-kupole-ve-florencii.html [1323] => | jazyk = cs [1324] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1325] => }}[[Soubor:Larotonda2009.JPG|náhled|upright|Vila [[La Rotonda]]]] [1326] => [[Soubor:20110722 Venice Santa Maria della Salute 4459.jpg|náhled|upright|vlevo|[[Santa Maria della Salute]]]]Perlou [[Renesanční architektura|renesanční architektury]] je vila [[La Rotonda]] nedaleko města [[Vicenza]] nebo [[Villa d'Este]] v Tivoli.{{Citace elektronického periodika [1327] => | titul = Villa Rotonda [1328] => | periodikum = www.archiweb.cz [1329] => | url = https://www.archiweb.cz/b/villa-rotonda-villa-almerico-capra [1330] => | jazyk = cs [1331] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1332] => }} To, že se renesance uplatňovala mnohem více u staveb světského ražení dokládá též hrad [[Sforzesco (hrad)|Sforzesco]] v Miláně, nebo [[Palác Farnese]] v Římě. Možnost skloubení i se sakrálním účelem dokazuje bazilika [[San Lorenzo (Florencie)|San Lorenzo]] ve Florencii. [1333] => [1334] => V éře [[Barokní architektura|baroka]] již Itálie byla spíše evropskou periferií. Přesto zde i v této éře vznikaly významné stavby, jak dokazuje barokní [[Bazilika svatého Pavla za hradbami]] v Římě (byť kořeny má románské a snad byla postavena nad hrobem [[Pavel z Tarsu|Pavla z Tarsu]] již ve 4. století) nebo chrám [[Santa Maria della Salute]] v Benátkách.{{Citace elektronického periodika [1335] => | příjmení = Bělohubá [1336] => | jméno = Petra [1337] => | titul = Kostel Santa Maria della Salute: místo víry [1338] => | periodikum = Radynacestu.cz [1339] => | url = https://www.radynacestu.cz/magazin/kostel-santa-maria-della-salute/ [1340] => | datum vydání = 23. 1. 2017 [1341] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1342] => }} Ze šlechtických sídel je významný [[Caserta (zámek)|zámek Caserta]] (k němuž vede proslulý [[Akvadukt Vanvitelli]]) či [[královský palác v Turíně]].[[Soubor:Altare della Patria (Roma).jpg|náhled|upright|[[Altare della Patria]]]]Navazující [[Klasicistní architektura|klasicismus]] zanechal svou stopu především v podobě [[Kvirinálský palác|Kvirinálského paláce]], největšího paláce v Římě, jenž je v současnosti sídlem italského prezidenta. [[Historismus (umění)|Historismus]] 19. století asi nejlépe reprezentuje [[Altare della Patria]] v Římě.{{Citace elektronického periodika [1343] => | příjmení = Šupíková [1344] => | jméno = Barbora [1345] => | titul = Památník Viktora Emanuela II.: oslava sjednocené Itálie [1346] => | periodikum = Radynacestu.cz [1347] => | url = https://www.radynacestu.cz/magazin/pamatnik-viktora-emanuela-ii/ [1348] => | datum vydání = 23. 1. 2017 [1349] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1350] => }} [1351] => [1352] => Na seznam [[Světové dědictví|Světového dědictví UNESCO]] byla krom řady uvedených památek zapsána celá historická centra [[Řím]]a, [[Florencie]], [[Benátky|Benátek]], [[San Gimignano|San Gimignana]], [[Matera|Matery]], [[Vicenza|Vicenzy]], [[Ferrara|Ferrary]], [[Neapol]]e, [[Siena|Sieny]], [[Ravenna|Ravenny]], [[Pienza|Pienzy]], [[Alberobello|Alberobella]], [[Urbino|Urbina]], [[Assisi]], [[Verona|Verony]], [[Syrakusy|Syrakus]], [[Janov (Itálie)|Janova]], [[Mantova|Mantovy]], [[Sabbioneta|Sabbionety]], [[Palermo|Palerma]] a dělnická městečka [[Crespi d'Adda]] a [[Ivrea]].{{Citace elektronického periodika [1353] => | příjmení = [1354] => | jméno = [1355] => | titul = Italy [1356] => | periodikum = UNESCO World Heritage Centre [1357] => | url = https://whc.unesco.org/en/statesparties/it [1358] => | jazyk = en [1359] => | datum přístupu = 2021-05-20 [1360] => }} [1361] => [1362] => === Kuchyně === [1363] => {{viz též|Italská kuchyně}} [1364] => [[Soubor:Eq it-na pizza-margherita sep2005 sml.jpg|náhled|[[Pizza Margherita]], její barvy symbolizují italskou trikolóru]] [1365] => [[Salsiccia|Italská]] kuchyně patří mezi nejznámější světové kuchyně, jelikož má množství specialit různého druhu. Nejznámějšími jídly jsou [[neapol]]ská [[pizza]], která má původ v [[Starověk|antice]], kdy podobné jídlo připravovali už Řekové a Římané, [[těstoviny]] různého druhu se širokým sortimentem omáček, které se datují 15. století a [[lasagne]], případně [[pasticcio|pasticio]], které se zmiňuje již u starých Etrusků. Kromě těchto specialit Italové připravují různé speciality z hovězího, jehněčího a vepřového masa a také z mořských živočichů a ryb. Známý její italský biftek z [[Florencie]] ''fiorentina'' a také smažený milánský řízek ''milanese'', který převzali Rakušané a vznikl tak tradiční [[vídeňský řízek]]. Na severu Itálie se vyrábějí různé druhy [[salám]]ů a šunek, známá je světoznámá [[Furlansko|furlanská]] šunka [[Pršut|prosciutto]] a také [[mortadela]]. Mezi salámy patří např. ''Ossocolo'', ''Soprèssa'' a ''cotechino'' či [[Salsiccia|klobásy (''salsiccia'')]], tradiční italská slanina se nazývá [[pancetta]]. Italové jsou známí i výrobou sýrů jako [[parmezán]], [[Pecorino (sýr)|pecorino]] (ovčí sýr), [[mozzarella]] či [[gorgonzola]]. Typická italská příloha je zeleninový salát a kukuřičná kaše [[polenta]]. Nejznámější italské zákusky jsou benátské [[tiramisu]] a sicilské plněné trubičky [[Cannolo|cannoli]], jiné známé zákusky jsou profiterol a [[panna cotta]]. Z alkoholických nápojů je světoznámé italské víno. Existuje mnoho úrodných vinných krajů, nejkvalitnějších hroznů se dostává ve střední Itálii, hlavně v kraji [[Toskánsko]] a v severoitalském kraji [[Furlansko]]. Mezi tvrdé italské alkoholické nápoje (''bevanda superalcoliche'') patří vínovice [[grappa]] či citrónový likér [[limoncello]]. Tradiční jsou i sicilské krvavé pomeranče, či [[olivový olej]] pěstovaný ve střední a jižní Itálii. [1366] => [1367] => === Sport === [1368] => [[Soubor:Italia82.JPG|náhled|[[Mistrovství světa ve fotbale 1982|Mistři světa ve fotbale z roku 1982]]|220x220pixelů]]V Itálii je zdaleka nejpopulárnějším sportem [[fotbal]].{{cite book|last=Hamil|first=Sean|title=Managing football : an international perspective|year=2010|publisher=Elsevier/Butterworth-Heinemann|location=Amsterdam|isbn=1-85617-544-8|page=285|edition=1st ed., dodr.|last2=Chadwick|first2=Simon}} [[Italská fotbalová reprezentace]] (přezdívaná ''Squadra Azzura'', nebo ''Gli Azzurri'' – "Modří") patří mezi nejúspěšnější týmy. Je čtyřnásobným [[Mistrovství světa ve fotbale|mistrem světa]] – držitelem titulů z let [[Mistrovství světa ve fotbale 1934|1934]], [[Mistrovství světa ve fotbale 1938|1938]], [[Mistrovství světa ve fotbale 1982|1982]] a [[Mistrovství světa ve fotbale 2006|2006]].{{cite web |url=http://www.fifa.com/worldcup/archive/index.html |title=Previous FIFA World Cups |publisher=FIFA.com |accessdate=8 January 2011 |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2017-05-11 |url archivu=https://web.archive.org/web/20140618092541/http://www.fifa.com/worldcup/archive/index.html |datum archivace=2014-06-18 |nedostupné=ano }} Dvakrát též vyhrála [[Mistrovství Evropy ve fotbale|mistrovství Evropy]] ([[Mistrovství Evropy ve fotbale 1968|1968]], [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2020|2020]]). Italské kluby získaly 48 hlavních evropských titulů, což Itálii činí druhou nejúspěšnější zemi v historii evropského fotbalu. [[AC Milán]], [[FC Inter Milán|Inter Milán]] a [[Juventus FC|Juventus Turín]] vyhrály nejprestižnější z pohárů, [[Liga mistrů UEFA|Ligu mistrů]]. AC Milán je druhý nejúspěšnější tým této soutěže. Nejvyšší italská soutěž [[Serie A]] patří k nejlepším ligám v Evropě. [[Zlatý míč]] pro nejlepšího fotbalistu Evropy získali [[Omar Sívori]] (1961), [[Gianni Rivera]] (1969), [[Paolo Rossi]] (1982), [[Roberto Baggio]] (1993) a [[Fabio Cannavaro]] (2006). K legendárním italským fotbalistům patří i [[Giuseppe Meazza]], [[Silvio Piola]], [[Luis Monti]], [[Paolo Maldini]] či [[Andrea Pirlo]]. [1369] => [[Soubor:Alberto Tomba - Bormio, 1995 - Coppa del Mondo di sci alpino.jpg|vlevo|náhled|256x256pixelů|[[Alberto Tomba]]]] [1370] => [[Alberto Tomba]] je nejslavnějším italským sjezdovým lyžařem, se třemi zlatými olympijskými medailemi.{{Citace elektronického periodika [1371] => | příjmení = Kaliba [1372] => | jméno = Jan [1373] => | titul = Milovník žen a bývalý lyžař Tomba la Bomba slaví 50. narozeniny [1374] => | periodikum = iROZHLAS [1375] => | url = https://www.irozhlas.cz/sport_zimni-sporty/milovnik-zen-a-byvaly-lyzar-tomba-la-bomba-slavi-50-narozeniny-_201612191117_nsramkova [1376] => | datum vydání = 2016-12-19 [1377] => | jazyk = cs [1378] => | datum přístupu = 2023-07-19 [1379] => }} Běžkyně na lyžích [[Stefania Belmondová]] přivezla z OH deset cenných kovů, z toho dvě zlata. Sjezdařka [[Deborah Compagnoniová|Deborah Compagnonivá]] má tři zlaté. V šermu Italové kralují historické tabulce olympijských medailí, například šermíř [[Edoardo Mangiarotti]] získal mezi lety 1936–1960 třináct olympijských medailí, z toho šest zlatých. Vynikajících olympijských výsledků dosáhl i skokan do vody [[Klaus Dibiasi]], kanoista [[Antonio Rossi]], nebo běžkyně na lyžích [[Manuela Di Centaová]]. Mezi atlety vynikl chodec a trojnásobný olympijský vítěz [[Ugo Frigerio]]. Itálie třikrát pořádala olympijské hry, jednou letní ([[Letní olympijské hry 1960|Řím 1960]]) a dvakrát zimní ([[Zimní olympijské hry 1956|Cortina d'Ampezzo 1956]], [[Zimní olympijské hry 2006|Turín 2006]]). [1380] => [1381] => [[Italská mužská basketbalová reprezentace]] dvakrát vyhrála [[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů|mistrovství Evropy]] ([[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů 1983|1983]], [[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů 1999|1999]]), [[Italská ženská basketbalová reprezentace|ženy]] jednou ([[Mistrovství Evropy v basketbalu žen 1938|1938]]). [[Pierluigi Marzorati]] a [[Dino Meneghin]] jsou členy [[Síň slávy Mezinárodní basketbalové federace|síně slávy]] [[Mezinárodní basketbalová federace|Mezinárodní basketbalové federace]]. [[Gregor Fučka]] je vítěz ankety Euroscar z roku 2000. [[Italská mužská volejbalová reprezentace|Italská volejbalová reprezentace mužů]] má čtyři tituly [[Mistrovství světa ve volejbale mužů|mistrů světa]] ([[Mistrovství světa ve volejbale mužů 1990|1990]], [[Mistrovství světa ve volejbale mužů 1994|1994]], [[Mistrovství světa ve volejbale mužů 1998|1998]], [[Mistrovství světa ve volejbale mužů 2022|2022]]), [[italská ženská volejbalová reprezentace|ženská reprezentace]] jeden ([[Mistrovství světa ve volejbale žen 2002|2002]]).{{Citace elektronického periodika [1382] => | titul = Itálie - Polsko 3:1, Volejbalisté Itálie zarmoutili Polsko a slaví titul mistrů světa [1383] => | periodikum = Sport.cz [1384] => | url = https://www.sport.cz/clanek/micove-sporty-volejbaliste-italie-zarmoutili-polsko-a-slavi-titul-mistru-sveta-3615831 [1385] => | datum vydání = 2022-09-11 [1386] => | jazyk = cs [1387] => | datum přístupu = 2023-07-19 [1388] => }}{{Citace periodika [1389] => | příjmení = [1390] => | jméno = [1391] => | titul = Italian Women Win First World Title [1392] => | periodikum = The New York Times [1393] => | datum vydání = 2002-09-16 [1394] => | issn = 0362-4331 [1395] => | jazyk = en-US [1396] => | url = https://www.nytimes.com/2002/09/16/sports/plus-volleyball-italian-women-win-first-world-title.html [1397] => | datum přístupu = 2023-07-19 [1398] => }} Členy síně slávy [[Mezinárodní volejbalová federace|Mezinárodní volejbalové federace]] jsou [[Andrea Gardini]], [[Andrea Giani]] a [[Lorenzo Bernardi]].{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=https://www.volleyhall.org/list-of-hall-of-famers |datum přístupu=2019-05-14 |url archivu=https://web.archive.org/web/20200529214131/https://www.volleyhall.org/list-of-hall-of-famers }} [1399] => [1400] => [[Daviscupový tým Itálie|Tenisté]] vyhráli roku 1976 [[Davis Cup]], [[Fedcupový tým Itálie|ženy]] již čtyřikrát [[Billie Jean King Cup|Fed Cup]] ([[Fed Cup 2006|2006]], [[Fed Cup 2009|2009]], [[Fed Cup 2010|2010]], [[Fed Cup 2013|2013]]).{{Citace periodika [1401] => | příjmení = [1402] => | jméno = [1403] => | titul = Italky splnily roli favoritek, počtvrté vyhrály tenisový Fed Cupu [1404] => | periodikum = Deník.cz [1405] => | datum vydání = 2013-11-03 [1406] => | jazyk = cs [1407] => | url = https://www.denik.cz/tenis/italky-splnily-roli-favoritek-na-fedcupovem-trunu-vystridaly-ceske-tenistky-2013.html [1408] => | datum přístupu = 2023-07-19 [1409] => }} Tenistka [[Flavia Pennettaová]] vyhrála [[US Open (tenis)|US Open]], [[Adriano Panatta]] a [[Francesca Schiavoneová]] [[French Open|pařížský grandslam]]. [1410] => [1411] => Nejslavnějším horolezcem světa je [[Reinhold Messner]], rodák z italského [[Brixen]]u. Boxeři [[Primo Carnera]] a [[Francesco Damiani]] byli [[Seznam profesionálních mistrů světa v boxu těžké váhy|profesionálními mistry světa v těžké váze]].[[Soubor:Valentino Rossi 2010 Laguna Seca.jpg|náhled|[[Valentino Rossi]]|220x220pixelů]]Velmi populární je v Itálii též [[Motoristický sport|motorsport]]: [[Valentino Rossi]] je zřejmě nejslavnějším motocyklovým jezdcem [[Mistrovství světa silničních motocyklů|MotoGP]] všech dob. Jeho slavným předchůdcem byl [[Giacomo Agostini]] nebo [[Carlo Ubbiali]], k úspěšným jezdcům patřili i [[Max Biaggi]] a [[Walter Villa]]. [[Giuseppe Farina]], [[Alberto Ascari]] a [[Mario Andretti]] (byť již jako občan USA) byli [[Mistrovství světa jezdců F1|mistry světa Formule 1]]. Automobilový závodník [[Enzo Ferrari]] po konci své kariéry založil proslulou [[Ferrari|automobilku]], jíž dal jméno. [[Miki Biasion]] je dvojnásobným [[Mistrovství světa v rallye|mistrem světa v rallye]]. [1412] => [1413] => Cyklistický závod [[Giro d'Italia]] je druhým nejstarším etapovým závodem.{{cite web|url=http://www.uciprotour.com/Modules/BUILTIN/getObject.asp?MenuId=MTcxNw&ObjTypeCode=FILE&type=FILE&id=34028&LangId=1|title=Union Cycliste Internationale|publisher=|access-date=2017-05-11|archive-url=https://web.archive.org/web/20121114060844/http://www.uciprotour.com/Modules/BUILTIN/getObject.asp?MenuId=MTcxNw&ObjTypeCode=FILE&type=FILE&id=34028&LangId=1|archive-date=2012-11-14|dead-url=ano|titul=Archivovaná kopie|datum přístupu=2017-05-11|url archivu=https://web.archive.org/web/20121114060844/http://www.uciprotour.com/Modules/BUILTIN/getObject.asp?MenuId=MTcxNw&ObjTypeCode=FILE&type=FILE&id=34028&LangId=1|datum archivace=2012-11-14}} a je součástí [[Grand Tour (cyklistika)|Grand Tour]], tedy jedním ze tří nejdůležitějších cyklistických závodů světa. Italští cyklisté patří k nejúspěšnějším v Evropě – [[Fausto Coppi]], [[Gino Bartali]], [[Ottavio Bottecchia]], [[Gastone Nencini]], [[Felice Gimondi]], [[Marco Pantani]] a [[Vincenzo Nibali]] dokázali vyhrát [[Tour de France]]. [1414] => [1415] => == Věda == [1416] => [[Soubor:Collage scienziati italiani.jpg|náhled|Po směru hodinových ručiček zleva: [[Alessandro Volta]], vynálezce [[Elektrická baterie|elektrické baterie]] a objevitel [[methan]]u;Giuliano Pancaldi, ''"Volta: Science and culture in the age of enlightenment"'', Princeton University Press, 2003.
[[Galileo Galilei]], uznávaný jako otec moderní vědy, fyziky a pozorovací astronomie;{{cite book|last=Weidhorn|first=Manfred|title=The Person of the Millennium: The Unique Impact of Galileo on World History|year=2005|publisher=iUniverse|isbn=0-595-36877-8|page=155}}
[[Guglielmo Marconi]], vynálezce dálkového rádiového přenosu;{{cite book|doi=10.1109/EUMA.1995.337090|chapter=Guglielmo Marconi – The father of long distance radio communication – An engineer's tribute|title=25th European Microwave Conference, 1995|year=1995|last1=Bondyopadhyay|first1=Prebir K.|page=879}}
[[Enrico Fermi]], tvůrce prvního [[Jaderný reaktor|jaderného reaktoru]], [[Chicago Pile-1]]{{cite news|url=http://www.history.com/this-day-in-history/enrico-fermi-architect-of-the-nuclear-age-dies|title=Enrico Fermi, architect of the nuclear age, dies|date=Autumn 1954|accessdate=2017-05-11|archiveurl=https://web.archive.org/web/20151117014820/http://www.history.com/this-day-in-history/enrico-fermi-architect-of-the-nuclear-age-dies}}]] [1417] => Itálie byla dlouho též centrem evropské vědy, jak dokazují jména všestranného renesančního génia [[Leonardo da Vinci|Leonarda da Vinciho]], vynálezce barometru [[Evangelista Torricelli|Evangelistu Torricelliho]], astronomů [[Galileo Galilei|Galilea Galileiho]] a [[Giordano Bruno|Giordana Bruna]], fyziků [[Guglielmo Marconi|Guglielma Marconiho]] a [[Alessandro Volta|Alessandra Voltu]]. Z moderní éry lze vzpomenout fyzika [[Enrico Fermi|Enrica Fermiho]] či [[Rita Leviová-Montalciniová|Ritu Levi-Montalciniovou]]. [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]] má krom uvedených též [[Emilio Gino Segrè]], [[Carlo Rubbia]], [[Riccardo Giacconi]] a [[Giorgio Parisi]].{{Citace elektronického periodika [1418] => | titul = Nobelovu cenu za fyziku získali vědci za modelaci klimatu a náhodné procesy [1419] => | periodikum = iDNES.cz [1420] => | url = https://www.idnes.cz/technet/veda/nobelova-cena-fyzika-svedsko.A211005_093643_veda_vse [1421] => | datum vydání = 2021-10-05 [1422] => | jazyk = cs [1423] => | datum přístupu = 2021-10-14 [1424] => }} [[Nobelova cena za fyziologii a lékařství|Nobelovu cenu za fyziologii]] [[Mario Capecchi]], [[Renato Dulbecco]], [[Salvador Luria]], [[Daniel Bovet]] a [[Camillo Golgi]]. Za [[Nobelova cena za chemii|chemii]] pak [[Giulio Natta]]. [1425] => [1426] => Voltovým oponentem při výzkumu elektřiny byl [[Luigi Galvani]]. [[Leonardo Fibonacci]] byl patrně nejvýznamnějším středověkým matematikem, který mj. do Evropy zavedl arabské číslice. Turínský matematik [[Joseph-Louis Lagrange]] založil variační počet. Zakladatelem teorie množin byl [[Giuseppe Peano]]. Teorii pravděpodobnosti ustavoval [[Gerolamo Cardano]]. Matematik [[Niccolò Fontana Tartaglia]] studoval dráhy dělových koulí. První ženou, která napsala učebnici matematiky a stala se profesorkou této vědy, byla [[Maria Gaetana Agnesiová]]. Matematickou biologii provozoval [[Vito Volterra]]. Prestižní matematickou [[Fieldsova medaile|Fieldsovu medaili]] získali [[Enrico Bombieri]] a [[Alessio Figalli]]. Jiný italský matematik, [[Silvio Micali]], získal [[Turingova cena|Turingovu cenu]], zvanou též „Nobelova cena počítačové vědy“. [1427] => [1428] => [[Amedeo Avogadro]] započal moderní výzkum plynů. Zakladatelem histologie byl [[Marcello Malpighi]], experimentální biologie [[Francesco Redi]], účetnictví [[Luca Pacioli]]. [[Bonaventura Cavalieri]] byl významný geometr a průkopník optiky. Saturnovy měsíce objevil Janovan [[Giovanni Domenico Cassini]]. [[Giuseppe Piazzi]] objevil první trpasličí planetku, povrch Marsu mapoval [[Giovanni Schiaparelli]]. [[Lazzaro Spallanzani]] proslul výzkumem netopýrů, a tím pádem echolokace. Přístroj vynálezce [[Antonio Meucci|Antonia Meucciho]] je někdy považován za první telefon. Rozvoj knihtisku ovlivnil tiskař [[Aldus Manutius]]. [1429] => [[Soubor:Santi di Tito - Niccolo Machiavelli's portrait headcrop.jpg|náhled|vlevo|upright|[[Niccolò Machiavelli]]]] [1430] => [[Soubor:St-thomas-aquinasFXD.jpg|náhled|270x270pixelů|[[Tomáš Akvinský]]]] [1431] => V oblasti humanitních a sociálních věd vynikl již starý Řím, kde působili významní filozofové jako [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], [[Seneca]] a [[Plinius starší]] či historikové jako [[Tacitus]], [[Livius]] a v pozdních fázích Říma [[Ammianus Marcellinus]]. I raná křesťanská teologie a filozofie se rozvíjela v Itálii, například díky [[Boëthius|Boëthiovi]]. Ale i později ve středověku a raném novověku byla Itálie stále intelektuálním centrem evropské civilizace, Italy byli zakladatel moderní politické filozofie [[Niccolò Machiavelli]] či nejvýznamnější scholastický myslitel [[Tomáš Akvinský]]. Italské osvícenství reprezentoval především [[Giambattista Vico]]. Klasikem humanistické filozofie je [[Pico della Mirandola]]. Platónským filozofem, ale také významným [[Hermetismus|hermetikem]] byl [[Marsilio Ficino]]. Raným filozofickým odpůrcem trestu smrti byl [[Cesare Beccaria]]. Velice vlivnou reinterpretaci marxismu nabídl filozof [[Antonio Gramsci]]. V posledních letech je hojně citován filozof [[Gianni Vattimo]], tzv. filozofii informace rozvíjí oxfordský profesor [[Luciano Floridi]]. [[Maria Montessori]] vytvořila unikátní pedagogický systém. Významným sociologem a ekonomem byl [[Vilfredo Pareto]]. [[Franco Modigliani]] získal roku 1985 [[Nobelova pamětní cena za ekonomii|Nobelovu cenu za ekonomii]]. V medicejské éře sepsal důležité ''Dějiny Itálie'' historik [[Francesco Guicciardini]]. Významným historikem a také prezidentem mezinárodního [[Mezinárodní PEN klub|PEN klubu]] byl [[Benedetto Croce]]. Nepravost ''[[Konstantinova donace|Konstantinovy donace]]'' prokázal filolog [[Lorenzo Valla]]. Klasikem hudební teorie je benediktinský mnich [[Guido z Arezza]]. Objevitelem v [[Údolí králů]] se stal archeolog [[Giovanni Battista Belzoni]]. Ač ji vedl do slepých uliček, moderní kriminologii zakládal [[Cesare Lombroso]]. [1432] => [1433] => [[Boloňská univerzita]] (''Università di Bologna'') je nejstarší univerzitou na světě. Vznikla (patrně) již roku 1088.{{Citace elektronického periodika [1434] => | titul = Dějiny evropského vzdělání: Pět nejstarších univerzit [1435] => | url = https://www.stoplusjednicka.cz/dejiny-evropskeho-vzdelani-pet-nejstarsich-univerzit [1436] => | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost [1437] => | datum vydání = 2017-06-25 [1438] => | datum přístupu = 2019-10-29 [1439] => | jazyk = en [1440] => }} Podle QS World University Rankings 2020 je nekvalitnější italskou vysokou školou Milánská polytechnika (''Politecnico di Milano''), 149. nejlepší na světě. O druhé místo mezi italskými univerzitami se pak dělí Boloňská univerzita a Univerzita v Pise (''Sant'Anna – Scuola Universitaria Superiore Pisa'').{{Citace elektronického periodika [1441] => | titul = QS World University Rankings 2020 [1442] => | url = https://www.topuniversities.com/university-rankings/world-university-rankings/2020 [1443] => | periodikum = Top Universities [1444] => | datum vydání = 2019-06-05 [1445] => | datum přístupu = 2019-10-29 [1446] => | jazyk = en [1447] => }} Za zmínku stojí, že některé z nejlepších italských univerzit, které jsou vysoce hodnoceny i ve světě, mají ve srovnání s univerzitami v jiných zemích opravdu levné školné.{{Citace elektronického periodika [1448] => | příjmení = Civinini [1449] => | jméno = Claudia [1450] => | titul = Italy: Tuition fees & cost of living [1451] => | periodikum = www.study.eu [1452] => | url = https://www.study.eu/article/italy-tuition-fees-and-cost-of-living [1453] => | jazyk = en [1454] => | datum přístupu = 2022-10-10 [1455] => }}Náklady na studium se mohou pohybovat mezi 500 a 3000 eur ročně.{{Citace elektronického periodika [1456] => | titul = USEFUL INFORMATION {{!}} StudyInItaly [1457] => | periodikum = studyinitaly.esteri.it [1458] => | url = https://studyinitaly.esteri.it/en/node/53 [1459] => | datum přístupu = 2022-10-10 [1460] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20220920173238/https://studyinitaly.esteri.it/en/node/53 [1461] => | datum archivace = 2022-09-20 [1462] => }} [1463] => [1464] => == Odkazy == [1465] => [1466] => === Poznámky === [1467] => [1468] => [1469] => === Reference === [1470] => {{Upravit reference}} [1471] => {{Překlad|en|Italy|1184648424}} [1472] => [1473] => === Literatura === [1474] => * {{Citace monografie [1475] => | příjmení = Procacci [1476] => | jméno = Giuliano [1477] => | rok = 2010 [1478] => | titul = Dějiny Itálie [1479] => | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny [1480] => | místo = Praha [1481] => | stránky = [1482] => | poznámka = [1483] => | isbn = 978-80-7106-721-4 [1484] => }} [1485] => [1486] => === Externí odkazy === [1487] => * {{Commonscat}} [1488] => * {{Wikicitáty|téma=Itálie}} [1489] => * {{Commons}} [1490] => * {{Wikislovník|heslo=Itálie}} [1491] => * {{Osmrelace|365331}} [1492] => * {{Oficiální web}} [1493] => * {{Citace elektronické monografie [1494] => | titul = Italy - Amnesty International Report 2011 [1495] => | url = http://www.amnesty.org/en/region/italy/report-2011 [1496] => | datum přístupu = 2011-08-16 [1497] => | vydavatel = [[Amnesty International]] [1498] => | jazyk = anglicky [1499] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110808055826/http://www.amnesty.org/en/region/italy/report-2011 [1500] => | datum archivace = 2011-08-08 [1501] => | nedostupné = ano [1502] => }} [1503] => * {{Citace elektronické monografie [1504] => | titul = Italy (2011) [1505] => | url = http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2011&country=8061 [1506] => | datum přístupu = 2011-08-16 [1507] => | vydavatel = [[Freedom House]] [1508] => | jazyk = anglicky [1509] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20110823230125/http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&country=8061&year=2011 [1510] => | datum archivace = 2011-08-23 [1511] => | nedostupné = ano [1512] => }} [1513] => * {{Citace elektronické monografie [1514] => | korporace = Bureau of European and Eurasian Affairs [1515] => | titul = Background Note: Italy [1516] => | url = http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/4033.htm [1517] => | datum vydání = 2011-05-12 [1518] => | datum přístupu = 2011-08-16 [1519] => | vydavatel = U.S. Department of State [1520] => | jazyk = anglicky [1521] => }} [1522] => * {{Citace elektronické monografie [1523] => | korporace = CIA [1524] => | odkaz na korporaci = Central Intelligence Agency [1525] => | titul = The World Factbook - Italy [1526] => | url = https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/it.html [1527] => | datum aktualizace = 2011-07-26 [1528] => | datum přístupu = 2011-08-16 [1529] => | jazyk = anglicky [1530] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20170709111211/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/it.html [1531] => | datum archivace = 2017-07-09 [1532] => | nedostupné = ano [1533] => }} [1534] => * {{Citace elektronické monografie [1535] => | korporace = Zastupitelský úřad ČR v Římě [1536] => | titul = Souhrnná teritoriální informace: Itálie [1537] => | url = http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/italie-2011-05-25.pdf [1538] => | datum vydání = 2011-05-25 [1539] => | datum přístupu = 2011-08-16 [1540] => | vydavatel = Businessinfo.cz [1541] => | jazyk = česky [1542] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20120111052417/http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/italie-2011-05-25.pdf [1543] => | datum archivace = 2012-01-11 [1544] => | nedostupné = ano [1545] => }} [1546] => * {{Citace elektronické monografie [1547] => | příjmení = Berengo [1548] => | jméno = Marino [1549] => | spoluautoři = a kol. [1550] => | titul = Italy [1551] => | url = http://www.britannica.com/EBchecked/topic/297474/Italy [1552] => | datum přístupu = 2011-08-16 [1553] => | vydavatel = Encyclopaedia Britannica [1554] => | jazyk = anglicky [1555] => }} [1556] => [1557] => {{Itálie}} [1558] => {{Navboxes [1559] => | title = [[Soubor:Gnome-globe.svg|22px]] Geografická lokalizace [1560] => | list = {{Evropa}} [1561] => {{Státy ležící na břehu Středozemního moře}} [1562] => }} [1563] => {{Navboxes [1564] => | title = Členství v mezinárodních organizacích [1565] => | list = {{EU}} [1566] => {{NATO}} [1567] => {{G8}} [1568] => {{G20}} [1569] => {{Evropský hospodářský prostor (EHP)}} [1570] => }} [1571] => {{Autoritní data}} [1572] => {{Portály|Itálie}} [1573] => [1574] => [[Kategorie:Itálie| ]] [1575] => [[Kategorie:Státy NATO]] [1576] => [[Kategorie:Státy EU]] [1577] => [[Kategorie:Republiky]] [1578] => [[Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1861]] [1579] => [[Kategorie:Státy Evropy]] [1580] => [[Kategorie:Transkontinentální státy]] [1581] => [[Kategorie:G8]] [1582] => [[Kategorie:Státy Unie pro Středomoří]] [] => )
good wiki

Itálie

Itálie , plným názvem Italská republika , je stát ležící v jižní a západní Evropě. Nachází se uprostřed Středozemního moře, tvoří ji Apeninský poloostrov ohraničený Alpami a obklopený několika ostrovy.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Řím','Florencie','Neapol','Sicílie','Hnutí pěti hvězd','Benátky','Kalábrie','italština','Poslanecká sněmovna (Itálie)','Toskánsko','Sardinie','Janov (Itálie)'

Benátky

Florencie

Florencie je hlavní město a největší město Itálie.

Italština

Kalábrie

Neapol

Řím

Sardinie

Sardinie je ostrovní region v Itálii, nacházející se ve Středozemním moři.

Sicílie

Sicílie je italský ostrov ležící v Středozemním moři.

Toskánsko

Toskánsko je region ve střední Itálii, který se nachází na západě země.