Array ( [0] => 14711906 [id] => 14711906 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Koroze [uri] => Koroze [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Rust and dirt.jpg|náhled|[[Rez]], pravděpodobně nejznámější forma '''koroze''']] [1] => '''Koroze''' je samovolné, postupné rozrušení [[Kovy|kovů]] či nekovových organických i anorganických materiálů (např. [[hornina|hornin]] či [[plasty|plastů]]) vlivem [[chemická reakce|chemické]] nebo [[elektrochemická reakce|elektrochemické]] reakce s okolním prostředím. Může probíhat v [[plyn]]ech, v [[kapalina|kapalinách]], ale i v zeminách či různých chemických látkách, které jsou s materiálem ve styku. Toto rozrušování se může projevovat rozdílně; od změny vzhledu až po úplný rozpad celistvosti. [2] => [3] => Koroze je způsobena elektrochemickými procesy. Hlavním činitelem koroze je [[Atmosféra Země|atmosférický]] [[kyslík]], resp. hydroxidová skupina (OH), dále [[anion]]ty vzniklé z [[Kyseliny|kyselin]] (CO32−, Cl, NO2, SO42−, apod.) Vodíkové ionty kyselin se nahrazují ionty [[Kovy|kovu]], čímž vznikají soli. [4] => [5] => Koroze je samovolné vzájemné působení mezi prostředím a materiálem, které má za následek znehodnocování materiálu. [6] => [7] => == Význam koroze == [8] => Náklady na odstranění koroze se dělí na přímé a nepřímé. Přímé náklady jsou například [[peníze]] vynaložené na úpravu a natření napadené [[plech]]ové části korodujícího zařízení. Nepřímé náklady jsou způsobeny například ztrátami, které jeho majiteli mohou vzniknout v souvislosti s nemožností používání zařízení během oprav. Tyto (nepřímé) náklady jsou obvykle daleko větší než přímé. V [[Česko|České republice]] koroze způsobí každoročně obrovské škody, odhadované až na 130 miliard [[Koruna česká|Kč]].http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/predmety/koroze_materialu/koroze_materialu_doplnek_prednasek.pdf{{Nedostupný zdroj}} Obecně ve vyspělých zemích jsou pak tyto škody odhadovány na 3 až 5 % [[Hrubý domácí produkt|HDP]].http://u12133.fs.cvut.cz/ustav/vysledky_vav/02.pdf{{Nedostupný zdroj}} [9] => [10] => == Rozdělení podle vnitřního mechanismu == [11] => [[Soubor:Fe corrosion.PNG|náhled|Elektrochemická koroze železa v kontaktu s elektrolytem]] [12] => [13] => === Chemická koroze === [14] => Je to znehodnocení vznikající vzájemným působením kovu a korozního prostředí ([[soli]], kapaliny a plyny). Nejčastěji jde o oxidaci kovu, zejména [[ocel]]i, v prostředí [[Přehřátá pára|přehřáté páry]] a při jeho ohřevu. U některých neželezných kovů zamezuje průnik koroze do hloubky materiálu tenká vrstva oxidů, např. zelená patina u mědi, oxidační vrstva Al2O3 u hliníku apod. Dochází pouze k chemickým reakcím mezi prostředím a materiálem; probíhá v elektricky nevodivém prostředí. [15] => [16] => === Elektrochemická koroze (Fyzikálně-chemická koroze) === [17] => Elektrochemická koroze zahrnuje případy koroze kovů v [[elektrolyt]]ech, tedy ve vodivém prostředí. Vždy v sobě zahrnuje dvě dílčí reakce – [[Anoda|anodovou]] a [[katoda|katodovou]]. Obě reakce jsou na sebe vázány (tzv. spřažené reakce) a nemohou probíhat samostatně, pokud korodujícím kovem neprochází žádný vnější [[elektrický proud]]. Anodová reakce odpovídá oxidaci kovu, a tedy vlastní korozi. Katodová reakce, zvaná také depolarizačníDepolarizace je vybití nebo jiné odstranění elektronů vzniklých anodovou reakci., odpovídá současné redukci některé oxidující složky roztoku, tj. buď vybíjení [[ion]]tu [[vodík]]u (koroze s vodíkovou depolarizací) nebo redukci [[kyslík]]u rozpuštěného v elektrolytu (koroze s kyslíkovou depolarizací). [18] => [19] => Rychlost koroze může být řízena buď anodovou, nebo katodovou dílčí reakcí, popř. oběma současně. Anodové i katodové reakce představují tedy dohromady korozní děj a podle okolností mohou probíhat buď na témž místě povrchu korodujícího kovu, nebo místně odděleně. Na témž místě povrchu kovu budou obě dílčí reakce probíhat tehdy, je-li kov zcela [[Homogenita|homogenní]] a jestliže i složení [[roztok]]u je stejné po celé ploše dotyku s kovem. [20] => [21] => == Rozdělení podle druhu korozního prostředí == [22] => === Atmosférická koroze === [23] => Většina kovových výrobků plní svou funkci v [[Atmosféra Země|atmosféře]]; proto se tento druh koroze vyskytuje v největším rozsahu. První z vlivů, které spolupůsobí na atmosférické korozi, jsou klimatické podmínky dané vlhkostí a teplotou [[vzduch]]u a jeho [[Znečištění ovzduší|znečištěním]]. Tím je dán i elektrochemický charakter této koroze. Korozní děj probíhá pod velmi tenkou vrstvou [[Voda|vody]] nasycené rozpustnými složkami atmosféry, hlavně [[Oxid siřičitý|oxidem siřičitým]], [[Oxid uhelnatý|oxidem uhelnatým]], [[amoniak]]em, [[chlorovodík]]em a [[aerosol]]y. Tento vodní film o tloušťce 50 až 150 [[mikrometr]]ů vzniká kondenzací vodních par obsažených ve vzduchu, jeho vznik je tedy podmíněn [[Relativní vlhkost vzduchu|relativní vlhkostí vzduchu]]. Je-li povrch kovu drsný a pokrytý prachem a nečistotami, tvoří se vodní film při nižší relativní vlhkosti, asi kolem 60 %, a nazývá se '''kritická relativní vlhkost'''. Důležitý význam má i kyslík, který proniká tenkým filmem a účastní se katodické reakce jako [[depolarizátor]], čili urychluje korozi. [24] => [25] => Norma '''EN ISO 9223'''{{Citace normy/ČSN | označení = ISO 9223 | název = Koroze kovů a slitin. Korozní agresivita atmosfér. Klasifikace | datum vydání = 1994-06-01 | katalog = 16335}} rozděluje atmosféry podle korozní agresivity do šesti stupňů: [26] => * '''C1''' – ''velmi nízká''. Atmosféry uzavřených, klimatizovaných místností, v nichž nedochází ke kondenzaci vody. [27] => * '''C2''' – ''nízká''. Vztahuje se na prostory, v nichž dochází k občasné kondenzaci. [28] => * '''C3''' – ''střední''. Odpovídá suchým klimatům. [29] => * '''C4''' – ''vysoká''. Odpovídá vlhkým oblastem za působení atmosférických nečistot průmyslových měst, přístavů aj. [30] => * '''C5''' – ''velmi vysoká''. [31] => * '''CX''' – ''extrémní''.Odpovídá prostředím s extrémní vlhkostí nebo velmi vysokým průmyslových znečištěním. [32] => [33] => Důležitý je i vliv teploty. Při nízkých teplotách se atmosférická koroze zastavuje zmrznutím elektrolytu. Při vzrůstající teplotě vzrůstá i rychlost koroze. Určitou limitní hodnotou je průměrná roční teplota 10 °C, kdy se příznivě projevuje vliv teploty na snížení ovlhčení povrchu. [34] => [35] => === Koroze v kapalinách === [36] => Z oblasti koroze v kapalinách má největší význam koroze ve vodě. Do styku s vodou přicházejí vodní stroje, stroje a zařízení na výrobu páry, [[Chlazení spalovacích motorů|chladicí systémy motorů]], [[kompresor]]ů a jiných strojů, rozvodná [[potrubí]] a [[armatura (potrubí)|armatury]] [[pitná voda|pitných]] a průmyslových vod aj. Agresivita vod z hlediska koroze je kromě [[Tvrdost vody|tvrdosti]] závislá na hodnotě [[pH]], na množství plynů rozpuštěných ve vodě – hlavně kyslíku – a na teplotě a proudění vody. Kyslík se v průběhu elektrochemické koroze uplatňuje jako [[depolarizátor]]. Vody pro průmyslové účely se změkčují, chemicky upravují a odplyňují. [37] => [38] => === Půdní koroze === [39] => V podstatě jde o korozi ve vodách různého složení. Půda se skládá z plynné, kapalné a tuhé fáze. Vlastním korozním prostředím je kapalná fáze půdy, která jí dává [[Elektrická vodivost|elektrickou vodivost]]. Z plynné fáze se uplatňuje opět kyslík jako depolarizátor. [40] => [41] => == Podle kombinace s vnějšími činiteli == [42] => * Koroze při mechanickém namáhání materiálu [43] => * Koroze při [[únava materiálu|únavě materiálu]] [44] => * [[vibrace|Vibrační]] koroze [45] => * Korozní praskání (koroze pod [[Napětí (mechanika)|napětím]]) [46] => * Koroze [[Bludný proud|bludnými proudy]] [47] => [48] => == Podle druhu korozního napadení == [49] => Při korozi legovaných ocelí dochází k jevu zvanému pasivace kovu. Lze ji definovat jako stav korozní odolnosti kovů nebo slitin (v podmínkách, v nichž by se z termodynamického hlediska jevily velmi reaktivními), vyvolaný značným zpomalením anodového děje. Existují dvě teorie vysvětlující příčinu velmi účinného snížení koroze při přechodu do pasivního stavu; obě jsou spojeny s představou bariéry vytvořené mezi kovem a prostředím a zpomalující jejich vzájemnou reakci. Adsorpční teorie vysvětluje pasivitu jako jev spojený s [[adsorpce|adsorpcí]] některých látek z roztoku (zejména kyslíku) na povrchu kovu. Druhá teorie připisuje pasivitu tenké vrstvě sloučenin, tj. třetí fázi na povrchu kovu nebo slitiny. I když tato teorie je zatím podrobněji propracována i podložena experimentálními výsledky, je pravděpodobné, že neexistuje ostrá hranice mezi jevy adsorpčního charakteru a pasivity způsobené třírozměrnou vrstvou třetí fáze, poněvadž oba jevy na sebe navazují. [50] => [51] => Pasivita kovů je z hlediska protikorozní ochrany jevem velmi vítaným, poněvadž vede ke zpomalení korozního děje v prostředích s oxidačním charakterem. To, že i při dokonalém pokrytí kovu vrstvičkou velmi odolné zplodiny vůbec dochází ke korozi, lze vysvětlit tím, že vznikající vrstva oxidů se do jisté míry rozpouští a je neustále obnovována. Dynamická rovnováha mezi rozpouštěním a obnovováním vrstvy je vyjádřena rychlostí koroze v pasivním stavu, jež nepřevyšuje u korozivzdorných ocelí několik setin milimetru za rok. [52] => [53] => === Rovnoměrná koroze === [54] => Rovnoměrnou korozí se rozumí rovnoměrné napadení se stejnou korozní rychlostí na celém povrchu, který je ve styku s korozním prostředím. Postup rovnoměrné koroze je velmi snadno kontrolovatelný a předvídatelný. [55] => [56] => === Nerovnoměrná koroze === [57] => Vzniknou-li v korozním systému [[Heterogenní směs|heterogenity]] a to buď na straně prostředí nebo na straně materiálu, může koroze probíhat nerovnoměrně. Na rozdíl od rovnoměrného napadení se výskyt nerovnoměrných forem koroze hůře předpovídá a k selhání výrobku dochází v kratší době. Mezi tzv. nerovnoměrné formy koroze patří podle nejjednoduššího dělení galvanická, štěrbinová a bodová koroze, korozní praskání, mezikrystalová, selektivní, erozní a styková koroze. [58] => [59] => ==== Galvanická koroze ==== [60] => Vzniká spojením dvou odlišných kovů a jejich vystavením koroznímu prostředí. Ušlechtilejší kov (katoda) koroduje pomaleji než by korodoval sám. Kov méně ušlechtilejší (anoda) naopak koroduje rychleji než v případě, kdy není s druhým vodivě spojen. Tento jev je využíván v praxi při tzv. katodické ochraně obětovanou anodou. Neúmyslná galvanická koroze je však většinou jevem nežádoucím.http://pctuning.tyden.cz/hardware/skrine-zdroje-chladice/11719-galvanicka_koroze_skutecna_zkaza_vodniku [61] => [62] => ==== Štěrbinová koroze ==== [63] => Dochází k ní v místech, kde je malé množství [[elektrolyt]]u částečně odděleno od zbylého vnějšího [[elektrolyt]]u. Tato místa, nazývaná štěrbiny, vznikají v praxi například mezi dvěma plechy spojenými nýty, šrouby ([[šroubový spoj]]), [[odporové svařování|bodovými reakcí]] a vzhledem k tomu, že je roztok uvnitř štěrbiny obtížně vyměňován, je omezen i přístup dalšího kyslíku. Kvůli deficitu [[oxidační činidlo|oxidačního činidla]] se povrch štěrbiny stává [[anoda|anodou]], kde převládá [[Redoxní reakce|oxidace]] kovu. [[Elektron]]y uvolňované touto reakcí jsou kovem přenášeny k povrchu mimo štěrbinu, kde není omezen přístup rozpuštěného kyslíku. Toto okolí štěrbiny se tak stává katodou. Náboj kovových kationtů ve štěrbině je obvykle kompenzován přísunem [[Chloridy|chloridových]] aniontů ze zbylého roztoku. [[hydrolýza|Hydrolýzou]] iontů kovu se tak roztok uvnitř štěrbiny dále [[pH|okyseluje]], čímž vzrůstá jeho agresivita. Dochází tak k porušení původní pasivní vrstvy kovu a tím ke korozi kovu v aktivním stavu. [64] => [65] => ==== Bodová koroze ==== [66] => Při lokálním porušení zapasivovaného povrchu dochází k bodovému napadení, při němž vznikají různě hluboké důlky často s velmi úzkým hrdlem. Toto napadení se nazývá bodová (pittingová, důlková) koroze, její mechanismus je v podstatě stejný jako u koroze štěrbinové, jen snad s tím rozdílem, že zárodek „štěrbiny“ resp. důlku vzniká samovolně. K iniciaci je zapotřebí dostatečná oxidační schopnost prostředí a přítomnost depasivujících nejčastěji chloridových iontů. [67] => [68] => ==== Korozní praskání ==== [69] => Je to porušení materiálu (prasknutí) vyvolané kombinací účinků tahových pnutí (i vnitřní pnutí), korozního prostředí a zvýšené teploty. Při korozním praskání dochází ke snížení práce nutné k porušení materiálu oproti namáhání v inertním prostředí. Ve vztahu k vlastnostem poruch materiálu se korozní praskání řadí mezi křehký lom a mez únavy. Trhliny často vycházejí z místa lokálního porušení pasivní vrstvy, většinou z míst napadených bodovou korozí. Šíří se materiálem buď po hranicích zrn (interkrystalicky) nebo napříč zrny (transkrystalicky). [70] => [71] => Jednou z nejčastějších forem korozního praskání je korozní praskání v chloridech. Je to typ mezikrystalického napadení, které se vyskytuje u [[Austenitická korozivzdorná ocel|austenitických korozivzdorných ocelí]] vystavených pnutím za přítomnosti kyslíku, chloridových iontů a vysoké teploty. [72] => [73] => ==== Mezikrystalová koroze ==== [74] => [[Soubor:Intergranular corrosion.JPG|náhled|Mezikrystalová koroze austenitické korozivzdorné oceli]] [75] => Je způsobena snížením obsahu chromu v bezprostřední blízkosti hranic zrn, pod hranici pasivovatelnosti, tedy pod 12 %. Za toto snížení je odpovědná tzv. precipitace (vysrážení) karbidů s vysokým obsahem chrómu právě na hranicích zrn. Karbidy se precipitují při ohřevu v kritické teplotní oblasti 400–800 °C např. při svařování. Tento proces se nazývá zcitlivění. S menším podílem chromu tyto oblasti korodují přednostně, dochází tak ke ztrátě soudržnosti zrn a ke snížení mechanických vlastností materiálu. Karbidy vzniklé zcitlivěním lze vhodným tepelným zpracováním ([[rozpouštěcí žíhání]]) odstranit a ochuzené oblasti znovu obohatit homogenizací [[tuhý roztok|roztoku]]. [76] => [77] => ==== Selektivní koroze ==== [78] => Přednostní rozpouštěné některé ze složek slitiny je nazýváno selektivní korozí. Příkladem může být třeba odzinkování [[mosaz]]i, tedy rozpouštění [[zinek|zinku]] z jeho slitiny s [[měď|mědí]], ale i koroze dvoufázových (duplexních) [[Austeniticko-feritická korozivzdorná ocel|austeniticko-feritických korozivzdorných ocelí]], kdy je přednostně rozpouštěna austenitická fáze, zatímco feritická je odolnější. Není to ovšem druh koroze, který by byl nějak spojován s napadením korozivzdorných ocelí ve specifických klimatech. [79] => [80] => ==== Erozní koroze ==== [81] => Rychlost přirozené koroze je umocněna proudícím prostředím, což má za následek rozrušování pasivní vrstvy. Vznikají tak různé rýhy, vlnky, kapkové prohlubně apod. Projevuje se hlavně v potrubích s nějakým proudícím médiem, v němž se vyskytují drobné pevné nebo plynné (bublinky) nehomogenity. Stejně jako u selektivní koroze není tento druh koroze spojován s napadením korozivzdorných ocelí ve specifických klimatech. [82] => [83] => ===== Styková koroze ===== [84] => Tento typ koroze se nejčastěji vyskytuje u ložisek. Koroze se začne tvořit mezi jeho vnějším povrchem a tělesem nebo mezi otvorem ložiska a hřídelí. Poškození korozí v tomto případě může být nebezpečné. Je vhodné, proto kovové části dostatečně ošetřovat a kontrolovat jejich stav. [85] => [86] => == Odkazy == [87] => === Poznámky === [88] => [89] => [90] => === Reference === [91] => [92] => [93] => === Literatura === [94] => * {{Citace periodika | příjmení = Novák | jméno = P | titul = Druhy koroze kovů | periodikum = Koroze a ochrana materiálu | rok = 2005 | ročník = 49 | číslo = 4 | issn = 0452-599X | url = http://www.vscht.cz/met/aki/kom_49/49_75_82.pdf | strany = 75–82 | datum přístupu = 2011-12-23 | url archivu = https://web.archive.org/web/20100215160653/http://www.vscht.cz/met/aki/kom_49/49_75_82.pdf | datum archivace = 2010-02-15 | nedostupné = ano }} {{Wayback|url=http://www.vscht.cz/met/aki/kom_49/49_75_82.pdf |date=20100215160653 }} [95] => * {{citace monografie [96] => | jméno = Vladimír | příjmení = Číhal [97] => | titul = Mezikrystalová koroze ocelí a slitin [98] => | rok = 1978 | vydavatel = SNTL | místo = Praha | isbn = [99] => | počet stran = 406}} [100] => * {{citace monografie [101] => | jméno = Vladimír | příjmení = Číhal [102] => | titul = Korozivzdorné oceli a slitiny [103] => | rok = 1999 | vydavatel = Academia | místo = Praha| isbn = 80-200-0671-0 [104] => | poznámka = recenzent Milan Žídek [105] => | ref = cihal [106] => ] [107] => | počet stran = 437}} [108] => [109] => === Související články === [110] => * [[Eroze]] [111] => * [[Koraze]] [112] => * [[Korozní inženýrství]] [113] => * [[Zvětrávání]] [114] => [115] => === Externí odkazy === [116] => * {{Commonscat|corrosion}} [117] => * {{Wikislovník|heslo=koroze}} [118] => * [http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/korozni_inzenyrstvi_se/koroze Korozní inženýrství] {{Wayback|url=http://www.vscht.cz/met/stranky/vyuka/labcv/korozni_inzenyrstvi_se/koroze |date=20130923074730 }} na [[Vysoká škola chemicko-technologická v Praze|VŠCHT]] [119] => {{Autoritní data}} [120] => [121] => [[Kategorie:Koroze| ]] [122] => [[Kategorie:Elektrochemie]] [123] => [[Kategorie:Materiálové inženýrství]] [] => )
good wiki

Koroze

Rez, pravděpodobně nejznámější forma koroze Koroze je samovolné, postupné rozrušení kovů či nekovových organických i anorganických materiálů (např. hornin či plastů) vlivem chemické nebo elektrochemické reakce s okolním prostředím.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'elektrolyt','Atmosféra Země','kyslík','depolarizátor','pH','Kovy','Hrubý domácí produkt','Soubor:Fe corrosion.PNG','ion','vodík','katoda','Voda'