Array ( [0] => 15541074 [id] => 15541074 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Mýtus [uri] => Mýtus [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Mýtus''' ([[řečtina|řecky]] μύθος, vyprávění) je „symbolické vyprávění vyjadřující víru v plnost a celistvost nadčasového řádu“,{{Citace monografie [1] => | příjmení = Mocná [2] => | jméno = Dagmar [3] => | odkaz na autora = [4] => | příjmení2 = Peterka [5] => | jméno2 = Josef [6] => | odkaz na autora2 = [7] => | spoluautoři = a kol. [8] => | titul = Encyklopedie literárních žánrů [9] => | vydavatel = Paseka [10] => | místo = [11] => | rok = 2004 [12] => | počet stran = [13] => | kapitola = [14] => | strany = [15] => | isbn = 80-7185-669-X [16] => | jazyk = [17] => }} typicky báje, [[tradice|tradiční]], obvykle anonymní epický útvar, který dává odpovědi, aniž klade otázky. Vznikl totiž v neproblematickém světě, kde pro individuální tázání a pochybnosti nebylo místo. Je to tradovaný příběh (řetězec příběhů či vyprávění), které nesdělují informace, nýbrž vyvolávají prostřednictvím obrazů dojem hlubšího porozumění celku světa nebo nějaké jeho podstatné části v jejich významu pro lidský život. [18] => [19] => Mýtus patří mezi rozhodující pojmy psychologie a sociologie, bez nichž nelze pochopit komplexní fungování mnoha systémů. [20] => [21] => V soudobém hovorovém jazyce se slovo „mýtus“ povrchním způsobem používá též pro takzvanou [[fáma|fámu]] neboli všeobecně rozšířenou nepravdu, vymyšlené tvrzení bez dostatečných důkazů, což škodlivě odvádí pozornost od jeho závažné podstaty. [22] => [23] => == Původ == [24] => Řecké ''mythos'' původně znamená řeč a vyprávění, zejména o dávné minulosti. Tradiční vyprávění, která se často zpívala nebo recitovala při velkých slavnostech a tvořila společný majetek nějakého kmene nebo skupiny, známe téměř ze všech starých kultur. Jejich tématem byl často počátek světa, založení města, původ slavností nebo institucí, ne ovšem s historickým nebo vědeckým záměrem, ale jako potvrzení společné a pro všechny závazné zkušenosti, která má význam pro současný život. Podle [[Mircea Eliade|M. Eliada]] bylo slavnostní připomínání počátků součástí každoroční obnovy společenství, které se tak snažilo zbavit nánosu viny a nezdarů, které přinesl minulý rok, a vrátit se tak k původní čistotě tak, jako se každoročně obnovuje příroda.M. Eliade, ''Mýtus o věčném návratu''. Podle R. A. Rapaporta mýtus původně doprovázel společný rituál a teprve později se od něho oddělil, takže se mohl vyprávět i mimo slavnost a nakonec zapsat. [25] => [26] => == Kritika mýtu == [27] => Přesvědčivost a působivost mýtů ohrozilo, když se dva různé soubory mýtů střetly – například v setkání s jinou kulturou a zejména při vzniku měst, kam se lidé stěhovali z různých kulturních prostředí. Kritika mýtů vznikla patrně v „osové době“ ([[Karl Jaspers|K. Jaspers]]) kolem poloviny prvního tisíciletí př. n. l., současně s větším důrazem na jednotlivou osobu, její vnitřní život a budoucnost. V Řecku touto kritikou začíná [[filosofie]], která chce dosáhnout pravého, jistého a všem společného poznání prostřednictvím [[rozum]]u a [[logos|logu]]. Britský filosof [[Alan Watts]] používal slovo mýtus v definici „obraz, prostřednictvím kterého se snažíme dát světu význam“.[http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=INVjMaoA-yg Alan Watts - Our Image of the World] [28] => [29] => V židovské kultuře se v tomto období posunul důraz od tradovaných příběhů k Mojžíšovu Zákonu ([[Tóra|Tóře]]), který zavazuje každého jednotlivě a klade na něho určité mravní nároky. Zákon není lidská tradice, nýbrž zjevení Hospodinovo, nutně platné pro každého člověka vůbec. [30] => [31] => Tento odmítavý postoj k mýtům převzalo [[křesťanství]] a nahradilo je představou „[[dějiny spásy|dějin spásy]]“, Božího působení ve světě, které začíná stvořením, vrcholí v Ježíši Kristu a směřuje ke konečnému soudu. Židovskou a křesťanskou kritiku mýtu převzalo [[osvícenství]], obrátilo ji ale i proti biblickému vyprávění a snažilo se založit porozumění světu na racionálním a později vědeckém poznání. [32] => [33] => V křesťanské teologii se kritika biblických vyprávění jako „mýtů“ objevila už koncem 18. století, výslovný program [[demytologizace]] vyhlásil německý protestantský teolog [[Rudolf Bultmann]]. Inspirován filosofií existence [[Martin Heidegger|M. Heideggera]] se snažil vyložit nadpřirozené a zázračné momenty biblických vyprávění jako šifrovaná vyjádření vnitřní zkušenosti a existenciálních obsahů. [34] => [35] => == Znovuobjevení mýtu == [36] => Už silně racionální podoba křesťanství, jež vznikla koncem středověku, podobně jako racionální podoba [[talmud]]ického židovství, však mnoho lidí nemohla uspokojit, protože v ní nebylo místo pro nic jedinečného, pro lidský cit a tajemství. Východiskem se stala nejprve křesťanská [[mystika]] nebo v židovském prostředí [[chasidismus]], a koncem 18. století začali spisovatelé i myslitelé objevovat kouzlo dávných mýtů, bájí a lidových pohádek ([[Johann Gottfried Herder]], [[Johann Wolfgang von Goethe|Johann Wolfgang Goethe]], [[Walter Scott]]). K dalšímu oživení zájmu o mýty přispěli etnologové a sběratelé lidových vyprávění během 19. století a ve 20. století se řada autorů snažila brát obsahy tradičních mýtů vážně, například jako symbolická vyjádření vnitřních zkušeností a psychologických stavů ([[Carl Gustav Jung]] a jeho následovníci). [37] => [38] => V téže době se projevil význam mýtů pro politickou mobilizaci národů a jiných skupin – v českém prostředí to byl například tak zvaný [[Rukopis královédvorský]] nebo [[Alois Jirásek|Jiráskovy]] „Staré pověsti“. V průběhu 20. století vznikly dokonce pokusy vytvořit „umělé mýty“ jako strhující politické programy k čistě politickým a mocenským účelům – například [[nacismus|nacistický]] mýtus árijské rasy nebo [[komunismus|komunistický]] mýtus osvobození dělnické třídy. [39] => [40] => == Současné hodnocení == [41] => Mýtus a mýty hrají i v současné [[literatura|literatuře]], v psychologii a ve filosofii důležitou roli. Místo příkrého protikladu mezi logem a mýtem, mezi vyprávěním a racionálním poznáním, jak jej vytvořila filosofie a osvícenský [[racionalismus]], se dnes spíše zdůrazňuje, že i mýtus má své nezastupitelné poslání. Odpovídá lidské potřebě důvěrné blízkosti a jistého souladu mezi jednotlivcem, společností a přírodou, potřebě obrazů, příběhů a vyprávění, které neslouží k lepšímu ovládání světa, nýbrž pomáhají člověku, aby se ve světě mohl cítit doma.E. Cassirer, ''Filosofie symbolických forem'' 2. Mýtus ovšem nemůže racionální poznání nahradit a naopak - protože sám žádné kontrolní mechanismy nemá a může být nástrojem masové manipulace - potřebuje racionální kritiku. [42] => [43] => == Typologie mýtů == [44] => Studiem skutečných mýtů jako tradičních vyprávění, která legitimovala společenské uspořádání a instituce, se zabývá kulturní antropologie. Podle obsahového zaměření se tak rozlišují: [45] => * kosmogonické mýty (z [[řečtina|řec]]. ''kosmos'', svět a ''gonia'', zrození), které vyprávějí o vzniku a počátcích světa; [46] => * antropogonické mýty (z [[řečtina|řec]]. ''anthropos'', člověk a ''gonia'', zrození), které vyprávějí o původu, zrození či stvoření člověka; [47] => * aitiologické mýty (z řec. ''aitia'', příčina), které vysvětlují původ různých svátků, zvyků a institucí a potvrzují tak jejich oprávněnost; [48] => * soteriologické mýty (z řec. ''sótér'', zachránce) o záchraně a zachráncích; [49] => * eschatologické mýty (z řec. ''ta eschata'', poslední věci), které předkládají obrazné vylíčení budoucnosti, případně konce světa. [50] => [51] => Soustava mýtů a mytických postav určité skupiny nebo kultury tvoří její [[mytologie|mytologii]]. [52] => [53] => Zábavnější a méně závaznou formu mýtu představují lidové [[pohádka|pohádky]], které obraznou formou a jaksi mimochodem podávají specifické náhledy na povahu lidského života a zprostředkovávají důležité životní zkušenosti. Studiu pohádek se ve 20. století věnovala řada badatelů, zejména [[strukturalismus|strukturalistické]] školy (například lingvista [[Vladimir Jakovlevič Propp]] nebo psycholog [[Bruno Bettelheim]]). [54] => [55] => == Odkazy == [56] => [57] => === Reference === [58] => [59] => [60] => === Literatura === [61] => * {{Citace monografie [62] => | příjmení = Bettelheim [63] => | jméno = Bruno [64] => | rok = 2000 [65] => | titul = Za tajemstvím pohádek : proč a jak je číst v dnešní době [66] => | vydavatel = Lidové noviny [67] => | místo = Praha [68] => }} [69] => * {{Citace monografie [70] => | příjmení = Bouzek [71] => | jméno = Jan [72] => | příjmení2 = Kratochvíl [73] => | jméno2 = Zdeněk [74] => | rok = 1994 [75] => | titul = Od mýtu k logu [76] => | vydavatel = Herrmann & synové [77] => | místo = Praha [78] => }} [79] => * {{Citace monografie [80] => | příjmení = Cassirer [81] => | jméno = Ernst [82] => | rok = 1996 [83] => | titul = Filosofie symbolických forem 2. Mytické myšlení. [84] => | vydavatel = Oikúmené [85] => | místo = Praha [86] => }} [87] => * {{Citace monografie [88] => | příjmení = Eliade [89] => | jméno = Mircea [90] => | rok = 1993 [91] => | titul = Mýtus o věčném návratu [92] => | vydavatel = ISE [93] => | místo = Praha [94] => }} [95] => * {{Citace monografie [96] => | příjmení = Eliade [97] => | jméno = Mircea [98] => | rok = 1998 [99] => | titul = Mýty, sny a mystéria [100] => | vydavatel = Oikúmené [101] => | místo = Praha [102] => }} [103] => * {{Citace monografie [104] => | příjmení = Propp [105] => | jméno = Vladimír Jakovlevič [106] => | rok = 1999 [107] => | titul = Morfologie pohádky a jiné studie [108] => | vydavatel = H+H [109] => | místo = Jinočany [110] => }} [111] => [112] => === Související články === [113] => * [[Bořiči mýtů]] [114] => * [[Pověra]] [115] => * [[Mytologie]] [116] => * [[Pohádka]] [117] => * [[Náboženství]] [118] => * [[Legenda]] [119] => [120] => === Externí odkazy === [121] => * {{Commonscat}} [122] => * {{Wikicitáty|téma=Mýtus}} [123] => * {{Wikicitáty|téma=Báje}} [124] => * {{Wikislovník|heslo=mýtus}} [125] => * [[:s:The New Student's Reference Work/Mythology|The New Student's Reference Work/Mythology]], vyd. Beach (1914), na [[wikisource]]. [126] => * [http://www.as.ysu.edu/~saleonard/History%20of%20Mythology%201.html Leonard, Scott. "The History of Mythology: Part I"] {{Wayback|url=http://www.as.ysu.edu/~saleonard/History%20of%20Mythology%201.html |date=20121227094045 }}. [127] => * [[Andrej Korotajev]]: [http://cliodynamics.ru/index.php?option=com_content&task=view&id=333&Itemid=70 Myths and Genes] [128] => [129] => {{Autoritní data}} [130] => {{Portály|Literatura}} [131] => [132] => [[Kategorie:Mýty a pověsti| ]] [133] => [[Kategorie:Literární žánry]] [] => )
good wiki

Mýtus

Mýtus (řecky μύθος, vyprávění) je „symbolické vyprávění vyjadřující víru v plnost a celistvost nadčasového řádu“, typicky báje, tradiční, obvykle anonymní epický útvar, který dává odpovědi, aniž klade otázky. Vznikl totiž v neproblematickém světě, kde pro individuální tázání a pochybnosti nebylo místo.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'řečtina','Tóra','mystika','Johann Gottfried Herder','Rudolf Bultmann','demytologizace','Martin Heidegger','dějiny spásy','křesťanství','osvícenství','strukturalismus','Bruno Bettelheim'

Křesťanství

Mystika

Osvícenství

Osvícenství je historické období a kulturní směr, který se v Čechách v 18.

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.

Strukturalismus

Strukturalismus je myšlenkový směr v oblasti humanitních a sociálních věd, který se zaměřuje na analýzu a dekonstrukci struktur a systémů.

Tóra