Array ( [0] => 15501187 [id] => 15501187 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Naissaar [uri] => Naissaar [3] => Eesti Naissaar.png [img] => Eesti Naissaar.png [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{infobox - ostrov [1] => | název = Naissaar [2] => | obrázek = Naissaar2.jpg [3] => | popisek = Kunilamägi, nejvyšší bod ostrova [4] => | název části1 = kraj [5] => | část1 = Harju [6] => | název části2 = obec [7] => | část2 = Viimsi [8] => | rozloha = 18.6 [9] => | nejvyšší vrchol = 27 [10] => | počet obyvatel = 9 [11] => | obyvatelé aktuální k = 2009 [12] => | zeměpisná šířka = 59.5666667 [13] => | zeměpisná délka = 24.5166667 [14] => }} [15] => '''Naissaar''' ([[Švédština|švédsky]] ''Nargö'', [[Němčina|německy]] ''Nargen'', [[Čeština|česky]] též ''Ženský ostrov'') je největší [[ostrov]] ve [[Finský záliv|Finském zálivu]]. Nachází se na severovýchodním okraji [[Tallinn]]nského zálivu a od pevniny je vzdálen 9,5 km. Ostrov je v [[Kraj Harjumaa|kraji Harjumaa]] a náleží [[Estonsko|Estonsku]]. [16] => [17] => == Geografie == [18] => [[Soubor:Naissaar aerial.jpg|náhled|vlevo|Letecký pohled na Naissaar]] [19] => Ostrov je situován na severním předpolí [[Baltsko-ladožská terasa|Baltského klintu]]. Rozkládá se na 18,7 km2, což z něj činí [[Největší ostrovy Estonska|šestý největší ostrov Estonska]]. Jeho nejvyšší část, která dnes dosahuje výšky 27 m na návrší ''Kunilamägi'', se poprvé objevila v důsledku [[postglaciální vzestup|postglaciálního zdvihu]] nad hladinou moře pravděpodobně na začátku období [[Litorinské moře|Litorinského moře]] zhruba 7700–7500 let př. n. l. [[Podloží]] ostrova tvoří krystalické horniny nacházející se v hloubce 114 m. Na nich spočívají [[čtvrtohory|čtvrtohorní]] [[Sedimentární hornina|depozity]] ledovcového, litorálního a eolitického původu. Svrchní vrstvy jsou tvořeny převážně písky a štěrkopísky. Povrch ostrova je povětšinou plochý až mírně zvlněný, s četnými známkami dřívějšího [[ledovec|zalednění]]. Nachází se zde řada [[bludný balvan|bludných balvanů]], z nichž největší nesou jména ''Põlendikukivi'', ''Lehtmetsakivi'', ''Männiku rändrahn'' a ''Väike-Heinamaa suurkivi''. Na pobřeží jsou typické nízké štěrkové pobřežní valy, před nimiž se rozprostírají kamenité [[pláž]]e přerušené občasnými výspami vybíhajícími do moře. Na severovýchodním pobřeží je pobřeží vyšší. V lokalitě ''Savikallas'' dosahuje výšky až 7 m a tvoří jej [[jíl]]ovité usazeniny. [20] => [21] => == Příroda == [22] => [[Soubor:Naissaare rand.jpg|náhled|vlevo|Pláž na východním pobřeží ostrova]] [23] => Botanicky patří Naissaar k severoestonské pobřežní nížinné oblasti. Na ostrově výrazně dominují lesy, které zabírají více než 80 % z celkové plochy. Vzhledem k písčitým půdám rostou v lesích suchomilné druhy, převládající dřevinou jsou [[borovice]]. V centrální oblasti se vyskytují také [[mokřad]]y a bažinaté lesy. Na východním pobřeží ostrova se v lokalitě ''Taani kuninga aed'' ([[čeština|česky]] ''Zahrada dánského krále'') nachází oproti zbytku ostrova výrazně druhově pestřejší les, kde se podařilo obnovit původní podobu zalesněné louky. [24] => [25] => Na pobřeží rostou rozsáhlé křoviny tvořené [[růže svraskalá|růží svraskalou]], na plážích se pak vyskytuje [[ječmenice písečná]] a chráněný [[hrachor pobřežní]]. [26] => [27] => Místní chudé půdy nikdy neposkytovaly vhodné podmínky k [[zemědělství]], přesto však ostrov charakterizuje značná druhová rozmanitost. [[Botanik|Botanici]] zde napočítali přes 450 druhů [[vyšší rostliny|vyšších rostlin]] a přes 150 druhů [[mech]]ů a [[lišejník]]ů. [28] => [29] => == Dějiny == [30] => [[Soubor:Naissaare tuletorn.jpg|náhled|Maják na mysu Pikasääre]] [31] => První zmínka písemná zmínka o ostrově pochází z [[11. století]] z [[kronika|kroniky]] brémského [[mnich]]a Adama, kde je ostrov označen [[Latina|latinským]] názvem ''Terra feminarum'' ([[Čeština|česky]] ''Ženská země''). Nálezy [[Arabský poloostrov|arabských]] [[mince|mincí]] z 8. až 10. století však dokládají, že ostrov měl čilé obchodní styky se vzdálenými kraji již dávno před tím. [32] => [33] => Nejstarší záznam o osídlení ostrova je z roku [[1469]], kdy na ostrově žilo 9 [[Švédové|švédských]] rodin. V roce [[1705]] zde Švédové zřídili menší vojenskou pevnost. Po skončení [[severní válka|severní války]] se dostal ostrov stejně jako celé [[Estonsko]] do područí [[Rusko|Ruska]], které se rozhodlo vybudovat na mysu Vallkarelli námořní [[Pevnost (stavba)|pevnost]]. Nedlouho po jejím dokončení v roce [[1727]] byl Naissaar označen za vojenské území a civilní obyvatelstvo bylo odsud vystěhováno. Období izolace však trvalo poměrně krátce a již roku [[1748]] vydaly úřady první povolení k usídlení se na ostrově bratřím Stephanu a Hansi Åmanovým. Místní komunita se pomalu rozrůstala a v polovině [[19. století]] zde žilo 188 lidí, z nichž dvě třetiny tvořili [[Švédové]] a zbylou třetinu [[Estonci]]. V letech [[1853]]–[[1856]] byl postaven první [[kostel]] zasvěcený [[Maria (matka Ježíšova)|Panně Marii]], který spadal pod správu svatomichalské [[farnost]]i v [[Tallinn]]u. S příchodem švédského učitele roku [[1874]] začalo postupné pošvédšťování ostrova, které trvalo až do roku [[1925]], kdy byla v místní škole zřízena estonská třída. V této době byl hlavním zdrojem obživy rybolov, lov tuleňů a [[lodivod]]ské služby lodím směřujícím do tallinnského přístavu. [34] => [35] => Těsně před vypuknutím [[první světová válka|první světové války]] zasáhli do života ostrovanů opět plánovači carské armády. Vzhledem k strategické poloze ostrova bylo rozhodnuto, že primární linie obrany před námořním útokem na [[Petrohrad]] se bude nacházet v této části [[Finský záliv|Finského zálivu]]. Hlavní palebná síla měla být soustředěna na Naissaar, na druhé straně zálivu hrála podpůrnou úlohu pevnost na poloostrově [[Porkkala]]. Civilní obyvatelstvo bylo v létě [[1914]] opět vystěhováno, tentokrát jim ovšem vyplatily carské úřady na tehdejší dobu poměrně štědré odškodnění za vyvlastněné pozemky a zrušená povolení k rybolovu. Stavbu pevností provázela četná zdržení a na sklonku roku [[1917]] bylo dokončeno jen 7 z původně plánovaných 10 baterií. Kromě toho bylo postaveno velitelské stanoviště a vybudována [[úzkorozchodná dráha|úzkorozchodná železnice]]. [36] => [37] => [[Soubor:Naissaar3.jpg|náhled|vlevo|Úzkorozchodná železnice]] [38] => Na konci roku [[1917]] došlo pod vlivem [[Říjnová revoluce|Velké říjnové revoluce]] v místní vojenské posádce ke vzpouře. Vzbouřenci čítající 80-90 mužů pod vedením [[Stěpan Petričenko|Stěpana Petričenka]] vyhlásili na ostrově [[Sovětská republika vojáků a stavitelů pevností ostrova Nargen|Sovětskou republiku vojáků a stavitelů pevností ostrova Nargen]]. Rebelie však skončila poměrně záhy, když se 26. února [[1918]] na ostrově na žádost estonské vlády vylodila [[Německo|německá]] vojska, před nimiž početně slabší [[bolševici]] prchli po moři do [[Kronštadt]]u. Před svým útěkem ovšem stačili vyhodit do povětří všechny dělostřelecké baterie a vypálit místní kostel. [39] => [40] => Po skončení války a estonské pozemkové reformě se část původních obyvatel na ostrov vrátila. Vzhledem k nízkým cenám pozemkům a levným [[úvěr]]ům se sem přistěhovali i noví usedlíci, především z [[Prangli]] a [[Viimsi]]. Lodivodské řemeslo však bylo zestátněno a většina z ostrova pocházejících [[lodivod]]ů a [[kapitán lodi|kapitánů]] zůstala v [[Tallinn]]u. Roku [[1934]] žilo na ostrově 450 lidí, z toho 155 [[Švédové|Švédů]] a 291 [[Estonci|Estonců]]. V roce [[1938]] byl vybudován nový kostel. Půvabný ostrov však lákal i estonskou smetánku a řada z bohatých obyvatel nedalekého [[Tallinn]]u si zde v meziválečném období postavila [[rekreační chata|rekreační chaty]]. Neupadl však ani vojenský význam ostrova a na ostrově byla vybudována nová opevnění, ovšem vzhledem k změněným geopolitickým podmínkám byla palebná síla směrována na východ a zdejší opevnění hrálo jen podpůrnou úlohu baterií umístěných na ostrově [[Aegna]]. [41] => [42] => [[Soubor:Naissaar4.jpg|náhled|[[Námořní mina|Námořní miny]] z období sovětské okupace]] [43] => Na začátku [[druhá světová válka|druhé světové války]] ostrov obsadila [[Rudá armáda]] a obyvatelstvo ostrova bylo opět vystěhováno. Během německé okupace bylo lidem dovoleno se do svých domovů vrátit. V roce [[1944]] však už bylo zřejmé, že se zde [[Němci]] dlouho neudrží a většina obyvatel švédského původu dala přednost dobrovolnému odchodu do Švédska. Zbylí byli z ostrova odsunuti po okupaci [[Estonsko|Estonska]] sovětskými vojsky, kdy byl ostrov prohlášen za uzavřenou vojenskou zónu. V letech [[1949]]–[[1953]] byla uprostřed ostrova vybudována továrna na [[námořní mina|námořní miny]] a rozsáhlé skladiště pro úschovu vyrobených min. Celý výrobní komplex podléhal přísnému režimu utajení, byl obehnán několika ploty z [[ostnatý drát|ostnatého drátu]] a obklopen bezpečnostními zónami hlídanými nejmodernějšími zabezpečovacími systémy. S [[přístav]]em a [[kasárny|kasárnami]] byl spojen [[úzkorozchodná dráha|úzkorozchodnou železnicí]]. [44] => [45] => Po odchodu sovětských vojsk v roce [[1994]] byly na ostrově ponechané miny zneškodněny, ale jejich kovové schránky je dodnes možné vidět na mnoha místech. Ačkoli po vojácích zbyla citelná ekologická zátěž v podobě znečištění [[těžké kovy|těžkými kovy]] a [[ropné produkty|ropnými produkty]], ostrovní [[ekosystém]] jako celek nebyl vážně zasažen, neboť vojáci nevyužívali místní lesy jako zdroj stavebního materiálu. Roku [[1995]] byla na celém území ostrova vyhlášena rezervace ''Naissaare looduspark'' ([[čeština|česky]] ''Přírodní park Naissaar''). [46] => [47] => == Současnost == [48] => Naissaar administrativně spravuje obec [[Viimsi]] a v roce [[2009]] bylo na ostrově přihlášeno k pobytu 9 obyvatel, z nichž jen několik zde žilo celoročně. Místní přístav na východním pobřeží je ve špatném stavu, je zanesený pískem a přístavní molo viditelně potřebuje opravu. Zakotvit je tu možné jen na vlastní nebezpečí. Z původních 38 km železnice je dnes v provozu jen krátký úsek z bývalých kasáren v ''Männiku'' do přístavu a podmínečně i dále ke skladu min. Na ostrově se nacházejí dva majáky. Větší z nich byl postaven roku [[1960]] na mysu Pikasääre na [49] => severu ostrova, menší leží na mysu Hülgekari na jihovýchodním pobřeží. [50] => [51] => V létě je Naissaar oblíbeným cílem turistů, které láká bohatá vojenská historie ostrova a místní příroda. V poslední době stoupá i počet lidí, kteří si zde postavili [[rekreační chata|rekreační chatu]]. V letním období na ostrov pravidelně jezdí ze starého tallinnského přístavu (''Vanasadam'') loď Monica. [52] => [53] => == Literatura == [54] => * {{Citace monografie| jméno=Aado| příjmení=Keskpaik| jméno2=Maret| příjmení2=Pank| jméno3=Heli| příjmení3=Salong| titul=Eesti väikesaared| vydavatel=Kirjastus Koolibri| místo=Tallinn| rok=2009| isbn=978-9985-0-2267-2}} [55] => [56] => == Související články == [57] => * [[Seznam ostrovů Estonska]] [58] => * [[Největší ostrovy Estonska]] [59] => [60] => == Externí odkazy == [61] => * {{Commonscat|Naissaar}} [62] => [63] => {{Autoritní data}} [64] => {{Portály|Estonsko|Geografie}} [65] => [66] => [[Kategorie:Ostrovy Estonska ve Finském zálivu]] [67] => [[Kategorie:Harjumaa]] [] => )
good wiki

Naissaar

Naissaar (švédsky Nargö, německy Nargen, česky též Ženský ostrov) je největší ostrov ve Finském zálivu. Nachází se na severovýchodním okraji Tallinnnského zálivu a od pevniny je vzdálen 9,5 km.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Tallinn','Estonsko','Švédové','Čeština','čeština','Estonci','Největší ostrovy Estonska','Viimsi','rekreační chata','Finský záliv','lodivod','úzkorozchodná dráha'

Čeština

Estonci

Estonsko

Estonsko je pobaltská země ležící na severovýchodě Evropy.

Lodivod

Švédové

Tallinn

Viimsi