Array ( [0] => 14686314 [id] => 14686314 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Orogeneze [uri] => Orogeneze [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => [[Soubor:Appalachian orogeny.jpg|náhled|Náčrtek vzniku horstva]] [1] => '''Orogeneze''', volně přeložena do češtiny jako ''horotvorba'' či ''horotvoření'' (z [[řečtina|řeckého]] ''oros'' „hora“ a ''genesis'' „vznik“), správněji a v užším smyslu '''tektogeneze'''Paturi, F.R., 1995: ''Kronika Země.'' Fortuna Print, Bratislava, 576 s. je poměrně rychlý geologický proces, při kterém většinou vlivem procesů [[desková tektonika|deskové tektoniky]] vznikají [[Pásemné pohoří|pásemná pohoří]] (nazývaná též '''orogenní pásma'''). Zahrnuje v sobě jednak [[Tektonika|tektonické procesy]], vnitrodeskové zkrácení, zesílení kůry, jakož i výzdvih pohoří.Kearey, P., Klepeis, K.A., Vine, J.F., 2009: ''Global Tectonics.'' 3rd Edition, Wiley-Blackwell, Chichester, 496 s. Orogeneze vždy souvisí s [[Desková tektonika|deskovou tektonikou]]. [2] => [3] => Jedná se o proces, který je dlouhodobý a který trvá milióny až desítky miliónů let. Horskou soustavu vzniklou orogenezí nazýváme ''orogén''. [4] => [5] => Někdy je orogeneze zaměňována s termínem [[vrásnění]], což však je jen jeden z procesů, které orogenezi doprovázejí. Termín ''orogeneze'' by měl být spjat hlavně se stádiem vzniku pozitivního georeliéfu, tedy se závěrečným stádiem vzniku pohoří, zatímco ''tektogeneze'' by měla zahrnovat širší rámec dějů, které jí předcházely. V současnosti však převládá použití termínu orogeneze pro celý proces vzniku pohoří. Orogeneze se většinou dělí na řadu dílčích maxim neboli fází. V průběhu orogeneze dochází ke vzniku charakteristických geologických útvarů v podobě [[flyš]]e a [[molasa|molasy]]. [6] => [7] => Orogeneze je spojena s pohybem [[tektonická deska|tektonických desek]] a s jejich vzájemnými kolizemi. Při orogenezi dochází k tomu, že se dvě litosférické desky srazí a jedna se začne podsouvat pod druhou ([[Kolize (geologie)|kolize]], [[subdukce]]). Během procesu dochází vlivem ohromných [[tlak]]ů a [[teplota|teplot]] ke vrásnění a [[tavení hornin]], které má za následek vyzdvihování oblastí, které se stávají pohořími. [8] => [9] => V historii rozeznáváme 4 základní orogenetické jednotky: [10] => * [[kadomské vrásnění|kadomské (assynthské) vrásnění]] [11] => * [[kaledonské vrásnění]] [12] => * [[hercynské vrásnění|hercynské (variské) vrásnění]] [13] => * [[alpinské vrásnění]] (někdy zvané alpsko-himálajské) [14] => [[Soubor:Continental-continental_convergence_Fig21contcont_SK.gif|náhled|Kolize dvou kontinentálních desek a vznik pásemného pohoří]] [15] => [16] => Jde o označení celých geologických epoch, ve kterých docházelo na různých místech planety k jednotlivým horotvorným pohybům. V užším smyslu se uvedené názvy vztahují na konkrétní orogenezi v rámci dané epochy. Například hercynské vrásnění v užším smyslu označuje vznik [[Hercynská pohoří|hercynských pohoří]] při srážce [[Euramerika|Eurameriky]] a [[Gondwana|Gondwany]], ale v širším smyslu jsou ''hercynského stáří'' i mnohá další horstva (''hercynidy'') vzniklá jinými srážkami ve stejné epoše, třeba [[Ural]] nebo [[Ťan-šan]]. Příkladem další orogeneze je například [[Grenvillské vrásnění]]. [17] => [18] => Orogenní pásma jsou obvykle dlouhá pásma výrazně deformovaných hornin, které jsou běžně [[Vrása|zvrásněné]] a roztříštěné [[zlom]]y. Tyto zlomy rozdělují horniny na soustavu malých desek (nezaměňovat s [[Tektonická deska|tektonickými deskami]]). Desky jsou naskládány v rámci pásma jedna vedle druhé. Výška vytvořených štítů koresponduje s hloubkou ponoření jejich základny. Čím je dané pohoří výše, tím více klesá i masa hornin, nacházející se pod nimi (např. pohoří [[Himálaj]] je ponořeno až do hloubky 130 kilometrů). [19] => [20] => Proces tvorby orogenního pásma trvá i miliony let. Nastává buď při srážce dvou kontinentálních desek, přičemž horniny jsou kolizně deformovány a často podrobeny [[Metamorfóza (geologie)|metamorfóze]] nebo se vyskytuje na styku kontinentální a oceánské desky, kdy však nedochází ke kolizi ([[Andy]]). [21] => [22] => Termín orogeneze zavedl [[Cleveland Abbe]] mladší v roce 1889.Howell, J.V. (Editor) 1960: ''Glossary of geology and related sciences.'' American Geological Institute, Washington, 325 s. Pojem orogén byl zaveden dříve. [23] => [24] => == Vznik teorie == [25] => Předtím než se začali problematikou vzniku pohoří zabývat vědci, byla v [[Evropská civilizace|evropské civilizaci]] vysvětlována přítomnost pohoří [[Křesťanství|křesťanskými]] učenci jako důsledek stvoření a biblické [[Potopa světa|potopy]]. Pohoří byla, podobně jako všechno neživé, popisována jako statická a neměnná. [26] => [27] => Pojem ''orogén'' použili poprvé švýcarští geologové [[Amanz Gressly]] v roce [[1840]] a [[Jules Thurmann]] v roce 1854 užil slovo ''orogénní'' ve spojení se vznikem horských výšin, stejně tak používali termín ''horotvorný'', který taktéž popisoval tyto procesy. Důležitá z hlediska dalšího rozvoje výzkumu byla práce [[Jean-Baptiste Élie de Beaumont|Elie de Beaumonta]] z roku 1852, v níž tvrdil, že všechna horská pásma nejsou stejného stáří. Vrásnění považoval za důsledek chladnutí [[Zemská kůra|zemské kůry]]. Výzkumy dalších geologů jako například [[Eduard Suess|Eduarda Suesse]] (1875) potvrdily význam horizontálních pohybů hornin. Koncept [[Geosynklinála|geosynklinál]], nebo také počátečního poklesu zemské kůry, vytvořili američtí geologové [[James Hall]] a [[James Dwight Dana]]. Tato teorie se úspěšně rozvíjela až do konce [[1960–1969|60. let 20. století]], kdy se ukázala jako překonaná. [28] => [29] => Mezi další významné objevy patřily práce [[Gustav Steinmann|Gustava Steinmanna]], který rozeznal několik typů pásmových pohoří, včetně alpinského typu orogenních pásem, charakteristických [[flyš]]ovými a [[Molasa|molasovými]] sedimenty. Objevil také [[ofiolitový komplex]] a tholeitické [[Čedič|bazalty]]. Jeho dílo spolu s pracemi [[Marcel Alexandre Bertrand|M. A. Bertranda]], [[Arnold Escher von der Linth|Arnolda Eschera]] a [[Albert Heim|Alberta Heima]] přispělo k objasnění [[příkrov]]ů a celkovému prohloubení znalostí o tvorbě pohoří. Představa příkrovů naznačovala, že velký význam při vzniku pohoří mohou mít i horizontální pohyby. Podobně významné byly i práce [[Leopold von Buch|Leopolda von Buch]], který analyzoval orogenní činnost na základě deformací hornin, tento princip se dodnes používá i přes existující metody radiometrické analýzy věku hornin. [30] => [31] => V roce 1967 [[Henk Zwart]] obrátil pozornost na rozdílné případy přeměny hornin v orogenních pásmech a rozdělil je na tři typy (alpinské, hercynské a kordillerské). Toto rozdělení v roce 1979 upravil [[Wallace Spencer Pitcher]]. [32] => [33] => Až do začátku [[1960–1969|60. let]] se tyto objevy spojovaly v teorii [[Geosynklinála|geosynklinál]], která vysvětlovala kontrakci většinou pomocí [[teorie chladnoucí Země]]. Mezi odpůrci této teorie patřili vědci, kteří považovali za důležitější spíše vertikální pohyby kůry (tzv. [[tafrotektonika]]), nebo ti, kteří usuzovali, že příčinou orogeneze je konvexe v [[Astenosféra|astenosféře]] nebo [[Zemský plášť|plášti]]. Teprve později ustálila pohledy na vznik pohoří [[Desková tektonika|teorie deskové tektoniky]]. Ukázalo se, že pásemná pohoří jsou v podstatě stopy po dávných srážkách litosférických desek. [34] => [35] => == Příčiny a způsoby vzniku pásmových pohoří == [36] => Vznik topograficky pozitivního [[Reliéf (geografie)|georeliéfu]] může být způsoben kolizí a [[Deformace|deformací]] litosférických [[Tektonická deska|desek]] nebo [[Vulkanismus|vulkanickou]] aktivitou. Proces vzniku [[Pásemné pohoří|pásemných pohoří]] je dlouhodobý a probíhá v několika fázích, může trvat desítky milionů let a může způsobit vytvoření pásmových pohoří na místech, kde byla předtím rovina nebo mořské dno. Vrstvy hornin jsou během tohoto procesu výrazně deformovány, přičemž na mnoha místech dochází k jejich [[Metamorfóza (geologie)|přeměně]]. Vrstvy, které původně ležely na dně moře, se často dostanou do velkých nadmořských výšek. Například vrchol nejvyšší hory na Zemi – [[Mount Everest]]u tvoří [[Vápenec|vápence]], které původně vznikly v moři. Problematika studia pásmových pohoří je proto velmi obsáhlá a u každého pohoří je studium založeno na stovkách rozsáhlých prací geologů. Až na jejich základě může být představen celkový obraz pohoří a jeho historie. Každé pohoří má svá specifika a je svými vlastnostmi jedinečné, má však i mnoho rysů, které jej spojují s ostatními pásemnými pohořími. [37] => [38] => Pásemná pohoří vznikají na místech, původních [[oceán]]ských prostor. V takových oceánských pánvích existujících desítky milionů let se mohou nahromadit velké vrstvy [[Sedimentární hornina|usazených hornin]]. V určitém stádiu však v zemské kůře vzniká napětí, způsobené přibližováním tektonických desek. Kůra oceánů má přitom tendenci se podsouvat pod kontinenty nebo jinou mladší kůru sousedních oceánů (tzv. [[subdukce]]). Při tom někdy dochází i k odlepování usazených hornin a jejich násunu, např. v podobě [[příkrov]]ů. Pohyby [[Tektonická deska|litosférických desek]] jsou podle dnešních představ podmíněny zejména [[Termálně konvekční proudění|tepelným prouděním]] v [[Zemský plášť|zemském plášti]] nebo [[Astenosféra|astenosféře]]. V důsledku pohybů desek dochází na některých místech k jejich kolizi. Tento proces se nazývá [[Konvergentní rozhraní|konvergence]] desek a může mít několik podob, je to buď kolize dvou oceánských desek, kde vzniká řetězec sopečných ostrovů, které mohou mít i charakter [[Sopečné pohoří|sopečného pohoří]], např. pohoří ve [[Střední Amerika|Střední Americe]] a [[Karibik]]u. Při srážce oceánské a pevninské desky nebo [[ostrovní oblouk|ostrovního oblouku]] neseného oceánskou deskou a kontinentu dochází ke vzniku pohoří jako jsou [[Andy]]. Při srážkách dvou pevninských desek vznikají nejvyšší pohoří jako jsou [[Alpy]] nebo [[Himálaj]]. Tyto tři typy pohoří vznikají při kolizi, existují však i pohoří, jejichž vznik není vázán na kolizi. Jsou to například pásma [[Středooceánský hřbet|středooceánských hřbetů]] v oceánech, např. [[Středoatlantský hřbet]] nebo oceánské ostrovy nad [[Horká skvrna|horkými skvrnami]], např. [[Havajské ostrovy]]. Jiná pohoří vznikají uprostřed kontinentů a jejich vznik je způsoben vyzvednutím okrajů [[rift]]ových oblastí, např. ve Východní Africe.Searle, M., 2005: ''Mountain Building and Orogeny.'' in Selley, R.C., Cocks, L.R.M., Plimer, I.R., (Editors) 2005: ''Encyclopedia of Geology'' Volume 5, Elsevier, Amsterdam, s. 417 – 425. [39] => [40] => == Konvergence oceán-oceán == [41] => [[Soubor:Oceanic-oceanic_convergence_Fig21oceanocean.gif|náhled|upright=1.2]] [42] => Oceánská kůra vzniká v [[Středooceánský hřbet|středooceánských hřbetech]]. Výlevy lávy podél její osy se rozšiřují oceány. [[Oceánská kůra]] je směrem od středooceánského hřbetu starší a těžší, protože je více prosycena vodou a zatížena silnějším sedimentárním pokryvem. V případě, že konvergence v litosféře způsobí napětí na hranici dvou oceánských desek, dochází k podsunutí starší oceánské litosféry pod mladší. Proces podsouvání desek je označován jako [[subdukce]]. Z nořící desky uniká voda, která způsobuje v nadložní desce nebo v astenosférickém klínu [[parciální tavení]] a vznik [[magma]]tu, které může pronikat na povrch a vytvářet řetězec [[Ostrovní oblouk|sopečných ostrovů]]. V oblasti nad subdukční zónou se tvoří tzv. předoblouk, nebo [[předoblouková pánev]], za ní vzniká ostrovní oblouk a dále mezi ostrovním obloukem a nejbližším kontinentem [[zaoblouková pánev]] nebo [[okrajové moře]]. [43] => [44] => Ostrovní oblouk může projít několika stadii vývoje a výrazně vyvinuté ostrovní oblouky jako jsou například [[Japonské souostroví|Japonské ostrovy]], mohou dosahovat značné výšky. [45] => [46] => == Konvergence oceán - kontinent == [47] => [[Soubor:Oceanic-continental_convergence_Fig21oceancont.gif|náhled|upright=1.2]] [48] => [[Kontinentální kůra|Kontinentální zemská kůra]] je tvořena horninami převážně [[granitoid]]ního charakteru, které jsou lehčí než horniny [[Oceánská kůra|oceánské kůry]], ve kterých převažují [[Čedič|bazalty]], a proto se při konvergenci takových desek ponořuje oceánská kůra téměř vždy pod pevninskou kůru. Subdukující oceánská kůra vystavená vysokému tlaku a teplotě uvolňuje vodu a [[tekutina|fluida]], jimiž je prosycena. Ta stoupají nad [[Subdukční zóna|zónu subdukce]] a způsobují natavování okolních hornin. Vzniká nové [[magma]], které má charakter přechodného členu mezi složením oceánské a kontinentální kůry, nazývá se [[Intermediální hornina|intermediální magma]] a na povrchu vytváří horniny zvané [[andezit]]y. V některých případech však může nad subdukční zónou dojít i ke vzniku granitického magmatu (tzv. I typ [[granitoid]]ních hornin). [49] => [50] => Takový typ konvergence nevyvolává [[Fyzikální komprese|kompresi]] jedné desky druhou, ke kompresi dochází pouze na nadložní kontinentální desce. Takový typ orogenního pásma se nazývá nekolizní. Příkladem pohoří, které vzniklo při kolizi oceánské pevninské kůry jsou [[Skalnaté hory]] nebo [[Andy]]. [51] => [52] => Na okrajích oceánských desek se mohou nacházet [[Ostrovní oblouk|oceánské ostrovní oblouky]]. Srážka s kontinentem, vyvolaná subdukcí zaobloukových pánví, může také vyvolat vznik pásemných pohoří, ale menšího rozsahu (např. [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]], [[Nová Guinea]]). [53] => [54] => == Kontinentální kolize == [55] => Pro srážku dvou kontinentálních litosférických desek je typické, že nedochází k téměř žádné subdukci resp. její rozsah je nepoměrně menší než v případě subdukce oceánské kůry. Obě desky jsou totiž lehké a nemohou proto celé zanikat v zemském plášti tak jako oceánská kůra. Po zániku oceánu, který je původně odděloval, však může dojít k násunu jedné desky na druhou. Na místě, kde se překrývají, je pevninská kůra dvojnásobně silná, což musí bezpodmínečně vést k vytvoření velmi vysoké, ale i plošně rozsáhlé horské stavby jakou je [[náhorní plošina]]. Horniny, které se předtím nacházely ve zmenšujícím se sedimentačním prostoru jsou postiženy působením velkých sil, které je mohou [[Vrásnění|zvrásnit]], nebo vytlačit z původního prostoru v podobě [[příkrov]]ů, přičemž mohou být vyneseny do velkých nadmořských výšek. Obrovský odpor, který kontinentální bloky navzájem kladou, má nakonec za následek zastavení jejich vzájemného pohybu. Horniny, které se v průběhu těchto dějů přičlenily ke kontinentu už navždy zůstanou součástí pevninské kůry. Orogeneze je proto v podstatě nejen vznikem pohoří, ale i vznikem nové kontinentální zemské kůry. [56] => [57] => Při srážce kontinentů vzniká na spodní desce i takzvaná [[pánev předpolí|okrajová pánev předpolí]], je to ohnutá oblast, která vzniká v důsledku působení hmot nadložních desky. Tato pánev se vyplňuje hlavně usazenými horninami, které pocházejí ze zvedajícího se pohoří. Příkladem pohoří, která vznikla kolizí kontinentů jsou [[Himálaj]], [[Ural]], [[Alpy]] či [[Karpaty]]. [58] => [59] => === Extenzní stádium === [60] => Už první geology, kteří zkoumali pohoří, zaujalo, že mezi horninami vyzdviženými do velkých výšek se nachází neobyčejně velké množství mořských [[Sedimentární hornina|sedimentů]]. Síla těchto vrstev 8 až 10krát převyšovala tloušťky usazených hornin, které se usadily ve stejném období na stabilních [[Kontinentální platforma|platformách]]. Z toho se usuzuje, že na místech, kde se nyní nacházejí pohoří, v obdobích předcházejících výzdvihu, zemská kůra intenzivně poklesávala, toto poklesávání je spojeno se ztenčováním kůry, tzv. [[Extenze|extenzí]]. Oblasti dnešních pásmových pohoří byly původně místem, kde vznikly často velmi komplikované pánve oceánského typu. Ty se intenzivně vyplňovaly sedimenty, které se ukládaly nejčastěji na okrajích těchto pánví (na [[Kontinentální šelf|šelfu]]), protože množství z nich bylo dopraveno [[řeka]]mi, nebo vznikalo z odumřelých organismů, kterým se nejvíce dařilo v mělčí vodě. Přibližování kontinentů má za následek ukončení extenze a začátek konvergence. Oceánské dno se podsouvá pod přibližující se kontinent, ale část sedimentů, která na něm leží, se může zachovat, přičemž vzniká tzv. [[akreční klín]]. Oceánské pánve jsou tak v důsledku konvergenčního pohybu desek stlačené a deformované. [61] => [62] => === Orogenní stádium === [63] => Po zániku oceánských prostor dochází ke kolizi kontinentálních bloků. Hlavní etapa této změny je nazývána orogeneze. Deformace probíhá zkracováním, vznikem násunových zlomů a vrásněním. Celé vrstvy hornin jsou stlačovány do [[Vrása|vrás]], či dalších [[Struktura (strukturní geologie)|struktur]]. Podél zlomů vznikajících v důsledku působení mocných sil, dochází k [[kerný přesmyk|přesmykům]] a vzniku směrných pohybů či příkrovů. Při rozsáhlé kontinentální kolizi dochází k různě velkému nasunutí jedné kontinentální desky na druhou. Hlubší „pohřbené“ horniny podléhají [[Metamorfóza (geologie)|metamorfóze]], která může hraničit až s [[Parciální tavení|anatexí]], natavováním pohlcených hornin. To může mít za následek i průniky granitoidního magmatu, které tuhne v hloubkách ve formě [[pluton]]ů. Na orogenezi se tedy podílí mnoho faktorů a dějů, jejichž podíl není na všech místech stejný. [64] => [65] => === Postorogenní stádium === [66] => Po skončení kontinentální kolize je kůra v oblasti orogénu zesílena. Tento stav je však energeticky nevýhodný a převážně [[křemen]]no-[[živce|živcové]] horniny ve větších hloubkách se začínají roztékat. Orogén tak může přejít do stadia gravitačního kolapsu, často s tvorbou velkých extenzních [[zlom]]ů. Modelem takového rozpadu je [[metamorfní kůrový komplex]]. [67] => [68] => Při výzdvihu pohoří vyčnívá nad povrch Země pouze zlomek horninových masivů, mnohem větší masy hornin tvoří [[Koreňová část pohoří|kořenové části pohoří]]. Tyto hluboce ponořené části nadnášejí pohoří podobně jako ledovec plovoucí v moři. Výzdvih pohoří je relativně pomalý proces trvající řádově miliony let. Horniny, které se ve větší nadmořské výšce nacházejí ve ztížených podmínkách jsou rozrušovány [[Eroze|erozí]], proto jsou dnešní nejvyšší části pohoří pouze zbytky skutečného objemu hornin, který již byl odnesen. Masy hornin v kořenové zóně mají v důsledku své vyšší teploty tendenci stoupat, umožňuje to i postupná eroze, která odnáší horniny z jejich nadloží. Výzdvih pohoří se však zastaví, protože podobně jako eroze rozrušuje horniny na povrchu, teplo zemského pláště postupně způsobuje natavování kořenové zóny. Tento proces geologové nazývají [[Izostáze|izostatické]] vyrovnávání. Tak nakonec z vysokých pohoří zůstanou jen obnažené nejhlubší části, takzvané [[kratón|kratogény]], většinou tvořené granity, či silně přeměněnými horninami. Příkladem kratogénů jsou nejstarší části zemské kůry, jako například [[Český masiv]]. [69] => [70] => == Přehled významných orogenních cyklů v historii Země == [71] => [[Soubor:Taconic_orogeny.gif|náhled|Schéma takonského vrásnění (součásti kaledonského vrásnění)]] [72] => Německý geolog [[Hans Stille]] porovnával stáří orogenních pohybů v různých částech světa a dospěl k závěru, že existují jisté orogenní cykly, které lze dělit na orogenní fáze. Stille předpokládal, že tyto se udály synchronně po celé Zemi. Dnes je známo, že staré orogény jsou projevy [[Desková tektonika|deskově tektonických]] pohybů, které nemusí mít globální charakter. Jeho nomenklatura orogenních cyklů se však výrazně nezměnila a dodnes se s obměnami používá. [73] => * [[Grenvillské vrásnění]] (1 300 mil. let, [[prekambrium]]): vznik [[Rodinie]], stopy v [[Hornina|horninách]] [[Severní Karolína|Severní Karolíny]], [[Newfoundland]]u a [[Skotsko|Skotska]]. [74] => * [[Kadomské vrásnění]] (assynthské; 650 mil. let, [[neoproterozoikum]]) srážka několika ostrovních oblouků, konec formování prekambrického [[krystalinikum|krystalinika]] EvropyPlant, J.A., Whittaker, A., Demetriades, A., De Vivo, B., Lexa, J.: [https://web.archive.org/web/20110926233242/http://www.gsf.fi/publ/foregsatlas/articles/Geology.pdf ''The Geological And Tectonic Framework Of Europe.''] [75] => * [[Kaledonské vrásnění]] (415 mil. let, [[Devon (geologie)|devon]]): srážka [[Laurentie]] s [[Baltika|Baltikou]], vznik severní části [[Appalačské pohoří|Apalačských hor]], vytvoření pohoří na [[Britské ostrovy|Britských ostrovech]] a ve [[Skandinávie|Skandinávii]]. [76] => * [[Hercynské vrásnění]] (variské, appalačské; 390 až 310 mil. let, [[Devon (geologie)|devon]] až [[karbon]]): srážka [[Euramerika|Eurameriky]] s [[Gondwana]], vznik jižní části [[Appalačské pohoří|Apalačských hor]], [[Meseta|Mesety]] a hercynských pohoří v Evropě. [77] => * [[Altajské vrásnění]] (300 mil. let, [[karbon]]): srážka [[Kazachstánie]] se [[Sibiř (kontinent)|Sibiří]], vznik pohoří [[Altaj]]. [78] => * [[Uralské vrásnění]] (280 mil. let, [[perm]]): srážka Sibiře s [[Pangea|Pangeou]] v oblasti [[Baltika|Baltiky]] a [[Ural]]u. [79] => * [[Kimmerské vrásnění]] (150 až 50 mil. let, [[jura]]): srážka [[Kimmerie]] s [[Laurasie|Laurasií]], kterou v té době tvořila ([[Eurasijská deska]], [[Asie]]) a hory [[Střední Asie]]. [80] => * [[Alpinské vrásnění]] (alpsko-himálajské; 150 až 35 mil. let, [[jura]] až [[Třetihory|terciér]]): srážka [[Africká deska|Afriky]], [[Arabská deska|Arábie]] a [[Indická deska|Indické desky]] s [[Eurasijská deska|Eurasijskou deskou]]. Vzniklo pohoří [[Atlas (pohoří)|Atlas]], [[Sierra Nevada]], [[Pyreneje]], středomořské ostrovy, [[Apeniny]], [[Alpy]], [[Karpaty]], pohoří na [[Balkán]]ě ([[Dinárské hory]], [[Stara planina|Stará planina]] a [[Helenidy]]) a v [[Malá Asie|Anatolii]], dále vysoká pohoří [[Kavkaz]], [[Pamír]], [[Himálaj]]. Starší masivy, které vznikly již při předešlém hercynském a kimmerském vrásnění byly na některých místech (např. v [[Krkonoše|Krkonoších]]) vyzvednuty do výšky až v důsledku zlomů provázejících alpinské vrásnění. [81] => [82] => == Odkazy == [83] => [84] => === Reference === [85] => {{Překlad|jazyk=sk|článek=Orogenéza|revize=6191987}} [86] => [87] => === Literatura === [88] => * REICHWALDER, Peter a JABLONSKÝ, Jozef. ''Všeobecná geológia. 2.'' 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 2003. s. 247–507. ISBN 80-223-1664-4. '''S. 486–499.''' [89] => [90] => === Související články === [91] => * [[Denudace]] [92] => [93] => === Externí odkazy === [94] => * {{Commonscat}} [95] => [96] => {{Autoritní data}} [97] => [98] => [[Kategorie:Vrásnění| ]] [99] => [[Kategorie:Pohoří]] [100] => [[Kategorie:Geologické procesy]] [101] => [[Kategorie:Desková tektonika]] [] => )
good wiki

Orogeneze

Náčrtek vzniku horstva Orogeneze, volně přeložena do češtiny jako horotvorba či horotvoření (z řeckého oros „hora“ a genesis „vznik“), správněji a v užším smyslu tektogeneze je poměrně rychlý geologický proces, při kterém většinou vlivem procesů deskové tektoniky vznikají pásemná pohoří (nazývaná též orogenní pásma). Zahrnuje v sobě jednak tektonické procesy, vnitrodeskové zkrácení, zesílení kůry, jakož i výzdvih pohoří.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Himálaj','Metamorfóza (geologie)','příkrov','Tektonická deska','Ural','Alpy','Desková tektonika','Andy','subdukce','flyš','Eurasijská deska','karbon'

Alpy

Andy

Flyš

Himálaj

Karbon

Příkrov

Subdukce

Ural