Array ( [0] => 14661901 [id] => 14661901 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Plavuně [uri] => Plavuně [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Plavuně jsou rostliny z čeledi lipnicovitých, které rostou na mokrých a bažinatých půdách. Jsou charakteristické svými úzkými listy a bílými nebo růžovými květy. Plavuně mají také výrazné podzemní oddenky, které jim pomáhají přežít v nepříznivých podmínkách. Některé druhy plavuní jsou považovány za invazivní a mohou ohrozit místní druhovou rozmanitost. V České republice se vyskytují především druhy plavuň vidlačka a plavuň pučivá. Plavuně mají také využití v medicíně a mohou být pěstovány jako okrasné rostliny. [oai] => Plavuně jsou rostliny z čeledi lipnicovitých, které rostou na mokrých a bažinatých půdách. Jsou charakteristické svými úzkými listy a bílými nebo růžovými květy. Plavuně mají také výrazné podzemní oddenky, které jim pomáhají přežít v nepříznivých podmínkách. Některé druhy plavuní jsou považovány za invazivní a mohou ohrozit místní druhovou rozmanitost. V České republice se vyskytují především druhy plavuň vidlačka a plavuň pučivá. Plavuně mají také využití v medicíně a mohou být pěstovány jako okrasné rostliny. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Taxobox [1] => | jméno = Plavuně [2] => | obrázek = Karukold 2010.jpg [3] => | velikost obrázku = 258 px [4] => | popisek = [[Plavuň vidlačka]] (''Lycopodium clavatum'') [5] => | říše = [[rostliny]] (''Plantae'') [6] => | podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'') [7] => | oddělení = '''plavuně''' (''Lycopodiophyta'') [8] => | oddělení popsal = [[Arthur John Cronquist|Cronq.]], [[Armen Leonovich Takhtajan|Takht.]] & [[Walter Max Zimmermann|W.Zimm.]] [9] => | alt = pohled zblízka na rostlinu s výtrusnými klasy [10] => }} [11] => '''Plavuně''' (''Lycopodiophyta''), též známé jako '''plavuňové rostliny''', jsou oddělení [[Cévnaté rostliny|cévnatých rostlin]], které se rozmnožují [[Spora|výtrusy]] a probíhá u nich [[rodozměna]] s fází samostatné pohlavní a nepohlavní generace jedinců. Je to velmi starobylá skupina rostlin, [[Sesterská skupina|sesterská]] ke všem ostatním cévnatým rostlinám; tradičně byly zařazovány mezi [[kapraďorosty]], čímž však vznikal z [[Fylogenetika|fylogenetického]] hlediska [[Parafyletismus|nepřirozený taxon]]. K roku 2016 se mezi plavuňové rostliny zahrnovalo celosvětově v různých pojetích zhruba 1330 druhů, což představuje méně než 0,5 % celkové druhové diverzity rostlin na Zemi. Jejich klasifikace byla upravena systémem Pteridosperm Phylogeny, známým jako [[Systém PPG I|PPG I]], kterého se drží i tento článek.{{Citace periodika [12] => | titul = A community-derived classification for extant lycophytes and ferns [13] => | periodikum = Journal of Systematics and Evolution [14] => | datum vydání = 2016 [15] => | ročník = 54 [16] => | číslo = 6 [17] => | strany = 563–603 [18] => | issn = 1759-6831 [19] => | doi = 10.1111/jse.12229 [20] => | jazyk = en [21] => | url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/jse.12229 [22] => | datum přístupu = 2020-11-20 [23] => }} [24] => [25] => Plavuně se vyvíjejí již od [[Paleozoikum|prvohor]], konkrétně od pozdního [[silur]]u (cca před 425 miliony lety); intenzivně se rozšířily v [[devon (geologie)|devonu]] a svého vrcholu dosáhly v [[karbon]]u, kdy jejich rozsáhlé porosty daly vzniknout dnešním [[Černé uhlí|černouhelným]] slojím. Stromové formy vymírají v [[perm]]u až [[trias]]u, keřovité pak v [[Mezozoikum|druhohorách]], takže do současnosti se zachovaly jen jako pozemně, [[epifyt]]icky nebo zcela či částečně ponořeně rostoucí [[Bylina|byliny]]. Centrum jejich rozšíření je ve vlhkých subtropech a [[Tropický podnebný pás|tropech]], rostou však i v temperátních oblastech, některé zasahují až za polární kruh nebo jsou součástí vysokohorské vegetace nad hranicí lesa. Málo se naopak vyskytují v suchých oblastech stepí, polopouští a pouští. Některé mají omezené medicínské či okrasné využití. Největším, kosmopolitně rozšířeným rodem je [[vraneček]] (''Selaginella'') s více než 700 druhy.{{Citace periodika [26] => | příjmení = Štech [27] => | jméno = Milan [28] => | titul = Jak přenést příběh cévnatých rostlin do středoškolské biologie [29] => | periodikum = Živa [30] => | datum vydání = [31] => | ročník = 2016 [32] => | číslo = 2 [33] => | strany = 70–75 [34] => | url = https://ziva.avcr.cz/2016-2/jak-prenest-pribeh-cevnatych-rostlin-do-stredoskolske-biologie.html [35] => }}{{Citace elektronického periodika [36] => | titul = Lycopodiophyta [37] => | periodikum = botanika.prf.jcu.cz [38] => | url = https://botanika.prf.jcu.cz/systematikaweb/lycopodiophyta.htm [39] => | datum přístupu = 2020-09-13 [40] => }} V české přírodě se vzácně vyskytuje celkem 13 druhů plavuní, převážně v horách a podhůřích; patrně nejčastějším zástupcem těchto rostlin je [[plavuň vidlačka]] (''Lycopodium clavatum''). [41] => [42] => == Popis == [43] => [[Soubor:Huperzia nummulariifolia Pj IMG 20210717 064332.jpg|alt=Detail převislé rostliny|náhled|Detail jednožilných listů vrance ''Phlegmariurus nummulariifolius'']]Plavuně jsou převážně vytrvalé, stálezelené, cévnaté rostliny, rostoucí plazivě nebo vzpřímeně na zemi, jiné [[epifyt]]icky nebo popínavě. [[Stonek]] je plný, nečlánkovaný, větví se [[větvení|dichotomicky]], případně [[větvení|pseudomonopodiálně]]. U žijících zástupců je pouze bylinný, některé vymřelé skupiny, především z řádu ''Lepidodendrales'', však byly i dřevnaté, [[Druhotné tloustnutí|druhotně tloustnoucí]] stromy. Jejich kmeny byly nevětvené, někdy až 30–40 metrů vysoké a s bází o průměru i 2–5 metrů; uvnitř měly velkou dutinu vyplněnou dření a úzký válec sekundárního dřeva s vodivou funkcí, stabilitu zajišťovala [[Sklerenchym|sklerenchymatická]] pletiva vnější kůry.{{Citace elektronické monografie [44] => | příjmení = Axmanová [45] => | jméno = Irena [46] => | titul = Lycopodiophyta: plavuně, vranečky, šídlatky [47] => | url = https://is.muni.cz/el/1431/jaro2017/Bi2030c/um/67969659/Lycopodiophyta2017.pdf [48] => | vydavatel = [49] => | místo = [50] => | datum vydání = [51] => | datum přístupu = 2020-11-26 [52] => }}{{Citace monografie [53] => | příjmení = Špinlerová [54] => | jméno = Zuzana [55] => | titul = Ekofyziologie dřevin [56] => | vydavatel = Mendelova univerzita [57] => | místo = Brno [58] => | rok vydání = 2014 [59] => | strany = 17–18 [60] => }} Vyznačovaly se bipolárním růstem, kdy se kmen podobným způsobem větvil nahoře i dole; z vidličnatě větvených spodních „větví“, zvaných stigmaria, pak vyrůstaly kořenové výběžky. Pozůstatkem tohoto způsobu růstu jsou kořenonoše (rhizofory) některých současných [[Vraneček|vranečků]]. [61] => [62] => [[List|Listy]] i [[Kořen|kořeny]] se u plavuní vyvinuly nezávisle na ostatních liniích rostlin. Listy jsou zpravidla drobné, vzniklé pouze vychlípením pokožkových buněk, a mají jen jednu nevětvenou centrální [[Žilnatina (botanika)|žilku]]; nazývají se mikrofyly (oproti složitěji stavěným a evolučně pokročilejším listům, takzvaným megafylům, u ostatních cévnatých rostlin). Uspořádané jsou ve šroubovici, jsou jednoduché, nečleněné, jen málo fosilních zástupců mělo listy dvouklaně dělené, u některých byly dlouhé až jeden metr. U vranečků a šídlatek je na bázi listů přítomen drobný výběžek zvaný pajazýček (lingula); listy šídlatek jsou navíc uvnitř duté. U fosilních dřevnatých zástupců vyrůstaly listy přímo z kmene a po opadání zanechávaly na jeho povrchu typické jizvy. [[Cévní svazek|Cévní svazky]] jsou [[Cévice|tracheidy]], u vranečků též primitivní tracheje, tvořící [[Stélé|protostélé]], [[Stélé|aktinostélé]] až [[Stélé|plektostélé]], u šídlatek a vymřelých stromových druhů i primitivní [[Stélé|eustélé]]. Rostliny obsahují [[alkaloidy]] jako lycopodin, selagin nebo huperzin, využitelné v medicíně.{{Citace monografie [63] => | příjmení = Němejc [64] => | jméno = František [65] => | příjmení2 = [66] => | jméno2 = [67] => | titul = Paleobotanika, sv. II [68] => | vydání = [69] => | vydavatel = Nakladatelství ČSAV [70] => | místo = Praha [71] => | rok vydání = 1963 [72] => | počet stran = [73] => | strany = 143 a n. [74] => | isbn = [75] => }}{{Citace elektronické monografie [76] => | příjmení = Bureš [77] => | jméno = Petr [78] => | titul = Systém a evoluce vyšších rostlin: Plavuně [79] => | url = https://www.sci.muni.cz/botany/bures/vysrost/04b_clubmosses.pdf [80] => | vydavatel = Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity [81] => | místo = [82] => | datum vydání = [83] => | datum přístupu = 2020-11-21 [84] => }}[[Soubor:Selaginella strobulus L.jpg|vlevo|náhled|Výtrusnicový klas vranečku pod mikroskopem zřetelně ukazuje rozdílnou velikost čtyř velkých samičích (A, C) a mnoha drobných samčích (B, D) výtrusů ve sporangiích|alt=Mikroskopický snímek]]Listy plavuní jsou rozlišeny na trofofyly s vyživovací funkcí, v nichž probíhá [[fotosyntéza]], a na [[sporofyl]]y s rozmnožovací funkcí, případně trofosporofyly sloužící obojím způsobem, jako u rodu vranec. Sporofyly někdy formují samostatné výtrusnicové klasy, které mohou být na dlouhých stopkách, nebo přisedlé. [[Spora|Výtrusy]] se tvoří redukčním dělením ([[meióza|meiózou]]) ve [[sporangia|sporangiích]], která jsou vývojově původnějšího eusporangiátního typu. Jsou ledvinitého či okrouhlého tvaru a nacházejí se v paždí listů nebo na bázi jejich lícové strany. Otevírají se příčnou štěrbinou, spory se šíří větrem, u šídlatek pak pod vodou. Plavuně zahrnují druhy [[Isosporie|izosporické]] (stejnovýtrusné, řád plavuňotvaré) i [[heterosporie|heterosporické]] (různovýtrusné, mezi ně patří vranečky a šídlatky). Spory před vyklíčením často prodělávají i mnohaleté období klidu. [85] => [86] => == Životní cyklus == [87] => [[Soubor:Selaginella sporeling WM.jpg|alt=Mikroskopický snímek|náhled|316x316pixelů|Rostlinka vranečku vyrůstající z endosporického gametofytu]] [88] => U plavuní probíhá cyklus [[Rodozměna|rodozměny]] charakteristický pro výtrusné rostliny. [[Gametofyt]] neboli pohlavní generace je mnohobuněčný, zelený či nezelený [[prokel]]. U izosporických druhů vzniká z výtrusů prokel oboupohlavný, jednodomý, na kterém se posléze tvoří [[zárodečník]]y a v nich vajíčko a také [[Pelatka|pelatky]] a v nich dvoubičíkaté i vícebičíkaté [[spermatozoid]]y; u druhů heterosporických vzniká odděleně prokel samčí (mikroprothalium) a samičí (megaprothalium). Ve vodním, resp. vlhkém prostředí se spermatozoidy přenáší na zárodečníky, kde oplozením vzniká [[zygota]] a z té se pak vyvíjí zelený, fotosyntetizující [[sporofyt]] (nepohlavní generace rostliny). V této fázi může docházet též ke křížení jednotlivých druhů. Obě generace rostlin mají někdy poněkud odlišné [[Ekologická nika|ekologické niky]] a v nich čelí i různým selekčním tlakům; je tedy obvyklé, že existence gametofytu ještě nemusí vést k vytvoření životaschopného sporofytu.{{Citace periodika [89] => | příjmení = Link-Pérez [90] => | jméno = Melanie A. [91] => | příjmení2 = Laffan [92] => | jméno2 = Shawn W. [93] => | titul = Fern and lycophyte diversity in the Pacific Northwest: Patterns and predictors [94] => | periodikum = Journal of Systematics and Evolution [95] => | datum vydání = 2018 [96] => | ročník = 56 [97] => | číslo = 5 [98] => | strany = 498–522 [99] => | issn = 1759-6831 [100] => | doi = 10.1111/jse.12430 [101] => | jazyk = en [102] => | url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/jse.12430 [103] => | datum přístupu = 2022-01-05 [104] => }} [105] => [106] => U zástupců čeledi [[Plavuňovité|plavuňovitých]] může být prokel značně dlouhověký a žít až 20 let; většinou je podzemní, mykotrofně vyživovaný, pro uchycení potřebuje narušený půdní povrch. [[Plavuňka|Plavuňky]] (''Lycopodiella'' sensu lato) mají prokel částečně nadzemní, krátkověký, se zelenou a fotosyntetizující vrchní částí. Samičí gametofyt vranečků i šídlatek je oproti tomu značně redukovaný a vyvíjí se přímo v samičím sporangiu (má endosporický vývoj); k oplození dochází ještě na mateřské rostlině, sporofyt tak zdánlivě klíčí přímo ze spory.{{Citace elektronického periodika [107] => | titul = SYSTEMATIC BIOLOGY [108] => | periodikum = comenius.susqu.edu [109] => | url = https://comenius.susqu.edu/biol/202/archaeplastida/viridiplantae/vascular%20cryptogams/lycopodophyta/selaginella-lc.htm [110] => | datum přístupu = 2022-01-05 [111] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20220105155519/https://comenius.susqu.edu/biol/202/archaeplastida/viridiplantae/vascular%20cryptogams/lycopodophyta/selaginella-lc.htm [112] => | datum archivace = 2022-01-05 [113] => }} Některé druhy vranců se vedle generativního rozmnožování mohou množit též vegetativně pomocí pupenů, resp. pacibulek (gemmy), které vyrůstají v paždí listů a posléze odpadávají; mnohé terestrické plavuně se vegetativně šíří zakořeňováním plazivých lodyh. Nadzemní části [[Plavuňka|plavuněk]] naopak po vegetační sezóně odumírají a rostlina přezimuje pouze ve formě vrcholového pupenu, tyto druhy se dají považovat za rostliny jednoleté.{{Citace elektronického periodika [114] => | titul = Anatomický atlas cévnatých rostlin [115] => | periodikum = botany.upol.cz [116] => | url = http://botany.upol.cz/atlasy/anatomie/index.html [117] => | datum přístupu = 2020-09-13 [118] => }} [119] => [120] => Gametofyt i sporofyt formují specializované vztahy [[Arbuskulární mykorhiza|arbuskulární mykorhizy]] s [[Mycelium|myceliem]] hub, nejčastěji rodu ''Glomus'' z oddělení ''[[Glomeromycota]]'', přičemž gametofyt většiny druhů je na symbióze s houbou existenčně zcela či alespoň částečně závislý. Úzké vazby plavuňových gametofytů na konkrétní mykosymbionty mohou svědčit o vzájemné koevoluci. Vyrůstající sporofyt nepřebírá automaticky symbiotické vazby gametofytu a tvoří si vlastní, už bez úzké specializace; často však dochází ke spojení s původní houbou a jejím prostřednictvím ke vzájemnému vyživování podzemních gametofytů sporofyty.{{Citace periodika [121] => | příjmení = Leake [122] => | jméno = Jonathan R. [123] => | příjmení2 = Cameron [124] => | jméno2 = Duncan D. [125] => | příjmení3 = Beerling [126] => | jméno3 = David J. [127] => | titul = Fungal fidelity in the myco-heterotroph-to-autotroph life cycle of Lycopodiaceae: a case of parental nurture? [128] => | periodikum = New Phytologist [129] => | datum vydání = 2008 [130] => | ročník = 177 [131] => | číslo = 3 [132] => | strany = 572–576 [133] => | issn = 1469-8137 [134] => | doi = 10.1111/j.1469-8137.2008.02352.x [135] => | jazyk = en [136] => | url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1469-8137.2008.02352.x [137] => | datum přístupu = 2022-01-08 [138] => }}{{Citace periodika [139] => | příjmení = Winther [140] => | jméno = Jennifer L. [141] => | příjmení2 = Friedman [142] => | jméno2 = William E. [143] => | titul = Arbuscular mycorrhizal associations in Lycopodiaceae [144] => | periodikum = New Phytologist [145] => | datum vydání = 2008 [146] => | ročník = 177 [147] => | číslo = 3 [148] => | strany = 790–801 [149] => | issn = 1469-8137 [150] => | doi = 10.1111/j.1469-8137.2007.02276.x [151] => | jazyk = en [152] => | url = https://nph.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1469-8137.2007.02276.x [153] => | datum přístupu = 2020-11-21 [154] => }} {{Wayback|url=https://nph.onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/j.1469-8137.2007.02276.x |date=20210321193004 }} Mykorhiza byla zjištěna i u sporofytů vranečků a dokonce i u šídlatek rostoucích hluboko pod vodní hladinou.{{Citace elektronického periodika [155] => | titul = Mycorrhizal Associations: Evolution of Mycorrhizas [156] => | periodikum = mycorrhizas.info [157] => | url = https://mycorrhizas.info/evol.html [158] => | datum přístupu = 2022-01-14 [159] => }} [160] => [161] => == Evoluce == [162] => [[Soubor:Lepidodendrales reconstrucción 02.jpg|náhled|Rekonstrukce různých vyhynulých plavuní z řádu ''Lepidodendrales'' (zleva juvenilní a dospělý ''Lepidodendron'', ''Lepidophloios'', ''Diaphorodendron'', ''Synchysidendron'', ''Sigillaria'')|vlevo|alt=Ilustrace představující jednotlivé dřevnaté druhy]]Fosilně jsou plavuně doloženy již ze svrchního [[silur]]u a spodního [[Devon (geologie)|devonu]]. Od ostatních rostlin se oddělily již před více než 420 miliony let. Předpokládá se, že vývojově navazují na [[Rhyniové rostliny|rostliny rhyniové]]. Primitivní bylinné druhy a jejich předchůdci jako ''Zosterophyllum'' či ''Baragwanathia'' rostly v mělkých vodách a bahnitých tůních, s plodnými větvemi vystupujícími nad hladinu. Jejich zkameněliny byly nalezeny i z vrstev mořského pobřeží, což může implikovat evoluci raných plavuní ve slaných vodách.{{Citace elektronického periodika [163] => | titul = Nový pohled na původ plavuní [164] => | periodikum = www.natur.cuni.cz [165] => | url = https://www.natur.cuni.cz/fakulta/aktuality/archiv-2017/novy-pohled-na-puvod-plavuni [166] => | jazyk = cs [167] => | datum přístupu = 2021-09-21 [168] => }} V devonu se objevili též první stromovití zástupci. [169] => [170] => Vrcholu svého rozšíření, morfologické diverzity i evolučního rozvoje dosáhly plavuně během [[karbon]]u: na prakontinentu [[Pangea]] tehdy jejich stromové i keřovité typy (''Lepidodendron'', ''Sigillaria'' a další) tvořily dominantní složku vegetace močálovitých pralesů nížinných pobřežních oblastí a vlhkých vnitrozemských pánví; jejich pozůstatky daly vzniknout dnešním [[Černé uhlí|černouhelným]] slojím.{{Citace elektronického periodika [171] => | titul = Sheffield Area Geology Trust - Lycopod palaeoecology [172] => | periodikum = www.sagt.org.uk [173] => | url = https://www.sagt.org.uk/lycopod-palaeoecology [174] => | jazyk = en [175] => | datum přístupu = 2022-01-07 [176] => }} V této době už byly zřejmě zformovány i všechny tři taxonomické skupiny přetrvávající do současnosti. V souvislosti s nástupem suššího klimatu v [[perm]]u především stromové typy výrazně ustoupily a posléze během [[Mezozoikum|druhohor]] byly vytlačeny [[Nahosemenné|nahosemennými]] dřevinami; během [[Mezozoikum|mezozoika]] jsou nálezy dřevnatých plavuňových rostlin již jen sporadické a poslední z nich vyhynuly zřejmě ve spodní [[Křída|křídě]]. Naopak oportunističtí bylinní zástupci čeledi ''Pleuromeiaceae'' dokázali z krizí spojených s hromadným vymíráním efektivně těžit a značně se rozšířit; v raném [[trias]]u tvořili rozsáhlé porosty v nejrůznějších biotopech od slaných pobřežních lagun až po polopouště.{{Citace periodika [177] => | příjmení = Retallack [178] => | jméno = Greg [179] => | titul = The life and times of a Triassic lycopod [180] => | periodikum = Alcheringa: An Australasian Journal of Palaeontology [181] => | datum vydání = 1975-01 [182] => | ročník = 1 [183] => | číslo = 1 [184] => | strany = 3–29 [185] => | issn = 0311-5518 [186] => | doi = 10.1080/03115517508619477 [187] => | jazyk = en [188] => | url = http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/03115517508619477 [189] => | datum přístupu = 2022-01-08 [190] => }} [191] => [192] => Do současnosti plavuně přežily pouze jako byliny. Mnohé druhy se vyvinuly dlouho po nástupu krytosemenných rostlin v návaznosti na jimi nově vytvořená prostředí, stávající rody pocházejí pravděpodobně z druhohor.{{Citace elektronické monografie [193] => | titul = European Red List of Lycopods and Ferns [194] => | url = https://ec.europa.eu/environment/nature/conservation/species/redlist/downloads/WEB%20IUCN%20RedList%20ERL%20Lycopods%20and%20Ferns%20FINAL%2024-08-2017.pdf [195] => | vydavatel = IUCN [196] => | místo = Brusselles [197] => | datum přístupu = 2022-01-05 [198] => | strany = 7–8 [199] => | jazyk = en [200] => }} Uvnitř některých rodů, například plavuníků či vranců, dochází dodnes poměrně snadno ke křížení za vzniku plodných, v případě vícenásobné hybridizace často taxonomicky obtížně zařaditelných jedinců. [[Speciace]] u jihoamerických vysokohorských vranců pravděpodobně stále dál probíhá; označovat plavuně za „živoucí fosilie“ by tak bylo poměrně zavádějící.{{Citace periodika [201] => | příjmení = Urfus [202] => | jméno = Tomáš [203] => | příjmení2 = Vít [204] => | jméno2 = Petr [205] => | titul = Plavuníky - tajemní návštěvníci z pravěku [206] => | periodikum = Živa [207] => | číslo = 6 [208] => | url = https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/plavuniky-tajemni-navstevnici-z-praveku.pdf [209] => | rok = 2009 [210] => }} [211] => [212] => == Systematika == [213] => [[Soubor:Zosterophyllum sp. - MUSE cropped.jpg|náhled|Rekonstrukce [[Devon (geologie)|devonské]] rostliny z rodu ''Zosterophyllum'' (třída ''Zosterophyllopsida'')|alt=Ilustrace drobné bezlisté rostliny s dlouhým oddenkem]][[Soubor:Pseudolycopodiella serpentina inat1.jpg|náhled|Plavuňka ''Pseudolycopodiella serpentina''|alt=Rostlina v mokřadu mezi sítinami]] [214] => [[Soubor:Selaginella_eurynota_(11309925626).jpg|náhled|Vraneček ''Selaginella eurynota''|alt=Typicky větvená olistěná lodyha ]] [215] => [[Soubor:Isòets a l'estany de Gàrgolhes.jpg|alt=Porost pod vodou|náhled|[[Šídlatka jezerní|Šídlatky jezerní]] (''Isoëtes lacustris'') pod vodní hladinou]] [216] => V tradičních systémech byly plavuně řazeny mezi [[kapraďorosty]], což je však dle [[Fylogenetika|fylogenetických]] pravidel nadále neudržitelný přístup. Podle nových poznatků formují samostatnou [[Monofyletismus|monofyletickou]] skupinu, která se od svého vzniku vyvíjela zcela nezávisle na ostatních liniích rostlin. Jejich fylogenetickou strukturu a vztah k ostatním cévnatým rostlinám lze zjednodušeně znázornit následujícím [[Kladistika|kladogramem]] (pouze recentní skupiny):{{Citace elektronického periodika [217] => | titul = Systematika vyšších rostlin [218] => | periodikum = botanika.prf.jcu.cz [219] => | url = https://botanika.prf.jcu.cz/systematikaweb/systematikauvod.htm [220] => | datum přístupu = 2020-09-13 [221] => }} [222] => [223] => {{Klad [224] => |1={{Klad [225] => |popisek1= ''[[Lycopodiophyta]]''  [226] => |popisek2= ''[[Euphyllophyta]]''  [227] => |1={{Klad [228] => |1= ''[[Lycopodiales]]'' [229] => |2={{Klad [230] => |1= ''[[Selaginellales]]'' [231] => |2= ''[[Isoetales]]'' [232] => }} [233] => }} [234] => |2={{Klad [235] => |popisek1= ''[[Monilophyta]]''  [236] => |1={{Klad [237] => |1=[[přesličky]] [238] => |2=[[kapradiny#Fylogenetický strom|kapradiny]] [239] => }} [240] => |2=[[semenné rostliny]] (''Spermatophyta'') [241] => }} [242] => }} [243] => }} [244] => [245] => Vnitřní systematika plavuní je dosud neustálená a vzhledem k závislosti na fosilním materiálu pravděpodobně neúplná. V různých pojetích obsahuje jednu až tři třídy, mnohokrát se měnil též počet různě široce pojatých čeledí i rodů a jejich vymezení. Aktuální systém [[Recentní taxon|recentních]] plavuní byl zpracován skupinou Pteridosperm Phylogeny Group v návrhu [[Systém PPG I|systému PPG I]], který by byl analogický k [[Fylogenetika|fylogenetickému]] systému krytosemenných rostlin, známému jako [[Angiosperm Phylogeny Group|APG]]. Obsahuje pouze jedinou žijící třídu ''Lycopodioipsida'' a v ní tři řády. V čeledi plavuňovité (''Lycopodiaceae'') zavádí celkem 16 rodů ve třech podčeledích ''Lycopodielloideae'', ''Lycopodioideae'' a ''Huperzioideae''; vzhledem k [[Monofyletismus|monofyletičnosti]] a nevelkému rozsahu těchto tří taxonů není však toto dělení dosud bez výhrad přijímáno a mnohé zdroje včetně databáze Plants of the World Online je pojímají pouze na úrovni tří širokých rodů.{{Citace periodika [246] => | titul = Molecular phylogenetics and the morphology of the Lycopodiaceae subfamily Huperzioideae supports three genera: Huperzia, Phlegmariurus and Phylloglossum [247] => | periodikum = Molecular Phylogenetics and Evolution [248] => | datum vydání = 2016-01-01 [249] => | ročník = 94 [250] => | strany = 635–657 [251] => | issn = 1055-7903 [252] => | doi = 10.1016/j.ympev.2015.09.024 [253] => | jazyk = en [254] => | url = https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1055790315003000 [255] => | datum přístupu = 2019-01-02 [256] => }}{{Citace elektronického periodika [257] => | titul = Lycopodiaceae P.Beauv. ex Mirb. {{!}} Plants of the World Online {{!}} Kew Science [258] => | periodikum = Plants of the World Online [259] => | url = http://powo.science.kew.org/taxon/urn:lsid:ipni.org:names:30000139-2 [260] => | jazyk = en [261] => | datum přístupu = 2020-11-20 [262] => }}{{Citace elektronického periodika [263] => | titul = World Plants: Ferns and Lycophytes List [264] => | periodikum = www.worldplants.de [265] => | url = https://www.worldplants.de/world-ferns/ferns-and-lycophytes-list#g- [266] => | datum přístupu = 2022-01-05 [267] => }} [268] => [269] => === Třída '''†'''''[[Zosterophyllophyta|Zosterophyllopsida]]'' === [270] => Vymřelé primitivní bezlisté rostliny, vyskytující se od pozdního siluru do konce devonu. Pravděpodobně [[Parafyletismus|parafyletická]] skupina zahrnující několik vývojových větví; dříve považovaná za samostatné oddělení, nověji řazená mezi plavuně jako jejich bazální linie.{{Citace periodika [271] => | příjmení = Spencer [272] => | jméno = Victoria [273] => | příjmení2 = Venza [274] => | jméno2 = Zoe Nemec [275] => | příjmení3 = Harrison [276] => | jméno3 = Cecily Jill [277] => | titul = What can lycophytes teach us about plant evolution and development? Modern perspectives on an ancient lineage [278] => | periodikum = Evolution & Development [279] => | datum vydání = 2021 [280] => | ročník = 23 [281] => | číslo = 3 [282] => | strany = 174–196 [283] => | issn = 1525-142X [284] => | doi = 10.1111/ede.12350 [285] => | jazyk = en [286] => | url = https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1111/ede.12350 [287] => | datum přístupu = 2021-09-20 [288] => }} [289] => [290] => === Třída ''Lycopodiopsida'' – vlastní plavuně === [291] => '''Řád †''Drepanophycales''''' – nejprimitivnější plavuně blízké [[Rhyniophyta|rhyniofytům]], vyskytující se v siluru a devonu. Pouze byliny (např. †''[[Baragwanathia]]'' či ''[[Asteroxylon]]''). [292] => [293] => '''Řád ''Lycopodiales'' – [[plavuňotvaré]]''' [294] => *''Lycopodiaceae'' – [[plavuňovité]] [295] => **podčeleď ''Lycopodielloideae'' (respektive rod [[plavuňka]] v širokém smyslu), rody dle PPG I: ''[[Plavuňka|Lycopodiella]]'', ''[[Lateristachys]], [[Palhinhaea]]'' a ''[[Pseudolycopodiella]]'' [296] => **podčeleď ''Lycopodioideae'' (respektive rod [[plavuň]] v širokém smyslu), rody dle PPG I: ''Diphasiastrum'' ([[plavuník]]), ''[[Austrolycopodium]]'', ''[[Dendrolycopodium]]'', ''[[Diphasium (rod)|Diphasium]]'', ''[[Lycopodiastrum]]'', ''[[Plavuň|Lycopodium]]'', ''[[Pseudodiphasium]]'', ''[[Pseudolycopodium]]'' a ''[[Spinulum]]'' [297] => **podčeleď ''Huperzioideae'' (respektive rod [[vranec]] v širokém smyslu), rody dle PPG I: ''[[Vranec|Huperzia]]'', ''[[Phlegmariurus]]'' a ''[[Phylloglossum]]'' [298] => '''Řád †''Protolepidodendrales''''' – vymřelé rostliny devonské až karbonské éry, vesměs byliny (např. †''[[Leclercqia]]'') [299] => [300] => '''Řád ''Selaginellales'' – [[vranečkotvaré]]''' [301] => *''Selaginellaceae'' – [[vranečkovité]] [302] => **''Selaginella'' – [[vraneček]] (včetně dříve vydělovaných rodů jako vranečka – ''Lycopodioides'' ad.) [303] => '''Řád †''Lepidodendrales''''' – mohutné fosilní dřeviny (†''[[Lepidodendron]]'', †''[[Sigillaria]]'' atd.) převážně z období karbonu a permu [304] => [305] => '''Řád ''Isoëtales'' – [[šídlatkotvaré]]''' [306] => [307] => * †''Pleuromeiaceae'' a několik dalších vyhynulých čeledí, též v některých zdrojích vydělovány jako řád ''Pleuromeiales''. Drobné i mohutné byliny, dle fosilních nálezů se hojně rozšířily především po událostech [[Permské vymírání|permského vymírání]].{{Citace elektronického periodika [308] => | titul = www.cindylooy.org - Ecological success Early Triassic isoetaleans [309] => | periodikum = web.archive.org [310] => | url = http://www.cindylooy.org/theorectical_and_conceptual/theorectical_4.html [311] => | datum vydání = 2016-03-03 [312] => | datum přístupu = 2021-09-24 [313] => | url archivu = https://web.archive.org/web/20160303214019/http://www.cindylooy.org/theorectical_and_conceptual/theorectical_4.html [314] => | datum archivace = 2016-03-03 [315] => }} [316] => [317] => *''Isoëtaceae'' – [[šídlatkovité]] [318] => **''Isoëtes'' – [[Šídlatka (rostlina)|šídlatka]] [319] => (Taxony označené v přehledu † představují vyhynulé skupiny rostlin.) [320] => == Ekologie a rozšíření současných plavuní == [321] => [[Soubor:Phlegmariurus varius kz8.jpg|alt=V rozsoše stromu rostoucí mohutný epifyt|vlevo|náhled|Epifyticky rostoucí ''Phlegmariurus varius'']] [322] => Dnešní plavuňové rostliny mají své těžiště rozšíření v tropických a subtropických oblastech celého světa, s největším bohatstvím v jihovýchodní Asii a tropické Americe; zde je lze najít v podrostu [[Laurisilva|vlhkých subtropických lesů]], [[Mlžný les|mlžných lesů]] a [[Tropický deštný les|tropických pralesů]], ve skalních štěrbinách nebo jako [[epifyt]]y zakořeněné v rozsochách, dutinách a štěrbinách v kůře stromů. Vcelku hojně rostou také v temperátních oblastech, některé zasahují až za polární kruh nebo jsou součástí vysokohorské [[Tundra|tundry]]. V mírném a chladném podnebném pásu se plavuně hojněji vyskytují v [[Jehličnatý les|jehličnatých]] či [[Smíšený les|smíšených lesích]], na [[Rašeliniště|rašeliništích]] a vlhčích [[Vřesoviště|vřesovištích]], na alpínských loukách nebo v porostech [[Klečový vegetační stupeň|kosodřeviny]], jiné osidlují okraje [[mokřad]]ů nebo bahnitá dna vysýchavých nádrží. Řada druhů vyrůstá ve vlhkých vysokohorských biotopech typu [[páramo]] a [[puna]]; druhovou diverzitu především u zdejších blízce příbuzných zástupců rodu ''[[Phlegmariurus]]'' lze zřejmě vysvětlit bouřlivou [[Evoluční radiace|radiační speciací]] v nových biotopech vzniklých po vyzvednutí [[Andy|And]]. Některé [[Šídlatka (rostlina)|šídlatky]] rostou celý život ponořeny pod vodní hladinou jezer či pomalu tekoucích řek, jiné obývají periodicky vysychající tůně a během období sucha se chovají jako [[geofyt]]y, přežívající jen v podobě podzemní hlízky.{{Citace elektronické monografie [323] => | titul = ISOËTES VELATA A. Braun – šídlatka / šidlatka {{!}} BOTANY.cz [324] => | url = https://botany.cz/cs/isoetes-velata/ [325] => | datum přístupu = 2022-01-05 [326] => }} [327] => [328] => Málo se plavuně naopak vyskytují v suchých oblastech stepí, polopouští a pouští. Výjimkou jsou některé vranečky, jako např. severoamerické druhy ''[[Selaginella lepidophylla]]'', zvaná též „růže z Jericha“ nebo „rostlina vzkříšení“, či ''Selaginella rupestris'', které jsou coby [[poikilohydrický organismus|poikilohydrické organismy]] přizpůsobeny i masivnímu vysychání, během něhož kompletně svinují své nadzemní části.{{Citace elektronické monografie [329] => | titul = Selaginella: Habitat, Reproduction and Life Cycle [330] => | url = https://www.biologydiscussion.com/pteridophytes/selaginella-habitat-reproduction-and-life-cycle/53199 [331] => | datum vydání = 2016-09-16 [332] => | datum přístupu = 2022-01-22 [333] => | jazyk = en-US [334] => }}{{Citace elektronického periodika [335] => | titul = Lycopodiophyta [336] => | periodikum = botanika.prf.jcu.cz [337] => | url = https://botanika.prf.jcu.cz/systematikaweb/isoetopsida.htm [338] => | datum přístupu = 2020-09-13 [339] => }} Některé druhy, například plavuň vidlačka, mají obrovský, téměř kosmopolitní areál výskytu a jsou hodnoceny jako málo dotčené, jiné, jako mnohé trvale ponořené druhy šídlatek, mají jen malé, úzce vymezené areály a často patří ke kriticky ohroženým.{{Citace elektronické monografie [340] => | titul = IUCN Red List: Lycopodiopsida [341] => | url = https://www.iucnredlist.org/search?taxonomies=100047&searchType=species [342] => | datum přístupu = 2022-01-05 [343] => }} Několik druhů vranečků je ve světě považováno za [[Invazní druh|invazní druhy]], jako například ''[[Selaginella willdenowii]]'' v tropických lesích Střední Ameriky nebo ''[[Vraneček Kraussův|Selaginella kraussiana]]'' v Austrálii a na Novém Zélandu.{{Citace elektronické monografie [344] => | titul = African club moss: declared pest [345] => | url = https://www.agric.wa.gov.au/invasive-species/african-club-moss-declared-pest [346] => | datum přístupu = 2022-09-04 [347] => }}{{Citace elektronické monografie [348] => | titul = Selaginella willdenowii [349] => | url = https://plantpono.org/high-risk-plants/selaginella-willdenowii-peacock-fern/ [350] => | datum přístupu = 2022-09-04 [351] => | jazyk = en-US [352] => }} [353] => [354] => === Evropské plavuně === [355] => V Evropě se vyskytuje celkem 38 druhů plavuní, z toho je 15 evropských endemitů. Největším počtem druhů (20, z nich 12 endemických a 10 zařazených v některé kategorii ohrožení) je zastoupen rod šídlatka, nejvíce ve [[Středomoří]], kde rostou ve vegetaci periodicky vysychajících tůní (svaz ''Isoëtion'' ze [[Třída (fytocenologie)|třídy]] ''Isoëto-Nano-Juncetea''). Čtyřmi druhy, avšak žádným endemickým, jsou zastoupeny [[Vraneček|vranečky]], zbytek připadá na čeleď plavuňovitých. Centrem endemismu jsou rovněž ostrovy [[Makaronésie]].{{Citace monografie [356] => | příjmení = Bento Elias [357] => | jméno = R. [358] => | příjmení2 = Christenhusz [359] => | jméno2 = M. J. M. [360] => | příjmení3 = Dyer [361] => | jméno3 = R. A. [362] => | titul = European Red List of lycopods and ferns [363] => | url = https://portals.iucn.org/library/node/46931 [364] => | vydavatel = IUCN [365] => | isbn = 978-2-8317-1855-2 [366] => | doi = 10.2305/iucn.ch.2017.erl.1.en [367] => | poznámka = DOI: 10.2305/IUCN.CH.2017.ERL.1.en [368] => | jazyk = en [369] => }}[[Soubor:Selaginella selaginoides - Niitvälja bog.jpg|náhled|[[Vraneček brvitý]] (''Selaginella selaginoides'') je v české přírodě silně ohroženým druhem (C2), rostoucím pouze v subalpínském stupni Krkonoš a Jeseníků|alt=Trs vranečku brvitého s dozrávajícími sporofyly]] [370] => === Česká květena === [371] => V české přírodě se plavuně vyskytují dosti vzácně, především v horských a podhorských oblastech. Celkem zde roste 13 druhů, spadajících do všech tří řádů. Patrně nejčastějším zástupcem těchto rostlin je zde [[plavuň vidlačka]] (''Lycopodium clavatum''), rostoucí převážně ve světlých jehličnatých lesích středních a vyšších poloh. Ve stinných acidofilních lesích roste [[plavuň pučivá]] (''Lycopodium annotinum''), některé [[plavuník]]y (''Diphasiastrum'' spp.) se vyskytují na disturbovaných místech podél lesních cest, v lesních průsecích nebo na horských sjezdovkách. V subalpínském stupni hor lze najít [[vraneček brvitý]] (''Selaginella selaginoides'') a [[vranec jedlový]] (''Huperzia selago''), který vzácně roste též ve stinných horských a podhorských [[Smrčina|smrčinách]]. Silně ustupujícím, kriticky ohroženým druhem je drobná [[plavuňka zaplavovaná]] (''Lycopodiella inundata''), odkázaná již převážně jen na sekundární stanoviště, jako jsou zatopené pískovny nebo okraje rybníků, vzácným [[Relikt (biologie)|glaciálním reliktem]] jsou populace šídlatek v šumavských ledovcových jezerech. Za druh vyhynulý je v české flóře považován [[vraneček švýcarský]] (''Selaginella helvetica''),{{Citace periodika [372] => | příjmení = Kaplan [373] => | jméno = Zdeněk [374] => | příjmení2 = Danihelka [375] => | jméno2 = Jiří [376] => | spoluautoři = a další [377] => | titul = Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 8 [378] => | periodikum = Preslia [379] => | ročník = 2019 [380] => | číslo = 91 [381] => | strany = 257–368 [382] => }} jako zplanělý [[nepůvodní druh]] byl naopak nově nalezen [[vraneček Kraussův]] (''Selaginella kraussiana'').{{Citace periodika [383] => | příjmení = Lustyk [384] => | jméno = Pavel [385] => | příjmení2 = Doležal [386] => | jméno2 = Jan [387] => | spoluautoři = (eds.) [388] => | titul = Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae XX. [389] => | periodikum = Zprávy České botanické společnosti [390] => | ročník = 57 [391] => | číslo = 1/2022 [392] => | strany = 156 [393] => }} [394] => [395] => == Využití == [396] => Olejnaté spory plavuně vidlačky a několika dalších druhů jsou užívány mimo jiné v medicíně jako [[dermatologikum]], k obalování pilulek ([[konspergens]]) a v [[Homeopatie|homeopatii]]. Vzhledem k vysoké hořlavosti díky obsahu tuků byly dříve vyhledávány též v ohněstrůjství a ke světelným efektům na divadlech. Alkaloid selagin obsažený v pletivech vrance byl testován při léčbě alkoholismu, neboť ve spojení s alkoholem vyvolává nutkavé zvracení. Některé vranečky a epifyticky rostoucí vrance jsou prodávány a šlechtěny jako okrasné, převážně [[Pokojová rostlina|pokojové rostliny]].{{Citace elektronického periodika [397] => | titul = AtlasRostlin.cz [398] => | periodikum = AtlasRostlin.cz [399] => | url = https://www.atlasrostlin.cz/ [400] => | jazyk = cs [401] => | datum přístupu = 2020-11-23 [402] => }} Významné kolekce tropických plavuní lze vidět ve skleníku [[Fata Morgana]] [[Botanická zahrada hl. m. Prahy|Botanické zahrady Hlavního města Prahy]] a v expozici Pravěk [[Botanická zahrada Liberec|Botanické zahrady v Liberci]].{{Citace elektronického periodika [403] => | titul = Kapradiny [404] => | periodikum = Botanická zahrada Praha [405] => | url = https://www.botanicka.cz/odborna-cinnost/sbirka-rostlin/kapradiny [406] => | datum přístupu = 2022-01-08 [407] => }}{{Citace elektronického periodika [408] => | příjmení = Liberec [409] => | jméno = Botanická zahrada [410] => | titul = ROSTLINY VÝTRUSNÉ v Botanické zahradě {{!}} Botanická zahrada Liberec [411] => | periodikum = botaniliberec.cz [412] => | url = https://www.botaniliberec.cz/rostliny-vytrusne-v-botanicke-za-s89CZ [413] => | jazyk = cs [414] => | datum přístupu = 2022-01-08 [415] => }} [416] => [417] => == Galerie == [418] => [419] => Soubor:Asteroxylon.jpg|Rekonstrukce vyhynulé devonské plavuně rodu ''Asteroxylon'' z řádu ''Drepanophycales'' [420] => Soubor:Pleuromeia reconstructions.jpg|Rekonstrukce raně druhohorních zástupců čeledi ''Pleuromeiaceae'' (popisky uvnitř obrázku) [421] => Soubor:Lepidodendron PAMuseum.jpg|Fosilní otisk kůry lepidodendronu s typickými jizvami po opadaných listech [422] => Soubor:Lepidodendron lycopodioides.jpg|Lepidodendron – zkamenělé větévky [423] => Soubor:Bochum - Am Bergbaumuseum - Bergbaumuseum - Siegelbaumstamm 03 ies.jpg|Fosilní pahýl kmene patřícího rostlině z rodu ''Sigillaria'' [424] => Soubor:Diphasiastrum digitatum 001.jpg|[[Plavuník]] ''Diphasiastrum digitatum'' je jedním z nejčastějších zástupců rodu v Severní Americe [425] => Soubor:Huperzia appressa.jpg|Vranec ''Huperzia appressa'' v norské keříčkovité tundře [426] => Soubor:Spires (8064457300).jpg|''Dendrolycopodium obscurum'' ze Severní Ameriky [427] => Soubor:Lycopodium carinatum 0zz.jpg|''Phlegmariurus carinatus'' (jihovýchodní Asie) [428] => Soubor:Diphasium scariosum kz18.jpg|''Diphasium scariosum'' (Austrálie a přilehlé oblasti tropické jihovýchodní Asie) [429] => Soubor:Austrolycopodium fastigiatum kz25.jpg|''Austrolycopodium fastigiatum'', vzpřímené lodyhy vyrůstající z plazivé hlavní větve (Austrálie) [430] => Soubor:Starr-170727-0518-Lycopodiella cernua-habit with Kim-Makamakaole-Maui - Flickr - Starr Environmental.jpg|Plavuňka ''Palhinhaea cernua'' může dorůstat až 150 cm (Maui, Havaj) [431] => Soubor:Peacock Fern (Selaginella wildenowii) (8681119528).jpg|Duhově se odrážející list vranečku ''Selaginella wildenowii'' z tropů jihovýchodní Asie [432] => Soubor:Phylloglossum drummondii inat2.jpg|''Phylloglossum drummondii'' je bizarní rostlinka dorůstající rozměrů pouhých několika centimetrů (Austrálie, Nový Zéland) [433] => [434] => [435] => == Odkazy == [436] => [437] => === Reference === [438] => [439] => [440] => === Literatura === [441] => *[[Slavomil Hejný|S. Hejný]], B. Slavík (Eds.): ''Květena ČSR, díl 1''. Praha : Academia, 1988. S. 192–204. {{ISBN|80-200-0643-5}} [442] => *{{Citace monografie [443] => | příjmení = Ranker [444] => | jméno = Tom A. [445] => | příjmení2 = [446] => | jméno2 = [447] => | titul = Biology and Evolution of Ferns and Lycophytes [448] => | vydání = [449] => | vydavatel = Cambridge University Press [450] => | místo = Cambridge [451] => | rok vydání = 2008 [452] => | počet stran = 502 [453] => | strany = [454] => | isbn = 978-0521696890 [455] => }} [456] => [457] => === Externí odkazy === [458] => * {{Commonscat|Lycopodiophyta}} [459] => * {{Otto|heslo=Plavuňovité}} [460] => * {{Wikidruhy|taxon=Lycopodiophyta}} [461] => * [http://www.devoniantimes.org/who/pages/lycopsid.html Pojednání o stromovitých i bylinných plavuních devonské éry] (anglicky) [462] => *[https://www.sagt.org.uk/lycopod-palaeoecology Paleoekologie stromovitých plavuní karbonské éry] (anglicky) [463] => * [https://www.youtube.com/watch?v=CZBN0Nahw3c Kompletní záznam přednášky V. Sochy o "živoucích fosiliích", 11. 3. 2021] [464] => [465] => {{Taxonbar|from=Q215370}} [466] => {{Autoritní data}} [467] => [468] => {{Portály|Rostliny}} [469] => [470] => {{Dobrý článek}} [471] => [472] => [[Kategorie:Plavuně| ]] [473] => [[Kategorie:Vyšší rostliny]] [] => )
good wiki

Plavuně

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Stélé','Mezozoikum','epifyt','Plavuňka','Fylogenetika','Phlegmariurus','Vraneček','silur','větvení','karbon','Systém PPG I','perm'

Epifyt

Fylogenetika

Karbon

Mezozoikum

Perm

Phlegmariurus

Plavuňka

Silur

Stélé

Větvení

Větvení je přírodní proces, kterým se jedna větev stromu dělí na dvě nebo více menších větví.

Vraneček