Array ( [0] => 14789108 [id] => 14789108 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Rusifikace [uri] => Rusifikace [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{NPOV}} [1] => {{Více obrázků| velikost obrázků = 200px [2] => | obrázek1 = Kosciol Pijarow.jpg [3] => | popisek1 = Náboženství bylo jedním z elementů rusifikace v Ruské říši. Vlevo je římskokatolický kostel ve [[Varšava|Varšavě]], který byl zabrán a přeměněn na [[Ruská pravoslavná církev|pravoslavný]] (vpravo), když byla Varšava součástí [[Ruské impérium|carského Ruska]] [4] => | obrázek2 = Dluga 15 kosciol 01.jpg [5] => }} [6] => '''Rusifikace''' či ''porušťování'', je proces jazykové, kulturní a politické [[integrace]] a [[asimilace (sociologie)|asimilace]] neruského obyvatelstva [[Ruské impérium|Ruské říše]], resp. [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]], nebo jejich kombinace v různém měřítku. [7] => [8] => == Historie == [9] => S fenoménem rusifikace se lze setkat již v dobách několik století nazpátek, masivní rusifikace se však stala oficiální i neoficilání součástí ruské vnitřní politiky především ve druhé polovině 19. století, a to hlavně v době vlády carů [[Alexandr II. Nikolajevič|Alexandra II.]] (1855–1881), [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandra III.]] (1881–1894) a [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] (1894–1917). Nástup rusifikace byl přímo i nepřímo spojen s vzestupem ruského [[nacionalismus|nacionalismu]] a se stále větším tlakem na konkurenceschopnost Ruska ve velmocenském boji v Evropě. [10] => [11] => Rusifikace se projevovala v kulturní asimilaci neruských národů ve formě jazyka, kulturní asimilaci nebo konverzím k [[pravoslaví|pravoslavnému náboženství]], ale týkala se také prosazování a zavádění ruských institucí a ruských hodnot v neruském prostředí. [12] => [13] => Rusifikační politika carského [[Rusko|Ruska]] postrádala jednotnou povahu a lišila se ve své intenzitě a formě podle doby ale i místa. Nejintenzivnější rusifikace se dotýkala hlavně [[Ukrajina|ukrajinských]] a [[Bělorusko|běloruských]] částí Ruského impéria (historicky označovaných jako Malé Rusko a Bílé Rusko), které byly z jazykového hlediska Rusku nejblíže. Snahy o rusifikaci však probíhaly i v [[Baltské státy|Pobaltí]] a [[Polsko|Polsku]], později i ve [[Finsko|Finsku]] a neevropských částech Ruska. V dubnu 1905 sice [[Ruská akademie věd|Petrohradská akademie věd]] prakticky uznala ukrajinštinu jako samostatný jazyk, ruští nacionalisté však nadále popírali existenci ukrajinštiny a ukrajinského národa.{{Cite book|title=Lost kingdom : a history of Russian nationalism from Ivan the Great to Vladimir Putin|last=Plokhy, Serhii (1957-...).|date = 6 September 2018|isbn=978-0-14-198313-4|oclc=1090811885}} [14] => [15] => Rusifikace pokračovala v podobě [[národnostní politika|národnostní politiky]] a ideje [[sovětský národ|sovětského národa]] v rámci [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]; oficiálně si sice byly všechny jazyky rovny, ruština však byla společným [[Úřední jazyk|úředním jazykem]] znalost ruštiny však byla prakticky nezbytná. [16] => [17] => O rusifikaci se hovoří i v současnosti, neboť ruský vliv v především v zemích bývalého SSSR je stále silný. Pokračující rusifikaci lze pozorovat především v současném Bělorusku, zatímco například [[Lotyšsko]], kde tvoří [[Rusové]] třetinu obyvatel, se jí poměrně intenzivně brání. [18] => [19] => === Rusifikace na Ukrajině a v Bělorusku === [20] => {{Aktualizovat|část}} [21] => {{Viz též|Jazyková situace na Ukrajině|Emžský dekret|Rusifikace Ukrajiny|Rusifikace Běloruska}} [22] => Ruské [[gubernie]] osídlené [[Ukrajinština|ukrajinsky]] a [[Běloruština|bělorusky]] mluvícím obyvatelstvem (přibližně dnešní [[Ukrajina]] a [[Bělorusko]]) byly podrobeny rusifikačním snahám již na konci 18. století a to především v oblasti administrativy. Se sílícím vlivem ruského nacionalismu ve druhé polovině 19. století byl ale zesílen rusifikační tlak týkající se jazyka a škol. Podle velkoruské [[ideologie]] nebyli ani [[Ukrajinci]] ani [[Bělorusové]] považováni za nezávislé [[národ]]y, ale pouze za členy ruského národa mluvící odlišnými [[Nářečí|dialekty]] [[Ruština|ruštiny]]. Například v ruských guberniích dnešní Ukrajiny byla zakázána ukrajinština (označovaná za cizí dialekt ruštiny) v rámci vyučovacího procesu a také v rámci publicistiky carským nařízením (1876). Obdobná situace byla i v běloruských guberniích. Z jazykovědného hlediska jsou přitom ukrajinština a běloruština od ruštiny vzdálenější než [[bulharština]], oba tyto jazyky mají blíže k [[Polština|polštině]] než k ruštině (pro představu: [[čeština]] je k polštině ještě blíže, než tyto jazyky).{{Citace elektronického periodika [23] => | titul = A Map of Lexical Distances Between Europe’s Languages [24] => | periodikum = Big Think [25] => | vydavatel = Big Think [26] => | datum_vydání = 7.3.2017 [27] => | url = https://bigthink.com/strange-maps/a-map-of-lexical-distances-between-europes-languages/ [28] => | datum_přístupu = 2023-01-21 [29] => | jazyk = anglicky [30] => }} [31] => [32] => Dalším projevem rusifikace byla snaha o vytlačení [[Ukrajinská řeckokatolická církev|řeckokatolické církve]] kolem které se formoval ukrajinský národ ve [[Volyň|Volyni]] a [[Halič|Haliči]]. Rusko tlačilo ke konverzi k [[Ruská pravoslavná církev|pravoslaví]] na západní Ukrajině, především v [[Podkarpatská Rus|Zakarpatí]]. Od poloviny 19. století se velkým problémem stala národnostní situace rakouských [[Rusíni|Rusínů]], samostatného národa žijícího především v rakouské [[Halič]]i, který paradoxně současní Ukrajinci neuznávají a považují je za pouhou větev ukrajinského národa, stejně tak jako Ukrajince zase považují za polonizované Rusy některé ruské nacionalistické kruhy. Zatímco ruští Ukrajinci byli podrobováni zmíněným rusifikačním snahám, rakouští [[Ukrajinci]] a [[Rusíni]] mohli relativně svobodně rozvíjet svojí národní kulturu a jazyk, jak to zaručovala [[Prosincová ústava|předlitavská ústava]] z roku 1867. Přeshraniční kontakty a komunikace potom podporovaly národní hnutí ruských Ukrajinců. [33] => [34] => === Rusifikace Pobaltí === [35] => Od zhruba 80. let 19. století se ruská carská vláda začala více orientovat na oblast [[Baltské státy|Pobaltí]] osídleného malými národy [[Estonci|Estonců]], [[Litevci|Litevců]] a [[Lotyši|Lotyšů]], a po staletí kontrolovaného německými elitami. Prosazení národního uvědomění mezi těmito národními skupinami a další snahy o větší administrativní i kulturní integraci Ruska vyvolaly vlnu rusifikační politiky zaměřené především na školy, vzdělávací politiku obecně a národní život v Pobaltí. [36] => [37] => === Rusifikace v Polsku === [38] => Rusifikace Polska měla ve srovnání s Ukrajinou, Běloruskem nebo Pobaltím odlišný charakter. Po [[napoleonské války|napoleonských válkách]] dostal ruský zábor Polska relativně autonomní status [[Kongresové Polsko|Polského království]] s vlastní ústavou a některými institucemi. Po [[Listopadové povstání|povstání v roce 1830]] a zejména v [[Lednové povstání|roce 1863]], kdy byla z ruského Polska vytvořena pouhá provincie Ruska ([[Poviselský kraj]]), je možné sledovat snahy o potlačování polského [[Nacionalismus|nacionalismu]] a další kulturní a jazykovou integraci. Zvláště v případě Polska rusifikační politika přilévala olej do ohně a často zostřovala už tak napjaté polsko-ruské vztahy v 19. století. Další rozdíl spočíval v tom, že na rozdíl od ukrajinských, běloruských nebo pobaltských národů měl polský národ v 19. století zformovanou politickou reprezentaci, která byla částečně také součástí ruských, imperiálních elit, což vytvářelo odlišné podmínky pro rusifikační snahy vůbec. [39] => [40] => === Rusifikace ve Finsku === [41] => [[Finsko]] se stalo součástí Ruské říše v roce 1809 a získalo autonomní status Finského velkoknížectví. Po relativně dlouhou dobu leželo mimo zvláštní zájem ruských vládních kruhů, bylo spravováno autonomně a ve srovnání s jinými ruskými provinciemi také velmi moderně. V první polovině 19. století Rusové dokonce podporovali růst finského národního uvědomění, a to ve snaze umenšit politický a ekonomický vliv místních švédských elit (a tedy [[Švédsko|Švédska]] vůbec). Ostře rusifikační snahy lze sledovat až během 90. let 19. století a znovu v době před [[První světová válka|1. světovou válkou]]. V 90. letech 19. století se hlavní exponentem rusifikace Finska stal generální guvernér Finska [[Nikolaj Ivanovič Bobrikov]] (guvernérem v letech 1898-1904). Jeho snahou bylo v podstatě zlikvidovat finskou autonomii v oblasti administrativy, ekonomiky, vzdělávání i jazyka. Rusifikační snahy byly také spojeny se snahami o likvidaci politických práv a privilegií Finska. [42] => [43] => === Rusifikace neevropských národů Ruska === [44] => Zájem ruského centra se v 19. století neomezoval jenom na oblast západních provincií Ruska, ale i východním směrem. Zde se rusifikace mísila s ruským [[orientalismus|orientalismem]] a [[kolonialismus|kolonialismem]]. Civilizační misie a [[Náboženská konverze|konverze]] k [[pravoslaví]] se stávaly hlavními nástroji rusifikačních snah mezi například kazaňskými [[Tataři|Tatary]] a dalšími národy [[turkické národy|turkického původu]]. [45] => [46] => == Odkazy == [47] => [48] => === Reference === [49] => [50] => [51] => === Literatura === [52] => * THADEN Edward.C and HALTZEL Michael (eds.). ''Russification in Baltic Provinces and Finland, 1855-1914''. Princeton 1981. {{ISBN|0691053146}}. [53] => * MILLER Alexei, ''The Ukrainan Question: The Russian Empire and Nationalism in the Nineteenth Century''. CEU Press Budapest 2003. {{ISBN|9639241601}}. [54] => * RODKIEWICZ Witold. ''Russian Nationality Politics in the Western Province of the Empire (1863-1905)''. Lublin 1998. {{ISBN|8387833061}}. [55] => * POLVINEN Tuomo. ''Imperial Borderland. Bobrikov and the Attempted Russification of Finland 1898-1904''. C. Hurst & Co. Publishers 1995. {{ISBN|1850652295}}. [56] => * GERACI Robert P. ''Windows on the East. National and Imperial Identities in Late Tsarist Russia''. Ithaca – London 2001.{{ISBN|080143422X}}. [57] => [58] => === Související články === [59] => * [[Derusifikace]] [60] => * [[Korenizace]] [61] => * [[Rusofilství]] [62] => * [[Únosy dětí během ruské invaze na Ukrajinu]] [63] => * [[Rusismus]] [64] => * [[Úřední jazyky Ruska]] [65] => [66] => === Externí odkazy === [67] => * {{Commonscat}} [68] => {{Autoritní data}} [69] => [70] => {{Portály|Rusko|Ukrajina|Bělorusko|Polsko|Finsko}} [71] => [72] => [[Kategorie:Dějiny Ruska]] [73] => [[Kategorie:Dějiny Sovětského svazu]] [74] => [[Kategorie:Dějiny Běloruska]] [75] => [[Kategorie:Dějiny Estonska]] [76] => [[Kategorie:Dějiny Finska]] [77] => [[Kategorie:Dějiny Litvy]] [78] => [[Kategorie:Dějiny Lotyšska]] [79] => [[Kategorie:Dějiny Moldavska]] [80] => [[Kategorie:Dějiny Polska]] [81] => [[Kategorie:Dějiny Ukrajiny]] [82] => [[Kategorie:Ukrajinská kultura]] [83] => [[Kategorie:Ruská kultura]] [84] => [[Kategorie:Sociologie etnicity]] [85] => [[Kategorie:Jazyková politika]] [86] => [[Kategorie:Politické dějiny]] [87] => [[Kategorie:Porušování lidských práv]] [88] => [[Kategorie:Rusifikace| ]] [89] => [[Kategorie:Kulturní genocida]] [90] => [[Kategorie:Kulturní asimilace]] [] => )
good wiki

Rusifikace

Rusifikace či porušťování, je proces jazykové, kulturní a politické integrace a asimilace neruského obyvatelstva Ruské říše, resp. Sovětského svazu, nebo jejich kombinace v různém měřítku.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Sovětský svaz','Finsko','Rusíni','Ruské impérium','Bělorusko','pravoslaví','Ukrajina','Ruská pravoslavná církev','Baltské státy','Halič','Ukrajinci','Běloruština'

Bělorusko

Běloruština

Finsko

Finsko je stát nacházející se v severní Evropě.

Halič

Pravoslaví

Pravoslaví je jedním z hlavních křesťanských církevních proudů, který se rozvinul východním směrem z římskokatolické církve.

Rusíni

Rusíni jsou etnická skupina žijící v různých zemích, především v Ukrajině, Rusku, Polsku a Rumunsku.

Ukrajina

Ukrajinci

Ukrajinci jsou etnická skupina lidí původem z Ukrajiny.