Array ( [0] => 15492861 [id] => 15492861 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Seneca [uri] => Seneca [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 1 [has_content] => 1 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=Senekovi mladším|druhý=Senekovi starším|stránka=Seneca starší}} [1] => {{Infobox - spisovatel [2] => | obrázek = Duble herma of Socrates and Seneca Antikensammlung Berlin 07.jpg [3] => | popisek = Seneca a Sókratés (mramor, ''Antikensammlung Berlin'') [4] => }} [5] => [[Soubor:Seneca.JPG|náhled|Seneca (bronz, ''Museo Archeologico, Neapol'')]] [6] => '''Lucius Annaeus Seneca''' ([[4 př. n. l.]] [[Córdoba (Španělsko)|Cordóba]], [[Španělsko]] – [[65]] [[Řím]], [[Itálie]]) byl [[Starověký Řím|římský]] [[Stoicismus|stoický]] filosof, dramatik, básník a politik, syn [[Seneca starší|Senecy staršího]] a vychovatel císaře [[Nero]]na. [7] => [8] => == Život == [9] => Narodil se v hispánské [[Córdoba (Španělsko)|Cordubě]], kde jeho otec vyučoval řečnickému umění.{{Citace monografie [10] => | příjmení = Codr [11] => | jméno = Milan [12] => | příjmení2 = Kučerová [13] => | jméno2 = Eliška [14] => | titul = Přemožitelé času sv. 12 [15] => | vydání = [16] => | vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů [17] => | místo = Praha [18] => | rok vydání = 1989 [19] => | počet stran = [20] => | kapitola = Lucius Annaeus Seneca [21] => | strany = 84–86 [22] => | isbn = [23] => }} V mládí přišel do Říma a za otcova dohledu získal rétorické a filosofické vzdělání. Stejně jako jeho bratři byl deklamátor (přednašeč, řečník) a propagátor [[deklamace|deklamací]], které postupně prostoupily celou [[Starověká římská literatura|římskou literaturou]]. Hlásal stoickou nauku, že nejvyšší dobro pro člověka, zdroj štěstí a blaženosti je ctnost, že člověk má odolávat vnějším okolnostem, které nemůže ovlivnit, a má žít v duševním klidu, z něhož pravého filosofa nemohou vyvést ani rány osudu. Po studiích v Římě pobýval určitý čas u své tety v [[Egypt]]ě, aby si upevnil zdraví. [24] => [25] => Po návratu do Říma nastoupil na úřednickou dráhu. Poměrně brzy se stal [[Quaestor|kvestorem]] a začal vystupovat na veřejnosti. Za vlády [[Caligula|Caliguly]] se stal [[senát]]orem. Roku 39 mu zemřel otec, krátce předtím také manželka a syn. Dostal se do nemilosti císaře Caliguly a od násilné smrti ho zachránila jen smyšlená informace o jeho smrtelné nemoci. Za vlády [[císař]]e [[Claudius|Claudia]] byl v r. [[41]] vyobcován na [[Korsika|Korsiku]], pravděpodobně pod vlivem Claudiovy ženy [[Messalina|Messaliny]]. Byl obžalován z cizoložství s Claudiovou sestrou, Julií Livillou. Na Korsice se věnoval filozofii a literární činnosti. Zpět do [[Řím]]a byl povolán až po osmi letech (roku [[49]]) na žádost Claudiovy čtvrté manželky [[Agrippina mladší|Agrippiny]], aby se stal vychovatelem jejího syna [[Nero]]na. {{Citace elektronického periodika [26] => | titul = ANTIKA - Seneca [27] => | periodikum = antika.avonet.cz [28] => | url = http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1956 [29] => | datum přístupu = 2021-01-28 [30] => }}Když začal Nero v roce [[54]] vládnout, bylo mu 17 let. V této době za něj vládl hlavně Seneca společně s prefektem [[Pretoriánská garda|praetoriánů]] [[Sextus Afranius Burrus|Sextem Afraniem Burrem]]. Roku [[57]] byl jmenován [[Římský konzul|konsulem]] a nějakou dobu se výrazně podílel na správě říše. Později se stával císaři nepohodlným, roku [[62]] zemřel jeho přítel Burrus (náčelník [[Pretoriánská garda|praetoriánů]]) a jeho moc začala upadat. [31] => [32] => Seneca se postupně začal vyhýbat všem úřadům a stáhl se do ústraní. V roce [[65]] byl obviněn z účasti na [[Pisonovo spiknutí|Pisonově spiknutí]], ač jeho reálná účast v něm není pravděpodobná. Poté byl na Neronův příkaz donucen k sebevraždě, dne 12. dubna 65 si podřízl žíly. Senecova smrt bývá někdy mylně spojována s bojem za [[republika|republiku]] atp., přestože Seneca byl naopak zastáncem císařství. [33] => [34] => == Dílo == [35] => Seneca byl jedním z nejplodnějších autorů, psal [[próza|prózu]] i [[poezie|poezii]]. Psal v krátkých, jednoduchých větách a styl byl trochu komediální. Byl přívržencem nového, bujarého, tzv. asijského stylu psaní a často napadal starší autory (neměl rád [[attický styl]]). [36] => [37] => Svou mluvou napodoboval [[Publius Ovidius Naso|Ovidia]]. Ve svých filosofických úvahách vycházel ze [[stoicismus|stoicismu]] a jeho díla se týkají především [[morální filosofie]]. Nesoudil lidi tak přísně, jak bylo ve stoicismu běžné, a propagoval jakousi rovnost mezi lidmi. Senecův bratr Gallio se v [[Korint]]u zastal [[Pavel z Tarsu|sv. Pavla]] ({{citát bible|Sk|18|12}}). Z toho vznikla pověst o jejich přátelství a dokonce falešná korespondence mezi nimi. Není však pravda, že by Seneca byl [[křesťan]]em, nebo tomu alespoň nic nenasvědčuje. [38] => [39] => Jeho filosofická díla nejsou příliš originální, ale vyznačují se hlubokými, jasně vyjádřenými myšlenkami a velkou znalostí lidí. Byla spíše [[Populární kultura|populární]] než [[Vědecká literatura|vědecká]], ale přiblížil jimi lidem spoustu složitých myšlenek, které se mu podařilo vtěsnat do jedné jasně formulované věty. Proto byl a je často citován. [40] => [41] => Je také autorem divadelních her, které však nebyly byly určeny pro jeviště. Napsal i geografická díla o [[Egypt]]ě, [[Korsika|Korsice]], [[Indie|Indii]], která se však nezachovala. [42] => [43] => == Prozaická díla == [44] => * ''Dialogorum libri XII'' – "Dvanáct knih rozhovorů", soubor deseti filosofických pojednání o některých otázkách praktické etiky a morálky. Navzdory názvu má většina z nich podobu listů, jen ojediněle se v nich objevuje rozhovor s pomyslným protivníkem. Vznikly v různých obdobích Senekova života a nejsou seřazeny chronologicky. Nejstarší dochovaná sbírka těchto dialogů se nachází v Ambrosiánském kodexu z [[11. století]] (uloženém v Ambrosiánské knihovně v [[Milán]]ě). Jejich pořadí není chronologické, avšak jeho odůvodnění neznáme. Případné chyby, způsobené špatným opisem autora kodexu, byly opraveny v následujícím století. Níže uvedená datace je nejčastěji předpokládaná. [45] => ** ''De providentia'', O prozřetelnosti (roky 64–65). Věnováno Luciliovi. Hlavní řešenou otázkou zde je, "proč se dobrým lidem dějí špatné věci". Odpovědí je to, že dobrému člověku se nemůže nikdy přihodit nic špatného, neboť vše "špatné" mu slouží k posílení a růstu. [46] => ** ''De constantia sapientis'', O důslednosti mudrcově (roky 55–56). Věnováno Serenovi. Otázkou je, zda je moudrý člověk netečný k urážkám a neutíká se k hněvu. Odpovědí je, že není důležité být nebo nebýt něčím zasažen, nýbrž být, či nebýt poškozen. [47] => ** ''De ira'', O hněvu (3 knihy, rok 41). Věnováno bratru Novatovi. Tématem jsou lidské vášně, především hněv. [48] => ** ''Ad Marciam de consolatione'', Marcii o útěše (rok 37 nebo 40–41). Věnováno Marcii, dceři [[Cremutius Cordus|Cremutia Corda]], která již po tři roky oplakávala smrt svého syna Metilia. Seneca se snaží dokázat, že smrt je pro člověka dobro a že ji má člověk přijmout s klidem jako jedinou jistotu, která jej čeká. [49] => ** ''De vita beata'', O šťastném životě (rok 58). Věnováno bratrovi Gallionovi. Seneca napadá [[Epikúros|epikurejce]] a jejich tvrzení, že lidská blaženost spočívá v potěšení. Seneca proti tomu staví stoický názor, že lidská blaženost spočívá ve ctnosti a v životě v souladu s vlastní přirozeností. [50] => ** ''De otio'', O kontemplativním životě (rok 62). Věnováno Serenovi. Seneca opěvuje kontemplativní život. Na otázku, zda se má moudrý člověk podílet na politickém životě, odpovídá, že bohužel neexistuje stát, v němž by mohl moudrý člověk jednat podle vlastních principů. Dialogu chybí jak začátek, tak závěr. [51] => ** ''De tranquillitate animi'', O klidu duševním (rok 61). Věnováno Serenovi. Téma je podobné jako v dialogu ''De otio''. [52] => ** ''De breviate vitae'', O krátkosti života (roky 49–50). Věnováno Paulinovi. Hlavní Senecovou otázkou je, zda je život skutečně tak krátký, jak si lidé často stěžují. Odpovídá, že život sám o sobě je dostatečně dlouhý; problém spočívá v tom, že lidé jej neumějí žít a plýtvají svým časem. Je to tedy člověk sám, který si svůj život činí krátkým, neboť často "nežije", nýbrž jen "je". [53] => ** ''Ad Polybium de consolatione'', Polybiovi o útěše (roky 43–44). Věnováno Polybiovi, osvobozenému otrokovi císaře [[Claudius|Claudia]], který truchlil pro smrt svého bratra. Objevují se zde klasická témata antické útěšné literatury: nevyhnutelnost osudu, zbytečnost bolesti a trápení se, výzva snášet pevně a s klidem protivenství života. Dílo je však mnohem spíše nekritickou chválou Claudia, aby Senecovi umožnil návrat z vyhnanství. [54] => ** ''Ad Helviam matrem de consolatione'', Matce Helvii o útěše (roky 42–43). Věnováno matce Helvii. Seneca se snaží matce dokázat, že být ve vyhnanství není neštěstí, neboť pro moudrého člověka je vlastí celý svět a to, co jej činí šťastným, je ctnost, kterou mu nemůže nikdo vzít. [55] => [56] => * ''De clementia'', O mírnosti; dvě knihy věnované [[Nero]]novi [57] => * ''De beneficiis'', O dobročinnosti; sedm knih (část díla vydána r. 1992 pod názvem [[O dobrodiních]]). [58] => * ''Quaestiones naturales'' (Otázky přírodní [[filosofie]]), sedm přírodovědeckých knih, věnovaných příteli Lucilovi. Knihy byly zpracovány na základě řeckých pramenů. Tyto knihy se ve středověku používaly jako učebnice "fyziky", tj. filosofie přírody. [59] => * ''Epistulae morales ad Lucilium'', známo též jako Listy (český výbor vyšel v r. [[1969]] pod názvem [[Výbor z listů Luciliovi]] a v r. [[1984]] pod názvem [[Další listy Luciliovi]]). Jedná se o 124 dopisů ve 20 knihách, psaných Luciliovi, ale určených veřejnosti. V těchto dopisech vysvětluje své [[morálka|morální]] a [[etika|etické]] zásady. Toto dílo bývá považováno za jeho nejlepší dílo. [60] => * ''Ludus de morte Claudii'', Proměna Claudia v tykev. Satira líčí, co bohové dělají s Claudiem po jeho smrti. [61] => * ''Apocolocyntosis divi Claudii'' (česky [[1971]], Jak vypustil Claudius ducha), [[satira]] na císaře Claudia a jeho smrt. [62] => [63] => Ostatní prozaické spisy se nedochovaly (bylo jich značné množství), ale patrně nebyly příliš významné. [64] => [65] => === Divadelní hry === [66] => Kromě epigramů se nám od něj zachovaly i [[tragédie]]. Jsou to jediná římská dramata, která se zachovala v úplnosti. Jsou psána podle [[řecká mytologie|řecké mytologie]] ve stylu [[Sofoklés|Sofokla]], [[Aischylos|Aischyla]] a [[Eurípidés|Euripida]], spíše než o hry na jeviště se jedná o rétorické deklamace. Přesto na tyto kusy navazuje [[Španělsko|španělské]], [[Itálie|italské]] a [[Francie|francouzské]] [[drama]]. [67] => [68] => * ''Hercules furens'', Šílený Herkules [69] => * ''Phaedra'' [70] => * ''Thyestes'' [71] => * ''Oedipus'' [72] => * ''Medea'' [73] => * ''Troades'', Trójanky [74] => * ''Agamemnon'' [75] => * ''Phoenissae'', Féničanky [76] => * ''Hercules oetaeus'', [[Héraklés|Herkules]] na Oitě [77] => * ''Octavia'', vylíčení úmrtí Octavie, manželky Nerona, dcery Claudia. Toto drama však nenapsal Seneca, protože se tu vyskytují narážky na Neronovu smrt, které se nedožil. [78] => [79] => == Odkazy == [80] => [81] => === Reference === [82] => [83] => [84] => === Literatura === [85] => * {{NK ČR|jn19981002127}} [86] => * ''Ottův slovník naučný'', heslo Seneca, filosof. Sv. 22, str. 853 [87] => * ''Filosofický slovník''. Olomouc: FIN 1998.Str. 361. [88] => * {{Citace monografie [89] => | příjmení = Seneca [90] => | jméno = Lucius Annaeus [91] => | odkaz na autora = Seneca [92] => | titul = Tragédie [93] => | překladatelé = [[Eva Stehlíková]], [[Daniela Čadková]] [94] => | vydavatel = Větrné mlýny [95] => | místo = Brno [96] => | rok vydání = 2017 [97] => | vydání = [98] => | počet stran = [99] => | kapitola = [100] => | strany = [101] => | poznámka = obsahuje dramata: ''Oidipus'', ''Thyestes'' a ''Octavia'' [102] => | isbn = 978-80-7443-233-0 [103] => | isbn2 = 978-80-7443-280-4 [104] => }} [105] => [106] => === Související články === [107] => * [[Stoicismus]] [108] => * [[Senecova smrt]] [109] => [110] => === Externí odkazy === [111] => * {{Commonscat}} [112] => * {{Wikicitáty|osoba=Lucius Annaeus Seneca}} [113] => * {{Commons|Lucius Annaeus Seneca}} [114] => * {{Wikizdroje|autor=Lucius Annaeus Seneca}} [115] => * [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1956 Seneca na antika.avonet.cz] [116] => * [https://web.archive.org/web/20150121022953/http://citaty.org/seneca-lucius-annaeus/ Citáty Lucia Annaea Senecy na citaty.org] [117] => * {{en}} [118] => * [http://plato.stanford.edu/entries/seneca/ ''Stanford encyclopedia of philosophy'', heslo Seneca] [119] => * [http://www.stoics.com/books.html#SENECAE1 Essays and Epistles] [120] => * {{la}} [121] => * [http://www.thelatinlibrary.com/sen.html Díla v latině] [122] => [123] => {{Autoritní data}} [124] => {{Portály|Filozofie}} [125] => [126] => {{DEFAULTSORT:Seneca, Lucius Annaeus}} [127] => [[Kategorie:Starověcí římští filozofové]] [128] => [[Kategorie:Starověcí římští spisovatelé]] [129] => [[Kategorie:Starověcí římští dramatici]] [130] => [[Kategorie:Epistolografové]] [131] => [[Kategorie:Postavy Božské komedie (Peklo)]] [132] => [[Kategorie:Narození v 1. století př. n. l.]] [133] => [[Kategorie:Narození v Córdobě (Španělsko)]] [134] => [[Kategorie:Úmrtí v roce 65]] [135] => [[Kategorie:Sebevrazi]] [136] => [[Kategorie:Muži]] [137] => [[Kategorie:Stoikové]] [] => )
good wiki

Seneca

Seneca (bronz, Museo Archeologico, Neapol) Lucius Annaeus Seneca (4 př. n.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Nero','Španělsko','Pretoriánská garda','Itálie','Korsika','Claudius','Córdoba (Španělsko)','65','Řím','Stoicismus','Egypt','Výbor z listů Luciliovi'

65

Stránka 65 české Wikipedie je věnována různým tématům.

Claudius

Egypt

Itálie

Korsika

Nero

Řím

Španělsko

Stoicismus