Array ( [0] => 14660522 [id] => 14660522 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Staroslověnština [uri] => Staroslověnština [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => Staroslověnština je slovanský jazyk, který se vyvíjel v období 9. až 12. století ve Velké Moravě a Bulharsku. Je předchůdcem současných slovanských jazyků a byla používána v církevním a literárním prostředí. Staroslověnština vznikla jako součást misijního úsilí při christianizaci Velké Moravy, a to především díky věrozvěstům Cyrilo a Metodějovi. Po jejich smrti zůstala staroslověnština pouze na půdě bulharského a východoslovanského prostoru. Staroslověnské texty se psaly pomocí hlaholské abecedy, kterou Cyril a Metoděj vyvinuli pro potřeby překladu bible a liturgie. Staroslověnština se stala důležitým prostředkem kulturního vývoje v raném středověku a ovlivnila následující literaturu i jazykový vývoj v oblastech, kde se užívala. Významným dílem staroslověnské literatury je slovanská bible, nazývaná také Bible svatováclavská. Dále jsou to například Cyrillo-Methodějovské legendy, Život Konstantinův a další hagiografické texty. Staroslověnstina přestala být používána jako liturgický jazyk v průběhu 12. a 13. století, ale její vliv na slovanské jazyky a kulturu je dodnes patrný. [oai] => Staroslověnština je slovanský jazyk, který se vyvíjel v období 9. až 12. století ve Velké Moravě a Bulharsku. Je předchůdcem současných slovanských jazyků a byla používána v církevním a literárním prostředí. Staroslověnština vznikla jako součást misijního úsilí při christianizaci Velké Moravy, a to především díky věrozvěstům Cyrilo a Metodějovi. Po jejich smrti zůstala staroslověnština pouze na půdě bulharského a východoslovanského prostoru. Staroslověnské texty se psaly pomocí hlaholské abecedy, kterou Cyril a Metoděj vyvinuli pro potřeby překladu bible a liturgie. Staroslověnština se stala důležitým prostředkem kulturního vývoje v raném středověku a ovlivnila následující literaturu i jazykový vývoj v oblastech, kde se užívala. Významným dílem staroslověnské literatury je slovanská bible, nazývaná také Bible svatováclavská. Dále jsou to například Cyrillo-Methodějovské legendy, Život Konstantinův a další hagiografické texty. Staroslověnstina přestala být používána jako liturgický jazyk v průběhu 12. a 13. století, ale její vliv na slovanské jazyky a kulturu je dodnes patrný. [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{Různé významy|tento=vymřelém liturgickém jazyku|druhý=praktikovaném liturgickém jazyku|stránka=církevní slovanština}} [1] => {{Infobox - jazyk [2] => | název = Staroslověnština ''(ⰔⰎⰑⰂⰡⰐⰠⰔⰍⰟ, Старославя́нский язы́к)'' [3] => | rozšíření = [[Pravoslaví|pravoslavná]] a katolická církev ve [[východní Evropa|východní Evropě]] ([[Rusko]], [[Rumunsko]], [[Srbsko]], [[Bulharsko]], [[Severní Makedonie]], dříve též [[Chorvatsko]], [[Velkomoravská říše]] aj.) [4] => | mluvčích = ''vymřelý, ale pravoslavnou a katolickou církví dosud užívaný jako liturgický jazyk'' [5] => | klasifikace = [6] => * [[Indoevropské jazyky]] [7] => ** [[Slovanské jazyky]] [8] => *** [[Jihoslovanské jazyky]] [9] => | písmo = [[Hlaholice]], [[Cyrilice]] [10] => | úřední jazyk = '''[[10. století|10.]] – [[16. století]]''' – [[Rusko]], [[Rumunsko|rumunské]] [[Valašsko (Rumunsko)|Valašsko]] a [[Moldávie]] [11] => | regulátor = ''není stanoven'' [12] => | ISO6391 = cu [13] => | ISO6392 = chu [14] => | ISO6393 = chu [15] => | SIL = SLN [16] => | wikipedie = [[:cu:Главьна страница|cu.wikipedia.org]] [17] => }} [18] => '''Staroslověnština''' neboli '''stará církevní slovanština''' je nejstarší [[Slovanské jazyky|slovanský]] spisovný jazyk. Spisovná norma vznikla na základě nářečí používaného v okolí [[Soluň|Soluně]] v [[9. století]]. S určitými změnami se používá pod názvem [[církevní slovanština]] dodnes, ne už však jako živý jazyk, nýbrž jako bohoslužebný jazyk církví byzantského obřadu ([[řeckokatolická církev|řeckokatolická]], [[Pravoslaví|pravoslavná]]). Staroslověnským jazykem a [[Písemnictví|písemnictvím]] se zabývá vědní obor nazývaný [[paleoslovenistika]]. [19] => [20] => Staroslověnštinu nelze zaměňovat s [[Praslovanština|praslovanštinou]] (třebaže jsou v ní jako jediném slovanském jazyce mnohé praslovanské jevy doloženy přímo a staroslověnština se tak dá do jisté míry považovat za zachycení závěrečné části bytí praslovanštiny). Zatímco z praslovanštiny – jejíž hypotetická podoba se rekonstruuje vzájemným srovnáváním slovanských (i neslovanských) jazyků – se vyvinuly všechny slovanské jazyky, staroslověnština už leží na jedné ze tří vývojových větví, které z praslovanštiny vycházejí: na větvi [[Jihoslovanské jazyky|jihoslovanské]]. Předpokládá se ovšem, že v době vzniku prvních staroslověnských písemných památek ([[9. století]]) se od sebe ještě jednotlivé větve lišily jen málo. [21] => [22] => == Název == [23] => Původní název byl ''starobulharština'', což vyjadřovalo názor, že se jedná o původní variantu [[Bulharština|bulharštiny]]. S tím nesouhlasil jiný směr bádání, který tento jazyk označil za ''staroslověnštinu'', tedy původní variantu [[Slovinština|slovinštiny]]. Později byla odmítnuta i tato teze a byl zvolen neutrální název ''církevní slovanština''. Na území [[Česko|Česka]] je však více rozšířen název ''staroslověnština'', byť už se tím nemíní nejstarší slovinština. Obvykle se vztahuje pouze ke tvaru jazyka z [[9. století|9.]] a [[10. století]], někdy zúženě dokonce pouze k památkám z [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]]. Termín ''církevní slovanština'' naproti tomu označuje pozdější vývojové fáze, kdy se již odlišoval od živých slovanských jazyků, nicméně fungoval jako jejich spisovný jazyk a později, po vzniku národních spisovných jazyků, byl dále za zdmi klášterů jakožto jazyk bohoslužebný. Za „hlavní“ název tohoto článku je zvolen termín staroslověnština, neboť jde o pojem v češtině běžnější a vžitější. [24] => [25] => == Historie == [26] => Staroslověnština má ze všech slovanských jazyků nejstarší písemné památky ([[9. století]]). Zasloužili se o to věrozvěstové [[Cyril a Metoděj]], kteří přeložili do staroslověnštiny řadu křesťanských textů, když se připravovali na svou misi na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]]. Slovanské jazyky tehdy ještě nebyly příliš rozdílné – pravděpodobně byl pouze jazyk západoslovanský, východoslovanský a jihoslovanský. Staroslověnština odpovídala posledně jmenovanému, ale i západní Slované na Velké Moravě jí nejspíš dobře rozuměli. [27] => [28] => Po pádu Velkomoravské říše ([[10. století]]) vytlačila staroslověnštinu jako liturgický jazyk z moravského území [[latina]]. Staroslověnština se však udržela na [[Balkán|Balkáně]] díky žákům Cyrila a Metoděje. [[Kliment Ochridský]] se podílel na jejím zavedení jako liturgického jazyka v nově osamostatněném [[Bulharsko|Bulharsku]], kde nahradila [[Řečtina|řečtinu]]. S pravoslavím se pak šířila do [[Srbsko|Srbska]], [[Rumunsko|Rumunska]] a [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. [[Kyjev]] se stal novým centrem církevněslovanského písemnictví, z něj se staroslověnština šířila dále po Kyjevské Rusi. [29] => [30] => Na zmíněných územích fungovala staroslověnština nejen jako jazyk liturgický, ale zpočátku do jisté míry i jako jazyk úřední (podobně jako latina v západní Evropě). Národní jazyky ještě neměly své spisovné normy, proto jim spisovným jazykem byla staroslověnština. Přestože nešlo o běžný lidový dorozumívací jazyk, podléhala vlivům místních (vesměs slovanských) jazyků a měnila se její výslovnost i pravopis. Příklad: nazální vokály, které existovaly v praslovanském jazyce i původní staroslověnštině, se dodnes uchovaly pouze v [[Polština|polštině]]. V původní staroslověnské abecedě jsou jim věnovány znaky Ѧ (ę) a Ѫ (ǫ) (malý a velký jus). V ruské církevní slovanštině se malý jus vyslovuje „ja“ (jako analogie k hláskovým změnám u podobných slov v [[Ruština|ruštině]]), velký jus více méně vymizel. [31] => [32] => U staroslověnských písemných památek se tedy rozlišuje, odkud pocházejí. Kromě původní staroslověnštiny, která byla v užívání na Velké Moravě, rozlišujeme podle toho, kde byla v následujících staletích pěstována, a s ohledem na jazykové zabarvení šest tzv. redakcí: [33] => * československou, [34] => * panonsko-slovinskou (zastoupena pouze jedinou dochovanou písemnou památkou), [35] => * bulharsko-makedonskou [36] => * srbsko-chorvatskou, [37] => * ruskou, [38] => * rumunskou. [39] => Vzhledem k rostoucímu politickému vlivu Ruska od [[18. století]] dnes největší prestiže požívá redakce ruská a zpětně ovlivňuje i současné užívání církevní slovanštiny na Balkáně. [40] => [41] => == Rozšíření == [42] => Církevní slovanština již po staletí nefunguje jako [[mateřský jazyk]]. Její uživatelé ji mají jako [[druhý jazyk]], který navíc již ztratil funkci [[dorozumívací jazyk|jazyka dorozumívacího]] a používá se více méně jen při bohoslužbách. Neexistují statistiky, které by dokázaly odstupňovat míru zvládnutí jazyka u jeho uživatelů, odhaduje se však, že jde většinou o znalost pasivní a omezenou. I samotné odhady počtu uživatelů jsou velmi hrubé a nespolehlivé, vycházejí z odhadů počtu pravoslavných věřících. Hovoří se zhruba o 80 miliónech osob, žijících zejména v [[Rusko|Rusku]] a na [[Balkán]]ě plus je třeba připočítat řeckokatolíky, kteří používají církevní slovanštinu na bohoslužbách. [43] => [44] => Staroslověnština se také používá pro výuku diachronní gramatiky řady slovanských jazyků; neboť jenom prostřednictví ní se dá objasnit řada změn a postupů, ke kterým u řady slovanských jazyků došlo a poukázat, v jaké míře a jakým tempem se postupně vzdalovaly od sebe. Ukazuje také i vliv křesťanské terminologie na rozvoj jazyka jako takového. Často se proto vyučuje v rámci [[filologie|filologických]] oborů. [45] => [46] => === Staroslověnština v moderním umění === [47] => Titulní píseň filmu ''[[Bathory]]'' režiséra [[Juraj Jakubisko|Juraje Jakubiska]] obsahuje několik staroslověnských jazykových prvků. Autorem textu je [[Jan Jirásek]], který se inspiroval [[středověk]]ými [[žalm]]y. Píseň s názvem ''Muoj Bože'' nazpívala [[Katarína Knechtová]].{{Citace elektronického periodika [48] => | periodikum = www.csfd.cz [49] => | url = https://www.csfd.cz/film/359422-muoj-boze/komentare/ [50] => | datum přístupu = 2020-05-08 [51] => }} [52] => [53] => == Písmo a hláskosloví == [54] => [55] => === Písmo === [56] => {{viz též|Hlaholice}} [57] => [58] => Cyril pro staroslověnštinu nejprve vyvinul nové písmo, [[Hlaholice|hlaholici]]. Ta se používala na Velké Moravě, epizodně ještě ve [[11. století]] v [[Sázavský klášter|Sázavském klášteře]] v [[Čechy|Čechách]], nejdéle se však udržela v [[Chorvatsko|Chorvatsku]], a to přesto, že tam se po rozkolu církve přiklonili k římskokatolickému směru a přijali latinu. [59] => [60] => {{viz též|Cyrilice}} [61] => [62] => Zhruba o půl století později vznikla v [[Bulharsko|Bulharsku]] [[cyrilice]], kterou pravděpodobně sestavili Cyrilovi žáci, snad Kliment Ochridský. Byla praktičtější, protože její písmena byla jednodušší a hlavně se více podobala svým řeckým vzorům, a řeckou abecedu tehdejší gramotná vrstva (tj. duchovní) v Bulharsku ovládala dobře. Církevní slovanština, která se z Bulharska šířila spolu s pravoslavím, už byla psaná výhradně cyrilicí; díky tomu se cyrilice prosadila u řady pozdějších spisovných jazyků. [63] => [64] => === Hláskosloví === [65] => [66] => ==== Samohlásky ==== [67] => Staroslověnské samohlásky se rozdělují na [[orální samohláska|ústní]] (orály) a [[nazální samohláska|nosové]] (nazály).
[68] => Samohlásky ústní: a, ě, e, i, o, u, ь, ъ. Samohlásky ь a ъ se označují jako [[jer]]y. Jde o ultrakrátké samohlásky (tj. vyslovované velmi krátce, ještě kratčeji než samohlásky krátké): ь jako velmi krátké i, ъ jako velmi krátké u (někdy se uvádí jako velmi krátké y).
[69] => Samohláska ě se vyslovovala v počáteční fázi staroslověnštiny jako ä, v pozdějších dobách byla její výslovnost ja.
[70] => Samohlásky ústní jsou (s výjimkou jerů) vždy krátké, dlouhé samohlásky ve staroslověnštině neexistovaly ve fonologickém smyslu, tj. případná délka nerozlišovala význam slov (podobně jako v dnešní ruštině).
[71] => Samohlásky nosové: ę,ǫ [72] => [73] => ==== Souhlásky ==== [74] => Staroslověnské souhlásky jsou zde roztříděny podle místa tvoření.
[75] => Souhlásky retné: b, m, p, v.
[76] => Souhlásky zubodásňové: c, č, d, dz, l, n, r, s, š, t, z, ž.
[77] => Souhlásky předopatrové: l', n', r'.
[78] => Souhlásky zadopatrové: g, ch, k.
[79] => Poznámka: pro hlásku j nebyl v hlaholici samostatný znak, proto není jisté, zda v nejstarší fázi staroslověnštiny hláska j byla samostatným [[foném]]em. [80] => [81] => == Tvarosloví == [82] => [83] => === Skloňování === [84] => {{viz též|Skloňování ve staroslověnštině}} [85] => [86] => Staroslověnština rozeznává několik způsobů skloňování, dle druhu jména. Staroslověnština zná podobně jako čeština sedm pádů. Kromě jednotného a množného čísla však používá ještě číslo [[duál|dvojné]] (v něm však pádové tvary splývají pouze do tří tvarů). Zatímco v češtině dělíme podstatná jména z hlediska skloňování především na tři skupiny podle rodu, ve staroslověnštině se uplatňuje také hledisko zakončení kmene. [87] => [88] => === Časování === [89] => {{viz též|Časování ve staroslověnštině}} [90] => [91] => Staroslověnská slovesa stejně jako v jiných slovanských jazycích rozeznávají kategorie osoby, čísla, času, vidu, způsobu a slovesného rodu. Osoby jsou tři, čísla jako u jmen také tři (jednotné, [[duál|dvojné]] a množné). Velmi rozvinutý je systém slovesných časů – staroslověnština zná dva budoucí časy a několik časů minulých. Všechny tvary tvořené od sloves se dělí podle toho, které uvedené kategorie vyjadřují, a podle funkce ve větě na určité a neurčité. [92] => [93] => == Skladba == [94] => {{viz též|Skladba staroslověnštiny}} [95] => [96] => == Slovní zásoba == [97] => Slovní zásoba staroslověnštiny v převážné míře navazuje na všeslovanskou slovní zásobu [[Praslovanština|praslovanštiny]], částečně je obohacena novými slovy z domácích základů a hojnými přejímkami z jiných jazyků. [98] => [99] => Domácí slovní zásoba zděděná z praslovanštiny zahrnuje především slova pro výrazy z oblastí, které souvisely s běžným životem [[Slované|Slovanů]]. Jsou to slova z okruhu příbuzenského a vůbec popisující společnost a společenské vztahy v předstátní době, slova popisující lidské tělo, živou i neživou přírodu, hospodaření a slova popisující většinu dějů souvisejících s těmito oblastmi. V některých případech zachovala slovanština ze dvou možných starobylých (indoevropských) výrazů pro jeden pojem jiný než ostatní indoevropské jazyky – např. pro slovo ''otec'' má jako základní pojem ''otьcь'', což původně byla silnější citová varianta, oproti [[latina|latinskému]] ''pater'' nebo [[němčina|německému]] ''Vater'', které se ve slovanštině nezachovalo; jde původně o zdrobnělinu od nedoloženého ''otъ'', které odpovídá latinskému a [[gótština|gótskému]] ''atta'' (tatíček, tatínek). Podobně u termínu ''muž'' není zachován indoevropský základ, jehož potomky jsou latinské ''vir'', [[staroindština|staroindické]] ''vīrah'' nebo [[litevština|litevské]] ''vyras'', místo něho má slovanština slovo ''mǫžь'', odvozené od jiného základu ''man-'' (shodně [[germánské jazyky]]). [100] => [101] => Kromě toho obsahuje praslovanština i slova přejatá, jednak z předindoevropských jazyků původních obyvatel Evropy (většinou slova pro rostliny a živočichy), už v předstaroslověnském období pak přijímala i slova z jiných indoevropských jazyků. [102] => [103] => === Náboženský jazyk === [104] => Staroslověnština byla převážně jazyk [[náboženství|náboženský]], proto specifika její slovní zásoby odrážejí především tuto oblast. Jazyk [[mytologie|mytologických]] a básnických výtvorů, který se v ústní podobě u Slovanů vytvořil, nestačil k vyjádření pojmů, které s sebou přinášelo [[křesťanství]], proto bylo nutno staroslověnštinu přizpůsobit doplněním slovní zásoby. To se dělo jednak přehodnocováním významu již existujících slov, jednak (a to mnohem častěji) tvorbou nových slov podle cizích vzorů nebo rovnou jejich přejímáním. [105] => [106] => Nový, náboženský význam se dostal slovu ''grěchъ'' (česky ''hřích''), které původně mělo obecný význam chyba, omyl, nedopatření, nebo slovu ''pьklъ'', které původně znamenalo smůla (nový význam byl odvozen od užívání smůly v boji a při trestání). Nová slova z domácích zdrojů vznikla nejčastěji napodobením [[řečtina|řečtiny]] (''blagověstie'' – evangelium, ''zakonoučitelь'' – učitel zákona), též však samostatně (''učenikъ'' – učedník). Mezi přejímkami rovněž převládají slova z řečtiny{{Citace monografie [107] => | příjmení = Ristovski [108] => | jméno = Blaže [109] => | odkaz na autora = [110] => | titul = Makedonska enciklopedija M-Š [111] => | vydavatel = [[MANU]] [112] => | místo = Skopje [113] => | rok = 2009 [114] => | počet stran = [115] => | isbn = 978-608-203-023-4 [116] => | kapitola = Старословенски јазик [117] => | strany = 1421 [118] => | jazyk = makedonština [119] => }}: ''adъ'' (podsvětí, z řec. ''adis'', starořecky ''(h)ádés''), ''trapeza'' (stůl, z řec. ''trapeza''), ''architektonъ'' (stavitel, z řec. ''architektos'') apod. [120] => [121] => Některá slova byla přejata z latiny nebo [[románské jazyky|románských jazyků]] (např. ''livra, olъtaŕь, olěi, mьša, križь''), občas germánským prostřednictvím (např. ''postъ, mъnichъ''). Latinské a románské přejímky se objevují především v textech moravského a českého původu, v mladších textech (zejména [[Bulharsko|bulharské]] redakce) se nahrazují domácími slovy nebo výpůjčkami z řečtiny. [122] => [123] => == Příklady == [124] => [125] => === Číslovky === [126] => {| cellspacing="7" [127] => |- [128] => | '''Staroslověnsky''' || '''Česky''' [129] => |- [130] => | ѥдинъ || jeden [131] => |- [132] => | дъва || dva [133] => |- [134] => | три || tři [135] => |- [136] => | четꙑри || čtyři [137] => |- [138] => | пѧть || pět [139] => |- [140] => | шесть || šest [141] => |- [142] => | седмь || sedm [143] => |- [144] => | осмь || osm [145] => |- [146] => | девѧть || devět [147] => |- [148] => | десѧть || deset [149] => |} [150] => [151] => == Vzorový text == [152] => [153] => === Otče náš === [154] => {| [155] => | width=149 valign=top | klasická staroslověnština
(cyrilometodějská) [156] => | width=465 valign=top | Otьče našь, iže jesi na nebesьchъ, da svętitъ sę imę tvoje, da priidetъ cěsarьstvo tvoje, da bǫdetъ volja tvoja na zemli jako na nebesi; chlěbъ našь nasǫšьnyi daždь namъ vъ dьni semь i ostavi namъ dlъgy naši jako i my ostavljajemъ dlъžnьnikomъ našimъ; ne vъvedi nasъ vъ napastь nъ izbavi ny otъ lǫkavago. [157] => |- [158] => | width=149 valign=top | církevněslovansky
(ruská redakce) [159] => | width=465 valign=top | О́ч҃е на́шъ, и́же єсѝ на нб҃сѣ́хъ, да свѧти́тсѧ и́мѧ Твоѐ, да прїи́детъ црствїе Твоѐ, да бу́детъ во́лѧ Твоѧ̀, ꙗ́кѡ на нб҃сѝ, и на землѝ. Хлѣ́бъ на́шъ насу́щный да́ждь на́мъ дне́сь: и ѡста́ви на́мъ до́лги на́шѧ, ꙗ́коже и мы̀ ѡставлѧ́емъ должникѡ́мъ на́шымъ: и не введѝ на́съ во искуше́нїе, но изба́ви на́съ ѿ лука́вагѡ. [160] => |- [161] => | width=149 valign=top | přepis ruské redakce [162] => | width=465 valign=top | O[t]če našă, îže esî na n[e]b[e]sěhă, da svętîtsę îmę Tvoe, da priîdetă c[a]rstvie Tvoe, da budetă volę Tvoę, jakô na n[e]b[e]sî î na zemlî. Hlěbă našă nasuštnyj dažd' namă dnes': î ôstavî namă dolgî našę, jakože î my ôstavlęemă dolžnîkômă našymă: î ne vvedî nasă vo îskušenie, no îzbavî nasă ôt lukavagô. [163] => |- [164] => | width=149 valign=top | česky [165] => | width=465 valign=top | Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům, a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. [166] => |} [167] => [168] => {{Vzorový text [169] => |VDLP=ano [170] => |Komentář= [171] => |Jazyk 1=staroslověnsky (hlaholice) [172] => |Text 1=ⰲⱐⱄⰻ ⰱⱁ ⰾⱓⰴⰻⰵ ⱃⱁⰴⱔⱅⱏ ⱄⱔ ⱄⰲⱁⰱⱁⰴⱐⱀⰻ ⰻ ⱃⰰⰲⱐⱀⰻ ⰲⱏ ⰴⱁⱄⱅⱁⰻⱀⱐⱄⱅⰲⱑ ⰻ ⰸⰰⰽⱁⱀⱑ· ⱁⱀⰻ ⱄⱘⱅⱏ ⱁⰴⰰⱃⰵⱀⰻ ⱃⰰⰸⱆⰿⱁⰿⱐ ⰻ ⱄⱏⰲⱑⰴⰻⱙ ⰻ ⰴⱏⰾⰶⱐⱀⰻ ⱄⱘⱅⱏ ⰴⱑⰰⱅⰻ ⰲⱏ ⰴⱆⱄⱑ ⰱⱃⰰⱅⱐⱄⱅⰲⰰ· [173] => |Jazyk 2=staroslověnsky (cyrilice) [174] => |Text 2=Вьси бо людиѥ родѧтъ сѧ свободьни и равьни въ достоиньствѣ и законѣ. Они сѫтъ одарѥни разоумомь и съвѣдиѭ и дължьни сѫтъ дѣ ıати въ доусѣ братьства. [175] => }} [176] => [177] => == Slovníky == [178] => * heslo ''Staroslověnský jazyk''. [[Ottův slovník naučný]] XXIII, p. 1062 [179] => [180] => == Reference == [181] => * Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jan Lehár, Jiří Holý: ''Česká literatura od počátků k dnešku.'' Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2000. {{ISBN|80-7106-308-8}}. [182] => ** [[Josef Vašica]] 1940 [183] => ** [[Jan Hanuš Máchal|Jan Máchal]]: ''Slovanské literatury. I–III.'' Praha, 1922. [184] => * [[Glanville Price]] et al.: ''Encyklopedie jazyků Evropy.'' Volvox Globator, 2002 (originál Blackwell 1998). {{ISBN|80-7207-450-4}}. [185] => * [[Josef Kurz]]: ''Učebnice jazyka staroslověnského.'' Praha, 1969. [186] => * [[Radoslav Večerka]]: ''Staroslověnština.'' Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1984. [187] => [188] => [189] => == Související články == [190] => * [[Seznam jazyků|Seznam jazyků (podle abecedy)]] [191] => * [[Seznam jazyků a jazykových rodin]] [192] => * [[Staroslověnské písemnictví]] [193] => [194] => == Externí odkazy == [195] => * {{Wikislovník|heslo=staroslověnština}} [196] => * {{Wikislovník|kategorie=Staroslověnština}} [197] => {{InterWiki|code=cu|Staroslověnská}} [198] => * [https://lrc.la.utexas.edu/eieol/ocsol Old Church Slavonic na University of Texas] [199] => * [http://www.omniglot.com/writing/ocslavonic.htm Staroslověnština na Omniglotu] [200] => * [https://web.archive.org/web/20060710070358/http://orthodoxepubsoc.org/etutorindex.htm Church Slavonic E-Tutor] [201] => * [http://public.carnet.hr/staroslavenski-institut/ Staroslavenski institut, Zagreb] (včetně tabulek pro hlaholici) [202] => [203] => {{Slovanské jazyky}} [204] => [205] => {{Autoritní data}} [206] => {{Portály|Jazyk}} [207] => [208] => [[Kategorie:Staroslověnština| ]] [209] => [[Kategorie:Jihoslovanské jazyky]] [210] => [[Kategorie:Mrtvé slovanské jazyky]] [211] => [[Kategorie:Pravoslaví]] [212] => [[Kategorie:Velkomoravská říše]] [213] => [[Kategorie:Středověké jazyky]] [] => )
good wiki

Staroslověnština

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'9. století','Bulharsko','Rumunsko','Rusko','Velkomoravská říše','10. století','Srbsko','Slovanské jazyky','Praslovanština','Pravoslaví','Chorvatsko','duál'

Bulharsko

Chorvatsko

Praslovanština

Pravoslaví

Pravoslaví je jedním z hlavních křesťanských církevních proudů, který se rozvinul východním směrem z římskokatolické církve.

Rumunsko

Rumunsko je stát ve východní Evropě, který se nachází v jihovýchodní části kontinentu.

Rusko

Srbsko