Array ( [0] => 15518661 [id] => 15518661 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Teleologie [uri] => Teleologie [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => '''Teleologie''' ([[Řečtina|řecky]]: ''telos'', cíl, [[účel]] – pozor, nezaměňovat s [[teologie|teologií]]) znamená [1] => * jednak [[Filosofie|filosofické]] zkoumání účelnosti či zaměřenosti k nějakému cíli, [2] => * jednak názor, že účelnost je řídícím principem přírody i lidského jednání, což zároveň předpokládá cíl a určenost tímto cílem. [3] => [4] => == Vysvětlení == [5] => Účelnost a cílevědomost charakterizuje lidské jednání a odlišuje je od pouhých reakcí a bezúčelných pohybů. Člověk si klade nějaké cíle a pomocí prostředků, které má k dispozici, je pak také sleduje. Při pohledu na lovící zvíře máme dojem, že je na tom podobně: sleduje svou kořist a snaží se ji chytit. Když pes nadbíhá kličkujícímu zajíci, je zřejmé, že má i jakousi celkovou představu jeho budoucí dráhy a že ji předjímá; jeho jednání tedy není pouhým [[reflex]]em. [6] => [7] => Kromě toho jsou však i různé orgány živočichů a rostlin uzpůsobeny účelně, tak, aby podporovaly dosahování cílů. Kočka má zahnuté drápky, aby lépe zachytila myš, a rostlina kvete žlutě, protože žlutá barva přitahuje hmyz, potřebný k opylení. Už od starověku se vyskytují dva odlišné přístupy k této otázce: teleologický a naturalistický. [8] => [9] => {{citát|Příroda přizpůsobuje orgán funkci, a nikoli funkci orgánu.|AristotelésAristotelés, ''De partibus animalium'' IV.12., 694b.}} [10] => {{citát|Nic v těle není uděláno kvůli tomu, abychom to mohli užívat. Co právě existuje, je příčinou tohoto užívání.|LucretiusLucretius, ''De rerum natura'' IV. 833.}} [11] => [12] => == Historie == [13] => U [[Platón]]a se setkáváme spíše s myšlenkou poslední [[příčina|příčiny]], například v dialogu ''Faidón''. Ne náhodou je prvním velkým myslitelem teleologie [[Aristotelés]], jehož zajímaly zejména živé bytosti, kde je dojem účelnosti nejsilnější. Spojuje účelnost s příčinou a pokládá ji za jednu z nich, příčinu účelovou nebo cílovou (''causa finalis'') jakožto „to, kvůli čemu“ něco je nebo se děje. Aristotelova teleologie také předpokládá, že každý živočich sleduje jakýsi přirozeně daný cíl, který má v sobě ([[entelechie]], k cíli zaměřené bytí). Tímto cílem je žít, případně mít potomky, kdežto přirozeným cílem člověka je štěstí. Proti tomu stojí v opozici [[Naturalismus (filosofie)|naturalismus]], který nepředpokládá nějaký předem daný cíl nebo určenost. Řečtí [[atomisté]] ze svých teorií účel zcela vypustili, neboť kosmickou dynamiku lze podle nich vysvětlit pouhým nahodilým pohybem [[atom]]ů. [14] => [15] => Aristotelovu teleologii spojili křesťanští myslitelé s [[Bible|biblickou]] představou dobrého stvoření, které je určeno pro člověka a které má svůj cíl. Posláním člověka je plnit Boží vůli a dosáhnout spásy. Křesťanská myšlenka spásy je navíc historická, naplnila se v [[Ježíš Kristus|Ježíši Kristu]] a očekává jeho druhý příchod a poslední soud. Nejen jednotlivý člověk, ale celý Vesmír je tak zaměřen k jednomu Bohem danému cíli. [16] => {{citát|Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.|''List k Římanům'', 8,20n.}} Pro křesťanský [[aristotelismus]] a scholastickou tradici, reprezentovanou [[Tomáš Akvinský|Tomášem Akvinským]], je i účelnost přírody jakousi stopou („pátou cestou“), která může dovést k poznání Boha.Tomáš Akvinský, ''Summa theologica'' I., q. 2, art. 3. [17] => [18] => Tuto představu pak novověká filosofie i věda postupně opouštěla a hledala vysvětlení světa jinými cestami. Pro tehdejší vědce i myslitele, kteří se zajímali především o neživou přírodu, nebyla myšlenka účelnosti příliš přesvědčivá. [[Baruch Spinoza|Spinoza]] konstatoval u živočichů pouze jakýsi „pud být“ (''conatus essendi''), který je spíš žene než vede. [[Immanuel Kant]] v ''Kritice soudnosti'' sice připouští, že [[kauzalita|kauzální]] výklad je nejlepší, zároveň však říká, že „žádný Newton nevysvětlí stéblo trávy“ a živé bytosti je třeba chápat „jako kdyby“ teleologické. V plném smyslu to platí pro člověka: příroda je pro něho a kvůli němu, protože jen člověk je schopen mravního soudu. Spekulativní teleologický systém pak vytvořil [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel]] jako vývoj světového Ducha, v němž člověku připadá ústřední role. [19] => [20] => == Teleologie a evoluce == [21] => Úplně nové řešení problému teleologie Vesmíru přinesla [[Jean-Baptiste Lamarck|Lamarckova]] a [[Charles Darwin|Darwinova]] myšlenka evoluce, podle níž dojem účelnosti plyne z přirozeného výběru: jen účelné organismy a účelné orgány mohou v soutěži přežít. Evoluce tedy nesleduje předem daný cíl, ale je vedena soutěží, jež „vybírá“ účelná řešení, přesněji řečeno vyřazuje neúčelná. Podle současných biologů je nicméně každý organismus ve své [[ontogeneze|ontogenezi]] veden genetickou výbavou k určité podobě ([[fenotyp]]u) a do jisté míry je s to i napravovat různá poškození. V tomto smyslu tedy pokrývá i Aristotelovu „vnitřní“ a individuální teleologii, má pro ni navíc dobrý výklad. Individuální teleologii jako integrující princip osobnosti uznává i např. [[psychologie]] [[Carl Gustav Jung|C. G. Junga]] nebo [[bioetika]] k určení měřítka dobrého a špatného např. ve vztahu k identitě lidského [[Embryo|embrya]]. [22] => [23] => == Kritika a současné diskuse == [24] => Kritické vyrovnání s představou účelnosti celého Vesmíru přichází z oblastí [[biologie]], kde je největší sklon k teleologickému výkladu. Kritika však přichází také z oblasti společenských věd, kde hlavní námitkou proti teleologii bývá její původ v perspektivě a potřebách člověka (kritika [[Antropomorfismus|antropomorfismu]]). Podle [[Jean-François Lyotard|J.-F. Lyotarda]] patří představa účelnosti k tzv. velikému vyprávění s univerzálním nárokem na platnost, čímž vyřazuje ostatní [[diskurz]]y. Právě tuto roli „velkých vyprávění“ naopak obhajuje [[Alasdair MacIntyre]], podle něhož je jisté společné chápání sebe i společnosti nezbytné pro každou společenskou činnost. [25] => [26] => Jakkoli je společným programem moderních věd hledat výhradně vysvětlení příčinná ([[kauzalita]]), o teleologii výslovně mluvil [[Norbert Wiener]], který [[kybernetika|kybernetiku]] vymezil jako studium „teleologických mechanismů“ (např. [[zpětná vazba]] a [[homeostat]]) a teleologická vysvětlení se nabízejí například v kosmologii ([[antropický princip]]). Někteří američtí teologové se snaží také oživit výklad účelnosti ve světě pomocí detailního Božího plánu stvoření (''intelligent design''). [27] => [28] => Kromě toho se pojem teleologie používá i v [[právo|právu]], kde znamená ohled na (celkový) záměr a smysl zákona a podobně. '''Teleologická redukce''' potom znamená, že na nějaký případ se daný zákon nevztahuje, protože by to odporovalo jeho celkovému záměru. [29] => http://www.lexexakt.de/glossar/teleologischereduktion.php [30] => [31] => == Odkazy == [32] => [33] => === Reference === [34] => {{Překlad|en|Teleology|229015495}} [35] => [36] => [37] => === Související články === [38] => * [[Aristotelismus]] [39] => * [[Evoluce]] [40] => * [[Teleologický výklad]] [41] => * [[Účel]] [42] => [43] => === Externí odkazy === [44] => * {{en}} [45] => * [http://plato.stanford.edu/entries/teleology-biology/ Teleological notions in biology, ve ''Stanford encyclopedia of philosophy''] [46] => * [http://plato.stanford.edu/entries/biology-philosophy/ Philosophy of biology, tamt.] [47] => * [http://www.newadvent.org/cathen/14474a.htm Teleology v ''Catholic encyclopedia''] [48] => * {{de}} [49] => * [http://www.textlog.de/2104.html Heslo Teleologie, ''Kirchner Wörterbuch''] [50] => [51] => === Literatura === [52] => * R. Spaemann – R. Löw, ''Účelnost jako filosofický problém: dějiny a znovuobjevení teleologického myšlení''. Praha: OIKOYMENH, 2004 - 333 s. {{ISBN|80-7298-111-0}} [53] => [54] => {{Autoritní data}} [55] => {{Portály|Filozofie}} [56] => [57] => [[Kategorie:Filozofické disciplíny]] [58] => [[Kategorie:Filozofie]] [] => )
good wiki

Teleologie

Teleologie (řecky: telos, cíl, účel - pozor, nezaměňovat s teologií) znamená * jednak filosofické zkoumání účelnosti či zaměřenosti k nějakému cíli, * jednak názor, že účelnost je řídícím principem přírody i lidského jednání, což zároveň předpokládá cíl a určenost tímto cílem.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'kauzalita','Řečtina','Baruch Spinoza','Jean-Baptiste Lamarck','Filosofie','reflex','teologie','příčina','Aristotelés','Platón','účel','Norbert Wiener'

Aristotelés

Kauzalita

Platón

Příčina

Řečtina

Řečtina je jazyk, který patří mezi indoevropské jazyky a je oficiálním jazykem Řecka a Kypru.

Reflex

Reflex je český týdeník, který se věnuje zpravodajství, publicistice a komentářům.

Teologie

Účel