Array ( [0] => 14776763 [id] => 14776763 [1] => cswiki [site] => cswiki [2] => Unitářství [uri] => Unitářství [3] => [img] => [4] => [day_avg] => [5] => [day_diff] => [6] => [day_last] => [7] => [day_prev_last] => [8] => [oai] => [9] => [is_good] => [10] => [object_type] => [11] => 0 [has_content] => 0 [12] => [oai_cs_optimisticky] => ) Array ( [0] => {{vlastní výzkum}} [1] => {{Různé významy|druhý=uniatství|stránka=Řeckokatolická církev}} [2] => [[Soubor:znak_nscu.jpg|náhled|Znak [[Náboženská společnost českých unitářů|Náboženské společnosti českých unitářů]]]] [3] => '''Unitářství''' je organizačně nejednotný proud v rámci [[protestantismus|protestantské]] liberální teologie. K základním teologickým stanoviskům patří zejména odmítání [[Nejsvětější Trojice|trinitárního dogmatu]] a odmítání plného božství a pre-existence [[Kristus|Krista]]. [4] => [5] => == Charakter hnutí == [6] => [[Soubor:Pöttingovský palác Unitaria.JPG|náhled|vlevo|Prapor v barvách Unitarie na průčelí [[Pöttingovský palác|Pöttingovského paláce]] v Karlově ulici v Praze]] [7] => Unitářství volně navazuje na starověké a středověké „[[hereze]]“, vymezující se vůči [[ortodoxní]]m teologickým [[Dogmatismus|dogmatům]], ustanoveným na církevních koncilech. Určitěji lze jeho kořeny spojovat s [[Antitrinitářství|antitrinitářským]] hnutím, objevujícím se během [[16. století]] v některých evropských zemích (Švýcarsko, Holandsko, Anglie, Polsko, Uhry), a to zejména v prostředí komunit [[Novokřtěnectví|anabaptistů]] (novokřtěnců). Na základě impulzů anglického a německého [8] => osvícenství se unitářství stává během 18. – 19. století předním reprezentantem liberální [[teologie]] v Evropě i ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]]. V současnosti spočívá jeho výjimečnost mezi křesťanskými [[denominace]]mi zejména v absenci závazných náboženských kréd. Do svých řad tak unitáři přijímají i vyznavače [[Eklekticismus|eklektických]] a [[synkreze|synkretických]] teologií, nebo dokonce explicitní nekřesťany či [[agnosticismus|agnostiky]]. [9] => [10] => Navzdory evropské provenienci představují zhruba od poloviny 19. století zemi s největším rozšířením a vlivem unitářských [[denominace|denominací]] Spojené státy americké. V někdejším Československu se během meziválečného období rozšířilo unitářství právě na základě vlivů z USA. K unitářům se hlásila například také manželka prvního československého prezidenta [[Charlotta Garrigue-Masaryková]].  [11] => [12] => == Pojetí víry == [13] => Ačkoli v unitářství neexistuje vynucující autorita, na následujících idejích se pravděpodobně většina unitářů shodne: [14] => * víra v jediné Božství, v jedinost či jednotu [[Bůh|Boha]] [15] => * Ježíš Nazaretský se jako člověk zrodil, žil i zemřel [16] => * život a učení [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]], tak jako život a učení [[Buddha|Buddhy]], [[Mohamed]]a a každého jiného moudrého člověka, jsou příkladem pro náš vlastní život [17] => * rozum, racionální myšlení, [[věda]] a [[filosofie]] se nevylučují s vírou v Boha, ale naopak mají víru korigovat [18] => * člověk má schopnost uplatňovat [[svobodná vůle|svobodnou vůli]] [[odpovědnost|odpovědným]], konstruktivním a [[etika|etickým]] způsobem [19] => * lidská povaha není ze své podstaty špatná či zvrácená, je schopná činit podle Božího záměru zlo či dobro [20] => * přesvědčení že žádné náboženství nemá nárok na absolutní [[monopol]] na [[Duch svatý|Ducha Svatého]] či [[teologie|teologickou]] pravdu [21] => * Bible byla psána a upravována lidmi, kteří nebyli neomylní, můžeme z ní čerpat moudrost tak jako z mnohých dalších posvátných textů, ale i textů běžných, tak jako z umění a dalších zdrojů [22] => * odmítání [[doktrína|doktrín]] jako jsou doktrína o predestinaci, věčné zatracení, [[Nejsvětější Trojice]] (chápaná jako tři osoby), nebo víra v automatickou spásu díky Ježíšově oběti (což se může projevit jako alibismus) [23] => [24] => == Ideoví předchůdci == [25] => [[Soubor:Michael Servetus.jpg|náhled|301x301px|Michael Servetus – „Španěl z Aragonie“ (''Hispanus de Aragonia'')]] [26] => Při hledání historických kořenů unitářství nelze přehlédnout teologickou paralelu se starověkou [[hereze|herezí]] severoafrického kněze [[Areios|Areia]] (256-336), který odmítal soupodstatnost [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] s Bohem a Kristovu pre-existenci (resp. nestvořenost).Albanese, Catherine, ''A Republic of Mind and Spirit: A Cultural History of American Metaphysical Religion'', New Haven: Yale University Press 2006, 161-162. K ariánství se ostatně významná část raných unitářů v Evropě i v USA explicitně hlásila. Oproti moderním unitářům, kladoucím důraz na Kristovo plné lidství, považovali ariáni Krista stále za „nadčlověka“, byť již nikoli za Boha. Zastávali tak pomyslnou střední cestu mezi moderní liberální teologií a tradiční [[ortodoxie|ortodoxií]].Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 246.Ariánská christologie si nadále udržela významnou pozici mezi unitáři v [[Spojené státy americké|USA]].Blíže viz: Albanese, Catherine, ''America. Religions and Religion'', Belmont: Thomson Wadsworth 2007, 96. [27] => [28] => Kořeny unitářství se obvykle hledají v antitrinitářství raného novověku. Spekulovat lze však také o možné genealogické návaznosti na starší křesťanské hereze. Jedná se zejména o [[manicheismus]], [[Gnóze|gnosticismus]], [[bogomilství]] a [[Kataři|katarství]], které se objevují v různých obdobích v oblasti [[Středomoří]], případně s přesahy na [[Balkán]] a do [[Střední Evropa|střední Evropy]].Špale, Drahomil, ''Nárys dějin unitářství v českých zemích'', Praha: Unitaria 2010, 26-29. Přímé vlivy těchto heretických proudů na genezi pozdějšího unitářství však nelze s jistotou prokázat. Jejich vymezování se vůči ortodoxii navíc spočívalo spíše v kritice forem liturgie, zvyklostí mnichů a kléru, případně v teologických odchylkách, které se však přímo netýkaly hierarchického uspořádání sv. Trojice, jako je tomu v případě unitářů.         [29] => [30] => Přímé předchůdce unitářské teologie lze vystopovat až v 16. století. Významnou postavou, odmítající trinitární dogma, byl španělský učenec [[Michael Servetus]] (1509?-1553), odsouzený za teologické názory v Ženevě [[katolicismus|katolíky]] i [[protestantismus|protestanty]], a po usnesení (vesměs [[kalvinismus|kalvinistické]]) městské rady odsouzen k smrti upálením. [31] => [32] => Vznikání prvních unitářských skupin lze následně sledovat především v protestantských komunitách [[Novokřtěnectví|anabaptistů]] (novokřtěnců), rozptýlených vlivem pronásledování z původní provenience ve Švýcarsku do četných zemí západní (zejména Nizozemí, Anglie, Itálie)Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 61-62. a středovýchodní Evropy (zejména Polsko a Uhry).Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 99. Hlavní protestantské proudy v německých a frankofonních oblastech naopak [[Nejsvětější Trojice|trinitární dogma]] dosud přijímaly. Oproti mystickým, výstředním a zároveň konzervativním anabaptistům však pozdější unitáři kladli důraz na racionalismus, liberalismus a náboženský pluralismus.  [33] => [34] => Významný impulz pro genezi unitářství představoval od 18. století zejména [[německý idealismus]] ([[Friedrich Schelling|Friedrich Wilhelm Schelling]], [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Georg Friedrich Hegel]]), [[liberální teologie]] ([[Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher|Friedrich Daniel Schleiermacher]], [[David Strauss|David Friedrich Strauss]]) a [[osvícenství|anglické osvícenství]] ([[John Locke]], [[David Hume]]) s [[racionalismus|racionalistickými]] a [[empirismus|empirickými]] přístupy k [[teologie|teologii]] a [[mýtus|mýtu]].Albanese, Catherine, ''America. Religions and Religion'', Belmont: Thomson Wadsworth 2007, 95-95; Václavík, David, ''Proměny americké religiozity'', Brno: Masarykova univerzita 2013, 70-71. [35] => [36] => == Unitářství ve světě == [37] => V současnosti žijí významnější počty unitářů v tradičních protestantských zemích jako jsou Velká Británie a USA, ale také v oblasti [[Sedmihradsko|Sedmihradska]] v Rumunsku. [38] => [39] => Unitářské skupiny z různých zemí spolupracují v rámci [[Mezinárodní rada unitářů a univerzalistů|Mezinárodní rady unitářů a univerzalistů]] (ICUU) a v rámci [[Mezinárodní svaz pro náboženskou svobodu|Mezinárodního svazu pro náboženskou svobodu]] (IARF). ICUU je spíše unitářská záležitost, zatímco IARF je organizace složená z různých náboženských tradic světa. [40] => [41] => === Unitářství v Polsku === [42] => Polské [[Trinitární teologie|antitrinitářské]] hnutí se začalo formovat ve druhé polovině 16. století především v prostředí [[kalvinismus|kalvinistické]] reformované církve, a to na základě myšlenek importovaných z Itálie. Jejími šiřiteli byly především postavy jako [[Laelio Sozzini]] nebo [[Francesco Stancaro]], dále přímí následovníci [[Michael Servetus|Michaela Serveta]] a jeho učení,Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 101. a studenti (především ze šlechtických rodů), odcházející za studiem do zahraničí (Itálie, Německo, Švýcarsko).Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 102. [43] => [44] => První výraznou osobou tohoto hnutí byl polský učenec [[Piotr z Goniazdu]] (Petr Gonesius), který na synodách v Seceminu (1556) a Pinczowě (1558) popřel Níkajské a [[Atanáš|Athanasiovo]] vyznání víry, přičemž jediným akceptovatelným pro něj bylo tzv. [[Apoštolské vyznání]]. Na další synodě v Brestu Litevském pak připojil ještě některé názory, přejaté od [[Novokřtěnectví|anabaptistů]], např. odmítání křtu novorozenců. Ačkoli nebyly jeho výtky většinou účastníků přijaty, našly mezi duchovenstvem i šlechtou nemálo příznivců. [45] => [46] => [[Soubor:List Jana Kalwina do zboru kalwińskiego w Wilnie.jpg|náhled|334x334px|Dopis Jana Kalvína účastníkům protestantského sněmu ve [[Vilnius]]u, v němž odsuzuje antitrinitářské postoje Giorgia Biandraty]] [47] => Vůdčí osobností liberálního hnutí v polské reformované církvi se brzy po synodě v [[Pinczów|Pinczowě]] stal italský kalvinista [[Giorgio Biandrata]], kterého nadchly zde prezentované Gonesiovy myšlenky. Ovlivnil potom část aristokratů i duchovních a získal si jejich přízeň i přesto, že jej Kalvín zatratil ve svých dopisech polským hodnostářům jako nebezpečného heretika. Hnutí nabíralo na síle, polský kazatel [[Řehoř Pavel Březinský]] dokonce otevřeně kázal o tom, že Kristus byl jen prostým člověkem. Díky němu získali liberálové příznivce i v masách obyčejného lidu.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 103-104. [48] => [49] => Liberální antitrinitářské hnutí se od ortodoxní reformované církve oddělilo v roce 1565.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 105. Ještě téhož roku zformovali liberálové vlastní, tzv. [[Menší reformovaná polská církev|menší reformovanou polskou církev]]. Avšak vzhledem k tomu, že Biandrata odešel do [[Sedmihradsko|Transylvánie]], postrádala tato nová církev jak ideového, tak politického vůdce. Jediným jejich názorovým pojítkem byla víra, že Otec je nadřazen Synu. Hnutí se začalo vnitřně štěpit kolem různých osobností a jejich více či méně odlišných názorů na křest a podstatu Krista.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 107-108. Kromě teologických otázek menší reformovaná církev řešila i problémy civilního života, jako praktikování světských povolání, nošení zbraní či dělbu majetku (podle [[apoštol]]ského novozákonního vzoru). [50] => [51] => [[Soubor:Fausto Sozzini.jpg|náhled|219x219px|Fausto Sozzini]] [52] => Sjednotitelem těchto více či méně extrémních výkyvů v názorech se stal [[Fausto Sozzini]] (Faustus Socinus),Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 114. ústřední postava polského antitrinitářského hnutí - socinianismu. Centrem hnutí se stává polské město [[Raków|Rakov]], založené teprve roku 1569 velmožem Jakubem Sienienským. Ten byl sice ortodoxním kalvinistou, ovšem respektoval plnou náboženskou svobodu a antitrinitáři zde tak mohli založit nezávislou rakowskou církev.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 111-112. Sozzini zde roku 1602 založil školu a tiskárnu, takže se sociniánské texty mohly šířit do celé Evropy.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 114-115. Nejvýznamnějším Sozziniho dílem je tzv. ''Rakovský katechismus'', který byl dokončen a vydán jeho následovníky až několik let po smrti autora, v roce 1605. [53] => [54] => Formuluje zde základní teze své víry, odvolávaje se na verš z [[Evangelium podle Jana|Janova evangelia]]'' ''(''„A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“'').''Jan'' 17,3. Sociniáni tedy vidí mezi Bohem a člověkem nepřekonatelnou propast, kterou vyplnil právě člověk Kristus, když lidem vyjevil Boží vůli a skrze zmrtvýchvstání jim ukázal cestu ke spáse. Jedinou svátostí je proto připomínka jeho smrti, zatímco Večeře páně a křest jsou upozaděny coby veřejné manifestace přijetí víry.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 118-119. [55] => [56] => Sociniáni se v Polsku udrželi až do roku 1638, kdy byl za probíhající násilné rekatolizace zničen Rakow, a spolu s ním i centrum sociniánské komunity.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 124. Ze země byli sociniáni následně vyhoštěni, stejně jako poté i ostatní [[Protestantismus|protestantské]] církve. Ačkoli byla v Polsku roku 1767 obnovena jejich stará práva, nikdy zde již nezískali významnější postavení.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 129. [57] => [58] => === Unitářství v Uhrách === [59] => [[Soubor:FerencDavid.jpg|náhled|Ferenc Dávid na sněmu v uherské [[Torda|Tordě]]]] [60] => První projevy unitářské teologie se v [[Uhersko|Uhrách]] objevily přibližně ve stejný čas jako v Polsku. Roku 1558 publikoval jakýsi Thomas Aran knihu, popírající svatou trojici.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 146-147. Ačkoli byl následně odsouzen jako heretik, jeho názor zapustil kořeny. V samotné [[Sedmihradsko|Transylvánii]], tedy východní části Uher, která byla v této době samostatným královstvím, pak působil od roku 1553 Francesco Stancaro, který připravil po ideové stránce půdu pro příchod významného průkopníka transylvánského unitářství Giorgia Biandraty, který sem imigroval po vypovězení z Polska. Biandrata působil jako blízký rádce mladého krále [[Jan Zikmund Zápolský|Jana Zikmunda Zápolského]], který jej roku 1564 vyslal urovnat spor mezi zdejšími kalvinisty a luterány.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 148. [61] => [62] => Vůdčí postavou kalvinistů byl v této debatě Ferenc Dávid, který se po rozdělení církví roku 1564 stal na Biandratův popud dvorním kazatelem a biskupem reformované transylvánské církve.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 149. [63] => [64] => Roku 1566 byly pod vedením Biandraty a Dávida veřejně představeny unitářské teze, postavené na ideálech a morálce prvotní církve, autoritě ''Nového zákona'' a [[Apoštolské vyznání|Apoštolském vyznání víry]]. Odmítnuto bylo naopak zcela otevřeně [[Vyznání Quicumque|Atanášovo vyznání víry]].Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 150. Tyto názory se setkaly s radikálním odporem ortodoxního křídla, avšak díky politice krále Jana Zikmunda, který byl na svou dobu nadmíru tolerantní, nebyl nikdo kvůli víře souzen a disputace mohly pokračovat. Roku 1568 byla v Gyualafeherváru za přítomnosti krále vedena debata ortodoxních kalvinistů proti unitářům v čele s Dávidem a Biandratou. Dávid zde naplno projevil své řečnické umění a po návratu do [[Koloszvár|Kolozsvár]]u obrátil občany města na svou víru. Kolozsvár se tak stal hlavním městem unitářů.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 151-152. [65] => [66] => Roku 1571 vydal Jan Zikmund královský výnos, oficiálně uznávající existenci unitářské církve. [[Sedmihradsko|Transylvánie]] se tak stala prvním (a ve své době jediným) královstvím, jež postavilo unitáře na rovinu [[Katolicismus|katolíkům]], [[Luteránství|luteránům]] a [[Kalvinismus|reformovaným]] (kalvinistům).Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 155. [67] => [68] => Král však nedlouho poté zemřel a na jeho místo nastoupil odpůrce reformace, [[Štěpán Báthory]]. Ten odstranil všechny unitáře z vysokých úřednických postů i ode dvora, zakázal Dávidovi kázat a zabavil unitářskou tiskárnu. Sám Dávid, obviněn ze šíření [69] => „novot“, které Štěpán Báthory netoleroval, umírá ve vězení v listopadu roku 1579.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 161. [70] => [71] => I přesto, že se smrtí krále Jana Zikmunda nastalo období několika staletí útlaku zdejších unitářů - ať už ze strany kalvinistů, nebo později katolíků – udržely si unitářské církve v Uhrách kontinuitu. Obdobím velkého rozkvětu byl pro maďarské i transylvánské unitáře počátek 20. století. Politické zvraty v době první světové války však napáchaly v jejich řadách pravděpodobně větší škody než jakékoli předchozí represe.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 180-181. [72] => [73] => === Unitářství v Anglii === [74] => Když roku 1534 (zhruba sto padesát let od působení [[Jan Viklef|Jana Viklefa]]) separoval král [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřich VIII.]] anglickou církev od Říma, jednalo se o politický akt, a nikoli o výraz teologického protestantismu. Teologie [[Anglikánská církev|anglikánské]] církve naopak stavěla zpočátku na stejných základech jako [[katolicismus]] (tedy na autoritě ''[[Bible]]'' a třech ortodoxních krédech – Apoštolském, Níkajském a [[Vyznání Quicumque|Atanášově vyznání víry]]).Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 182. Ještě před obdobím ''[[Interregnum|interregna]]'' (1649–1660) se stávají dominantním proudem v Anglii radikální kalvinističtí [[puritáni]], usilující o „očištění“ teologie, liturgie i církevní správy od katolických „nánosů“. [[Luteránství|Luteráni]] a další [[Protestantismus|protestantské]] skupiny byli ve veřejném životě marginalizováni podobně jako katolíci. Toleranční akt z roku 1689 se vztahoval především na protestantské [75] => nonkonformisty a katolíky, zatímco dříve pronásledované malé protestantské skupiny, mezi nimiž během 17. století stoupají na významu právě stoupenci antitrinitářství, byly anglikánskou církví respektovány a přijímány velmi pozvolna.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 182-184. [76] => [77] => Unitářský historik a teolog [[Morse Earl Wilbur]] definoval čtyři základní zdroje anglického unitářství: [78] => # revizní interpretace ''Bible''; [79] => # vliv neortodoxních italských teologů, usídlených v Londýně (vytvořili zde tzv. ''Church of Strangers''); [80] => # vliv anabaptistů - uprchlíků z Nizozemí; [81] => # vliv sociniánství (v podstatě jde o italské antitrinitářství, pojmenované podle vůdčí postavy hnutí Fausta Sozziniho, působícího v Polsku).Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 184. [82] => Unitářství ve Velké Británii reagovalo na mnohé výzvy doby, například v otáce práv queer lidí. [https://info.dingir.cz/2022/05/britsti-unitari-podporili-prava-transgender-lidi/ Britští unitáři podpořili práva transgender lidí] : [[Náboženský infoservis|Dingir]], 11. 5. 2022 [83] => [84] => ==== Významné osobnosti ==== [85] => John Biddle (1615–1662) bývá považován za „otce anglických unitářů“. Ke svým teologickým [86] => názorům dospěl na základě intenzivního studia ''Bible'' během pobytu na [[Oxfordská univerzita|univerzitě v Oxfordu]]. Většinu svého dospělého života strávil za své teologické názory ve vězení, což také přispělo k jeho předčasné smrti. Stihl však vytvořit v Londýně první „unitářskou“ [[Kongregace (křesťanský sbor)|kongregaci]], byť bez ambice na nezávislost vůči [[Anglikánská církev|anglikánské]] církvi.Wilbur, Earl [87] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 187-189. [88] => [89] => V teologických dílech ''XII Arguments ''(''Dvanáct argumentů'', 1647) a ''A Confesion of Faith touching the Holy Trinity, according to the Scripture'' (''Vyznání víry týkající se svaté Trojice podle Písma'', 1648) vychází [[John Biddle|Biddle]] v podstatě ze stejných stanovisek jako zhruba sto let před ním [[Michael Servetus]], minimálně v ohledu [[christologie]]: 1) Kristus má jednu přirozenost, a to lidskou; 2) Kristus byl sice „svatý“, ale nebyl Božím synem, ani Bohem. Oproti Servetovi i Sozzinimu však Biddle považoval také [[Duch svatý|Ducha svatého]] za nezávislou osobu, a nikoli za Boha.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 190-193.''' [90] => [91] => [[John Locke]] (1632–1704) patřil k významným obhájcům sociniánských idejí, zejména pokud jde o odmítání Kristovy pre-existence. V díle ''The Reasonabless of Christianity'' (''Rozumnost křesťanství'', 1695) prosazuje náboženskou toleranci. Nutno připomenout, že tak činí v době, kdy dosud v Anglii kvůli antitrinitarismu hrozil hrdelní trest (poslední popravu z náboženských důvodů schválil skotský parlament roku 1697).Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 201. [92] => [93] => [[Isaac Newton]] (1642–1717) byl dalším významným učencem, který zastával antitrinitářskou teologii. [[Kult]] Krista na základě kritického výkladu ''Bible'' považoval za blasfemii. [94] => [95] => Joseph Priestley (1733–1804) byl jedním z literárně nejplodnějších unitářů. Jeho dílo se skládá zhruba z 25 svazků teologických úvah. Ariánskou teologii přijal během studií na univerzitě v Daventry. Striktně vystupoval i proti „pesimistickému“ pojetí [[Prvotní hřích|dědičného hříchu]] [[Kalvinismus|kalvinistů]], což bývá ostatně dodnes jednou ze základních teologických tezí unitářství. V dílech ''History of Corruptions of Christianity'' (''Dějiny překroucení křesťanství'', 1782) a ''History of Early Opinions Concerning Jesus Christ'' (''Dějiny raných názorů na Ježíše Krista'', 1786) předkládá argumenty, podle nichž byla teologická kréda prvotní církve unitářská, zatímco trinitární dogma je výtvorem aplikované [[Pozdně antické náboženství|pohanské]] filozofie. [96] => [[Soubor:Priestley color.jpg|náhled|Joseph Priestley]] Z Priestleyho iniciativy vzniká v [[Londýn]]ě roku 1774 oficiální unitářská kongregace (tedy více než sto let po „průkopnickém“ působení Johna Biddlea).Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 218-220. [97] => [98] => Kromě samotné Anglie si unitářství vydobylo relativně silnou pozici také ve [[Wales]]u. Zde se však prosadilo teprve v 18. století, a to cestou od kalvinismu přes arminiánství (podle holandského teologa [[Jakub Arminius|Jakuba Arminia]]) k ariánství. Naopak slabší stopu zanechalo unitářství ve [[Skotsko|Skotsku]] a v Irsku, kde si mezi protestantskými denominacemi udržel pozici kalvinistický [[presbyterianismus]].Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 209-210.      [99] => [100] => === Unitářství v USA === [101] => Do Severní Ameriky pronikalo unitářství z Anglie. Půdu zde pro ně připravilo do značné míry [[osvícenství]], uvedené [102] => na kontinent ještě před válkou za nezávislost (1775–1783), zřejmě vojenskými [103] => důstojníky z Anglie a Francie.Albanese, [104] => Catherine, ''America. Religions and Religion'', Belmont: Thomson Wadsworth [105] => 2007, 94-95. Podle předního historika unitářství [[Earl Morse Wilbur|Earla Morse Wilbura]] byl ovšem vývoj [106] => amerického unitářství do značné míry autonomní. Genealogii [107] => amerického unitářství ve vztahu k anglickému nelze podle něj chápat jako vztah [108] => „dcery k matce, ale spíše neteře k tetě“.Wilbur, Earl [109] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 234. V této [110] => souvislosti platí několik zásadních poznatků: 1) v USA se unitářství uchytilo [111] => mezi kongregacionisty, zatímco v Anglii mezi presbyteriány; 2) před rokem [112] => 1800 nelze v Americe zachytit výraznější stopy anglických vlivů (např. [113] => vliv literárních děl Josepha Priestleyho na univerzitách na severovýchodě USA, [114] => které se záhy staly „pevnostmi unitářství“); 3) po roce 1800 není příliš [115] => jednoduché identifikovat moment přerodu protestantské [[ortodoxie]] [116] => v unitářskou teologii.Wilbur, Earl [117] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 234-235. Americký [[protestantismus]] je od počátku osídlování [118] => kontinentu tradičně [[Kalvinismus|kalvinistický]]. V období prvního „náboženského [119] => probuzení“ (kolem poloviny 18. století) se emociální a bigotní aspekty, jimiž [120] => americký kalvinismus tradičně vyniká nad evropskými variacemi, ještě vystupňovaly. [121] => Již v této době se však objevuje kritika kalvinistického pojetí spásy a [122] => vykoupení, a to z pozic liberální teologie, ovlivněné anglickým [[ariánství]]m. Přísný kalvinismus tak začíná ztrácet výlučné postavení především v [123] => koloniích na severovýchodě. Významnými „pevnostmi unitářství“ se stávají kolem [124] => roku 1800 univerzity [[Harvardova univerzita|Harvard]] a [[Yaleova univerzita|Yale]].Wilbur, Earl [125] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 243-244. [126] => [127] => Tradičním unitářským centrem byl historicky [128] => především [[Boston]] a kolonie [[Massachusetts]]. Odtud se unitářské myšlenky koncem [129] => 18. století šíří na jih do [[Connecticut]]u a [[Pensylvánie]]. Právě v pensylvánském [130] => okrese Northumberland vznikl z iniciativy anglických imigrantů (v čele s [131] => Josephem Priestleym) roku 1794 první unitářský kostel.Wilbur, Earl [132] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 239-241. Americká unitářská asociace byla oficiálně založena až roku 1852 v Bostonu. Kolem poloviny 19. století se unitářství šíří prostřednictvím misií na západ (uchytilo se zejména ve městech Milwaukee, [133] => Detroitu, San Francisku) a na jih (dlouho izolovaný v důsledku [[Americká občanská válka|občanské války]]).Wilbur, Earl [134] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 262, 266-270. Pronikalo spíše mezi vzdělané městské liberály, zatímco u zbytku společnosti se [135] => udržoval - coby konzervativní „protiváha“ - především [[metodismus]] a [[baptismus]].Václavík, David, ''Proměny [136] => americké religiozity'', Brno: Masarykova univerzita 2013, 70-71. Výjimečnost unitářských misijních aktivit spočívala v pozitivním přístupu [137] => k dosud marginalizovaným Indiánům a Afroameričanům, kterým misionáři zprostředkovávali [138] => dříve nedostupné vzdělání.Wilbur, Earl [139] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 270.         [140] => [141] => ==== Unitářská kontroverze ==== [142] => Již koncem 18. století je pro americkou teologii typický posun směrem k liberalizaci a pluralismu. Tyto trendy [143] => nelze oddělit od události nabytí nezávislosti amerických kolonií a následného zakládání [144] => dalších osad na západ od Apalačského pohoří, které dosud tvořilo západní [145] => hranici anglické kolonizace. S „dobýváním Středozápadu“ je spojen [146] => výrazný nárůst obyvatel i ekonomická prosperita, která podnítila další [147] => imigraci na kontinent (již nikoli pouze z Evropy, ale zejména z východní Asie). Demografické proměny tak nutně vystavily tradiční vyznání nejen vlivům [148] => jiných křesťanských denominací, ale i zcela odlišných náboženských systémů.Václavík, David, ''Proměny [149] => americké religiozity'', Brno: Masarykova univerzita 2013, 68-69. V této fúzi lze hledat počátky náboženského [[Synkretismus|synkretismu]], jehož vrchol nastává po polovině 20. století. [150] => [[Soubor:WilliamElleryChanning.jpg|náhled|William Ellery Channing]] [151] => Posun k liberalizaci v politickém životě a na univerzitách vyvolal odpor v řadách [152] => konzervativních [[Kalvinismus|kalvinistů]]. Polemiku s unitářstvím coby výsadním [153] => reprezentantem liberální teologie vedl počátkem 19. století především [[Jedidiah Morse]]. K předním apologetům umírněného kalvinismu patřil [[William Ellery Channing]], významná postava v dějinách unitářství i pozdějšího [[Transcendentalismus|transcendentalismu]]. Dle Channingova názoru nejsou teologické rozdíly podstatné, [154] => naopak zásadní veličinou je svoboda náboženského myšlení (dílo ''Spiritual Freedom'', 1930). Pro Morse byla jednota teologických kréd naopak stěžejní záležitostí. Liberální teologii přičítal jak erozi tradiční věrouky (založené na doslovném výkladu ''[[Bible]]''), tak i společenských hodnot a morálky.Wilbur, Earl [155] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 245-252. [156] => [157] => Polemiky [158] => mezi umírněnými a konzervativními kalvinisty se odehrávaly především v letech [159] => 1805–1830. Výsledkem byl definitivní rozkol, který přinesl utužení kalvinismu [160] => na straně konzervativců (což časově odpovídá tzv. „druhému náboženskému [161] => probuzení“Václavík, David, ''Proměny americké religiozity'', Brno: Masarykova [162] => univerzita 2013, 71-76. v dějinách americké religiozity). Reakcí liberálů byl naopak [163] => zesílený důraz na svobodu náboženského myšlení, který se od doby působení [[Joseph Priestley|Josepha Priestleyho]] znatelně vystupňoval.Wilbur, Earl [164] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 247-248. [165] => [166] => ==== Kontroverze mezi unitáři v 1. polovině 19. století - transcendentalismus ==== [167] => Před polovinou 19. století nastalo štěpení [168] => také uvnitř liberální teologie. Mladší generace liberálů, ovlivněná německým [[Idealismus|idealismem]] a anglickým [[Romantismus|romantismem]], začala zcela odmítat dědictví staré [169] => protestantské tradice, kterého se jejich předchůdci dosud částečně přidržovali. [170] => [[Transcendentalismus|Transcendentalistické]] hnutí započalo v 30. letech mezi liberály, [171] => z nichž velkou část tvořili unitáři. Jeho nástup a vymezování se vůči [172] => konzervativní tradici lze přisuzovat 1) dobovým socio-politickým trendům jako [173] => například boj proti otroctví, boj za práva žen, či ideály sociální [174] => spravedlnosti; 2) náboženskému synkretismu s asijskými tradicemi [175] => (vegetariánství, idea božství v člověku).Wilbur, Earl [176] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 256-257. [177] => [178] => Navzdory oblibě mystického spiritualismu je [[transcendentalismus]] vůbec prvním křesťanským hnutím v USA, které přijalo [179] => za své kritické studium ''Bible''. Na rozdíl od starší generace unitářů již [180] => nevztahovali transcendentalisté své náboženské zakotvení ani k autoritě ''Bible'', [181] => ani k zázrakům spojeným s významnými biblickými událostmi, ba ani [182] => k osobnosti [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]]. Konzervativní unitáři zastávali k těmto trendům negativní postoj. Výroční zpráva z roku 1853 konstatuje obavy z radikalizace [183] => unitářského hnutí. Racionální [[Skepse|skepsi]] transcendentalistů považovali [184] => konzervativci (patrně neprávem) za [[ateismus]].Wilbur, Earl [185] => Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 261.   [186] => [187] => U transcendentalistů se posvátnou stává lidská duchovní přirozenost, skrze niž odhaluje Bůh náboženské pravdy.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 257. Na tento přístup navázalo o sto let později hnutí [[New Age]]. Idea soupodstatnosti Boha a živých bytostí také inspirovala [[Environmentalismus|ekologické hnutí]], jehož předními ideology byli transcendentalisté [[Ralph Waldo Emerson]] a [[Henry David Thoreau]].Albanese, Catherine, ''America. Religions and Religion'', Belmont: Thomson Wadsworth 2007, 96. [188] => [189] => ==== Kontroverze mezi unitáři v 2. polovině 19. století - univerzalismus ==== [190] => [[Soubor:1st-Unitarian.jpg|náhled|Sídlo univerzalistických unitářů z ''First Unitarian Society of Madison'' v americkém státě [[Wisconsin]], navržené moderním architektem Frankem Lloydem Wrightem]] [191] => K definitivnímu završení procesu náboženské liberalizace dospělo unitářské hnutí ještě před koncem 19. století. Na konferenci v [[Cincinnati]] roku 1886 vyvrcholil rozkol mezi křesťanskými konzervativci a liberálními univerzalisty. Zatímco první jmenovaní lpěli na ustanovení závazných unitářských kréd, druzí prosazovali naprostou svobodu vyznání. Vítězstvím liberálního křídla získává unitářství v podstatě svoji současnou podobu. Jedinou závaznou podmínkou je [[Dogmatismus|nedogmatičnost]] a přijímán je mezi unitáře každý, „jehož přáním je nastolit pravdu (''truth''), dobro (''righteousness'') a lásku (''love'') ve světě.“Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 272. [192] => [193] => ==== Významné osobnosti ==== [194] => [[Soubor:JamesFreemanUnitarian.jpg|náhled|James Freeman]] [195] => [[James Freeman]] (1759–1838) byl zakladatelem první unitářské kongregace v USA (1782). Oproti svému současníkovi Josephovi Priestleymu, který byl stoupencem [[ariánství]], vycházel Freeman z anglického [[Fausto Sozzini|sociniánství]].Václavík, David, ''Proměny americké religiozity'', Brno: Masarykova univerzita 2013, 68-71. [196] => [197] => Joseph Stevens Buckminster (1784–1812) byl stejně jako Freeman reprezentantem „disidentských“ kongregací v Bostonu. K unitářství dospěl pod vlivem německého biblického kriticismu. Buckminster má velkou zásluhu na počátečním šíření a popularizaci unitářství mezi městskými liberály. [198] => [199] => [[William Ellery Channing]] (1780–1848) je možná nejdůležitějším ideologem historie amerického unitářství. Vycházel z ariánského pojetí teologie, kladoucí důraz na jednotu Boha a lidskou přirozenost Ježíše Krista.Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 245-246. Oproti kalvinistům Channing zdůrazňoval „přátelský“ aspekt Boha, který podle něj nemá být chápán jako „nevyzpytatelný soudce“, ale především jako „svatý otec“ veškerého stvoření. Ježíše Krista považoval Channing za výjimečného člověka a „mesiáše“, ovšem pouze ve smyslu morálního příkladu, hodného nápodoby na cestě ke spáse. [200] => [201] => Channing byl stoupencem svobodné vůle člověka, což je další z charakteristických rysů odlišnosti unitářů od kalvinistů. Na genetickém vztahu stvoření k Bohu coby „svatému otci“ a na možnosti dosáhnout spásy vlastními silami skrze Kristův příklad, vystavěl Channing učení o vnitřním potenciálu člověka stát se „božským“ (dílo ''Self-Culture'', 1838). Toto pojetí bylo významným inspiračním zdrojem pro transcendentalistické hnutí. Channing však zůsával stoupencem konzervativní linie unitářů a k [[Transcendentalismus|transcendentalistům]] se nehlásil.Albanese, Catherine, ''A Republic of Mind and Spirit: A Cultural History of American Metaphysical Religion'', New Haven: Yale University Press 2006, 161-162; Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian [202] => Heritage'', Boston: Beacon Press 1925, 256-257. [203] => [204] => Andrews Norton (1786–1853) byl ústředním reprezentantem konzervativního unitářství v období sporů s transcendentalisty, u nichž si Norton vysloužil přezdívku „unitářský papež“. Zastával na jedné straně racionálně skeptický přístup k biblickým zázrakům i k potenciálnímu „božství“ člověka a přírody, na druhé straně však lpěl na tradiční autoritě ''[[Bible]] ''a pojetí Krista jako spasitele. Nesoulad s transcendentalisty v obou těchto ohledech nakonec vyvolal před polovinou 19. století štěpení uvnitř unitářského hnutí.Albanese, Catherine, ''A Republic of Mind and Spirit: A Cultural History of American Metaphysical Religion'', New Haven: Yale University Press 2006, 163, 172-173. [205] => [206] => == Unitářství v českých zemích == [207] => [[Soubor:Unitaria, sídlo Náboženské společnosti českých unitářů.jpg|náhled|vlevo|''Unitaria'', sídlo Náboženské společnosti českých unitářů v [[Pöttingovský palác|Pöttingovském paláci]]]] [208] => Unitáři začali působit v Československu již za první republiky.KOUBEK, Jiří. Spor českých unitářů rozhodnut. ''[[Dingir (časopis)|DINGIR]]'' [http://dingir.cz/ online]. 31.5.1999, roč. 2., čís. 2., s. 6. [http://dingir.cz/archiv/Dingir299.pdf#page=8 Dostupné online]. ISSN 1212-1371 Vzhledem k uvedení unitářství do někdejšího Československa ze Spojených států v meziválečném období (1918–1939), přichází sem již ve své ultraliberální a pluralitní formě. Je otevřeno vědeckým poznatkům a v teologických ohledech (důraz na Kristovo plné lidství, soupodstatnost Boha a člověka) má blíže k [[Transcendentalismus|transcendentalismu]] a univerzalismu než ke konzervativní linii unitářství.Samojský, Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 18. [209] => [210] => Ideovou půdu pro uvedení unitářství do značné míry připravily „svobodomyslné proudy“ 19. – 20. století (od [[Josef Jungmann|Josefa Jungmanna]] a [[Josef Dobrovský|Josefa Dobrovského]] po [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigue Masaryka]]).Špale, Drahomil, ''Nárys dějin unitářství v českých zemích'', Praha: Unitaria 2010, 107-113. Navzdory obrozeneckému nacionalismu lze sledovat významný inspirační vliv německé liberální teologie a [[Idealismus|idealistické filozofie]]. Svým způsobem lze [211] => československé unitářství chápat i jako reakci na „zpátečnický“ [[dogmatismus]] novodobé církve, a také projev otevřenosti vůči moderně.Špale, Drahomil, ''Nárys dějin unitářství v českých zemích'', Praha: Unitaria 2010, 88-107. Český historik unitářství Drahomil Špale unitářství hodnotí jako „metodu víry“, a nikoli „bezvýhradná přihlášení se k určitému krédu“.Špale, Drahomil, ''Nárys dějin unitářství v českých zemích'', Praha: Unitaria 2010, 116. Podle jiného historika unitářství Petra Samojského jde o moderní pokračování [[Osvícenství|osvícenského]] konceptu „přirozeného náboženství“. Unitářství tak představuje „třetí cestu“ vedle katolictví a protestantismu.Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 12-13. [212] => [213] => Manželka prvního československého prezidenta, [[Charlotta Garrigue-Masaryková]], zůstala i po odchodu ze Spojených států členkou Americké unitářské společnosti. Její kulturní zázemí ovlivnilo řadu Masarykových blízkých přátel, k nimž patřil i [[Norbert Fabián Čapek|Norbert Čapek]], patrně ústřední postava československého unitářství meziválečného období. Dá se říci, že tehdejší rozmach unitářství v českých zemích vzhledem k pronásledování v období nacismu a komunistické totality dosud nebyl překonán. České unitářství vděčí za své přežití faktu, že pražský [[Pöttingovský palác|palác Unitaria]] byl postaven s finanční pomocí amerických a britských unitářů a nemohl proto být v období totality vyvlastněn. [214] => [215] => Unitaria je užíváno jako označení místa, kde se setkávají unitáři, členové [[Náboženská společnost českých unitářů|Náboženské společnosti českých unitářů]]. [216] => [217] => [[Norbert Fabián Čapek|Norbert Čapek]] (1870–1942) je spojen s formulací unitářských kréd v českých zemích. Jeho teologické myšlení odráží jednak vlivy amerického transcendentalismu a univerzalismu, a jednak inspiraci východoasijskými tradicemi. Jde tedy v podstatě o mystický eklekticismus, který má v zásadě málo společného s tradiční křesťanskou ortodoxií. Čapek se negativně vymezuje vůči etickému náboženskému [[Dualismus (náboženství)|dualismu]] (zejména antagonismu „dobra“ a „zla“), přítomného zejména v západních monoteistických tradicích, i vůči historické roli náboženských autorit.Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 42-44. [218] => [219] => Z hlediska [[Kosmologie|kosmologických]] představ klade Čapek důraz na „univerzální jednotu“ kosmu, k jejímuž uvědomění směřují skrze „supramentální stav“ všechny bytosti vesmíru. Vědomí je podle jeho koncepce všudepřítomné, a obsahuje jej organická i anorganická hmota. Čapkova teleologická perspektiva je pozitivní: vesmír směřuje k univerzální harmonii, přesněji k „velkému vítězství dobra, pravdy a krásy“, kdy je veškeré „zlo“ tímto dynamickým harmonizačním procesem odstraňováno.Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 43.Pozici Boha vůči tomuto světu považuje Čapek za imanentní a transcendentní zároveň. Jinými slovy, Bůh je nepoznatelným a nepochopitelným tvůrcem, jehož nelze vymezit definicí „oddělený od přírody a člověka“ či naopak „identický s přírodou“. V jistém smyslu představuje jeho koncepce střední cestu mezi tradičním křesťanským [[Teismus|teismem]] a [[mystika|mystickým]] [[panteismus|panteismem]]. [220] => [221] => [[Karel Hašpl]] (1904–1964) je oproti charismatickému a emociálně se vyjadřujícímu Čapkovi spíše typem systematického akademika. Jeho teologické myšlení blízce připomíná filozofii [[Baruch Spinoza|Barucha Spinozy]] či [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Gottfrieda W. Leibnize]], zároveň je však osobitě tvůrčí a mystický podobně jako Čapek. Hašplovu náboženskou filozofii reprezentují díla ''Systematická teologie ''(1944) a ''Základní problémy ''(1945).  [222] => [223] => Boha považuje Hašpl za ducha, kosmickou prasílu a prazáklad bytí, který se shlukováním přetváří „ve stále hutnější podstatu“. Ta potom tvoří viditelný aspekt vesmíru, který nepřestává být „projevem Božím“. Ačkoli je však podle něj svět „z Boha a v Bohu“, zároveň „není Bohem“.Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 51-58. Nejde tedy opět ani o panteismus, ani o tradiční křesťanský teismus. Protože je člověk součástí Boha a univerzální jednoty, může poznávat jak Boha, tak i jiné části vesmíru.Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 56. Hašpl se tak v zásadě vymezuje, jak vůči dobovému [[Materialismus|materialismu]], tak i spiritualismu typu [[gnóze]], neboť odmítá radikální rozlišování mezi hmotným a duchovním aspektem kosmu.         [224] => [225] => [[František O. Lexa]] (1908–1989), [[plzeň]]ský kněz, je jedním z představitelů [[synkretismus|synkretického]] typu unitářství 60.-70. let. Křesťanský základ jeho teologie je ovlivněn východními tradicemi (buddhismus, hinduismus) – což je ostatně dobový rys unitářství v západní Evropě i v Severní Americe. V době normalizace se v Lexově díle promítá jistý [[Kontemplace|kontemplativní]] [[izolacionismus]], spojený s odklonem od sociální a politické angažovanosti, charakteristické pro unitáře na Západě.Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 59-60.     [226] => [227] => Lexova teologie (dílo ''Víra v jednotu všehobytí'', 1972) je mystická, a v zásadě i podobně strukturovaná jako Čapkova a Hašplova. Oproti oběma autorům je však jeho vazba na unitářství značně volná.Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, [228] => že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 59. Netradiční je zejména Lexovo rozlišování mezi Bohem (esenciálním duchovním božstvím) a bohy (personifikovaným božstvím). Do druhé kategorie patří také člověk a jiné aspekty hmotného světa, zatímco Bůh je coby „poslední Skutečnost“ nepoznatelný. Skrze ztotožnění se s duchovní podstatou kosmu lze však alespoň nahlédnout jeho esenciální charakter („On je v nás, dbejme proto, abychom byli v něm“).Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011, 59. [229] => [230] => V současnosti jsou unitáři sdruženi v [[Náboženská společnost českých unitářů|Náboženskou společnost českých unitářů]]. [231] => [232] => == Symboly unitářství == [233] => Základem znaku českého unitářství je štít modré barvy, v jehož středu je umístěno velké červené '''U''', ve kterém vyrůstají dvě slunečnice se zelenými listy. Uprostřed horního kraje štítu je zlaté slunce, ve znaku je nápis “veritas vincit” – pravda vítězí. Znak byl inspirován pečetí [[Jan Amos Komenský|J. A. Komenského]]. Štít vyjadřuje ochranu duchovních hodnot, na štítu vévodí všemu slunce, starý slovanský symbol Boha. Vzhůru k slunci se obracejí dvě slunečnice symbolizující lidstvo, jedna z nich je větší, ale nad tu druhou se nevyvyšuje; je jí naopak ochranou. [234] => [235] => Znakem ICUU je kalich, v jehož středu hoří oheň. Kalich naznačuje křesťanské protestantské kořeny unitářství, oheň symbolizuje poznání. U různých zahraničních unitářských skupin se můžeme setkat s výrazně odlišnými symboly. [236] => [237] => == Významní unitáři == [238] => Ačkoli jsou unitáři poměrně malou náboženskou společností, vzhledem k jejich svobodnému duchu se v jejich řadách vyskytovalo a vyskytuje mnoho zajímavých osobností. Seznam některých z nich se nachází v článku [[seznam unitářských osobností]]. [239] => [240] => == Odkazy == [241] => [242] => === Literatura === [243] => * ''Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona'''', ''ekumenický překlad, Praha: Ekumenická rada církví ČSR 1979. [244] => * Albanese, Catherine, ''America. Religions and Religion'', Belmont: Thomson Wadsworth 2007. [245] => * Albanese, Catherine, ''A Republic of Mind and Spirit: A Cultural History of American Metaphysical Religion'', New Haven: Yale University Press 2006.''''' ''''' [246] => * Buzzard, Anthony - Hunting, Charles, ''The Doctrine of the Trinity: Christianity''′''s Self-Inflicted Wound'', Lanham, Maryland: International Scholars Publications 1998. [247] => * Čapek, Norbert Fabián, ''Cestou k obrodě,'' Praha: vl. vydání 1921. [248] => * Edington, Steve - Sias, John, ''100 otázek, které nejčastěji kladou nečlenové unitářským univerzalistům v USA,'' Plzeň: Unitaria Plzeň, 2003. [249] => * Hašpl, Karel, ''Duševní hygiena: návod k přeměně osobnosti,'' Praha: vl. vydání 1936. [250] => * Hašpl, Karel, ''Pokrokové náboženství''. Praha: Blahoslav 1952. [251] => * Howe, Charles A., ''For Faith and Freedom: A Short History of Unitarianism in Europe'', Boston: Skinner House Books 1997. [252] => * Chryssides, George, ''The Elements of Unitarianism'', Boston: Element Books Limited 1998. [253] => * Chudková, Jiřina, ''Být sám sebou,'' Plzeň: Obec unitářů v Plzni 2009. [254] => * Lexa, František O. (ed.), ''Antologie z díla Dr. Karla Hašpla'', Praha: Unitaria 1975. [255] => * Mikeš, Otakar, ''Sádhaná - duchovní cesta,'' Praha: Unitaria 1992. [256] => * Mikota, Miloš (ed.), ''Myšlenky'', Praha: Unitaria 1993. [257] => * Samojský Petr - Fišerová, Iva - Čapek, Norbert, ''Víme, že nejsme sami?: Tři pilíře unitářské teologie'', Praha: Unitaria 2011. [258] => * Špale, Drahomil, ''Nárys dějin unitářství v českých zemích'', Praha: Unitaria 2010. [259] => * Václavík, David, ''Proměny americké religiozity'', Brno: Masarykova univerzita 2013. [260] => * Wacker, Grant, ''Religion in Ninetheen Century America'', Oxford – New York: Oxford University Press 2000. [261] => * Wilbur, Earl Morse, ''A History of Unitarianism: Socinianism and Its Antecedents'', Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press 1945. [262] => * Wilbur, Earl Morse, ''Our Unitarian Heritage'', Boston: Beacon Press 1925. [263] => [264] => === Související články === [265] => * [[Norbert Fabián Čapek]] [266] => * [[Charlotta Garrigue-Masaryková]] [267] => * [[Ralph Waldo Emerson]] [268] => * [[Náboženská společnost českých unitářů]] [269] => * [[Jiří Scheufler]] [270] => * [[Henry David Thoreau]] [271] => * [[Eduard Tomáš]] [272] => [273] => === Externí odkazy === [274] => * {{Commonscat}} [275] => * [http://www.unitaria.cz Oficiální stránky Náboženské společnosti českých unitářů] [276] => * [http://www.icuu.net/ Mezinárodní svaz unitářů a univerzalistů (ICUU)] [277] => * [http://www.iarf.net/ Mezinárodní svaz pro náboženskou svobodu (IARF)] [278] => [279] => === Reference === [280] => [281] => {{Autoritní data}} [282] => {{Portály|Náboženství}} [283] => [284] => [[Kategorie:Unitářství| ]] [285] => [[Kategorie:Náboženské směry]] [] => )
good wiki

Unitářství

Náboženské společnosti českých unitářů Unitářství je organizačně nejednotný proud v rámci protestantské liberální teologie. K základním teologickým stanoviskům patří zejména odmítání trinitárního dogmatu a odmítání plného božství a pre-existence Krista.

More about us

About

Expert Team

Vivamus eget neque lacus. Pellentesque egauris ex.

Award winning agency

Lorem ipsum, dolor sit amet consectetur elitorceat .

10 Year Exp.

Pellen tesque eget, mauris lorem iupsum neque lacus.

You might be interested in

,'Sedmihradsko','Kalvinismus','Transcendentalismus','protestantismus','Nejsvětější Trojice','Michael Servetus','teologie','Ježíš Kristus','Bible','Norbert Fabián Čapek','Náboženská společnost českých unitářů','Charlotta Garrigue-Masaryková'

Bible

Kalvinismus

Protestantismus

The Wikipedia page "Protestantismus v Česku" (Protestantism in Czech) provides an overview of the history and development of Protestantism in the Czech Republic.

Sedmihradsko

Teologie

Transcendentalismus