Čert

Metternicha, karikatura J. Grädnera z roku 1848.

Čert je ve slovanském folklóru ďábel či jemu podobná bytost. Na rozdíl od teologických ďáblů nesou čerti i jisté rysy vycházející pravděpodobně ze slovanského archaického náboženství a nemusejí mít vždy čistě negativní charakter.

Českému čertovi doprovázejícímu svatého Mikuláše se podobá Krampus vystupující ve stejné roli v Bavorsku a Rakousku.

Jméno

V češtině má slovo čert řadu variant a to především z důvodu tabu s ním spojovaným. Jedná se například o výrazy jako rohatý, nedobrý, čechman, čerchmant, červivec, čmert, jabl, ďas, diblík a další. +more Václav Machek spojoval slovo čert s bylinou čertkus luční, která je v souvislosti s čertem zmiňována v Mattioliho herbáři z 16. století. Podle Zdeňka Váni souvisí slovo čert s rytím čar a čarováním. Jeho označení může být náhradou za předkřesťanské běs, které kolem 14. století začalo ustupovat právě slovu čert a z řečtiny pocházejícímu ďábel.

Český folklór

Podoba čerta splývá s lidovým obrazem ďábla. Jedná se o muže s rohy, drápy, ocasem a kopytem, někdy oblečeného jako myslivec v zelené vestě a červeném klobouku, jindy oblečený v černé. +more Může se také objevit v podobě zvířete, například kozla nebo černého psa. V českém folklóru je s čertem spojována celá řada místních pověstí, jsou známy například čertovy kameny, stopy a brázdy nebo je mu přisuzována postavení hradu, zdi či brány. Pro zahnání či zahubení čertů či ďáblů je využíván nějaký náboženský úkon: křesťanský pozdrav, náboženská píseň, modlitba, opsáním kříže hostií, případně bylina jestřábník či turan.

Mezi časté motivy o interakci člověka s čertem či ďáblem patří:

* muzikanti hrající čertům * pakt s ďáblem a případné vyvázání se z něj či zachránění upsané duše ** za upsání duše člověk získává skřítka plivníka * přivolání čerta dívkou, s kterou nikdo netančí či si ji nikdo nechce vzít, případný následný tanec a odnesení do pekla či zachráněna. Namísto čerta může v příběhu figurovat upír či vodník. +more * čert přichází pro křivopřísežníka, člověka klejícího, hříšníka či povzbuzuje sebevraha ** krutý pán slouží po smrti jako čertův kůň * čert může též krást lidské děti a nahrazovat je podhozenci, ačkoliv tak většinou činí divá žena.

Rusko

V ruština je tato bytost nazývána дьявол ďavol „ďábel“, чёрт čort „čert“ nebo бес bes „běs“. V legendách i v pověstech vystupuje jako pokušitel poustevníků, mnichů a zbožných lidí nebo jako podněcovatel sebevrahů, které si po jejich smrti osedlá jako koně. +more V pohádkách naopak často vystupuje jako komická či politováníhodná postava, kterou lze snadno přelstít. Na ikonách, freskách a lubocích - lidových tiscích, mají zpravidla podobu malých bytostí s černým kožichem, křídly, rohy, ocasem, kopytem a ostrými drápy.

Čert jako dědic původních božstev

Kromě křesťanského vlivu se v postavě čerta silně projevují předkřesťanské slovanské představy.

V ruském prostředí

S čerty či běsy jsou ztotožňováni staří bohové jako Perun a Veles, ale také duchové míst: například čert vystupující v legendě Život svatého Eufrosina ze Pskova je jasným lešijem - lesním duchem. Objevuje se také víra v tom že duchové míst jsou druhořadí andělé kteří při svém pádu skončili na zem a usídlili se v domech, lesích, vodách a močálech. +more Běsi dále vystupují v Pověsti dávných let , která popisuje zvláštní bytosti v Polocku k roku 1092, pravděpodobně návi - revenanty či obdobu Divoké honby:´.

Čert a bůh Veles

Na představu čerta v lidovém křesťanství měl pravděpodobně největší vliv Veles, bůh podsvětí, skotu, magie a divočiny. Podobný proces proběhl u blízce příbuzného baltského Velniase, jehož jméno se stalo obecným označením ďábla. +more Velesovými atributy pravděpodobně byly rohy, srst a spojení s lesem, které se později přeneslo na čerta, ale také na různé lesní démony jako ruský lešij a Jols, snad i na českého divého muže a hejkala. S čertem a ďáblem také Velese spojují české literární památky z přelomu středověku a novověku, příkladem může být věta z díla Tkadleček pocházejícího z přelomu 14. a 15. století „Ký čert aneb ký veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil. “.

Čert v kultuře

Čerti v divadle, filmu a televizi

Hrátky s čertem, pohádková divadelní hra Jana Drdy 1946; film režiséra Josefa Macha podle Drdovy hry 1956 * Kam čert nemůže, filmová komedie Zdeňka Podskalského s Janou Hlaváčovou a Miroslavem Horníčkem v hlavní roli (1959) * Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, divadelní komedie Jana Drdy o 8 obrazech - polepšený čert pomůže odhalit ďábla převlečeného za faráře (1960) a stejnojmenný televizní film natočený podle této hry z roku 1976 * S čerty nejsou žerty, filmová pohádka Hynka Bočana (1984) * Čert ví proč, film Romana Vávry (2003) * Čertík Bertík, pohádková postavička z televizního pořadu Štěpánky Haničincové pro děti * Čert nespí, československý povidkový hraný film z roku 1956 * Čertův švagr, televizní film z roku 1984 režisérky Vlasty Janečkové * Hrátky s čertem, česká filmová pohádka režiséra Josefa Macha z roku 1956. * Čert a Káča, pohádka české spisovatelky Boženy Němcové * Čertoviny , Česká filmová pohádka z roku 2018. +more Režiséra Zdeňka Trošky. * Čertova nevěsta, Česká filmová pohádka z roku 2011. Režiséra Zdeňka Trošky.

Čerti v lidové slovesnosti

Kam čert nemůže, nastrčí ženskou. (pořekadlo) * Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění. +more (přísloví) * Tumáš, čerte, kropáč. (frazeologizmus) * Berou mě všichni čerti (frazeologismus) * Vem tě čert. Táhni k čertu. (frazeologismus) * Je to po čertech …(nějaké - pěkné, drahé…) (frazeologismus) * Čert ví proč (frazeologismus) * Šijou s ní(m) všichni čerti (frazeologismus) * To mi byl čert dlužen (frazeologismus) * Čert kálí vždy na větší hromadu. (přísloví) * Za každým Čechem čeká čert s měchem. (moravské přísloví).

Petroglyfy s čerty a démony

Postavy reprezentující temné síly personifikované právě čerty, ďábly či démony jsou nacházeny také ve skalním umění (v podobě rytin na skalách, tedy petroglyfech). Mezi nimi patří k zajímavým příkladům postavy rohatých "hráčů na flétnu", které vznikly kdysi dávno (stáří je neznámé, pravděpodobně neolit až středověk) v polských Svatokřížských horách. +more Zajímavostí je, že v přímé asociaci s nimi se nacházejí i fosilní otisky dinosauřích stop z období rané jury. Je možné, že se jednalo o místa okultních rituálů spojených právě se stopami (tříprsté stopy bývaly někdy asociovány s kuřecím pařátem čertů v polských legendách a pověstech).

Odkazy

Reference

Literatura

Martin Stejskal:Labyrintem míst klatých, Praha, Eminent 2011

Související články

Ďábel * Peklo

Externí odkazy

Kategorie:Slovanské mytické bytosti Kategorie:Démoni Kategorie:Pohádkové bytosti