Česká nářeční skupina

Česká nářeční skupina je označení pro skupinu dialektů českého jazyka, vyskytující se zhruba na území historické země Čechy. Na rozdíl od Moravy jsou Čechy z hlediska dialektologického poměrně homogenní. Interdialektem této nářeční skupiny je obecná čeština.

Hlavní znaky

hlásková změna ý > ej (živý > živej) - v některých případech i í > ej (vozík > vozejk) * diftongizace ú > ou (soused - stejně jako ve spisovné češtině), na počátku slov nedůsledně (ouroda i úroda) * asimilace znělosti v případě sh- na sch- * 'protetické v na začátku slova, popř. kořenu slova začínajícího na o- (otevřít > votevřít, viz též votrok)' * hláska -l na konci tvaru příčestí minulého jednotného čísla mužského rodu po souhlásce zaniká (snědl > sněd) * v některých případech zúžení é > í, respektive é > ý (délka > dýlka, vézt > vízt) * nominativ plurálu tvrdých adjektiv má koncovku -ý bez ohledu na rod (mladý kluci (spis. +more mladí), stromy (spis. mladé), holky (spis. mladé) i města (spis. mladá)) * tvar 7. pádu množného čísla většinou končí na -ma bez ohledu na rod (mužema, ženama, růžema, kostma, staveníma atd. ) * podstatná jména, jejichž kořen končí na -s, -z, -l se skloňují tvrdě (viz České skloňování) * u tvrdého skloňování mužského a středního rodu přídavných jmen je většinou shodný 6. a 7. pád jednotného čísla * sloveso "být" má v první osobě jednotného čísla vždy tvar sem, ať již je v jakémkoli významu * sloveso "být" má v druhé osobě jednotného čísla tvar seš jako sponové / plnovýznamové sloveso a -s jako pomocné sloveso minulého času * v 1. osobě minulého času se vynechává příslušný tvar pomocného slovesa být, pokud je podmět vyjádřený (já jsem tam byl > já tam byl) * často (ne však důsledně) změna s, š, z, ž > c, č, dz, dž po n, ň (ženská > žencká) * na začátku slova se provádí změna hř > ř (hřích > řích) * krácení dlouhých samohlásek, zejména u skloňovacích koncovek, ale i jinde (vidím > vidim).

Podskupiny

Nářečí češtiny:

5 - bývalé německojazyčné oblasti, dnes bez nářečí

Středočeská podskupina

Výskyt: Centrální část Čech, zejména Praha a její okolí (hranice tvoří pás Mělník - Nymburk - Poděbrady - Kolín - Čáslav - Chotěboř na severu a pás Rakovník - Hořovice - Příbram - Milevsko - Tábor - Pacov - Pelhřimov na jihu) * Hlavní znaky: **změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit) ** změna stř > tř na začátku slov (stříbrný > tříbrnej) ** ve 3. osobě množného čísla sloves převažují koncovky -ou, -eji, -aji (jsou, modleji, plivaji) ** ve 2. +more, 3. a 6. pádu jedn. č. žen. rodu. tvrdého skloňování se užívá koncovka 2. pádu ** sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar *** si nebo seš jako sponové sloveso *** -s jako pomocné sloveso minulého času (viděls to, česal ses) ** pelhřimovský dialekt ( oblast býval. okresu ) - šlápnout - šloupnout * Podtypy: lounsko-litoměřické nářečí.

Jihozápadočeská podskupina

Výskyt: Z jihu za středočeskou skupinou, přesahující na Moravu do úseku Telč - Třešť - Dačice * Hlavní znaky: ** změna ť > j po samohlásce (zaplaťte > zaplajte) ** tvary středního rodu jednotného čísla přivlastňovacích přídavných jmen jsou užívány pro všechny ostatní rody a čísla (sestřino židle, bratrovo syn) ** skloňování 6. pádu jednotného čísla mužského a středního rodu je stejné měkké i tvrdé (vo ňom, vo našom) ** ve slovesných tvarech 3. +more osoby množného čísla koncovky -ou, -í, -ají (kupujou, tvoří, říkají) ** koncovky -ům nebo -ím se ve 3. pádě zaměňují koncovkou -om (jdu k sousedom, ke slepicom, ke dveřom) ** dubleta 3. osoby plurálu sloves vzoru sázet oni sází místo oni sázejí byla kodifikována v roce 1993, předtím byla hodnocena jako nářeční: Josef Gebauer ji připisoval doudlebskému nářečí (a také některým moravským a východoslezským), Josef Zubatý „Plzeňákům“ * Západní podtypy: plzeňské (západočeské), chodské, manětínské a stříbrské nářečí * Jižní podtypy: doudlebské a prachatické nářečí.

Severovýchodočeská podskupina

Výskyt: Na severovýchod od středočeské skupiny * Hlavní znaky: ** na konci zavřených slabik změna v/f > u (pravda > prauda) ** změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit) ** koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu podstatných jmen (růžej, kosťej) ** koncovka -oj 3. +more a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj) ** tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci) ** sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar *** seš jako sponové sloveso *** -s jako pomocné sloveso minulého času ** koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej, zpívaj) * Podtypy: podkrkonošské, podještědské, náchodské, kladské a litomyšlské nářečí.

Jihovýchodočeská (českomoravská) podskupina

Výskyt: Na jihovýchodním okraji území české nářeční skupiny, velká část je na území Moravy * Hlavní znaky: ** tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. +more pádu (stavíme sněhuláci) ** sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar *** seš ve významu sponového slovesa *** -s jako pomocné sloveso minulého času ** ve významu sponového slovesa má 1. osoba jednotného čísla slovesa být tvar su jako v moravských dialektech ** podstatná jména s kořenem na -s, -z, -l se skloňují měkce ** v 1. a 2. osobě plurálu imperativu sloves, jejichž imperativ v singuláru má koncovku -i, je koncovka -ime, -ite (tiskněte > tisknite) ** změna šť > šč (déšť > dešč) * Podtypy: žďársko-bystřické a jemnické nářečí.

Literatura

Související články

Votrok * Nářečí češtiny * Moravština * Slezština (lechický jazyk)

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20121003020824/http://www.osu.cz/fpd/kcd/dokumenty/cestinapositi/igstema1.htm]Útvary českého národního jazyka na webu Ostravské univerzity[/url]

Kategorie:Nářečí češtiny