Čejka chocholatá

Hejno čejek chocholatých v zimě Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) je monotypický druh bahňáka z čeledi kulíkovitých (Charadriidae).

Popis

Zavalitý pták velikosti holuba, o délce těla 28-31 cm, rozpětí křídel 82-87 cm a hmotnosti 128-330 g. Zbarvení je u obou pohlaví podobné, převážně černobílé, se zeleně a nachově lesklým hřbetem a křídly a okrovými spodními krovkami ocasními. +more Zobák krátký, v zátylku typická úzká chocholka. Za letu se i z velké dálky pozná podle pomalého plácavého mávání křídly, která jsou zespodu bílá a shora černá. V létě se samec od samice liší delší chocholkou a sytě černým zbarvením krku a tváří (u samice s bílým skvrněním), za letu má také širší a kulatější konce křídel. V zimě mají obě pohlaví větší bílé pole pod zobákem a šupinatou kresbu na svrchní straně těla (způsobenou béžovými lemy na špičkách per). Mladý pták je podobný dospělému v zimě, má však výrazně kratší chocholku a světlé lemy per jsou u něj úplné (ne jen na špičkách per), na svrchní straně těla tak tvoří výraznější vroubkovanou kresbu.

Chodí po zemi, potravu sbírá na zemi. Je dobrým letcem, obratným a rychlým. +more Létá často, při letu dělá prudké obraty, prudce stoupá, převrací se na záda se svištěním křídel. Dožívá se vysokého věku (23 let, uvádí se i více).

Hlas: Hlasové projevy se skládají převážně z varovných výkřiků. Také naříkavý, chvílemi vrkavý hlas (podle naříkavého hlasu lidé místně říkali čejce „kníha“; více k pojmenování viz níže). +more Dungel a Hudec uvádějí zvučné poplašné „kíj-ha“, samec v tokovém letu „knui kvíjuchuich“ apod. , mláďata se ozývají jemným naříkavým „píiiih“. Černý uvádí zvučné „kívit“, v toku „kiuchíí vi vi“.

Rozšíření

Druh s palearktickým typem rozšíření, obývající Evropu, část Asie (Turecko, jižní a východní Sibiř, Mongolsko, Čínu) a severozápad Afriky. Převážně tažný pták, s výjimkou některých populací na západě Evropy a na jihu, které jsou patrně stálé.

Výskyt v Česku

V ČR hnízdí a pravidelně protahuje. Hnízdí hlavně v nížinách, s vyšší nadmořskou výškou se početnost snižuje. +more Po nárůstu stavů koncem 50. let 20. století, spojeného se vznikem nových hnízdišť a přechodem k hnízdění v polích, se celková početnost od 70. let prudce snižuje.

Mezi lety 1973-1977 a 1985-1989 došlo ke snížení početnosti populace čejek v ČR v rozsahu 20-50 %. V roce 1989 činil odhad 20 000-40 000 hnízdících párů, ale do příštího mapování v letech 2001-2003 došlo k dalšímu výraznému poklesu zhruba o 70 % na 7000-10 000 párů. +more Z některých oblastí čejky prakticky vymizely a stavy se snížily i na tradičních hnízdištích v jižních a východních Čechách nebo na jižní Moravě.

Čejky hnízdící v ČR zimují v západní a jihozápadní Evropě a v severní Africe. Přílet na hnízdiště začíná již v únoru, vrcholí v březnu a končí v průběhu dubna; odlet probíhá od srpna do prosince. +more Čejka je tak spolu se skřivany a špačky zvěstovatelem jara. Opožděná hejnka lze vzácně pozorovat až do poloviny prosince; ojediněle se lze s čejkou setkat během celé zimy.

Prostředí

Typickým prostředím čejky chocholaté jsou mokřadní louky a pole, zároveň preferuje spíše otevřená prostranství s nepříliš hustou vegetací. Na tahu často na bahnitých dnech rybníků.

Hnízdění

Hnízdo s vejci Žije v monogamii, občas se vyskytují i případy polygynie (1 samec a 3 samice). +more Hnízdí obvykle ve společenstvích několika párů, z nichž si každý hájí svůj hnízdní revír. Tok probíhá nejprve v letu a je doprovázen výraznými hlasovými projevy. Později se přesouvá na zem, přičemž ptáci hrabou několik mělkých jamek o průměru zhruba 12 cm představujících základy hnízdních kotlinek. Hnízdo, které ptáci umísťují na málo zarostlá nebo na vysečená místa, je obvykle nehojně vystláno stébly a suchými rostlinami.

Hnízdí pouze jednou ročně, od února do června. Pokud je snůška zničena, zpravidla následuje náhradní hnízdění. +more Samice snáší téměř vždy 4 vejce. Jsou žlutohnědá nebo olivově žlutohnědá, červenohnědě až černě skvrnitá, o rozměrech 46,64 × 33,32 mm a průměrné hmotnosti 23,45 g. Snáší je denně, obden nebo s přestávkou jednoho i více dnů. Sezení začíná od snesení posledního nebo předposledního vejce. (Vejce jsou uložena v hnízdním důlku vždy špičatějším koncem k sobě a samice jejich polohu pečlivě ošetřuje. ) Inkubace trvá zpravidla 24 dnů, za špatného počasí i déle. Sedí oba ptáci, samice více než samec.

Kuřata se líhnou v ranních hodinách a do večera jsou z hnízda pryč - samice je brzy od hnízda odvádí. Kuřata se živí sama, samice je však čas od času zahřívá. +more Formánek uvádí, že mláďata po vylíhnutí zahřívá a vodí samice, samec je střeží. Po vylíhnutí mají kuřátka hmotnost 14-20 g, po měsíci dosahují hmotnosti asi 160 g a ve věku 35-40 dnů jsou vzletná. Při ohrožení se kuřata tisknou k zemi a „spoléhají“ na ochranné zbarvení. Snůšku i mláďata chrání dospělí ptáci vytrvalými střemhlavými nálety doprovázenými hlasitým křikem. Tento způsob aktivní ochrany se jeví jako efektivní zvláště v místech s větším množstvím párů, protože se díky němu daří odehnat i větší šelmy. V ČR bylo ze 188 snůšek zničeno 34 (18 %), z toho 10 polními pracemi a 9 zaplavením, u zbylých nebyla příčina zjištěna. Po dosažení vzletnosti mláďat se rodiny slučují do hejn. Pohlavní dospělosti dosahují čejky ve stáří jednoho roku. Nejvyšší známý věk kroužkovaného ptáka přesahuje 16 let.

Chov v zoo

Čejka chocholatá byla v prosinci 2019 chována přibližně v 50 evropských zoo. Z toho takřka polovinu tvořily zoo v Německu. +more V rámci Česka se v tu dobu jednalo o Zoo Hluboká a Zoo Praha. Historicky byla chována také v Zoo Dvůr Králové, Zoo Hodonín, Zoo Olomouc, Zoo Ostrava, Zoo Plzeň.

Chov v Zoo Praha

Ačkoliv není evidence zcela kompletní, je jisté, že tento druh byl v Zoo Praha chován již v letech 1939 a 1940. Současný chov započal v roce 2005. +more Tehdy bylo dovezeno pět jedinců ze Zoo Hluboká. Na konci roku 2018 byli chováni tři samci. V září 2019 byla dovezena samice z ptačího parku v německém Walsrode.

Čejka chocholatá je pro návštěvníky k vidění v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.

Potrava

Potravu tvoří hlavně bezobratlí živočichové (hmyz a jeho larvy, pavouci, korýši, měkkýši, žížaly), v malé míře i drobní obratlovci (rybky, žabky), v nepatrné míře též části rostlin. Živočišnou potravu ptáci sbírají z povrchu země nebo v mělké vodě.

Ocenění

Česká společnost ornitologická - Pták roku 1995

České pojmenování

Ve starší literatuře uváděna jako čejka obecná.

„Stará jména čejky

České jméno čejka je pojmenování opravdu staré a existuje o tom i písemný doklad. Před rokem 1366 píše mistr svatovítské kapituly Bartoloměj z Chlumce, zvaný Claretus, v knize Ortulus phisiologiae, že čejka je malý pták velikosti drozda a v letu říkává: »Knihy, knihy,« ale nikdy žádné nečte. +more Ačkoliv se čejce říkalo čejka již ve středověku, měla celou řadu dalších lidových pojmenování. Zdeněk Klůz zaznamenal tato: áhežka, áhyžka, čajka, čejka, čejka obecná, kniha, knihavka, knihora, knihovka, kníha, kníhora, kníhovka, kolajka, koliha, kyviz, mikačka, piviska, »stará dívka«, »stará panna«, vdova. “.

Poznámky

Odkazy

Reference

Literatura

ČERNÝ, Walter. Ptáci. +more V Praze: Artia, 1980. 350 s. Edice Barevný průvodce Artie. * DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. . * FORMÁNEK, Jiří. Čejka chocholatá (VIDEO). In: Český rozhlas. 8. října 2001 [url=://www. rozhlas. cz/hlas/bahnaci/_zprava/cejka-chocholata-video--16946 * ŠŤASTNÝ, Karel; HUDEC, Karel a BEJČEK, Vladimír. Ptáci. (1), Pštrosi, tinamy, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozubí, dravci, hrabaví. Praha: Albatros, 1998. 143 s. Edice Svět zvířat, sv. 4. . * ZÁMEČNÍK, Václav; KUBELKA, Vojtěch a Miroslav E. ŠÁLEK. Mapování hnízdišť čejky chocholaté (Vanellus vanellus) pokračuje i v roce 2017. In: Česká společnost ornitologická [online]cit. 8. 12. 2017]. Hlas pro tento den. Dostupné z:[/url]. 14. 3. 2017 [cit. 8. 12. 2017]. Dostupné z: http://www. cso. cz/index. php. ID=2461.

Video

1HarryH. Northern Lapwing (Vanellus vanellus) Full HD close-up view. +more In: Youtube [url=://www. youtube. com/watch. v=p6A5X704Zus [Též hlasový projev. ]online]. Publikováno 14. 5. 2013 [cit. 8. 12. 2017]. Dostupné z:[/url] * [url=https://www. youtube. com/watch. v=V-cuINCOa1w&list=PLBNS4_jDI8eFDYfHhgfKM74QNaKtojmM0&index=6&ab_channel=%C4%8Cesk%C3%A1spole%C4%8Dnostornitologick%C3%A1]Čejky, motáci a lidé. Česká společnost ornitologická. 19. 5. 2019[/url].

Externí odkazy

[url=http://www. rozhlas. +morecz/hlas/bahnaci/_zprava/16946]hlasová ukázka z projektu Českého rozhlasu Hlas na každý den[/url] * [url=http://www. biolib. cz/cz/taxon/id8626/]BioLib[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20140917113314/http://www. cso. cz/cejka. html]Čejka chocholatá na webu ČSO[/url] * [url=http://www. vesmir. cz/clanek/cejka-chocholata-ptak-roku-95]Vesmír. cz[/url].

Kategorie:Kulíkovití Kategorie:Ptáci Palearktické oblasti