Šujští

Technology

12 hours ago

Author

Šujští ( Шуйские) byl ruský knížecí a bojarský rod panovnické dynastie Rurikovců. Svůj původ mají u Dmitrije Konstantinoviče velkoknížete Vladimirsko-Suzdalského a knížete Andreje Jaroslaviče, bratra Alexandra Něvského.

Původ a historie rodu

Své jméno odvozovali od městečka Šuja, které získali roku 1403. Rod také krátce držel ruský trůn, a to v osobě cara +more_Ivanovič_Šujskij'>Vasilije IV. (1606-1610).

Počátky moci v Moskevském knížectví

Zakladatelem moci a bohatství rodu v Moskevském knížectví byl kníže Vasilij Vasiljevič "Bledý", jehož car Ivan III. +more v letech 1478-1480 vyslal jako místodržitele do Pskova a Nižního Novgorodu. Následujícího roku rozdrtil livonské vojsko a byl vyslán jako místodržitel do Novgorodu. V roce 1487 je uváděn jako vůdce ruského tažení proti Kazani. Šujský byl představitelem starší rodové linie mezi potomky Vsevoloda III. zv. Velké hnízdo, a tudíž byl chápán jako panující kníže Moskvy.

Místodržitelství

Prasynovec Vasilije Bledého, kníže Vasilij Vasiljevič "Němý", byl tichým vojenským spojencem velkoknížete Vasilije III. +more Doprovázel jej na všech vojenských taženích a stal se šedou eminencí moskevské politiky. V roce 1517 porazil společné síly Polska a Litvy pod velením Konstantina Ostrožského v jedné z bitev moskevsko-litevských válek. O šest let později vedl Vasilij Němý ruskou výpravu podél Volhy proti Kazaňskému chanátu. Po smrti Jeleny Glinské, vdovy po Vasiliji III. , napadl autoritu knížete Ivana Belského, nařídil jeho uvěznění, oženil se s Anastázií Kazaňskou (vnučkou Ivana III. ) a v roce 1538 se prohlásil poručníkem nezletilého dědice Vasilije III. , mladého Ivana IV. .

Vasilij Němý zemřel později téhož roku a místodržitelská moc přešla na jeho mladšího bratra, knížete Ivana Vasiljeviče Šujského, který svou vládu zahájil vypuzením metropolity Daniela a inicioval zvolení nové hlavy ruské pravoslavné církve Joasafa Skripicina. Nechal také propustit z vězení svého bratrance, knížete Andreje Michajloviče, za panování Vasilije III. +more správce Jugorska a Nižního Novgorodu, předtím, než byl zvězněn na základě obvinění z velezrady.

Před dosažením dospělosti Ivana IV. +more byli Ivan a Andrej de facto ruskými vládci. Jejich arogantní a nevhodné chování však u mladého panovníka vyvolávalo hněv a frustraci, které zasely semínka jeho budoucí rozsáhlou kampaň proti ruské šlechtě. V jednom z dopisů knížeti Kurbskému si mladý Ivan hořce stěžuje, jak si kníže Andrej Šujský položil zablácené boty na jeho postel. Tato záležitost skončila v roce 1543 tak, že byl Andrej vhozen do kobky s hladovými psy, jimiž byl roztrhán.

V roce 1540 se metropolitu Joasafovi podařilo přivést Ivana Bělského zpět z exilu a společně s ním očistit dvůr od Šujských. O dva roky později, Ivan Šujský zosnoval vojenský převrat a znovu se dostal k moci. +more Jmenoval nového metropolitu a správce Makarije, ten však Ivana postupně vypudil z Kremlu a přinutil jej vzdát se moci. Ivan Vasilevič Šujský zemřel v polozapomnění roce 1546.

Vojevůdci

+more_Skopin-Shuyskiy_(17th_c. ,_Tretyakov_gallery). jpg|náhled|vlevo|Portrét_Michail_Skopin-Šujský'>Michaila Skopina-Šujského 17. století Starší bratr Andreje Michajloviče, kníže Ivan Michajlovič Šujský-Pleteň, byl od roku 1531 až do své smrti v roce 1559 jedním z hlavních moskevských generálů. Za vlády Jeleny Glinské sloužil jako místodržitel Moskvy a Cholmogor. V roce 1540 byl jmenován velitelem ruské armády v Livonsku. V roce 1542 porazil Krymské Tatary a o dva roky později byl bojoval proti Kazaňským. Na konci 40. let 16. století byl správcem carských sídel. V roce 1553 podepsal Ivan Pleteň příměří s Litevským velkoknížectvím.

Ve druhé půli vlády Ivana IV. +more se Šujští distancovali od krvavé politiky opričníků. Zřejmě nejzkušenějším z Ivanových generálů byl kníže Alexandr Borisovič Šujský zvaný Hrbatý, jenž carovi v doporučil provést vojenské reformy a sám také stanul v čele ruské armády během obléhání a dobytí Kazaně v roce 1552. Později v únoru 1565 byl na základě vykonstruovaného obvinění popraven.

Kníže Ivan Petrovič Šujský, taktéž z mladší větve rodu, velel obraně Pskova při dlouhém obléhání polsko-litevským vojskem krále Štěpána Báthoryho. Car +more'>Fjodor I. Ivana Petroviče jmenoval svým vojenský poradcem a nechal na něj převést ohromné příjmy pskovských obchodníků. Brzy však byl hrdina od Pskova shledán vinným ze spiknutí proti Borisi Godunovovi a byl vyhoštěn do Belozerska, kde 16. listopadu 1588 zemřel.

Poslední Šujští

Posledními z ruské větve rodu Šujských byli čtyři bratři, vnuci Andreje Michajloviče. Všichni čtyři byli bojary:

- Vasilij Ivanovič Šujský, jenž byl v letech 1606-1610 ruským carem jako Vasilij IV.

- Dmitrij Ivanovič Šujský, travič svého bratrance, knížete Michaila Vasiljeviče Skopina-Šujského

- Alexandr Ivanovič Šujský

- Ivan Ivanovič Šujský zv. "Pugovka" ("Knoflíček")

Nejvýznamnějším členem rodu byl Vasilij Ivanovič Šujský. +more V době pronásledování rodu Šujských Borisem Godunovem byl od roku 1587 ve vyhnanství v Galiči v Kostromské oblasti. V roce 1591 Godunov, neshledávaje Šujské nebezpečnými, dovoluje jim návrat do Moskvy; od té doby byli Šujští k němu zcela loajální.

V roce 1591 vedl Vasilij Šujský vyšetřování případu smrti careviče Dimitrije. Pod přísným dohledem Borise Godunova uvedl jako příčinu smrti sebevraždu. +more V tomto roce je znovu uveden do bojarské rady, poté byl vojvodou novgorodským atp.

Roku 1605 byl jmenován vojvodou v tažení proti Lžidimitrijovi a v bitvě u Dobrinič nad ním zvítězil, později však svou nečinností umožnil Lžidimitrijovi nabrat síly. Po Godunovově pádu se pokoušel o převrat, byl však uvězněn a spolu s bratry poslán do polského vyhnanství. +more Lžidimitrij však potřeboval podporu mezi bojary a koncem roku 1605 se Šujští opět vrátili do Moskvy.

Posledním z rodu byl Ivan Ivanovič Pugovka, kterého jeho švagr, car Vasilij IV. jmenoval vrchním soudcem v Moskvě. +more Pugovka přežil své bratry, po pádu Vasilije IV. v roce 1610 však padl do polského zajetí. Podařilo se muvratit se zpět do Moskvy a oženit se se sestrou carevny Marie Dolgoruké. Jeho smrtí v roce 1638 vyhasl.

Potomci Ivana Dmitrieviče Szujského "Gubky" (Houbička) získali panství Jasnahorodka poblíž Makariva a jiná rodová linie údajně dosud žije v Polsku, neužívá však již svých někdejších titulů.