Šedí vlci

Šedí vlci ( oficiálně ) jsou turecká militantní krajně pravicová organizace, napojená na krajně pravicovou Nacionálně činnou stranu (MHP). Hnutí vzniklo na začátku 70. let 20. století a je spojováno s několika útoky především v sedmdesátých letech v Turecku. Oficiálně se jedná o mládežnickou organizaci strany MHP, běžně však bývá označována za polovojenské křídlo strany s ultranacionalistickou a islamistickou, případně neofašistickou nebo panturkickou orientací. Hnutí je aktivní v Turecku a v menší míře v Německu, čínské provincii Sin-ťiang a dalších zemích. Má přibližně jeden až dva miliony podporovatelů.

Historie a aktivity

Vznik a symbolika

Pozdrav Šedých vlků +morejpg|náhled'>Jedna z možných variant symbolu hnutí Organizaci založil na začátku 70. let 20. století plukovník Alparslan Türkeş, zakladatel a prezident Nacionálně činné strany (MHP), jako její mládežnickou organizaci. Název hnutí odkazuje na vlčici Asenu ze staré legendy o vzniku tureckého národa, znakem hnutí jsou tři půlměsíce, resp. půlměsíc s vyjícím vlkem se vztyčenou hlavou. Pozdravem členů organizace se stalo spojení tří prstů (palce, prostředníčku a prsteníčku) na zvednuté ruce do tvaru vlčí hlavy, se současným natažením ukazováčku a malíčku, symbolizujících vlčí uši. Společná uniforma nebyla vytvořena.

Ihned po svém založení byla skupina využívána jako ozbrojená nacionalistická síla během tureckých politických násilností sedmdesátých let; v nich stály proti sobě radikální levicové skupiny a nacionalistická pravicová uskupení na čele s Šedými vlky. K jejich členům patřili již od počátku především studenti a další mladí muži, především venkovští přistěhovalci do velkých tureckých měst (Istanbul, Ankara).

Činnost v 70. až 90. letech

V 70. letech 20. +more století zavraždili členové organizace několik stovek novinářů, právníků, levicových aktivistů, etnických Kurdů a dalších osobností tureckého veřejného života. K jejich aktivitám patřily kromě střeleckých útoků také bombové útoky. K největším útokům z tohoto období se řadí istanbulský masakr na náměstí Taksim, jenž se odehrál na Svátek práce roku 1977 a při němž zemřelo na následky střelby nebo z jiných příčin přibližně 40 osob, a masakr ve městě Kahramanmaras, při němž bylo následkem bombového útoku a během následného několikadenního pogromu zabito přibližně sto alavitských aktivistů. Během studené války se Šedí vlci podíleli na prodeji zbraní původně určených pro americkou ilegální paramilitantní organizaci Counter-Guerrilla.

V roce 1978 se stal vůdcem Šedých vlků turecký vládní agent a nájemný zabiják Abdullah Çatlı, jehož nástupcem se v roce 1980 stal jeden z vedoucích představitelů turecké mafie Alaattin Çakıcı. Aktivity organizace přerušil až vojenský puč v roce 1980; nicméně v této době měla už přibližně 200 tisíc členů a milion sympatizantů. +more Činnost hnutí byla obnovena až o tři roky později.

V osmdesátých a devadesátých letech členové hnutí zasahovali také do mimotureckých konfliktů - je známo jejich zapojení do války o Náhorní Karabach (přibližně 200 z nich bojovalo na straně Ázerbájdžánu) a první čečenské války (podpora čečenských separatistů). V roce 1981 spáchal člen Šedých vlků Mehmet Ali Ağca neúspěšný +more_(1981)'>atentát na papeže Jana Pavla II. Podle některých indicií hnutí stálo za opakovanými žhářskými útoky na Rhodosu a dalších řeckých ostrovech v 90. letech; ve stejném období rovněž zakládalo výcvikové tábory ve střední Asii, určené pro mládež z řad Urgurů a dalších turkických jazykových rodin.

Současnost

Počet následovníků Šedých vlků je odhadován na více než jeden milion osob; jiné zdroje uvádějí necelé dva miliony přívrženců. Kromě Turecka, kde je hnutí aktivně přítomno v nejrůznějších oblastech turecké společnosti (politika, ekonomika, školství), působí i v dalších zemích Blízkého východu, dále ve Střední Asii a čínském Sin-ťiangu obývaném ujgurským etnikem; zde spolupracuje s řadou ujgurských odbojových skupin, kterým různými způsoby pomáhá v boji s čínskou vládou, a rovněž ovlivňuje regionální obchod s drogami.

Organizace je považována za militantní polovojenské křídlo krajně pravicové Nacionálně činné strany (MHP) a její členové vykazují vysokou míru disciplíny. Činnost hnutí vykazuje znaky krajní pravice, zejména panturkismu (odnož tureckého nacionalismu), neofašismu a antikomunismu; bojuje proti politickým odpůrcům (levice), jiným náboženstvím (Alavité) i menšinám (Kurdové). +more Někdy jsou klasifikováni jako teroristická organizace ale jejich aktivita má jenom omezený a lokální dopad.

V roce 1995 bylo hnutí zakázáno v Ázerbájdžánu, v roce 2005 v Kazachstánu a v roce 2020 ve Francii.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Související články

Mladoturci * Panturkismus

Externí odkazy

Kategorie:Politické strany v Turecku Kategorie:Krajní pravice Kategorie:Turecký nacionalismus Kategorie:Islamismus