Ujgurové

Ujgurové nebo Ujguři ( ئۇيغۇر → Ýuyghur, : plurál → Uygurlar, 維吾爾 pchin-jinem Wej-wu'er) jsou turkické etnikum střední Asie. Většina Ujgurů žije v čínské provincii Sin-ťiang. Jejich jazykem je ujgurština, a jejich počet bývá udáván na 9 milionů , podle neoficiálních odhadů však může být jejich počet až několikrát vyšší. Kromě toho žije menší komunita kolem 5 000 lidí v provincii Chu-nan, v okrese Tchao-jüan, který je částí prefektury-městské úrovně Čchang-te. Ve 14. století za vlády dynastie Ming sem totiž byla vyslána armáda Ujgurů k potlačení miaoské rebelie. Ujgurové v převážném počtu vyznávají islám a jsou tradiční sunnité a súfijci.

Krátká historie

Ujgur peče naan Ujgurové pocházejí z hor Altaje a stepí Mongolska. +more Nesprávně bývali ztotožňováni s Ugry a přičítáni k finskému plemeni. Předkové Ujgurů - kočovné kmeny z Východního Turkestánu - zaujímali kdysi velmi důležité místo mezi asijskými národy. Po roce 210 př. n. l. sehráli důležitou roli v Siung-nuské říši (220 př. n. l. - 386 n. l. ), v čínském státě Severní Wej (Tabgačové) (Toba Wej, 386-554) a Turkuckých říších (552-744). Předkové Ujgurů patřili k nomádskému národu Kao-ke a případně k Tocharským národům z Tarimské pánve. Ve středověku se dělili na dvě větve: jedna kočovala v oblasti Bajkalského jezera, druhá ve Východním Turkestánu. Nedávné objevy poukazují na překvapující podobnosti On-ogurů s Ujgury, jejichž území je historicky nazýváno „Džungaria“. Již v 1. polovině 9. století patřila jejich země rozlohou k největším ve střední Asii. Přestože materiální kultura Ujgurů má kořeny kočovných kmenů, začala se ve středoasijských stepích prosazovat i jejich stabilně usedlá společnost. Paradoxně se hlásí i k odkazu Turkutů či Modrých Turků, Ujgurové se považují za jejich potomky. O pozdějších dějinách Ujgurů je málo známo, jejich kultura měla značný vliv na kulturu Mongolů, kteří od nich přijali abecedu (syrského původu). Ujgurové byli částečně buddhisté a manichejci, částečně nestoriáni a zprvu největší nepřátelé islámu, jenž však přece nakonec zvítězil.

Etymologie a původ

Proces formování ujgurské etnické skupiny byl složitý a zdlouhavý. Etymologický název „Ujgur“ se skládá ze slovního kořene „uj“ a přípony „gur“, například: Sal+gur → Salgur , atd. +more). Lze najít souvislost se slovním kořenem „ud“, což v tehdejším starotureckém jazyce znamená: pronásledování. Forma slovního kořene „ud“ je pravým opakem slova „oj“ (útočící kmen → baskı yapmak 'ojmak) + „gur“. Tato je používána se silnou pravděpodobností v odvozeném tvaru „uj“ (příbuzný spojenec → akraba müttefik) + „gur“. „Gur“ lze chápat také jako „gar“, mongolsky psáno „гар“ (píší azbukou), v latinském přepisu „gar“, což je „ruka“. „Gar“, tedy jako „ruky“, byly označovány jednotlivé armády Mongolů (srovnej: „Ungar“, „Bulgar“').

Federální název „on-müttefik“, který se objevuje v historickém procesu, se chápe jako „deset příbuzných spojeneckých kmenů“ → „deset ujgurů“ což odpovídá historickým skutečnostem.

Historický vývoj

Pre-imperiální období (300 př. n. l. - 630 n. l.)

Mapa znázorňující pozici Chu-čiehů a Siung-nuské říše v roce 200 př. +more n. l. Po celé první tisíciletí se ve Střední Asii vytvářely různé turkické státy, které musely několikrát čelit nebezpečí ze strany Číny nebo i Tibetu při jejich snaze o rozšíření území svého státu na úkor jiných.

Hunská (Siung-nuská) kočovná říše

Ogurský a oguzský jazyk se někdy v +more_n. _l. '>3. století př. n. l. vyvinuly z prototurkičtiny, se kterou se začaly foneticky rozcházet. Odlišností byly změny diftongu a konsonant na začátku slovního prefixu „ogurského“ dž, d, g na „oguzské“ j, i a v slovním flexivním sufixu r na z.

Ve 2. století př. +more n. l. předkové Ogur'ů/Oguz'ů nesou jméno Chu-čieh. Severně od Chu-čiehů se usadili Ting-lingové, které ruský archeolog Ošanin nazval „legendární blonďatou rasou Střední Asie“. Dále na sever se usídlila další starověká rasa „s rudými vlasy a zelenýma očima barbarů“, známá jako Čchien-kchun (Hja-g'ja-sz, Hagas → Chakasové), které učenci identifikovali jako „Jenisejské Kyrgyze“. Jenisejští Kyrgyzové se stali největšími nepřáteli Chu-čiehů v časech jejich nadvlády nad dnešním Mongolskem.

Asijští Hunové čili Siung-nuové podle čínských pramenů, mluvící ogurským jazykem, se postupně začali mísit s Chu-čiehy v manželských svazcích, což mělo za následek vyčlenení dalšího ogurského kmene: předků Ujgurů.

Severní Wej (Tabgačové)

Písemné prameny z období dynastie Severní Wej (Tabgačové) (386 - 535) se zmiňují o tom, že předkové Ujgurů patřili k větvi, která je v čínských dynastických kronikách nazývána Kao-ke (Tieleové) pocházející z Ting-lingů. :

Tieleské kmenové území bylo předtím obsazené Ting-lingy, což byl starověký sibiřský lid. Tieleové své předchůdce částečně absorbovali. +more Tieleové měli dvanáct klanů, které nebyly všechny Oguzské. Tieleští Fuluové shromáždili dostatek síly k vytvoření vlastního státu, Fu-č'-luoské říše (481-520), v Džungárii. Nicméně v této oblasti nacházíme i další starověký lid, jakým byli Onoguři úzce související s Ujgury, kteří tvořili součást pozdní konfederace Siung-nuů (Asijští Hunové).

V proslulé čínské kronice Suej-šu jsou Fuluové často uváděni jako - předkové Ujgurů.

Turkutské říše (Turkuti)

Turkutské kaganáty byly založené starověkou vládnoucí dynastií turkuckých Ašınovců, s pomocí turkických skupin, které je obklopovaly, organizovaných do svazku kmenů „Ogurů“ a „Oguzů“. V roce 600 se čínští Suejové (581 - 618) spojili s Erkin Tegin-bejem, z Chuej-chuů, proti jejich společnému nepříteli Východoturkucké říši. +more V roce 603 byla aliance rozpuštěna v důsledku porážky Karačürüna (Türk Bogiu nebo Tardu byl synem Istemi-jabguem).

Imperiální období (630 - 840)

V roce 742 ustavili Ujguři svůj první stát s hlavním městem Kara Balgasun (Ordu Balık), který se rozkládal na území od Bajkalu přes Mongolsko až k hranicím s Indií. Po roce 755 byli dokonce Ujgurové požádání, aby poslali svá vojska k ochraně Číny, ta jim na oplátku slíbila 200 000 rolí hedvábí ročně. +more V této době došlo také ke třem sňatkům mezi čínskými princeznami a ujgurskými kagany. Díky intrikám ale přišla královská rodina o svou moc a vše bylo završeno roku 839, kdy v průběhu nebývale kruté zimy přišli Ujgurové o většinu svého dobytka, na kterém byli ekonomicky i životně závislí.

Ujgurský kaganát

Politická mapa světa k roku 820 V roce 742 vytvořili mocný kaganát Chuej-chu, který nahradil Kutlucký kaganát (Modří Turci). +more Jeho zakladatelem byla rodina Jaglakarů (Jagla-gur, Jaoluo-ke) z Devíti kmenů (9 Oguzů) a Ujgurové v užším slova smyslu. Po vzniku kaganátu začali islámští geografové dávat 9 Oguzů do spojitosti s Ujgury . Ujgurský kaganát byl feudální stát s prvními známkami usídlení Chuej-chuů. Byl zde rozvinutý chov, zemědělství, řemesla a probíhala výstavba měst a pevností. Stejně jako tomu bylo v případě předchozího Kutluckého kaganátu, hlavními regiony byly Orchonské údolí s městem Ordu Balık a jižní Džungarie s městem Beš Balık. Zdá se, že kagana Kutluk Bilgä Küla podporovali mimo jiné i stoupenci manichejismu, vyhnaní předtím z Číny. Velké množství Sogdských (starověká civilizace íránského národa) utečenců uprchlo do Ordu Balıku před islámským džihádem v jejich vlasti. Zásluhou jejich vlivu Ujgurové konvertovali od buddhismu k manichejismu a převzali tak dědictví Sogdské kultury. Někdy v polovině 60. let 8. století se manichejismus stává státním náboženstvím. Roku 763, v čase vojenského tažení, se kagan Bögu setkává s manichejskými kněžími z Íránu, a přestupuje na manichejismus, jenž byl přijat jako oficiální náboženství Ujgurské říše.

Idyk-kutské období (840 - 1225)

Karachánský chanát v roce 1025 Jedním z dopadů této konverze bylo zvýšení vlivu Sogdů u ujgurského dvora. +more Po dvou desetiletích válek s Jenisejskými Kyrgyzy byl stát v roce 848 zničen. Po pádu Ujgurské monarchie uprchli Ujgurští utečenci na západ a jihozápad. Již v roce 847 byli někteří rozděleni mezi Číňany a Kyrgyze. Většina se ale usídlila ve třech oblastech: Kan-su, dnešním Sin-ťiangu a v údolí řeky Čuj v západních horách Ťan-šanu.

Karachánský chanát 840 - 1042

Další skupina jižně od Ťan-šanu vytvořila na zbytcích kaganátu Karachánskou říši s hlavním městem Kašgar a místním náboženstvím se zde stal islám.

V roce 840 byl založen raně feudální stát Karachánský chanát, který byl prvním muslimským státem ve střední Asii. Rozkládal se v oblasti mezi řekami Tarim (Východní Turkestán), a Ili (Žety-su). +more Vznikl sjednocením turkických kmenů jako Ujgurů a hlavně Karluků, kteří v polovině 10. století přijali islám. Své označení stát získal podle vládnoucího rodu Karachánovců. Hlavním centrem byl dvakrát Kašgar, Balasagun a Uzgen. Chanát se dělil na úděly, v čele s členy vládnoucího rodu, ústřední moc byla poměrně slabá. V roce 992 dobyli Karachánovci Bucharu a pak v letech 996 - 999 celý Máveraünnehir (Transoxanii). V 2. polovině 11. století byl chanát oslaben vnitřními spory a srážkami se Seldžuky. V 1. polovině 12. století ho ovládli Kara-Kitanové, zbytky karachánovského státu pak byly dobyty v roce 1212 chórezmským šáhem.

Vznik království Kan-čou a Kao-čchang. Žlutá barva: současné rozmístění Turkiců

Kan-čouské království 905 - 1226

Ujgurové emigrující západně od Žluté řeky založili roku 850 stát Kančou, přijali lamaismus a uchovali si starou verzi ujgurského jazyka.

Kan-čouské království (Sija-wu [Sar-gur] → Sary Ujgur nebo Jugurové) bylo založeno v dnešní čínské provincii Kan-su v roce 905. Nikdy se nestalo velmocí, ale Číňané měli před nimi velký respekt. +more Když ujgurští a tibetští vyslanci v roce 911 navštívili čínské hlavní město, čínská šlechta chválila Kan-čouské krále. Království bylo začleněno někdy mezi roky 1028 až 1036 pod vládu Tangutů, kteří zřídili stát v oblasti známé jako Západní Sia. Žlutí Ujgurové kontrolovali obchod středoasijské hedvábné stezky.

Kao-čchangské království 911 - 1368

Kara-chodžšká knížata Severně od Ťan-šanu se také v 9. +more století zformovalo Turfanské knížectví. Roku 1209 bylo však dobyto Mongoly, ale v rámci jejich říše si uchovalo autonomii ještě asi 150 let. Islámské království bylo roku 1219 dobyto Karachánovci (směsice turkických, Mongolských a Tunguzských kmenů).

V důsledku zničení Ujgurské říše Jenisejskými Kyrgyzy založili „Orchonští Ujgurové“ v roce 911 Kao-čchangské království v dnešním Sin-ťiangu. Hlavními centry se staly Beš Balık a Turfan. +more Prvním idyk-kutem Turpanu se stal Pan Tekin. Čínská vládnoucí dynastie uznala Kara-chodžské království a dokonce poslala do země vyslance jménem Wang-Jen-Te. Ten pak setrval v království tři roky. Asi od roku 1130 dominovali Ujgurskému státu Kara-Kitanové, k nimž byli Ujgurové připojení.

Mongolské období (1225 - 1600)

V roce 1209 podlehli Mongolům. V období idyk-kutu Barčuk Arta byli Ujgurové připojeni k Čingis-chánovi. +more Sňatkem s Čingischánovou dcerou İl Altun se Barčuk Art stal küregenem (výraz pro zetě). Mongolské kmeny převzaly jejich písmo, protože předtím samy žádné neměly. Dnes jejich písmům říkají "mongolské písmo". V letech 1252/5 n. l. , se islám stává dominantním náboženstvím mezi Ujgury v dnešním Sin-ťiangu. (Buddhistický vůdce nepřestoupil z důvodu své islamofobie). V roce 1368 pak bylo Kao-čchangské království zcela zničeno a zdevastováno. Nakonec se Ujgurové stávají úředníky spravujícími mongolskou říši.

Mandžuská invaze

Mandžuská invaze v oblasti východního Turkestánu v roce 1759 zapříčinila integraci Ujgurů do čínského císařství. Kokandský válečník Jakub Beg Davlat se pokoušel vytvořit novou říši, ale nebyl úspěšný. +more Tunguzský kmen si zde udržel dominanci do roku 1864. Během tohoto období se Ujgurové 42krát postavili proti nadvládě čínských Mandžuů. Nakonec pod vedením Jakuba Bega Davlata vyhnali Džúngary z jejích vlasti a založili nezávislé Kašgarské království nebo Džetyšahr. Jeho vzpoura však nebyla podpořena vším turkickým lidem, čínští muslimové se dokonce snažili bojovat proti těmto pokusům a vzpoura byla nakonec potlačená vládními vojsky Mandžuů. V průběhu této války bylo zabito několik milionů Ujgurů a Číňanů.

V listopadu roku 1884 bylo Kašgarské království připojeno k Mandžusku a přejmenováno na „Sin-ťiang“ nebo „Sinkiang“ čili „Nové dominium“ nebo „Nové území“. Region měl postavení hraniční země s Ruskem a dostal se pod jeho vliv. +more Ujgurové a turkický lid však upřednostňují denominace „Ujguristán“ nebo „Východní Turkestán“.

Statisíce Ujgurů a příslušníků příbuzných kmenů byly zabity v dalších vzpourách mezi lety 1884 a 1949, stejně jako v povstáních, které se konaly v letech 1949 a 1972.

Od 20. století do současnosti

Politická aktivistka Rebija Kadírová Ujgurové se snaží, především kvůli čínským represím, osamostatnit od Číny a vyhlásit svůj vlastní stát Ujguristán, nebo alespoň získat skutečnou autonomii. +more Mezi nejznámější aktivisty v tomto směru patří Rebija Kadírová, prezidentka Světového kongresu Ujgurů.

Kulturní převýchova

Ujgurové v Jarkendu +morejpg|náhled'>Ujgurská dívka v Turfanu Čína se zejména od roku 2006 snaží Ujgury za pomocí komunistické propagandy, ponižování a týrání převychovat, tvrdě potlačuje ujgurskou kulturu a kulturní identitu včetně islámu a křesťanství. Zavírá Ujgury do internačních táborů, které nazývá školami nebo nemocnicemi. Tam se snaží zničit jejich národní identitu a náboženskou víru. Platí zákaz dlouhých vousů, zakrývání obličejů žen, omezeny jsou náboženské obřady. Na školách byla v roce 2017 zakázána ujgurština ve prospěch čínštiny jak pro výuku, tak pro správu a veřejné a skupinové aktivity.

Kritici to považují za kulturní genocidu. Už dříve bylo zakázáno Ujgurům pojmenovávat děti jmény vztahujícími se k Islámu. +more Důvodem pro tuto persekuci je oficiálně boj proti náboženskému extrémismu. Okolo milionu Ujgurů z celkového počtu 11 milionů je internováno v táborech, z kterých se především starší ročníky vrací s podlomeným zdravím nebo se nevrací vůbec. Tábory se ve velkém začaly rozšiřovat okolo roku 2017, do té doby o dění v táborech bylo jen velmi málo informací. Stav uvnitř táborů dokládají satelitní snímky, zpráva OSN i výpovědi vězňů z těchto táborů. Jednomu z vězněných, Merdanu Ghapparovi, se podařilo odeslat záběry z cely i některé dokumenty pomocí mobilního telefonu. Zároveň je zachycen hlas z tlampače v převýchovném táboře.

O poměrech v internačním táboře vypovídala i uzbecká učitelka čínštiny Kilbinur Sidiková, kterou do tábora odvezla policie. Některé vězně viděla plakat, běžné bylo i to, že přišli do třídy v řetězech. +more Prvních čtrnáct dní měli všichni ještě vlasy a vousy, potom už byli oholení. Zároveň zjistila, že neučí negramotné, jak jí policie tvrdila. První měsíc tvořili většinu třídy akademici, spisovatelé, umělci, slavní lidé nebo ti, kteří dřív pobývali v zahraničí. Sidiková viděla i různá zranění, která nikdo neřešil a během jejího působení dva muži zemřeli. K převozům do nemocnic docházelo vždy až ve chvíli, kdy byli vězni ohroženi na životě. Z tábora se dostala až kvůli zdravotním potížím po implantaci nitroděložního tělíska, které všechny ženy v provincii mezi 18 a 59 lety dostaly povinně. Nařízení se však netýkalo etnických Číňanek.

V druhé polovině 10. let 21. +more století začíná v Evropě a USA sílit kritika a navrženy byly sankce vůči Číně za toto jednání ze strany USA. Byla sestavena databáze obětí represí . Dále na obranu Ujgurů a Kazachů v Číně vznikla organizace Torchlight Uyghur Group, v jejímž čele stojí aktivista Serikžan Biljaš, v roce 2019 krátce vězněný kazašskými represivními orgány. O aktuální situaci bylo referováno v internetových médiích a čeští filmaři společnosti Voxpot natočili dokumentární film „Ve stínu Číny“, promítaný na festival o lidských právech „Jeden svět 2020“ v Praze.

V květnu 2022 zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů tzv. Xinjang Police Files - uniklé čínské dokumenty, které dokládají policejní praxi v internačních táborech v Sin-ťiangu. +more BBC zrekonstruovala jeden z táborů - označovaný jako Nové středisko odborného vzdělávání a přípravy v okrese Shufu, který má veškeré znaky přísného vězení s ostnatými dráty a strážními věžemi kde hlídkují ozbrojení vojáci. Mezi zveřejněnými dokumenty jsou i směrnice přikazující zastřelit vězně, kteří by se chtěli pokusit o útěk.

Otrocká práce

Australský institut pro strategickou politiku (ASPI / Australian Strategic Policy Institute), který se soustavně zabývá masovou internací Ujgurů v "převýchovných táborech", publikoval zprávu, že od roku 2017 bylo asi 80 000 Ujgurů z táborů i samotné provincie Sin-ťiang posláno na nucenou práci do 27 továren v devíti provinciích Číny. ASPI uvádí, že zde pokračuje "převýchova" a Ujguři jsou drženi pod dohledem policie za ostnatými dráty. +more Tyto továrny jsou součástí výrobního řetězce pro celkem 82 světových značek. Jiné továrny, jako např. Hao Yuanpeng Clothing Co. Ltd, která vyrábí pro značky Fila, Adidas, Nike a Puma, jsou přímo v provincii Sin-ťiang, obehnané vysokou zdí, s kontrolními stanovišti a ubytovnami přímo v areálu. Firmy byly v této souvislosti požádány o vysvětlení a pokud odpověděly, je jejich vyjádření součástí zprávy. Čína na tato obvinění reagovala výhrůžkami a hospodářskými sankcemi, včetně embarga na některé zboží nebo uvalení vysokých cel na australský export do Číny. Americká sněmovna reprezentantů v reakci na tato zjištění odhlasovala v září 2020 poměrem hlasů 406 / 3 zákon (Uyghur Forced Labor Prevention Act), kterým zakáže import určitých produktů z provincie Sin-ťiang do USA.

Toponyma

Pád chanátu způsobil migraci turkických Ujgurů do oblasti Tarimské pánve, kde se smísili s místním indoevropským obyvatelstvem (Tocharové, kteří po sobě zanechali Tarimské mumie se zřetelnými evropskými rysy).

Po migraci ujgurských kmenů do Východního Turkestánu název „Ujgur“ nadále používaly skupiny v Turfanu, Kumulu a Kuči až do 17. století, kdy byl ukončen proces islamizace obyvatelstva Východního Turkestánu.

S přijetím islámu se lidé z Východního Turkestánu začali nazývat jednoduše jako „Muslimové“ nebo „Turci“, a také jménem své etnografické skupiny: „Kašgarec“, „Dolan“, „Mačin“, „Taranči“. Rusové a další používají jména jako „Sart“, „Turk“, nebo „Turki“ Název Ujgurstán nebo Ujguristán byl používán po dlouhou dobu spolu s názvy Mogulia a Kašgaria. +more Je pravděpodobné že geneticky a kulturně jsou dnešní Ujguři potomci kočovných Tureckých kmenů a indo-evropsky mluvících skupin, které jim předcházely v Tarimské pánvi oáznymi-městy, stejně jako Ujguři z Mongolska.

Některá jména jako Dolani (刀郎人), Loplikové (罗布诺尔人 - 俗作罗布人, atd.) odkazují také na určitou dělbu Ujgurů.

Ujgurská civilizace

Koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století objevy četných jeskynních chrámů, rozvalin klášterů a nástěnných maleb, jakož i hodnotných miniatur, soch, fresek, cenných rukopisů, dokumentů, knih a jiných uměleckých pokladů z Ujgurské monarchie, vzbudily zájem zainteresované veřejnosti na celém světě. Členové expedic z Velké Británie, Švédska, Ruska, Německa, Francie, Japonska a Spojených států byly uchváceni poklady, které našli, a jejich podrobné zprávy upoutaly pozornost veřejnosti po celém světě. +more Rukopisy, dokumenty a knihy objevené ve Východním Turkestánu prokázaly, že Ujguři vytvořili vysoce rozvinutou civilizaci.

Schéma linie Ujgurů

Jazyk

V mongolském období, 1220 - 1390 tvořil karlucký dialekt základ moderních uzbeckých a ujgurských jazyků v Transoxanií a Východním Turkestáně. Samostatná podskupina turkických jazyků, která v současnosti také zahrnuje ujgurštinu, uzbečtinu a iliskou turečtinu se jmenuje karlucká. +more Ujgurský jazyk je také známý jako čagatajský jazyk. Ujguři mluví ujgursky. Ujgurština patří mezi turkické jazyky a zapisuje se arabským písmem.

Odkazy

Poznámky

Reference

Související články

Seznam turkických dynastií a zemí * Insignie prezidenta Turecka * Karlukové * Tokuz Oghuzové (9 Oguzové) * Tarančiové * Ordu Balık * Tanguti

Externí odkazy

Blog Džamily Stehlíkové ze 7. března 2020: http://blog.aktualne.cz/blogy/dzamila-stehlikova.php?itemid=36017

Kategorie:Turkické národy Kategorie:Turkické kmeny Kategorie:Dějiny Kazachstánu Kategorie:Dějiny Mongolska Kategorie:Sin-ťiang Kategorie:Národy Asie Kategorie:Etnické skupiny v Číně Kategorie:Etnické skupiny v Kazachstánu Kategorie:Etnické skupiny v Rusku Kategorie:Ujguři