Amiot 143

Amiot 143 byl francouzský střední bombardér druhé poloviny 30. let 20. století, který byl navržen dle specifikací francouzské vlády z roku 1928 na bombardér schopný denního i nočního bombardování, průzkumu na velké vzdálenosti a doprovodu bombardérů. Letoun se zapojil do bojů na počátku 2. světové války.

Vývoj a popis

V roce 1928 vydalo francouzské ministerstvo letectví specifikace na nový čtyřmístný bojový letoun. Tento vícemístný stroj měl sloužit jako bombardér, průzkumný letoun a jako doprovodný letoun na dlouhé vzdálenosti. +more Letoun byl řazen do kategorie Multiplace de Combat (vícemístný bojový letoun). Amiot obdržel objednávku na dodání dvou prototypů letounu Amiot 140, protikandidáty byly letouny Bleriot 137, Breguet 410 a SPCA 30.

Amiot 140 byl jednoplošný hornoplošník celokovové konstrukce s pevným zadním kolečkem. Pilot seděl v otevřeném kokpitu odděleně od otevřených střelišť na přídi a hřbetu letounu. +more Trup letounu, který byl tvořen duralovými přepážkami s podélníky a byl potažen hladkým duralovým plechem, měl obdélníkový průřez s velkou prosklenou gondolou připomínající gondolu vzducholodi nebo autobusu. Letoun byl podle této gondoly i přezdíván. Francouzští letci mu říkali „ĽAutobus Amiot“. Prosklená gondola pod přední částí trupu nesla bombometčíka/střelce a okna zajišťovala rozhled kolem celého letounu. Amiot plánoval, že letoun budou pohánět dva osmnáctiválcové kapalinou chlazené motory Lorraine-Dietrich 18 Orion s výkonem 515 kW (690 k), ale vývoj těchto motorů se nepodařilo dovést do konce. Proto byl první prototyp osazen náhradními dvanáctiválcovými vidlicovými motory Hispano-Suiza 12NBr s nižším výkonem a bez kompresoru. S těmito motory letoun vykonal svůj první let 12. dubna 1931. Druhý prototyp byl dokončen v únoru 1932, ale nebyly k dispozici ani motory Lorraine-Dietrichs ani přeplňované Hispano-Suiza, což znamenalo, že podle dostupných informací tento druhý prototyp nikdy nevzlétnul. Tento druhý prototyp byl vystaven jako statický exponát na leteckém veletrhu Salon de l’Aéronautique v roce 1930. Navzdory byla 23. prosince 1933 vystavena objednávka na dodání 40 strojů Amiot 140, poháněné tentokrát motory Lorraine 12Q s výkonem 662 kW (880 k).

Francouzské ministerstvo letectví mezitím upravilo své požadavky. Nyní požadovalo lepší výkony a vyšší kapacitu nesených bomb. +more Letoun byl zařazen do kategorie BCR (Bombardement, Combat, Renseignement) a byl tedy určen hlavně jako bombardér. Výrobce proto přepracoval své letadlo, aby se přiblížil těmto požadavkům a zároveň byly zapracovány změny související se zkušenostmi při testování prototypu Amiot 140. Gondola pod trupem byla zvětšena, což vedlo ke zlepšení manipulace se zbraněmi a umožnilo umístění pátého člena posádky, který působil jako radiooperátor. Místo otevřených střelišť na nose a hřbetu letounu byly na letoun umístěny ručně ovládané střelecké věžičky. Byl upraven i tvar i velikost ocasních ploch. Byly objednány dva prototypy, které se lišily použitými motory. První z nich označený Amiot 142 měl motory Hispano-Suiza 12Y a druhý označený Amiot 143 měl dvouhvězdicové čtrnáctiválcové vzduchem chlazené motory Gnome-Rhone 14K. První vzlétnul Amiot 143 a to 1. srpna 1934, zatímco Amiot 142 nelétal až do ledna 1935. Nakonec bylo rozhodnuto používat motory Hispano-Suiza pro stíhačky, proto byla vybrána verze Amiot 143. Objednávka na 40 letounů Amiot 140 byla změněna na letouny Amiot 143 (subverze Amiot 143-M4). Letouny této subverze nesly na křídlech palivové nádrže ve tvaru plochého bubnu, které byly odhoditelné za letu. Další nádrž byla v náběžné hraně křídla.

Amiot 143 (oficiálně značený Amiot 143-M) byl rovněž hornoplošník s pevným podvozkem jako letoun Amiot 140. Použité velkoplošné křídlo bylo i nadále velice tlusté a to natolik, že posádka měla za letu přístup k motorům průlezem uvnitř křídla mezi předním a středním nosníkem. +more Křídla byla příhradové konstrukce a byla potažena jemně zvlněným duralovým plechem. Letoun poháněly dva motory Grome-Rhône, přičemž vpravo byl montován motor verze 14 Kirs a vlevo motor 14 Krjs. Motory byly vybaveny kompresorem a poskytovaly ve výšce 4 200 m výkon 662 kW při 2 400 otáčkách za minutu. Vrtule byly kovové třílisté a byly manuálně nastavitelné v klidu na zemi.

Posádku letounu tvořili zpočátku 4 muži a později 5 mužů. Pilot však seděl v uzavřeném kokpitu v úrovni náběžné hrany křídla, dva střelci byli určeni k obraně letounu a navigátor/bombometčík seděl pod pilotem v prosklené gondole, přičemž mohl nouzově ovládat letoun místo pilota. +more Radiotelegrafista seděl v zadní části gondoly a u prvních letounů obsluhoval i dvojici kulometů Lewis ráže 7,7 mm. Střelecké věžičky na nose a hřbetu letounu obsahovaly po jednom kulometu Lewis. Po vyrobení prvních 40 letounů byl letoun přepracován. Letoun dostal delší nos (délka se zvětšila ze 17,94 m na 18,24 m), hřbetní střelecká věž byla posunuta o 0,9 m dopředu, byl zjednodušen systém palivových nádrží a kulomety Lewis byly vyměněny za jednohlavňové kulomety MAC 1934 ráže 7,5 mm, přičemž byl přidán čtvrtý kulomet, který obsluhoval navigátor/bombometčík a střílel dopředu dolů skrz poklop v podlaze gondoly. V té době již bylo jasné, že na bombardování za dne letoun nestačí a byl proto přeznačen na noční bombardér Amiot 143-BN5 (Bombardement de Nuit), přičemž výrobce je i nadále označoval Amiot 143-M5.

Dodávky takto upravených letounů byly zahájeny v dubnu 1935 a pokračovaly až do března 1938, přičemž bylo postaveno celkem 138 strojů.

Na základě dalších požadavků z roku 1933 byla navržena i vylepšená verze nazvaná Amiot 144, která kombinovala původní trup s podobnými menšími křídly, měl zapuštěné hlavy nýtů, vztlakové klapky, nastavitelné vrtule a zatahovací podvozek. Nový letoun poprvé vzlétnul 18. +more ledna 1936. Byl postaven pouze jeden prototyp (Amiot 144-M5-01).

Operační historie

Amiot 143 Amiot 143-M vstoupil do služby v červenci 1935 a jeho dodávky pokračovaly i v letech 1936 a 1937. +more Poslední stroje byly dodány v březnu 1938, kdy však už byl letoun zcela zastaralý a začal být nahrazován modernějšími stroji, jako byly například letouny Bloch MB. 131. Za hlavní slabiny tohoto stroje byla považována absence jakéhokoliv pancéřování a ochran palivových nádrží, stejně tak i nedostatečná obranná výzbroj. V průběhu roku 1939 francouzské velení uvažovalo o přemístění Amiotů 143 do Indočíny a Polska. Tyto plány nebyly uskutečněny.

Nicméně při vypuknutí 2. světové války bylo letouny Amiot 143 vybaveno ve Francii pět Groupe (perutí) a jedna africká Groupe. +more Těsně před vypuknutím války v září 1939 mělo francouzské letectvo k dispozici 126 letounů Amiot 143, z toho bylo 77 způsobilých operační služby.

Během tzv. „Podivné války“ letouny Amiot 143 podnikaly od 3. +more září 1939 průzkumné lety nad Německem, přičemž příležitostně shazovaly propagandistické letáky. K 10. květnu 1940, kdy po osmi měsících podivné války Německo zahájilo útok na Belgii, Nizozemsko, Lucembursko a Francii, zůstávalo ve službě v první linii 87 letounů Amiot 143. Po zahájení Bitvy o Francii byly tyto letouny hlavně používány pro noční útoky proti německým letištím, zásobovacím komunikacím, mostům, seřaďovacím nádražím v Porúří, Belgii i samotné Francii, přičemž si vedly překvapivě dobře a utrpěly relativně malé ztráty. Jednou z výrazných výjimek byl denní útok 10 Amiotů z GB I/34, II/34 a II/38 proti německému předmostí u Sedanu 14. května 1940. Navzdory stíhacímu doprovodu byly dva letouny sestřeleny a třetí nouzově přistál předtím, než se vrátil na základnu.

Do uzavření příměří například jen letci Groupement 9 a 10 (původně Escadre 34 a 38) svrhli 153 600 kg bomb při 197 bojových akcích a při ztrátě pouhých 5 strojů. 52 Amiotů 143 se poté nacházelo v neokupované zóně a dalších 25 ve francouzské severní Africe. +more Tyto letouny byly reorganizovány do GB I/38 a II/38. Tyto letouny zůstaly ve službě až do července 1941, kdy byly nahrazeny bombardéry LeO 451.

Některé letouny z GB II/38 sloužily v roli transportních letounů ve vichistické francouzské Sýrii. Tato Groupe později přešla na stranu Spojenců po jejich vylodění v severní Africe. +more Poslední Amiot 143 byl vyřazen ze služby v únoru 1944.

Existují zprávy, že několik Amiotů 143 bylo používáno Němci jako transportní letadla. V listopadu 1942, kdy Německo okupovalo i zbytek Francie, se ve Vichistické Francii nacházelo pouze 11 těchto letounů, z nichž pouze tři byly letuschopné.

Varianty

náhled|Amiot 140 Amiot 140 :Dva prototypy s řadovými motory Hispano-Suiza 12Nbr, z nichž však létal pouze jeden. +more Bylo objednáno 40 letounů, ale objednávka byla změněna na verzi Amiot 143. Amiot 141 :Upravený návrh letounu. Nebyl postaven. Amiot 142 :Prototyp podstatně upravené verze s řadovými motory Hispano-Suiza 12Ybrs. Postaven 1 letoun. Amiot 143 :Výrobní varianta s hvězdicovými motory Gnome-Rhône 14Kirs / Gnome-Rhône 14Kjrs. Postaveno 138 strojů (včetně 40 strojů původně objednaných jako Amiot 140 a 25 strojů jako Amiot 144) Amiot 144 :Vylepšená verze s menší plochou křídel, přidány klapky, letoun měl zatahovací podvozek a neměl přední střeleckou věžičku. Postaven byl 1 stroj. Následně bylo objednáno 25 letounů, které však byly postaveny ve verzi Amiot 143. Amiot 145 :Amiot 144 s motory Hispano-Suiza 14AA. Nebyl postaven. Amiot 146 :Amiot 144 s motory Gnome-Rhône 18Lars. Nebyl postaven. Amiot 147 :Amiot 144 s motory Hispano-Suiza 12Ydrs / Hispano-Suiza 12Yfrs. Postaven jeden exemplář v roce 1936. Amiot 150 :Průzkumná a torpédová verze pro francouzské námořnictvo. Letoun měl o 10% větší plochu, klasický podvozek nebo plováky a byl poháněn hvězdicovými motory Gnome-Rhone. Postaven 1 prototyp.

Specifikace (Amiot 143)

Technické údaje pocházejí z publikací „Letadla 1939-45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“ a „Air Internacional 12/1988“. +morejpg'>náhled|Amiot 143.

Technické údaje

Posádka: 5 (pilot, navigátor/bombometčík, radiooperátor, 2× střelec) * Rozpětí: 24,53 m * Délka: 18,24 m (prvních 40 strojů 17,94 m) * Výška: 5,68 m * Nosná plocha: 100 m² * Plošné zatížení: 103,6 kg/m² * Prázdná hmotnost: 5 455 kg * Max. vzletová hmotnost : 10 360 kg * Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Gnome et Rhône 14Kirs (vpravo) / Gnome-Rhône 14Kjrs (vlevo) Mistral Major * Výkon pohonné jednotky: 900 k (662 kW)

Výkony

Cestovní rychlost: . km/h ve výšce . +more m * Maximální rychlost: 295 km/h ve výšce 3 400 m * Dolet: 1 300 km (s nákladem pum), 1 995 km (prázdný) * Dostup: 7 500 m * Stoupání do 2 000 m: 6 min. 48 s.

Výzbroj

3× kulomet Lewis ráže 7,7 mm (jeden, v některých případech i dva kulomety v přední a hřbetní věžičce a jeden zdvojený kulomet v zadní části gondoly) - platí pro prvních 40 strojů. * 4× kulomet MAC 1934 ráže 7,5 mm (po jednom v hřbetní a přední věžičce, jeden v zadní části gondoly a jeden v přední spodní části gondoly) - platí od 41. +more vyrobeného stroje výše. * 800 kg pum (1×500 kg nebo 4×200 kg nebo 4×100 kg nebo 8×50 kg nebo 32×10 kg) v pumovnici, 800 kg pum na dvou párech venkovních závěsů pod křídly (4×200 nebo 100 kg, resp. 24× osvětlovací puma 30 kg).

Uživatelé

Chorvatsko * Letectvo nezávislého státu Chorvatsko používalo jeden letoun. ' * Francouzské letectvo - používalo 138 letounů. +more ' * Polské letecké síly ve Francii a Velké Británii Třetí říše * Luftwaffe - používala několik ukořistěných letadel.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Podobná letadla

Bristol Bombay * Junkers Ju 86 * Heinkel 111B * Martin B-10

Externí odkazy

[url=http://books. google. +morecom/books. id=wd8DAAAAMBAJ&pg=PA734&dq=Popular+Science+1935+plane+%22Popular+Mechanics%22&hl=en&ei=keosTr74FKLDsQLpvbGKCw&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=5&sqi=2&ved=0CDkQ6AEwBA#v=onepage&q&f=true]Trapdoor In War Plane Permits Chute Jumps, Popular Mechanics, Květen 1935[/url] (anglicky).

Kategorie:Francouzské bombardéry Kategorie:Letadla Amiot