Buquoyská hrobka (Nové Hrady)

Buquoyská hrobka je pohřebiště šlechtického rodu Buquoyů na východním konci hřbitova, založeného v roce 1810, v Nových Hradech v okrese České Budějovice. Hrobka byla postavena v novogotickém stylu v letech 1902-1904. Hrobka byla zbudována podle projektu pražského architekta Josefa Schulze, autora hlavní budovy Národního muzea v Praze. Stavbu provedl panský stavitel Karel Bůžek. Nechal ji vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (1854-1911), jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře, kterému císař Ferdinand II. 6. února 1620 daroval konfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice.

Hrobka byla prohlášena kulturní památkou a je zpřístupněna v rámci městských prohlídek.

Exteriér

vlevo Buquoyská hrobka se nachází na třetím novohradském hřbitově při ulici Vitorazská. +more Hrobka připomíná Schwarzenberskou hrobku v Třeboni. Novohradská hrobka byla postavena na půdorysu kříže. Má dvě části - kryptu v přízemí a kapli v patře, která je přístupná po dvouramenném schodišti. Jedná se o orientovanou stavbu s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva, kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika zobrazující Pannu Marii Záblatskou podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského. Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. Pod Pannou Marií se nachází dva erby, vlevo je erb Buquoyů a vpravo erb Rogendorfů. Obrázek Panny Marie Záblatské přivezl Karel Bonaventura Buquoy (1571-1621) z vítězné bitvy u Záblatí v roce 1619. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským erbem neseným párem gryfů a rodovým heslem ve francouzštině DIEU ET MON ROI (Bohu a mému králi). Hrobka je v místě křížení hlavní a příčné lodi završena sanktusníkovou věžičkou se zvonicí.

Interiér

Spodní část hrobky - krypta (smuteční síň) +morejpg|náhled'>Erb nad vchodem do krypty Hlavní loď má čtvercový půdorys, její klenba je hvězdicová s hruškovitě profilovanými žebry, boční lodě jsou sklenuty segmentově, presbytář je pětiboký, předsíň je sklenuta křížovou klenbou. Dubový oltář, který zhotovil řezbář L. Mráz v Praze, zdobí socha Piety. Uprostřed oltářní menzy jsou uloženy relikvie svaté Clemencie (Clemantiae) a svatého Horatia (Howrati). Dveře a lavice v kapli zhotovil z dubového dřeva novohradský truhlář V. Weltschek. Autorem vitráží a malířské výzdoby byl J. Žemlička z Českých Budějovic. V osmdesátých letech 20. století bylo z krypty do kaple přesunuto osm rakví. Nacházejí se po stranách, čtyři na každé straně. V kapli se slouží zádušní mše.

V kryptě je od osmdesátých let 20. století zřízena smuteční síň. +more Naproti vchodu v ose krypty je za katafalkem výklenek zdobený mozaikou, před kterou se nachází socha Ukřižovaného Krista. Poblíž vstupních dveří se v severní části nachází místnost původně určená pro obřadníka, v současnosti se využívá jako technická a skladovací prostora (uložení már). Naproti na jižní straně je místnost pro výstav rakve (márnice), chladírna a pro její chod nezbytná strojovna.

Blízké okolí

Hrob manželů Thun-Hohensteinových umístěný za hrobkou. +more Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Filipa z Thun-Hohensteinu. Není spolehlivě objasněno, proč nebyli pohřbeni uvnitř hrobky. Na náhrobku je německý nápis:.

Před hrobkou se nachází tři pomníky, které připomínají významné momenty Nových Hradů. Jeden je věnován padlým rudoarmějcům, kteří zemřeli při osvobozování města Nové Hrady v květnu 1945. +more Blízko něj se nachází pomník, který je zbudován pro všechny, kteří zemřeli za 2. světové války a také pro ty, kteří zemřeli poslední den války, tedy 8. května 1945.

Poslední pomník je věnován obětem 1. světové války a zároveň má připomínat sté výročí vzniku Československé republiky v roce 1918.

Seznam pochovaných

Horní část hrobky - kaple s rakvemi Hrobka byla postavena pro 28 rakví, pochováno v ní však bylo jen osm příslušníků rodu Buquoyů (tři manželské páry) a jejich příbuzných (sourozenci z rodu Cappy). +more Další členové rodu zůstali uloženi v původní rodinné hrobce z roku 1648, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena di Biglia (1573-1653) v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech. Poslední majitel velkostatku, Karel Jiří (Karl Georg), 15. hrabě Buquoy, se pohřbu do hrobky nedočkal, po 2. světové válce byl obviněn z kolaborace s nacisty. Nejdříve měl být deportován do Německa, ale po tzv. Vítězném únoru byl komunistickým režimem v květnu 1948 odsouzen k vězení. Zemřel 17. května 1952 po věznění v Plzni-Borech ve vězeňské nemocnici na Mírově v Brně.

V kryptě se v jedné nice nachází kamenná deska se jménem Maria a s datem úmrtí 10. ledna 1929. +more Jedná se o Marii Buquoyovou, jež se narodila Karlu Buquoyovi, poslednímu majiteli velkostatku, a jeho manželce Marii Valerii Kinské z Vchynic a Tetova (1896-1963). Při porodu dítěte však došlo ke komplikacím s placentou a ještě téhož dne zemřela.

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Buquoyů, žlutě jsou vyznačeni manželé a manželky, pokud zde byli pohřbeni, nebo příbuzní z jiných rodů. +more Zeleně jsou vyznačeny osoby, jejichž ostatky sem byly přemístěny ze starších hrobek. Modře jsou vyznačeni manželé Thun-Hohensteinovi, kteří byli pohřbeni na hřbitově za hrobkou. Červeně jsou zvýrazněni majitelé statku Nové Hrady. První zmínky o pánech z Longueval pocházejí z konce 11. století. Zde jsou generace počítány až od Maxmiliána de Longueval (1537-1581), který byl španělským králem Filipem II. povýšem do hraběcího stavu a přijal jméno Buquoy. U manželek a manželů z jiných rodů je generace v závorce a odpovídá generaci chotě nebo choti. U sourozenců Filipa a Constance z Cappy není generace uvedena.