Březno (okres Chomutov)

Březno je obec, která se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Žije v ní obyvatel.

Jihozápadně od obce se nachází přírodní rezervace Běšický chochol, východně od obce pak přírodní památka Střezovská rokle. Procházela zde Plzeňsko-březenská dráha.

Název

Původní název vesnice odvozený ze staročeského slova břězen zněl Březen ve významu březový (březový les). V historických listinách se jméno objevuje například ve tvarech: de Briesen (1281), de Prisen (1295), Brziezna (1352), Brziczina (1369), Bryzna (1384), Brzzna (1405), Brzezna (1571), Bržezno (1606), Prisen, Prießen nebo Bržezno (1787) a Priesen (1846).

Historie

Okolí Března podél toku Hutné bylo osídleno už v pravěku. Přímo na jihozápadním okraji sídla, v místech, kde stojí čistírna odpadních vod Lomu Nástup - Tušimice, se v době laténské a římské nacházelo částečně archeologicky prozkoumané sídliště.

Počátky města

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a objevuje se v přídomku Lidéře a Bedřicha z Března, kteří svědčili na listině Chotěbora z Račic, když obdaroval řád německých rytířů z chomutovské komendy. Březno bývalo rozděleno mezi více majitelů. +more Patřili mezi ně bratři Bohuslav a Bedřich z Čachovic uvádění v letech 1365 a 1375, Heřman ze Šumburka (1375), Aleš z Kolovrat (1401) a po něm jeho dcera Dorota připomínaná roku 1422. Dorota Březno roku 1440 prodala Plichtovi ze Žerotína a z téhož roku pochází první zmínka o zdejší tvrzi. Plichta ze Žerotína vesnici připojil k panství hradu Borku a vybavil ji chomutovským právem. Obyvatelé tak začali mít povinnost robotovat, odvádět naturální dávky a platit daně. Na oplátku získali stejná práva jako měšťané v Chomutově, např. dědické právo na domy a pozemky. Vesnice v té době měla rychtáře, dvanáct konšelů a vlastní soud s odvolacím soudem v Chomutově.

V roce 1443 se majitelem vesnice stal Mikuláš II. z Lobkovic. +more Někdy v té době pravděpodobně začala březenská tvrz chátrat, protože vlastníci na ní po roce 1440 nežili, a časem zcela zanikla. Údajně stávala východně od kostela a je možné, že na jejím místě byla se svolením Jiřího Popela z Lobkovic z roku 1592 postavena radnice.

Rok 1469 byl pro obec významným, protože král Jiří z Poděbrad dne 20. ledna na žádost Jana z Lobkovic a na Hasištejně povýšil vesnici na městečko. +more Udělil mu také právo pořádat v úterý týdenní trh, zřizovat pivovárečné domy, prodávat maso a provozovat další řemesla. Řemeslníci se sdružovali v jediném společném cechu, jehož statut potvrdil v roce 1597 císař Rudolf II. .

V letech 1541-1549 byl majitelem městečka Šebestián z Veitmile a po něm jeho synovci Václav a Kříž. Dalšími majiteli se stali Jan Kermer (též Kernar) z Krbic a od roku 1561 arcivévoda +more_Tyrolský'>Ferdinand Tyrolský, který je připojil k chomutovskému panství. V té době už bylo Březno městem, na které ho povýšil král Ferdinand I. v roce 1556. Podle urbáře z roku 1563 ve městě žilo 71 poddaných. Od arcivévody Ferdinanda koupil roku 1571 chomutovské panství i s Březnem Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Ve městě se v té době šířil protestantismus, což hasištejnským Lobkovicům nijak nevadilo. Bohuslav Jáchym Hasištejnský z Lobkovic však chomutovské panství vyměnil s Jiřím Popelem z Lobkovic, který jako katolík na svých panstvích netoleroval, a protestanty z města vyhnal. Po mocenském pádu Jiřího Popela v roce 1594 mu byl zkonfiskován veškerý majetek a město spravovala královská komora.

Rozsáhlé lobkovické panství muselo být rozděleno na díly, aby je bylo možné prodat. Část, do které patřilo Březno, koupil roku 1605 Linhart Štampach ze Štampachu. +more Město se 79 poddanými bylo ohodnoceno na 12 812 kop grošů, což bylo ve srovnání s blízkými Drahonicemi málo. Linhartovi synové se zúčastnili stavovského povstání, za což byli po bitvě na Bílé hoře odsouzeni ke ztrátě majetku. Zabavené Březno potom spravoval chomutovský hejtman Mikuláš Hansburk z Koprzek až do roku 1623, kdy panství koupil Jaroslav Bořita z Martinic.

Po třicetileté válce

Od Jaroslava Bořity z Martinic koupil panství jeho zeť Florián Žďárský ze Žďáru. Během třicetileté války město postihla morová epidemie, při které zemřelo 120 lidí. +more V letech 1633-1635 zde měli ležení císařští vojáci. Podle berní ruly z roku 1654 bylo město ve špatné stavu a obyvatelé se živili řemesly, pěstováním obilí a chovem dobytka. Ve městském pivovaře vařila pivo i vrchnost. Žilo zde 35 měšťanů a 31 sedláků a chalupníků. Dvanáct z nich byli řemeslníci, dva řezníci a jeden hostinský. Měšťanům patřilo 56 potahů, šedesát krav, 64 jalovic, 191 ovcí, 124 prasat a devatenáct koz. Sedláci a chalupníci měli dohromady pouze čtrnáct potahů, 28 krav, dvacet jalovic, 46 ovcí, 35 prasat a šestnáct koz.

Roku 1671 se majitelem Března stal hrabě Maxmilián z Martinic z ahníkovského panství, který pro časté spory měšťanů s Židy židovskou komunitu z města vypověděl. Martinicové se snažili získat zpět patronátní právo od chomutovských jezuitů, ale podařilo se jim to až roku 1737.

Podle tereziánského katastru se v březenském pivovaru vařilo přes 160 sudů piva ročně. Stál zde také mlýn se dvěma koly na nestálé vodě a městský špitál. +more Měšťané nemuseli vykonávat žádnou robotu, ale platili 201 zlatých a 43 krejcarů ročně chomutovské jezuitské koleji.

V devatenáctém století se v okolí začalo těžit hnědé uhlí. Prvním hnědouhelným dolem u Března byl Jan Křtitel založený již před rokem 1840, jehož provoz se přes časté změny majitelů udržel až do roku 1902. +more Pracovalo v něm maximálně pět horníků dobývajících sloje v hloubkách dvacet až třicet metrů. Celková produkce dolu však dosáhla pouze čtyřicet tisíc tun uhlí. V polovině devatenáctého století byl otevřen důl Antonín s roční produkcí kolem 750 tun a v roce 1863 důl Barbora, který však byl pro nízkou kvalitu uhlí brzy opuštěn a po krátkém obnovení činnosti připojen v roce 1901 k dolovému poli Sirius. Důl Sirius se nacházel asi půl kilometru severně od Března a otevřen byl až v roce 1920. Až třicet horníků v něm dobývalo 2,5 metru mocnou sloj v hloubce dvacet až čtyřicet metrů. Sirius byl výjimečný tím, že se z něj uhlí nevyváželo šachtou, ale šikmou štolou se zabudovanou lanovkou. Důl po několika letech přešel do vlastnictví státu a v březnu 1932 byl vzhledem k obtížným geologickým podmínkám uzavřen. Celkem se v něm vytěžilo 80-120 tisíc tun uhlí. Zříceniny jeho areálu byly zbořeny v roce 1975.

V roce 1869 byla ve městě otevřena pošta. Plánovaná stavba železnice z Plzně si vynutila rozšíření cihelny. +more Roku 1870 byl uzavřen pivovar. O čtrnáct let později ho koupil majitel pivovaru v Horní Vsi, který jej využíval pouze ke skladování piva. Pivovarská nádrž na vodu však po roce 1870 sloužila jako vodojem zásobovaný potrubím ze Studničního vrchu u nádraží. V roce 1870 se ztratil pramen kyselky u silnice do Bran, ale ještě nějakou dobu byl čerpán ve dvoře cihelny.

Dvacáté století

Jedinou vojenskou událostí, která se během druhé světové války dotkla přímo Března, bylo letecké ostřelování vlaků v železniční stanici dne 17. dubna 1945. +more V dubnu 1945 se ve stanici na dobu jednoho a dvou týdnů zastavily dva vlaky s transportem vězňů z koncentračních táborů. Oba vlaky měly 55 vagónů, z nichž v každém bylo uzavřeno čtyřicet až padesát vězňů. Podle obecní kroniky jich během pobytu ve stanici 306 zemřelo. Mrtví byli pohřbíváni do společných hrobů, které byly 19. září 1945 exhumovány a anonymní ostatky pohřbeny do samostatných hrobů. Březno osvobodila Rudá armáda. Jeden její oddíl obsadil již 8. května 1945 stráň nad městečkem, ale dovnitř vjel až následujícího dne, kdy odzbrojil Němce a vzápětí pokračoval směrem k Čermníkům.

Odsun Němců začal v září roku 1945 a probíhal až do roku 1947. Zůstat smělo pouze deset rodin horníků, které se musely vystěhovat ze svých domů. +more Zároveň začali přicházet noví obyvatelé, kterým byly přidělovány domy zabavené původním obyvatelům. Byl založen divadelní spolek a otevřena knihovna. Po únorovém převratu bylo zavřeno několik soukromých živností a založeno strojní družstvo, které půjčovalo zemědělské stroje soukromým zemědělcům. V květnu roku 1949 následovalo založení jednotného zemědělského družstva, které se roku 1962 sloučilo s jednotným zemědělským družstvem v Branech. O dva roky později bylo začleněno do Státního statku Střezov.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 313 obyvatel (z toho 667 mužů). Kromě německé většiny bylo 72 Čechoslováků, devět Židů a šestnáct cizinců. +more Většina patřila k římskokatolické církvi, deset k evangelickým církvím, čtrnáct k izraelské církvi a dalších devět bylo bez vyznání. Při sčítání lidu v roce 1930 měla vesnice 1 524 obyvatel, z toho 1 305 Němců, 210 Čechů, jednoho jiné národnosti a osm cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také šestnáct evangelíků, šestnáct členů církve československé, dvanáct izraelské, jeden člen neuvedené církve a čtyřicet lidí bez vyznání.

Obecní správa a politika

Části obce

Březno * Denětice * Holetice * Kopeček * Nechranice * Stranná * Střezov * Vičice

V katastrálních územích obce se nacházely také zaniklé vesnice Běšice, Brančíky, Brany, Čachovice, Čermníky, Chotěnice a Libouš.

Výsledky komunálních voleb

Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. +more Z rozdělených 918 hlasů v Březně získaly 692 hlasů Sudetoněmecká strana, 110 hlasů Německá sociální demokracie a 116 hlasů jiné české strany.

Školství

Škola v Březně existovala již na počátku sedmnáctého století. Jednotřídní česká škola začala fungovat v budově německé školy až roku 1822. +more Druhá česká třída byla otevřena o pět let později a v roce 1929 získala česká škola vlastní budovu. Ve školním roce 1931-1932 ji navštěvovaly také děti ze Střezova, Holetic, Bran, Vičic, Brančic, Čermníků a Kopečku. Během druhé světové války byla česká škola uzavřena. Znovu otevřena jako jednotřídní v roce 1945. V letech 1986-1988 byla postavena nová školní budova a v budově původní české školy byla umístěna školní družina.

Pamětihodnosti

Boží muka z roku 1555

Významnou památkou ve vesnici je barokní kostel svatého Petra a Pavla postavený podle plánů architekta K. I. +more Dientzenhofera z let 1739-1763. K jižní straně kostela byla přesunuta výklenková kaple Panny Marie Klatovské ze zaniklé vesnice Nové Sedlo nad Bílinou.

Dominantou náměstí je empírová radnice z první poloviny devatenáctého století. Její průčelí je zdůrazněné středovým rizalitem s trojúhelníkovým štítem, z jehož vrcholu vybíhá věžička. +more Pod radnicí stojí skupina soch. Uprostřed se nachází mariánský sloup z roku 1698. Po jeho stranách jsou sochy svatého Josefa z doby okolo roku 1700 a svatého Jana Nepomuckého z doby po roce 1750, ale podle Památkového katalogu pochází nejmladší socha z roku 1732.

K památkově chráněným objektům dále patří budova zemědělský dvůr čp. 86 a boží muka.

Kromě toho měla vesnice dvě kaple. Obdélná hřbitovní kaple Panny Marie Pomocné se sanktusníkem stávala na hřbitově. +more Druhá, raně barokní z poloviny sedmnáctého století, zasvěcená Panně Marii Bolestné a zvaná Horní nebo Velká, stávala na starším hřbitově na terase u okraje lesa. Zbořena byla v roce 1965.

Galerie

Soubor:Březno - kostel svatého Petra a Pavla. jpg|Kostel svatého Petra a Pavla (2012) Soubor:Březno - radnice. +morejpg|Radnice Soubor:Březno - zemědělský dvůr. jpg|Zemědělský dvůr Soubor:Březno 2016-08-11 Koupaliště. jpg|Koupaliště.

Odkazy

Reference

Literatura

Související články

Římskokatolická farnost Březno u Chomutova * Římskokatolická farnost - děkanství Chomutov

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Chomutov Kategorie:Bývalá města v Česku Kategorie:Obce v okrese Chomutov Kategorie:Mikroregion Nechranicko Kategorie:Litoměřická vinařská podoblast Kategorie:Sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Ahníkovské panství Kategorie:Hasištejnské panství Kategorie:Těžba hnědého uhlí v Česku Kategorie:Těžba v okrese Chomutov