Cesko.wiki Chrpa černá
Author
Albert FloresRozkvetlé květy úboru Suché úbory s nažkami Přezimující listové růžice
Chrpa černá (Centaurea nigra) je vytrvalá, rozvětvená bylina vysoká 40 až 90 cm. V letních měsících vykvétá na konci hlavní lodyhy a větví růžově fialovými květy sestavenými do až 4 cm širokých úborů. +more V české přírodě je tento druh klasifikován jako náhodně zavlečený, v současnosti naturalizovaný neofyt, který byl na českém území poprvé zjištěn roku 1872.
Rozšíření
Rostlina roste nejčastěji na místech s klimatem ovlivňovaném Atlantským oceánem, v severní části Iberského poloostrova, ve Francii, v Británii a na Skandinávském poloostrově na jihozápadě Norska. Dále se vyskytuje v Belgii, Holandsku, v západní části Německa a ve Švýcarsku. +more Směrem na východ zasahují ojedinělé lokality podél Baltského moře do Polska a přes Pobaltí do jižního Finska, jižní větev sahá ze západní Evropy na severozápad Afriky do Maroka. Druhotně byla chrpa černá zavlečena mj. do Česka, Severní Ameriky a také Austrálie.
Ekologie
V české krajině se vyskytuje, jako bylina vnesená ze západní Evropy, nejčastěji v severních a severozápadních Čechách. Často roste na trávnících v parcích, což dokládá její zavlečení s travním semenem. +more V některých částech republiky se roztroušeně vyskytuje na mezofilních loukách a řídce i podél železnic či silnic. Preferuje slunné místo na čerstvé až vlhké půdě, která má být nejlépe hlinitopísčitá nebo jílovitá s pH mezi 4 až 6.
Jsou rozlišovány dva cytotypy, diploidní s 22 chromozomy a tetraploidní se 44 chromozomy. Je rostlinou poměrně mohutnou a konkurenčně dosti silnou. +more Platí zde proto předpoklad, že na lokalitě, kde se uchytí, přetrvává po dlouhou dobu. Ze semene se prvým rokem vytvoří pouze řídká listová růžice, z které teprve druhým rokem vyroste květonosná lodyha. Kvete od července do září.
Popis
Vytrvalá rostlina s přímou lodyhou vysokou nejčastěji 40 až 90 cm, větvenou do šikmo odstálých větví. Má nedlouhý oddenek sloužící jako zásobárna živin, z kterého rostou tlusté kořeny. +more Lodyha je na průřezu oblá, slabě žebernatá, krátce pýřitá a řídce pavučinatě chlupatá. Sytě zelené listy jsou drsné a pýřitě chlupaté. Pouze několik celistvých listů s řapíky vytváří přízemní růžici, která obvykle již bývá v době kvetení suchá. Spodní lodyžní listy jsou řapíkaté, čepel mají obkopinatou až eliptickou, celistvou až peřenodílnou. Střední listy lodyhy jsou širokou bázi přisedlé, bývají dlouhé až 12 cm a široké až 4 cm, vejčité či kopinaté. Jsou celistvé nebo oddáleně laločnatě zubaté, peřenolaločné až peřenodílné, mívají jeden až dva vzájemně oddálené postranní úkrojky. Horní lodyžní listy jsou přisedlé klínovitou bázi a směrem vzhůru se dále výrazně zmenšují.
Na konci lodyhy a větví vyrůstají jednotlivé úbory s růžově fialovými květy. Úbory jsou průměrně široké až 4 cm a dlouhé do 1,5 cm, zákrov je kulovitý až široce vejčitý, vnější a střední zákrovní listeny mají tmavě hnědé až černé přívěsky. +more (Odtud druhové jméno "chrpa černá"). Květy s růžově fialovou korunou jsou pětičetné, všechny jsou trubkovité, okrajové někdy slabě paprskují; v úboru bývá květů čtyřicet až sto. Středové květy jsou oboupohlavné, každý má pět tyčinek podélně srostlých do trubičky, pestík vzniklý ze dvou plodolistů a jednu bliznu s věnečkem vymetacích chlupů se spojenými rameny. Cizosprašné květy jsou opylované včelami, čmeláky, motýly, brouky a dalším létajícím hmyzem, kterým poskytují hodně pylu i nektaru.
Plody jsou nažky s víceřadým drsným chmýrem s paprsky dlouhými nanejvýš 0,5 mm, někdy chmýr zcela chybí. Nažky dlouhé asi 3 mm jsou hnědé, válcovité, mírně stlačené, hladké nebo jemně chlupaté, do okolí jsou roznášené větrem.
Taxonomie
Chrpa černá bývá členěna do pěti až osmi poddruhů, jejich vymezení však není jednoznačné. Ve střední Evropě se vyskytují dva, chrpa černá pravá (Centaurea nigra L. +more subsp. nigra) a chrpa černá hajní (Centaurea nigra L. subsp. nemoralis Jord. ). Chrpa černá dále vytváří celou skupinu podobných druhů, které jsou podstatně ovlivněné křížením s chrpou luční (Centaurea jacea). Vzniká tím množství dále plodných jedinců a existují lokality, kde se vyskytují pouze tito kříženci. Některé uváděné rozlišovací znaky, například šířka listů, tenké versus ztluštělé větve, tvar úborů i barva přívěsků jsou však do značné míry závislé na fyzických podmínkách prostředí, např. na vlhkosti, oslunění, kosení a podobných zásazích.