Cesko.wiki Chrpec plazivý
Author
Albert FloresPastvina zarostlá chrpcem plazivým Kvetoucí úbor Úbor s chmýrem Semena
-_SW_side_of_Roosevelt_UT_(20821475971).jpg|náhled){kind=link}
.jpg|náhled){kind=link}
Chrpec plazivý (Rhaponticum repens) je vytrvalá, nevysoká rostlina s růžově fialovými květy uspořádanými v úborech vyrůstajících na koncích lodyhy a větví. Tento druh není v české přírodě původní, ale je považován za příležitostně se vyskytující neofyt. +more Rostlina byla v České republice zaznamenána poprvé roku 1945, pravděpodobně zde byla neúmyslně zavlečena z oblastí okolo Středozemního moře. Přestože má v mnoha zemích pověst agresivního plevele, v české krajině se zatím invazně neprojevuje.
Rostlinu pojmenoval v roce 1763 Carl Linné jako Centaurea repens. Později bylo shledáno, že se bylina morfologicky liší od ostatních chrp a je dokonce napadána jiným druhem rzi než chrpy, byla proto přesunuta do monotypického rodu Acroptilon. +more A konečně po molekulárních fylogenetických studiích vztahů v tribu Cardueae byla přeřazena do rodu Rhaponticum. Druhové jméno "plazivý" není odvozeno od vzhledu nadzemní části rostliny, ale z vlastnosti do široka se rozprostírajících kořenů.
-_SW_side_of_Roosevelt_UT_(20821475971).jpg)
.jpg)
Rozšíření
Původní areál druhu se rozkládal v jihozápadní a střední Asii a na severu indického subkontinentu, hlavní místa vzniku byla pravděpodobně ve středním Rusku, na Kavkaze, v Číně a Mongolsku, přesné ohraničení již nelze určit. Odtud se chrpec plazivý šířil přes východní a jižní Evropu na území téměř celého evropského kontinentu. +more Taktéž byl mezi léty 1900 až 1910 nechtěně zavlečen, pravděpodobně znečištěným osivem, do Severní i Ameriky (do Spojených států amerických, Kanady, Mexika i Argentiny), stejně jako do jižní Afriky, Austrálie a na Nový Zéland.
V České republice se po nějakou dobu nevyskytoval, až v nedávné době byl zaznamenán v okolí Břeclavi na jižní Moravě, obdobně tak na Slovensku u Čierné nad Tisou.
Ekologie
Roste na polích a pastvinách, na úhorech, pasekách, lesních holinách, skládkách kompostu i zeminy, hlinitých náspech nebo rumištích, na březích potoků a vodních kanálů. Snáší půdy se širokou škálu půdních podmínek, včetně zasolených. +more Upřednostňuje však jemně strukturované, alkalické půdy s vysokým obsahem jílu a hlavně dobře osluněná stanoviště. Rostlina díky svému hluboko sahajícímu kořenu dokáže přežít sucho, mohutněji však roste při větší půdní vlhkosti a toleruje zaplavovaná i špatně odvodněná stanoviště. Ve svých domovských oblastech se vyskytuje do nadmořské výšky až 2600 m. Obecně prosperuje při průměrných dešťových srážkách 250 mm až 1200 mm, roste i v oblastech s průměrnou roční teplotou jen 4 °C (Praha 8,2 °C, ČR 7,5 °C).
Tento hemikryptofyt raší z přezimujících kořenů brzy na jaře, krátce poté, co se teplota půdy ustálila nad bodem mrazu. Nejdříve vyroste listová růžice a lodyha se vyvine asi do poloviny června. +more V závislosti na klimatu a nadmořské výšce kvete od července do září, semena dozrávají v pozdním létě. Nová rostlina zpravidla vytvoří v prvém roce jen přízemní růžici, květonosnou lodyhu až v následujících.
Rozmnožuje se převážně vegetativně a jeho výskyt podél cest, železničních tratí nebo vodních toků není pro šíření zásadní. Objevuje se často na zemědělské půdě, kde je při obdělávání po celém poli rozšiřován z adventivních pupenů vyskytujících se na oddencích. +more Chrpec plazivý tvoří husté kolonie, za příhodných podmínek obsadí během dvou let plochu až 12 m² a na 1 m² může být 100 i více pupenů, zárodků nových rostlin. Vytvořený kořenový systém stále se rozrůstajících rostlin žije po mnoho let. Z rostlin bylo izolováno několik alelopatických sloučenin interferujících s blízkými rostlinami. Je haploidním druhem s 13 chromozomy (2n = 26).
Popis
Vytrvalá bylina s přímou, 20 až 70 cm dlouhou lodyhou vyrůstající z tmavého, rozvětveného, plazivého oddenku se šupinovitými adventivní pupeny. Rostlina má hlavní kořen sahající do hloubky až 7 m a několik metrů dlouhé vodorovné oddenky do široka rozprostřené v hloubce 7 až 15 cm. +more Lodyha, kterých mívá statná rostlina několik, se od báze široce větví, je podélně žebernatá, jemně plstnatá hnědými chloupky a hustě střídavě olistěná. Přízemní listy jsou, stejně jako spodní lodyžní přisedlé, dlouhé až 10 cm a široké do 3 cm, podlouhlé a zubaté až peřenosečné. Vzhůru po lodyze se listy zkracují a horní jsou čárkovité, na vrcholu špičaté a po obvodě celistvé. Palisty u rostliny chybí.
Na konci lodyhy a větví vyrůstají 0,5 až 1,5 cm velké úbory s květy. Zákrov úborů je podlouhle vejčitý, víceřadý a chlupatý, jeho vnější listeny jsou široce vejčité a mají vejčitý přívěsek, vnitřní jsou kopinaté s podlouhlým přívěskem. +more Všechny květy jsou oboupohlavné a cizosprašné a mají až 14 mm dlouhé růžově fialové trubkovité koruny vespod srostlé a nahoře dělené do pěti laloků. Květy jsou opylovány hmyzem, z opylených se vyvinou nažky s chmýrem.
Rozmnožování
Plod je obvejčitá nebo klínovitá, mírně stlačená, až 3 mm dlouhá a 2 mm široká chlupatá nažka se světle šedým až hnědým chmýrem. Jedná statná rostlina může vyprodukovat až 1000 nažek (semen) ročně, velký vliv na jejich množství a následnou klíčivost má dostatek světla při růstu. +more Nažky jsou poměrně těžké, již v době dozrávání ztrácejí chmýr a zákrov bývá v době jejich zralostí jen pootevřený. Dozralé nažky obvykle zůstanou v zákrovu a vypadnou z něj, až tento ze suché byliny odpadne. Vítr má na jejich rozptyl jen omezený význam a obvykle se jich většina dostane jen do vzdálenosti rovnající se výšce rostliny. Nejpodstatnějším prostředkem k šíření semen na větší vzdálenosti je jejich přeprava v kontaminovaném senu nebo osivu, mohou být také šířena vodou nebo pasoucími se zvířaty, přes která procházejí bez újmy.
Semena raší v širokém rozmezí teplot od 1 po 35 °C, optimum je 20 až 30 °C, klíčení probíhá ve světle i tmě, periodické střídání světla, tmy a teplot klíčení urychluje. Nejsou dormantní, nutnou podmínkou pro vyklíčení je dostatečná vlhkost půdy, za sucha si semena v půdě i několik let vyčkají na vhodné podmínky. +more Doba, po kterou zůstanou semena životaschopná, se udává až devět let.
Rostliny se reprodukují především vegetativně z oddenků s množstvím spících pupenů, hojně se šíří při obdělávaní půdy nebo přemísťování zeminy, úlomek oddenku o velikosti 2,5 cm již zpravidla dá vzniknout nové rostlině.
Význam
Chrpec plazivý obsahuje v lodyze i listech hořce chutnající látky seskviterpeny, se stárnutím rostliny se jejich obsah zvyšuje a tím klesá chutnost rostlin. Pro koně jsou tyto sloučeniny dokonce toxické, skot jej téměř nespásá, kozy a ovce jej konzumují v raných stádiích před kvetením. +more Semena jsou tak hořká, že příměs pouhé 1 ‰ ve sklizeném obilí snižuje kvalitu získané mouky. Mladými rostlinami se živí některá volně žijící zvířata, např. jelenovití a kozy a ovce a vypadaná semena v zimním období napomáhají k přežití ptáků a hlodavců.
Ve svých mateřských oblastech výskytu roste obvykle jako neduživá rostlina na skládkách, podél silnic, zpravidla se objevuje v lidmi již opuštěných oblastech nebo v blízkosti obydlí, avšak jen občas na polích mezi plodinami. Problémy přináší především na druhotných stanovištích v Severní Americe a Austrálii, kde nemá přirozených nepřítel a jeho invazní šíření se uměle špatně omezuje. +more Na tamních polích a pastvinách vytváří husté, jednodruhové kolonie o průměru desítek metrů. Může tak z okolí vyloučit veškerou další vegetaci a značně snížit výnosy plodin a umenšit prostor pro kulturní traviny na pastvinách. Alelopatickými látkami blokuje v okolí růst plodin, jako pšenice, ječmen, oves, tolice a pod.
V roce 2016 byl prohlášen za invazní plevel v 18 státech USA a 4 kanadských provinciích. Nejúčinnějším způsobem jeho omezení na polích je orba do hloubky min. +more 30 cm, ze které již úlomky oddenků nevypučí. Na zatravněných loukách pak dvou až tříleté sečení třikrát ročně, které vyčerpá zásoby živin uložených v kořenech. Hnízda rostlin lze na malém prostoru účinně zlikvidovat znepřístupněním světla, pokrytím černou fólií. V USA se nepříliš úspěšně zkouší i biologická likvidace háďátkem druhu Subanguina picridis, žlabatkou Aulacidea acroptilonica, bejlomorkou Jaapiella ivannikovi nebo rzí Puccinia acroptili. Herbicidy vhodné k likvidaci se musí použít ve více etapách a navíc bývají omezené v chráněných oblastech.