Cesko.wiki Dějiny Univerzity Karlovy (1347–1740)
Author
Albert FloresPomník Karla IV. na Křižovnickém náměstí v Praze k 500. výročí založení univerzity (1848) Dějiny Univerzity Karlovy tvoří důležitou část českých dějin a české kultury. Odrážejí se v nich osudy českého státu i vývoj myšlenky univerzity napříč staletími. Pro velký rozsah je téma rozděleno do několika částí podle historických období: * Dějiny Univerzity Karlovy (1347-1740) - středověká, utrakvistická a barokní univerzita * Dějiny Univerzity Karlovy (1740-1918) - rakouská státní univerzita * Dějiny Univerzity Karlovy (1918-1945) - československá státní univerzita * Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945) - československá a česká veřejná univerzita
Středověká universita 1347-1419
Založení
O založení univerzity v Praze uvažoval už král Václav II. +more v roce 1294, ale narazil na odpor šlechty. V roce 1346, kdy se Karel IV. stal králem římským a českým, vyslal poselstvo k papeži se žádostí o povolení. Také díky podpoře arcibiskupa Arnošta z Pardubic vydal papež Klement VI. 26. ledna 1347 v Avignonu listinu, která „ustanovuje, aby ve městě Praze na věčné budoucí časy kvetlo obecné učení v kterémkoli povoleném oboru“ a zaručuje obecné uznávání licenciátu i magisterské hodnosti v celém křesťanském světě. Od tohoto roku už také začalo vyučování při několika klášterech a při katedrále.
Po schválení na zemském sněmu koncem března byla univerzita slavnostně založena Karlovou listinou ze dne 7. +more dubna 1348. Vzorem pro organizaci univerzity do čtyř fakult (artistické, teologické, právnické a lékařské) byla univerzita v Paříži, pro rozdělení na čtyři národy univerzita v Bologni, vzorem univerzity založené císařem byla univerzita v Neapoli. Císařským diplomem ze 14. ledna 1349 (tzv. Eisenašský diplom) dostala univerzita důležitá privilegia, zejména právo vydávat vlastní statut a osvobození od daní. Z této doby kolem roku 1350 pochází stříbrné pečetidlo se sv. Václavem a s nápisem Sigillum universitatis scholarium studii Pragensis. První statut byl schválen kancléřem univerzity, pražským arcibiskupem 10. dubna 1360, s připomenutím, že má být jedna univerzita a jeden rektor. Pečeť Univerzity Karlovy.
První rozkvět
Přes různé daně mezi duchovenstvem, sbírky a dary ve prospěch univerzity se činnost rozbíhala pomalu a první magistr svobodných umění Jindřich z Libšic byl promován arcibiskupem Arnoštem z Pardubic až roku 1359. Teprve když sousední panovníci založili univerzity ve Vídni (1364) a v Krakově (1366) reagoval císař roku 1366 založením dobře dotované Karlovy koleje pro 12 magistrů artistické fakulty, z nichž dva měli povinnost vyučovat také teologii. +more Původní kolej stála zhruba v místech dnešní Filosofické fakulty UK. Kromě toho císař stanovil, aby na místa kanovníků u kostela Všech svatých na Pražském hradě byli nadále voleni jen univerzitní učitelé. Velkou aulou Přes odpor arcibiskupa se roku 1372 oddělila právnická fakulta a do husitských válek měla vlastního rektora nebo zástupce. Roku 1373 získala vlastní kolej, někde poblíž dnešní Templové ulice. První kolej nejmenší, lékařské fakulty se dvěma mistry byla v dnešní Kaprově ulici. Roku 1383 věnoval císař a král Václav IV. univerzitě velký palác patricijské rodiny Rotlevů, dnešní Karolinum, který se po úpravách roku 1386 stal sídlem rektora i koleje. Další koleje - například kolej Nazaretská, spojená s Betlémskou kaplí - vznikaly na Starém městě, první studentskou kolej založila na dnešním Ovocném trhu svou nadací roku 1397 polská královna Hedvika pro chudé studenty z Litvy. Kromě toho zde byla řada studentských domů (burs), například Černá růže na Příkopě.
Národnostní konflikt a Dekret kutnohorský
Velké aule, z doby kolem roku 1400 Národnostní a s ním spojené i názorové napětí se na pražské univerzitě začalo projevovat už od roku 1384, kdy si arcibiskupovi střídavě stěžovala česká i německá strana. +more Řada německých mistrů pak odešla do Heidelbergu, Kolína a Vídně. Roku 1391 byla s arcibiskupským svolením založena Betlémská kaple se dvěma místy pro české kazatele a jedním z nich ustanovil generální vikář roku 1402 Jana Husa. Roku 1409 univerzitní většina nedoporučila králi, aby se zúčastnil sněmu v Pise a Václav IV. pak přijal návrh české strany, aby se hlasovací poměry změnily v její - a tím i jeho - prospěch.
Tak vznikl slavný Dekret kutnohorský, který král musel prosadit tím, že jmenoval nového rektora. V důsledku toho odešlo z Prahy 500 až 800 akademiků, kteří založili univerzitu v Lipsku a posílili univerzity ve Vídni a Heidelbergu. +more Změnil se však i charakter univerzity: z původně zamýšleného univerzálního učiliště se stal „zemský ústav vystavený zásahům panovníka, šlechty i měst. “.
Jan Hus se stal mistrem artistické fakulty roku 1396, roku 1401 jejím děkanem, 1404 bakalářem teologie a 1409 rektorem. Jeho učitelem byl hlavně Stanislav ze Znojma, nejbližšími přáteli Štěpán z Pálče, Jakoubek ze Stříbra a Křišťan z Prachatic. +more Ve sporech krále s arcibiskupem se postupně přiklonil na královu stranu a s arcibiskupem měl několik konfliktů, zejména v kampani proti odpustkům 1413. Když byli nakonec Hus (1415) a Jeroným Pražský (1416) upáleni, šlechta i města se velkou většinou postavila na jejich obhajobu a 1417 se univerzita slavnostně přihlásila k přijímání podobojí. Papežský zákaz vyučování z roku 1418 už mohla ignorovat.
Významní učitelé
Havel ze Strahova, mistr a první učitel přírodních věd. dvorní lékař, astronom, matematik, (14. +more století) * Jan Hus; teolog a reformátor (asi 1370-1415) * Jan z Jesenice; právník († asi 1420) * Jenek z Prahy; filosof a matematik (14. století) * Klaret, Bartoloměj z Chlumce; lexikograf, teolog, lékař (14. století) * Křišťan z Prachatic; teolog, astronom, matematik (1370-1439) * Jan Šindel; matematik, astronom a lékař (asi 1375-1444) * Konrád von Soltau; teolog, nominalista (1350-1407).
Zemská univerzita 1419-1622
Po smrti Václava IV. se univerzita stala nejvyšší autoritou kališnické víry, musela však čelit tlaku radikálů (včetně M. +more Jakoubka), kteří světské vzdělání a latinu - po vzoru Wiklefově - zpochybňovali, odmítali nebo dokonce pokládali za hřích. Její učitelé se ještě podíleli na formulaci Pražských artikulů, ale po smrti Jana Želivského (1422) byli mistři uvězněni a vyhnáni, koleje i kostely zpustošeny. Teprve roku 1431 se situace uklidnila, ale k první promoci došlo až 1440 a na univerzitě tehdy nebyl ani jeden mistr teologie či práv. Oboustranná snaha o smír s papežem vedla roku 1447 k papežskému uznání a obnovení činnosti. Jenže už roku 1448, když Prahu dobyla strana Jiřího z Poděbrad, vypukly nové spory a protože učitelé i studenti měli přísahat, že budou dodržovat kompaktáta, všichni cizinci i řada domácích univerzitu opět opustili. Univerzita se pak omezila jen na artistickou fakultu a téměř splynula s „dolní konzistoří“, biskupskou kanceláří podobojí.
Univerzita i její koleje ztratily v husitských válkách většinu svého majetku a i když během 15. století získala několik domů a vesnic, v letech 1471-1526 pocházeli všichni studenti z utrakvistické části Čech; nikdo z jiných zemí, nikdo z Moravy. +more Po roce 1500 sílily také hlasy, které kritizovaly žalostný stav univerzitní výuky: podle týnského faráře Jakuba je to „rezavý klenot“ a tak řada nadaných lidí odcházela studovat jinam. Konzervativní univerzita se proti katolickému panovníkovi opírala nakonec jen o města, tím však zcela závisela na politických převratech na radnicích, zejména staroměstské. Spolu s odbojnými městy byla pak také potrestána Ferdinandem I. po roce 1547.
M. +more Collina, 1566 (Velká aula Karolina) Roku 1537 dostala univerzita velký dar na zřízení stolice řečtiny. Protože jiní kandidáti nabídku odmítli, přijala univerzita roku 1541 Melanchthonova žáka Matouše Collina z Chotěřiny, který četl a překládal Homéra, Vergilia a Plauta, ale také Erasma Rotterdamského. Pro spory s kolegy, kteří ho obviňovali z luteránství, musel 1558 univerzitu opět opustit; jeho pamětní deska z roku 1566 je dnes umístěna v aule Karolina. Izolovaná a oslabená univerzita nebyla schopna změny, jak ji nové podmínky vyžadovaly; nicméně zejména ke konci 16. století spravovala mimořádně rozsáhlou síť městských latinských škol, jejichž žáci se formálně na univerzitu zapisovali.
Významní učitelé
Zigmund Antoch z Helfenberka; filosof a matematik (1508-1552) * Martin Bacháček z Nouměřic; matematik, astronom, geograf (1541-1612) * Daniel Basilius z Deutschenberka; astronom (1585-1626) * Vavřinec Benedikt z Nudožer; jazykovědec a matematik (1555-1615) * Marek Bydžovský z Florentina; matematik, historik (1540-1612) * Petr Codicillus z Tulechova; Matematik, astronom (1533-1589) * Matouš Collinus z Chotěřiny; humanista, teolog (1516-1566) * Václav Fabri z Budějovic; astronom, matematik, teolog, (1460-1580) * Tadeáš Hájek z Hájku; astronom, lékař, botanik, (1525-1600) * Mistr Hanuš (Jan Růže); zámečník, mechanik, hodinář (kolem 1490) * Ján Jesenský; lékař (1566-1621) * Viktorin Kornel ze Všehrd; právník (1460-1520) * Jan z Lübecku; německý teolog, překladatel Husových spisů do němčiny (asi 1430-1502)
„Révový dvůr“ Klementinské koleje (dnes Národní knihovna ČR)
Jezuitská univerzita 1622-1638
Roku 1556 se v Praze, na místě dnešního Klementina, usadili jezuité a zřídili zde nejprve střední a pak i vysoké učení. Král +more_Habsburský'>Ferdinand I. Habsburský jim k tomu 1562 udělil značná privilegia, jež potvrdil i Rudolf II. 1581 a roku 1616 povýšil císař Matyáš jezuitskou akademii na univerzitu. Ročně se na ni zapisovalo jen něco kolem 50 studentů, měla však stále větší prestiž a studenti pocházeli z těch nejvlivnějších rodin, často protestantských.
Jezuitská univerzita byla v mnoha ohledech opakem univerzity podobojí. Na rozdíl od samosprávné středověké „obce scholárů“ byla pevně řízena prefektem, rektorem a provinciálem, obsah i metody výuky byly přesně stanoveny, studenti měli množství povinností, univerzita kladla velký důraz na latinu a další jazyky, měla bohaté mezinárodní styky a rostoucí podporu šlechty i panovníků. +more Odpovídala tedy duchu doby, která v únavě z náboženských válek v Německu, ve Francii i v Anglii většinou směřovala k absolutistickým monarchiím.
Za stavovského povstání 1618 byli jezuité z Prahy vypovězeni, roku 1620 se však vrátili a roku 1622 z rozhodnutí panovníka převzali i Karlovu univerzitu. Proti tomu se však postavil pražský arcibiskup Jan Lohel a ještě ostřeji jeho nástupce Arnošt Vojtěch z Harrachu, jehož stanovisko podpořila i papežská kurie. +more Základem arcibiskupovy argumentace bylo tvrzení, že Karlovu univerzitu nezaložil Karel IV. , nýbrž už roku 1347 papež, takže císař ji nemůže ani zrušit. V následujících letech si pak arcibiskup zřídil vlastní kněžský seminář, podobně jako některé řeholní řády.
Významní učitelé
Valentin Koruna * Martin Středa
Univerzita Karlo-Ferdinandova 1638-1740
Roku 1638 císař Ferdinand III. +more Karolinum odebral jezuitům a obnovil právnické a lékařské studium, ovšem pod císařským protektorem. Vleklá jednání mezi císařskou a arcibiskupovou stranou urychlila úspěšná obrana Starého města proti Švédům 1648, na níž se podíleli studenti obou kolejí. Ti pak také společně žádali o sjednocení pražské univerzity. Roku 1654 císař prosadil dohodu všech stran o vytvoření jedné univerzity Karlo-Ferdinandovy se čtyřmi fakultami, přičemž fakulta filosofická a teologická zůstala ve správě jezuitů, arcibiskup byl potvrzen ve funkci kancléře, kterou však v praxi obvykle vykonával rektor.
Vedení univerzity tvořil magistrát, složený z rektora, děkanů, jejich zástupců a císařem jmenovaného superintendenta. Panovník tak výrazně zasáhl do univerzitního života a i později omezoval jeho autonomii. +more Rektora na dvouleté období volil magistrát, střídavě z jednotlivých fakult; pokud byla řada na jezuitských fakultách, byl jím obvykle rektor Klementina. Privilegované postavení jezuitů opakovaně kritizovali příslušníci jiných řádů, zejména dominikánů, od počátku 18. století byla univerzita předmětem kritiky i za to, že se omezuje na zastaralé akademické předměty a neučí živé jazyky, profesoři práv zanedbávají veřejné přednášky a věnují se placeným kurzům mimo univerzitu.
Významní učitelé
Josephus Bergmann; jezuita, matematik, astronom (1723-1825) * Jan Bedřich Breiner; astronom, (1583-1638) * Alexio Leopold Čabak; astronom, optik (1685-1757) * Jakub Jan Václav Dobřenský z Černého Mostu (1623-1697), lékař a přírodovědec * Jan Marek Marci; lékař, matematik a fyzik (1595-1667)
Odkazy
Reference
Literatura
Martin Svatoš (red. ), Dějiny Univerzity Karlovy I. +more (1347/48-1622). Praha 1995 * Ivana Čornejová (red. ), Dějiny Univerzity Karlovy II. (1622-1802). Praha 1995 * Ottův slovník naučný. Heslo Praha * Martin Xaver Volckman: Gloria universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis trIgInta trIbVs enCoMIIs . Praha 1723 * Zikmund Winter: Děje vysokých škol pražských od secessí národů až do Bílé Hory (1409-1622). Praha 1897 * Nodl, Martin, Dekret Kutnohorský. Praha 2010 * Stočes, Jiří, Pražské univerzitní národy do roku 1409. Praha 2010.
Související články
Dějiny Univerzity Karlovy (1740-1918) * Dějiny Univerzity Karlovy (1918-1945) * Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945) * Dekret kutnohorský * Karel IV. +more * Karolinum * Klementinum * Seznam rektorů Univerzity Karlovy * Seznam nejstarších univerzit * Univerzita Karlova.
Externí odkazy
[url=http://www. cuni. +morecz/UK-1391. html]Zakládací listina a stručné dějiny UK[/url] * [url=http://www. cuni. cz/UK-145. html]Zakládací listina UK[/url] * [url=http://en. wikisource. org/wiki/Catholic_Encyclopedia_%281913%29/University_of_Prague]Heslo University of Prague v Catholic Encyclopedia[/url] * [url=http://www. cuni. cz/UKENG-181. html]History of CU Prague[/url].