Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945)

Poválečná obnova (1945-1948)

Hned po osvobození, když se vedení ujímaly domácí reprezentace a profesor Albert Pražák byl předsedou České národní rady, se začaly projevovat tendence k zasahování státu i do univerzity. Ačkoli akademická obec očekávala, že se rektorství ujme opět orientalista Bedřich Hrozný, řádně zvolený rektor roku 1938/39, ministr Zdeněk Nejedlý prosadil biologa Jana Bělehrádka a vyměnil i několik děkanů. +more První starostí univerzity bylo uspokojit nával studentů válečných ročníků a přednášky mimořádného letního semestru se tak konaly všude možně, včetně velkých sálů Lucerny a podobně. Značný vliv měl Studentský národní výbor (SNV), vzniklý už 5. května, který prosadil zrušení všech poplatků a podílel se i na očistě univerzity od osob, které se za okupace zkompromitovaly. Ani to se neobešlo bez vyřizování osobních účtů, potíže měl i například profesor Heyrovský. 11. června se SNV přetvořil ve Svaz vysokoškolských studentů (SVS) pod předsednictvím Jana Kazimoura, který se brzy stal kolektivním členem komunisty vedeného ČSM. Hned v roce 1946 ale vznikaly i studentské svazy ostatních stran a politické napětí se přenášelo i mezi studenty.

Kvůli návalu studentů - na UK jich bylo zapsáno 12 500 - zejména na medicíně vznikly pobočky lékařské fakulty v Plzni a Hradci Králové a roku 1946 vznikla jako v pořadí sedmá Pedagogická fakulta UK. Bylo jmenováno 73 nových profesorů a 63 docentů a ministerstvo školství zřídilo nové katedry sovětského práva (Vladimír Procházka), sovětské filosofie (Arnošt Kolman) a sovětské literatury (Bohumil Mathesius). +more Německá univerzita byla jako „ústav nepřátelský českému národu“ zrušena dekretem prezidenta republiky z 18. října 1945, který svou účinnost ale retroaktivně stanovil k 17. listopadu 1939. Potíže měli i německy mluvící profesoři, kteří se vraceli z koncentračních táborů; nakonec je univerzita nepřijala a jen někteří (např. filosof Bedřich Utitz) se uchytili v Akademii věd.

Období komunismu (1948-1989)

Únorový převrat

Rektorem univerzity byl v červnu 1947 zvolen ekonom Karel Engliš a i ve studentských spolcích začali převažovat demokraté. 3. +more prosince 1947 uveřejnil ministr informací Václav Kopecký v novinách hrubý útok proti rektorovi a univerzitám, na nějž všechny univerzity odpověděly protesty. V roce 1948 se napětí dále vyostřilo a 23. února 1948 byli zatčeni dva představitelé studentských spolků, večer však přesto došel průvod několika tisíc studentů na Hrad a jejich zástupce přijal prezident Edvard Beneš. Tisícové manifestace pokračovaly i další dny a 25. února byl tichý průvod brutálně rozehnán, přes sto studentů zatčeno a jeden postřelen.

Současně probíhaly i manifestace ozbrojených Lidových milicí a další komunistické akce, které přešly v převzetí moci, obsazení sekretariátů nekomunistických stran a zřizování samozvaných akčních výborů, které nepohodlné funkcionáře vyhazovaly. 26. +more února rezignoval rektor Engliš a akční výbory, řízené komunistickou stranou a ministrem Nejedlým, vyloučily desítky učitelů i studentů. Jediný, kdo proti tomu ostře a veřejně vystoupil, byla prof. Růžena Vacková na schůzi filosofické fakulty; strávila potom 17 let ve věznicích.

Zároveň se horečně chystaly velké oslavy 600. výročí založení UK. +more Novým rektorem byl zvolen matematik Bohumil Bydžovský a oslavy proběhly s velkou pompou, s pamětní medailí a známkami, polovina pozvaných zahraničních univerzit však vzhledem ke změněným poměrům účast odřekla, například všechny univerzity britské, a z těch, kdo měli dostat čestné doktoráty, jich 13 odmítlo. Oslavy 7. dubna ve Vladislavském sále se zúčastnil i prezident Beneš, což bylo jeho poslední veřejné vystoupení. Pozitivním výsledkem oslav byla velkorysá rekonstrukce Karolina podle návrhu Jaroslava Frágnera. Při ní byla podstatně rozšířena Velká aula a postupně rekonstruováno celé Karolinum, včetně nové budovy rektorátu (1968). Na výzdobě se podíleli sochaři Karel Pokorný (socha Karla IV. v aule), Josef Wagner (Karel IV. v předsíni rektorátu), Karel Lidický (socha M. Jana Husa na nádvoří), malíři Vladimír Sychra (gobelín v aule), Richard Wiesner (stropní panely ve vestibulu auly) a další.

Rektorem na rok 1948-49 byl zvolen Jan Mukařovský, poslední rektor volený na rok podle starších zvyklostí; na jeho volbě se poprvé podíleli i zástupci studentů a zaměstnanců. V listopadu 1948 vyhlásil Rudolf Slánský program „regulace výběru studentů“ a „studijními prověrkami“ v přímé režii KSČ neprošlo na UK přes 3600 studentů, celkem téměř čtvrtina, na právnické fakultě dokonce 42 %. +more Většina mužů rukovala na vojnu k „černým baronům“. Na jejich místa nastoupili absolventi tzv. „dělnických kurzů“ (ADK), jimž půlroční kurz nahradil gymnázium.

Reformy Zdeňka Nejedlého

V následujících letech „reforem“ podle sovětského vzoru byla filozofická a lékařská fakulta rozdělena na tři části a vznikla řada nových specializovaných fakult, z nichž přetrvala jen Matematicko-fyzikální fakulta. Zákonem číslo 58/1950 Sb. +more z 18. května 1950 byly vysoké školy zcela podřízeny ministerstvu školství, zavedly se povinné studijní plány a přednášky, studijní kroužky a množství zkoušek. Orgány vysoké školy byli vedle rektora a děkanů také prorektoři, rektorát, tajemník (od roku 1956 kvestor), rada a valné shromáždění, obdobně na fakultách děkan, proděkani atd. - vesměs jmenovaní ministrem na základě návrhu jím rovněž jmenovaného Státního výboru pro vysoké školy. Zákon vyloučil z univerzit teologické fakulty, zavedl institut kateder, jejichž vedoucí jmenovalo také ministerstvo, a zrušil akademické senáty i dosavadní akademické tituly, takže v letech 1953-1966 se absolventi označovali jen jako „promovaný filozof“ (lékař, právník atd. ). Byly vytvořeny katedry marxismu-leninismu a zavedeny nové kategorie učitelů: profesor, docent, lektor, odborný asistent, asistent a odborný instruktor.

V následujících letech byla řada učitelů i studentů vězněna a několik (zejména právníků) popraveno, což fakulty i rektor občas komentovali nadšenými rezolucemi. V důsledku těchto změn a „kádrové politiky“ KSČ a Československého svazu mládeže (ČSM) prudce klesl počet posluchačů: oproti roku 1947, kdy bylo zapsáno téměř 12 500 studentů, bylo jich roku 1957 jen necelých 8 000. +more Od roku 1950 byla pro všechny posluchače povinná výuka marxismu-leninismu v rozsahu čtyř hodin týdně po dobu čtyř let. Od roku 1952 byla pro muže zavedena vojenská příprava, jíž se věnoval jeden den v týdnu, a jejím absolventům se vojenská služba zkrátila na šest měsíců. Nehledě na změny s krátkým trváním se roku 1953 z původní jednotné lékařské fakulty oddělily Fakulta dětského lékařství (dnes 2. lékařská fakulta) a Fakulta hygienická (dnes 3. lékařská fakulta), roku 1955 vznikla Fakulta technické a jaderné fyziky (od roku 1959 součást ČVUT) a roku 1959 Fakulta tělesné výchovy a sportu.

První známky nespokojenosti se na univerzitě projevily v roce 1956, když Chruščov odhalil stalinské zločiny. Tehdejší rektor (od roku 1953), matematik Miroslav Katětov (1918-1995) se vyslovil pro omezení státních zásahů a studentské majáles se 100 tisíci účastníky daly najevo touhu po větší svobodě. +more O rok později se ale pozice KSČ opět upevnila a Antonín Novotný zahájil třídně-politické prověrky učitelů i studentů. Vědeckou radu UK tvořili od roku 1956 dva zástupci KSČ, dva za odbory a dva za Svaz mládeže. Roku 1957 byl rektorem jmenován profesor dějin sovětské komunistické strany Jaroslav Procházka (1897-1980). Roku 1961 byla založena Universita 17. listopadu, kde se vyučovalo v cizích jazycích a kde studovalo také víc cizinců, zejména z Kuby, z Afriky a arabských zemí.

Období uvolňování a Pražského jara (1966-1970)

Roku 1966 vyšel nový zákon o vysokých školách, který poměry mírně liberalizoval, obnovil volbu akademických funkcionářů vědeckou radou, ale hlavně obnovil akademické tituly. Podle tohoto zákona byl téhož roku zvolen rektorem neurolog Oldřich Starý (1914-1983). +more Už roku 1965 vznikla v rámci ČSM komise vysokoškoláků, vedená strojařem Lubošem Holečkem, která se snažila vytvořit vlastní studentskou organizaci. Rozbuškou dalších událostí se však stala spontánní demonstrace studentů ČVUT, kterým v kolejích na Strahově často vypínali proud. Asi 1500 studentů se 31. října 1967 vydalo na Hrad se svíčkami a volali „Chceme světlo. “ Policie to pochopila jako metaforu a studenty brutálně rozehnala, což vyvolalo vlnu protestů a nakonec i jisté vyšetřování. 13. ledna 1968 pražští vysokoškoláci ukončili spolupráci s ČSM a 28. února byla na Filozofické fakultě zvolena Akademická rada studentstva (ARS), což se pak dělo i na dalších fakultách.

Při masovém průvodu studentů ke hrobu T. G. +more Masaryka v Lánech 7. března 1968 žádali studenti rehabilitaci profesorů, kteří museli univerzitu opustit po roce 1948, což se pak skutečně stalo a profesoři Václav Černý, Karel Krejčí, Jan Patočka a další začali na podzim přednášet. Při oslavách padesátého výročí založení republiky vyjádřil rektor Starý obavy z dalšího vývoje, následovala řada studentských stávek a protesty vyvrcholily smrtí studenta Filosofické fakulty Jana Palacha, který se 16. ledna před Národním muzeem polil benzinem a zapálil a přes velké úsilí lékařů 19. ledna zemřel. Jeho velkolepý pohřeb byl jednou z posledních svobodných manifestací odporu.

Období takzvané „normalizace“

Na podzim roku 1969 zahájila výuku Farmaceutická fakulta v Hradci Králové. V květnu 1969 byl novým rektorem zvolen Josef Charvát, ministr ho však už nepotvrdil a teprve roku 1970 byl „zvolen“ rovněž lékař Bedřich Švestka, rektor pověstné normalizace. +more V průběhu několika vln politických čistek muselo univerzitu opustit 92 učitelů, dalších 40 bylo pro překročení věku 65 let podle novely vysokoškolského zákona nuceně penzionováno, 39 odešlo do emigrace a 94 bylo zbaveno vedení kateder a ústavů. Na jejich místa často nastoupili nově jmenovaní docenti a profesoři bez habilitačního řízení. Souběžně probíhaly i prověrky členů KSČ, 93 učitelů bylo vyloučeno a 662 vyškrtnuto. Na humanitních fakultách to obvykle znamenalo propuštění, na lékařských zbavení funkce.

Budovy fyzikálních ústavů MFF v Troji (1978) Toto postátnění univerzit dovršil nový zákon z 10. +more dubna 1980, podle něhož vysoké školy plně podléhaly ministerstvu školství, které určovalo a kontrolovalo jejich činnost, jmenovalo akademické funkcionáře atd. Zákon zároveň přiznal tituly PhDr. , JUDr. , RNDr. a PaedDr. vynikajícím absolventům bez rigorózního řízení.

Výrazný pokles úrovně výuky, zejména na humanitních oborech, i politická omezení přístupu ke studiu vyvolaly vznik řady více či méně soustavných bytových seminářů, na nichž se podílela i řada bývalých profesorů a docentů Univerzity Karlovy. Některé z nich mívaly - dík solidární pomoci zahraničních kolegů - i velmi významné hosty, zejména z Francie a z Velké Británie. +more Francouzskému filosofovi J. Derridovi podstrčila tajná policie do zavazadla balíček drog, aby jej mohla zatknout a vyhostit.

Od roku 1989

Univerzita a „sametová revoluce“

Už od roku 1987 se objevovaly náznaky oslabování komunistické moci, takže se objevilo několik odvážnějších studentských časopisů, které ovšem policie sledovala a fakulty na její pokyn zakazovaly. V lednu 1989 proběhl v Praze Palachův týden demonstrací, proběhlo několik velkých petičních akcí a vznikly nezávislé akademické organizace. +more Tato zprvu spíše rozptýlená činnost vyvrcholila přípravou vzpomínkové demonstrace k 50. výročí pohřbu Jana Opletala a zavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939. Akci připravoval společně výbor oficiální mládežnické organizace SSM i nezávislí studenti s vazbou na disidentské kruhy.

Orgány KSČ manifestaci sice schválily, místo původně zamýšlené trasy průvodu z Albertova do Opletalovy ulice však předepsaly trasu na Vyšehrad, aby se průvod nedostal do středu města. Na Albertově mluvili zástupci studentů a profesor Miroslav Katětov, průvod došel na Vyšehrad, ale odtud se obrátil na nábřeží a podle policejních odhadů asi 50 tisíc účastníků dorazilo večer na Národní třídu, kde jim policie zatarasila cestu a mnoho účastníků surově zbila. +more Následující den, 18. listopadu vyhlásili pražští vysokoškoláci týdenní protestní stávku, k níž se 19. připojili také herci a večer vzniklo Občanské fórum.

Následovalo několik týdnů horečné činnosti aktivních studentů na všech fakultách a známá politická jednání, pro něž se pak ujal název „sametová revoluce“. Dosavadní rektor Zdeněk Češka 5. +more prosince resignoval, stejně jako někteří děkani. Studentské stávkové výbory a Občanská fóra jednotlivých fakult UK vyslaly po dvou učitelích a dvou studentech do Akademické rady, která 19. ledna 1990 zvolila rektorem docenta Radima Palouše z Pedagogické fakulty a 26. ledna pět prorektorů.

Od roku 1990 do roku 1998

Hned začátkem roku 1990 byl zrušen Ústav marxismu-leninismu a na všech fakultách probíhala výměna diskreditovaných funkcionářů i učitelů, mnoho dříve vyhozených učitelů bylo rehabilitováno, takže na některých oborech se vyměnilo až 40 % učitelů. Součástí Univerzity Karlovy se staly tři teologické fakulty a byl založen Institut základů vzdělanosti (IZV), který měl zajišťovat humanitní přednášky společného základu pro všechny studenty. +more Tento koncept však dlouho neobstál a IZV začal od roku 1993 nabízet vlastní studijní programy. 1. června 1990 vznikla nová Fakulta sociálních věd (FSV), na místo předchozího Institutu (později fakulty) osvěty a novinářství (ION, FON). Poskytuje vysokoškolské vzdělání v oborech politologie, novinářství, ekonomie, sociologie a mezinárodních studií; byla také první fakultou UK s rozděleným studiem (bakalářský a magisterský stupeň).

Narychlo připravený vysokoškolský zákon z května 1990 obnovil akademické svobody, volené senáty s podstatnou účastí studentů a volbu akademických funkcionářů a zavedl akreditační řízení. Vznikla také řada nových „regionálních“ univerzit, často z bývalých pedagogických učilišť. +more Univerzita začala obnovovat přerušené zahraniční vztahy a uzavřela množství zahraničních smluv, vznikala nové vědecká pracoviště a rozvíjela se spolupráce s Akademií věd. Vnitřní život univerzity začalo stále víc ovlivňovat užívání počítačů a internetu.

Od roku 1993 bylo zavedeno normativní financování vysokých škol, odvozené hlavně od počtu studentů, typu studia (tzv. koeficient finanční náročnosti v rozmezí 1 až 3,5) a vědeckého výkonu. +more Toto opatření zahájilo prudký nárůst počtu vysokoškolských studentů (mezi lety 1990 a 2005 téměř na trojnásobek), čemuž však neodpovídal růst financí a zejména investic. Na rozdíl od řady krajských měst, kde probíhala a probíhá velkorysá výstavba univerzitních budov (Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Pardubice, Hradec Králové aj. ), zápasí řada fakult UK s prostorovou nouzí.

Od roku 1998 dodnes

Další podstatné změny přinesl vysokoškolský zákon č. 111/1998 Sb. +more z roku 1998, který dosud státní univerzity proměnil na veřejné, umožnil vznik soukromých vysokých škol a zavedl také rozlišení univerzitní - neuniverzitní vysoká škola. Zákon posílil pravomoci rektorů, omezil samostatnost fakult a přesně popsal fungování univerzitní samosprávy, průběh studia i akreditační procesy. Zavedl také dělené studium podle tzv. Boloňského systému (bakalářský, magisterský a doktorský stupeň studia), připouštěl však běžně výjimky. Zavedl poplatky za prodlužování studia, nově upravil akademické tituly a habilitační a profesorské řízení. Stát na veřejné univerzity převedl nemovitý majetek, o němž nadále rozhodují správní rady a zákon umožnil i podnikatelskou činnost veřejných univerzit, i když s řadou omezení, jež se pak novelami odstraňovala.

Budova společenskovědních fakult UK v Jinonicích (1998) Roku 1998 získala univerzita od ministerstva školství novou budovu v Praze-Jinonicích pro své společenskovědní a humanitní obory, kde byl nárůst počtu studentů největší. +more K 1. srpnu 2000 vznikla z předchozího Institutu základů vzdělanosti Fakulta humanitních studií, která poskytuje bakalářské, magisterské a od roku 2002 i doktorské vzdělání v různých humanitních oborech, které dříve na UK neexistovaly. Studijní možnosti podstatně rozšířil evropský program výměny studentů (Sokrates - Erasmus), v němž se Univerzita Karlova zařadila mezi nejaktivnější univerzity v Evropě.

Změny ve financování vědecké činnosti způsobily také prudký nárůst vědeckého výkonu univerzity, takže v roce 2007 produkovala UK asi třetinu (měřitelného) vědeckého výkonu celé ČR. Další třetina připadá na Akademii věd, poslední na všechny ostatní vysoké školy. +more V mezinárodních žebříčcích univerzit se jako jediná česká a jedna ze tří východoevropských univerzit umístila mezi 500 hodnocenými univerzitami a řadí se kolem 250. místa.

Odkazy

Reference

Literatura

J. Havránek - Z. Pousta (red.), Dějiny Univerzity Karlovy IV. (1918-1990). Praha 1995

Související články

Dějiny Prahy * Dějiny Univerzity Karlovy (1347-1740) * Dějiny Univerzity Karlovy (1740-1918) * Dějiny Univerzity Karlovy (1918-1945) * Karolinum * Klementinum * Seznam rektorů Univerzity Karlovy * Univerzita Karlova

Externí odkazy

[url=http://www.cuni.cz/UK-1391.html]Zakládací listina a stručné dějiny UK na cuni.cz[/url]

Kategorie:Dějiny Univerzity Karlovy