František Zavřel (spisovatel)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

František Zavřel (1. listopadu 1884, Trhová Kamenice - 4. prosince 1947, Praha) byl český spisovatel a dramatik. Byl vyšetřován pro podezření z kolaborace, zemřel jako bezdomovec.

Život

František Zavřel se narodil 1. +more listopadu 1884 v Trhové Kamenici jako jediný potomek učitele Františka Zavřela staršího (1858-1919), sezdaného teprve 6. června téhož roku s Marií (1863-1930), dcerou Františka Schulze (1835-1897), starosty obce, majitele pily, lesů a hostince U Knížete na hlavním náměstí (dnes Raisovo, čp. 37), kde rodina tehdy bydlela. V létě 1891 byl otec povýšen jako řídící učitel do Trojovic. Tam František „vychodil dvoutřídní školu“, načež r. 1895 nastoupil na reálné gymnázium v nedaleké Chrudimi; rodiče zůstali v Trojovicích, otec byl po roce přeložen na měšťanku v Heřmanově Městci a roku 1899 do Chrudimi. Roku 1903 u maturity Zavřel neuspěl v matematice a (společný předmět) dějepise se zeměpisem, možná i kvůli svým předchozím kázeňským problémům pro zpochybňování autority vyučujících; složil ji až o rok později. V té době již vydal první básně, a to i v samostatných brožurách. Na podzim 1904 začal studovat románskou a germánskou filologii na Filosofické fakultě UK, ale po prvním semestru přešel na právnickou fakultu; tu absolvoval roku 1909. Doktorem práv byl, po složení tří rigorózních zkoušek vždy v červenci 1916 až 1918, promován 25. července 1918.

Zaměstnání

Po studiích Zavřel pracoval jako koncipient u krajského soudu v Praze, od roku 1912 jako praktikant u krajského soudu v Chrudimi. Do 1. +more světové války nebyl odveden, podle svých vzpomínek dokonce opakovaně, kvůli srdeční vadě. Roku 1915 od soudu odešel a stal se koncipientem u významného chrudimského advokáta Viléma Sýkory.

Už za války se snažil získat místo v Praze; po vzniku Československa nejprve žádal na nově vzniklém ministerstvu vnitra, nakonec však byl na jaře 1919 přijat na Ministerstvo práce, obchodu a živností jako ministerský koncipista v prvním oddělení (řešilo úkoly týkající se průmyslové agendy, tvoření syndikátů, finančních, daňových a obecně hospodářko-politických záležitostí). Během 20. +more let si stěžoval, že byl opakovaně „preterován“, tj. přeskočen v postupu služebně mladšími kolegy.

Po aféře s románem Fortinbras byl Zavřel v únoru 1931 předčasně penzionován, a to na vlastní žádost, protože podle svých vzpomínek byl nepravdivě informován, že při propuštění z rozhodnutí ministerstva přijde o nárok na penzi. Ta však byla nízká; Zavřel si tedy udělal advokátské zkoušky a otevřel si advokátní kancelář. +more V advokacii se mu však nedařilo, podle jeho vzpomínek kvůli všeobecné hospodářské krizi; po roce 1934 se tak vrátil na literární dráhu.

Protektorát

Kontakt s českými fašisty udržoval František Zavřel už od třicátých let a byl členem Národní obce fašistické; v roce 1940 vstoupil do Vlajky. Aktivně na sebe a na své dílo upozorňoval přední představitele Protektorátu (K. +more H. Frank, Emanuel Moravec) i představitele kolaborace (Jan Rys-Rozsévač). Jak se šetřením Sicherheitsdienstu na jaře 1940 ukázalo, sám Zavřel byl podle norimberských zákonů židovský míšenec (prapradědeček Streissler z matčiny strany byl pokřtěný Žid a praprababička Jerusalemová z otcovy strany byla dokonce Židovka), tato informace však nebyla na pokyn K. H. Franka proti němu využívána.

V roce 1941 byl na vlastní žádost opět povolán na úřednické místo, jako odborový rada na Ministerstvu obchodu. Byl však zařazen do stejné platové třídy jako v době odchodu. +more S tím nebyl spokojen a snažil se o získání lepšího postavení, mj. intervencemi u ministra Emanuela Moravce. Snaha o získání lépe hodnoceného místa s nejvyšší pravděpodobností souvisela i s jeho sňatkem s Helenou Havlíkovou. V květnu 1944 byl jmenován vrchním odborovým radou na Ministerstvu lidové osvěty, které Emanuel Moravec řídil. Do úřadu ale pro zdravotní problémy nenastoupil, i když plat pobíral. Při příležitosti šedesátých narozenin obdržel vyznamenání - Čestný štít s orlicí sv. Václava, ale současně byl poslán do výslužby a nepomohla mu ani žádost ministrovi.

Osudové ženy

Milada Pakůrová +morejpg|náhled'>Druhá manželka Helena a František Zavřel Dle vlastních vzpomínek (kapitola Strž) utekl František Zavřel před maturitou do Vídně, kam ho měla doprovázet dívka, tehdy již zasnoubená. O dalších osudech tohoto vztahu se vzpomínky nezmiňovaly.

Poprvé se František Zavřel oženil v prosinci 1925 s Marií Čejkovou, která mu v květnu 1926 porodila syna Františka. Manželství bylo rozloučeno již v dubnu 1926 a František Zavřel tento vztah ani existenci syna ve vzpomínkách či korespondenci téměř neuváděl.

V březnu 1927 se Zavřel seznámil s Miladou Pakůrovou (19. 12. +more 1905 - 2. 5. 1938), dcerou vinohradského řezníka Antonína Pakůry. Ta naopak jeho život i literární tvorbu ovlivnila výrazně a po její předčasné smrti na mozkový nádor jí věnoval sbírky básní a vzpomínky v pamětech.

V roce 1938 se Zavřel seznámil s Helenou Havlíkovou (* 1920) a 15. ledna 1941 se s ní oženil. +more Dedikoval jí své vzpomínky Za živa pohřben, ve kterých věnoval seznámení se svou druhou manželkou samostatnou kapitolu. Oběma ženám (Miladě Pakůrové a Heleně Havlíkové) věnoval i sbírku veršů Pomník Miladě a Heleně. 4. října 1944 se František Zavřel s manželkou Helenou rozvedl. Důvodem nejspíš byl blížící se konec války a snaha, aby s ním nemusela sdílet existenční problémy. Bývalá manželka se po rozvodu znovu provdala, přesto Františka Zavřela navštěvovala v roce 1945 ve vyšetřovací vazbě. František Zavřel v bytě své bývalé manželky též po nějakou dobu žil.

Závěr života

Po II. světové válce byl Zavřel vyšetřován pro podezření z kolaborantství, období od května do září 1945 strávil ve vyšetřovací vazbě. +more Podruhé byl zatčen v září 1946, kdy mu bylo prokázáno členství ve Vlajce. Propuštěn byl v říjnu 1946; v říjnu 1947 bylo řízení zastaveno, jako důvod byla uvedena duševní choroba. Ještě předtím, v listopadu 1946, mu byla odebrána penze a bylo požadováno přes čtvrt miliónu Kčs jako náhrada mzdy vyplacené v období Protektorátu. Dne 20. listopadu 1947 byl zcela zubožený nalezen v pražských Letenských sadech, kde přespával; ačkoliv byl ihned převezen do nemocnice Na Františku, 4. prosince 1947 po několika záchvatech mrtvice zemřel. Zpráva o jeho úmrtí byla zveřejněna více než po měsíci.

Eduard Burget, který věnoval Františku Zavřelovi rozsáhlou disertační práci, zhodnotil jeho protektorátní činnost takto:

Mylné životopisné informace

Starší zdroje (dokonce i Lexikon české literatury) označovaly Františka Zavřela za druhého manžela herečky Evy Vrchlické (1888-1969), je to ale vzájemně přebíraný omyl. Vrchlická sice hrála v Zavřelových dramatech Dravec, Kristus, Nesmrtelná milenka a Panna, ovšem jejím druhým manželem ve 20. +more letech byl jeho bratranec, hoteliér Edmund Zavřel (1891-1940). Sám Zavřel ve svých vzpomínkách Za živa pohřben Vrchlickou zmiňuje bez uvedení jména jen jako „mladší dceru“ Jaroslava Vrchlického, jehož choval v oblibě a počátkem století dvakrát navštívil; ve 20. letech prožíval lásku k Miladě Pakůrové.

Dramatik František Zavřel býval také občas zaměňován se svým bratrancem, Edmundovým starším bratrem Františkem Zavřelem (1878-1915), režisérem v Divadle na Vinohradech, Národním divadle a v zahraničí. Na mimopražských scénách působil od 20. +more let třetí jmenovec, operní barytonista a příležitostný režisér František Zavřel (1901 - po 1986. ).

Ohlas v memoárové literatuře

Ve svých, jinak laskavých, vzpomínkách Byla jsem na světě napsala Olga Scheinpflugová o Zavřelovi: „postrach české divadelní dramaturgie, muž ctižádosti a malého nadání. (…) Nenapsal jediné slušné drama, ale vytvořil velikou tragikomickou postavu autorské ctižádosti, která byla ochotna obětovat všechno, čest a nakonec i život, za to, aby slyšela svá zbytečná slova na jevišti. +more“.

Podle jeho autobiografie Za živa pohřben a s citacemi z jeho děl vznikla divadelní hra Ladislava Stýbla Heroika aneb Play Zavřel, kterou nastudovalo brněnské Divadlo Čára v roce 2006 (dramaturg Přemysl Hnilička, režie Zdeněk Čecháček Turba, v roli Zavřela Jiří Bartoň). Text chybou dramaturga obsahuje informaci o sňatku s Evou Vrchlickou.

Dílo

Historické hry Františka Zavřela hodnotila kritika vlažně nebo odmítavě; Burget shrnul důvody u Žižky: „V zásadě se nejedná o hru historickou, historické jsou pouze kulisy, skrze ně Zavřel vyjadřuje svůj životní postoj - kult nadčlověka a přesvědčení o vlastním světodějném významu. “ Karel Čapek, když se v létě 1921 chystal na nástup do funkce dramaturga Vinohradského divadla, jež počátkem roku ještě pod Hilarovým vedením uvedlo Zavřelův Návrat), jeho snahu rychle prosadit další dílo odmítl lapidárně: Příznivěji bylo po okupaci přijato drama Valdštýn, které hodnotil kladně např. +more Eduard Bass. S lepším ohlasem se setkávaly Zavřelovy veselohry.

Lexikon české literatury uzavírá Zavřelovo heslo poznámkou, že jeho „pateticko-tragická sebestylizace zneuznaného dramatika drceného záští nepřátel a malostí českých poměrů působila navíc mnohdy komicky teatrálním dojmem“.

Příspěvky Františka Zavřela se objevovaly v letech 1906-1941 v řadě periodik, např. Moderní revue, Švanda dudák, Tribuna aj.

Divadelní hry

Knižní vydání: * 1912 - Simson (tragoedie o 1 dějství, vydal Bursík a Kohout, Praha) * 1915 - Don Juan (tragoedie v 5 dějstvích, vydal Springer, Praha); Oidipus a Jokasta (slavnostní jevištní hra) a Simson a Delila (tragoedie ve třech dějstvích, vydal Josef Springer, Praha) * 1919 - Boleslav Ukrutný (tragoedie o třech dějstvích, vydal Stanislav Minařík, Praha) * 1920 - Návrat (tragoedie ve třech dějstvích, vydal Máj, Praha) * 1922 - Král Přemysl Otakar druhý (tragoedie ve třech dějstvích, vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921); Dravec (drama ve 3 dějstvích, vydal B. Kočí, Praha); Kamenný host (tragedie, vydal Hašler, Praha) * 1923 - Vzpoura (drama ve 3 dějstvích, vydal Švejda, Praha, 1923); Oba Kokoškové (veselohra ve 3 dějstvích a 7 proměnách, vydal Švejda, Praha) * 1924 - Boxerský zápas (veselohra o 5 dějstvích, vydal Evžen K. +more Rosendorf, Praha, 1924); Mrtvý (veselohra ve třech dějstvích, vydal Fr. Borový, Praha) * 1925 - Vykupitel (veselohra o třech dějstvích a dvou proměnách, vydala Zora, Praha) * 1926 - Dědečkem proti své vůli (komedie o 3 dějstvích, vydala Zora, Praha) * 1927 - Nesmrtelná milenka (komedie o pěti dějstvích, vydal F. Topič, Praha); Vykutálený paroháč (komedie, Zora, Praha) * 1928 - Veselohra s letcem (o 3 dějstvích, vydala Zora, Praha) * po r. 1934 - Každý svého nebožtíka (veselohra o 3 dějstvích, vydal E. J. Rosendorf, Praha); Panna (veselohra o 3 dějstvích, vydal E. Rosendorf, Praha) * 1935 - Hus (předehra k slavnostní jevištní hře "Jan Žižka z Trocnova", vydal Kruh přátel dramatikových, Praha); Jan Žižka z Trocnova (slavnostní jevištní hra o dvou dějstvích, vydal František Hanek, Praha); Každý svého nebožtíka; Panna (veselohry o třech dějstvích ; vydal František Hanek, Praha) * 1937 - Heroika (dramata Kristus, Hus a Nietzsche, vydala Cesta, Praha) * 1940 - Valdštýn (drama o 5 dějstvích, vydal L. Mazáč, Praha) * 1941 - Polobozi (dramatická pentalogie: Caesar, Kristus, Hus, Valdštýn, Napoleon vydal L. Mazáč, Praha) * 1941 nebo 1944 (. ) - Kost (veselohra ve třech dějstvích, vydal Jos. Kobosil, Praha).

Nevydané divadelní hry: * Maličký veliký (Bambino di Praga), strojopis byl zabaven při domovní prohlídce v květnu 1946 a je součástí vyšetřovacího spisu (SOA Praha, fond Mimořádný lidový soud 1945−1948, sign. TK XXI − 15216/47, karton č. +more 28).

Divadelní inscenace v Národním divadle v Praze: * Simson (Národní divadlo, 1921, libreto k opeře Rudolfa Zamrzly) * Dravec (Stavovské divadlo, 1921-1922, hráli Rudolf Deyl starší, Eva Vrchlická, Eduard Kohout aj. ) * Boxerský zápas (Stavovské divadlo, 1924, hrál Vlasta Burian, Eduard Kohout, Saša Rašilov aj. +more) * Nesmrtelná milenka (Stavovské divadlo, 1927, hráli Rudolf Deyl starší, Eva Vrchlická aj. ) * Panna (Stavovské divadlo, 1935, hráli Bedřich Karen, Eva Vrchlická aj. ) * Kristus (Stavovské divadlo, 1937, titulní role Eduard Kohout, dále hráli Václav Vydra starší, Bedřich Karen aj. ) * Valdštýn (Národní divadlo a Prozatímní divadlo, 1940-1942, premiéra 13. 11. 1940, titulní role Bedřich Karen a Josef Toman) * Caesar (Národní divadlo a Prozatímní divadlo, 1942-1944, premiéra 7. 11. 1942, titulní role Zdeněk Štěpánek).

Divadelní inscenace v jiných divadlech (výběr): * Národní divadlo Brno: Boleslav Ukrutný, 1920, v Divadle Reduta * Divadlo na Vinohradech Praha: Návrat, 1921 * Národní divadlo Brno: Tři místo jednoho, 1924, v Divadle na Veveří * Národní divadlo Brno: Vykutálený paroháč, 1928, v Divadle na Veveří * Divadlo na Vinohradech: Jan Žižka z Trocnova, 1936 * Národní divadlo Brno: Valdštýn, 1940 (premiéra 6. 4. +more), v Divadle na Veveří * Národní divadlo Brno: Dědečkem proti své vůli, 1941, v Divadle na Veveří * Pěvecko-ochotnická jednota "Klicpera", Chlumec nad Cidlinou: Caesar, červenec. 1942 * II. Tylův okrsek, Plzeň: Kost, 13. 11. 1942 ve Společenském domě Peklo * Malostranská beseda, Praha: Kost, 1944 * Moravské divadlo Olomouc: Valdštýn, 1995 * Společnost Dr. Krásy, Praha: Maličký veliký (Bambino di Praga), poprvé 30. 8. 2021 v Divadle Aloise Jiráska v Úpici, premiéra 16. 10. 2021 v Divadle v Celetné v Praze.

Knižně vydaná poezie a próza

(Uvedena pouze první vydání)

* Hanel (Báseň, vydal Adámek, Praha-Král. Vinohrady, 1903) * Předehra (sbírka básní, edice Zátiší, Knihy srdce i ducha, vydal B. +more M. Klika, Praha, 1923) * Napoléon (báseň, vydal Otto Girgal, Praha, 1925) * Hora Venušina (román, vydal Alois Srdce, Praha, 1928) * Mezihra (básnická sbírka, se dvěma kresbami V. H. Brunnera, obálku navrhl František Zelenka, vydal B. M. Klika, Praha, 1929) * Věčné mládí (román, vydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1929) * Fortinbras (román, vydal L. Mazáč, Praha, 1930) * Před koncem (pod pseudonymem F. S. , epigramy, vydal Rudolf Svoboda, Praha, 1933) * Fortinbras. Druhý díl (vydala Osvěta, Praha, 1934) * Poprava pěšáka Kudrny (k 20. výročí smrti vojína Josefa Kudrny, vydal František Zavřel, Praha, 1935) * Dramatik na pranýři (vydal František Zavřel, Praha, 1937) * Eva (román ze současného života, příběh operní zpěvačky, vydal Vojtěch Šeba, Praha, 1937); Valkýra (román, shodný s románem Eva, pod jiným názvem, vydal Vojtěch Šeba, Praha, 1937) * Památce Milady Pakůrové (vydal Karel Chromovský, Praha, 1938) * In memoriam Milady Pakůrové (doslov napsal Jiří Karásek ze Lvovic. nákladem vlastním, Praha, 1939) * Pozdrav od Borové (epigramy 1930-1938, vydal Karel Chromovský, Praha, 1939) * Po boji (epigramy 1927-1938, nákladem vlastním Praha, 1940) * Pomník Miladě a Heleně (nákladem vlastním, Praha, 1940) * Aféra Tilly (román s autobiografickými prvky, ilustrace Theodora Bechníka, vydal L. Mazáč, Praha, 1941) * Verše o lásce a smrti (lyrika 1941, vydala EMNA, edice mladých národních autorů, Vladislav E. Coufal, Praha, 1941) * O Rus. (román, vydalo Evropské vydavatelstvo, Praha, 1942) * Věčné mládí (román, vydal L. Mazáč, Praha, 1942) * Za živa pohřben (vlastní životopis, vydala Vlast, Praha, 1942; rozšířené vydání vydal L. Mazáč, Praha, 1944) * In memoriam ; Kristus ; Věčné mládí (verše, drama, román, vydal L. Mazáč, Praha, 1945).