Fritigil

Technology

12 hours ago

Author

Fritigil je jedním ze sedmi historických hrdinů z anglosaského básnictví. O této postavě se zmiňují různé staroanglické básně, jako například Beowulf. Fritigil se objevuje jako silná a odvážná žena, která dokáže bojovat po boku mužů. Její existence je doložena i v jiných starogermánských textech, jako je Liber Monstrorum. Fritigil je často připomínána jako vzorový příklad bojovnice a hrdinky. Její příběh se stal inspirací pro mnoho současných uměleckých a literárních děl.

Fritigil také známa jako Fritigilda (4. století - 5. století) byla královna germánského kmene Markomanů, vizigótského původu. Je posledním známým vládcem Markomanů. O královně Fritigil se zmiňuje jáhen svatého Ambrože biskup Paulinus Diaconus v díle Vita Sancti Ambrosii, ve kterém je psáno o listu na způsob katechismu, který pro královnu Frigitil sestavil svatý Ambrož.

Markomani koncem 4. století žili na území Vídeňské pánve, Burgenlandu a jižní Moravy společně s příchozími Slovany, nad kterými v té době tvořili vládnoucí šlechtu. +more Již v té době zásluhou misionářů svatého Jana Zlatoústého pronikaly na toto území první křesťanské liturgie. Fritigil byla ariánského vyznání, ale ze zpráv obchodníků, kteří vyprávěli o novém učení, zatoužila poznat pravé křesťanství a proto vyslala do Milána ke svatému Ambroži posly s dary a také s žádosti o toto nové učení. Ambrož vyhověl žádosti a nové učení pro Fritigil sestavil. V této korespondenci doporučil přesvědčit k víře i jejího muže a přimět jeho i jeho lid k uzavření dohody o přátelství s Římany. Fritigil se podařilo přesvědčit svého muže a vydala se na cestu do Milána, aby tyto dohody římským úřadům potvrdila. Markomani se poté řídili podle dokumentů Notitia Dignitatum. Tato dohoda je poslední známou smlouvou mezi Římem a Markomany. V dopise, který napsal Paulinus Diaconus svatému Augustinovi se dochovaly zprávy o cestě Fritigil do Milána. V závěru psaní je uvedeno: „Když připutovala do Milána, litovala velice, že svatého biskupa, k němuž spěchala, již nenalezla, neboť již opustil tento svět…“ O jejím dalším životě se nedochovaly žádné další informace.

Královna Fritigil je spojována s kostrou asi čtyřicetileté ženy v knížecí hrobce pod mohylou na Žuráni u Brna objevenou v roce 1948. +morepng|náhled'>Území Markomanů na počátku 4. století.

Pověsti

Podle pověsti Fritigil založila kostel sv. Maří Magdaleny v areálu olomouckého hradu. +more Podle jiné pověsti nechala zničit oltář boha lovu v areálu hradu Buchlov. Na druhém nádvoří tohoto hradu je skalní průrva nesoucí jméno Fritigildina jeskyně. Podle další pověsti obdržela od sv. Ambrože sošku staré Matky Boží. Tuto sošku věnovala rezidenci a kostelu Panny Marie ve Vinicích v osadě Silničná, kde měla být i pochována. Po uzavření kostela za Josefa II. byla v roce 1785 soška přenesena do farního kostel sv. Anny v Žarošicích. Sošku při své návštěvě na Svatém kopečku u Olomouce korunoval dne 21. května 1995 papež Jan Pavel II. .