Jan Vilém ze Stubenbergu

Jan Vilém ze Stubenbergu (německy Johann Wilhelm von Stubenberg, 22. dubna 1619, Nové Město nad Metují - 15. března 1663, Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Stubenbergů. Proslavil se jako básník a překladatel v období baroka.

Život

Jan Vilém se narodil jako syn Rudolfa ze Stubenbergu a jeho třetí manželky Justýny, rozené z Zelkingu. Rudolf se na počátku třicetileté války zapojil do stavovského povstání, dne 1. +more února 1620 však zahynul při výbuchu střelného prachu na jičínském zámku, ke němuž došlo ve sporu sester Elišky Kateřiny a Markéty Salomeny ze Smiřic o rodový majetek. Při výbuchu zahynulo celkem 41 osob, mezi nimi také Eliška Kateřina ze Smiřic i manžel Markéty Salomeny Jindřich Slavata z Chlumu. Zámek byl výbuchem silně poničen, skutečná příčina výbuchu nebyla zcela objasněna.

I po Rudolfově smrti byl jeho rodině zabaven v rámci pronásledování protestantů po bitvě na Bílé hoře. Jeho rodina tak musela opustit novoměstský zámek i panství Nové Město nad Metují a vyhledat pomoc u příbuzných v Rakousku.

Útočiště jim poskytl bratranec zesnulého Rudolfa Jiří ze Stubenbergu na svém zámku v Schallaburgu v Dolním Rakousku.

S jeho podporou navštěvoval Jan Vilém protestantskou školu, ale poté, co císařský mandát vykázal protestantskou šlechtu ze Štýrska, odešel Jiří ze Stubenbergu starší roku 1629 do exilu v Řezně, kde krátce po příjezdu zemřel. +more Justýna a Jan Vilém se z Dolních Rakous přestěhovali do saské Pirny, která se stala centrem českého exilu. Zde Justýna zemřela v roce 1632, kdy bylo Janu Vilémovi teprve 13 let. Poté žil u zdejšího učitele a pomocníka v české kolonii v Drážďanech.

V roce 1636 podnikl vzdělávací cestu do Francie, Itálie a Nizozemí. V roce 1638 nějaký čas pobýval u hraběte +more_Oldenburský'>Antonína II. Oldenburského, který vlastnil vyhlášený hřebčín. Zde se prý probudilo nadšení Jana Viléma pro chov koní.

Na konci roku 1639 se vrátil do Drážďan a pokusil se získat dědictví po svém strýci Jiřím starším ze Stubenbergu. Při dědickém vypořádání v roce 1641 obdržel panství Schallaburg a Sichtenberg v Dolním Rakousku jako říšské léno.

Manželství a rodina

vlevo V roce 1642 se Jan Vilém v Schallaburgu oženil s Felicitas Doroteou z Eibiswaldu ze starého štýrského rodu. +more Také oni museli z náboženských důvodů opustit svou vlast a usadili se v Řezně, jako mnoho dalších rakouských náboženských uprchlíků.

Novomanželé se účastnili bohoslužeb v tehdy uherském Prešpurku, kde byli protestanti ještě tolerováni. Díky tomu se zde seznámil s množstvím rakouských exulantů a souvěrců, u kterých pravděpodobně také našli ubytování. +more 2. ledna 1643 se v Prešpurku narodil jejich jediný syn Rudolf Vilém.

Literární činnost

Jan Vilém se v Schallaburgu věnoval literatuře, filozofii a umění a zabýval se především překlady současných francouzských a italských románů.

V roce 1651 byl na doporučení moravského šlechtice Jiřího Ehrenreicha II. +more z Roggendorfu přijat do Plodonosné společnosti. Seznámil se s významnými učenci a spisovateli a spřátelil se s norimberskými básníky Georgem Philippem Harsdörfferem a Sigmundem von Birken.

V roce 1652 podnikl cestu do Výmaru, aby se setkal s nově zvoleným předsedou Plodonosné společnosti, vévodou Vilémem IV. Sasko-Výmarským, a snad také hledat si nové bydliště poté, co se situace rakouských protestantů zhoršila.

Poslední roky ve Vídni

vlevo V roce 1659 se Stubenberg přestěhoval do Vídně, pravděpodobně s úmyslem usadit se v Uhrách. +more Ve Vídni byl v úzkém kontaktu s velkým okruhem přátel a povzbuzoval významné básníky jako Kateřinu Reginu z Greiffenbergu a Wolfa Helmhardta z Hohbergu a udržoval korespondenci s velkým slezským básníkem Andreasem Gryphiem.

Jan Vilém ze Stubenbergu ve Vídni zemřel 15. březen 1663. +more Příčina jeho smrti není známa. Jelikož ve Vídni nebyly povoleny protestantské pohřby, byl pochován na protestantském hřbitově v Kittsee v Burgenlandu. O několik let později byly jeho ostatky převezeny do Řezna, kam jeho vdova a syn Rudolf Vilém emigrovali.

Spisy

Norma seu regula armentorum equinorum rectè ac perfectè instituendorum, Wien 1662 * Zahlreiche Gedichte Stubenbergs finden sich in Werken anderer Autoren und Herausgeber

Reference

Literatura

Constantin von Wurzbach: Stubenberg, Johann Wilhelm. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. +more 40.  Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1880, S.  132-134 (digitalizovaná verze). * Franz von Krones: Johann Wilhelm von Stubenberg. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 36, Duncker & Humblot, Leipzig 1893, S.  705. * Elsa Daut: Hans Wilhelm von Stubenbergs -Roman und sein Vorbild. Diss. Graz 1933 * Thomas Rausch: Johann Wilhelm von Stubenberg. Diss. Wien 1950. * Martin Bircher: Catharina Regina von Greiffenberg und Johann Wilhelm v. Stubenberg. In: Literarisch-wissenschaftliches Jahrbuch 7 (1966), 24-26. * Martin Bircher: Johann Wilhelm von Stubenberg und sein Freundeskreis. Walter de Gruyter, Berlin 1968. * Gerhard Dünnhaupt: Johann Wilhelm von Stubenberg (1619-1663). In: Personalbibliographien zu den Drucken des Barock. Band 6, Stuttgart 1993, ISBN 3-7772-9305-9, S. 3989-4003.

Externí odkazy

Kategorie:Narození v Novém Městě nad Metují Kategorie:Narození v roce 1619 Kategorie:Stubenberkové Kategorie:Překladatelé z francouzštiny Kategorie:Barokní literatura Kategorie:Němečtí spisovatelé Kategorie:Literatura 17. +more století Kategorie:Lyrika Kategorie:Překladatelé do němčiny Kategorie:Překladatelé z italštiny Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1663 Kategorie:Muži.