Josef Plojhar

Josef Plojhar (2. března 1902 České Budějovice - 5. listopadu 1981 Praha) byl český a československý římskokatolický kněz a politik, člen Československé strany lidové, který od roku 1945 kolaboroval s KSČ a po roce 1948 patřil k hlavním postavám ČSL coby loajální součásti komunistického režimu.

Byl místopředsedou (1948-1951) a předsedou (1951-1968) „obrozené“ Československé strany lidové. V letech 1948-1968 byl československým ministrem zdravotnictví. +more Mimo to byl vůdcem různých komunisty iniciovaných „katolických“ organizací, zejména Celostátního výboru katolického duchovenstva a Mírového hnutí katolického duchovenstva.

Byl poslancem národního shromáždění od roku 1945 do roku 1968 a poslancem federálního shromáždění od roku 1969 do roku 1981.

Biografie

Mládí a kariéra před rokem 1945

Pocházel z česko-německé rodiny, v dospělosti se hlásil k české národnosti. Vystudoval německé státní gymnázium v České ulici (1913-1921) a přešel do biskupského semináře. +more Ovládal několik jazyků - francouzštinu, ruštinu, němčinu, angličtinu, latinu; v semináři se věnoval také syrštině a arabštině. 5. července 1925 byl vysvěcen na kněze (byl evidován jako kněz německé národnosti). V letech 1931-1938 redigoval Farní věstník pro České Budějovice a okolní osady, angažoval se v katolických a českých vlasteneckých spolcích.

V roce 1939 působil na Rudolfově, kde kritizoval, zejména při svém posledním kázání, německou okupaci Československa. Dne 1. +more září 1939 byl preventivně zatčen gestapem a do roku 1945 vězněn v Linci a v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau (v Dachau od 23. května 1942 až do jeho osvobození) jako vězeň číslo 4270. Po roce 1945 krátce opět sloužil jako kaplan v katedrále v Českých Budějovicích.

Politická aktivita v letech 1945-1948

Již před druhou světovou válkou byl Josef Plojhar členem ČSL. Jako zasloužilý bojovník proti nacismu byl v roce 1945 zvolen předsedou jihočeské krajské organizace strany. +more V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSL. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za lidovce.

Již před rokem 1948 byl tajným členem KSČ (v dobovém slangu „ponorkou“). Agent StB kódovaný jako K-8, který měl být s Plojharem v Buchenwaldu, jej ve svém hlášení z této doby charakterizuje takto: člověk lehkovážné povahy, který má rád děvčata a rád pije a jako kněz není pobůžnůstkářský. +more S komunisty v Českých Budějovicích úzce spolupracuje. V soukromí rád hovoří o děvčatech. Umí několik řečí, měl poměr se strážníkovou manželkou, za což byl přeložen na venkov.

Aktivita při únorovém převratu roku 1948

Během únorového převratu v roce 1948 zahájil Plojhar otevřenou spolupráci s komunisty. Za to byli ještě 24. +more února 1948 Plojhar a další prokomunistický aktivista Alois Petr vyloučeni z lidové strany. Oba ale své vyloučení ignorovali a za pomoci komunistických bojůvek, Ústředního akčního výboru Národní fronty a bezpečnostních složek ovládaných již komunisty, přebrali 25. února vedení tiskových závodů lidové strany i stranický sekretariát. Plojhar se pak nechal „zvolit“ místopředsedou strany (předsedou strany se stal Alois Petr). K něčemu takovému mohlo dojít pouze díky mimostranickému zásahu komunistů, protože Plojhar neměl mezi řadovými lidovci absolutně žádnou autoritu, už tehdy byl mezi nimi považován za zrádce, odpadlíka a „padlého kněze“ a působil na věřící „jako rudý hadr na býka“. Omezenost jeho použití mimo struktury kolaborantských organizací a dosazeného vedení ČSL si dobře uvědomovala i řada komunistů. Např. místní komunističtí funkcionáři na Zlínsku se při vysvětlování svých neúspěchů při volbách v roce 1948 (neúspěch = vysoký podíl odevzdaných „bílých lístků“) výslovně zmiňovali, že jim pomoc Plojhara nijak neprospěla.

Další politická kariéra po roce 1948

Pražský arcibiskup Josef Beran se rozhodl ukončit situaci, kdy katolický kněz v politice podporoval a prosazoval nelegitimní a nelegální plány komunistů: nařídil Plojharovi, aby rezignoval na své politické funkce, a zakázal mu kandidovat ve volbách roku 1948. Plojhar obě rozhodnutí ignoroval a ve volbách se stal za lidovce poslancem Národního shromáždění zvoleným ve volebním kraji České Budějovice. +more Mandát znovu získal ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal do roku 1960.

Beran ho suspendoval a exkomunikoval, čímž rozpoutal jeden z nejzuřivějších střetů mezi římskokatolickou církví a komunistickou vládou roku 1948. Přes enormní nátlak státu exkomunikaci nikdy neodvolal. +more V roce 1951 ji z Plojhara na nátlak komunistické vlády nad rámec svých pravomocí sňal pražský kapitulní vikář, čímž ovšem hrubě porušil církevní zákony a celý akt byl tudíž neplatný; navíc se mimo tuto konkrétní vyhlášenou exkomunikaci na Plojhara vztahovala celá řada dalších, např. exkomunikace komunistů z církve vyhlášená Svatým officiem a stvrzená papežem Piem XII. v roce 1949, exkomunikace participantů rozkolnické „Katolické akce“ z téhož roku a exkomunikace, která vyplynula mj. z toho, že Plojhar jakožto ministr zdravotnictví spolupřipravil a spoluprosadil zákon povolující interrupce (vydán v roce 1957).

Během února 1948 se stal členem vlády jako ministr zdravotnictví. Tuto funkci pak zastával až do roku 1968. +more Byl členem druhé vlády Klementa Gottwalda, vlády Antonína Zápotockého, první vlády Viliama Širokého, druhé vlády Viliama Širokého, třetí vlády Viliama Širokého a vlády Jozefa Lenárta. Je jedním z nejdéle sloužících ministrů v československých dějinách.

Trvale si udržoval vedoucí posty v rámci ČSL. Byl nejprve místopředsedou (od 1948) a po Petrově smrti r. +more 1951 předsedou tzv. „obrozené“ ČSL. Zastával i další funkce v tzv. Hnutí vlasteneckých kněží (předseda od roku 1948), tzv. Celostátním výboru katolického duchovenstva (předseda 1951-1968), Mírovém hnutí katolického duchovenstva (předseda), Svazu československo-sovětského přátelství (místopředseda 1952-1970). Od státu dvakrát obdržel Řád Klementa Gottwalda (1955, 1962) a nechal si i udělit čestný doktorát teologie na litoměřické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě (1950), který však katolická církev neuznala. V roce 1948 obdržel též Řád znovuzrozeného Polska (Order Odrodzenia Polski), což je druhý nejvyšší polský občanský řád.

Byl expertem komunistické vlády účastnícím se jednání s Československou biskupskou konferencí na přelomu 40. a 50. +more let a měl určitý vliv na její církevní politiku. Nesnášel arcibiskupa Berana a prosazoval co největší restrikce vůči jeho osobě. V roce 1956, když vláda jednala o Beranově propuštění z internace, byl Plojhar striktně proti.

Pro svou výbornou znalost němčiny byl ministr Plojhar častým členem zahraničních delegací, zejména do NDR. Usiloval o trvalé kontakty a spolupráci ČSL s východoněmeckou CDU; možnosti spolupráce byly však silně limitovány podřízeným postavením obou stran vůči komunistům.

Jeho sklon k nadměrnému pití gradoval až k chorobnému alkoholismu, který už nedokázal zakrýt ani před veřejností a ze kterého si otevřeně dělali legraci i ministři v (polo)oficiálních proslovech. Např. +more ministr kultury Kopecký ve svém projevu na schůzi ÚV KSČ v září 1959 přišel s touto „odlehčující odbočkou“: … v rámci diskuse, kterou jsme vedli ve vládě o boji proti alkoholismu, uplatňoval Josífek Plojhar velmi houževnatě své známé přísloví, že „alkohol hubí národy, ale jednotlivcům neškodí“. A také své druhé známé přísloví, že „je-li alkohol požíván v malých dávkách, neškodí v jakémkoliv množství“, k čemuž Josífek Plojharů obvykle dodává husitské heslo „na množství nehleďte“. Současníci vzpomínají, že dokázal upít i v pití kované ruské maršály, kteří jej oslovovali „Tovarišč pop“. Dobový vtip rovněž předpovídal, že se Plojhar stane papežem a dá si jméno Piju třináctý.

Na jaře 1968 byl zbaven předsednictví v ČSL. Po srpnové invazi se již vrátit nemohl: byl příliš zkompromitovaný a neměl dost sil, aby udržel stranu v liniích, které jí určila KSČ; obdržel tedy alespoň čestné předsednictví. +more Po federalizaci Československa se vrátil i do nejvyšších zákonodárných sborů. Ve volbách v roce 1976 byl zvolen poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Mandát získal i ve volbách v roce 1981. Na postu poslance setrval až do své smrti o pár měsíců později.

Zemřel na sovětském velvyslanectví, které navštívil u příležitosti recepce na oslavu VŘSR. Pohřbíval jej jeden z jeho kolegů kolaborantů, protože kardinál Tomášek i přes nátlak komunistické vlády striktně odmítl možnost, že by ho mohl pohřbít on nebo kterýkoliv z ordinářů.

Státní pohřeb se konal v pátek 13. listopadu 1981. +more Oficiální část proběhla v budově Federálního shromáždění a poté byla rakev převezena na Olšanské hřbitovy. V ústřední kapli Olšanských hřbitovů vykonal smuteční obřady děkan vyšehradské kapituly ThDr. B. Černocký. Rakev byla spuštěna do hrobu za zvuků Beethovenovy skladby Anděl lásky.

V očích lidovců a katolíků se jméno Plojhar stalo synonymem pro zrádce a odpadlíka.

Působení na ministerstvu zdravotnictví

Během působení Josefa Plojhara v čele ministerstva zdravotnictví byly přijaty zejména tyto zákony a nařízení:

* zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů a organizaci státní ústavní léčebné péče (vešel v platnost dne 3. 8. +more 1948), * zákon č. 103/1951 Sb. , o jednotné preventivní a léčebné péči v ČSR; tento zákon byl později nahrazen zákonem č. 20/1966 Sb. , o péči o zdraví lidu, * nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1952 Sb. , o organisaci preventivní a léčebné péče, * zákon č. 4/1952 Sb. , o hygienické a protiepidemické péči, * nařízení ministerstva zdravotnictví č. 42/1956 Sb. , o hygienické ochraně práce, které bylo později nahrazeno zákonem č. 65/1961 Sb. , o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, * zákon č. 68/1957 Sb. , o interrupci, kterým se tento zákrok stal legální s tím, že zákrok byl podmíněn podáním žádosti a schválením komisí.

Během působení Josefa Plojhara v čele ministerstva zdravotnictví byl zvýšen počet nemocnic. Podstatně byl zvýšen počet lůžek ve zdravotnických zařízeních v přepočtu na počet obyvatel. +more Podstatně se snížila kojenecká a novorozenecká úmrtnost.

Odkazy

Reference

Literatura

Stanislav Balík, Jiří Hanuš: Katolická církev v Československu 1945-1989; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2007, (str. 149-152 + další zmínky u konkrétních událostí) * * Encyklopedie Českých Budějovic, Statutární město České Budějovice a NEBE s. +more r. o. , České Budějovice 2006, 2. opravené a rozšířené vydání; (str. 409).

Související články

Vlastenečtí kněží * Pronásledování katolické církve v Československu * Československá strana lidová

Externí odkazy

[url=http://www. libri. +morecz/databaze/kdo20/search. php. zp=3&name=PLOJHAR+JOSEF]Heslo v publikaci KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století[/url] * [url=http://platon. cbvk. cz/kniha/data/w_plojh. php]Plojharova raná německá báseň[/url], s [url=http://platon. cbvk. cz/kniha/priloha/plojh. php]obrazovou přílohou[/url] * [url=http://www. totalita. cz/vysvetlivky/o_plojharj. php]Heslo na totalita. cz[/url] * [url=http://www. rozhlas. cz/plus/archivplus/_zprava/sluzebnici-neverni-a-jejich-spolecnost-bez-boha--1223826]Ukázky z projevů Josefa Plojhara v pořadu Českého rozhlasu Plus Služebníci nevěrní a jejich společnost bez Boha[/url] * [url=https://magazin. aktualne. cz/kultura/podcast-milose-dolezala-josef-plojhar/r~96dd762c703c11eab115ac1f6b220ee8/]Podcast Miloše Doležala: Soudruh pop - dvě tváře Josefa Plojhara[/url].

Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Vězni koncentračního tábora Buchenwald Kategorie:Českoslovenští ministři zdravotnictví Kategorie:Předsedové KDU-ČSL Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Lidé exkomunikovaní římskokatolickou církví Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Narození 1902 Kategorie:Narození 2. +more března Kategorie:Narození v Českých Budějovicích Kategorie:Úmrtí 1981 Kategorie:Úmrtí 5. listopadu Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Vězni koncentračního tábora Dachau Kategorie:Absolventi Biskupského semináře v Českých Budějovicích Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Gymnázia Česká.