František Tomášek

František Tomášek (30. června 1899 Studénka - 4. srpna 1992 Praha) byl katolický duchovní, pedagog a teolog, apoštolský administrátor pražské arcidiecéze (1965-1977) a 34. arcibiskup pražský a primas český (1977-1991).

František Tomášek působil dlouhou dobu v katolickém školství, zejména jako katecheta a školní inspektor. Oblast výuky a výchovy jej nepřestala zajímat po celý život; napsal a vydal řadu učebnic a populárně-naučných knih na toto téma. +more V roce 1949 byl tajně vysvěcen na biskupa a stal se součástí podzemní církve. V roce 1951 byl zatčen a poté bez soudu poslán na nucené práce. Po propuštění působil jako administrátor Moravské Huzové (1954-1965).

Byl výrazným účastníkem Druhého vatikánského koncilu a ještě před jeho ukončením se stal administrátorem pražské arcidiecéze. Na tomto postu čím dál rázněji vystupoval proti pronásledování katolické církve a kritizoval komunistický útlak. +more Pavel VI. jej jmenoval kardinálem a arcibiskupem pražským.

Jako arcibiskup a kardinál se stále více vzpíral komunistickým zásahům do života církve, spoluinicioval hnutí Dílo koncilové obnovy i vznik programu Desetiletí duchovní obnovy a zasadil se o svatořečení Anežky České. V listopadu 1989, kdy se svatořečení uskutečnilo, podpořil sametovou revoluci a přispěl ke svržení komunistického režimu. +more Podílel se na přípravě první návštěvy papeže Jana Pavla II. v Československu (1990) a ještě před jejím uskutečněním oznámil svoji rezignaci na arcibiskupský stolec z důvodu vysokého věku a špatného zdraví. Svatého Otce však při jeho návštěvě doprovázel nejen v Praze, ale i na Velehrad. Zemřel v létě 1992 ve věku 93 let.

Mládí

Pamětní deska na rodném domě kardinála Tomáška František Tomášek se narodil ve Studénce (okres Nový Jičín) jako druhý nejstarší syn místního nadučitele a varhaníka Františka Tomáška a jeho manželky Zdenky (rozené Vavrečkové, která se dožila 97 let). +more Měl celkem pět sourozenců, tři bratry a dvě sestry. V šesti letech se stal polovičním sirotkem - otec mu zemřel 9. února 1906.

V roce 1918 odmaturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci a po krátkém pobytu u armády (ještě před odchodem na frontu onemocněl tuberkulózou a byl propuštěn jako invalida) vstoupil do kněžského semináře. Dne +more_červenec'>5. července 1922 jej jeho velký vzor olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan vysvětil na kněze.

Kněžské působení

V letech 1927-1934 působil jako katecheta na Olomoucku. V roce 1934 se stal asistentem katechetiky a pedagogiky na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. +more V letech 1940-1945 zastával místo učitele na Arcidiecézním bohosloveckém učilišti v Olomouci a zároveň post inspektora vyučování náboženství v okresech olomoucké arcidiecéze. Poté opět působil na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě, v roce 1946 se stal docentem a v roce 1947 profesorem katechetiky a pedagogiky.

Biskup

Dne 14. +more října 1949 jej olomoucký arcibiskup Josef Matocha tajně vysvětil na biskupa. Stal se titulárním biskupem butským a tajným světícím biskupem olomouckým. Jako biskupské heslo si zvolil: Laxabo rete (česky: Spustím sítě; Lukáš 5,5).

Dne 23. +more července 1951 byl František Tomášek zatčen a uvězněn v koncentračním táboře pro kněze v Želivi. Často byl posílán na nucené práce do kamenolomu. Propuštěn byl 28. května 1954 (nikdy nestál před soudem). Následně mu bylo povoleno působit jako administrátor farnosti Moravská Huzová (1954-1965).

Byl jediným z českých biskupů, který se zúčastnil všech čtyř zasedání Druhého vatikánského koncilu, kam mu komunistický režim jakožto určité gesto dovolil odcestovat. Velký úspěch sklidila jeho vystoupení týkající se ekumenismu a podpory rodinného života, delegace ruské pravoslavné církve mu za jeho přístup k ekumenismu udělila pamětní medaili. +more Ještě před ukončením koncilu - v březnu 1965 - byl František Tomášek po složitých jednáních mezi římskokatolickou církví a ČSSR jmenován apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze, jejíž řádný správce arcibiskup Josef kardinál Beran, primas český, byl vládou ČSSR po dlouhé nezákonné internaci přinucen k odchodu do exilu. Kvůli svým tehdejším postojům byl František Tomášek až do roku 1977 jen apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze a světícím biskupem pražským.

Správce pražské arcidiecéze

Dne 20. března 1968 vydal prohlášení, ve kterém výslovně upozornil na pronásledování církve v předchozím období komunismu, vyjádřil naději, že toto období končí, a vznesl požadavek, aby byla v zemi obnovena možnost svobodného působení církve. +more Zároveň vystoupil proti Mírovému hnutí katolického duchovenstva (kterého byl ještě jako farář nedobrovolným členem). Stal se též členem Společnosti pro lidská práva a spoluzakládal hnutí Dílo koncilové obnovy. Během jednání se státem se mu podařilo docílit toho, že se většina biskupů mohla znovu ujmout svých úřadů (Josef Hlouch, Štěpán Trochta), a dalších ústupků státu. Sám se stal světícím biskupem pražským.

Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy vydal 1. září prohlášení, v němž vyzval obyvatelstvo ke klidu a zároveň vyjádřil podporu legálním představitelům Československa. +more Během následujícího období normalizace zpočátku zastával opatrné názory, např. nepodpořil Chartu 77, později se stále častěji a ostřeji vyslovoval proti režimu i jeho konkrétním krokům a stal se jedním ze symbolů protikomunistického odporu. V té době získal řadu příznivců zejména mezi studenty a absolventy pražských vysokých škol a jeho hojně navštěvovaná kázání ve svatovítské katedrále byla zážitkem. (Jeho dobrovolní zvoníci - studenti a absolventi pražských vysokých škol - zajišťovali též nezbytnou zvukovou kulisu státem povolených církevních svátků všemi dodnes ručně ovládanými svatovítskými zvony. ).

V roce 1973 byli po jednání mezi Svatým stolcem (zastupovaným Agostinem Casarolim) a komunistickou vládou vysvěceni čtyři noví biskupové. Nejproblematičtější z nich Josef Vrana byl v mnoha ohledech spíše loutkou v rukou vlády než biskupem (proto byl také jmenován jen jako apoštolský administrátor olomoucké arcidiecéze, nikoliv arcibiskupem - obdobně jako původně František Tomášek, který byl v době svého jmenování též považován za dosti povolného) a byl uveden jako spolupracovník StB v Cibulkových seznamech. +more V tomto roce organizoval zejména v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě velkolepé oslavy tisícího výročí založení pražského biskupství (973) spolu s litoměřickým biskupem Štěpánem kardinálem Trochtou za účasti desítek tisíc věřících. (Na slavnostních mších byly vystavovány ostatky českých světců, zejména sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha, pro kardinála Trochtu byl využíván monumentální barokní arcibiskupský trůn, umístěný poblíž kazatelny v levé části chóru katedrály. ).

V následujícím roce 1974 světská moc v pronásledování katolické církve přitvrdila, což se projevilo tragickým úmrtím Štěpána kardinála Trochty (po jeho výslechu církevním tajemníkem), jemuž kardinál Tomášek organizoval poslední rozloučení v Litoměřicích, přes odpor tehdy vládnoucí strany. Na pohřbu +more_duben'>16. dubna 1974 v Litoměřicích přes zákaz promluvil i arcibiskup krakovský, pozdější papež sv. Jan Pavel II. .

František Tomášek i poté pokračoval ve velkolepých mších a kázáních pro tisíce věřících i veřejnost během liturgického roku 1975 až 1977 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha a také bazilice sv. +more Jiří (mše k uctění památky svaté Ludmily, babičky sv. Václava). Činnost však byla komunisty pečlivě sledována, i klíče od sakristie a hlavní věže pro zvonění bylo nutné před mší vyzvedávat na „policejní správě“, sídlící vedle katedrály v historických prostorách starého proboštství na III. hradním nádvoří. Příslušníci v uniformách vysokých hodností někdy i Tomáškovy zvoníky během akce (čtvrthodinového zvonění na začátku mše) nenápadně vyslýchali, ale zvonit nepomohli.

V roce 1977 odmítl podepsat Chartu 77, aniž by ji však odsoudil. Později to zdůvodnil tak, že v jejích řadách bylo příliš mnoho exkomunistů, které znal z dřívějška a kteří podle něj nebyli o nic lepší než tehdejší vedení státu. +more (Kardinálovi dobrovolní svatovítští zvoníci však opisy Prohlášení Charty 77 šířili, protože akcentovala náboženskou svobodu. ) Tento jeho postoj se setkal se smíšenými odezvami. Kardinál jej nakonec změnil a počátkem 80. let již Chartu 77 podporoval.

Kardinál a arcibiskup

Kardinál František Tomášek v 80. +more letech 20. století Znak kardinála Františka Tomáška Dne 24. května 1976 Pavel VI. jmenoval Františka Tomáška kardinálem in pectore a 27. června 1977 toto jmenování veřejně vyhlásil (Titulus S. Vitalis). Dne 30. prosince 1977 pak papež Tomáška jmenoval 34. arcibiskupem pražským a primasem českým. V roce 1978 se zúčastnil volby papežů Jana Pavla I. a Jana Pavla II. .

V březnu 1982 došlo k definitivnímu vyostření střetů s komunistickou vládou, když kardinál rázně vystoupil na obhajobu dokumentu Quidam episcopi, kterým vatikánská Kongregace pro klérus zakázala hnutí Pacem in terris, které kolaborovalo s komunisty. Jelikož vládou prosazovaní kněží ovládali Katolické noviny a odmítli kardinálovi poslušnost, odebral jim 1. +more listopadu 1982 církevní schválení. Další ostrý střet mezi vládou a církví vyvolaly oslavy 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje (9. duben 1985) a následná pouť na Velehradě (7. červenec 1985). Tomášek na tuto akci pozval papeže Jana Pavla II. , přičemž k pozvání se formou petice přidalo 22 000 věřících. Ministr kultury Milan Klusák obratem sdělil Tomáškovi, že návštěva papeže v ČSSR je nežádoucí a nepřichází v úvahu. Organizátoři a signatáři petice byli různě perzekvováni. Ústřední výbor Komunistické strany Československa pak přijal soubor opatření k narušování příprav a průběhu svatometodějských oslav. Další odvetou státní moci byla neprodleně zahájena generální oprava pražské svatovítské katedrály (začala neprodleným odstraněním barokního arcibiskupského křesla z katedrály, které se sem již nevrátilo, demontáží Bílkova oltáře s vyříznutím jména donátora T. G. Masaryka z obou stran oltářní mensy, zmenšeno bylo i dodnes zachované jméno prvního československého prezidenta z časů Svatováclavského milénia nad klenbou Triumfálního oblouku vpravo) s jejím úplným uzavřením, pro veřejnost i pro církevní obřady a přidělené náhradní prostory v kostele Všech svatých u Vladislavského sálu zdaleka nepostačovaly zájmu veřejnosti (na tři roky utichly též zvony svatovítské včetně zvonu Zikmund). Přední disident Václav Benda v roce 1988 napsal, že „Tomáškova autorita v katolickém lidu celého Československa je dnes obrovská a nezpochybnitelná. “.

V roce 1987 vydal kardinál Tomášek oběžník, kterým oznámil zahájení programu Desetiletí duchovní obnovy - duchovní přípravy na svatovojtěšské milénium. 1. +more ledna se postavil za petici Augustina Navrátila Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v Československu, která požadovala obnovení demokratických a náboženských svobod a která poté získala přes půl miliónu podpisů. V době, kdy byla katedrála pro veřejnost a bohoslužby ještě uzavřena, 23. 4. 1988 (symbolicky v den svátku Svatého Vojtěcha) napsal dopis premiérovi Lubomíru Štrougalovi, ve kterém mu připomínal perzekuci, které byla církev v éře komunismu vystavována, a požadoval odluku církve od státu. Štrougalův náměstek Matej Lúčan dopis ostře odsoudil jako „zneužití zájmů věřících a církví k politickým cílům“.

Během kardinálova pobytu ve Vatikánu v souvislosti s jeho účastí na svatořečení Anežky České vypukla v Československu sametová revoluce. V Praze sloužil poté kardinál slavnostní mši ke svatořečení sv. +more Anežky v katedrále před obrazem přivezeným z Říma. Přes 50 000 poutníků se nevešlo do zcela zaplněné katedrály a sledovali televizní přenos na hradních nádvořích. V kázáních tam kardinál mimo jiné prohlásil: „Stojím na straně národa. “ Na svátek Krista Krále 21. listopadu 1989 vydal v Praze kardinál Tomášek prohlášení „Všemu lidu Československa“, kterým podpořil revoluci a demokratické změny v Československu. V roce 1990 přijal kardinál Tomášek čestné členství, které mu nabídlo Masarykovo demokratické hnutí. Byl nositelem církevního velkokříže za zásluhy Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

Polistopadové období

Během následujících dvou let vedl církev v období, kdy končilo její pronásledování a její podzemní část vycházela na veřejnost. V roce 1990 se splnil jeho sen, když přivítal a doprovázel papeže Jana Pavla II. +more na jeho první oficiální návštěvě Československa, rovněž i na Velehrad. Téhož roku obdržel čestný doktorát pedagogických věd Univerzity Karlovy. Jelikož už nemusel mít obavy, kdo ho nahradí (doba, kdy se stát vměšoval do jmenování biskupů a arcibiskupů, pominula), požádal kardinál Tomášek o zproštění z úřadu pro vysoký věk. 26. března 1991 mu bylo vyhověno a jeho nástupcem byl jmenován Miloslav Vlk (formálně převzal správu diecéze 1. června 1991). V létě 1992 byl kardinál Tomášek hospitalizován. Zemřel 4. srpna 1992. O 8 dnů později byl pohřben ve svatovítské katedrále (v přímém televizním přenosu).

Biskupská genealogie

Publikační činnost

Krom následujících položek napsal řadu článků a podílel se na řadě dalších publikací.

Bibliografie

Činná škola v náboženském vyučování s ohledem na metodu Marie Montessoriové (1940) * Duchovní příprava do života pro žactvo opouštějící školu (1946) * Eucharistická metoda náboženského vyučování (1937) * Katolický katechismus 1-3 (80. léta) ** První učení o Bohu ** Dějiny spásy ** Život z víry * K šťastnému životu: Kniha mladých na cestě k Bohu (1948) * Katechismus katolického náboženství (1. +more vyd. 1955) * Mladý muž se dívá do života: Pro dospívající mladé muže * Osvětlenou stopou: Náboženský průvodce vlčat a správných chlapců (hl. autor v týmu Ústřední duchovní rady Junáka) * Pedagogika: Úvod do pedagogické praxe (1947) * Pedagogika: Úvod do pedagogické praxe pro vychovatele a rodiče (1979) * Pokoj vám. : sborník pastoračních textů Františka kardinála Tomáška z let 1965-1991 (posmrtně vydaný sborník, 1999) * Praktická cvičení duchovního života. Kolekce A (obsahuje 20 sérií) * První náboženské učení a výchova dítěte ve věku předškolním : o Pánu Bohu (okolo 1940) * První základy výchovy: Náboženská výchova dítěte ve věku předškolním 1947 * Příprava k první svaté zpovědi a k prvnímu svatému přijímání: Pro mladší děti * Příprava k svátosti biřmování * Směrnice k naší výchovné práci: příručka pro Orla ** Směrnice k naší výchovné práci: úvodní sdělení: směrnice část I. ** Směrnice k naší výchovné práci. Úvodní sdělení. 2, Směrnice část I ** Směrnice k naší výchovné práci. Směrnice část II, Myslete na Boha. * Ty a on; Ty a ona * Učitel náboženství a zájem dětí * Ukázka nové úpravy katolického katechismu * Věčné téma * Výchova dítěte: První orientace * Ze školy do života: [Drahá dívko] (1946) * Ze školy do života: [Drahý hochu] (1946) * Ze školy do života: pro dívky (1981) * Ze školy do života: pro hochy (1981) * Zpytování svědomí pro katechety ob. a měšť. škol * Život dítěte v milosti posvěcující: Pracovní příručka pro dnešní pastoraci dětí (1938).

Zvukové záznamy

100 let - vzpomínky kardinála Tomáška (s Miloslavem Vlkem a kol.)

Odkazy

Reference

Literatura

DŘÍMAL, Ludvík. František Tomášek jako katecheta dětí a mládeže. +more Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2002. 164 s. ISBN 80-7266-107-8. * * HARTMAN, Jan, ed. ; SVOBODA, Bohumil, ed. ; VAŠKO, Václav, ed. Kardinál Tomášek: svědectví o dobrém katechetovi, bojácném biskupovi a statečném kardinálovi. Praha: Zvon, 1994. 209 s. . * Charta 77 - začátky . [film]. ČR, 1996. Dokument ČT. Scénář a režie Angelika Hanauerová. * * JONOVÁ, Jitka. František Tomášek, kněz, katecheta, profesor a „ilegální biskup“: moravské působení Františka Tomáška. Uherské Hradiště: Historická společnost Starý Velehrad, 2014. 120 s. . * * KRÁTOŠKA, Josef, ed. a ZIEGLEROVÁ, Helga, ed. Pedagogické dny kardinála Františka Tomáška: [sborník sdělení z konference konané ve dnech 3. -4. června 1994 na Pedagogické fakultě UP]. Olomouc: Vydavat. Univerzity Palackého, 1994. 103 s. ISBN 80-7067-560-8. * OPATRNÝ, Aleš, ed. Význam kardinála Tomáška v období normalizace a přechodu k demokracii: sborník textů ze sympozia ke 100. výročí narození kardinála Tomáška. Praha: Pastorační středisko sv. Vojtěcha při Arcibiskupství pražském, 2000. 95 s. ISBN 80-238-5915-3. * PIŤHA, Petr. De kruisweg van Praag. Breda: Bisdom Breda Bouwstenen, 1990. 68 s. ISBN 90-70790-33-5. * SVOBODA, Bohumil. Na straně národa: kardinál František Tomášek v zápase s komunistickým režimem (1965-1989). Praha: Vyšehrad, 2006. 229 s. ISBN 80-7021-843-6.

Související články

Seznam kardinálů zemřelých ve 20. století * Seznam českých kardinálů

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20151104211943/http://katolicky-katechismus. cz/]Katechismus katolické Církve 1955 ONLINE[/url] * [url=http://www. mesto-studenka. cz/index. php. option=com_content&view=article&id=615&Itemid=237]Životopis na stránkách rodné Studénky[/url] * [url=http://www. cdct. cz/old/prosopografie. php. osoba=VG9tw6HFoWVrO0ZyYW50acWhZWsgKDE4OTnigJMxOTkyKQ%3D%3D]František Tomášek na stránkách Centra dějin české teologie[/url] * [url=https://no-regime. com/ru-decs/wiki/Buta_%28Stadt%29]Buta (město)[/url] * [url=https://en-m-wikipedia-org. translate. goog/wiki/Roman_Catholic_Diocese_of_Buta. _x_tr_sl=en&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc]Římskokatolická diecéze Buta[/url].

Kategorie:Čeští kardinálové Kategorie:Pražští arcibiskupové Kategorie:Pomocní biskupové olomoučtí Kategorie:Čeští teologové Kategorie:Katoličtí teologové Kategorie:Osobnosti Druhého vatikánského koncilu Kategorie:Františkáni terciáři Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje Kategorie:Čeští profesoři teologie Kategorie:Vyučující na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Univerzity Karlovy Kategorie:Osobnosti sametové revoluce Kategorie:Absolventi Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého Kategorie:Narození 1899 Kategorie:Narození 30. +more června Kategorie:Narození ve Studénce Kategorie:Úmrtí 1992 Kategorie:Úmrtí 4. srpna Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v katedrále sv. Víta v Praze Kategorie:Muži.