Cesko.wiki Josef Páleníček
Author
Albert FloresJosef Páleníček (19. července 1914 Travnik v Bosně a Hercegovině - 7. března 1991 Praha) byl český klavírní virtuos, hudební skladatel a hudební pedagog. Byl dlouholetým členem Českého tria a profesorem klavírní hry na pražské Akademii múzických umění. Jeho syn Jan Páleníček je českým violoncellistou. Jeho vnukem je básník a spisovatel Jean-Gaspard Páleníček.
.jpg)
Život
Josef Páleníček byl nadaný pianista. Obzvláště vynikající je jeho provedení děl Martinů. +more a Janáčka a během hudební dráhy interpretroval také Klavírní koncert č. 4 a Klavírní sonáty č. 23 a č. 32 Ludwiga van Beethovena, Klavírní sonáty č. 3 Johannese Brahmse či skladby francouzských impresionistů (Claude Debussy, Albert Roussel, Maurice Ravel, César Franck, Francis Poulenc).
Jeho klavírní hra vynikala rytmickou strukturou interpretačního projevu a to především v jeho nahrávkách, kde právě tento klad uplatnil v klavírním koncertu č. 3 a č. +more 4 Bohuslava Martinů nebo v klavírních skladbách Leoše Janáčka (např. klavírní sonáta, capriccio, nebo concertino).
Josef Páleníček byl také skladatelem, pedagogem a kulturně politickým pracovníkem. Hru na klavír studoval již za svých gymnaziálních let na pražské konzervatoři (absolvoval 1933) a potom na její mistrovské škole u K. +more Hoffmeistera (1933-1938). Zároveň vystudoval právnickou fakultu Karlovy univerzity. V kompozici byl žákem O. Šína (1930-1933), na mistrovské škole V. Nováka (1933-1936).
V létech 1936 až 1937 studoval klavír na École normal de musique v Paříži, v kompozici byl žákem A. Roussela (1936-1938). +more Koncertní činnosti se Páleníček soustavně věnoval od roku 1936, od roku 1949 byl sólistou České filharmonie (1957 též Moravské filharmonie v Olomouci. Kromě sólové dráhy hrál soustavně v komorních souborech (od r. 1934 byl členem Smetanova, později Českého tria). Josef Páleníček působil v porotě klavírní soutěže Paloma O'Shea Santander v roce 1984.
Nástrojová hudba v Páleníčkově tvorbě zcela převládá; mezi žánry uměleckým významem dominantní postavení má nástrojový koncert (9 děl); do vzniku řady zdařilých a „na tělo šitých“ instrumentálních skladeb se jako inspirativní podnět promítly přátelské vztahy k sólistům (např. klarinetistovi Milan Kostohryzovi, violoncellistům Miloši Sádlovi a Sašovi Večtomovovi, kontrabasistovi Františku Hertlovi, klavíristovi Rudolf Firkušnému aj. +more); pedagog Páleníček vyhradil ve svém díle celou skupinu prací instruktivním účelům. Z hlediska dobových proměn v utváření hudebního slohu 20. století se stala konstantou Páleníčkova skladatelského stylu nejprve neobarokní a neoklasicistní orientace, kterou si jako hlavní zkušenost přinesl z pařížského studijního pobytu.
V konzultacích u Antoine Roussela a v koncertech Tritonu a Mladé Francie poznal řadu komorních novinek té doby (Maurice Ravela, Albert Roussela, Igora Stravinského, členové pařížské „Šestky“, Pierre Ferrouda, Sergej Prokofjeva, Bély Bartóka, André Joliveta a také Bohuslava Martinů. Páleníčkova cesta od Nováka k Rousselovi byla velmi obdobná cestě B. +more Martinů od Josefa Suka k Rousselovi. Pařížské zkušenosti ho orientovaly k prohloubenému vztahu k původním, nestylizovaným zdrojům lidové hudebnosti ruské, francouzské, maďarské, české. To, co v tomto smyslu uslyšel v nových dílech o 24 let staršího Martinů, propojilo se s vlastními zážitky z dětství (v Lukovečku na Fryštácku), kde poznal písně hodovní i nábožné, koledy i ukolébavky, vážné chorály i zvonivé cimbálové kapely.
Z těchto autentických zdrojů rostla pak Páleníčkova hudební řeč po celý jeho další tvůrčí vývoj. Romanticky pojaté neobarokní rysy ustoupily po válce méně patetickým a v afektech střízlivějším, v tematické práci a tektonice přehlednějším rysům neoklasicistním, avšak nikdy zcela nevyprchaly a později - jako např. +more v Jitřence z Poémy o člověku - nabyly opět významu a poslání. Páleníčkův neobarokní a neoklasicistní sklon propojený s moravskou lidovou intonací, měl v sobě navíc skrytou tendenci potřeby emocí. Proto v něm nikdy nepřevážil konstruktivisticky racionální záměr a raději porušil „čistotu“ přijatého směrového či teoretického principu. Zvláště robustní se stala Klavírní sonáta, za niž získal cenu Komorního spolku a jíž také roku 1938 u Karla Hoffmeistra absolvoval jako klavírista (když už předtím strhla v Paříži Alfreda Cortota).
Dílo (výběr)
Klavírní
Sonáta pro klavír (1936) * Klavírní skicář, cyklus pěti skladeb (1939) * České pohádky pro klavír (1940) * Interludium, z 1. obrazu baletu Kytice (1984)
Varhanní
Píseň tuláka, skladba pro elektrofonické varhany (1956) * Varhanní interludium, z 6. obrazu oratoria Poema o člověku (1961)
Komorní
Klavírní trio (1933) * Klavírní kvintet (1933) * Preludium a capriccio pro housle a klavír (1935) * Sonáta pro klarinet a klavír (1936) * Suita pro violoncello a klavír (1938) * Chorálové variace pro violoncello a klavír (1942) * Malá suita pro klarinet a klavír (1943) * Smyčcový kvartet (1954) * Masky. Dva kusy pro saxofon a klavír (1957) * Nénie pro housle a klavír (1957) * Preludium a Capriccio pro housle a klavír (1958) * Suita piccola pro housle a klavír (1958) * Variace na vlastní téma pro violoncello a klavír (1972) * Rondo concertante pro violoncello a kytaru (1972) * Ze zápisníku malého chlapce, sedm malých skladeb pro violoncello, fagot nebo basklarinet a klavír (1972) * Suita in modo antico pro violoncello a kytaru (1973) * Koncertní etudy pro kontrabas a klavír (1975) * Immagini pro flétnu, basklarinet, klavír a bicí nástroje (1976) * Tre Concertini per clarinetto e pianoforte (1977)
Orchestrální
Koncert č. 1 pro klavír, smyčcový orchestr a tympány (1940) * Koncert pro saxofon a orchestr (1944) * Concertino pro orchestr (1945) * Koncert č. +more 2 pro klavír a orchestr (1952) * Koncert pro flétnu a orchestr (1955) * Concertino da camera pro klarinet a orchestr (1957) * Koncert č. 3 pro klavír a malý orchestr (1961) * Symfonické variace (1971) * Koncert pro violoncello a orchestr (1973) * Symfonietta pro smyčcový orchestr (1975) * Lilie, symfonický obraz na námět K. J. Erbena (1981) * Poklad, symfonický obraz na námět K. J. Erbena (1981).
Vokální
Na skle dveří, píseň pro soprán a klavír (1939) * Koncert pro orchestr a mužský sbor (1945) * Písně na čínskou poezii pro soprán nebo baryton a klavír v překladech B. Mathesia (1947) * Zaváté stopy, cyklus mužských sborů (1958) * Poéma o člověku, oratorium pro sóla, smíšený sbor, velký orchestr, lidový sbor a lidové zpěváky a dětský sbor (1961) * Triové sonáty pro hoboj, mezzosoprán a klavír (1965) * Měsíc nad My Lai pro mezzosoprán nebo alt a klavír (1971) * Počítadlo pro dětský sbor, klavír, trubku, klarinet a bicí (1973) * Zdravice Únoru, symfonická předehra pro orchestr a mužský sbor (1974) * Rybník u dvou sluncí, čtyři pastorely pro dětský sbor a komorní soubor (1978) * Quetzalcoatl, symfonické dialogy pro sóla a orchestr (1983) * Tři melodramy na básně Ivana Skály (1984)
Scénická
Kytice, balet (1984)
Odkazy
Literatura
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20081023231820/http://www. czechtrio. cz/historie. htm]Historie Českého tria[/url] * [url=http://www. supraphon. cz/cs/novinky/archiv-dle-kategorii/vazna-hudba/&list%5Bsort%5D=&list%5Boffset%5D=105. item=55]Originální interpret Janáčkova klavírního díla[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080820131914/http://www. geocities. com/josef_palenicek/index. html]Biografické stránky ve francouzštině[/url].