Karl Stohanzl

Karl Stohanzl (21. března 1879 Jihlava - 28. května 1945 Brno) byl pilot, válečný letec a instruktor v Rakousko-Uherské armádě a po válce československý automobilový závodník jako tovární jezdec Čs. Zbrojovky a. s. v Brně. Ve své době patřil k nejpopulárnějším automobilovým závodníkům v Brně a na Moravě.

Životopis

Narodil se 21. 3. +more 1879 v Jihlavě v rodině vrchního učitele Jakoba Stohanzla a Franzisky Stohanzl (roz. Wanitschek). Jeho otec vyučoval na dívčí obecné škole, později na K. k. Staats-Gymnasiu a byl mj. členem C. k. okresní školské rady za okres Jihlava. Rodina Stohanzlů bydlela v domě na Stürzergasse 2 (dnes Srázná), kde se také narodil. Měl dva mladší sourozence Richarda (*14. 1. 1881, zemřel jako dítě 3. 2. 1881) a Berthu (*27. 1. 1884). Jeho křestní jméno se v některých pramenech uvádí jako Carl, po vzniku Československa v počeštělé podobě Karel.

Vystudoval odbornou obchodní školu v Jihlavě a již jako vojenský letec se 27. září 1913 oženil se Slovinkou Olgou Suša (*25. +more 3. 1889 - †28. 5. 1945). Sňatek uzavřeli ve slovinském Senožeče (20 km západně od Postojne), odkud snoubenka pocházela. Po první světové válce žil v Brně, kde získal i domovské právo. Bydlel v domě v Kostelní ulici, později přejmenované na Dra Rašína č. 10 (rohový dům Rašínova/Jakubské náměstí), později od roku 1923 na Pekařské 62.

Po II. světové válce 28. +more května 1945 společně s manželkou spáchali ve svém bytě na Pestalozzigasse 11 (dnes Čápkova)  sebevraždu oběšením. Karl a Olga Stohanzlovi jsou pohřbeni na Ústředním hřbitově města Brna. O tři dny později, v noci ze 30. na 31. května 1945 proběhl tzv. Brněnský pochod smrti. Češi z Brna přinutili odejít téměř 20 tisíc Němců. Lze se pouze jenom domnívat, že tento odsun německy mluvících obyvatel zásadně ovlivnil rozhodnutí Karla Stohanzla, instruktora létání a automobilového závodníka akciové společnosti Československá Zbrojovka Brno.

Pilot, válečný letec a instruktor

Byl jedním z prvních pilotů v Rakousko-Uhersku. Naučil se létat soukromě ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) na dvouplošníku zkonstruovaném Gabrielem Voisinem (+more_Voisin'>Aéroplanes G. Voisin), který byl ve vlastnictví hraběte Alexandra Kolowrata. Mezinárodní pilotní diplom FAI č. 14 od rakouského Aero Klubu získal již 30. srpna 1910. Stal se pak vojákem z povolání, vojenským (polním) pilotem a instruktorem v rakousko-uherské armádě (vojenské letectvo k. u. k. Luftfahrtruppen). První vojenský pilotní kurz v Rakousko-uherské monarchii se konal od 19. 4. 1911 na vojenském letišti ve Wiener Neustadtu. Jediným ryzím Čechem v tomto kurzu byl Rudolf Holeka (pilotní průkaz č. 39), pozdější brigádní generál čs. letectva. Instruktorem v kurzu byl i nadporučík Karl Stohanzl. V tom období získali pilotní průkazy mj. hrabě Alexander Saša Kolowrat (pilotní průkaz č. 15) a Otto Hieronimus (pilotní průkaz č. 17). Účastnici leteckého kurzu, zleva 2. Karl Stohanzl, 3. Rudolf Holeka (1911) Karl Stohanzl se stal populární osobností rakousko-uherského letectva. Podnikl řadu letů, které se setkaly s nadšením veřejnosti. Dne 28. srpna 1911 přiletěl kolem půl osmé ráno i nad své rodné město. Startoval v 5 hodin z letiště ve Vídeňském Novém Městě a přistál v blízkosti Jihlavy.  Let do Jihlavy tedy trval 2 h 30 minut. Odpoledne uspořádal krátký ukázkový let. Celá tato událost prý přilákala asi 10 000 lidí. Další veřejný let převedl např. od 25. do 29. září 1912 v Innsbrucku v rámci tamních leteckých dnů. Od listopadu 1912 vedl jako velitel kurzy polních pilotů v Gorici. V březnu 1913 byl dle rozkazu PVB 1/Nr. 11 jmenován k. u. k. polním pilotem.

V srpnu 1914 byla na vídeňském letišti v Ošprech (Aspern/Donaustadt) zformována Letecká setnina 3 (Flik 3, Fliegerkompanie). Velitelem byl jmenován kapitán Karl Stohanzl. +more Jednotka byla nasazena od 18. října 1914 u 2. armády na ruské frontě na polním letišti v podkarpatské Bażanówce u Sanoku v Haliči. Na konci února 1915 byl velením jednotky pověřen nadporučík Rudolf Holeka, po válce velitel československého leteckého pluku 3 a velitel Vojenského leteckého učiliště v Prostějově (1929 - 1933) v hodnosti brigádního generála. Stohanzl po opuštění Fliku 3 působil za první světové války jako letecký pozorovatel u několika Fliků a až do konce války jako velitel polní letecké školy v jihotyrolském Campoformido, nedaleko Udine. Zde se nachází jedno z nejstarších italských letišť, ze kterého mj. vzlétlo letadlo Caproni Ca. 33 pilotované M. R. Štefánikem směrem na Bratislavu, kde při přistávání havarovalo a Štefánik zahynul. K 28. říjnu 1918 byl zařazen do vznikající československé armády jako kapitán 43. pluku pěšího vojska. Do zálohy odešel v hodnosti majora.

Funkcionář v autoklubu a automobilový závodník

Po vzniku Československa se usadil v Brně. Byl již ve výslužbě. +more Počátkem 20. let byl zástupcem automobilky Laurin & Klement v Brně a prodával automobily. Jeho firma Autopalace K. Stohanzl sídlila v Kostelní 10, kde i bydlel. Dnes v rohovém domě Rašínova 10/Jakubské náměstí 644/3 je prodejna Zdravotnických potřeb "U sv. Jakuba". Stal se členem německého Moravsko-slezského automobilklubu v Brně (MSAC, 1923), ale záhy "přestoupil" do Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS, 1924). Působil v nich jako funkcionář, jako technický komisař a pořadatel sportovních akcí, které ČAMS pořádal. Potom se začal věnovat velmi intenzivně automobilovému sportu. V druhé polovině 20. let - to mu již "táhlo" na padesátku - začal jezdit i závodit v automobilech brněnské Československé zbrojovky, a. s. jako tovární, zkušební a závodní jezdec např. v soutěžích, v závodech do vrchu a na okruzích.

1921

Laurin & Klement S (1921) Jako brněnský zástupce automobilky Laurin & Klement startoval 2. +more října 1921 na závodu do vrchu Ecce Homo ve Šternberku. V třídě osobních automobilů do 3,5 l (kat. VIII. ) na stroji Laurin & Klement S obsadil v čase 9:16,4 min 9. místo. Podle jiného zdroje na tratí 7,75 km dlouhé dosáhl času 9:22,0 min a v celkovém pořadí automobilů všech tříd obsadil 16. místo. Do mezinárodního závodu, který uspořádal německý Moravsko-slezský automobil klub MSAC z Brna (Mährisch-Schlesischen Automobilclub Brünn), byl přihlášen za svůj podnik Autopalace Brünn.

1925

První velké zkušeností pro něj byly vývojové zkoušky osobního automobilu Z 18 konstruktéra ing. Františka Mackrleho. +more Během července a srpna 1925 najezdil jako testovací řidič přes 6000 km po Moravě a Čechách. Počátkem září se s vozem naloženým nářadím, pneumatikami a náhradními díly vydal na cesty křížem krážem po Evropě. Trasa dlouhá přes 9200 km vedla přes Rakousko do Itálie (přes Alpy a Dolomity až do Neapole), potom do Německa (Hamburg) a Polska (Štětín). Do Brna se vracel přes jižní Tyrolsko, kde překonal i horský průsmyk Jaufenpass (2229 m n. m. ). Po návratu sepsal o cestě podrobnou zprávu, na jejímž základě správní rada společnosti dala souhlas k přípravě a zahájení výroby nového vozu Z 18. Ten se vyráběl v letech 1926-1930.

1927

V zimní soutěži spolehlivosti W. M. +moreH. V. (Wiener Motorsportliche Herren-fahrer Vereinigung, Vídeňský svaz pánských jezdců) z Vídně do Burgerlandu dobyla brněnská Zbrojovka se svými vozy Z 18 "teamové" ceny. Řidiči R. Müttermüller, nadporučík v. v. B. Soffer a major v. v. K. Stohanzl v prvním mezinárodním startu těchto vozů na soutěži dlouhé 130 km dojeli bez trestných bodů. Jízdy se zúčastnilo celkem 144 konkurentů na vozech a motocyklech nejrůznějších značek, mezi nimiž byly stroje známých zahraničních továren. Po propočítání výsledků obdržel první z 26 čestných cen Karl Stohanzl z Československé zbrojovky, akc. sp. v Brně.

Na 2. ročníku Pradědského okruhu (19. +more června) již startoval tovární tým Zbrojovky Brno se třemi vozy. Vavřín v kategorii do 1,1 l, která se jela na 10 kol (224 km), pro brněnskou Zbrojovku získal Rychard Müttermüller v čase 3:06:15,7 h. Úspěch Zetky byl dokonán i třetím místem mjr. ve výslužbě, Karla Stohanzla (závodící od toho data pod pseudonymem "Flieger", které si zvolil jako bývalý vojenský pilot v rakousko-uherské armádě) a šestým místem Bedřicha Soffera, který zajel v předposledním, 9. kole nejrychlejší kolo třídy za 18:10,9 min. Všichni zbrojováci jeli na typu Z 18.

Na VII. ročníku mezinárodního závodu do vrchu Schöber (Stožec) u Rumburka v kategorii sportovních vozů do 1,1 l byl Müttermüller první za 3:06,4 min, druhý byl Soffer (3:12,9 min). +more V kategorii závodních vozů do 1,1 l byl nasazen Karl "Flieger" Stohanzl a obsadil první místo v čase 3:08,4 min.

1928

Soutěžní sezóna byla zahájena již 22. ledna účastí továrního týmu Zbrojovky na mezinárodní Rakouské zimní soutěži spolehlivosti. +more Ve velké a silné konkurenci, složené z vozů známých osvědčených značek, dobyl tříčlenný tým Zetek ("Flieger", Müttermüller a Soffer) vítězství opravdu senzačního, neboť dojel s matematickou jistotou bez jediného trestného bodu. Získal cenu pro tým a tři medaile pro jednotlivce, jakož i pohár za nejpravidelnější a nejhospodárnější jízdu. Tento úspěch se stal nejlepším vysvědčením pro kvalitu sériových vozů Z 18.

Na 5. ročníku klubového závodu ČAMS (Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko) do vrchu Brno-Soběšice 13. +more května 1928 vyslala Zbrojovka silnou ekipu jezdců a vozů. Karl "Flieger" Stohanzl startoval na typu Zbrojovky Z 4V (motor M6 - dvoupístový dvoudobý dvouválec, podélně zdvojený, zdvihový objem 0,995 l, max. výkon 34 kW/46 k) a zvítězil v třídě sportovních vozů do 1,1 l. "Flieger" překonal svým časem 3:08,0 min rekord této třídy. Úspěch zbrojováckých vozů dokonali Bedřich Soffer na Z 6V se šestiválcovým, dvoudobým motorem (Z 2) o zdvihovém objemu 1085 cm3 se dvěma kompresory, když zvítězil a vytvořil rekord třídy závodních vozů do 1,1 l, a Karel Tunal Divíšek na sériovém Z 18 vítězstvím v cestovních vozech do 1000 cm³. Karl Stohanzl (1929) po Mezinárodní alpské jízdě Na III. ročníku Pradědského okruhu (3. června 1928) Zbrojovka vyslala do závodu 7 jezdců, z nichž byla většina na nových šestiválcích s kompresory Z 6V a nebo na dvouválcích s kompresory Z 4V. "Flieger" na Zetce již již vypadal jako jistý vítěz v kubatuře do 1100 cm³. Vedl ještě po 10. kole z 12 vypsaných (do cíle mu scházela jen dvě kola). Zde ho zastihla porucha, která ho vyloučila z boje a uvolnila cestu vítězství Liebigovi na Amilcaru (12 kol/268,8 km). Ze sedmi vozů Z na startu bylo jich klasifikováno 5 (2. -6. místo do 1,1 l).

Závod (VIII. otevřený závod do vrchu Schöber) se konal dne 17. +more června 1928. Přihlášeno bylo 46 vozidel, z nichž 40 startovalo a 38 dosáhlo cíle. Z československých továren se oficiálně účastnila závodu pouze Zbrojovka Brno. Ve sportovních vozech do 1,1 l a v kategorii sportovních automobilů všech tříd zvítězil na velmi špatném terénu a v silném dešti Karl Stohanzl na Z 4V v čase 3:13,6 min.

Alpská soutěž spolehlivosti (Mezinárodní alpská jízda) se konala 12. -16. +more srpna za pořadatelství autoklubů Švýcarska, Itálie, Německa a Rakouska. Startovala v Miláně a po pěti dnech končila po 1752 km v Mnichově. Účast přihlášených byla velmi značná: 13 týmů a 63 jednotlivců. Z československých vozů zúčastnil tovární tým brněnské Zbrojovky a cestovních vozech Z 18 (Stohanzl st. č. 97, Soffer st. č. 98 a Karger st. č. 99). Tým Zbrojovky nebyl klasifikován, protože Soffer již v 1. etapě vzdal a soutěž nedokončil. Oba zbývající jezdci soutěž dokončili a za výslednou klasifikaci dostali poháry pro jednotlivce z mezinárodní Alpské jízdy.

Bedřich Soffer 5. září 1928 při testování vozu Z 6V havaroval a při nehodě zahynul. +more Smrt Bedřicha Soffera vedla Ing. Mackrleho k rezignaci na místo šéfkonstruktéra ve Zbrojovce.

1929

Po roční přestávce kvůli opravě trati 28. dubna 1929 přilákal 12. +more ročník mezinárodního závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště na 100 000 diváků. I tento ročník přinesl nové rekordy v řadě kategorií. Ve sportovních automobilech od 750 do 1100 cm³ (kat. G) zvítězil na Z 4V v čase 3:52,4 min "Flieger" a současně vytvořil rekord kategorie G, za což obdržel od pořadatele akce (AKRČs. ) křišťálový pohár. Anton Kahle s vozem Z 6V rovněž ve své třídě závodních vozů do 1100 cm³ rovněž v rekordu kategorie zvítězil. Tým Zetek na soutěži Automobil Klub Polski, st. č. 22 Karl Stohanzl (1929) Ve dnech 16. -23. června 1929 se konala VIII. mezinárodní soutěž, kterou uspořádal Automobil Klub Polski. Se startovními čísly 21-24 se soutěže zúčastnili s vozy Z 18 K. Divíšek, K. Stohanzl, J. Mamula a Polák Wojcech Kolaczkowski. Soutěž částečně vedla i přes Československo (3. etapa končila v Opavě a 4. v Praze). Celkem osmietapová soutěž měřila úctyhodných 3100 km. Nejlépe na voze Z 18 soutěž dokončil "Flieger" na 13. místě, Mamula byl 15 a Divíšek 18. Polák Kolaczkowski soutěž nedokončil pro havárii v 5. etapě, kdy kolidoval s vozem naloženým kmeny. Startovní rošt při Velké ceně národů (Nürburgring 1929) Brněnská Zbrojovka pověřila ing. Vladimíra Součka, který nastoupil do Zbrojovky k 1. 1. 1929 (po odchodu ing. Mackrleho), přepracovat Z 6V a připravit jej k závodu sportovních automobilů na Velkou cenu národů, která se uskutečnila na německém Nürburgringu 14. července 1929. Z 6V byl snížen, motor posunut o něco vzad (kompresor již "nevykukoval" před chladič), bylo přepracováno zavěšení náprav a brzdový systém. Byl osazen novými kompresory Roots a namáhané písty byly odlity s měděnou chladicí vložkou.

V třídě od 750 do 1500 cm³ startovali na Z 4V Ernst Prochaska (Arnošt Procházka)-Karel Divíšek na Z 4V (st. č. +more 50) a na 2 vozech Z 6V Karl "Flieger" Stohanzl-Anton Kahle (st. č. 54) a Josef Mamula (st. č. 56). Závod se jel na 18 kol tj. 508,77 km. Tovární jezdec Karl Stohanzl sice téměř celý závod svoji kategorii vedl, ale v předposledním kole opět propálil písty, což byla slabina tohoto motoru při delších jízdách. Josef Mamula s druhým vozem hrdinně dojel s posunutým ložiskem kardanu (uvolněné ložisko spojovacího hřídele), které mu bránilo v řazení převodových stupňů, a celý smáčený horkým olejem na druhém místě v kategorii, bohužel však po časovém limitu, takže nemohl být klasifikován. Karel „Tunal“ Divíšek se Z 4V sice dojel třetí, ale v důsledku defektu rovněž po časovém limitu, takže také nic. Nezdar byl pociťován správní radou Zbrojovky tak silně, že okamžitě závodní vozy prodala soukromníkům a hodlala nadobro zanechat závodní činnosti. Tím se vlastně v 50i letech uzavřela Stohanzlova závodnická kariéra.

Největší úspěchy Karla Stohanzla

soutěže

* vítězství továrního týmu a vozů Z 18 Zbrojovky ("Flieger"/Stohanzl, Müttermüller a Soffer) na mezinárodní Rakouské zimní soutěži spolehlivosti W. M. +moreH. V. (1927) * vítězství továrního týmu a vozů Z 18 Zbrojovky ("Flieger"/Stohanzl, Müttermüller a Soffer) na mezinárodní Rakouské zimní soutěži spolehlivosti (1928) * zisk Alpského poháru na mezinárodní Alpské soutěži spolehlivosti s vozem Z 18 (1928) * 13. místo Karla Stohanzla při VIII. mezinárodní soutěži Automobil Klub Polski s vozem Z 18 (1929).

závody do vrchu

* vítězství ve třídě závodních vozů do 1,1 l na závodu automobilů do vrchu Schöber na Z 18 Sport (1927) * vítězství ve třídě sportovních vozů do 1,1 l na závodu automobilů do vrchu Brno-Soběšice na Z 4V (1928) * vítězství ve třídě sportovních vozů do 1,1 l na závodu automobilů do vrchu Schöber na Z 4V (1928) * vítězství ve třídě sportovních vozů do 1,1 l na závodu automobilů do vrchu Zbraslav-Jíloviště na Z 4V (1929)

závody na okruhu

* 3. místo na 2. +more ročníku Pradědského okruhu (1928) v třídě do 1,1 l s vozem Z 18 Sport * účast na Velké ceně národů sportovních vozů na Nürburgringu s vozem Z 6V (1929).

Odkazy

Reference

Literatura

SKOŘEPA, Miloš. Dějiny automobilových závodů, Praha 1973: Olympia, s. +more 320, příloh 88 * KUBA, Adolf. Automobil v srdci Evropy, Praha 1986, NADAS, s. 312, S. 118-124 * ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Encyklopedie automobilů, Brno/Praha 2018, CPres v Albatros Media, s. 272, S. 202-206, ISBN 978-80-264-1852-8 * GOMOLA, Miroslav. Ecce homo Šternberk : stoletá historie 1905-2005. V Brně: AGM CZ s. 286 * ŘEPA, Karel. Závod do vrchu Zbraslav - Jíloviště, GT Club - Karel Řepa, Praha, 2008, 240 s. , ISBN 978-80-902516-2-5 * NĚMEC, Jan. Motoristé na Šébru a pod Šébrem. 1. vyd. Brno: Technické muzeum, 2019. 190 s. .

Související články

Zbrojovka Brno * Z 18 * Z 6V

Externí odkazy

[url=http://z-klub. cz/ucteni-pamatky-automobiloveho-zavodnika-bedricha-soffera/]Uctění památky automobilového závodníka Bedřicha Soffera[/url] na Auto Z klub Brno * [url=https://www. +moreeurooldtimers. com/cze/galerie-stroj/2620-1929-z-6v. html](1929) Z 6V[/url] na eurooldtimers. com * [url=https://rodinnivalecnici. webnode. cz/vojenske-utvary-nasich-valecniku/rakousko-uherske-letectvo-k-u-k-luftfahrtruppe-/]Rakousko-uherské letectvo - K. u K. Luftfahrtruppe[/url] na rodinnivalecnici. webnode. cz * [url=http://www. jan-tucek. wz. cz/clanky_odborne/zetka%2018%20automob%209%2016/z18_automobil%209%2016. pdf]První Zetka[/url] na jan-tucek. wz. cz.

Kategorie:Zbrojovka Brno Kategorie:Českoslovenští automobiloví závodníci Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Narození 21. +more března Kategorie:Narození v Jihlavě Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí 28. května Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Pohřbení na Ústředním hřbitově v Brně Kategorie:Sebevraždy oběšením v Česku Kategorie:Muži.