Cesko.wiki Lavočkin La-11
Author
Albert FloresLavočkin La-11 byl sovětský stíhací letoun vyvinutý koncem druhé světové války a vyráběný v 50. letech. Vycházel z předchozího modelu La-9 a byl určen k boji s protivníky na převrácené letce. Letoun byl vybaven výkonným motorem a disponoval šesti kulomety. Měl lepší rychlost a manévrovací schopnosti než jeho předchůdce. La-11 byl používán v Sovětském svazu a dalších zemích se sférou vlivu SSSR až do 60. let, kdy byl postupně nahrazen modernějšími modele La-15 a MiG-17. Celkem bylo vyrobeno přes 1 200 kusů letounu La-11.
Lavočkin La-11 (v kódu NATO Fang) byl sovětský celokovový jednomístný jednomotorový pístový stíhací letoun vyráběný po druhé světové válce. Bojově byl užit za čínské občanské války a v korejské válce. V Číně byl vyřazen roku 1966.
.jpg)
Vývoj
La-11 byl pokračovatelem typu La-9. Vývojem z tohoto základního vzoru vznikl v závodě č. +more 301 upravený prototyp La 134 zalétaný v květnu 1947 pilotem A. G. Kočetkovem. Oproti La-9 měl větší zásobu oleje a paliva pro zvětšení doletu, ale měl sníženou výzbroj na tři synchronizované kanóny NS-23 ráže 23 mm. Další odlišností byl ve spodní části přepracovaný kryt motoru, kam se přestěhoval chladič oleje.
Souběžně s prototypem 134 byl připraven i La 134d (někdy též La-9M), který měl na každém konci křídla pevně instalované přídavné nádrže a mohl tak nést dalších 275 litrů paliva. Zvýšení hmotnosti mělo vliv na namáhání podvozku, jehož hlavní nohy byly osazeny vysokotlakými pneumatikami o průměru 660 mm. +more Ostruhové kolečko bylo vybaveno zesíleným tlumičem. Stroj byl rovněž vybaven fotoaparátem AFA-IM a automatickým ovládáním regulačních klapek chlazení na krytu motoru motoru Švecov AŠ-82FN. Motor o maximálním výkonu 1850 koní (1360,67 kW) poháněl automaticky stavitelnou třílistou vrtuli. Fotokulomet Fairchild byl později zaměněn za typ S-13 domácí konstrukce.
Do 11. července 1947 oba stroje absolvovaly celkem 71 ověřovacích letů, na jejichž základě byla křidélka vybavena trimmery. +more Ukázalo se také, že stroj není vhodný pro boj nad výšku 7000 m z důvodu slabého výkonu motoru.
Dne 22. srpna 1947 byla dálková verze pod označením La-11 schválena pro zařazení ke stíhacím jednotkám. +more Sériové letouny měly mít odstraněny všechny nedostatky zapsané zkušebními piloty a techniky.
Sériová výroba La-11 byla zahájena v závodu č. 21 v roce 1947 a pokračovala až do roku 1951. +more Produkce v roce 1947 dosáhla počtu 100 kusů, v roce 1948 650, roku 1949 bylo zkompletováno 150 letounů stejně jako v roce následujícím a poslední rok výroby dodal 182 La-11.
V červenci 1950 byly ukončeny tovární a 22. srpna vojskové zkoušky fotoprůzkumné verze La-11, která měla zabudovanou fotokameru AFA-BA-40. +more Ve stejném roce bylo 150 letounů vybaveno radiovýškoměry RV-2, radiostanicemi MRP-48 a automatickými radiokompasy ARK-5. V létě 1951 byly v podvěsu testovány raketové střely ARO-82.
Nasazení
La-11 sloužily u leteckých stíhacích pluků, v některých případech i nočních včetně severních oblastí SSSR, například 911. IAP z jižního Sachalinu. +more La-11 zasahovaly také proti americkým průzkumným letounům, které narušovaly výsostný vzdušný prostor SSSR. Dne 8. dubna 1950 napadla dvojice La-11 30. GIAP nad Baltským mořem průzkumný Consolidated PB4Y-2 Privateer USAF, který sestřelila. Ve stejném roce došlo k přestřelce mezi dvojicí La-11 88. GIAP a osádkou Lockheed P-2 Neptune.
V roce 1950 převzala Čínská lidová republika první z celkově dodaných 163 exemplářů La-11. K zácviku čínských pilotů byl do země odvelen odřad 351. +more IAP, který operoval u Šanghaje. Čínské La-11 se několikrát dostaly do styku s bojovými letouny Čankajškova Kuomintangu, které vzlétaly z Tchaj-wanu. Například 2. dubna 1950 sestřelily dva La-11 dva tchajwanské letouny North American P-51 Mustang. Vítěznými piloty byli sovětští poradci.
Severní Korea své La-11 nasadila v omezené míře během korejského konfliktu. Piloty byli v některých případech opět příslušníci 351. +more IAP, působící tajně na straně komunistických sil. Například pilot V. Kurganov nárokoval sestřel bombardéru Douglas A-26 Invader. Sověti působili při protivzdušné obraně severokorejského území, několikrát se snažili zasáhnout proti strategickým bombardérům Boeing B-29 Superfortress, avšak vzhledem k velké výšce, ve které se pohybovaly, nebyli prakticky schopni je ohrozit. Na začátku roku 1951 byl tento pluk z poloviny přezbrojen na proudové MiG-15.
Třetím zahraničním uživatelem La-11 se stala Indonésie.
Specifikace
Indonéského letectva. Průhledný překryt kabiny není původní. Údaje dle
Technické údaje
Osádka: 1 (pilot) * Rozpětí: 9,80 m * Délka: 8,62 m * Výška: 3,47 m * Nosná plocha: 17,59 m² * Hmotnost prázdného stroje: 2770 kg * Vzletová hmotnost: 3 730 kg * Maximální hmotnost: 3 996 kg * Pohonná jednotka: dvouhvězdicový motor Švecov AŠ-82FN * Výkon pohonné jednotky: 1 850 hp
Výkony
Maximální rychlost v 6250 m: 674 km/h * Maximální rychlost u země: 562 km/h * Dostup: 10 300 m * Čas výstupu do 5000 m: 6,6 min * Počáteční stoupavost: 758 m/min * Dolet ve výšce 1000 m: 2535 km * Přistávací rychlost: 149 km/h * Délka rozběhu: 536 m * Délka doběhu: 600 m
Výzbroj
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=https://ruslet. webnode. +morecz/technika/ruska-technika/letecka-technika/okb-s-a-lavockina/la-11-fang-/]Lavočkin La-11 (Fang)[/url] Kategorie:Letadla Lavočkin Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla.