Maria Sibylla Merianová

Maria Sibylla Merianová (2. dubna 1647 Frankfurt nad Mohanem - 13. ledna 1717 Amsterdam) byla německo-švýcarská malířka a entomoložka. Byla jedním z prvních evropských přírodovědců, kteří přímo dokumentovali proměny hmyzu. Merianová pocházela z frankfurtské větve švýcarského rodu Merianů.

Umělecké vzdělání získala Merianová od svého nevlastního otce Jacoba Marrela, žáka malíře zátiší Georga Flegela. Hmyz začala sbírat již jako dospívající dívka, ve třinácti letech chovala bource morušového a svou první knihu přírodopisných ilustrací vydala ve svých sedmadvaceti letech. +more V roce 1679 vstoupila do vědeckých kruhů prvním dílem dvousvazkové série o housenkách; druhý díl následoval v roce 1683. Každý svazek obsahoval 50 desek, které vlastnoručně vyryla a vyleptala. Merianová zdokumentovala důkazy o procesu metamorfózy a rostlinných hostitelích 186 evropských druhů hmyzu a spolu s ilustracemi dodávala i popisy o jejich životních cyklech.

V roce 1699 odcestovala do Nizozemské Guyany (dnešního Surinamu), aby studovala a zaznamenávala tamní tropický hmyz, z čehož roku 1705 vznikla uznávaná publikace Metamorphosis Insectorum Surinamensium (Proměny surinamského hmyzu). Díky pečlivému pozorování a dokumentaci proměn motýlů považuje britský vědec David Attenborough Merianovou za jednu z nejvýznamnějších přispěvatelek do oboru entomologie. +more Až do její pečlivé a podrobné práce se mělo za to, že se hmyz „rodí z bláta“. Její průkopnické výzkumy, při nichž znázornila a popsala různá vývojová stádia od vajíčka přes larvu, kuklu a nakonec dospělce, vyvrátily teorii samoplození a upevnily myšlenku, že hmyz prochází odlišnými, avšak předvídatelnými životními cykly.

Životopis

Mariin otec, Matthäus Merian, na dřevorytu z roku 1650

Mládí a rodina

Maria Sibylla Merianová se narodila 2. dubna 1647 ve Frankfurtu nad Mohanem do rodiny švýcarského mědirytce a vydavatele Matthäuse Meriana staršího a Johanny Sybilly Heyne. +more Marie se narodila v následujícím roce jako Matthäusovo deváté dítě. Její otec však zemřel zemřel v roce 1650 a matka se v roce 1651 znovu provdala za Jacoba Marrela, malíře květin a zátiší. Marrel podporoval Merianovou v kreslení a malování, avšak zatímco on žil převážně v Holandsku, ji vyučoval jeho žák Abraham Mignon.

Už jako malou ji fascinoval svět rostlin a hmyzu. Tajně hmyz sbírala a měla i vlastní herbář, což nebylo tehdy u dívek obvyklé. +more Začala podle svých sbírek malovat obrázky. Ve třinácti letech namalovala své první obrazy hmyzu a rostlin podle exemplářů, které zachytila a brzy získala přístup i k mnoha přírodovědným knihám. Pokud jde o její mládí, v předmluvě ke knize Proměny surinamského hmyzu napsala:.

Manželství s Johannem Graffem

První díla a Norimberk

Norimberk v době pobytu Merianové a Graffa V květnu 1665 se Merianová provdala za Marrelova učně Johanna Andrease Graffa z Norimberka, jehož otec byl básníkem a ředitelem místního gymnázia, jedné z předních škol v Německu +more_století'>17. století. V lednu 1668 se jí narodilo první dítě, Johanna Helena, a rodina se v roce 1670 přestěhovala do rodného města jejího manžela. Během svého pobytu zde Merianová pokračovala v malování, práci na pergamenu a plátně a vytváření návrhů pro výšivky. Poskytovala také lekce kreslení svobodným dcerám z bohatých rodin (tzv. Jungferncompaney, česky panenská skupina), což její rodině finančně pomohlo a zvýšilo její společenské postavení. To jí zajistilo přístup do nejlepších zahrad, které udržovala bohatá norimberská smetánka, kde mohla pokračovat ve sběru a dokumentaci hmyzu. V roce 1675 byla Merianová zařazena do Německé akademie Joachima von Sandrart. Kromě malování květin vytvářela mědirytiny. Po absolvování Sandrartovy školy vydávala knihy se vzory květin a v roce 1678 se jí narodila druhá dcera Dorothea Maria.

Jiné malířky zátiší, například Merianina současnice Margaretha de Heer, zahrnovaly do svých květinových obrazů hmyz, ale nechovaly ho ani nestudovaly. V roce 1679 vydala své první dílo o hmyzu, první z dvousvazkové ilustrované knihy zaměřené na metamorfózu hmyzu Der Raupen wunderbare Verwandlung und sonderbare Blumennahrung (česky Nádherný přerod housenek a jejich zvláštní květinová potrava).

Soudy o dědictví

V roce 1678 se rodina přestěhovala do Frankfurtu nad Mohanem, ale její manželství bylo již nešťastné. Po smrti nevlastního otce, Jacoba Marella, v roce 1681 se přestěhovala ke své matce. +more Druhý svazek knihy Nádherný přerod housenek. byl vydán v roce 1683 ve Frankfurtu, kam se Merianová vydala řešit majetkové poměry po smrti jejího otčíma. Následoval táhlý soudní spor, který vyvrcholil v roce 1683, kdy Marie Sibylla a její matka vyhrály proti jejímu bratrovi, Matthäusovi Merianovi mladšímu.

Mezi labadisty

Právě na pozadí rodinné rozepře došlo pravděpodobně k Mariině konverzi. Když její manžel odjel za prací do rodného Norimberku, Merianová roku 1685 vzala svou matku a dvě dcery a odjely do Wieuwerdu ve Frísku, kde požádali o přijetí do komunity labadistů, jejíž součástí byl již několik let i její nevlastní bratr Caspar Merian.

Od roku 1685 tedy žili v komunitě labadistů. Pobývali tam tři roky a Merianová si i přes odpor labadistů ke vzdělání (jednalo se o přísně ortodoxní pietistické hnutí) našla čas na studium přírodopisu a latiny, jazyka, v němž se tehdy psaly vědecké knihy. +more Na fríských vřesovištích pozorovala zrození a vývoj žab a sbírala je, aby je mohla pitvat. Ve Wieuwerdu se labadisté věnovali tiskařství a mnoha dalším činnostem, včetně zemědělství a mlynářství. V době největšího rozmachu čítala náboženská komunita kolem 600 lidí a mnohem více stoupenců měla i ve vzdálenějších oblastech. Přicházeli sem návštěvníci z Anglie, Itálie, Polska i odjinud, ale ne všichni dokázali zvládnout přísnou kázeň, náboženský separatismus a společný majetek. Merianin manžel byl labadisty odmítnut, ale dvakrát se vrátil, aby získal svou ženu zpět. Ta se s ním však během svého působení v komunitě rozvedla a vzala si zpět své rodné jméno. Johann Graff se opět oženil.

Historička Natalie Zemon Davis popisuje toto období v životě Merianové jako „období zakuklení, skrytého růstu a vzdělávání ženy, kterou nebylo možné zadržet. Nejednalo se o konečné stádium zralosti nadpozemského já v pozemském člověku. +more“.

V Amsterdamu

Úvodní strana Proměn surinamského hmyzu V roce 1690 zemřela Mariina matka a o rok později odešla Maria z komunity a přestěhovala se do Amsterdamu. +more V roce 1692 se její dcera Johanna provdala za Jákoba Hendrika Herolta, úspěšného holandského obchodníka v Surinamu, který byl původem z Bacharachu. Merianinová se zde živila prodejem obrazů a její žačkou se zde stala malířka květin Rachel Ruyschová. Spolu s dcerou Johannou prodávala květinové obrazy sběratelce umění Agnes Blockové. V roce 1698 žila Merianová v dobře zařízeném domě na Kerkstraat a žila bohatým kulturním životem, navštěvovala botanické zahrady či muzea anatomických zvláštností.

V roce 1699 dostala dvaapadesátiletá Merianová od města Amsterdam povolení odcestovat do Surinamu v Jižní Americe spolu se svou mladší dcerou Dorotheou Marií. Její motivací bylo zachytit proměny surinamského hmyzu - tedy to, čemu se tehdejší přírodovědné knihy, které četla, nevěnovaly a hmyz byl zachycen pouze v jedné své fázi. +more Marie a její dcera vypluly 10. července 1699 a jejich cesta byla neobvyklá už proto, že ačkoliv cestovaly pod ochranou kapitána, neměly mužský doprovod. Aby mohla Maria Sibylla misi financovat, prodala 255 svých obrazů. Později napsala:.

Jacoba Houbrakena podle portrétu Georga Gsella z období kolem roku 1700. +more Postavení vědkyně zdůrazňuje hromada knih vedle ní. Glóbus a grafiky upozorňují na její úspěchy. Dvojice rytin a znak jejího otce zdůrazňují její původ. .

Surinamské výzkumy

Obě ženy dorazily 18. nebo 19. +more září téhož roku do Surinamu a setkaly se s guvernérem Paulusem van der Veenem. Marie pracovala dva roky, cestovala po celé kolonii a skicovala místní zvířata a rostliny. Zaznamenávala místní domorodé názvy rostlin a popisovala jejich místní využití.

Na rozdíl od jiných nizozemských přírodovědců nebyla Merianová zaměstnána v komerčním podniku nebo společnosti. V předmluvě její knihy o Surinamu nejsou uvedeni žádní mecenáši ani sponzoři její cesty. +more Někteří historici se domnívají, že její cestu mohli financovat ředitelé nizozemské Západoindické společnosti. Ve své následné publikaci o výpravě Merianová kritizovala jednání koloniálních obchodníků a uvedla, že „tamní lidé nemají žádnou touhu něco takového zkoumat; ba dokonce se mi vysmívali, že v zemi hledám něco jiného než cukr. “ Malířka rovněž odsoudila zacházení obchodníků s otroky, avšak sama dva otroky vlastnila - ti jí umožňovali poznávat využití nových rostlin a kontaktovat domorodé obyvatelstvo. Také se zajímala o zemědělství a litovala odporu koloniálních obchodníků k pěstování nebo vývozu čehokoli jiného než cukru. Později představila ovoce a zeleninu, které bylo možné v Surinamu najít, včetně ananasu.

Návrat do Nizozemska a smrt

V červnu 1701 ji nemoc, pravděpodobně malárie, donutila vrátit se do Nizozemské republiky, kde si otevřela obchod. V něm prodávala vzorky, které nasbírala, a své rytiny rostlin a živočichů ze Surinamu. +more V roce 1705 vydala knihu Metamorphosis Insectorum Surinamensium (Metamorfózy surinamského hmyzu), která z ní učinila jednu z nejslavnějších entomoložek své doby. V roce 1715 utrpěla mrtvici. Přestože byla částečně ochrnutá, pokračovala ve své práci. Zemřela v Amsterdamu dne 13. ledna 1717 a o čtyři dny později byla pohřbena na hřbitově v Leidse. Ačkoli se někdy uvádí, že zemřela v chudobě, její pohřeb byl pohřbem střední třídy se čtrnácti smutečními hosty. Krátce před smrtí si její dílo v Amsterdamu prohlédl ruský car Petr Veliký. Po její smrti získal značný počet jejích obrazů, které jsou dodnes uloženy v akademických sbírkách v Petrohradě.

Její dcera Dorothea vydala po smrti sbírku matčina díla nazvanou Erucarum Ortus Alimentum et Paradoxa Metamorphosis.

Po smrti

Maria Sibylla Merianová na pětsetimarkové bankovce

Snahy o hledání chyb

Několik badatelů na jejím díle vysledovalo chyby, které byly Merianové po její smrti falešně připsány. Jeden z příkladů se týká toho, kdo vybarvil desky prvního vydání její knihy Proměn surinamského hmyzu. +more Některá první vydání obsahovala desky, které Merianová namalovala, a jiná měla desky bez barev. Později bylo zjištěno, že lidé černobílé desky vybarvili (podobně jako omalovánky), aniž by se řídili barevnou paletou, kterou Merianová použila a některé z těchto barev se dostalo do pozdějších vydání. V jiném příkladu tiskárna do vydání Proměn surinamského hmyzu z roku 1730 přidala desky s obrázky životních cyklů housenek, které Merianová původně do knihy nezařadila a použila je k jiným, nevědeckým účelům.

Posmrtné pocty

Maria Sibylla Merianová je v románu Margaret Atwoodové Rok potopy z roku 2009 považována fiktivní náboženskou sektou Božích zahradníků za svatou.

V poslední čtvrtině dvacátého století bylo dílo Merianové přehodnoceno, doceněno a znovu vydáváno, což mnoho vědců a vědkyň popudilo k zájmu o její osobu a její výzkum. +more Její portrét byl vytištěn na bankovce v hodnotě 500 marek krátce předtím, než Německo přešlo na euro. Její portrét se objevil také na známce v hodnotě 0,40 DM, vydané 17. září 1987. Koncem 80. let 20. století vydalo německé vydavatelství Polydor, imprint Archiv, sérii nových nahrávek klavírních děl Wolfganga Amadea Mozarta v provedení na dobové nástroje květinovými ilustracemi.

V roce 2005 byla v německém Warnemünde spuštěna na vodu moderní výzkumná loď pojmenovaná RV Maria S. +more Merian. V roce 2016 byla znovu vydána její kniha Metamorphosis insectorum Surinamensium s aktualizovanými vědeckými popisy. U příležitosti 366. výročí jejího narození dne 2. dubna 2013 změnil vyhledávač Google tematicky své logo. V červnu 2017 se na její počest konalo v Amsterdamu sympozium. Po Merianové bylo pojmenováno také mnoho veřejných prostranství, včetně náměstí v Drážďanech, Norimberku či Vídni. Jsou po ní též pojmenovány školy a studijní obory v Novém Dilí, Guadalajaře, São Paulu, Akkře a Tunisu.

V březnu 2017 se v Lloydově knihovně a muzeu v Cincinnati v Ohiu konala výstava nazvaná Off the Page, která předělala mnoho jejích ilustrací do podoby 3D soch s dochovanými exempláři hmyzu, rostlin a taxidermie. +morejpg|náhled'>Catasticta sibyllae.

Eponyma

Dlouho po její smrti po ní byla pojmenována řada taxonů a dva rody:

Motýli

Opsiphanes cassina merianae (forma motýla sovičky rozpolcené, 1905) * Heliconius melpomene meriana (poddruh motýla poštolky, 1967) * Catasticta sibyllae (vzácný motýl z Panamy, 2018) * Erinnyis merianae (kubánský motýl) Avicularia merianae

Pavouci

Avicularia merianae * Metellina merianae (2017)

Rostliny

Meriania (rod kvetoucích rostlin) * Watsonia meriana (rostlina podobná kosatci) Salvator merianae

Ostatní

Plisthenes merianae (brouk z čeledi Tessaratomidae) * Sibylla (druh kudlanek) * Eulaema meriana (orchidejová včela) * Salvator merianae (argentinská ještěrka tegu) * Rhinella merianae (ropucha) * Coquandiella meriana (plž) * Saxicola torquatus sibilla (madagaskarská populace ptáka kamenáče)

Rodina

Mladší dcera Dorothea malovala podobné motivy jako její matka. Do Petrohradu odjela se svým druhým manželem, malířem Georgem Gsellem (byla jeho třetí ženou). +more Vyučovala zde umění na Akademii věd a měla na starosti její přírodovědnou sbírku a také kurátorství Kunstkamery. S manželem měli „mozaikovou rodinu“ s dětmi z předchozích manželství obou partnerů a vlastními dětmi; jejich potomky lze v Rusku vystopovat po několik generací.

Potomky starší dcery Johanny, která zemřela v Surinamu v roce 1730, lze rovněž dohledat několik generací zpět.

Dlouhou dobu byly dcery v životopisech své slavné matky zmiňovány jen okrajově. Dokonce i kanadsko-americká historička Natalie Zemon Davis se v roce 1996 o dcerách zmínila jen na několika místech. +more Entomoložce Katharině Schmidt-Loskeové, která zkoumala vědeckou přesnost děl Marie Sibylly Merian, se podařilo částečně prokázat rozdíl mezi rukama matky a Johanny Heroltové zkoumáním vyobrazení ptáků. Teprve v roce 2008, v souvislosti s výstavou Merianových, jejímž kurátorem byla Ella Reitsma, byl poprvé zdůrazněn podíl dcer na tvorbě ateliéru jejich matky.

Galerie

File:Avicularia-avicularia. jpg File:De Europische Insecten Merian Bernard. +morejpg File:Duroia eriopila by Merian. jpg File:Duroia sp00. jpg File:Fulgora. jpg File:Guavenzweig. jpg File:Illustration of a Caiman crocodilus and an Anilius scytale (1701-1705) by Maria Sibylla Merian. jpg File:Joseph Mulder etching 1. jpg File:Merian_Metamorphosis_VI. jpg.

File:Merian Metamorphosis LX.jpg

File:Merian Metamorphosis XLVIII.jpg

File:Merian Metamorphosis XXVII.jpg

File:Merian-grafic-senkenberg hg.jpg File:Merianananas.jpg File:Metamorphosis of a Butterfly Merrian 1705.jpg File:Spondia purpurea Merian.jpg File:Thysania agrippina par Merian.gif

File:Wasserhyazinthe.jpg

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

[url=http://artmuseum. cz/umelec. +morephp. art_id=889]Portrét na Artmuseum. cz[/url] * [url=http://www. britannica. com/EBchecked/topic/542700/Maria-Sibylla-Merian]Heslo v encyklopedii Britannica[/url] * [url=http://www. nmwa. org/explore/artist-profiles/maria-sibylla-merian]Profil na stránkách National Museum of Women in Arts[/url].

Kategorie:Německé malířky Kategorie:Němečtí entomologové Kategorie:Němečtí botanici Kategorie:Němečtí ilustrátoři Kategorie:Švýcarští malíři Kategorie:Švýcarští entomologové Kategorie:Švýcarští botanici Kategorie:Švýcarští ilustrátoři Kategorie:Narození v roce 1647 Kategorie:Úmrtí v roce 1717 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 2. +more dubna Kategorie:Úmrtí 13. ledna Kategorie:Narození ve Frankfurtu nad Mohanem Kategorie:Úmrtí v Amsterdamu.