Meindl A.VII

Meindl A.VII (též označovaný jako Meindl/van Nes A.VII resp. Meindl M7) byl rakouský sportovní letoun navržený v 30. letech německým konstruktérem Wilhelmem van Nesem ve společnosti Meindl Flugzeugbau Linz. Meindl i van Nes v roce 1935 přesídlili do Vídeňského Nového Města a založili Wiener Neustädter Flughafenbetriebs GmbH, později přejmenované na Wiener Neustädter Flugzeugwerke GmbH (1938).

Vznik a vývoj

Erich Meindl, narozený 22. prosince 1906 v Klagenfurtu, navštěvoval základní školu v Linci a poté důstojnickou školu v Ennsu. +more Po jejich dokončení se pracoval jako zámečník v Elektro-Bau AG v Linci, ale také byl dlouho nezaměstnaný. V roce 1924 založil vlastní dílnu. V té době se Meindl setkal s konstruktérem Wilhelmem van Nesem. Společně vytvořili společnost Meindl Flugzeugbau Linz. Od roku 1935 byl Meindl manažerem Wiener-Neustädter Flughafenbe-triebsgesellschaft mbH.

V roce 1933 představili sportovní letoun Meindl A. VII a v roce 1937 jeho modifikaci Meindl A. +moreVIIb. Sportovní a cestovní letadlo A. VII bylo druhou konstrukcí (po Meindl A. III, 1931) Ing. Wilhelma van Nese, kterou navrhl, v Meindl Flugzeugbau v Linci na Dunaji. Letoun byl postaven společně s Erichem Meindlem. Původní projekt tohoto letounu vznikl v roce 1931 jako hydroplán A-VII, který však nikdy nebyl postaven. Van Nes revidoval základní design a původní projekt v letech 1932/33 vylepšil. Záměrem konstruktéra bylo vyvinout stroj, který by byl využitelný především pro vyhlídkové lety. Tím vlastně navázal na svoji činnost z konce 20. let, kdy zkonstruoval letadlo pro stejné účely (Guritzer van Nes A. III, 1929). Finančním problémem číslo jedna byl motor, protože se dlouho nedařilo získat motor Junkers z Dessau pořídit za rozumnou cenu, proto byl nakonec použit pětiválcový hvězdicový motor Armstrong Siddeley Genet Mk. IIA o výkonu 58,9-64,7 kW (80-88 k). Byl nainstalován v červenci 1933 a stroj mohl být dokončen.

Ing. van Nes sám stroj zalétal, první let se uskutečnil +more_srpen'>8. srpna 1933 v 17 hodin a trval devět minut. Při registraci na A-138 byl stroj 23. srpna 1933 předveden technické kontrole leteckého úřadu (Luftamt) na letišti v Aspernu (Vídeň). Letový úřad provedl zkušební lety 25. a 26. srpna, letové osvědčení bylo vydáno 26. srpna 1933 a provozní osvědčení dne 29. září. Letoun byl postaven v jednom exempláři a létal s imatrikulací A-138, která byla v rakouském civilním rejstříku později změněna na OE-DOL. V tomto stavu bylo letadlo zakoupeno v roce 1936 městskou radou v Linci pro Asociací na propagaci letectví. Po anšlusu dostal letoun německou imatrikulaci D-EDOL. Další letoun létal s imatrikulací A-146 resp. OE-DEU.

Walter Venus pro letoun Ethiopia 1 (Tsehai/Sahai) Letadlo tohoto typu bylo také postaveno Ludwigem Weberem z jednotlivých dílů v létě 1935 v etiopské Addis Abebě. +more Habešský císař Haile Selassie I. nabídl L. Weberovi po provedené opravě letounu Junkers W 33 (W 33c, WNr. 2539) práci, aby jako jeho soukromý pilot a konstruktér založil v Etiopii letectvo s původními etiopskými letadly. Weber postavil letoun Ethiopia 1 (použil části Meindl van Nes A. VII (M7) pro zcela novou konstrukci) a poprvé s ním vzlétl v prosinci 1935. Tento letoun byl v jednotlivých částech odeslán do Addis Abeby a tam byl Ludwigem Weberem upraven a smontován. Letadlo obdrželo sedmiválcový hvězdicový motor Walter Venus se vzduchovým chlazením a výkonem: vzletový - 115 k (84,6 kW) při 1800 ot/min a jmenovitý - 110 k (80,9 kW) při 1750 ot/min. Po sestavení bylo letadlo přeletěno z loděnice na pobřeží, kde montáž proběhla, přímo do Addis Abeby, do nadmořské výšky 2500 m n. m. Ve srovnání s prvním letounem (A-138) měl stroj vztlakové klapky, které společně s křidélky pokrývaly téměř celé křídlo. Letoun byl pojmenován jako Weber Meindl van Nes A. VII Ethiopia 1. Později jej císař Haile Selassie přejmenoval po své dceři na Tsehai/Sahai (amharsky „Slunce“).

Ke konstrukci A. VII se van Nes vrátil v roce 1937, kdy byla postavena modifikovaná verze tohoto letounu, označená jako A. +moreVIIb „Kadett“ s motorem Walter Minor 4 o výkonu 63-70 kW (85-95 k). Tento stroj létal s imatrikulací OE-DEM. V té době společnost Wiener Neustädter Flugzeugwerke GmbH používala jako tovární letiště pozdější základnu Luftwaffe v Bad Vöslau (ICAO: LOAV). Zde vznikly sportovní letouny E. Meindla: Lampich L 9 (85 k), NL XXI (95 k), NL XXII (150 k), Bànhidi Gerle 16 (100 k), Gerle 17 (100 k), Gerle 18 (125 k), RWD-13S (polský sanitní letoun) a jmenovaný Meindl/van Nes „Kadett“ A VIIb (95 k).

Popis letounu

Letoun se vyznačoval nízkými pořizovacími náklady i amortizace investovaných prostředků zůstala nízká. Nízké provozní náklady a náklady na opravy byly nižší než u dopravních letadel. +more Kromě turistické, osobní přepravy bylo možné stroj použít i pro reklamní, sportovní a výcvikové účely.

Jednomotorový, třímístný sportovní a turistický dolnoplošník měl trup vyroben ze svařované trubkové ocelové konstrukce s našroubovanými dřevěnými ploškami. Vnější povrch trupu tvořil plátěný potah. +more Protipožární přepážka oddělovala motorový prostor od kokpitu. Dřevěná konstrukce obou polovin křídla měla obdélníkový obrys se zaoblenými konci. Dřevěná žebra se skládala ze tří částí: přední část, střední část a koncová část. Žebra byla připevněna k nosníkům. Samotné připevnění bylo provedeno překližkou, která byla aplikována na celý horní a dolní povrch křídel. Křidélka byla vyrobena v kompozitní konstrukci: kostra z trubkové oceli, žebra ze dřeva, potah plátnem. Dvoukolový podvozek s dělenou nápravou byl zavěšen na vzpěrových podvozkových nohách. Podvozek byl vybaven olejovými tlumiči, kola byla nebrzděná. Vzadu byla klasická ostruha, která byla podepřena gumovými kroužky.

Vestavěný hvězdicový motor u verzi A. VII a Ethiopia 1, ale invertní motor ve verzi A. +moreVIIb byl namontován v trubkovém ocelovém rámu a připevněn k trupu čtyřmi šrouby. Kapota motoru byla vyrobena z plechu (hliníková slitina) a byla aerodynamicky tvarovaná. Palivová nádrž byla umístěna v blízkosti těžiště letounu mezi oběma kokpity. Byla vyrobena z ocelového plechu, nádrž na olej byla za protipožární přepážkou.

Letoun Ethiopia 1 (Tsehai/Sahai) se dosti od svého vzoru lišil. Weber nahradil přední dvojsedadlo sedadlem pilota-studenta. +more Délka letadla se mírně zkrátila ze 7,45 na 7,32 m, zejména zkrácením držáku motoru, zatímco zorné pole studenta a pilota se zlepšilo. Výměna dvousedadlové lavice studentským sedadlem umožnila zmenšit šířku trupu, což mělo za následek mírné zmenšení rozpětí křídel, které bylo zmenšeno z 10,50 na 10,30 m. Byly přidány klapky pro zlepšení výkonu při nízké rychlosti. Klapky a křidélka zabíraly téměř celou délku odtokové hrany křídla. Trup letadla měll ocelový rám potažený látkou, křídla byla vyrobena převážně ze dřeva a čelní skla z plastu.  Letoun byl vybaven výkonnějším motorem než původní A. VII. Byl to československý, sedmiválcový hvězdicový Walter Venus o vzletovém výkonu 115 koní. Motor byl osazen německou, dřevěnou vrtulí Schwartz. V této konfiguraci byla Ethiopii 1 dána jako schopná stoupat z 2 500 na 3 500 metrů za pouhých 7 minut. Pro přistání s klapkami v rychlosti 50 km/h potřebovala jen sto metrů. Cestovní rychlost byla 150 km/h, maximální rychlost 195 km/h a dostup byl 6000 metrů. Walter Minor 4 pro letoun Meindl A. VIIb.

Použití

Za účelem prezentace v Německu odletěl 30. srpna 1933 van Nes s letounem A. +moreVII přes Mnichov a Würzburg do Freiburgu im Breisgau, kam doletěl 1. září. Zde se stroj používal hlavně pro reklamní účely. Očekávání od letounu byla plně splněna a piloti, kteří s ním létali, potvrdili dobré letové vlastnosti: Schinzinger z výzkumného oddělení Junkers-Werke, kapitán letectva A. Riediger, bývalý poručík Otto von Langsdorff. Všichni byli překvapeni velmi dobrými letovými vlastnostmi a rychlostí stoupání.

V době od 27. srpna do 10. +more září 1934 bylo letadlo po 111 vzletech kompletně ošetřeno opravou. Po dalších 110 hodinách provozu, hlavně pod vedením von Wannecka a pilota Ebenhöcha, se A-138 vrátil do dílny na "servisní" odpočinek. Tentokrát byly provedeny drobné úpravy: motor dostal aerodynamický kruhový kryt a v souladu s novým zákonem dostal letoun nové imatrikulační označení OE-DOL. V tomto stavu bylo letadlo zakoupeno v roce 1936 Asociací pro propagaci letectví (městskou radou v Linci). Letoun byl používán pro výcvikové účely. Po anšlusu v březnu 1938 získal letoun německou imatrikulaci D-EDOL. Další letoun létal s imatrikulací A-146 resp. OE-DEU, ale u tohoto stroje není jisté provedení. Zda to byl Meindl A-7 anebo nebo A-8.

Letoun Weber Meindl van Nes A. VII Ethiopia 1 byl používán císařským vojenským letectvem až do obsazení Etiopie Italským královstvím v květnu 1936. +more K plánované výrobě dalších dvou letadel vzhledem k italské invazi v říjnu 1935 již nedošlo. Letoun Ethiopia 1 představoval, byť zcela fiktivní, posilu etiopského letectva. Tento dvoumístný lehký sportovní a turistický dolnoplošník Meindl/Van Nes A. VII byl nazván Ethiopia 1, později Tsehai/Sahai. Šlo o druhý postavený exemplář stroje rakouského původu, který do Habeše dorazil v demontovaném stavu. Modifikován byl pro specifické habešské geografické podmínky přímo na místě Ludwigem Weberem. Němec Weber jej také v prosinci 1935 zalétal. Stroj ukořistili Italové 6. května na dnes již bývalém letišti Jan Meda v Addis Abebě. Bylo ukryto - stejně jako de Havilland DH. 60M Moth - v eukalyptovém lese poblíž letiště. Celkově měl letoun nalétáno jen třicet letových hodin. Letadlo bylo převezeno do Itálie, kde bylo vystaveno v Caserta Aviation Museum až do roku 1941. Poté bylo odvezeno do leteckého muzea poblíž Říma a stalo se součásti sbírek muzea italského vojenského letectva ve Vigna di Valle.

O posledním letounu, verze Meindl/van Nes „Kadett“ A.VIIb, který létal s imatrikulací OE-DEM, nejsou údaje o použití známy. Provozuschopná letadla létala až do roku 1941.

Dochované exempláře

Jediný exemplář se dochoval v italském historickém muzeu vojenského letectva (Museo storico dell'Aeronautica Militare) ve Vigné di Valle, v obci na břehu jezera Bracciano nedaleko Říma. V muzeu jsou mj. +more vystaveny letouny Breda Ba. 15, Focke-Wulf S 24, Caproni Ca. 100, Fieseler Fi 156, IMAM Ro. 5, Nardi FN. 305 a také letoun Weber Meindl van Nes A. VII Ethiopia 1, který ale byl dlouhodobě uložen v depozitáři muzea. Od roku 2014 se již neobjevoval v seznamu sbírek. Etiopská vláda jednala o jeho restituci, která v zásadě vycházela z Mírové smlouvy podepsané s Itálií v roce 1947, a byla stále otevřeným bodem jednání mezi italskou a etiopskou vládou. Vzhledem k jeho zvláštnímu historickému významu požadovala Etiopie, aby letadlo Ethiopia 1 bylo z Itálie vráceno a mohlo být vystaveno v hale mezinárodního letiště Bole v Addis Abebě. K dohodě o návratu došlo během setkání premiérů Abiye a Meloniové v roce 2023 a stroj Ethiopia 1 se do Addis Abeby vrátil 30. ledna 2024.

Uživatelé

(A-138/OE-DOL, A-146/OE-DEU, OE-DEM) ** Erich Meindl ** Městská rada v Linci (Asociace pro propagaci letectví) * (D-EDOL) * ** Etiopské císařské letectvo - Ethiopia 1 (Tsehai/Sahai)

Specifikace

Data pro A.VII podle

Technické údaje

Posádka: 1 * Cestující: 2 * Rozpětí: 10,50 m * Délka: 7,45 m * Výška: 2,65 m * Nosná plocha: 16,2 m2 * Plošné zatížení: 42 kg/m2 * Hmotnost prázdného letounu: 372 kg * Vzletová hmotnost: 570 kg, v třímístném obsazení 682 kg * Pohonná jednotka: 1× pístový, vzduchem chlazený, hvězdicový pětiválcový motor Armstrong Siddeley Genet Mk.IIA ** nominální, jmenovitý výkon: 58,9 kW (80 k) ** maximální, vzletový výkon: 64,7 kW (88 k) * Vrtule: dvoulistá dřevěná

Výkony

Maximální rychlost: 160 km/h * Cestovní rychlost: 144 km/h * Dostup: 5 620 m (dvoumístný), 4 600 m (třímístný) * Stoupavost: 3,9 m/s (dvoumístný), 2,7 m/s (třímístný) * Dolet: 570 km * Vytrvalost: 4 h

Odkazy

Reference

Literatura

HABERFELLNER, Wernfried, SCHROEDER, Walter: Wiener-Neustädter Flugzeugwerke Gesellschaft mb H. (vytvoření, vývoj a úpadek letecké továrny). +more, německy, 3. vydání. Weishaupt, Graz 1999, * PERZ Bertrand: [url=http://www. erinnern. at/bundeslaender/oesterreich/e_bibliothek/seminarbibliotheken-zentrale-seminare/verbrechen-verdrangen-leid-erinnern/779_Perz%20Wiener%20Neustadt. pdf]RÜSTUNGSINDUSTRIE IN WIENER NEUSTADT 1938-1945[/url], německy, na www. erinnern. at (PDF; 329 kB) * WEBER, Ludwig: Meindl-van Nes A. VII. b (Beurteilung des Baumusters), německy, Brandenburg den 18. 10. 1936.

Související články

A.S Walter, továrna na automobily a letecké motory, Praha - Jinonice * Walter Venus * Walter Minor 4

Externí odkazy

[url=http://www. walterjinonice. +morecz]Walter Jinonice[/url] * [url=https://www. insigniamag. com/meind. html]Meindl/van Nes A-VII[/url] kamufláže * [url=http://wp. scn. ru/en/ww15/o/1614/238/0#1]Meindl van Nes A. VII (M7) 'Ethiopia I/Sahai'[/url] na wp. scn. ru * [url=https://abpic. co. uk/pictures/view/1482239]WEBER A VII ETHIOPIA 1[/url] na abpic. co. uk.

A.III Kategorie:Cvičná letadla Kategorie:Sportovní letadla