Otakar Černín

Otakar Theobald Otto Maria hrabě Černín z a na Chudenicích (německy Ottokar Theobald Otto Maria Graf Czernin von und zu Chudenitz) (26. září 1872 Dymokury okr. Nymburk, Čechy - 4. duben 1932, Vídeň) byl příslušník české šlechty, diplomat a politik v rakousko-uherských službách, který působil během první světové války.

Původ

Narodil se jako druhorozený syn Děpolta Czernina a jeho ženy Anny Marie hraběnky von Westphalen zu Fürstenberg. Pojmenován byl svém dědovi Otakarovi, který byl také politicky aktivní. +more Pocházel z významného českého šlechtického rodu Černínů z Chudenic, který se opakovaně zapsal do dějin české i evropské diplomacie. Mezi příslušníky rodu patřil např. Heřman Černín z Chudenic (jehož bratr Diviš byl jedním z 27 českých pánů popravených roku 1621), významný diplomat, který vedl rakouská mírová jednání s Tureckem v polovině 17. století. V diplomatických službách habsburské monarchie působil i Humprecht Jan Černín, který v 2. polovině 17. století začal na Hradčanech stavět Černínský palác, dnešní sídlo Ministerstva zahraničních věcí České republiky.

Rodina

Dne 1. července 1897 se v Heřmanově Městci oženil s hraběnkou Marií Kinskou (30. +more 5. 1878 - 19. 7. 1945). Z tohoto svazku vzešlo 6 dětí: Theobald (1898-1975), Marie Anna (1899-1965), Ferdinand (1903-1965), Johann (1905 - 1980), Petr (1907-1967) a Anna Marie (1914).

Kariéra

V roce 1895, po vystudování práv, se rozhodl pro službu na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí a byl vyslán na velvyslanectví v Paříži. Roku 1899 byl vyslán do Haagu. +more O tři roky později byl nucen rezignovat na svou funkci z důvodu onemocnění plic.

V letech 1903-1913 zastupoval Německou lidovou stranu (Deutsche Verfassungspartei) v českém zemském sněmu a stal se blízkým poradcem následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda d'Este. Do diplomatických služeb se vrátil roku 1912 jako velvyslanec v Bukurešti.

I. světová válka

Zavraždění Františka Ferdinanda v Sarajevu se stalo roznětkou I. světové války. +more Po vypuknutí války Černín prohlásil: „Musíme zemřít. Měli jsme svobodnou volbu jak zemřeme, a vybrali jsme si tu nejkrutější. “.

Ve válečném roce 1916 nastoupil na rakousko-uherský trůn Ferdinandův synovec císař Karel I. +more, který jmenoval hraběte Černína svým ministrem zahraničních věcí. V této funkci se zúčastnil konference v březnu 1917, kde se Německo a Rakousko-Uhersko přelo o cíle války. Zde mj. navrhl postoupení území Ústředních mocností, aby byl nastolen rychlý mír se Spojenci. Vyhlášení války Spojenými státy viděl jako pohromu a vítězství Ústředních mocností považoval za velmi nepravděpodobné. Nicméně neuspěl z důvodu odporu Itálie a podlehl naléhání německého OHL (vrchní velení Německého císařství), které požadovalo vyhlášení otevřené ponorkové války. Na konci války v roce 1918 se jako zástupce Rakouska účastnil mírových jednání s Rumunskem, Ruskem a Ukrajinou.

Černínovy vnitropolitické postoje byly ovlivněny aktivním odporem vůči demokratickým a nacionálním silám tehdejší doby. Odmítal parlamentarismus a zastával spíše cézarský absolutismus. +more Demokracie byla podle něho svoboda vystupňovaná do idiotství. Vnitropoliticky i v praxi často prosazoval tvrdé metody. V únoru 1918 dokonce naléhal na císaře Karla, aby sesadil neefektivní vládu Seidlera a Wekerleho a nahradil ji vojenskou diktaturou, což však Karel zamítl. Když Černín v důsledku demokratických tlaků argumentoval proti autokracii a militarismu, zajisté to nebylo v souladu s jeho vlastním přesvědčením, nýbrž mělo jen taktické důvody. V těchto vnitropolitických rozdílnostech vůči císaři Karlovi byl též zárodek Černínova odcizení. Tyto rozdíly v názorech by však byly během války sotva otevřeny, kdyby se vněpolitické problémy tak úzce nespojily s otázkou rakousko-uherského míru.

Dokonce i u Černína - politika dohody - se občasně projevovaly anexionistické tendence. Černín zastával dvoukolejnou politiku válečného cíle s požadavkem teritoriální integrity a s mírem bez anexe a priori. +more Na druhou stranu územní zisk, v případě, že by byl dosažitelný, nevylučoval. Nezříkal se nikdy šance, v případě, že by válka přece jen skončila vítězně, dosáhnout budoucích výhod, což ubíralo na hodnověrnosti zdůraznění zoufalé nutnosti míru v Berlíně. Černínovi se nepodařilo vzájemně sladit jeho virtuózní návrhy k uskutečnění se svazkovou, válečnou politiku. Nedělal si žádné iluze o skutečné moci monarchie ve vztahu s Německem, proto se snažil diplomatickými tahy a manipulací rozličných německých mocenských skupin získat více rovnováhy. Černín přeceňoval svůj politický vliv na Německo a dokonce byl přesvědčen, že za mírovou rezoluci vděčí Reichstag jemu. Další metodou k posílení jeho pozic v Berlíně bylo zdůraznění slabin monarchie: pokud by Německo neuznalo mírovou otázku, bylo by Rakousko nuceno se rozpadnout nebo uzavřít separátní mír.

Černínova politika byla mnohými považována za produkt jeho velmi neklidného temperamentu, což podkopávalo jeho důvěryhodnost. Jedna z častých reakcí německé strany na jeho odhady situace byl: „Hrabě Czernin ztratil nervy. +more Jeho velmi nervóznímu naturelu, jeho rtuťovité osobnosti, neustále pod tlakem nových nápadů se však nepodařilo trvale udržovat pevnou politickou linii. Všeobecně platil za neupřímného a také za nespolehlivého spojence“. Josef Redlich hodnotil Černínovu politiku ještě negativněji: „Ten muž je zosobněním 17. století. Nepochopil dobu, ve které žije“. Černín zastával starý josefínský císařský absolutismus a dědičná feudální privilegia svého stavu. Skoro se zdá, že jako činitel nezmarného centralistického státního aparátu, v němž usiluje o navázání minulosti aristokratické kabinetní politiky přímo na budoucnost diktátorského režimu.

Jeho často zmiňovaná loajalita vůči Německu byla založena také na jeho víře, že vítězství ve válce by mělo být vybojováno společně s Německem. Proto také došel přesvědčení, že „. +moreněmecko-rakousko-uherský svazek se nemůže rozpadnout, neboť existovaly předpoklady pro zachování Habsburské říše ve svých tradičních sociálních a politických strukturách“. Svatá aliance s Německem pro něj představovala záruku proti všem revolučním proudům. Odmítání jakékoli vnitřní reformy monarchie, zřeknutí se německého konceptu v monarchii, jej nakonec donutilo nahlížet svazek jako nutnost. Jeho snaha vyvést Rakousko-Uhersko z války a získat zpět jeho zahraničněpolitickou nezávislost ztroskotala na nedostatku ochoty osvobodit se od politických zájmů jeho stavu.

Ze svého úřadu odstoupil v dubnu 1918, když jeho francouzský protějšek Georges Clemenceau zveřejnil dokumenty, v nichž byl odhalen pokus o tajná mírová vyjednávání Rakouska-Uherska s vládami Spojenců.

Rakouská republika

Po pádu monarchie v Rakousku a vytvoření samostatných států na bývalém říšském území, se Černín vrátil do politiky až v roce 1920 jako poslanec do Národní rady Rakouské republiky za Demokratickou stranu.

Dne 4. dubna 1932 zemřel Otakar hrabě Černín z Chudenic náhle ve vídeňském bytě na srdeční embolii.

Dílo

Ottokar Czernin: Ve světové válce (orig. Im Weltkriege). +more Berlín/Vídeň 1919. Ve 20. letech 20. století napsal knihu svých pamětí coby činitel Rakousko-Uherské nejvyšší politiky a účastník diplomatických misí I. světové války, nazvanou Im Weltkrieg (Ve světové válce) zajímavým pohledem na soukolí „staré monarchie“ zevnitř, ve chvíli, kdy došlo k jejímu rozdělení v důsledku války.

Reference

Literatura

Externí odkazy

https://web. archive. +moreorg/web/20010429064803/http://www. geocities. com/veldes1/czernin. html * [url=http://www. dhm. de/lemo/html/biografien/ChudenitzOttokar/]Německé historické muzeum (Deutsches Historisches Museum), Berlín[/url].

* [url=http://www. aeiou. +moreat/aeiou. encyclop. c/c909803. htm]Österreichisches Lexikon | Czernin, Ottokar Graf[/url] * [url=http://www. dhm. de/lemo/html/biografien/ChudenitzOttokar/]Deutsches Historisches Museum, Berlin[/url] * [url=http://www. oocities. org/veldes1/czernin. html]Biografie na Austrian Commanders[/url] (anglicky).

Otakar Černín Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Ministři zahraničí Rakouska-Uherska Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Narození v Dymokurech Kategorie:Narození 26. +more září Kategorie:Narození 1872 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Úmrtí 4. dubna Kategorie:Úmrtí 1932 Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Královského řádu svatého Štěpána Kategorie:Lidé z okresu Nymburk Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Rakušané českého původu Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Poslanci Národní rady (Rakousko) Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy.