Pavel Kohout

Pavel Kohout (* 20. července 1928 Praha) je český a rakouský básník, prozaik, dramatik a později významný spisovatel samizdatu v exilu. Zpočátku užíval své vlastní šifry GAL a veron.

Svou uměleckou dráhu zahájil jako komunista a jeden z představitelů tzv. budovatelské poezie, později prošel osobnostním vývojem/přerodem od bezvýhradné podpory stalinismu přes postupné vystřízlivění, účast na pražském jaru a nucený odchod do exilu v 70. +more letech 20. století až k demokratickému antikomunismu.

Jeho první ženou byla herečka Alena Vránová, se kterou se na vlastní přání oženil v den Stalinových narozenin. Z druhého manželství s Annou, asistentkou režie, má tři děti, mezi nimi spisovatelku Terezu Boučkovou a výtvarníka Ondřeje. +more Jeho třetí manželkou (od roku 1970) je scenáristka, spoluautorka jeho scénářů, spisovatelka Jelena Mašínová.

Život

Narodil se v Praze, kde také roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V té době byl přesvědčeným komunistou. +more Byl členem ÚV ČSM (1952-60) a členem ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů (SČS / SČSS, do roku 1966, kdy na členství pro nesouhlas s jeho „kulturněpolitickou orientací“ rezignoval). Patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, z čehož pro něj plynul rychlý kariérní vzestup.

Na konci 40. let spoluzaložil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. +more Po maturitě pracoval v mládežnické redakci Čs. rozhlasu (1947-49) mimo jiné s Karlem Kynclem. Jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě (1949-50). Pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz (1950-52).

Pavel Kohout v roce 1977

V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na Universitě Karlově. Krátce poté začal literárně tvořit (v duchu budovatelského nadšení - dramata a poezii). +more Dosud napsal asi 45 divadelních her - aktovek a adaptací.

Během vojenské služby (1952-54) byl vedoucím redaktorem kulturní rubriky časopisu Čs. voják a členem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého.

V roce 1956 byl několik měsíců reportérem a komentátorem vnitropolitické redakce Československé televize, poté se stal spisovatelem z povolání, spolupracoval s různými divadly - mj. byl dramaturgem v Divadle na Vinohradech (1963-66) - a začínal se přiklánět k reformním komunistům.

V červnu 1967 na IV. sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat v kritika režimu. +more Byl spolu s dalšími (Ivan Klíma, Antonín J. Liehm, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení.

Roku 1968 byl zvolen předsedou stranické organizace v pražské pobočce SČS a stal se jednou z nejvýraznějších osobností pražského jara. V roce 1969 byl z KSČ i ze SČS vyloučen. +more V 70. letech se ocitl na indexu a jeho díla byla cenzurována (což jeho nepřátelství k režimu ještě prohloubilo).

Stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB otevřeně šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet s manželkou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem. +more Návrat jim ale byl znemožněn a oba byli zbaveni čs. občanství. Usadili se v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žili ve Vídni a často navštěvovali Prahu, nyní žijí v Praze a na Sázavě.

Vyznamenání

60x60pixelů Čestný kříž Za vědu a umění I. +more třídy (1998, Rakousko).

Dílo

Národní knihovny (říjen 2007) +more03. 12. _Pavel_Kohout_by_Kubik_01. JPG|náhled|upright'>Pavel Kohout v roce 2008.

Básně

Verše a písně, 1952 - bás. sbírka propagující socialismus * Tři knihy veršů, 1953 * Čas lásky a boje, 1954 - bás. sbírka, budovatelská poezie

Dramata

Dobrá píseň, 1952 - drama (veršovaná komedie), prorežimní hra, mnoho vtipných scén; muž jde místo svatební noci do ocelárny; ve své době velmi hraná. * Zářijové noci, 1955 - divadelní hra z vojenského prostředí; už mírný odvrat od ideologie, „rozpor teorie a praxe“. +more * Chudáček, 1956, - drama; zakázáno před premiérou. * Sbohem, smutku, 1957 * Taková láska, 1957 - tato hra patří k nejúspěšnějším, hrála se nejen v Česku, ale i v Německu a SSSR. * Říkali mi soudruhu, 1960 - drama, bylo zakázáno po sedmé repríze. * Třetí sestra, 1960 * Cesta kolem světa za 80 dní, 1962 - divadelní adaptace knihy Julese Vernea. * Dvanáct, 1963 - příběh dvanácti čerstvých absolventů AMU. * Josef Švejk, 1963 - dramatizace částí slavného Haškova románu. * Válka s mloky, 1963 - divadelní adaptace Čapkovy Války s mloky. Řazeno do SF tvorby. * Vzpomínka na Biskaj, 1965 * August August, august, 1967 - cirkusové prostředí, hlavní postavou je smutný klaun August, který má sen, že bude drezírovat 8 bílých lipicánů, ředitel na něj proto pustí tygry (= komunistické hledisko). * Briefe über die Grenze, 1968 * Nenávist v prosinci, 1968 * Aksál, 1969 * Válka ve třetím poschodí, 1970 - absurdní drama. * Pech pod střechou, 1972 * Ubohý vrah: Na motivy povídky Rozum Leonida Andrejeva, 1972 - divadelní adaptace, která měla v roce 1976 premiéru na Broadwayi * Amerika, 1973 - divadelní adaptace Kafkova románu (spoluautor Ivan Klíma). * Požár v suterénu, 1973, absurdní drama * Život v tichém domě, 1974, absurdní drama * Ruleta: Na motivy povídky Tma Leonida Andrejeva, 1976 - divadelní adaptace. * Atest, 1979 - jednoaktovka, hl. p. Ferdinand Vaněk postižený režimem chce pro svého psa atest a přihlásit ho do chovatelství, což ale nelze, protože on, majitel, má špatný kádrový posudek. * Marie zápasí s anděly, 1981 - jednoaktovka o životě Vlasty Chramostové. * Marast, 1982 * Ecce Constantia, 1988 - „přímý přenos“ z koncilu v Kostnici. * Kyanid o páté, 1996 * Šest a sex, 1998 - sedm jednoaktových děl. * Nuly, prem. 2000 * Malá hudba moci, 2007 - napsáno německy pod názvem Eine kleine machtmusik k mozartovskému jubilejnímu roku 2006. * Lízinka, 2017 - dramatizace vlastního románu Katyně. Premiéru měla roku 2019 v ochotnickém divadle v Praze-Horních Počernicích.

Pavel Kohout (2012)

Romány a povídky

O černém a bílém, 1950 - šest povídek pro děti, podávajících pohádkové motivy v komunisticko-budovatelském duchu: O černém a bílém (o rasismu v Americe), O hloupém Honzovi (Honza přestoupí od kulaka do JZD), O třinácti rudých růžích (dívky se obětují v boji proti Francovi), O pionýrském šátku, který plakal, O srdci uralského chlapce (ruský Ivan obětuje svá srdce, aby mohl osvobodit Rusko i Prahu), O čtyřech chlapcích a soudruhu Gottwaldovi (dobrý muž s dýmkou doporučí chlapcům, aby místo u cirkusu hledali práci mezi dělníky) * Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od tanku k tanku, 1969 - prozaické dílo vyšlo ve Švýcarsku, první české vydání vyšlo v roce 1997, shrnutí životních osudů z let 1945-1968. * Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K. +more, kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge - podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K. , 1970 v samizdatu - groteskní román psaný formou koláže, obsahuje zápisy, protokoly, prohlášení aj. Hlavní postavou je Adam Juráček, který chce okouzlit krásnou Kateřinu, několik měsíců se cvičil v soustřeďování myšlenek a naučil se chodit po stropě, stranický aparát se to snaží zatajit a zakázat, úřady ho obviní z trestného činu a Adam se nakonec zblázní. Autor se vysmívá komunistickým praktikám. * Katyně, 1978 - román o dospívající dívce, která se nedostane na střední školu a začne navštěvovat speciální humanitní obor s maturitou - školu pro katy. Náplní studia jsou popisy mučení, historie popravování aj. ; humoristický pohled na lidské krutosti a praktiky totalitní moci a také nebezpečnou schopnost lidí smířit se s absurdní situací; hodně oceňován a vydán v mnoha jazycích. * Nápady svaté Kláry, 1982 (první vydání u Sixty-Eight Publishers) - bizarně alegorický román, satiricky pohlížející na totalitní úřady; Hlavní postava je žákyně 8. třídy obdařená schopností jasnovidectví; v roce 1996 zfilmován v Izraeli režiséry Ari Folmanem a Ori Sivanem pod názvem Svatá Klára (: קלרה הקדושה, Klara ha-kedoša). * Kde je zakopán pes, 1987 - memoárový román (kde autor vychází z vlastních vzpomínek); ukazuje praktiky StB v době normalizace; okolnosti kolem vzniku Charty 77. Název podle jezevčíka, kterého Kohoutovým právě StB otrávila. * Hodina tance a lásky, 1989 - román, představující v Kohoutově tvorbě zcela nové téma - téma 2. světové války; příběh z terezínské Malé pevnosti, který zároveň ukazuje, co může u mladých lidí způsobit vymývání mozků; mladá dívka Kristina, jež je dcerou velitele tábora přijíždí ze školy za otcem do koncentračního tábora, posléze se zamiluje do mladého příslušníka SS - ona je naivní, on je uvědomělý mladý árijec; připojují se osudy židů (otec jí přivede mladou židovskou baletku, aby ji učila tančit); dívka stále víc chápe poměry v táboře; onu mladou židovku znásilní Kristinin vyhlédnutý esesák a nechá ji, aby se utopila (o tom se Kristina nedozví); příběh končí osvobozením tábora; zfilmován v roce 2003 Viktorem Polesným. * Konec velkých prázdnin, 1991 - rozsáhlé zpracování látky české emigrace; natočeno Miloslavem Lutherem jako televizní seriál (1996). * Sněžím, 1992 - zabývá se aktuální politickou situací roku 1991; téma lustrací. * Klaun, 1994 - spolu s Michalem Pavlíčkem znovu zpracované téma hry August, August, August. * Hvězdná hodina vrahů, 1995 - román zpracovávající poslední týdny okupace ve formě detektivního thrilleru. * Pat aneb Hra králů, 1991 * Ta dlouhá vlna za kýlem, 2000 * Smyčka, 2008 * O ničem a o všem, 2008 * Cizinec a Krásná paní, 2009 * Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem, 2011 * Tango Mortale, 2012 * Ten žena a ta muž, 2019 * Letorosty samomluv, 2022.

Paměti

To byl můj život?, 2018 - svazek obsahující dva díly autorových vzpomínek na léta 1928-1979 a 1979-1992, text Předběžná bilance z roku 2011 a dovětek P.S.

Filmová režie

1965 - Svatba s podmínkou * 1965 - 7 zabitých * 1983 - Ucho - adaptace rakouské televize ORF

Odkazy

Reference

Literatura

Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce - Divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, str. 106, 256, 267, 309, 329, 333-6, 423, 425, 427, 490, 493, 500, * * Pavel Kosatík: Fenomén Kohout, Paseka, 2001, [https://web. +morearchive. org/web/20070210020420/http://www. paseka. cz/80-7185-372-0. html] * * Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 82, 85, 91-2, 96-7, 103, 116, 118, 123, 180-5, 188-9, 193, * * Marie Valtrová - Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle. , Primus, Praha, 1993, str. 325, 344, 348, 366, * Jiří Žák a kol. : Divadlo na Vinohradech 1907-2007 - Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 137, 140, 157, 209,.

Externí odkazy

[url=://www. ceskatelevize. +morecz/ivysilani/10635245118-ctyri-dny-v-hotelu-pavouk * Portrét Pavla Kohouta od Radima Procházky:[/url]url=://www. ceskatelevize. cz/ivysilani/10169715607-diare-a-romany-pavla-kohouta/308295350260006/titulky.

[[Kategorie:Čeští dramatici]url=http://www. rozhlas. +morecz/plus/archivplus/_zprava/stydim-se-ale-po-svem--1235706]Pořad Českého rozhlasu Plus Stydím se, ale po svém[/url] * [url=http://www. ucl. cas. cz/edicee/data/antologie/zdejin/2/trefulka. pdf]O Pavla Kohouta[/url], Jan Trefulka polemicky o verších Pavla Kohouta * [url=http://www. czechlit. cz/autori/kohout-pavel/]Medailon na Portálu české literatury[/url] * Film o Pavlu Kohoutovi, režie Filip Remunda, odkaz:[/url]] Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Vyloučení z KSČ Kategorie:Čeští političtí spisovatelé Kategorie:Čeští exiloví spisovatelé Kategorie:Čeští filmoví režiséři Kategorie:Čeští spisovatelé science fiction Kategorie:Spisovatelé socialistického realismu Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Nositelé Čestného kříže Za vědu a umění I. třídy Kategorie:Nositelé Velkého záslužného kříže Záslužného řádu Německa Kategorie:Nositelé medaile Artis Bohemiae Amicis Kategorie:Narození 1928 Kategorie:Narození 20. července Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Paměť národa.