Cesko.wiki Petr Konaševič-Sahajdačnyj
Author
Albert FloresPetr Konaševič-Sahajdačnyj (ukrajinsky: Петро Конашевич-Сагайдачний; polsky: Piotr Konaszewicz-Sahajdaczny; narozen kolem roku 1582 v Kulčici, dnešním Sambirském rajóně - 20. dubna 1622 v Kyjevě) byl ukrajinský politik a vůdčí osobnost, hejtman záporožských kozáků během let 1616 až 1622, vynikající vojenský velitel Polsko-litevské unie jak na souši, tak i na vodě. V roli kozáckého hejtmana přetvořil kozácké vojsko z nevyzpytatelného vojenského útvaru v regulérní armádu. Pod jeho velením se kozáci, pravoslavné duchovenstvo a rolníci začali vyvíjet do jednotného národa. Jeho vojenské jednotky hrály významnou roli v bitvě u Chotynu proti Turkům a pokusu korunního prince Vladislava získat pro sebe roku 1618 Moskevský trůn.
Raný život
Polské erbovní společenství jménem Pobog, ke kterému Petr Sahajdačnyj náležel
Petr Konaševič se narodil v Polsko-litevské unii ve vesnici Kulčice (okolí města Přemyšl) tři kilometry od Sambiru v Rusínském vojvodství do východoukrajinské pravoslavné šlechtické rodiny. Otcovo příjmení bylo Kononovič. +more Absolvoval Ostrožskou akademii ve Volyni. Jeho spolužákem byl Meletij Smotrickij, autor knihy Gramatika, podle které se mnoho generací Ukrajinců, Rusů a Bělorusů učilo slovanskou jazykovou gramatiku. Již v mládí se naučil zacházet se zbraněmi a jezdit na koni. Připojil se ke kozákům ze Záporožské Siče a zúčastnil se vojenské expedice do Moldavska roku 1600 a do Livonska roku 1601. Talent pro vojenskou strategii, odvahu a schopnost předvést své vůdcovství v nesnázích a při útrapách, si osvojil od kozáckého hejtmana Samijlo Kišky. Následně se Sahajdačnyj přestěhoval do Lvova a poté do Kyjeva, kde se stal asistentem a soukromým učitelem rodiny kyjevského soudce I. Aksaka.
Hlavní válečná tažení
Feodosije) z knihy Básně k žalostnému pohřbu šlechetného rytíře Petra Konaševiče-Sahajdačného
Rané turecké tažení
Koncem 16. století Sahajdačnyj odcestoval na Záporoží, kde byl roku 1605 zvolen atamanem záporožských kozáků. +more Pod jeho velením se kozáci zúčastnili tažení proti krymským Tatarům a Turkům. Kozácká flotila obsadila tureckou pevnost Varnu, kdy následně zapálila a zničila silnou tureckou flotilu (čítající 10 000 lodí). Je slavný svými námořními výpady na Krym a Turecko a obsazením Kaffy (dnešní Feodosija) na Krymském poloostrově, největšího centra obchodu s otroky. Z otroctví propustil mnoho křesťanských mužů, žen a dětí.
Moskevské tažení
V roce 1618 se Sahajdačnyj připojil k protiturecké Svaté lize. Zatímco bojoval s Turky, tak si Polsko-litevská unie vyžádala jeho přítomnost ve válce proti Moskevskému carství. +more Chtěli, aby Vladislavovi, synu tehdejšího krále Zikmunda III. Vasy, poskytl poblíž Moskvy 20 000 kozáků. Sahajdačnyj tak udělal a zmocnil se pevností ve městech Putyvl, Kursk, Livny, Jelec a v mnoha dalších. Poblíž Serpuchova přinutil moskevskou armádu k ústupu. Nepřátelské jednotky pod velením vojevody G. Volkonského donutily kozáky postupovat oklikou, ale nebyly schopny zastavit pochod jejich pluků na Moskvu. V září roku 1618 donutil Sahajdačnyj ustoupit armádu dalšího moskevského šlechtice Vasilije Buturlina. Později sloučená armáda Jana Karola Chodkiewicze a Sahajdačného obléhala Moskvu a 11. října se neúspěšně pokusila dobýt brány Arbatu.
Ke konci října se Sahajdačného armáda přesunula z důvodu chystaného nájezdu na jih od Moskvy. Během něj bylo obsazeno město Serpuchov a na počátku prosince také město Kaluga. +more Jan III. Sobieski později napsal, že tento úspěšný nájezd vyvolal paniku mezi Rusy a donutil je zakončit mírová vyjednávání co nejdříve. Celé tažení vyvrcholilo v prosinci roku 1618 podepsáním deulinského příměří, díky němuž došlo k historicky největší teritoriální expanzi Polsko-litevské unie.
Kozácká invaze Moskevského carství byla popsána ukrajinským historikem Valerijem Smolijevem jako „ne ta nejlepší stránka Sahajdačného biografie“. Sahajdačnyj a jeho kozáci sami sebe situovali do pozice zastánců pravoslavného křesťanství a možných spojenců Moskvy. +more Nicméně zanechali „krvavou stopu“, která se táhla od Liven až do Moskvy a zase zpátky do Kalugy a Kyjeva. Ve výzkumech ruských, ukrajinských a amerických historiků bývají kozáci obviňováni z ničení a vykrádání pravoslavných kostelů, měst, vesnic a zabíjení žen a dětí, které patřily k pravoslavnému (řeckému) křesťanstvu. Později Sahajdačnyj prosil u patriarchy Teofána III. Jeruzalémského za odpuštění chování, kterého se dopustil.
Sahajdačnyj se vrátil na Záporoží a nejenže se stal košovým atamanem, ale byl rovnou jmenován hejtmanem Ukrajiny (jiné zdroje tvrdí, že byl v roce 1621 plukovníkem regimentu polsko-litevských registrovaných kozáků). Aby se vyhnul sporům s Poláky, tak Sahajdačnyj vyslovil souhlas s limitací registrovaných kozáků na 3 000 mužů. +more Zbývající část z nich byla považována za rolníky (tzv. cholopi, což v ukrajinštině odpovídá českému slovu nevolník). Taktéž zakázal neoprávněné kozácké námořní nájezdy do Turecka a král mu přiznal právo honosit se titulem kozáckého stařešiny.
Jezdecká socha Petra Konaševiče-Sahajdačného na Kontraktovém náměstí v Kyjevě
Obnova ukrajinské pravoslavné hierarchie
Sahajdačnyj nebojoval jenom o nadvládu, ale taktéž za náboženská a kulturní práva ukrajinského lidu. Roku 1620 přihlásil sebe a celé záporožské vojsko jako studenty Kyjevské bratrské školy, která předcházela dnešní Kyjevsko-mohyljanské akademii. +more Bylo tak učiněno z důvodu ochrany školy před její přeměnou z pravoslavné na římskokatolické jezuitské kolegium. Taktéž přispěl k založení kulturního centra v Kyjevě a usiloval o sjednocení kozácké armády s ukrajinským duchovenstvem a šlechtou.
Na začátku roku 1620 poslal Sahajdačnyj poselstvo k ruskému caru. +more V onu dobu tam pobýval patriarcha Teofén III. Jeruzalémský a toto poselstvo s ním vedlo rozhovory o možnosti jeho příchodu na Ukrajinu.
V tom samém roce Sahajdačnyj přesvědčil patriarchu, který se nedávno vrátil z Moskvy, aby zrekonstruoval pravoslavnou hierarchii, která byla téměř zničena založením ukrajinské řeckokatolické církve.
Patriarcha vinil kozáky z účasti v moskevském tažení s tvrzením, že kvůli němu na jejich hlavy padá zatracení, protože Moskevští jsou pravoslavní křesťané a že v budoucnosti už proti nim nebudou kozáci nikdy bojovat.
Patriarcha dosadil Joba Boreckého jako kyjevského metropolitu a několik dalších metropolitů v tu samou dobu. Protože Polsko-litevská unie hrozila zatčením Teoféna pro obvinění ze špionáže, pověřil patriarcha Sahajdačného svou ochranou. +more Po dosazení vybraných metropolitů Sahajdačnyj eskortoval patriarchu k Osmanským hranicím s armádou kozáků o počtu 3 000 mužů.
Pozdější život a smrt
+more_Vasa'>Vladislav Vasa jakožto symbol vděčnosti Juliusze Kossaka (1892).
Polsko-litevská unie souhlasila s dosazením, protože si chtěla zachovat blízký kontakt se Sahajdačným po porážce polsko-litevské armády Turky v bitvě u Cecory.
Kvůli Sahajdačného úmírněné politice vůči Unii byla vzbuzena nespokojenost mezi kozáky a roku 1620 krátce zvolili Jacka Borodavka za hejtmana. V roce 1621 se uskutečnila slavná bitva u Chotynu, kde skoro 80 000 kozáků a polsko-litevských jednotek bojovalo proti 160 000 turecké přesile. +more Po celý jeden měsíc byli útočníci drženi na uzdě až do doby, kdy napadl první sníh a Osman II. byl nucen stáhnout své oslabené vojenské síly. Sahajdačnyj a jeho armáda hráli v bitvě významnou roli, což také donutilo Turky podepsat pro ně nepříznivou mírovou smlouvu. Během bitvy byl Sahajdačnyj vážně zraněn. Po bitvě mu korunní princ Vladislav za jeho služby zaslal meč.
Dne 20. dubna 1622 zemřel Sahajdačnyj v Kyjevě na následky zranění, která utrpěl v bitvě u Chotynu. +more Později byl pohřben v Kyjevsko-bratrském klášteře Zjevení Páně. Svůj majetek zanechal bratrským školám v Kyjevě a Lvově pro církevní záležitosti. Odkaz Sahajdačného byl tak veliký, že se většina populace Kyjeva masově zúčastnila jeho pohřbu. Sahajdačného práce s názvem O Unii, byla vysoce oceněna litevským kancléřem Lvem Sapiehou. Roku 1646 Jan III. Sobieski, budoucí král Polsko-litevské unie, řekl o Sahajdačném následující:.
Polský historik Jan Widacki napsal, že Konaševič-Sahajdačnyj byl mezi záporožskými hejtmany ten nejvíce loajální Polsku. Byl zastánce polsko-ukrajinské vojenské spolupráce proti vnějším nepřátelům Unie.
Odkaz
Fregata „Hetman Sahajdačnyj“ - vlajková loď ukrajinského námořnictva po dobu více než 20 let. * Akademie pozemních sil ve Lvově nese jméno Petra Sahajdačného. +more * Po ruské anexi Krymu v březnu 2014 byl památník Konaševiče-Sahajdačného odstraněn ze Sevastopolu a předán do Charkova, kde byl v srpnu 2015 znovu odhalen. * V roce 2001 byl památník věnovaný Petru Konaševiči-Sahajdačném vztyčen v Kyjevě na Kontraktovém náměstí. Autory památníku jsou Valerij Švestov, Oles Sidoruk a Boris Krylov.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Lubomyr Wynar, Arkadii Zhukovsky, [url=http://www. encyclopediaofukraine. +morecom/display. asp. linkpath=pages%5CK%5CO%5CKonashevych6SahaidachnyPetro. htm]Konashevych-Sahaidachny, Petro, article originally appeared in the Encyclopedia of Ukraine, vol. 2 (1988)[/url] * [url=http://kinasevych. ca/2008/08/12/petro-konashevych-sahaidachny/4]Orest's Digital Journal[/url] - Petro Konashevych Sahaidachny * [url=https://web. archive. org/web/20070927180013/http://www. ukrop. com/ua/encyclopaedia/100names/6101. html]Petro Kononovych Sahaydachnyi[/url] at the [url=https://web. archive. org/web/20110720111447/http://www. ukrop. com/]UKROP encyclopedia[/url] (anglicky) * Dariusz Matelski, Grabież dóbr kultury w wojnach Rzeczypospolitej Obojga Narodów (1569-1795) [Plunder of Cultural Property during wars the Commonwealth of the Two Nations 1569-1795)], Poznań 2005.
Kategorie:Kozáci Kategorie:Ukrajinští politici Kategorie:Ukrajinští válečníci Kategorie:Narození 1582 Kategorie:Narození ve Lvovské oblasti Kategorie:Úmrtí 1622 Kategorie:Úmrtí 20. +more dubna Kategorie:Úmrtí v Kyjevě Kategorie:Muži.