Police (okres Třebíč)

náhled Police ( dříve též Politz, Policz, Policze, Polocze, Puhlitz a Pulice) je obec v okrese Třebíč, asi 6 km jihovýchodně od města Jemnice. Žije zde obyvatel. Je to nejjižnější obec kraje Vysočina.

Policí prochází silnice z Jemnice do Vysočan a silnice z Dančovic do Kostníků.

Název

Jako jméno vsi slouží obecné police ve starším významu "otevřený a rovný, výše položený terén". Židovský název obce v hebrejštině zní פוליץ.

Historie

Nejstarší písemná zmínka o Polici se traduje k roku 1020, kdy měl mít ves v držení zprvu zámožný majitel, později se oddávající loupežím a vykrádání kostelů, za což jej měl Konrád, kníže znojemského údělu, uvěznit. +more Kolem roku 1037 se do oblasti dnešní Police umísťuje i klášter jeptišek, který měl být podle vyprávění za bratrovražedných bojů v knížecí rodině vyloupen, přičemž se jeptišky zachránily skrze podzemní chodbu útěkem do Bítova. V roce 1052 se nacházela jistá ves Pulin mezi dalšími obcemi na Znojemsku, kterými kníže Břetislav obdaroval kostel ve Staré Boleslavi. Podle historika Jiřího Kacetla tvořila Police v raném středověku hospodářské zázemí bítovského hradu a od 1. poloviny 14. století ji vlastnilo několik vladyků v příbuzenském stavu.

Police ve středověku

První věrohodná písemná zmínka o obci pochází z roku 1343, kdy se po Polici psal Nevhlas (Neblas, Newhlas, Newhlasch, Newhlasius, Newlass), vladyka z rodu erbu tří lupenů či makovic, kdy ručil při prodeji vsi Havraníky louckému klášteru. Členové z tohoto rodu se psali po Brtnice (Dlouhé Brtnici), Lesonicích na Moravskobudějovicku, Polici, Menharticích či Oponešicích. +more V roce 1348 se připomíná Nevhlas z Lesonic, později pak pět bratrů pět (z Lesonic): Ješek Schössel, Nevhlas (Neplach), Racek či Lanclin, Tvoch a Markvart. Jejich sestrou byla Mudla, manželka Holáče z Držkrajic. V roce 1349 se po Polici psal jejich příbuzný vladyka Filip s bratrem Heršem (či Hrzkem), farářem ze Stonařova, taktéž erbu tří makovic, kdy se oba domluvili na společné držbě majetku.

Filip z Police

V roce 1351 je v pramenech uváděn Filip z Police, jehož pečeť nesla taktéž znak tří makovic. Filip v tomto roce zakoupil na Hrotovicku dvůr a čtyři podsedky v Dolních Dubňanech, v roce 1355 ves Luka u Jemnice a její další část obdržel v roce 1358. +more Filipovou manželkou byla Eliška z Pálovic, která byla v roce 1360 již vdovou. V roce 1368 je zmiňován jeho syn Petr, v roce 1378 dcera Dorota, manželka Bohuše z Bělčovic a roku 1385 dcera Anežka, manželka Viléma z Lechovic. Vdova Eliška z Pálovic se podruhé provdala za jemnického rychtáře Mikuláše (1360, 1365), potřetí za Předotu z Pálovic. Manželkou syna Petra byla Kateřina, která od něj v roce 1385 obdržela na dvoře v Pálovicích 160 kop. První Lanclinovou manželkou byla Anežka z Dyjic (zmíněna roku 1358) a v roce 1368 je uváděna jeho druhá choť Anna z Horky. Lanclin jí tehdy s bratrem Ješkem (Schössel) přenesl věno na ves Zhořec, na kterém se v roce 1368 spolčila s Filipovým synem Petrem z Police.

Aleš z Police

Po Polici se psal v roce 1358 dále Aleš, farář z Plavče a snad bratr či jinak příbuzný Filipa z Police. Roku 1356 koupil od Filipa z Louček (z rozrodu Ranožírovců) hrad s dvěma poplužími, kostelním poddacím a dvěma lány v Dolní Plavči, kde své manželce Johance zapsal věno. +more Po jeho smrti se stal poručníkem jeho dědiců Nevhlas z Oponešic. Dcerou Aleše z Police byla pravděpodobně Anežka z Police, připomínaná roku 1356 jako manželka Šimona z Nové Vsi (nyní Nové Sady). Aleš měl také syna Odolena, který se zprvu psal po Polici, později po Plavči. V roce 1365 nechala Johanka, vdova po Alšovi z Police, vymazat své věno na Plavči a podruhé se provdala za Markvarta ze Šenkenberka (Šenkenberk, zřícenina u obce Šumná).

Hrzek, farář ze Stonařova

Po Filipově smrti zdědil jeho majetek bratr Hrzek (Herš). V roce 1358 obdržel od šlechtice Hostěje ze Slavíkovic spolu s Hostějovými dcerami Budkou a Eliškou dvůr s příslušenstvím ve Slavíkovicích a ve stejném roce odprodal své zboží v Polici svému příbuznému Tvochovi z Police. +more Mikuláši, rychtáři z Jemnice, a jeho ženě Elišce (znovu provdané vdově po Filipovi z Police) nechal v roce 1360 zapsat na Polici a Loučce 100 hřiven pravého věna. Téhož roku Hrzek odprodal za 300 hřiven část majetku po svém bratru Filipovi ve vsi Louka, Sedlice a Hradiště Hynkovi Tluksovi a Ješkovi z Batelova a Pacova. Při této obchodní transakci mu ručili Nevhlas z Oponešic, Ješek Schössel a Aleš z Plenkovic. Nevlas z Oponešic se oženil se Sofií a vzhledem k tomu, že zemřel bezdětný, dědil po něm Jakub z Oponešic, syn Smila z Police (možná Nevlasův synovec či bratranec).

Tvoch z Police

Tvoch z Police či Brtnice, jeden z pěti výše jmenovaných bratrů, ručil v roce 1356 se svým bratrem Markvartem Filipovi z Louček při prodeji majetku v Dolní Plavči a v roce 1358 přikoupil od svého příbuzného faráře Hrzka ze Stonařova popluží v Polici. V roce 1365 zapsal své manželce Elišce na Polici věno šest hřiven příjmu a naposledy je v pramenech zmíněn v roce 1368, kdy v Polici prodal (až na tři louky) Seidlinovi z Lubnice jeden a půl lánů s mlýnem. +more Jeho bratr Makrvart, se psal v roce 1355 podle vsi Bohušic u Moravských Budějovic. Jeho manželkou byla Kateřina, které v roce 1366 zapsal roční důchod v Lipňanech a v Bohušicích. Markvartova dcera Anna se provdala za Hojka z Ústrašína, purkrabího na Roštejně. Markvart dceři daroval věnem celou ves Bělčovice s tvrzí, dvorem, sedmi lány a osmi podsedky. V roce 1376 protestoval proti odprodeji dědičného věna své dcery Seidlinovi a Bohušovi z Lubnice. Anna byla podruhé provdaná za Nevhlase z Biskupic. Nevlas z Lesonic, pátý z bratrů erbu tří makovic, se připomíná se svou chotí Eliškou v roce 1369.

Smil z Police

S Filipem a Hrzkem z Police byl rovněž příbuzný Smil z Police (z rozrodu Ranožírovců Oldřicha ze Želetavy). Smil je v roce 1358 připomínán jako synovec Oldřicha z Našiměřic, jehož chotí byla v té době Markéta z Našiměřic. +more V roce 1371 prameny zmiňují jeho manželku Kateřinu ze Zahrádek, neteř Peškovu / Peslinovu, které Smil zapsal na tvrzi a dvoře v Polici tři hřivny věna a v roce 1379 převedl Kateřině 75 kop věna z Police na Bohušice (půl tvrze a dvora s příslušenstvím), přičemž Vilémovi Babkovi zapsal na Polici třetinu tvrze, dvora a dvě popluží, čtyři a půl lánů, devět podsedků a vše, co tu ve vsi měl. Svůj majetek v Menharticích odprodal Ondřeji z Martinic a jeho synovci Benešovi. Ondřej pak na Menharticích zapsal věno své manželce Kateřině (roku 1385), v roce 1392 nakonec ale tvrz a dvůr v Menharticích odprodal Albrechtu ze Slatiny, který se psal taktéž po Polici. Ve stejném roce Smil odprodal ves Chvalkovice rychtáři Martinovi z Jemnice, rytíři Jiljínovi a Beneši z Jemnice, tři části vsi Bačkovice Bohuši z Lubnice (též z Bačkovic) a jednu část Bačkovic Filipu z Lubnice (též z Mešovic).

Smilovými dětmi byli: synové Jan a Jakub z Oponešic a dcera Geruše z Kyjovic. Jan je v roce 1390 připomínán jako farář v Budči a bítovský děkan. +more Syn Jakoubek z Oponešic spolupečetil v roce 1407 s Mikšíkem z Plenkovic, purkrabím na Cornštejně, listinu bratří Jana a Aleše Bítovských z Lichtenburka, poručníků sirotků po Albrechtovi Cornštejnském z Lichtenburka. Ve společnosti Lichtenburků je zmiňován také v roce 1414 a roku 1417. Jakubovou první manželkou byla Dorota, sestra Ryvoly a Mikšíka (řečeného Roman), majitelů Předína a Dašovic. Druhou manželkou byla Anna, dcera Strnada z Budkova. Jakub z Oponešic zemřel kolem roku 1427.

Pelhřim z Police

Z neznámého rodu (pravděpodobně rakouského) pocházel Pelhřim z Police (Pilgrim v. Pullitz), kterého v roce 1385 jeho zeť Albrecht ze Slatiny („Albrecht de Castello alias de Slatina”) určil poručníkem svých dětí a v roce 1386 zapsal Pelhřim své choti Dorotě (Dorothea v. +more Latein) na Polici 75 kop věna. V roce 1387 se Pelhřim a Albrecht ustanovili vzájemně poručníky svých dětí (v roce 1406 ale své poručnictví nad dětmi Albrechta předal jeho synovi Milotovi z Heršic) a v roce 1390 zapsal Pelhřim své manželce na Polici 50 kop grošů věna, načež ho Albrecht vzal na Heršicích na spolek. Ve stejném roce (1390) jej vzal na spolek v Norovicích (Urwitz, nyní Vnorovice) Filip z Lubnice a Pelhřim na oplátku na Polici. Další spolek utvořil Pelhřim na Polici, Lubnici a Norovicích v roce 1399 s Jakubem z Oponešic a Milotou z Heršic, přičemž se vzájemně stali i komisaři svých dětí. V roce 1406 vzal Pelhřima na spolek ve vsi Bělčovicích Jan z Rudolce. V roce 1409 disponoval Pelhřim dědictvím po zemřelém Filipovi z Lubnice a tento rok také prodal Heleně z Lubnice a jejímu synovi Michalovi popluží v Lubnici a půl patronátního práva k tamní kapli svatého Jiří a svaté Kateřiny, zřízené Seifridem z Hafnerluden (nyní Lubnice, rod původně z dolnorakouského Sichelbachu). V roce 1412 Pelhřim nakonec Vnorovice odprodal Mikuláši a Ondřejovi ze Zahrádek. Švagrem nevlastní matky Pelhřimovy manželky byl Martin z Radotic, syn jemnického rychtáře Mikuláše. Pelhřim patřil ke klientele Lichtenburků a zemřel roku 1427.

Jan z Kostník

V úzkém kontaktu k Lichtenburkům na Bítově a Cornštejně stál i další obyvatel a později majitel polické tvrze Jan z Kostník (Gößling, erbu srnčí hlavy). Janovou první chotí byla Dorota, sestra Pelhřima z Police. +more Po její smrti se stala jeho druhou chotí Anna, dcera z prvního manželství Albrechta ze Slatiny. O její věno se soudil v roce 1407 s Kateřinou (vdovou po Albrechtu ze Slatiny) a s Eliškou z Hradce. Svými zástupci při těchto sporech ustanovil Jakoubka z Oponešic, jemnického soudce, a Pelhřima z Police, svého švagra. Jeho stejnojmenný syn Jan odprodal v roce 1437 ves Polici s tvrzí, dvěma poplužími a třemi rybníky Adamovi z Bačkovic.

Police v 15. až 17. století

Adam z Bačkovic (erbu jeleních parohů) seděl na Polici v letech 1437-1463. Jeho synové Jan (majitel v letech 1463-1466) a Hynek (majitel v letech 1466-1522) započali v 2. +more polovině 15. století s pozdně gotickou přestavbou tvrze. Na přelomu 15. a 16. století na Polici sídlil Adamův stejnojmenný vnuk (Adam z Bačkovic), přísedící zemského soudu v Brně, který držel mimo Police a Bačkovic také Jaroslavice (Joslowitz) a Nový Hrádek. Jeho dcera Eva se provdala v roce 1522 za svého poručníka Viléma Kunu z Kunštátu. Roku 1524 prodali „Polici s tvrzí a půltuctem okolních vesnic” panu Janovi Tavíkovskému z Tavíkovic (roku 1534 purkrabí znojemského markraběcího hradu). Jana z Tavíkovic a jeho manželku Kateřinu z Puchheimu připomínal nad příjezdovou bránou do kamene vytesaný nápis s erby pánů z Tavíkovic a Puchheimu (roku 1534). Po Janovi držel Polici Václav Tavíkovský (připomínán roku 1562 a roku 1568). Majetek zdědila jeho ovdovělá dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic (Valdštejnová), která v roce 1590 vše odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu (Georg Christoph Teufel v. Guntersdorf, † 1608).

Jiří Kryštof Teufel prodal ves Polici s tvrzí a obcemi patřícími k jeho panství Uršule Lorantové z Inky (Orsolya či Oršoja) Loránth de Inke, která byla druhou ženou Jana Čejky z Olbramovic (Wolframitz). Ten se v roce 1613 psal po Polici, Syrovicích a Bystřici. +more Za účast na stavovském povstání byl nejprve odsouzen k smrti a nakonec k doživotnímu žaláři. Uršula pocházela z uherského rodu, který získal po šlechtickém rodu Nyáryovců z Bedegu (Nyáry család bedeghi) přes sestru posledního majitele panství Jana Nyáryho a jejího manžela Mikuláše Loranta z Inky (Miklós Loránth de Inke) bzenecké panství. Zároveň byla přes uherský rod Zay von Csömör (Zay z Čemer) v přízni s pány z Puchheimu (László Zay de Csömör a Felizitas von Puecheim). V roce 1625 zapsal polické panství jako dědictví své choti Elišce Zay z Čemer (Erzsébet Zay de Csömör) uherský šlechtic Benedikt Palásthy z Kosihovic či Kesejova (Benedek Palásthy et Keszihócz), pán na Slavičíně.

Police za Berchtoldů z Uherčic

V roce 1633 přikoupil Jakub Berchtold ke svému uherčickému panství také Polici, kterou Berchtoldové drželi až do roku 1821 (Matyáš Arnošt z Berchtoldu, 1678 František Karel hrabě Berchtold, hrabata František Antonín a 1720-1786 Adam Ignác Berchtold, dcera hraběnka Marie Vilemína, 1811 buchlovická větev rodu). Jakub Berchtold ještě tentýž rok rozšířil panství o Kostníky s cihelnou a Lovčovice od hraběte Václava Kořenského z Terešova (Korzensky von Thereschau), v roce 1636 od Benedikta Palásthy o Kojetice, Hornice, Dědice a Bačkovice a v roce 1693 k panství přibyly Županovice a Dešná. +more Polické panství sestávalo ze zámku, pivovaru, hospodářského dvora, ovčína, mlýnů, pily, ovocné zahrady a chmelnice, rybníků, vápenky a dalších obcí. Renesanční části zámku byly za Jakuba Berchtolda navýšeny o druhé patro, přibyly správní a hospodářské budovy s průjezdem. Na barokních úpravách se podílel italský barokní sochař a štukatér Baldassare Fontana. Nové dvoupatrové křídlo na jihu umožnilo lepší přístup do prostorných zahrad.

Poslední majitelé

Po Berchtoldech držel Polici hrabě August von Segur, francouzský emigrant v Uhrách, po něm synové Julio a Artur hrabata Segur. Poslední pak zámek prodal městu Znojmu (1860-1872). +more Max Springer koupil Polici v roce 1872, po něm Leopold hrabě Šternberk v roce 1885 a nakonec v roce 1872 Alfred Wražda z Kunvaldu (1887-1945).

Na jaře roku 1925 proběhlo v rámci čsl. pozemkové reformy přídělové řízení konfiskovaného majetku Alfréda Wraždy z Kunvaldu v katastrálních obcích: Police, Kostníky, Bačkovice, Dančovice, Jiratice, Lubnice, v soudním okrese Jemnice a v politickém okrese Mor. +more Budějovice dvorů: Police, Kopka, Raimundský dvůr, Šimkův dvůr a Radotice. Celková výměra přídělů činila kolem 360 ha. Lhůta k podávání žádostí o příděl trvala do 18. března 1925 a informace s formuláři žádostí poskytoval přídělový komisař Státního pozemkového úřadu v Mor. Budějovicích.

Po odstoupení pohraničních území v roce 1938 Alfred Vražda z Kunvaldu optoval k protektorátnímu občanství. Starostou obce byl po celou dobu války Josef Tříletý, majitel hostince (po válce prvním předsedou MNV v Polici).

V roce 1945 byl velkostatek Police stařičkému baronovi Alfredovi Vraždovi z Kunvaldu na základě Benešových dekretů zkonfiskován, což se také podepsalo na celkové devastaci obytných i hospodářských budov. V březnu roku 1947 navrhla okresní rolnická komise a rada ONV v M. +more Budějovicích Zemskému národnímu výboru v Brně parcelaci konfiskovaných lesů.

Z polického velkostatku obdržely obce: Hornice - les „Velká syrovská stráň” ve výměře 5,60 ha, Kostníky - „Rajmundský les” ve výměře 32,64 ha, Kdousov - „Rajmundský les” ve výměře 14,35 ha, Police - les „Housenec”, les „U Starého mlýna”, les „Hřebouška” v celkové výměře 22,66 ha a lesy z uherčického velkostatku o výměře 19 ha. Starý a nemocný baron Wražda směl dožít ve skromných podmínkách na zámku, kde ve svých 93 letech roku 1948 zemřel. +more Pohřben byl v obci na obecní náklady.

Do roku 1849 patřila Police do polického panství, od roku 1850 patřila do okresu Dačice, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 do okresu Třebíč.

Spolky

V roce 1887 v obci vznikl spolek Losverein Austria, v roce 1889 Dobročin a v roce 1896 byl zřízen spolek dobrovolných hasičů. V roce 1900 pak vznikl odbor Národní jednoty, v roce 1905 Čtenářský spolek a roku 1906 pobočný spolek Zemského ústředního spolku včelařského, roku 1912 vznikl Hospodářský spolek a po roce 1918 i Sokol a Orel. +more Dne 12. dubna 1926 se v Polici konstituovalo dělnické spotřební družstvo Vzájemnost - Včela, jehož prodejna se nacházela v domku komunisty Aloise Vondráka.

V roce 1949 bylo v Polici založeno JZD, to bylo roku 1961 sloučeno s JZD Jiratice a vzniklo tak JZD Doubrava. Do toho pak roku 1975 bylo sloučeno JZD Kostníky-Kdousov. +more Po druhé světové válce byla ve vsi kromě školy postavena též nová budova zemědělského družstva.

Školství

V roce 1869 byla založena škola, v roce 1890 byla rozšířena na dvojtřídku a roku 1911 byla rozšířena na trojtřídku. V roce 1978 byla postavena nová budova školy, kromě toho i budova mateřské školy.

Židovská obec

Židé se usadili v horní části vsi již za Adama z Bačkovic (hrabivce), kde měli svou školu i synagogu. Za pánů Berchtoldů byli Židé vykázáni do dolejší části vsi „Housence“ a od obce odděleni drátem. +more V židovské obci se nacházela nová synagoga a škola, do které chodili i křesťané. Židé obchodovali s obilím, střižným zbožím a penězi. Na okraji gheta se nalézal židovský hřbitov. V letech 1787 až 1848 zde žilo 22 rodin. Po zrušení omezujících židovských zákonů se Židé počali stěhovat do měst a roku 1891 byla nakonec židovská obec v Polici připojena k židovské obci v Jemnici. S úbytkem židovského obyvatelstva se započalo úřadovat od roku 1883 v českém jazyce a na památku německého úřadování si obec ponechala staré poštovní razítko „Gemeindeamt Pullitz. “.

Předkové Josepha Pulitzera pocházeli z Police (německy „Pulitzer“).

Do roku 1849 byla Police sídlem polického panství, od roku 1850 patřila pod podkrajský úřad v Dačicích, následně od roku 1855 do roku 1868 do okresu Jemnice, pak opět do okresu Dačice a od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice, od roku 1960 je součástí okresu Třebíč.

Současnost

Obec Police v roce 2007 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění hnědý diplom, tj. diplom za vzorné vedení kroniky. +more Obec Police v roce 2009 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění diplom za příkladnou péči o historickou zástavbu obce. Obec Police v roce 2010 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění oranžová stuha, tj. ocenění za spolupráci obce a zemědělského subjektu. V kategorii obcí v krajském kole soutěže Zlatý erb za rok 2015 obec byla oceněna za své webové stránky, v předchozím roce se v soutěži umístila druhá. V roce 2015 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2015, konkrétně obdržela Cenu naděje pro živý venkov za místní spolkový život a občanskou společnost v obcích. V roce 2016 získala obec ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny 2016, konkrétně obdržela diplom za vzorné vedení obecní kroniky.

V roce 2020 byl vyvyrtán nový vrt pro studnu na pitnou vodu, který bude zásobovat pitnou vodou obec Polici, zemědělské družstvo Police a obec Kostníky. Do roku 2019 stačil původní menší vrt, ale buď vlivem sucha nebo podzemním sesuvem se vydatnost snížila.

V zámku v Polici bylo umístěno muzeum RAF, od roku 2020 byla uvedena i expozice o Waldemaru Matuškovi. Dne 27. +more června téhož roku se muzeum na zámku mělo otevřít.

Politika

Volby do poslanecké sněmovny

Volby do krajského zastupitelstva

Prezidentské volby

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (56 hlasů), druhé místo obsadil Jan Fischer (34 hlasů) a třetí místo obsadil Karel Schwarzenberg (34 hlasů). Volební účast byla 68. +more84 %, tj. 201 ze 292 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (136 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (66 hlasů). Volební účast byla 70. 00 %, tj. 203 ze 290 oprávněných voličů.

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (85 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (56 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (15 hlasů). Volební účast byla 68. +more20 %, tj. 193 ze 283 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (116 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (86 hlasů). Volební účast byla 71. 58 %, tj. 204 ze 285 oprávněných voličů.

Pamětihodnosti

Tvrz z roku 1371, v roce 1534 přestavěna v renesanční zámek. Roku 1636 byl zámek přestavěn do barokní podoby, kterou má dodnes. +more * Synagoga v Polici z roku 1759 * Židovský hřbitov v Polici * Pomník padlým z 23. května 1923 * Boží muka při silnici do Bačkovi v tzv. Lipách * Socha sv. Františka Xaverského z poloviny 19. století * Kaple v Hájku u Kostník *Lipové stromořadí u silnice do Dančovic.

Osobnosti

Leopold Berchtold (1863-1942), šlechtic, politik * Gustav Heidler (1883-1930), poslanec RNS ČSR, národohospodář, právník * Jan Heidler (1883-1923), historik a spisovatel * Ferdinand Heidler (1881-1928), poslanec RNS ČSR, národohospodář, ministr obchodu * Ferdinand Heidler starší (1811-1880), správce statku v Polici, politik * Friedrich Heidler (1843-1897), poslanec Moravského zemského sněmu * Isak Landesmann (1727-1797), filantrop a rychtář * Drahoslav Makovička (1927-2018), scenárista * Rudolf Málek (1919-2001), knihovník * Hanes Reegen (1922-1952), grafik, malíř a básník * Sigmund Stark (1863-1943), podnikatel

Spojitost s Pulitzerovou cenou

Jméno obce je dodnes „zakódováno“ v názvu pravděpodobně nejznámější novinářské ceny světa - Pulitzerovy ceny. Tuto cenu založil novinář Joseph Pulitzer, jehož předkové zde v 17. +more a 18. století žili (odtud německá forma příjmení „Pulitzer“).

Odkazy

Literatura

Poznámky

Reference

Související články

Římskokatolická farnost Kdousov * Seznam kulturních památek v Polici (okres Třebíč)

Externí odkazy

Kategorie:Vesnice v okrese Třebíč Kategorie:Jemnický mikroregion Kategorie:Obce v okrese Třebíč Kategorie:Sídla v Jevišovické pahorkatině