Cesko.wiki Reggiane Re.2000
Author
Albert FloresReggiane Re.2000 Falco I byl italský celokovový jednomístný jednomotorový dolnoplošný stíhací letoun, který patřil ke zdařilým typům italských letadel, avšak velkého rozšíření na domácí půdě se nedočkal. Letoun Re-2000 byl inspirován americkým typem Seversky P-35.
Vznik
V průběhu roku 1938 vyhlásilo italské ministerstvo letectví program, který požadoval modernizaci vybavení italského vojenského letectva novými typy letadel. Zadání znělo na jednomístný stíhací jednoplošník s hvězdicovým motorem a výzbrojí dvou kulometů Breda-SAFAT MC ráže 12,7 mm. +more Již téhož roku navrhl hlavní konstruktér společnosti Reggiane ing. Longi letoun Re. 2000 Falco I. Práce na prvním prototypu byly zahájeny v druhé polovině roku 1938, dokončen byl na začátku roku 1939.
Vývoj
První prototyp Reggiane Re. +more2000 (MM408) První prototyp Re. 2000 vzlétl 24. května 1939 (sériové číslo MM408) poháněný dvouhvězdicovým čtrnáctiválcem s mechanickým kompresorem a reduktorem o výkonu 745 kW. Během úspěšných zkoušek obdržel výrobce od italského vojenského letectva zakázku na výrobu dalších dvou prototypů pro letové testy a jednoho draku pro lámací zkoušky.
Série oficiálních zkušebních a porovnávacích letů probíhala v srpnu 1939 na letišti Guidonia společně s typy Messerschmitt Bf 109E a Fiat CR. +more42. Re. 2000 sice soutěž na nový stíhací typ nevyhrál, i tak Ministerstvo letectví v srpnu objednalo sérii dvou set kusů. Následující měsíc byla zahájena výroba první dvanáctikusové série pro testovací jednotku a připravoval se náběh výroby na zbytek objednaných letounů. Objednávka však byla záhy zrušena a dokončen zůstal pouze jeden drak, který později s motorem Piaggio P. XIX posloužil jako prototyp Reggiane Re. 2002.
Druhý prototyp byl dokončen a zalétán v listopadu 1939 s jiným vstupem vzduchu pro karburátor, přepracovaným výfukovým potrubím a byl přidán aerodynamický kužel na střed vrtule. Některé ze změn byly zpětně provedeny i na prvním prototypu.
Ačkoliv továrna rychle reagovala na výtky ohledně integrálních palivových nádrží a přepracovala palivovou soustavu na samostatné palivové nádrže, typ opět objednán nebyl. Za to však ministerstvo letectví uvolnilo stroj k exportu. +more Jako první měli zájem Britové pro svoji RAF, ovšem z důvodu německého tlaku nakonec z obchodu sešlo. Uskutečnil se ale export do Švédska (60 kusů označených J 20) a Maďarska (70 kusů sériových čísel V401-470 i s licencí pro stavbu ve vagónce MÁVAG v Budapešti).
Reggiane Re. +more2000 Falco Do letounů stavěných v Maďarsku byl montován dvouhvězdicový motor Manfred Weiss WM K-14B o výkonu 735 kW pohánějící třílistou vrtuli Hamilton-Standard a kulometná výzbroj Gebauer ráže 12,7 mm. Takto modifikovaných 191 strojů neslo označení MÁVAG Héjja. Ing. Alessio a Ing. Roberto Longhi u Re. 2000 Od třetího vyrobeného kusu pro Švédsko byl montován motor Piaggio P. XI bis RC-40 s výkonem zvýšeným o 15 kW s třílistou vrtulí Piaggio P-1001 s elektrickým stavěním listů. Dodávky do Skandinávie probíhaly od dubna 1941 do června 1942 se sériovými čísly 2301-2360.
V roce 1941 zabavilo italské letectvo dvacet letounů z maďarské a osm ze švédské dodávky, a tak si nakonec Re. 2000 odebralo. +more Z tohoto počtu bylo pět letounů dokončeno ve standardu I. série (MM5068-5072), z nichž tři byly později přestavěny na variantu s velkým doletem Re. 2000 GA (grande autonomia). Dalších dvanáct draků ve verzi GA (MM8059-8070) bylo dokončeno již na výrobní lince, deset bylo během dubna 1942 upraveno pro katapultáž z lodí na verzi Catapultabile (MM8281-8290) (III. série) jako náhrada za typy IMAM Ro. 43 a IMAM Ro. 44. Od předchozích exemplářů se lišily změněným překrytem kokpitu, odlišným radiovybavením, zásobou paliva zvětšenou o stosedmdesátilitrovou nádrž za pilotním sedadlem, dále závěsem pro přídavnou nádrž nebo dvěstěkilogramovou pumu pod centroplánem. Část hřbetu za pilotním sedadlem obdrželo prolisy z duralových plechů namísto zasklení.
Jeden drak byl použit jako základ prototypu dvoumístného průzkumného letounu Reggiane Re.2003 (MM478).
Nasazení
+more_Kass_Ferenc_őrmester_légiharcban_megsérült_MÁVAG_Héja_II. _vadászrepülőgépe. _Fortepan_9232. jpg|náhled'>Maďarská MÁVAG Héja II Re. 2000 Regia Aeronautica především hlídkovaly a doprovázely konvoje mezi Sicílií (74. squadriglia dislokovaná v Comisu a 377. squadriglia na letišti Milo) a severní Afrikou. Útočily i proti Maltě. V roce 1942 byly prováděny zkoušky s katapultáží Re. 2000 z lodí Vittorio Veneto, Roma a Miraglia. Námořní Catapultabile byly zařazeny u jednotky 1. squadriglia Forze Navali. Ve výzbroji lodí nakonec nezůstaly a do kapitulace Itálie dolétaly z pozemních základen.
Re. 2000 Maďarského královského letectva byly nasazeny nejdříve na východní frontě, odkud byly pro nedostatečné výkony staženy k protivzdušné obraně na území Maďarska. +more Mnoho jich sloužilo i v leteckých učilištích, část se v pozdějším MLR zachovala v dobrém stavu do roku 1959.
Také Flygvapnet užíval Re. 2000 u protivzdušné obrany státu jako záchytné stíhací letouny, bránící švédskou neutralitu. +more V této úloze operovaly do konce II. světové války, kdy byly nahrazeny domácími stroji FFVS J-22. Poslední válečná ztráta Re. 2000 Flygvapnetu proběhla v dubnu 1945, kdy bylo švédské Falco I sestřeleno palubním střelcem hydroplánu Dornier Do 24 během pokusu o jeho eskortu k nejbližšímu přístavu.
Specifikace (Re.2000C „Catapultabile“)
Údaje podle Reggiane Re.2000
Technické údaje
Osádka: 1 * Rozpětí: 11,00 m * Délka: 7,99 m * Výška: 3,20 m * Nosná plocha: 20,40 m² * Hmotnost prázdného letounu: 2 095 kg * Vzletová hmotnost: 2850 kg * Pohonná jednotka: 1 × dvouhvězdicový motor Piaggio P. +moreXI R. C. 40.
Výkony
Maximální rychlost: 525 km/h * Cestovní rychlost: 470 km/h * Výstup do 6000 m: 6 min 10 s * Dostup: 10 500 km * Dolet: 1 400 km
Výzbroj
2 × synchronizovaný kulomet Breda-Safat ráže 12, 7 mm *1 × 200kg puma
Odkazy
Reference
Literatura
Zbyněk Válka, Stíhací letadla 1939 - 1945
Externí odkazy
[url=http://wp.scn.ru/en/ww2/f/227/32/0]Kamufláže letounu Reggiane Re.2000 Falco[/url]