Seznam polských a litevských knížecích rodů

alt= Tato stránka představuje strukturovaný seznam knížecích rodů v Polsku a na Litvě v celé jejich historii.

Úvod

Knížecí titul byl tradičně nejvyšším šlechtickým titulem jak v Polsku, tak na Litvě, dvou monarchiích spojených dlouhou společnou historií. V obou těchto zemích šlo původně o titul výlučně panovnický, který ale příslušníkům vládnoucího rodu zůstával i poté, co dynastie vládu nad zemí ztratila a zařadila se mezi "pouhou" šlechtu. +more Zatímco ve středověkém polském království byly šlechtické tituly, v principu včetně knížecích, zakázány a šlechta zde si byla formálně rovná, na Litvě existovaly šlechtické tituly různých stupňů, přičemž na knížecí titul měli nárok potomci starých knížecích dynastií, kteří mohli navíc nadále některému údělnému knížectví vládnout. Po podpisu Lublinské unie v roce 1569 byly některé litevské knížecí rody přijaty jako knížata v celé polsko-litevské unii. Na druhou stranu zákon z roku 1638 zrušil na Litvě užívání šlechtických titulů s výjimkou titulu knížecího a několika dalších výjimek. Šlechtické rody vyňaté z působnosti tohoto zákona sice mohly svůj titul prosazovat v celé Unii, na druhou stranu se zákaz užívat knížecí titul týkal i některých místních knížecích rodů, které nebyly uznány v rámci Lublinské unie či dodatečně (v praxi ale tyto knížecí rody užívaly v rámci litevského velkoknížectví svůj titul nadále). V téže době počali někteří polští nebo litevští velmožové získávat tituly i od zahraničních panovníků, v Unii obvykle neuznané. V době Unie se šlechta (szlachta) oficiálně dělila jen v rámci sejmu na stav senátorský a stav rytířský, což se vázalo jen na funkci konkrétního šlechtice v rámci sejmu. V praxi však bylo důležité dělení na magnáty a zbytek šlechty (v jejím rámci se ještě někdy vyděluje také drobná šlechta - zemané). Magnáti byli v Polsku a na Litvě nejbohatší šlechtici, držící mimořádně velký pozemkový majetek, tzv. magnátskou posedlost, z níž magnáti často vytvářeli fideikomis, v Polsku zvaný ordynace (polsky ordynacja). Mezi magnátem a knížetem nebyla formálně žádná právní souvislost, kníže mohl i nemusel být magnátem a totéž i naopak. Jak knížecí titul, tak i magnátská kategorie byly však záležitostí oficiálního uznání. Navíc pouze z pozice magnáta a nikoli knížete, plynuly v dobách Unie zásadní politické výhody. Po rozpadu polsko-litevské unie bylo ještě několik knížat v Polsku jmenováno carem z titulu polského krále, po r. 1830 však již všichni Poláci povýšení do knížecího stavu získali svůj titul jako ruský nebo zahraniční. Litva přišla o vlastní šlechtickou obec již při třetím dělení Polska a to definitivně.

Knížata středověkého Polského království

Původní slovanské vládnoucí dynastie v Polsku

Popielové - pololegendární rod, vládnoucí v předkřesťanském Polsku * 30px Piastovci - zakladatelé polského křesťanského státu a středověké polské státnosti, knížata a králové, r. +more 1370 ztratili polský trůn, r. 1675 † po meči * 30px Soběslavovci - rod vládnoucí v Gdaňském Přímoří, knížata, od r. 1227 vévodové, † roku 1294 * 30px Gryfité - vládnoucí rod v Pomořanech, 1181 vévodové "ve Slávii", 1348 říšská knížata a vévodové, † roku 1637.

Polská duchovní knížata

Knížecí rody v Litevském velkoknížectví

Litevská šlechta před uzavřením Lublinské unie neznala polskou zásadu šlechtické rovnosti a pozvolna přijímala západní šlechtickou hierarchii titulů. Knížecí titul na Litvě náležel všem příslušníkům starých dynastií, bez ohledu na velikost majetku, a tedy bez ohledu příslušnost k nejbohatší vrstvě magnátů. +more Za knížecí dynastie byly na Litvě považovány ty rody, které vládly (či v minulosti vládly) vlastnímu knížectví, podřízenému ovšem centrální autoritě velkoknížete (relativně volné). Velkoknížata ponechávala vládu nad některým knížectvím jiným rodům litevského knížecího původu, které byly až do r. 1386 pohanské. Rovněž východní pravoslavná knížata z rodu Rurikovců, začleněná do Litvy, byla mnohdy ponechána při vládě. Velkokníže ale někdy zbavil podrobený rod jeho původního knížectví a udělil mu zemi jinou, aby tak zabránil vytváření a posilování center odporu vůči ústřední vládě. Mnohá stará knížectví obdrželi velkoknížecí příbuzní, a to mnohdy dědičně, takže vznikaly rodové vedlejší větve Gediminovců. Přijímání západních šlechtických titulů mělo za následek, že magnátskému rodu Radziwiłłů byl ve Velkoknížectví ještě před vznikem polsko-litevské unie dvakrát uznán titul knížat Svaté říše římské.

* 30px Gediminovci ** +moresvg'>30px Jagellonci - královská dynastie vládnoucí v Polsku, na Litvě, v Čechách i Uhrách, † r. 1572 ** 30px Kobryńští - † kol. r. 1490 ** 30px Hurkowiczové - † asi r. 1484 ** Koporští - † kol. r. 1400 ** 30px Rużińští - žijící rod ** Pińští - † v 15. stol. ** 30px Korecčtí - † v 17. století ** Buremští - † r. 1610 ** 30px Kurcewiczové - žijící rod ** Kroszyńští - poslední zmínka o rodu r. 1683 ** 30px Połubińští - žijící rod ** 30px Łukomští - možná žijící rod ** Bielští - litevská větev † r. 1542, ruská větev † r. 1612 ** Mścislawští - † mezi lety 1486 a 1489 ** Zasławští-Mścislawští - r. 1526 emigrovali do Ruska, † v 17. stol. ** Stepańští - † krátce před r. 1452 ** Bujnicčtí - † r. 1506 ** 30px Hołowniové-Ostrožečtí - † r. 1585 ** Zwiaholští - † mezi lety 1386 a 1388 * 30px Rurikovci ** Sokolští - † v 17. století ** 30px Ogińští - žijící rod ** 30px Puzynové - roku 1782 byla rodu potvrzena knížecí hodnost na habsburské Haliči, žijící rod ** Sołomerečtí - † roku 1641 ** 30px Żyżemští - † patrně kolem roku 1700 ** Hołowczyńští - † roku 1658 ** 30px Szujští - žijící rod * 30px Nieświcové - rod nejasného původu, rurikovského či gediminovského, jméno dle vsi Nieświcz v Luckém rajonu ** 30px Woroniecčtí - žijící rod ** 30px Porycčtí - † roku 1637 * Knížecí rody jiného původu ** 30px Holszańští - litevský knížecí rod, pocházela z něj polská královna Žofie, rod † v 17. století ** 30px Giedroyči - litevský knížecí rod, roku 1784 mu byla potvrzena knížecí hodnost na habsburské Haliči, žijící rod ** 30px Świrští - litevský knížecí rod, žijící ** Jamontowiczové - litevský knížecí rod, † roku 1540 ** Odynczewiczové - litevský knížecí rod, snad německého původu, † kolem roku 1600 ** 30px Glińští - rod tatarského původu, potomci emíra ve Zlaté hordě, Mamaje, z rodu pocházela Jelena Glińská, žijící rod ** 30px Radziwiłłové - nedynastický litevský magnátský rod, 25. února 1518 byl Mikuláš, litevský zemský maršálek a vojvoda trocký, dědičně povýšen na říšského knížete, na Litvě titul uznán téhož roku, tato větev rodu † rok 1542.

Polsko-litevská unie

Knížecí rody uznané polsko-litevským sejmem

Potomci polských volených králů

Polská Rzeczpospolita uznávala tradičně knížecí stav a důstojnost u potomků volených králů v období Republiky Obou národů.

Knížecí rody v Polském ("kongresovém") království

Po Vídeňském kongresu byli ruští carové zároveň polskými králi a měli možnost udílet šlechtické tituly jak z pravomoci ruského cara, tak polského krále. V dobách "kongresového království", kdy se Polsko v Ruském impériu těšilo značné míře autonomie, se knížecí titul od polského krále považoval za platný jen tehdy, když byl potvrzen obnoveným polským (již ne polsko-litevským) sejmem. +more Ne vždy k tomu ale došlo. Tituly Kongresového Polska byly stejně jako ruské tituly dědičné všem potomkům (s pochopitelnou výjimkou titulů, udělených ženám, které byly pouze osobní).

Polské a litevské rody s cizím knížecím titulem

Tyto knížecí rody byly polského původu či dokonce trvale usazené v Polsku, případně na Litvě, nikdy jim ale nebyl jejich knížecí stav přiznán polskými nebo litevskými autoritami. Jejich knížecí titul se vázal na povýšení od cizích panovníků.

Rody usazené v Polsku

30px Ossolińští (Jerzy Ossoliński) - r. +more 1633 papežským knížetem, r. 1634 říšským knížetem (obojí ad personam), † 1650 * 30px Dönhoffové (Kaspar Dönhoff) - r. 1637 říšskými knížaty, tato větev rodu † r. 1745 * 30px Koniecpolští (Stanisław Koniecpolski) - říšskými knížaty r. 1637, tato větev rodu † r. 1682 * 30px Piłsudští (Józef Piłsudski) - náčelník generálního štábu a bývalá hlava státu byl r. 1928 povýšen na knížete od afghánského krále Amanulláha * 30px Mościčtí (Ignacy Mościcki) - polský prezident byl roku 1928 povýšen na knížete afghánským králem (padišáhem) Amanulláhem.

Rody polského původu, usazené v cizině

30px Lichnowští (Johann Karl von Lichnowski) - pruskými knížaty (primogeniturně) od r. +more 1773, rakouskými knížaty (primogeniturně) od r. 1846, žijící rod * 30px Radolińští (Hugo Eduard Radoliński) - pruskými knížaty (primogeniturně) od r. 1888, žijící rod * 30px Poniatowští di Monte Rotondo (Carlo a Giuseppe Lucciovi) - nelegitimní synové posledního knížete Poniatowského, r. 1847 toskánská knížata (primogeniturně), r. 1850 rakouská knížata (pro veškeré potomky), žijící rod.

Zvláštní případ

Paskevičové-Erivaňští (Ivan Fjodorovič Paskevič) - Ukrajinec, maršál a pokořitel Polska, od r. 1831 polský místodržící, obdržel r. +more 1831 ruský nikoli polský titul "kníže varšavský", žijící rod.

Odkazy

Reference

Literatura

KOWALSKI, Mariusz, Księstwa Rzeczpospolitej : państwo magnackie jako region polityczny, Institut Geografii i przestrzennego zagospodarowania im. Stanisława Leszczyckiego, Polska akademia nauk, Prace Geograficzne Nr. +more 238, Warszawa, 2013, 396 s. , [url=http://rcin. org. pl/Content/31441/WA51_50854_r2013-nr238_Prace-Geogr. pdf]dostupné online[/url], (polsky) * SZYDLÓW-SZYDLÓWSKI, Stephan, Graf von, PASTINSZKY, Nikolaus R. von, Der polnische und litauische Hochadel, Nikolaus v. Pastinszky, Budapest, 1944, 124 s. , [url=http://www. kpbc. ukw. edu. pl/dlibra/plain-content. id=92496]dostupné online[/url] (německy).

Související články

Szlachta * Polsko-litevská unie (1569-1795) * Kníže

Kategorie:Seznamy knížecích rodů