Seznam knížecích nobilitací v německých státech

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Tento článek přináší seznam všech nobilitací knížat a knížecích rodů ve státech na území dnešního Německa s výjimkou nobilitací knížat Svaté říše římské, která získala svůj titul od římsko-německých králů a císařů.

...

Úvod

"Maršál kupředu. +more", Gebhard Leberecht von Blücher. Od r. 1814 pruský kníže Blücher von Wahlstatt Německé země a jejich šlechta se staly kolébkou knížecího titulu v západním smyslu. Od raného středověku až hluboko do novověku jedinými knížaty v Německu byla panující knížata Svaté říše římské, zhruba od sklonku 16. století přibyla také říšská knížata titulární. Právo jmenovat říšská knížata, světská i duchovní, zůstalo až do roku 1806 nezadatelným právem římských císařů, což ale neznamenalo, že postupem času nezačalo docházet ke jmenování "národních" knížat z pravomoci králů a dalších panovníků drobnějších států v rámci Svaté říše. První taková knížata byla nobilitována v Českých zemích a v Burgundském vévodství a to zhruba od 15. století. Ve vlastním Německu se císařskému monopolu na povyšování do knížecího stavu vzepřelo pouze Pruské království, a to až v polovině 18. století, v souvislosti s událostmi války o dědictví rakouské (1740-1748). Po zániku Svaté říše římské a po tzv. mediatizaci pohltily větší německé státy řadu drobných německých knížectví a dalších držav méně významných říšských knížat. Zbylí němečtí panovníci takto získali do své stavovské obce jako své leníky také knížata, což před rokem 1806 nebývalo mimo habsburskou monarchii a Prusko příliš obvyklé. Mediatizovaným knížatům i hrabatům byla po napoleonských válkách uznán status německé a evropské vysoké aristokracie, rovnorodé s vládnoucími dynastiemi včetně královských. Již od počátku 19. století ale přistupovali někteří němečtí králové, velkovévodové a další panovníci k nobilitacím "nových" knížat, jmenovaných obvykle z řad lidí a rodů zaslouživších se o stát či z řad panovnických oblíbenců. Tyto knížecí rody nikdy nevládly, nanejvýš držely v zemi panství se zvláštním autonomním charakterem. Proto tyto rody, ač se honosí knížecím titulem, nejsou urozeností rovnocenné s rody mediatizovanými, s dynastiemi bývalých říšských vládců. V průběhu 19. století povýšily německé monarchie jen málo rodů a osob do knížecího stavu. Většinou navíc šlo o morganatické manželky členů vládnoucí dynastie a jejich děti, o povýšení mediatizovaných hrabat do "národního" knížecího stavu nebo o uznání dříve a v jiné zemi získaných knížecích titulů. Více "klasických" povýšení se objevilo jen v Rakousku a zejména v Prusku. Na rozdíl od Svaté říše římské, ustalo v zemích Rýnského a Německého spolku zcela jmenování knížat duchovních. V německých státech mimo Rakouské císařství vládli povětšinou protestantští či sekulárně smýšlející vladaři, kteří považovali duchovní knížata za anachronismus (naopak poslední léta Svaté říše římské přinesla hromadný zánik duchovních knížectví). Vznik Německého císařství v roce 1871 neznamenal sjednocení německé šlechty do jedné obce a pokračovalo se v praxi, stanovené po zániku Svaté říše. Mimo mediatizovaných rodů neměl žádný německý šlechtic, bez ohledu na stáří svého titulu a erbu, automatický nárok na to, aby jeho titul z jednoho spolkového německého státu byl uznán panovníkem státu jiného. Teoreticky toto opatření postihovalo i rody stovky let staré, i když v praxi byli němečtí panovníci obvykle shovívaví. Až do roku 1919 a oficiálního zrušení posledních šlechtických privilegií ale v Německu žádná celostátní šlechtická obec nevznikla, což se týkalo i šlechtických špiček: "nových" knížecích rodů.

Postavení "mladých" německých knížecích rodin a rodů se lišilo v závislosti na státě, v němž žili. Oproti knížatům (i hrabatům) z řad mediatizovaných rodů neměla nová titulární knížata automatický nárok na dědičné členství v horních sněmovnách parlamentů jednotlivých německých států ani na stavovských sněmech zemských, provinciálních a krajských. +more Značně omezena byla ostatně i jen možnost, být do knížecího stavu vůbec povýšen. I některé významné německé státy (Saské království) žádná knížata nepovyšovaly. Vedle místních zvyklostí působila jako omezující faktor také nepsaná zvyklost mezi vladaři Německého spolku a Německého císařství, podle které mohl vládnoucí kníže povyšovat novou šlechtu nejvýše do hodnosti svobodného pána, vévoda do hodnosti hraběte, velkovévoda do hodnosti knížete a jen král, případně (rakouský) císař směl jmenovat i nové vévody. To omezovalo knížecí nobilitace na větší německé státy, a protože nikdy nebyla jmenována nová knížata z pravomoci německých císařů, nemělo sjednocení Německa do spolkového státu v roce 1871 na tuto skutečnost žádný účinek. Německá knížata bývala v 19. století již takřka automaticky titulována jako "knížecí Milost" (fürstliche Gnaden) případně jako "Vysokorodý" (Hochgeboren). Vyšší čestné tituly a oslovení byly odvozeny od panovnického rozhodnutí a milosti (Gnadenakt). Šlo především o predikát Jasnost (Durchlaucht), o jehož udělení hlavám mediatizovaných knížecích rodů rozhodl sněm Německého spolku v letech 1825 a 1829, který zavázal německé vladaře, aby úřady jejich zemí tento predikát skrz panovnický majestát těmto knížatům přiznaly. Predikáty zemských titulárních knížat 19. století byly ovšem odvislé výhradně od vůle panovníka jejich země. Následující seznam uvádí knížecí nobilitace v Německu mimo knížat říšských a knížat rakouských, kterým jsou věnovány samostatné články.

Seznam nobilitací

Vysvětlivky

Ž - žijící rod (stav k r. 2018)

Není-li uvedeno jinak, náleží predikát Durchlaucht dědičně všem osobám povýšeným do knížecího stavu.

Pruské království

Po roce 1815 se na území pruského státu nacházela bývalá říšská léna mediatizovaných knížat Arenbergů, Bentheim-Steinfurt, Bentheim-Tecklenburg-Rheda, Croÿ-Dülmen, Kouniců z Rietbergu, Looz-Corswarem, Salm-Salm, Salm-Kyrburg, Salm-Horstmar, Sayn-Wittgenstein-Berleburg, Sayn-Wittgenstein-Hohnstein, Solms-Braunfels, Solms-Lych und Hohensolms a Wiedů. Roku 1849 (připojení Hohenzollernska) k nim přibyly ještě Fürstenbergové a Thurn-Taxisové, r. +more 1866 (připojení Hannoverska, Hesensko-Kasselska, Nasavska a Frankfurtu) dále přibyla knížata Isenburg-Birstein a Isenburg-Wächtersbach, usazená v Hesensku. Rovněž jediný mediatizovaný hraběcí rod v Prusku v hranicích z roku 1825: Stolbergové, byl ve všech třech rodových větvích povýšen do knížecího stavu koncem 19. století (hraběcí rody Bentheimů a Salmů se dočkaly povýšení již krátce po r. 1815). Na základě rozhodnutí sněmu Německého spolku z 18. srpna 1825 a 13. února 1829 byli panovníci německých spolkových monarchií povinováni přiznat hlavám mediatizovaných knížecích rodů právo na oslovení Jasnost (Durchlaucht), v případě hlav hraběcích rodů potom oslovení Osvícenost (Erlaucht). V Prusku bylo toto usnesení spolkového sněmu provedeno 21. února 1832 (zveřejnění 28. dubna téhož roku), ovšem král Fridrich Vilém III. záhy rozšířil toto privilegium na veškeré knížecí členy těchto rodů (netýkalo se hraběcího rodu Stolbergů). Král se přitom odvolával jednak na již provedená individuální udělení tohoto predikátu celému knížecímu rodu, zejména v souvislosti s povyšováním mediatizovaných hrabat (např. r. 1817 u Bentheimů), jednak na královskou směrnici § 7 příslušné instrukce z 30. května 1820 a na výše jmenované oznámení státního ministerstva z 28. dubna 1832. K rozšíření predikátu Jasnost na všechny členy mediatizovaných knížecích rodů v Prusku definitivně došlo královským nejvyšším kabinetním nařízením (Allerhöchster Kabinettsorder) již 3. března 1833. Prusko bylo také státem, které vytvářelo vedle mediatizovaných panství a slezských knížectví a stavovských panství další feudální léna s autonomním statusem, ačkoli míra autonomie byla v 19. století již jen omezená a šlo především o virilní hlas na sněmech pruských provincií a po r. 1854 také v pruské panské sněmovně, který se k takovému autonomnímu panství vázal. Pokud byl držitelem takového panství mediatizovaný knížecí rod z jiné části Německa, byl postaven na roveň "domácím" mediatizovaným knížatům (např. rody Hohenlohe-Oehringen skrz držbu vévodství Ujest a Hohenlohe-Schilingsfürst skrz držbu Ratibořského vévodství a knížectví Corvey). Mezi mediatizované rody Pruska byl přijat rovněž knížecí rod Hohenlohe-Ingelfingen, který v zemi vůbec žádné mediatizované ani jiné autonomní léno nevlastnil.

Prusko bylo v 19. století spolu s Rakouskem jedinou německou monarchií, kde došlo k většímu počtu povýšení do knížecího stavu a prakticky jedinou zemí, kde byli ve větší míře do knížecího stavu povyšováni "řadoví" šlechtici, tedy osoby, které nepocházely ani z mediatizovaných rodů ani z rodů levobočků a morganátů panovnických rodin. +more To byl rozdíl oproti Rakousku, kde převažovaly nobilitace morganátů a konfirmace (potvrzení) knížecích titulů, udělených v jiných zemích. Pruští králové jmenovali poměrně velké množství "nových" knížecích rodů prý proto, aby posílily řady protestantské vysoké šlechty proti katolíkům, kteří v nejvyšších šlechtických patrech dosud dominovali. Těmto novým knížatům nebyla v Prusku odepřena ani držba autonomních lén (zejména slezských knížectví a stavovských panství, která ovšem držely i rody nižšího stavu než knížecího) ani predikát Jasnost, který obdržela první titulární knížata dokonce ještě před mediatizovanými rody. Téměř paušální udělení predikátu Jasnost titulárním knížecím rodům nebo alespoň jejich hlavám potvrdil král Vilém I. během holdovacích oslav při svém nástupu dne 22. října 1861. Pruský stát také uznával a udílel vévodský titul, který mohl být vázán na držbu vévodství či byl udělen jen jako čestný titul a. Vévodský titul byl udílen knížatům mediatizovaným i titulárním, ovšem neznamenal zvláštní hodnost ve šlechtické hierarchii; spíše šlo jen o jakési "polepšení" a "převýšení" titulu knížecího, jak to odpovídalo praxi v celém Německu. Proto např. vévodský titul neměnil ceremoniální pořadí knížecích rodů u pruského dvora. Mimo predikát Jasnost byly v Prusku uděleny také některé vyšší predikáty a oslovení, ovšem výlučně vedlejším liniím vládnoucích německých dynastií, jejichž postavení bylo ještě prestižnější, nežli hodnost mediatizovaných knížat. Konkrétně byl 20. března 1850 udělen predikát Výsost (Hoheit) v primogenituře hlavám příbuzných rodů Hohenzollern-Hechingen a Hohenzollern-Sigmaringen a to bezprostředně po jejich mediatizaci pruským státem. Hlavám sigmaringenského rodu byl následně vždy ad personam udělen ještě predikát královská Výsost (königliche Hoheit): Karlu Antonínovi (18. října 1861), Leopoldovi (3. července 1891) a Vilémovi (22. září 1910). Po smrti posledního hesenského kurfiřta, Bedřicha Viléma, přenesl 22. ledna 1875 pruský král Vilém I. titul lankraběte (nikoli kurfiřta) hesensko-kasselského a predikát královská Výsost na lankraběte Fridricha Viléma Hesensko-Rumpenheimského. Titul s predikátem byl dědičný vždy v primogenituře tak, že dědic titulu (nejstarší syn) užívá s otcem stejný predikát již za otcova života. Ostatním členům rumpenheimské větve Hesenských byl udělen predikát Výsost, který následně 18. července 1881 připadl také všem členům zbývajících hesenských sekundogenitur: Hessen-Philippstal a Hessen-Philippstal-Barchfeld. Vévodovi Ernestu Güntherovi Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Augustenburskému přiznán 1. dubna 1885 titul vévody šlesvicko-holštýnského s predikátem Výsost, obojí v primogenituře, jeho příbuzným, vévodům šlesvicko-holštýnsko-sonderbursko-glücksburským byl 6. listopadu 1876 potvrzen pro celý rod dánský predikát Výsost udělený Kristiánem IX. 19. prosince 1863.

Knížectví

Vedle mediatizovaných lén bývalých vládnoucích říšských knížat existovala v Prusku dále knížectví ve Slezsku i jiná knížectví nově vytvořená. V seznamu nejsou uvedena knížectví mediatizovaná (která Prusko oficiálně označovalo jen jako Standesherrschaft - stavovské panství) ani území knížat, která neměla titul vévodství či knížectví. +more První pruská knížectví začala vznikat ve Slezsku již krátce po uzavření příměří Fridricha II. s Marií Terezií v Klein-Schnellendorfu 9. října 1741, kterou byla většina Slezska připojena k Prusku (definitivně zpečetěno Vratislavsko-berlínským mírem r. 1742). V souvislosti s tím Prusko získalo také několik slezských knížectví, která již držely české knížecí rody (např. Lobkovicové a Zaháňsko).

Znak knížectvíNázevVznik (kurzívou knížectví zděděná po Klein-schnellendorfské dohodě, standardním textem pak v závorce datum vzniku)ZánikRody držitelůPrvní držitel(é)Poznámky
30pxVévodství opavské (pruská část)1741, 9. října (1614, 4. ledna)1918Lichtenštejnovékníže Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna
30pxVévodství krnovské (pruská část)1741, 9. října (1622, 15. března)1918Lichtenštejnovékníže Jan Nepomuk Karel z Lichtenštejna
30pxVévodství zaháňské1741, 9. října (1646, 12. října)1918# Lobkowiczové # Bironové z Kuronska # Talleyrandové z Périgordu# kníže Ferdinand Filip z Lobkovic # hrabě Petr Biron, vévoda kuronský # kníže Napoleon Ludvík Talleyrand de Périgord
30pxVévodství olešnické1741, 9. října (1648, 15. prosince)1918# Württemberkové # Brunšvičtí# vévoda Karel Fridrich II. z Württemberku-Weiltingenu # princ Fridrich August Brunšvický
30pxMünsterberské vévodství1741, 9. října (1654, 30. července)1791Auerspergovékníže Jindřich Josef z Auerspergu
Knížectví Carolath-Oberbeuthen1741 (6. listopadu)1918Schöneichovéhrabě Hans Carl von Schöneich
Knížectví/Vévodství Trachenberg1741 (6. listopadu)/1900 (1. ledna)1918# Hatzfeldové z Gleichenu # Hatzfeldové z Werthernhrabě Franz Philipp Adrian von Hatzfeld zu Gleichen
30pxKnížectví Wartenberg1806 (26. března)1918Bironové z Kuronskaprinc Gustav Kalixt Biron von CurlandKnížectví se nacházelo v držbě vedlejší větve rodu Bironů.
30pxKnížectví Krotoschin1819 (29. května)1918Thurn-Taxisovékníže Karel Alexandr Thurn-TaxisKnížectví vytvořeno a darováno pruským státem jako kompenzace za odebrání poštovního monopolu rodině Thurn-Taxisů v pruských zemích.
30pxVévodství Ratibor1821 (9. června)1918# Hesensko-Rotenburští (1821-1834) # Hohenlohe-Schilingsfürst (1840-1918)# lankrabě Viktor Amadeus Hesensko-Rotenburský # kníže Viktor von Hohenlohe-SchilingsfürstJedno ze slezských knížectví * 15. října 1840 bylo knížeti znovu uděleno knížeti (později princi) Viktorovi Hohenlohe-Schilingfürst
30pxKnížectví Corvey1821 (9. června)1918# Hesensko-Rotenburští (1821-1834) # Hohenlohe-Schilingsfürst (1840-1918)# lankrabě Viktor Amadeus Hesensko-Rotenburský # kníže Viktor von Hohenlohe-SchilingsfürstBývalé říšské knížecí biskupství a říšské opatství * 15. října 1840 bylo knížeti znovu uděleno knížeti (později princi) Viktorovi Hohenlohe-Schilingsfürst
30pxKnížectví Pleß1826 (14. července) (diplom 1. března 1827)1918# Anhaltsko-Köthenští # Hochbergové z Fürstensteinu# princ Fridrich Erdmann Anhaltsko-Köthenský # hrabě Hans Heinrich (VI. ) Hochberg von Fürstenstein
.

Knížata

Knížecí erbDatum nobilitaceKnížecí titul a jméno prvního knížeteTyp udělení tituluDatum vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího tituluAutonomní územíDědičné členství v horní sněmovněPoznámky
30px1741 (6. +more listopadu)kníže von Hatzfeld zu Trachenberg * hrabě Franz Philipp Adrian von Hatzfeld zu Gleichen, stavovský pán na Trachenberguprimogenitura179425px Knížectví Trachenberg ve SlezskuneSpolu s povýšením slezského stavovského panství Trachenberg na pruské lenní knížectví
-30px1741 (6. listopadu)kníže von Schöneich-Carolath * hrabě Hans Carl von Schöneich, stavovský pán na Carolathuprimogenitura, od 18. ledna 1753 pro veškeré potomkyŽKnížectví Carolath ve Slezsku12. října 1854 (v Prusku)
-30px1742 (23. dubna)kníže von Stolberg-Gedern * kníže Friedrich Carl von Stolberg-Gedernpro veškeré potomky1804nene
30px1744 (16. března)kníže von Schaffgotsch * hrabě Philipp Gothard von Schagotsch, Semperfrei zu Kynastad personam1795neneKanovník olomoucký a prelát vratislavský, budoucí kníže-biskupvratislavský, biskupský kandidát protlačovaný králem Bedřichem II.
-30px1744 (28. července)kníže von Isenburg zu Büdingen in Birstein * kníže Wolfgang Ernst von Isenburg zu Büdingen und Birsteinpro veškeré potomkyŽne, po roce 1866 část mediatizovaného stavovského panství 22px Isenburg-Birstein (bývalého Knížectví Isenburg)v Hesenském kurfiřtství (po roce 1866 v Prusku) * v Hesenském velkovévodství
-30px1744 (29. prosince)kníže von Hohenlohe-Waldenburg * celý rod a všechny jeho větvepro veškeré potomkyŽne (v 19. století jen větev Schilingsfürst-Ratibor-Corvey - viz nobilitace r. 1840)ne
-30px1773 (30. ledna)kníže von Lichnowski * hrabě Johann Carl von Lichnowski, urozený pán z Woschützprimogenitura, viz poznámkyŽne12. října 1854 (v Prusku)
30px1786 (15. října)kníže von der Osten-Sacken * hrabě Karl von der Osten-Sackenpro veškeré potomky1799neneTitul vyhasl již s prvním bezdětným knížetem, jeho příbuzným byl roku 1832 udělen knížecí stav v Rusku.
-30px1798 (21. prosince)kníže Drucki-Lubecki * kníže Franz Drucki-Lubeckipro celý rodŽnene
-30px1803 (10. července)kníže von Hatzfeld zu Trachenberg (od 1. ledna 1900 vévoda) * hrabě Franz Ludwig von Hatzfeld zu Werthern, stavovský pán na knížectví Trachenbergprimogenitura, viz poznámkyŽKnížectví Trachenberg (od 1. ledna 1900 vévodství)12. října 1854 (v Prusku)
-30px1806 (26. března)kníže Biron von Wartenberg * princ Gustav Calixt Biron von Curland, stavovský pán na Wartenbergupro veškeré potomkyŽ22px Knížectví Wartenberg12. října 1854 (v Prusku)
-30px1814 (3. června)kníže Blücher von Wahlstatt * hrabě Gebhard Leberecht von Blücherad personam1819nene
-30px1814 (3. června)kníže von Hardenberg * svobodný pán Carl August von Hardenbergprimogenitura, viz poznámky1822, viz poznámkyStavovské panství Hardenberg v Braniborsku od 11. listopadu toho roku12. října 1854 (v Prusku)
-30px1816 (28. dubna) (zveřejněno 27. června)kníže von Salm-Reifferscheidt-Dyck * starohrabě Josef Franz Maria von Salm-Reifferscheidt-Dyck a jeho bratr Anton Hubertpro veškeré potomky188822px Stavovské panství Dyck v Porýní, viz poznámky * 22px mediatizované Stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Baindt ve Švábsku (ve Württemberském království)12. října 1854 (v Prusku)
-30px1816 (22. listopadu) (diplom 11. března 1817)kníže zu Salm-Horstmar * "pustinný a porýnský hrabě" Wilhelm Friedrich August zu Salm-Horstmarpro veškeré potomkyŽ22px mediatizované Stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Horstmar ve Vestfálsku12. října 1854 (v Prusku)
-30px1817 (17. ledna)kníže zu Bentheim und Steinfurt * hrabě Ludwig Wilhelm zu Bentheim und Steinfurtpro veškeré potomkyŽ22px mediatizované Stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Steinfurt ve Vestfálsku * od 18. dubna 1823 22px mediatizované Stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Bentheim v Dolním Sasku (do roku 1866 součást Hannoverska, pak Pruska)29. října 1833 (v Hannoversku) * 12. října 1854 (v Prusku)
-30px1817 (17. ledna) (diplom 6. února)kníže zu Putbus * hrabě Wilhelm Malte zu Putbusprimogenitura185422px Hrabství Putbus na Rujáně (od 15. října 1840, vytvořeno z rodových statků)ne
30px1817 (20. června)kníže zu Bentheim-Tecklenburg und Rheda * hrabě Emil zu Bentheim-Tecklenburg und Rhedapro veškeré potomkyŽmediatizovaná vestfálská stavovská panství 22px Rheda a 22px Limburg (býv. říšské panství resp. hrabství)12. října 1854 (v Prusku)S predikátem Durchlaucht pro celý rod
30px1819 (29. května)kníže von Krotoschin * kníže Karl Alexander von Thurn und TaxisprimogenituraŽKnížectví Krotoschin v Poznaňsku (dnes Krotoszyn)12. října 1854 (v Prusku)Knížectví a titul darovány rodu Thurn-Taxis v náhradě za zrušení poštovního monopolu a práva na území Pruského království
-30px1819 (4. listopadu)kníže Sulkowski zu Reisen * kníže Anton Paul Sulkowski zu Reisenpro veškeré potomky190922px majorát Reisen (dnešní Rydzyna) v Poznaňsku12. října 1854 (v Prusku)
-30px1821 (9. června)vévoda von Ratibor, kníže von Corvey * lankrabě Viktor Amadeus Hesensko-Rotenburskýpro veškeré potomky183422px Vévodství Ratibor ve Slezsku * 22px Knížectví Corvey ve Vestfálskune
-30px1822 (10. června)kníže von Muskau * hrabě Hermann von Pückler, stavovský pán na Muskauprimogenitura1871Stavovské panství Muskau v Dolní Lužicine
-30px1824 (9. listopadu)kněžna von Liegnitz, hraběnka von Hohenzollern * hraběnka Auguste von Harrachad personam1873nene
-30px1834 (1. května)kníže zu Sayn-Wittgenstein-Ludwigsburg * hrabě Adolf Ludwig zu Sayn-Wittgenstein-Berleburgpro veškeré potomkyŽnene
-30px1840 (15. října)vévoda von Ratibor, kníže von Corvey * kníže Viktor zu Hohenlohe-Schilingsfürst, stavovský pán na Ratibořském vévodství a Corveyském knížectví a jeho bratr Chlodwigpro veškeré potomky, viz poznámkyŽ22px Vévodství Ratibor ve Slezsku * 22px Knížectví Corvey ve Vestfálsku12. října 1854 (v prusku)
-1840 (15. října)kníže von Rheina-Wollbeck * hrabě Napoleon de Lannoy-ClervauxprimogenituraŽ22px Knížectví Rheina-Wolbeck v Poemží, bývalé mediatizované stavovské panství, resp. říšské knížectví12. října 1854 (v Prusku)
-30px1846 (19.

Švédské Pomořany

Švédsko získalo vestfálským mírem v říši území na severozápadě Německa (Brémské vévodství a Verdenské knížectví) i na jeho severovýchodě (město Wismar s částí ostrova Poel a zrušeným klášterem Neukloster v Meklenbursku a především rozlehlé vévodství Předních Pomořan s Rujánským knížectvím). Na všech těchto územích nobilitovali švédští králové tamní obyvatelstvo (např. +more maršála Königsmarka, který byl roku 1651 povýšen na hraběte) bez ohledu na práva císaře a říše. Oproti vlastnímu Švédsku si však severoněmecká území udržela dosavadní zemská zřízení a stavovskou obec. Jejich šlechta tedy nebyla automaticky součástí stavovské obce ve Švédsku. Do povyšování se ovšem proti vůli římských panovníků nepouštěli a knížecí titul byl navíc mezi švédskou šlechtou zcela neznámý. Za celé trvání Švédské říše došlo jen ke dvěma knížecím nobilitacím, přičemž jedna se vůbec nevztahovala ke švédským severoněmeckým državám a navíc pouze potvrzovala již udělený knížecí titul říšský a ke druhé nobilitaci (v Pomořansku, resp. na Rujáně) došlo až po zániku Svaté říše římské, kdy již byl švédský král ve zbytku svých německých držav neomezeným vládcem. Ani jeden z těchto knížat, jejichž knížecí titul vyhasl s nimi, se nestal součástí švédské stavovské obce sdružené v radě Riddarhuset.

Knížecí erbDatum nobilitaceKnížecí titul a jméno prvního knížeteTyp udělení tituluDatum vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího tituluAutonomní územíDědičné členství v horní sněmovněPoznámky
30px1785 (28. dubna)kníže von Hessenstein * kníže Fridrich Wilhelm von Hessensteinpro veškeré potomky1808neneMorganatický syn švédského krále Frederika I. * Švédské potvrzení říšského knížecího titulu z 1. srpna 1772 * Nešlo o knížete sídlícího ve Švédských Pomořanech. Jeho majetkové zázemí tvořily statky Panker, Schmoel a Hohenfelde ve východním Holštýnsku, patřícímu dánské Koruně, které byly roku 1741 úředně spojeny v "Panství Hessenstein". Ve vlastním Švédsku držel kníže jen stockholmský Palác Hessenstein * Titul vyhasl již s prvním knížetem, který neměl mužské potomky * S predikátem Durchlaucht od 25. června 1799
30px1807 (25. května)kníže von Putbus * hrabě Wilhelm Malte von Putbusprimogenitura1854nenePoslední potomek jedné z vedlejších větví slovanských rujánských knížat * Titul vyhasl již s prvním knížetem, který neměl mužské potomky * Titul roku 1817 potvrzen v Prusku (viz výše)
.

Bavorské království

V Bavorském království se k roku 1815 nacházela mediatizovaná panství knížat Schwarzenbergů, Oettingenů ze Spielbergu, Oettingenů z Wallersteinu, Löwensteim-Wertheim-Rosenberg, Löwenstein-Wertheim-Freudenberg, Hohenlohe-Schilingsfürst, Leiningen, Fuggerů z Babenhausenu, Esterházyů, Sinzendorfů a Waldburg-Zeil-Trauchburg. Dále se v zemi nacházelo mnoho panství mediatizovaných hrabat a některá mediatizovaná knížata (Thurn-Taxisové, Waldburgové z Wolfeggu) vlastnila v království klasický šlechtický pozemkový majetek, nikoli ale mediatizovaná panství. +more Bavorsko patřilo k těm státům, které mediatizovaným rodinám vyšly relativně vstříc a garantovalo většinu svobod, které žádal Německý spolek, ovšem stavělo se proti tomu, aby mediatizovaní drželi práva přesahující hranice země, zejména pak odmítalo požadavek na kuriální hlas všech německých mediatizovaných rodů v Německém spolku, který nakonec německé dříve panující rody nezískaly. Predikát Jasnost (Durchlaucht) byl hlavám v Bavorsku usazených mediatizovaných knížecích rodů (všech výše jmenovaných bez ohledu na typ pozemkového majetku v království drženého) přiznán panovnickým nejvyšším rozhodnutím z 18. srpna 1825. Bavorsko také vedle Pruska a Rakouska povýšilo v průběhu 19. století nejvíce osob a rodů do knížecího, případně vévodského stavu (titul vévody v Bavorsku, stejně jako jinde v Německu byl pouze polepšením titulu knížecího, nikoli samostatným šlechtickým hodnostním stupněm). Bavorští králové se přitom neomezovali jen na nobilitace svých příbuzných a povyšování mediatizovaných hrabat, jako tomu bylo v řadě dalších států. Bavorsko ovšem jako jediný stát v Německu odmítalo přiznat knížatům titul princ (Prinz) a princezna (Prinzessin) pro mladší členy jejich domu. Na základě nejvyšších rozhodnutí krále Ludvíka I. z 11. ledna a 2. prosince 1837 se titul princů a princezen rezervoval pro královskou rodinu. Knížecí rody, které měly svůj titul udělen pro veškeré potomky, užívaly od tohoto data knížecí titul pro všechny své členy. Bavorsko se tak stalo jedinou zemí v Německu, kde byl titul prince nadřazen knížecímu. Až 12. března 1911 vydal princ-regent Luitpold nejvyšší rozhodnutí, podle kterého se napříště "tolerovalo" užívání titulu princ a princezna u mediatizovaných knížecích rodin. Toto nejvyšší rozhodnutí také rozšiřovalo právo užívat predikát Jasnost (Durchlaucht) a Osvícenost (Erlaucht, u hrabat) na všechny členy mediatizovaných knížecích a hraběcích rodů. Jako protiústavní ovšem nebylo toto nejvyšší rozhodnutí oficiálně publikováno ve sbírce zákonů a nařízení. Navíc se netýkalo "nových" knížat, pokud nešlo o povýšená mediatizovaná hrabata. Některé bývalé bavorské knížecí rody tak i po roce 1919 a po zrušení šlechtických titulů mají Fürst a Fürstin jako součást jména. Zákon z roku 1919 totiž nejen činil ze zrušených šlechtických titulů součást příjmení, ale také likvidoval primogeniturní tituly. Německá knížata včetně hlav rodu proto od té doby užívají v příjmení titul prince (případně hraběte), bavorských titulárních knížat z 19. století se to ovšem netýká (kníže v Bavorsku nebyl primogeniturní titul pokud byl do knížecího stavu povýšen celý rod). Bavorští panovníci ojediněle povyšovali knížata na vévody a mimo mediatizovaná stavovská panství zřídilo Bavorsko dvě nová území se zvláštním statusem, obě vzniklá z bývalých a sekularizovaných biskupských knížectví.

Mimo niže uvedená knížata a knížata mediatizovaná upravovaly zvláštní dekrety a zákony v Bavorsku již jen titulaturu vládnoucího rodu. Potomci prvního krále +more_Josef_Bavorský'>Maxmiliána I. Josefa měli od vzniku království 1. ledna 1806 právo na titul princ/princezna von Bayern a oslovení královská Výsost (königliche Hoheit), zatímco potomci králova příbuzného Viléma z linie Pfalz-Zweibrücken-Birkenfeld získali titul vévoda/vévodkyně in Bayern (namísto von Bayern, tedy doslova "vévoda v Bavorsku") a oslovení Jasnost, které jim ovšem král Ludvík I. 21. března 1845 polepšil na predikát královská Výsost.

Knížectví

Znak knížectvíNázevVznikZánikRody držitelůPrvní držitel(é)Poznámky
30pxKnížectví Eichstätt1817 (14. +more prosince)1833Leuchtenbergovéprinc Eugéne de Beauharnais-BonaparteBývalé říšské knížecí biskupství
Vévodství Wörth a Donaustauf1899 (8. května)1918Thurn-Taxisovékníže Albert Thurn-TaxisBývalé říšské Knížecí biskupství Řezno
.

Knížata

Knížecí erbDatum nobilitaceKnížecí titul a jméno prvního knížeteTyp udělení tituluDatum vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího tituluAutonomní územíDědičné členství v horní sněmovněPoznámky
+morepng'>30px1812 (19. listopadu)kníže zu Löwenstein-Wertheim-Freudenberg * hrabě Johann Karl Ludwig zu Löwenstein-Wertheim-Freudenbergpro veškeré potomkyŽ22px mediatizované stavovské panství Wertheim (dříve říšské hrabství, v držbě jen část, leželo v Bavorsku a Bádensku), panství Freudenberg (v Bádensku)v Bavorsku a BádenskuKnížecí titul pro rod mediatizovaných říšských hrabat
30px1814 (9. června) (diplom 3. ledna 1819)kníže von Wrede * hrabě Carl Philipp von Wredepro veškeré potomkyŽnev BavorskuS predikátem Durchlauchtig-Hochgeboren ad personam od 2. prosince 1829, s predikátem Durchlaucht ad personam od 8. června 1839 (vždy pro aktuální hlavu rodu) a s predikátem Durchlaucht dědičně pro hlavu rodu od 1. dubna 1882
30px1817 (14. prosince)vévoda von Leuchtenberg. kníže von Eichstätt * princ Eugène de Beauharnais-Bonaparte, dědičný velkovévoda frankfurtský, kníže benátskýpro veškeré potomky, viz poznámky197422px Knížectví EichstättPrinc Eugéne byl ženatý s bavorskou princeznou Augustou, dcerou krále Maxmiliána I. * Titul vévoda z Leuchtenbergu náležel dědičně vždy hlavě rodu (bez toho, že by rod tento hrad či dokonce celé bývalé říšské lankrabství měl ve své držbě), ostatní členové rodu užívali titul kníže/kněžna z Eichstättu a v rámci Bavorska tvořil Eichstätt autonomní knížectví s právy mediatizovaného stavovského panství a s územím, odpovídajícím bývalému eichstättskému biskupskému knížectví. * S predikátem königliche Hoheit dědičně pro hlavu rodu a predikátem Durchlaucht pro ostatní
30px1834 (25. června)kněžna von Talbot * lady Mary Alathea Talbot, dcera hraběte (earl) of Shrewsburyad personam1858neneMorganatická manželka Dona Filippa Andreii Dorii, knížete z Toriglia * S predikátem Durchlaucht
30px1838 (17. srpna)kníže von Polignac * vévoda Jules Armand de Polignac, Princeps Romanuspro veškeré potomkyŽnene
30px1899 (8. května)vévoda von Wörth und Donaustauf * kníže Albert Maria von Thurn und TaxisprimogenituraŽVévodství Wörth a Donaustauf (v Bavorsku)26. května 1818 (v Bavorsku) * 25. září 1819 (ve Württembersku) * 12. října 1854 (v Prusku) * 5. dubna 1862 (v Rakousku)Nešlo o knížecí nobilitaci v pravém smyslu, ale o udělení doplňkového vévodského titulu a darování autonomního vévodství hlavě mediatizovaného knížecího rodu * Vévodství vzniklo na území dřívějšího řezenského biskupského knížectví
30px1901 (7. března)kníže zu Castell-Castell * hrabě Freidrich Karl zu Castell-CastellprimogenituraŽmediatizované stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Castell-Castell26. května 1818 (v Bavorsku)Primogeniturní povýšení mediatizovaného hraběcího rodu * S predikátem Durchlaucht
30px1901 (7. března)kníže zu Castell-Rüdenhausen * hrabě Kasimir Friedrich zu Castell-RüdenhausenprimogenituraŽmediatizované stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Castell-Rüdenhausen26. května 1818 (v Bavorsku)Primogeniturní povýšení mediatizovaného hraběcího rodu * S predikátem Durchlaucht
30px1901 (12. března)kníže von Quadt zu Wykradt und Isny * hrabě Otto Wilhelm Friedrich von Quadt zu Wykradt und IsnyprimogenituraŽmediatizované stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Isny (ve Württembersku)16. března 1851 (v Bavorsku) * 25. září 1819 (ve Württembersku)Primogeniturní povýšení mediatizovaného hraběcího rodu * Knížecí titul uznán 2. dubna toho roku i ve Württembersku (viz níže) * S predikátem Durchlaucht
47x47pixelů1905 (20. ledna)kníže von Sayn-Wittgenstein * princ Hermann Eugen zu Sayn-Wittgenstein-Hohnsteinpro veškeré potomky1959neneNešlo o knížecí nobilitaci v pravém smyslu, princ z mediatizovaného rodu Sayn-Wittgenstein-Hohnstein, který takto zpřetrhal svazky se svým rodem, z něhož se novým titulem vyčlenil. * Od mediatizované rodiny Sayn-Wittgenstein se rod odlišoval predikátem „von“ namísto „zu“. * S právem nosit dál erb Sayn-Wittgensteinů * 11. července 1912 byl knížecí titul potvrzen i v Rakousku-Uhersku
30px1909 (22. července)kníže von La Rochefoucauld * hrabě Aimery Marie François de La Rochefoucauldprimogenitura1942nene
30px1913 (30. prosince)kníže Fugger von Glött * hrabě Karl Fugger von Glött, pán von Oberndorf und Kirchhein, hrabě von Kirchberg und Weißenhornprimogenitura1981mediatizované stavovské panství Glött (bývalé říšské hrabství)Primogeniturní povýšení mediatizovaného hraběcího rodu * S predikátem Durchlaucht
.

Württemberské království

Pod svrchovaností Württemberska se v roce 1815 nacházela panství dříve bezprostředních knížat Colloredo-Mannsfeldů, Ditrichštejnů, Fürstenbergů, Hohenlohe-Kirchberg, Hohenlohe-Oehringen, Hohenlohe-Langenburg, Hohenlohe-Waldenburg-Schilingsfürst (linie Waldenburg), Löwenstein-Wertheim-Rosenberg, Löwenstein-Wertheim-Freudenberg, Oettingen-Spielberg, Oettingen-Wallerstein, Schwarzenbergů, Sayn-Wittgenstein-Hohnstein, Solms-Braunfels, Thurn-Taxisů, Waldburg-Wolffegg-Waldsee, Waldburg-Zeil-Wurzach, Waldburg-Zeil-Trauchburg a Windisch-Graetzů. Predikát Jasnost (Durchlaucht) byl přiznán na základě rozhodnutí sněmu Němuckého spolku pouze hlavám těchto rodů a nikdy nebyl württemberskými králi rozšířen na ostatní členy rodu v rámci paušálního dekretu, ale jen privilegii pro konkrétní rod. +more Takto jej získali Hohenlohové, resp. všichni v zemi usazení příslušníci tohoto rodu bez ohledu na rodovou větev. Privilegium bylo uděleno 3. února 1902. Udělení predikátu Osvícenost (Erlaucht) se rovněž týkalo pouze hlav rodů v zemi usazených mediatizovaných hrabat, kterých bylo velké množství. Pro přiznání privilegií mediatizované šlechty byla nutná setrvalá držba mediatizovaného stavovského panství. Ve Württembersku byl zaveden vévodský titul, ovšem byl udílen jen morganatickým potomkům vládnoucího rodu. V království neexistovaly, mimo mediatizovaných stavovských panství, žádné feudální domény s autonomním postavením. Udílení knížecího titulu se v podstatě omezilo na potvrzování zahraničních knížecích diplomů a stavovské povyšování příbuzných panující dynastie.

Zvláštní tituly a oslovení upravené zákony se ve Württembersku týkaly jen titulů samotné panující dynastie. Při vzniku království k 1. +more lednu 1806 měl všem potomkům každého panujícího krále náležet titul princ/princezna von Württemberg a oslovení královská Výsost (königliche Hoheit), bratrům (nikoli sestrám) prvního krále Fridricha I. i jejich potomkům pak titul vévoda/vévodkyně von Württemberg a oslovení Výsost (Hoheit), ostatním členům dynastie potom titul princ/princezna von Württemberg a oslovení Jasnost (Durchlaucht). Dne 29. května 1825 byl titul vévody/vévodkyně a predikát Výsost přiznán králem Vilémem I. všem členům vedlejších linií a 11. listopadu 1865 byl všem těmto vedlejším liniím, jejichž členové patřili sice k vládnoucí dynastii, ale nebyli potomky prvního krále, přiznán králem Karlem I. predikát královská Výsost.

Knížecí erbDatum nobilitaceKnížecí titul a jméno prvního knížeteTyp udělení tituluDatum vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího tituluAutonomní územíDědičné členství v horní sněmovněPoznámky
30px1816 (31. července)kníže von Montfort * princ Jérôme Bonaparte, bývalý král vestfálskýpro veškeré potomky1852, viz poznámkyneneNešlo v pravém smyslu o knížecí nobilitaci, ale o udělení náhradního titulu členu rodu Bonapartů a švagru krále Fridricha I. * Potomci krále Jerôma dosud (2018) žijí, titul knížete z Montfortu ale ztratil po roce 1852 význam, protože toho roku udělil Napoleon III. rodu Bonapartů titul knížete Bonaparte.
30px1863 (1. prosince)kníže/vévoda von Teck * hrabě Franz von Hohensteinpro veškeré potomky (kníže/kněžna) * primogenitura (vévoda, od 16. září 1871)1917, viz poznámkyneSyn z morganatického manželství prince Alexandra Württemberského s hraběnkou Klaudií Rhédey von Kis-Rhéde. * Členové rodu užívají titul kníže a kněžna (tj. Fürst/Fürstin, nikoli princ a princezna, tj. Prinz/Prinzessin), ještě první kníže Franz byl dodatečně povýšen do primogeniturního vévodského stavu (16. září 1871) * Rod vymřel v mužské linii v roce 1981, ovšem protože koncem 19. století přesídlili jeho členové do Británie, kde byl r. 1917 vydán tzv. Titles deprivation act, rušící německé tituly, lze od tohoto roku považovat titul knížete a vévody za odumřelý (členové rodu dobrovolně přijali tituly britských peerů: markýzů a hrabat) * S predikátem Durchlaucht pro celý rod
30px1867 (28. května) (diplom 10. ledna 1868)kníže/vévoda von Urach * hrabě Wilhelm von Württembergprimogenitura (vévoda) * pro veškeré potomky (kníže/kněžna)ŽneSyn z morganatického manželství vévody Viléma Bedřicha Württemberského a svobodné paní Wilhelminy von Tunderfeld-Rhodis * Členové rodu užívají titul kníže a kněžna (tj. Fürst/Fürstin, nikoli princ a princezna, tj. Prinz/Prinzessin) a doplňkový titul hrabě/hraběnka (Graf/Gräfin) von Württemberg, vévodský titul (Herzog) přísluší výlučně hlavě rodu * S predikátem Durchlaucht pro celý rod
30px1901 (2. dubna)kníže von Quadt zu Wykradt und Isny * kníže Otto Wilhelm von Quadt zu Wykradt und IsnyprimogenituraŽmediatizované stavovské panství Isny (bývalé říšské hrabství)25. září 1819 (ve Württembersku) * 16. března 1851 (v Bavorsku)Württemberské potvrzení bavorského knížecího titulu z 12. března toho roku (viz výše) * S predikátem Durchlaucht
.

Hesenské kurfiřtství

Pod svrchovanost Hesenského kurfiřtství se po roce 1816 ocitla pouze knížata Isenburg-Birnstein a několik mediatizovaných hraběcích rodů. Hesensko jim garantovalo práva mediatizovaných rodů dle rozhodnutí sněmu Německého spolku. +more V oblasti titulatury byly knížatům Isenburg-Birstein ediktem z 29. května 1833 přiznány dědičné predikáty pro hlavu rodu: "Jasně-vysokorodý Pane kníže" (Durchlauchtig Hochgeborner Herr Fürst) a "Jasnosti" (Durchlaucht). V letech 1815-1866 došlo jen ke dvěma knížecím nobilitacím, přičemž se jednalo v jednom případě o morganatické potomstvo samotného kurfiřta a ve druhém o polepšení titulu mediatizovaného hraběcího rodu. Mimo mediatizovaná území nevznikla v Hesenském kurfiřtství žádná feudální panství se zvláštním statutem.

Knížecí erbDatum nobilitaceKnížecí titul a jméno prvního knížeteTyp udělení tituluDatum vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího tituluAutonomní územíDědičné členství v horní sněmovněPoznámky
30px1853 (2. června)kněžna/kníže von Hanau * hraběnka Gertrude von Schaumburg a její dětipro veškeré potomky1917neneMorganatická manželka posledního kurfiřta Gertruda Falkenstein s dětmi vzešlými ze sňatku. Gertruda byla i s dětmi nejprve povýšena na hraběnku ze Schaumburgu. * Titul byl rodině posléze potvrzen i v Rakousku, kam kurfiřt roku 1866 emigroval. V Rakousku rod získal predikát po panství Hořovice, které kurfiřt v Čechách vlastnil. * S predikátem Durchlaucht pro celý rod od 10. června 1862
30px1865 (17. srpna)kníže zu Isenburg und Büdingen in Wächtersbach * hrabě Ferdinand Maximilian zu Isenburg und Büdingen in Wächtersbachpro veškeré potomkyŽmediatizované stavovské panství Wächtersbach (bývalé říšské hrabství)(v Hesenském kurfiřtství) * 17. prosince 1820 (v Hesenském velkovévodství) * 16. listopadu 1867 (v Prusku)Nobilitace mediatizovaného hraběcího rodu * S predikátem Durchlaucht
.

Hesenské velkovévodství

Na území Hesenského velkovévodství se po Vídeňském kongresu nacházela území mediatizovaných knížecích rodů Isenburg-Birstein, Leiningen, Solms-Braunfels, Solms-Lich und Hohensolms a Löwenstein-Wertheim-Rosenberg a také území několika mediatizovaných hraběcích rodů z nichž rodům Löwenstein-Wertheim-Freudenberg, Isenburg-Büdingen a Erbach-Schönberg byl posléze přiznán knížecí stav. Predikát Jasnost (Durchlaucht) pro hlavy mediatizovaných knížecích rodů, jak požadovalo rozhodnutí Německého spolku, přiznalo velkovévodství na základě výnosů ze 17. +more února 1820 a z 18. července 1858. K rozšíření titulu na všechny členy knížecích rodů ve velkovévodství, na rozdíl od rodin hraběcích, nedošlo. Výjimku tvořily pouze rody, které byly povýšeny do knížecího stav až ve velkovévodství a predikát jim byl výslovně přiznán spolu s knížecím titulem. V Hesenském velkovévodství nebyla zřízena žádná autonomní knížectví mimo držav mediatizovaných rodů.

Knížecí erbDatum nobilitaceKnížecí titul a jméno prvního knížeteTyp udělení tituluDatum vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího tituluAutonomní územíDědičné členství v horní sněmovněPoznámky
30px1812 (17. prosince)kníže zu Löwenstein-Wertheim-Freudenberg * kníže Johann Karl Ludwig zu Löwenstein-Wertheim-Freudenbergpro veškeré potomkyŽ22px mediatizované stavovské panství Wertheim (dříve říšské hrabství, v držbě jen část, leželo v Bavorsku a Bádensku), panství Freudenberg (v Bádensku)v Bavorsku a BádenskuHesensko-darmstadtské potvrzení bavorského knížecího titulu z 19. listopadu toho roku.
30px1821 (14. června)princezna von Nidda * hraběnka Louisa Charlotte von Niddapro veškeré potomky1864neneDcera z morganatického manželství prince Georga Hesensko-Darmstadtského a Karoliny Ottilie Török de Szendrő * S predikátem Durchlaucht
30px1840 (17. srpna)kníže zu Isenburg und Büdingen in Büdingen * hrabě Ernst Kasimir zu Isenburg und Büdingen in Büdingenpro veškeré potomky1965mediatizované stavovské panství Büdingen (bývalé říšské hrabství)17. prosince 1820 (v Hesenském velkovévodství)Nobilitace mediatizovaného hraběcího rodu * S predikátem Durchlaucht
30px1858 (26. prosince)kníže/princ von Battenberg * princ Alexander Hesensko-Darmstadtský, jeho choť hraběnka Julie von Hauke a jejich potomcipro veškeré potomky, viz pozn. 1917, viz poznámkynenePrinc Alexander Hesenský, který uzavřel morganatický sňatek doborvolně sám rezignoval na příslušnost ke své rodině a přijal titul knížete z Battenbergu. * Potomci prince Alexandra užívali i v prvorozenecké linii jen titul prince z Battenbergu, titul knížete byl vyhrazen jen Alexandrovi. * Rodina Battenbergů se za první světové války postavila na stranu Británie. V souvislosti s vydáním tzv. Titles deprivation act a souvisejících Letters patents se rodina v r. 1917 musela vzdát svých německých titulů a přijmout jméno Mounttbaten a tituly britských peerů. Rod je stále (2018) rodem žijícím, navíc díky spříznění rodu s královskou rodinou je princ Charles Mounttbaten-Windsor následníkem britského trůnu. * S predikátem Durchlaucht
30px1903 (18. srpna)kníže a hrabě zu Erbach-Schönberg * hrabě Gustav zu Erbach-Schönbergpro veškeré potomkyŽmediatizované stavovské panství Erbach-Schönberg (bývalé říšské hrabství)17. ledna 1820 (v Hesenském velkovévodství)Nobilitace mediatizovaného hraběcího rodu * S predikátem Durchlaucht
.

Německá suverénní knížectví

Vládnoucí kníže v principu nemohl povyšovat šlechtice stejným titulem, který sám nosil. Výjimkou z tohoto pravidla byla ale nobilitace vlastních příbuzných, zejména pak tehdy, když hrozilo vymření hlavní knížecí větve rodu a očekávalo se nástupnictví rodové sekungenitury. +more V letech 1806-1918 proto došlo i k několika nobilitacím z rukou německých knížat.

Lippe

V knížectví Lippe se udílení knížecích titulů (princů, princezen) i titulů hraběcích omezovalo na pokrevní a sešvagřené příbuzné panující dynastie. Hrabě +more_z_Lippe'>Leopold von Lippe-Biesterfeld se po smrti vládnoucího knížete Alexandra stal 13. ledna 1905 sám knížetem jako Leopold IV. Svým bratrům a sestrám udělil při té příležitosti tituly princů a princezen s oslovením Jasnost (Durchlaucht), ačkoli jejich rodiče byli toliko hraběcího rodu. Manželka nejstaršího z knížecích bratrů, prince Bernarda: hraběnka Armgarda Kunigunda z Oeynhausenu, rozená von Cramm a babička královny Beatrix, získala jako morganatická Bernardova choť tentýž titul a predikát Jasnost 24. února 1916. O čtyři dny později (28. února) byl titul prince/princezny i oslovení Jasnost přiznán i dvěma členům vedlejší větve Lippe-Weißenfeld: hraběti Klementovi dědičně a doživotně (ad personam) Anně, vdově po hraběti Ernstovi, rozené princezně Isenburg-Büdingen-Büdingen.

Schwarzburg-Rudolstadt

Vládnoucí kníže Fridrich Günther se morganaticky oženil s hraběnkou Helenou von Rheina, nemanželskou dcerou prince Jiřího Anhaltsko-Desavského a zároveň adoptivní dcerou Jiřího bratra, prince Viléma. Na základě adopce se Helena sice stala princeznou z Anhaltu, její manžel ji ovšem ještě povýšil i s potomky z jejich manželství na princeznu von Leutenberg. +more K povýšení a udělení predikátu Jasnost pro celý rod došlo 21. června 1860, ovšem členům rodu byl vyhrazen výlučně titul princ, nikoli kníže, aby se zdůraznilo postavení boční větve vládnoucího rodu Schwarzburgů. Princové z Leutenbergu v současnosti (2018) stále žijí, neužívají ale již původní jméno a titul. Po smrti posledního schwarzburského knížete, Günthera Viktora r. 1925, v té době již sesazeného, přijal princ Sizzo z Leutenbergu na základě adopce titul a jméno knížat ze Schwarzburgu a on i jeho potomci se stali pretendenty na schwarzburský knížecí stolec.

Reuss, mladší linie

V knížectví Reuss-Schleiz, zvaném od r. 1848 Reuss, mladší linie, měla vládnoucí knížecí rodina hraběcí sekundogenituru Reuss-Köstritz, které patřily statky převážně v Pruském Slezsku v okolí Hirschbergu. +more Tato hraběcí sekundogenitura byla po částech povyšována do knížecího stavu. Nejprve byl 9. dubna 1806 povýšen Heinrich XLIII. povýšen císařem Františkem II. povýšen do říšského knížecího stavu pro všechny potomky. Jeho rod po meči vymřel roku 1856. Již 6. října 1817 rozšířil vládnoucí kníže z Reussu-Schleizu, Heinrich XLII. tento říšský knížecí titul také na hraběte Heinricha XLIV. z Reuss-Köstritz, z tzv. prostřední větve, vzdáleného příbuzného knížete Heinricha XLIII. Heinrich XLIV. směl užívat i s potomky pouze titul prince/princezny, protože hlavou rodu Reuss-Köstritz byli prvorození potomci Heinricha XLIII. , nikoli Heinricha XLIV. Titul nebyl potomkům Heinricha XLIV. polepšen dokonce ani po vymření starší větve v roce 1856. Tato linie je i v současnosti (2018) rodem žijícím. Naposledy byl knížecí titul v rodu Reuss-Köstritz rozšířen 12. listopadu 1853 z rukou vládnoucího knížete Heinricha LXVII. z Reussu, mladší linie na hraběte Heinricha LXIX. z Reuss-Köstritz. i toto rozšíření titulu se vztahovalo pouze na titul prince dědičný opět pro veškeré potomky. Princ ovšem zemřel r. 1877 bez potomků. Od zániku Svaté říše římské (6. srpna 1806) měli všichni členové rodiny Reuss-Köstritz v knížecím stavu nárok užívat v Knížectví Reuss-Schleiz/Reuss, mladší linie titul Jasnost (Durchlaucht).

Hannoverské království

V Hannoverském království žily po roce 1815 mediatizované knížecí a vévodské rody Arenbergů, Bentheimů-Steinfurt a Looz-Corswarem, které v Hannoversku měly i své mediatizované državy. Království řešilo vztahy k těmto rodům na základě individuálních smluv a nikoli všeobecných výnosů, přičemž ovšem i zde byla dodržována ustanovení sněmu Německého spolku. +more Vévodům z Arenbergu byl 9. května 1826 přiznán pro celý rod predikát Jasnost (Durchlaucht) a hlavě rodu oslovení "Nejjasnější" či "Nejjasněji-vysokorodý" (Durchlauchtigster, Durchlauchtigst-Hochgeboren), přičemž ale oslovení pro hlavu rodu bylo přiznáno jen pro kancelářskou korespondenci méně významného charakteru, tedy pro dokumenty, které nebyly vydány jménem krále. Arenbergové se navíc dočkali výslovného potvrzení titulu vévodství pro své mediatizované stavovské panství, což byla v německých monarchiích spíše výjimka (mediatizovaným územím se obvykle říkalo bez ohledu na jejich dřívější titul jen stavovské panství - Standesherrschaft). Rod vévodů von Looz-Corswarem prodal již roku 1824 zvláštní práva nad svým mediatizovaným panstvím hannoverskému státu a o tři roky později jeho mediatizovaná linie po meči vymřela. Složitější byla však situace knížat zu Bentheim-Steinfurt, která získala svůj knížecí titul roku 1823 od pruského krále a hannoverský stát tedy nebyl nijak povinován jim knížecí titul v zemi přiznat. Navíc rodina Bentheim-Steinfurt měla v Hannoversku držet bývalé říšské hrabství Bentheim, které ovšem bylo již v roce 1751 dáno do zástavy Hannoverským a nikdy nebylo vyplaceno zpět. K tomu se rodina o toto hrabství soudila v dědickém sporu s příbuznými knížaty zu Bentheim-Tecklenburg-Rheda. Teprve 18. dubna 1823 mohl král Jiří IV. upravit vztahy státu a knížecí rodiny tak, že se rod mohl ujmout stavovského panství Bentheim bez vyplacení staré zástavní sumy, která byla prominuta. Zároveň byl rodu uznán pruský knížecí titul a udělen pro celý rod predikát Jasnost. V Hannoversku ale nedošlo k žádné nobilitaci titulárního knížete.

Knížectví

Znak knížectvíNázevVznikZánikRody držitelůPrvní držitel(é)Poznámky
30pxVévodství Arenberg-Meppen1826 (9. +more května)1918Arenbergovévévoda Prosper Ludwig von Arenberg, kníže von RecklinghausenBývalé říšské vévodství, kterému byl potvrzen původní titul jako mediatizovanému stavovskému panství.
.

Knížata

Knížecí erbDatum nobilitaceKnížecí titul a jméno prvního knížeteTyp udělení tituluDatum vymření rodu po meči či vyhasnutí knížecího tituluAutonomní územíDědičné členství v horní sněmovněPoznámky
30px1823 (18. +more dubna)kníže zu Bentheim und Steinfurt * kníže Ludwig Wilhelm zu Bentheim und Steinfurtpro veškeré potomkyŽod 18. dubna 1823 22px mediatizované Stavovské panství (bývalé říšské hrabství) Bentheim v Dolním Sasku (do roku 1866 součást Hannoverska, pak Pruska)29. října 1833 (v Hannoversku) * 12. října 1854 (v Prusku)S potvrzením pruského predikátu Durchlaucht pro celý rod
.

Saské království

V Saském království žil po roce 1815 jen jeden mediatizovaný knížecí rod Schönburgů, který se ale rozdělil v roce 1813 vnitrorodinou dohodou na rody von Schönburg-Waldenburg a von Schönburg-Hartenstein. Toto rozdělení bylo uznáno v obou státech, kde rod žil: v Sasku i v Rakousku. +more Postavení Schönburgů vůči saskému státu bylo značně problematické. K mediatizaci Schönburgů došlo již v roce 1740 za císařské sedisvakance a Habsburkové se tuto mediatizaci marně později pokoušeli zvrátit. I povýšení rodu císařem Leopoldem II. do říšského knížecího stavu v roce 1790 bylo provedeno "natruc" saskému kurfiřtovi. Postavení schönburských panství bylo od r. 1740 upraveno bilaterální dohodou se Saskem (jejich dříve svrchované domény se pak označovaly jako Schönburgische Rezessherrschaften). Těšínským mírem r. 1779 byla formálně ukončena také česká lenní svrchovanost nad těmito majetky. Postavení Schönburgů v saském státě bylo lepší a neslo s sebou větší míru samosprávy než tomu bylo u pozdějších mediatizovaných panství. Mediatizací nebylo dotčeno ani říšské stavovství Schönburgů, které přetrvalo až do zániku Svaté říše. Schönburgové se přesto nevzdali ve svém úsilí obnovit státní svrchovanost a jejich požadavek byl dokonce projednáván na Vídeňském kongresu, i když pro rod neúspěšně. V roce 1828 uzavřeli zástupci knížecího a hraběcího rodu finální dohodu s králem Antonínem, podle které se Schönburgové vzdali nároků na suverenitu, ale byl jim potvrzen dosavadní příznivý poměr saského státu vůči jejich panstvím. K této autonomii se navíc přidala práva mediatizovaných rodů, kterýžto status byl rodině saským králem a vládou přiznán. Oblasti titulatury upravil reces z 9. října 1835, který přiznával hlavám obou větví knížecího rodu predikát Jasnost (Durchlaucht) a hlavě hraběcí linie von Schönburg-Glauchau predikát Osvícenost (Erlaucht). Tento reces byl revidován novým dne 29. října 1878, podle kterého zanikla dosavadní autonomie schönburských recesních panství a za to byly predikáty Jasnost a Osvícenost přiznány všem členů knížecí, resp. hraběcí větve rodu. V Sasku nedošlo k nobilitaci žádného "nového" knížete.

Odkazy

Reference

Literatura

GRITZNER, Maximilian, Chronologische Matrikel der Brandenburgisch-Preussischen Standeserhöhungen und Gnadenacte von 1600-1873, Berlin, 1874 [url=https://commons. wikimedia. +moreorg/wiki/File:Chronologische_Matrikel_der_Brandenburgisch-Preussischen_Standeserh%C3%B6hungen_und_Gnadenacte_von_1600-1873. pdf]dostupné online[/url] * GRITZNER, Maximilian, J. Siebmacher’s grosses ung allgemeines Wappenbuch, Band 1, Abth. 3, Reihe 3, B, Fürstengeschlechter, erhoben vom Souverainen des ehemaligen Deutschen Bundes, Paul und Raspe: Nürmberg, 1888, 60 s. textu, 153 s. obrazových příloh, s vyobrazením knížecích erbů, [url=http://gdz. sub. uni-goettingen. de/de/dms/load/toc/. PID=PPN822821745]dostupné online[/url] (německy) * STILLFRIED-ALCANTÁRA, Rudolf, Graf von, Ceremonial-Buch für den Königlich Preußischen Hof, Berlin, 1876, [url=http://www. zeno. org/Kulturgeschichte/M/Stillfried-Alc%C3%A1ntara,+Rudolf+von/Ceremonial-Buch+f%C3%BCr+den+K%C3%B6niglich+Preu%C3%9Fischen+Hof+I-XII. /10. +Hof-Rang-Reglement/Beilage+L. ]dostupné online[/url] (německy), zejména pořadí knížecích rodů u dvora v příloze (Beilage) 10. , Hof-Rang-Reglement, H-L.

Související články

Seznam světských říšských knížat a knížectví * Seznam knížecích nobilitací Rakouského císařství * Seznam titulárních říšských knížat * Seznam knížat z vůle českých králů

Externí odkazy

[url=https://de.wikisource.org/wiki/Gotha_(Adelskalender)]Jednotlivé ročníky Gothajského almanachu do r. 1923[/url] (německy, francouzsky)

Kategorie:Knížata Kategorie:Dějiny Německa

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top