Esterházyové

Esterházyové z Galanty (maďarsky: většinou Eszterházy, latinsky: Estoras) jsou dříve mocný uherský šlechtický rod. Esterházyovského paláce ve Vídni

Původ rodiny Esterházyů

Hrad Forchtenstein je v držení rodu od roku 1622 Původ rodu lze zpětně sledovat až do +more_století'>13. století. Poprvé je v dokumentech uvedena rodina "Zerház de Zerhásház" v roce 1527. Sňatkem získali přívlastek „de Galanta" podle slovenského města nedaleko Bratislavy na Malém Dunaji východně od města.

Tři bratři, synové Františka Esterházyho (1532-1604), baron Mikuláš Esterházy (1582-1645), baron Pavel Esterházy a baron Daniel Esterházy založili hlavní rodinné větve Esterházyů po otci až do současnosti, postupně získali panství Forchtenstein, Zvolen a Česnek.

Od malé šlechty k magnátům

Baron Mikuláš Esterházy mezi svými dvěma bratry vyčníval, dopracoval se až k diplomatickému vyjednávání mezi malou maďarskou šlechtou s velkými a rozhodujícími velmoži. Dříve protestantská rodina konvertovala ke katolictví a prokazovala věrnost císaři Svaté říše římské (uherský král). +more Dosáhl vzestupu rodu až k povýšení do hraběcího titulu.

Osmanská hrozba

Pro císaře znamenal Esterházy důležitou vojenskou záštitu proti Turkům, kteří byli hrozbou pro Uhry i celou střední Evropu, protože rodina vedla boj proti Turkům na vlastní náklady. Bylo pozoruhodné, sestavit vojenský kontingent a motivovat tím uherskou šlechtu k napodobení. +more Členové rodu Esterházy opakovaně bojovali proti Turkům, především v 17. století.

V bitvě u Vozokan (maďarsky: Nagyvezekény, slovensky v roce 1652: „Veľké Vozokany“) padli čtyři členové rodiny, mezi nimi Ladislav Esterházy z Galanty (1626-1652), syn palatina Mikuláše Esterházyho (1582-1645) a jeho bratranci František, Tomáš a Kašpar.

Hrabě Mikuláš a jeho syn, pozdější kníže Pavel I. +more Esterházy z Galanty (1635-1713), zastávali po dvě generace úřad palatina.

Povýšení do knížecího stavu

Zámek Eisenstadt - hlavní rodové sídlo +morejpg|náhled|Letecký_pohled_na_Fertőd_(zámek)|zámek_Fertőd,_nechal_vystavět_uměnímilovný_kníže_Mikuláš_Esterházy'>Mikuláš I. Esterházy jako své letní sídlo V roce 1687 byl hrabě Pavel I. císařem Leopoldem I. (1640-1705) povýšen do knížecího stavu. Nejdříve se povýšení vztahovalo jen na Pavla I. a teprve roku 1712 byl právě prvorozený syn Esterházy z větve Forchtensteinů, potom podle dědičného výnosu také druhá větev, která obdržela dědičný knížecí titul. Forchtensteinská větev si vybrala jako své sídlo Eisenstadt a vybudovala tam nynější zámek jako knížecí sídlo. Za císaře Josefa II. (1741-1790) knížecí titul dostala primogenitura a ostatní mužští příslušníci knížecího rodu dostali propůjčený titul prince.

Oddanost císařskému domu

Esterházyové byli ve všech válečných sporech vždy na straně císařského domu, za tureckých výpadů, přes třicetiletou válku (1618-1648) až ke koaliční válce proti Napoleonovi (1792-1815).

Díky své loajalitě a věrnost císařskému domu dostali Esterházyové z Galanty novou možnost k rozšíření svých držav, a to zejména díky územním změnám v napoleonské Evropě. Tehdy nabyl knížecí dům v roce 1804 krátce před sekularizací ženský klášter Edelstetten u Krumbachu v Bavorsku za 28 000 zlatých jako nové říšské hrabství. +more Po změně Bavorského království v roce 1806 se Esterházyové dostali za nové vlády roku 1813 do bavorského jmenného seznamu šlechty.

Dne 18. června 1812 měla v Řezně svatbu princezna Marie Terezie z Thurn-Taxisu. +more Z manželství se narodil syn kníže Mikuláš Esterházy (1817-1894), jehož sňatkem se Sarah Child-Villiersovou, dcerou 5. hraběte z Jersey, vzniklo přímé příbuzenství mezi rodem Esterházyů s anglickým královským domem.

Také po revoluci roku 1848 zůstali Forchtensteinští Esterházyové na straně Habsburků. +more_Antonín_Esterházy_z_Galanty'>Pavel III. Antonín Esterházy, který byl na dlouhodobé akreditaci Rakouským císařstvím v Londýně, byl povolán zpět.

Současný rod

Konec Dunajské monarchie přinesl také změny pro rodinu Esterházy. Trianonská smlouva v roce 1920 náhle rozdělila majetky rodu Esterházy do šesti nově vzniklých států: Maďarsko, Československo, Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko a Rakousko.

Také druhá světová válka znamenala velký zásah do života rodiny Esterházyů. Část rodiny uprchla před sovětskou okupací. +more Další, jako hrabě Moritz Esterházy (1881-1960), byl v roce 1917 zvolen předsedou vlády v Maďarsku.

Hospodářský archiv knížecí větve se dnes nachází na hradě Forchensteinu, zatímco další část rodinného archivu od té doby je uložena v Maďarském státním archivu v Budapešti. Majetky v Maďarsku byly za komunistické vlády po roce 1947 znárodněny. +more Majetky v Burgenlandu na zemských hradech zůstaly v soukromém vlastnictví a byly po zrušení fideikomisu převedeny do Maďarska ve 30. letech a v Rakousku v říjnu 1938 převedeny na Pavla V. (1901-1989).

V roce 1948 byl kníže Pavel V. v podivném procesu, společně s kardinálem Józsefem Mindszentym (1892-1975), komunisty odsouzen k 15 letům vězení. +more V dalších letech se také ostatní členové rodiny stali obětí věznění a deportací, jako výsledek podezřelých justičních kauz. Tyto události jsou popsány v knihách Greif und Rose od Hanna Moldena a Harmonia Caelestis od Pétera Esterházy (1950-2016).

Melinda Esterházy (Melinda kněžna Esterházy de Galanta; * 1920, roz. Ottrubay) je vdova po Pavlu V. +more, knížeti Esterházym zemřelém v roce 1989. Dřívější fideikomisní majetek v Rakousku byl na její přání vložen do nadace.

Současnému knížecímu rodu Esterházů dodnes patří např. dolnorakouský hrad Schwarzenbach, bývalý klášter Edelstetten v Bavorsku, zámek Lackenbach v Burgenlandsku ad.

Knížecí větev rodu Esterházy

baron, později hrabě Mikuláš Esterházy (1583-1645) * hrabě Ladislav Esterházy (1626-1652) * hrabě, později kníže Pavel I. +more Esterházy (1635-1713) * kníže Michael Esterházy (1671-1721) * kníže Josef Esterházy (1688-1721) * kníže Pavel II. Antonín Esterházy (1711-1762) * kníže Mikuláš I. Esterházy (1714-1790) * kníže Antonín (I. ) Esterházy (1738-1794) * kníže Mikuláš II. Esterházy (1765-1833) * kníže Pavel III. Antonín Esterházy (1786-1866) * kníže Mikuláš III. Esterházy (1817-1894) * kníže Pavel IV. Esterházy (1843-1898) * kníže Mikuláš IV. Esterházy (1869-1920) * kníže Pavel (V. ) Esterházy (1901-1989) * kníže Anton II. Esterházy (1936) * princ Paul-Anton Esterházy (1986).

Další členové rodu

hrabě Mořic Esterházy (1807-1890), rakouský politik a diplomat, vyslanec ve Vatikánu, rakouský ministr bez portfeje, rytíř Řádu zlatého rouna * princ Alois Esterházy (1844-1912), rakousko-uherský generál a diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna * hrabě János Esterházy (1901-1957) * Agnes Esterhazy, známá také hraběnka Agnes Esterhazy a Agnes z Esterhazy (1898-1956), herečka * Ferdinand Walsin-Esterházy, francouzský důstojník, který inicioval Dreyfusovu aféru * Péter Esterházy (1950-2016), spisovatel

Umělci ve službách rodu

Rod Esterházyů byl znám kulturní angažovaností. Hudebníci: * ve službách knížat +more_Antonín_Esterházy_z_Galanty'>Pavla II. Antonína a Mikuláše I. Josefa působil v letech 1761-1790 jako dvorní kapelník Joseph Haydn. Skladatel za dobu 30 let, kdy působil vytvořil na objednávku knížat svá nejdůležitější díla. * Kníže objevil talent Franze Liszta, jehož otec byl správcem statku na Esterházyovském statku, a uvedl ho do světa. *Franz Schubert byl učitelem hry na klavír pro mladé hraběnky Karolinu a Marii. stavitelé, architekti a jiní výtvarníci: po staletí byli ve službách rodiny dvorní architekti, například Charles de Moreau. Vzniklo přes 60 zámků, přes 110 kostelů, několik škol a domovů pro seniory ve všech zemích dřívější c. a k. monarchie.

Gastronomie

Podle rodu se v Rakousko-Uhersku nazývalo několik pokrmů: * Esterházy-dort je dort s máslovým krémem a marcipánem. * Esterházy-zelenina je příloha z pórku, celeru a kořenové zeleniny. +more * Esterházy-roláda nebo Esterházy-steak; přísady Julienne proužek z kořenové zeleniny (karotka, celer) a pórek, na másle dušený, kořeněný s burgundským vínem omáčka k citovanému steaku * Esterházy-guláš: vánoční nebo silvestrovský pokrm z hovězího a vepřového masa, cibule a koření.

Odkazy

Reference

Literatura

Wolfgang Wüst: Schwäbischer Adel nach dem Ende des Alten Reiches: Regionales Bewahren und Gestalten, in: Peter Fassl/ Rainer Jehl (Hgg. ), Schwaben im Hl. +more Römischen Reich und das Reich in Schwaben. Studien zur geistigen Landkarte Schwabens, Augsburg 2009, S. 127-149 (betr. Edelstetten), * Péter Esterházy: Harmonia Caelestis, Academia, Praha 2013, S. 776,.

Související články

Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Externí odkazy

[url=http://www. esterhazy. +morenet]Stránka rodiny Esterházy[/url] * [url=http://www. esterhazy. at]Esterházy podniky GmbH[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20090904165322/http://www. schloss-esterhazy. at/]Zámek Esterhazy (Eisenstadt)[/url] * [url=http://de. esterhazy. net/index. php. Title=Hlavní]strana Esterhazy Wiki[/url] * [url=http://blog. esterhazy. net]Esterhazy Blog[/url] * [url=http://www. burgen-austria. com/Archiv. asp. Artikel=schwarzenbach]Geschichte der Burg Schwarzenbach[/url] auf Burgen-Austria * [url=https://web. archive. org/web/20110630182116/http://www. esterhazy. at/documents/Esterhazy_Basis_Information_000. pdf]Esterhazy Grundinfos[/url] * [url=https://www. hrady. cz/hrobka-rodu-esterhazy]Hrobka rodu Esterházy[/url].

Esterházy Kategorie:Mediatizované rody